Chyba systému

Nově zvolený prezident Petr Pavel má za sebou svá první veřejná vystoupení. „Mění se jazyk, jakým hlava státu mluví. Najednou jako by se do toho světa, v němž zpravidla nejlepší obranou byl útok a nejlepším útokem další útok, dostával normální slovník slušně vychovaného člověka, který nevidí v novináři nepřítele,“ říká moderátor Jan Pokorný v bonusovém dílu podcastu Čekání na prezidenta.

„Potkávají se u mne pocity šoku a smutku,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela. „Poté, co jsme si v roce 2013 užili volby ve stínu absolutní lži rozdávání půlky republiky sudetským Němcům, v roce 2018 kampaň ovlivněnou strachem z imaginárních imigrantů, kteří tady nebyli a ani tady být nechtěli, měl jsem pocit, že se kampaň před prvním kolem vyvíjí uspokojivě. Ten ale úplně zmizel, když atmosféra strachu vygradovala v míře ještě mnohem větší.“

Do voleb zbývá jen pár dní a vrcholí politické debaty prakticky ve všech médiích. Jediný Andrej Babiš se rozhodl většinu televizních debat vynechat. „Mezi kandidáty opravdu nemáme velkou a výraznou osobnost, proto to dohánějí bizarností. Hodí na stůl nějaký bizarní návrh typu: odvolám tuto ,nenáviděnou‘ vládu – tím zaujmou, ale nic víc v tom není,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta filozofka Tereza Matějčková.

„Volební kampaně moc nesvědčí tomu, aby se v lidech projevovaly jejich lepší stránky, ale spíš ty horší. Na sociálních sítích se tak znovu a znovu opakuje kydání hnoje,“ rozebírá ústavní právník Jan Kysela v dalším dílu podcastu Čekání na prezidenta.

„Prezidentští kandidáti hovoří v různých mediích různě. Jako kdyby si mysleli, že nikdo nesleduje všechno a lidé jsou uzavřeni do bublin,“ všímá si filozofka Tereza Matějčková v podcastu Čekání na prezidenta. „U Danuše Nerudové mi to přišlo hodně výrazné a kdybych dala všechna její témata dohromady, asi bych z toho ani nevytěžila jednu osobnost,“ dodává s tím, že to stejné je patrné i u Petra Pavla nebo Andreje Babiše.

Blíží se Vánoce a lidé pečou, hnětou, dělají sekanou. „Dřív si prezidentští kandidáti vystačili s programovou nabídkou, otázka je, jestli to voličům stačí. Kandidáti si myslí, že ne. A pokud se mají lidem vloudit do srdcí, protože politika je stále víc emocionální a méně racionální, tak než vymýšlet program, raději říkají: Podívejte se, jak to funguje u nás, kdo peče vánočku, cukroví, a identifikujte se s námi,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela.

Rozděluje přímá volba prezidenta společnost? „Protože máme volbu dvoukolovou, tak to k tomu opravdu spěje – a pokud nevymyslíme jiný způsob, jinak to nebude,“ odpovídá ústavní právník Jan Kysela v podcastu Čekání na prezidenta. Něco jiného je to ve Francii, kde negativum kompenzuje i nějaké pozitivum, a to, že lidé volí vládce země s komplexním politickým programem.

„Pro voliče nemusí být počet prezidentských kandidátů bez významu,“ uvažuje v podcastu Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela. „Čím víc lidí kandiduje, tím míň je pravděpodobné, že se dokáží odlišovat – ne jako osobnosti, ale jako lidé, kteří kandidují na úřad prezidenta, a v tom, proč to dělají.“

Lhůta pro odevzdání přihlášek kandidátů do prezidentských voleb skončila v úterý 8. listopadu, dohromady se přihlásilo 21 lidí. V komentářích převládá názor, podle kterého je skvělé, že máme kandidátů hodně a jsou různí: máme ženu, miliardáře, odboráře, betonáře, antisystémového excentrika a tak dál. „Každý si tak najde někoho, s kým se může identifikovat,“ říká filozofka Tereza Matějčková v podcastu Plusu Čekání na prezidenta.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš oznámil, že bude kandidovat na prezidenta. „Jeho zvolením bychom ale promeškali příležitost Hrad znormálnět,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela. Většina kandidátů jsou „normální lidé“ s nějakou předlistopadovou minulostí, nějakým věkem či profesí. „Není tam ale nikdo, u koho by většina řekla: ,Pokud nebude prezidentem/prezidentkou, tak svůj život raději ukončím například skokem z Nuselského mostu‘,“ doplňuje.

Dá se po komunálních a senátních volbách víc předpovídat, jak by mohla vypadat volba prezidentská? „K senátním volbám víc chodí vzdělaní voliči se zájmem o politiku, v prezidentských to samé očekávat nemůžeme,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta politoložka Eva Lebedová. „Logika druhého prezidentského kola přitom říká, že kandidát musí být schopen přesvědčit absolutní většinu. A už z minulých voleb víme, že i když se podpora může zdát velká, rozhoduje něco jiného.“

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš řekl, že má hned čtyři kandidáty na prezidenta: Alenu Schillerovou, Karla Havlíčka, Radka Vondráčka a čtvrté jméno prozradit nechtěl. „Sálá“ z některých z nich touha pro prezidentství? „Já jsem si toho nevšiml. A ani mne nenapadlo, že bych si toho měl všimnout, protože to tak není,“ odpovídá v podcastu Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura při představování Jaroslava Bašty jako prezidentského kandidáta, zdůrazňoval, že Bašta byl za své názory na začátku 70. let vězněn, dokonce o 10 let dřív než Václav Havel. „Bašta asi úplně nebude mít potenciál elektrizovat náměstí, jako by měl třeba Okamura,“ myslí si ústavní právník Jan Kysela. „Což neznamená, že se k němu ,Václavské náměstí‘ nemůže přichýlit jako ke kandidátovi, který nabízí jinou agendu než ostatní,“ dodává.

Proč lidé i v prezidentské volbě říkají, že nemají koho volit? Nad touto otázkou se v Čekání na prezidenta zamyslela filozofka Tereza Matějčková: „Vzpomněla jsem si na francouzského sociologa a historika Alexis de Tocqueville, který říká, že demokraté se vyznačují velmi nízkou tolerancí. A to je často příčinou naší zkázy: Na každém kandidátovi si najdeme nějaké negativní znaménko, kvůli kterému ho v žádném případě nebudeme volit.“

Česko si připomnělo 20 let od vstupu do Evropské unie. Po prvotním optimismu a dobré náladě následovala četná zaškobrtnutí a i průzkum agentury STEM pro Český rozhlas ukazuje, že část společnosti je vůči Unii nadále skeptická a moc jí nerozumí. „Byli jsme možná až moc nadšení představou návratu zpátky do Evropy. Bylo to hodně symbolické, což trošku převálcovalo vše ostatní. A z toho pramení deziluze,“ zamýšlí se Klára Votavová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

Péče o rodinu, nebo kariéra? Před podobnou volbou často stojí ženy v Česku. „Anebo se od nich očekává, že zvládnou obojí a nebudou si stěžovat,“ upozorňuje Klára Kalíšková z FIS VŠE a think tanku IDEA při CERGE-EI, která se věnuje mimo jiné tématům zaměstnanosti žen a rodinné politiky.

Poslanci tří sněmovních podvýborů napříč vládní koalicí i opozicí jednohlasně přijali definici anticikanismu, kterou předtím podpořil i senátní výbor pro lidská práva. „Romové mají nedůvěru ve veřejné instituce a přijetí definice ji může pomoci postupně odbourávat a nastartovat dialog,“ věří vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková, podle níž je důležité upozorňovat na celospolečenské problémy, mezi které patří i protiromské postoje.

Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě. Konstatuje to zpráva Evropské agentury pro životní prostředí, podle níž klimatická rizika ohrožují nejen ekosystémy, vodní zdroje nebo zdraví obyvatel, ale také energetickou bezpečnost. „Ta není jen o tom, že jste schopen každou chvíli rozsvítit. Má i aspekt udržitelnosti, tedy že nerozsvítím na úkor někoho, kdo za 20 let už rozsvítit nebude moci,“ vysvětluje odborník na energetiku Martin Záklasník.

Před 25 lety Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance. Podle politického geografa Jana Kofroně jsme tím získali nejsilnější možné bezpečnostní záruky. Ač se to ale s odstupem času nemusí zdát, vstup prý nebyl zcela hladký a na počátku 90. let se ve Spojených státech vedly diskuse, jestli z Evropy neodejít: „Neříkám, že to bylo dobře pro USA, ale pro nás to bylo neskutečně dobře,“ konstatuje.

Skončilo přihlašování na střední školy, které ministr školství Mikuláš Bek (STAN) mimořádně prodloužil mimo jiné kvůli výpadkům a zpoždění při spouštění Digitálního přihlašovacího systému (DiPSy). Žáky nyní čekají jednotné přijímací zkoušky. „Zkoušky by měly psát všechny děti. Je třeba otevřít systém středního vzdělání, aby celá ta záležitost nebyla tak kompetitivní,“ zdůrazňuje Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Únor je měsícem bez alkoholu – tedy pokud se zapojíte do výzvy Suchej únor. Původně českou osvětovou kampaň, která se letos koná již po dvanácté a rozšířila se i na Slovensko, chválí také národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil: „Je to upozornění, že nepít může být dobrá věc. Protože v naší společnosti nepít znamená vypadat divně. Střední Evropa je prostě nejpropitější část světa a považujeme za normální, když nám lidé umírají a perou se pod vlivem alkoholu.“

Česko je na chvostu zemí Evropské unie, pokud jde o dostupnost bydlení – na nový průměrně velký rodinný byt Češi musejí šetřit vůbec nejdéle. Nemožnost dostat se k vlastnickému i nájemnímu bydlení v mnoha aglomeracích vytváří podle komentátora Davida Klimeše nebezpečný papiňák: „Můžeme mít tržní přístup, můžeme do toho dát víc státních regulací, ale něco si musíme vybrat. Protože jinak je ten výsledek, že jsme okolo 26. místa ze sedmadvacítky.“

V roce 2024 má být podle ministerstva dopravy v Česku zprovozněn rekordní počet kilometrů nových dálnic. Velké dopravní stavby ale stále provázejí podobné problémy, kvůli odvolání neúspěšného uchazeče se zdrží dostavba dálnice D11 k polským hranicím. „Budimex je polskou jedničkou a je několikanásobně větší než české firmy, které v jeho vstupu na český trh cítí nebezpečí a snaží se mu zabránit,“ uvádí Jan Sůra, novinář ze serveru Zdopravy.cz.

Od 1. ledna začíná platit vládní konsolidační balíček, který přináší úspory i zvyšování daní. „Problém je, že na straně výdajů neřeší věci, kde se nejvíce plýtvá a nelze je vyřešit během jednoho roku – ve financování samospráv, prevence ve zdravotnictví, podpora třetího pilíře. A na straně příjmů nepřináší žádnou reformu,“ upozorňuje sociolog Daniel Prokop.

Česká republika je jednou z posledních členských zemí Rady Evropy, která neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. „Dáváme tím najevo, jako by u nás byl nějaký speciální problém. Na různých výborech se kladou otázky, co nám brání přihlásit se k evropské snaze o větší ochranu obětí,“ uvádí soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková.

Kvůli nedostatku lékařů začnou nemocnice od prosince omezovat svůj provoz. Část zdravotníků totiž odmítá od prosince sloužit přesčasy a požadují také zvýšení platů. „Po dlouhou dobu existovala šedá zóna mezi zákonnými předpisy a praxí. A tato neuspokojivá situace dostala rozbušku v podobě v podstatě papírové změny počtu přesčasových hodin,“ konstatuje lékař a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.

Jedním z hesel sametové revoluce bylo Zpátky do Evropy, a to nejen politicky, ale také ekonomicky. Dosáhnout západní životní úrovně a „dohnat Západ“ se ovšem Česku nepodařilo ani za více než 30 let. „Vyznat se v tom, co chceme, je mnohem důležitější než něco dohnat,“ uvádí filozofka Alice Koubová ve zvláštním vysílání podcastu Chyba systému, které proběhlo 17. listopadu živě v pražském Divadle X10 za spolupráce Českého rozhlasu Plus a spolku Díky, že můžem.

V polovině svého mandátu přichází vláda s konsolidačním balíčkem, který má ozdravit veřejné finance a zpomalit zadlužování. Kabinet si od něj slibuje snížení schodku skoro o sto miliard korun – kvůli tomu se upravují sazby DPH a ruší se daňové výjimky. „Na to, jak měla vláda radikálně našlápnuto, tak to okno příležitostí, které zde bylo rok nebo dva otevřené, nebylo plně využito. Ale kdybych si mohl vybrat toto, nebo nic, tak všema deseti beru,“ říká ekonom Tomáš Sedláček.

Pozornost světových médií se po teroristickém útoku Hamásu přesunula na Izrael a po více než roce a půl zprávy nezačínají situací na Ukrajině. Ve střední Evropě stále hlasitěji zaznívá, že podpora Ukrajiny by se měla snížit. „Ukrajinci možná znervózněli, protože podporu a pozornost západního světa potřebují. Ale potěšilo mě, že v ukrajinských městech byla vidět obrovská solidarita s lidmi, kteří v Izraeli a v Gaze umírají,“ říká šéfredaktor Plusu Josef Pazderka.

Český rozhlas Plus startuje 13. října nový podcast Na Východ! zaměřený na postsovětský prostor. Jeho autory a moderátory jsou dva přední experti na tuto oblast – rozhlasoví novináři Josef Pazderka a Ondřej Soukup. Posluchačům chtějí nabídnout kontext současného dění, odhalit skryté souvislosti a pohledy do zákulisí, na které není prostor v běžném zpravodajství. Přidají také zážitky ze života v různých částech bývalého Sovětského bloku, ve kterém strávili řadu let.

Slovensko má za sebou předčasné parlamentní volby, které potvrdily polarizaci společnosti i politický návrat expremiéra Roberta Fica. Zájem o ně byl přitom vysoký nejen mezi slovenskými voliči, ale také v Česku. „Vadí mi to, co nazývám československým imperialismem, kdy Slovákům vysvětlujeme, jak mají volit, případně jací jsou. A také vnímání slovenské politiky jako odrazu té české,“ všímá si komentátor David Klimeš.

Naprostá většina Čechů podle sociologických průzkumů bere změnu klimatu vážně, jak ukázal například i projekt Rozděleni klimatem. Na tom, jak na situaci reagovat, už ale mezi nimi taková shoda není. „Češi chápou, že je klimatická krize problém a vláda by měla být aktivnější. Teď jde o to, jak ji řešit, a tam se ukazuje, že česká veřejnost má obrovský nedostatek informací,“ upozorňuje sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl.

Nedostatek míst ve školách, dlouhodobé podfinancování a špatné pracovní podmínky učitelů a dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků – to jsou některé z problémů českého školství, s nímž se ať už přímo, nebo přes své potomky potkávají i potýkají hosté podcastu Chyba systému.

21. srpna jsme si připomněli 55 let ode dne, kdy začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, která s sebou posléze přinesla i normalizaci a morální selhávání, ale také odpor, vyhazovy z práce, emigraci a věznění. Jak se vyrovnáváme s vlastní minulostí? „Nic takového neexistuje. Nejde udělat tlustou čáru ani bod a říct, že jsme se vyrovnali. Ono se nám to buď vrátí, anebo aktualizuje úplně jinak,“ míní historik Michal Stehlík.

Je Česká republika montovnou Evropy? Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Radka Špicara je to jen pejorativní nálepka, kterou jsme sami sobě dali a v zahraničí nás tak nevnímají. „Nicméně to ukazuje na problém, který skutečně máme. Je to problém levné ekonomiky,“ říká.

Letošní horké léto provázejí varování lékařů i meteorologů, kteří také stále častěji informují o překonání teplotních rekordů. „Globální oteplování je nejvýraznější projev klimatické změny, který zažíváme. V celosvětovém průměru se teplota výrazně zvyšuje a současné hodnoty jsou opravdu alarmující,“ upozorňuje meteorolog Michal Žák.

Nakolik se Česku daří přijímat ukrajinské uprchlíky a nabídnout jim normální život? Podle komentátora Davida Klimeše nelze říci, že jsme uprchlickou vlnu z Ukrajiny zvládli, jak ve své strategické komunikaci tvrdí vláda: „Nebyly zde žádné velké nepokoje, dokázali jsme zvládnout běženeckou vlnu, ale rozhodně nejsme na konci,“ upozorňuje.

Vláda souhlasila s pokračováním procesu ratifikace takzvané Istanbulské úmluvy. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí vyvolává vzrušené debaty, v nichž se to jen hemží pojmy jako gender nebo genderová ideologie. „To, že to vždycky vychrstne do hysterické, symbolové politiky, je problém, protože si myslím, že ty věcné potíže tam jsou,“ upozorňuje filozofka Tereza Matějčková. Jednou z nich je už i to, že český právní řád slovo gender nezná.

Čemu lidé v Česku věří a jakým konspiracím nejspíš podlehnou? To mapuje projekt Společnost nedůvěry webu iROZHLAS.cz, institutu SYRI a Sociologického ústavu AV ČR. „Zajímala nás míra rozšíření konspiračního myšlení, nikoli jednotlivých konspirací,“ vysvětluje mediální analytik Josef Šlerka.

Umělá inteligence stále více proniká do našich životů, což ale přináší i mnohá rizika a otevírá diskusi o využívání umělé inteligence a jejím vlivu na naši společnost. „Velmi špatně ji přinutíme, aby dělala přesně to, co chceme, a naopak velmi těžko zakážeme, aby dělala něco, co nám se nelíbí,“ upozorňuje datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka.

Vláda přichází s dalším konsolidačním balíčkem na ozdravení veřejných financí v historii České republiky. Ten první v roce 1997 přišel podle ekonomky Jany Matesové v nejhorší situaci, kdy jsme byli jednu noc od státního bankrotu. „U těch dalších jsou ty příčiny podobné – nezřízené rozhazování, na které jsme neměli, a život nad poměry,“ zdůrazňuje dlouholetá česká zástupkyně ve Světové bance.

Jak se v Česku žije mladým lidem? Podle Johany Bázlerové, autorky instagramového profilu Jsem v obraze, pro ně v celé řadě měst neexistuje zajímavá perspektiva. Sama pochází z Mladé Boleslavi, která je podle ní typické kapitalistické město. Přes týden sem jezdí spousta dospělých za prací ve Škodovce, ale o víkendu se vylidní. „Není tam absolutně žádná kultura, nic se tam neděje a mladí lidé odtud odcházejí,“ popisuje s tím, že chce minimálně na čas odejít do zahraničí.

Na pozadí současných hádek o podobě valorizací prosvítají otázky, jak vlastně česká společnost vnímá seniorky a seniory a proč se důchodovou reformu zatím nepodařilo prosadit žádné vládě. Právě na to se zaměřuje nový díl podcastu Chyba systému. Speciálním hostem je někdejší předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a také dřívější prezidentská kandidátka Danuše Nerudová.

Jedna z prvních cest prezidenta Petra Pavla směřovala na Karvinsko, kde ho ve volbách porazil Andrej Babiš. Nedávné zasedání vlády se zase uskutečnilo v Jeseníku. Co regionům přináší návštěvy vrcholných politiků? A z čeho plyne současná nostalgie některých obyvatel Karvinska po minulém režimu?

Práce novinářů je založena na důvěře posluchačů, čtenářů a diváků – měří ale média všem stejně? Hosté podcastu Chyba systému reflektují chování médií, mimo jiné během nedávných prezidentských voleb. Jak podotýká novinář z Aktuálně David Klimeš, bylo by s podivem, kdyby média alespoň v něčem neselhala.

Jako pokračování úspěšné série Čekání na prezidenta připravil Český rozhlas Plus nový politický podcast Chyba systému. S moderátorem Janem Pokorným v něm budou politické dění v Česku glosovat analytik David Klimeš, novinářka Apolena Rychlíková a třetí, tematicky zvolený host.

Miloš Zeman ke konci své funkce dostál své pověsti politika se sklonem k provokativním úkonům. Udělil milost firmě Energie stavební a báňská, které účast ve veřejných zakázkách zakazoval soud v kauze kolem zakázek v Lánské oboře. Proč to udělal? Zamýšlí se v posledním díle tradiční sestava podcastu Čekání na prezidenta.

Máme ze sebou dvojí test přímé volby prezidenta, až donedávna pouze s Milošem Zemanem. „Teď uvidíme jiný osobnostní typ – a pokud by to i u Petra Pavla dopadlo špatně, bylo by to ještě horší, než jsem si na začátku myslel. Nejde o to, že prezidentský úřad má významnou auru, která může vést k pokoře i pýše, ani o to, že hlava státu sedí na Hradě. Spíš do jaké míry do něj lidé vkládají svá očekávání a jaká to jsou,“ říká v Čekání na prezidenta ústavní právník Jan Kysela.

Před prvním setkáním dvou prezidentů – končícího a nově zvoleného – bylo podle ústavního právníka Jana Kysely zajímavé sdělení Miloše Zemana. „Koncentrován byl do dilematu, kterému zřejmě Zeman čelil, spíš si ho ale falešně vytvořil. A to, jestli má být mechanický, ne-li tupý vykonavatel toho, co chce vláda a parlament. Anebo ten, kdo provozuje volnou politiku, což se v podání Zemana hodně blížilo sultanistickému stylu,“ říká Kysela v podcastu Čekání na prezidenta.