Hovory

„Autentičnost hraje ve fotce velkou roli, ale i dokumentární snímek může představovat subjektivnější pohled a může mluvit i o samotném autorovi. Moje fotografie jsou plné symbolů a nechávám na divákovi, ať si je doplňuje. Nerad říkám napřímo, o čem mé snímky jsou. Naopak, snažím se do nich dávat jemné metafory a záleží na každém, jestli je ochotný spolupracovat a schopný vyluštit, v jaké náladě a s jakými pocity jsem fotografii pořizoval,“ říká fotograf Vladimír Birgus.

„Jde nám o spojení emocí a příběhů, za kterými jsou konkrétní lidí,“ říká zakladatel firmy Lasvit Leon Jakimič v pořadu Hovory. „Pracuje u nás skupina 335 lidí, pro které je to víc poslání než práce,“ dodává. Název firmy je spojením dvou slov: láska a svit, a pracují v oboru skla a designu.

„Cirkulární ekonomika je systém, který reaguje na svět kolem nás, který je už z pohledu zdrojů dost vyčerpaný, z pohledu spotřeby na hraně. Vyrábíme a spotřebováváme neuvěřitelné množství věcí a produktů a máme pocit, že nás to dělá šťastnějšími, ale na konci životního cyklu je ohromné množství odpadů,“ říká vizionářka, inovátorka a zakladatelka Institutu Cirkulární Ekonomiky Soňa Klepek Jonášová.

ADD je porucha pozornosti podobná ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), kde je ale člověk navíc hyperaktivní, vysvětluje psychiatr Tomáš Rektor. „Nikdy jsem nevěřil na self-testy, ale tady jim to vychází. Na obě poruchy často myslíme u dětí, mají je ale i dospělí. Když s tím člověk vyrůstá, považuje to za součást osobnosti – navíc si už vytvořil kompenzační mechanismy a i výmluvy. Test dokáže pomoc v rozhodování, jestli je třeba vyhledat odborníka, nebo ne,“ říká.

„Máme obrovskou odpovědnost za život člověka, neurochirurgické výkony patří mezi ty těžší a můžeme jimi i poměrně výrazně ublížit. To se stát nemá, nesmí, ale může, a pak je to velký průšvih. Navíc to, co při operaci chceme, je odstranit cévní nebo nádorové léze tak, aby se pacientovi nic nestalo a navíc, abychom mu to ošklivost vyndali,“ odpovídá špičkový neurochirurg Jan Šroubek na otázku, jestli má před operací někdy trému.

V Česku je ve vězení skoro 20 tisíc lidí, doma na ně čeká víc než 40 tisíc dětí, které sice nic neudělaly, ale nesou si s sebou stigma rodiče ve vězení. „Pracujeme s nimi už asi 14 let a vidíme, že dítě odchodem rodiče doopravdy trpí. Dokonce se říká, že trauma je až tak velké, jako kdyby rodič zemřel,“ říká Jitka Vrbová, koordinátorka Mezinárodního vězeňského společenství. Muzikanta Ondřeje Škocha osudy dětí natolik zasáhly, že ho napadlo s nimi napsat píseň.

„Když posloucháte studenty, říkají: ,Co se hýbe a je zelené, je biologie. Co smrdí, je chemie, a co nefunguje, je fyzika‘ – a mají pravdu,“ říká biolog a popularizátor vědy Jaroslav Petr. Je autorem nové unikátní publikace, která komplexně mapuje jednu z nejdůležitějších a nejúžasnějších aktivit všech zvířat, kterou je pohyb.

„Poprvé jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Určitě jsem měla i předsudky směrem k lidem bez domova. Ale pak jsem nikdy neviděla větší vděk za tak maličké věci, jako je jen dát náplast, nebo si s člověkem popovídat – to pro ně znamená hrozně moc,“ říká Eliška Mocková, studentka pátého ročníku medicíny, která pracuje pro Mediky na ulici.

„Uvažuji o limitech neuvěřitelně výkonné a všudypřítomné technologie, kterou drží většina světové populace v rukou,“ říká kanadská expertka na nová média a dokumentaristka Katerina Cizek z Massachussetského technologického institutu v pořadu Hovory.

„Po čtvrtstoletí, které mám v umění odžito a odpracováno, tak si uvědomuji, že jsem namalovala spoustu obrazů, kreseb, měla mnoho výstav, a když vím, kolik lidí se v mých obrazech dokázalo zorientovat, kolik zpětné vazby jsem dostala, mám pocit, že to má smysl,“ říká malířka Veronika Holcová.

„Na rekonstrukci prsu onkologické pacientky není nejtěžší samotná operace, klíčová je příprava na zákrok. Potřebuji, aby pochopila, že ji nedokážu udělat prsy stejné, jako měla před onemocněním. Bude to něco, co bude ňadra spíš imitovat. Musí pochopit i to, že to bude běh na dlouhou trať a rekonstrukce bradavek je až ,třešinka na dortu‘,“ popisuje lékařka Eva Dřevínková, která působí na plastické chirurgii ve FN Královské Vinohrady a také na pražské klinice LaserPlastic.

Záměna dvou pacientek-cizinek na gynekologii Fakultní nemocnice Bulovka je sice uzavřena potrestáním viníků, ve skutečnosti o tom podle bioetika a římskokatolického kněze Marka Orko Váchy vlastně nic nevíme. „Vždy, když se podobná chyba v nemocnici stane, musíme jít třemi důležitými kroky, jeden za druhým. Nejdůležitější a nejrychlejší krok je sdělit to pacientovi a omluvit se, což se stalo,“ říká.

„Naše zařízení je zjednodušeně nástroj na učení robotů. Lidé tak teď můžou programovat roboty bez psaní kódů – stačí ukázat pohyb, který chci, aby robot po mně zopakoval. Zařízení pohyb zaznamená a vygeneruje pro robota program tak, aby se hýbal stejně, jak mu bylo ukázáno,“ popisuje zakladatelka start-upu RoboTwin Megi Mejdrechová v pořadu Hovory s inovátory.

Za publikační činností vysokoškolského profesora Pavla Hoška, autora mnoha knih o zajímavých osobnostech, je léty prověřená vědecká erudice, ale také silné emocionální nasazení. Ctí fakta, ale vnímá je i srdcem.

Divadelník Karel Kratochvíl založil a jménem Krutý krtek pojmenoval takzvané společensky užitečné divadlo. Svým nejnovějším projektem Umlčené hlasy chtějí dát slovo politickým vězňům v Rusku. Víc více než pravdy o povaze Putinova režimu je zajímají slova těch, kdo jim trpí. „Ruský režim je perzekvuje z nějakého důvodu – jsou pro ně nebezpeční,“ vysvětluje.

„Je hezké vařit pro Michaela Douglase, Roberta De Nira nebo Michaela Jacksona, ale je to jako třešnička na dortu. Restauraci stejně děláte pro lidi, kteří do ní chodí denně,“ říká šéfkuchař Jan Pípal. Byl i osobním kuchařem indonéské prezidentky.

Polárník a režisér Petr Horký byl na třech pólech planety: severním, jižním i na pólu chladu, který je na Sibiři. Ani ne po dvou letech se ale neplánovaně na Antarktidu vrátil. „Česká televize chtěla točit film o činnosti vědců na Antarktidě, ale režisér, který to měl točit, zjistil, že se tam nevydá. Takže mi ČT i vedení Českého antarktického výzkumného programu na Masarykově univerzitě nabídlo, jestli bych to nepřevzal – a já to, s velikou hrdostí a radostí, udělal.“

Zakladatel dárcovské platformy Donio tvrdí, že vždy chtěl pomáhat. „Ale chtěl jsem pomáhat hodně, respektive tak, aby to mělo velký společenský dopad. Už dřív jsem jezdil do domovů pro děti, za seniory, ale trochu mě trápilo, že na dobrovolnické bázi mohu pomoct jen jednomu, maximálně dvěma lidem měsíčně – potřebovaly to ale stovky.“

Filmová producentka Monika Kristl aktuálně pracuje na postprodukci nového snímku režiséra Jiřího Mádla Vlny, natočeného na motivy skutečných událostí z historie Československého rozhlasu. Odehrává se v období kolem roku 1968 v rozhlasové zahraniční redakci a vypráví o novinářích, kteří „bojují“ s tajnými službami.

Je po přijímačkách na střední školy a začalo čekání na výsledky, a to až do 15. května. Dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe radí, že to je přesně ten čas, kdybyste měli potomka i sebe uklidnit. „Důležité je dětem říkat, že si už nemá cenu něco vyčítat, udělali pro to maximum. Nikdo navíc neví, jestli nakonec bude na střední školu přijatý, nebo nebude. Rodiče by si měli v úvahách o jejich budoucnosti nechat i zadní vrátka, kdyby to náhodou nevyšlo,“ nabádá.

„Je nás málo. Většinou ani nehledám mezi čerstvě vyučenými cukráři, kteří nejsou motivovaní k práci. Raději sahám po nevyučeném nadšenci, který do práce chodí rád a rád se učí novým věcem. Tím ale nechci říct, že jsou cukrářské školy snad špatné – je jich ale hodně a nemají pro své žáky dostatek pořádné praxe,“ říká v pořadu Hovory mistr cukrář Lukáš Skála.

Josef Zajíček je předsedou představenstva Autodromu Most, teď ho baví veteráni. Benzín u nich doma voněl vlastně stále, protože i jeho otec jezdil v 70. letech rallye ještě se Škodou 100. „Automobilový sektor mi tak byl šitý na míru, jak se říká. Uměl jsem se v tom pohybovat, takže jsem rozjel v oboru podnikání a také se mi dařilo. Vydělávali jsme peníze, měli jsme investory, mohli jsme stavět apod. Ale jak šel čas, tak nás začaly škrtit globální trhy i ekonomika,“ říká.

Tadeáš Kula začal podnikat, když mu bylo 13 let, ve 22 založil start-up Reknihy poté, co mu na stole zůstaly knihy, které chtěl poslat dál. „Byla to obrovská náhoda a přišla ve správný čas a na správném místě. V mém životě se tehdy setkalo pár věcí, takže jsem chtěl najet na minimalismus, tedy mít co nejméně věcí,“ nastiňuje v dalším díle Hovorů s inovátory.

Alexey Aslamas je hudebník a aranžér, který v posledních letech působí v uskupení Epoque Quartet a Trio A. „Vždy jsme chtěli hrát hudbu, která nás baví. Začínali jsme jako klasické kvarteto, ale přidávali jsme neklasickou hudbu,“ vysvětluje v Hovorech Ondřeje Konráda.

Radim Špaček natočil film Lesní vrah inspirovaný skutečnými událostmi v případu sériového vraha Viktora Kalivody. Ten v říjnu 2005 zastřelil v lese celkem tři osoby. „Začínal jsem se smrtí zabývat už v roce 1994, když jsem točil v Sarajevu. Nejde mi o heroizaci vraha. Myslím, že ho zobrazuji jako zbabělého a nešťastného člověka,“ říká režisér snímku, který bude mít premiéru 25. dubna.

V africké Ugandě vytvořil lékař Zdeněk Ráčil specializovanou ambulanci pro děti se srpkovitou anémií, je členem i správní rady nadačního fondu SSUUBO. „Když jsem přestupoval z brněnské univerzity na pražské pracoviště, dal jsem si zhruba tříměsíční pauzu. Tehdy jsem si chtěl splnit svůj dávný sen – být lékařem bez hranic a k tomu ,na vlastní pěst‘. Ale to je sen asi každého mladého doktora,“ říká v pořadu Hovory.

Režisér a scénárista Markus Krug patří v reklamní branži k těm nejlepším – je i autorem spotu s automobilovým závodníkem Davidem Coulthardem, kterého nechal ve formuli projet přes Karlův most. „Na mé práci jsou často nejtěžší týdny a měsíce předtím, než se začne točit. Klient přijde se svou představou a snaží se do příběhu dostat mnoho věcí. Ale já vím, že se to tam nevejde,“ říká.

David Fiedler patří k mladým lidem, kteří rádi pracují hned na několika projektech. Založil i neziskovou organizaci Nevyhasni, která se chce starat o prevenci syndromu vyhoření. Sám si totiž podobný kolaps zažil, a to už v 19 letech: „Po necelém roce v Berlíně, kde se to stalo, jsem si dal tehdy dlouhou dovolenou. Také jsem začal studovat a postupně nacházet cestu sám k sobě. Až pak k dalším projektům.“ Tehdy také vznikl nápad vytvořit projekt, který by mohl pomáhat dalším.

„V první pomoci nejsou nejhorší mýty, jak se vyndává zapadlý jazyk nebo co máte udělat s někým, kdo je v bezvědomí. Nejnebezpečnější jsou ty, jak se má učit první pomoc. A když takový kurz absolvujete, tak jediné, co dostanete, je falešný pocit, že už ji umíte,“ říká lektor a zakladatel PrPom Zážitkové kurzy první pomoci Ondřej Koudela.

Šikana, urážky, ponižování, a to vše jen proto, že máte jinou barvu vlasů nebo vypadáte jinak. O fenoménu takzvaného bodyshamingu natočila režisérka Dagmar Smržová dokument Tělo v mé hlavě. „Tato společnost je bohužel taková, že nic neodpouští. Především si neodpouštíme jinakost. Stačí, že je někdo zvláštní nebo jen vyčuhuje z davu, a umíme mu to ,dát pěkně sníst‘,“ říká režisérka v pořadu Hovory.

„Pokud se vám nechce do práce, a k tomu se vám to stává často, několikrát týdně, je možná čas položit si otázku, jestli nejde o chronický problém. A pokud jde o silnou nechuť pracovat a například otevřít si ten počítač, chtělo by se podívat do hloubky, čím to může být. Jestli to třeba není vyhořeni,“ říká psycholožka a vědkyně Kateřina Zábrodská, která se specializuje na psychologii práce: workoholismus a vyhoření.

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanské svátky. Jsou také příležitostí k zastavení, odpuštění a jít může člověk i ke zpovědi. „Samozřejmě existuje zpovědní tajemství, takže nikdy nebudu konkrétní, ale někdy jsou to před Velikonocemi opravdu velké věci. A za ten večer, co zpovídám, se často stane, že padají i slzy,“ popisuje římskokatolický kněz Marek Orko Vácha. Je také biolog, spisovatel nebo skaut.

Když dramaturgyně Dagmar Fričová dostala nabídku, aby se zúčastnila výběrového řízení na uměleckou šéfku pražského A studia Rubín, rozhodla se, že napíše nekompromisní koncepci. Nebrala vůbec do úvahy to, co se v divadle dosud hrálo, a napsala vizi, jak by divadlo mohlo vypadat pod jejím vedením. Nazvala ji Koncepce divadla mého srdce.

Irma Mrázková miluje hudbu a také disponuje manažerskými schopnostmi, což se skvěle „potkává“ v její pozici výkonné ředitelky hudebního festivalu Věčná naděje. Organizátoři jej popisují jako „hudební projekt s přesahem“. V jeho základu je totiž hudba terezínských tvůrců, kteří byli zavražděni nacisty na vrcholu svých tvůrčích sil. V nelidských podmínkách se nezlomili, ale tvořili a jejich hudbu interpretují hudebníci dodnes.

Ikonickou chatu v Kersku na Nymbursku si spisovatel Bohumil Hrabal pořídil v polovině 60. let za své první honoráře. Před třemi roky ji odkoupil Středočeský kraj pro Polabské muzeum, které o Hrabalův odkaz pečuje. Už brzy by se v chatě měla otevřít expozice věnovaná jejímu někdejšímu slavnému majiteli. Autorkami architektonické proměny jsou dnes už bývalé studentky Ateliéru obnovy architektonického dědictví FA ČVUT v Praze Eliška Houdová a Jitka Zemanová.

„Samozřejmě že někdy děláte věc, která vám není úplně po chuti. Právě v takových chvílích si uvědomím, že je to práce. Tehdy si říkám: ,Udělej to, další projekt už bude jiný‘," popisuje Vladimír Strejček, výtvarník a zakladatel studia užitého umění Drawetc. V Hovorech mluví také o tom, jak se dělají storyboardy, o rodičích, kteří mu dali svobodu, aby si dělal, co chce, o tetování, o ateliéru v bývalé tělocvičně boxu nebo o umělé inteligenci. Ptá se Naděžda Hávová.

„Jsme tam lidi, kteří se opravdu dobře znají. Myslím, že se máme rádi. Udělali jsme spoustu super písniček a nevím, jestli k tomu odchodu říkat to, že se má v nejlepším přestat – ale tak to prostě je. Člověk se neustále stará o nějaké věci, a pak si řekne, jestli to má zapotřebí? A já jsem si odpověděl, že nemá,“ přiznává David Koller v pořadu Hovory.

„Když něco dělám, snažím se jít do hloubky. Proto si všechno nastuduji. Navíc focení hmyzu dělám ve velkých celcích, nejsou jen náhodné. Například mravence jsem dělala dva roky. Snažila jsem se zachytit zákonitosti a zajímavosti. A čím víc fotím, tím se víc dozvídám – jsem z toho prostě absolutně nadšená,“ popisuje uznávaná fotografka hmyzu Veronika Souralová, která je zároveň ředitelkou Czech Press Photo.

Zahrát reálného sadistu a vraha pro televizní sérii Metoda Markovič: Hojer byla pro herce Petra Uhlíka výzva. Kvůli roli prošel náročným castingem a i pro jeho osobní život bylo účinkování v kriminální sérii zatěžkávací zkouškou. Obstál jsem i díky manželce, přiznává. Výsledek ale stojí za to, jak potvrzuje přijetí u diváků i u kritiků. Jak se Petr Uhlík vyrovnával s etickými otázkami, které série nutně vyvolává?

Jiří Michna je místostarostou obce Bořetice na Břeclavsku, ale také už šestým rokem členem Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky. „Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já jsem opravdu chtěl být své zemi nějak užitečný,“ prozrazuje v pořadu Hovory důvody svého působení v záloze Armády ČR.

František Kalenda je kulturní antropolog a spisovatel, kterého fascinuje člověk a společnost středověkého světa. Také ale propadl zemím Latinské Ameriky, zejména Brazílii. Má ženu z Maroka, žije s rodinou převážně ve Francii a píše historické romány a detektivky. „Nemám rád stereotypy o středověku, že to bylo strašlivé a temné místo. Dokonce i s kanalizací a odpadem to leckde nebylo tak hrozné, protože si to dokázali zařídit,“ říká v pořadu Hovory.

Evžen Hart je producentem Letních shakespearovských slavností a často se jeho jméno skloňuje se začátky marketinku v 90. letech. Léta pracoval i pro PPF Petra Kellnera. „Chodívali jsme s Petrem na squash a po jednom zápase, kdy je člověk úplně vyšťavený a potřebuje okamžitě transplantovat plíce, se mne najednou zeptal, jestli bych mu ,nepomohl s lidmi‘. Přesně v tom byl ten jeho talent: kdyby se mne zeptal, jestli bych nechtěl pracovat v PPF, bez rozmýšlení bych řekl ne.“

Psycholožka Kristina Sarisová jako terapeutka nejčastěji pracuje s lidmi v závislostním vztahu. Jejich problém je, že o něm sami vůbec netuší. „Většinou přicházejí s různými stesky v rámci partnerských vztahů: necítí se v nich dobře, cítí se utlačovaní, nevyslyšení, což je paradoxně přesně v protikladu k tomu, v čem se ale sami dobře cítí,“ říká v pořadu Hovory.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století: „Měla jsem v poslední době štěstí v nabídkách titulů opery od klasicismu až po 20. století,“ svěřuje se v Hovorech.

„Vysvětlovat všechny dezinformace a lži už dnes není v silách žádného média,“ myslí si zakladatel serveru Manipulátoři.cz, novinář a spisovatel Petr Nutil. „Když jsme web zakládali, téma dezinformací nebo fact checkingu (prověření faktického tvrzení) v našem mediálním prostoru prakticky neexistovalo. Když v roce 2015 nastala migrační krize, mediální prostor dezinformacemi vybouchl. Od té doby je to politikum, kterým se zabývají seriózně i velká média včetně veřejnoprávních.“

„Ještě v polovině 19. století za kancléře Metternicha (celým jménem Klemens Wenzel von Metternich) se na panovnických stolech, a to včetně aristokracie, proslavil způsob servírování, kdy byly na stole všechny chody a potraviny krásně upravené,“ říká Libuše Ruizová. Je historičkou, etnografkou a také autorkou instalací v jídelnách tuzemských zámků.

Lucie Výborná je moderátorkou Českého rozhlasu a nově i České televize. Nedávno se kvůli nepříjemnému kašli předčasně vrátila ze své cesty na Antarktidu, vzpomíná na ni ale s velkou láskou. „Antarktida je začátek a konec světa, prazáklad naší planety. A když jsem vylezla na jednu z hor asi 2600 n/m, nahoře už nebyl led a šli jsme po skále, kde byly vidět listy z prapůvodního kontinentu – bylo to naprosto fascinující.“

Vzrušující a neobvyklé zážitky, díky kterým se dostáváme za hranici osobního komfortu, pomalu mizí ze životů našich dětí, tvrdí Aleš Pokorný, spoluzakladatel Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě. „Všimli jsme si, že dobrodružství mizí nejen ze škol, ale i z různých sportovních a dětských oddílů, dokonce i z těch skautských. Všechny totiž svazuje čím dál větší strach, že se něco může stát.“

V důvodech, proč vlastně zemědělci protestují, se už mnozí začínají ztrácet. Ani tzv. malá farmářka Hana Součková s prezentovanými požadavky nesouzní. „Když to řeknu jednoduše: obhospodařujeme asi 15 hektarů půdy kousek od Prahy, z pohledu malého zemědělce je pro nás nereálné poslat demonstrovat třeba jediný traktor. Když si představím ty náklady a čas, co by to stálo, nepřijde mi to jako správná ani vhodná forma, nemluvě o ekologické stránce.“