Zápisník zahraničních zpravodajů

Woodrow Wilson byl americkým prezidentem v době 1. světové války. Výrazně se zasloužil o poválečné uspořádání Evropy a také o vznik Československa. Od mladého státu tehdy dostal darem ve své době unikátní kapesní hodinky s ciferníkem ukazujícím, kolik je hodin v různých městech na světě. Jsou uložené ve Washingtonu v domě, ve kterém Woodrow Wilson po skončení prezidentského mandátu až do roku 1924 bydlel.

Malta je sice rozlohou nejmenší stát Evropské unie, i tak ale má na starém kontinentě svá prvenství. Najdete tam třeba jedno z nejoblíbenějších muzeí aut nejen v Evropě, ale na celém světě. Vyplývá to alespoň z hodnocení odborníků automobilového serveru Auto Trader. Na ploše tří tisíc metrů čtverečních je v muzeu k vidění přes 70 nablýskaných závodních aut z minulého století. Obdivovat tam můžete třeba staré jaguáry, vozy Aston Martin, Alfa Romeo nebo mercedesy.

Všechno jde, když se chce, říká jedno známé české rčení. Řídí se jím i Mads Nielsen z dánského ostrova Samsø, který tam v roce 2017 založil palírnu alkoholu. Na ostrov se vrátil z Karibiku, kde se naučil vyrábět rum, a chtěl v tom v Dánsku pokračovat. Jen místo dovážení cukrové třtiny se rozhodl použít cukrovou řepu.

Středověký hrad ve francouzském Angers ukrývá nevšední poklad. Není totiž ze zlata ani z drahokamů. Více než stometrová tapiserie Apokalypsy ze 14. století je svého druhu největší na světě. I proto je zapsaná na seznam kulturního dědictví UNESCO a místní o svém světovém unikátu mluví jako o největším středověkém komiksu.

Je to 11 let, co v estonské vesnici Rummu přestala fungovat vězeňská kolonie. Stát ve státě, kde platila vlastní pravidla, se ale v poslední době mění z šedého, nehostinného místa na zónu odpočinku a sportu. Skupina nadšenců tam vybudovala muzeum, kavárnu, kemp a starají se i o místní pláž. U vězení se totiž nachází zaplavený vápencový lom, ze kterého dodnes trčí těžební stavby.

Bartolomej Gönczy si koupil za zhruba dva a půl milionu korun ruiny hradu i s restaurací nad městečkem Královský Chlumec na východním Slovensku. Restauraci a část hradu začal okamžitě bořit, protože neodpovídají původnímu středověkému charakteru. Vyhodil tak do vzduchu dost peněz a ještě hodně vyhodí, odhaduje to tak na 25 až 30 milionů korun. Rekonstrukci hradu Csonkavár totiž provádí ve spolupráci s archeology a plní si tak svůj sen.

Nacisté řečnili o nadřazenosti Němců a o takzvané rasové čistotě, v posledních letech války ale z Německa paradoxně udělali mimořádně pestrou zemi. Z celé Evropy totiž sváželi vězně a zajatce na takzvané nucené práce. Kousek za přístavem Brémy kvůli tomu vznikla i jedna megalomanská stavba – ponorkový bunkr Valentin. Byl těsně před dokončením, když se k němu spojenci probili. Obří areál si později přebrala spolková armáda a měla v něm skladiště.

Bouřlivý rozvoj mívá i svou odvrácenou stránku. Nové infrastruktuře, silnicím i moderním budovám musí ustoupit to, co na jejich místě bylo dřív. Své o tom vědí obyvatelé čtvrti Kazanchis v etiopském hlavním městě Addis Abebě. Přízemní stavby s hliněnými stěnami a střechami z vlnitého plechu tam mizí před výškovými kancelářskými budovami a novými hotely. Kulturní centrum Fendika betonu odolává. Alespoň zatím…

Baskicko je jedním ze španělských regionů, nebo spíše zemí, jejichž obyvatelé mají mimořádně silnou místní identitu. Mnoho z nich se necítí být Španěly, případně Francouzi – jsou to v první řadě Baskové. Významnou roli v tom hraje baskičtina, jazyk záhadného původu rozšířený na severu Španělska a jihozápadě Francie, který se pramálo podobá kterékoli jiné řeči. Ani někteří Baskové ho neovládají dobře, propagace baskičtiny je proto hlavním cílem tradiční akce nazývané Korrika.

Žádná cesta do Říma nemůže být úplná bez návštěvy nejznámější a taky největší fontány di Trevi. Každoročně ji navštíví miliony turistů, kteří obdivují sochy Neptuna a dvou tritonů. Někteří lidé do vody házejí taky mince, které jim podle pověsti mají přinést štěstí i lásku a zajistit, že se do italského hlavního města vrátí.

Nevšední zážitek se tento týden naskytl milionům obyvatel Severní Ameriky, když na nebi sledovali úplné nebo alespoň částečné zatmění Slunce. Pás totality – tedy oblast, kde Měsíc zakryl sluneční kotouč úplně – byl široký přes 180 kilometrů a táhl se přes západ a sever Mexika, 15 amerických států až na východ Kanady. Představení, které se odehrává nepravidelně jednou za mnoho let, mělo stovky milionů diváků. Některé z nich mimo jiné také ve Washingtonu.

Zatímco v řecké mytologii potřeboval Théseus pro cestu labyrintem Ariadninu nit, v současném Dánsku stačí mít trochu znalostí. Stromovým bludištěm, které leží na dánském ostrově Samsø, vás totiž provede vědomostní kvíz. Někdejší farma na vánoční stromky je podle Guinessovy knihy rekordů dokonce největším stromovým bludištěm na světě.

Travnatou plochu táhnoucí se více než tři kilometry od budovy sídla Kongresu až k Lincolnovu památníku zaplnily poslední březnový den tisíce létajících draků na šňůrkách. Konal se tu totiž festival dračího létání. Jeho loňský vítěz festivalu sem letos přišel provětrat jen dvacet svých draků, přestože jich doma doslova plnou garáž.

Řeky je možné vnímat trochu jako kroniky. Vyprávějí příběhy bývalých obyvatel a najdete v nich taky věci, která tam někdo záměrně zahodil nebo zapomněl. V archeologické kryptě před pařížskou katedrálou Notre-Dame si teď můžete prohlédnout celkem 150 předmětů, které se kdysi ukrývaly na březích nebo na dně proslulé řeky Seiny. Dozvíte se tam taky, jak se Seina měnila napříč staletími, jak vypadaly domy na pařížských dřevěných mostech nebo jak pracuje policejní říční brigáda.

Plastové lahve, plechovky, rozbité hračky, ztracené pantofle, ale třeba i stará dopravní značka. To vše se po zimě povaluje v písku na belgických plážích. Tisíce lidí tak vždy o prvním jarním víkendu vyrážejí na společný úklid pobřeží. Akci ENECO Clean Beach Cup posledních patnáct let pořádají belgické surfařské kluby.

Výroba čokolády je trochu alchymie. Originální příchuť jí kromě výrobního postupu dodává i původ kakaových bobů. Jednotlivé čokolády se tak od sebe můžou lišit podle toho, kde vyrostl kakaovník, ze kterého se kakaové boby získávají. Třeba jednu z nejlepších čokolád, kterou jste pravděpodobně nikdy neochutnali, najdete ve Vietnamu. Její příběh přitom začíná už v 19. století.

Kdybyste se Litevců zeptali, které místo je pro ně nejposvátnější, pravděpodobně by mezi odpověďmi zazněla Hora křížů. Místní k ní cítí tak hluboké pouto, že když se ho funkcionáři v časech Sovětského svazu pokusili bagry zničit, lidé z okolí ho do rána obnovili. Hora křížů tak pro Litevce není spojená jen se spiritualitou, ale taky se vzdorem.

Zástupy poutníků v chrámu Božího hrobu se letos nekonají. Jindy přitom nebývá v Jeruzalémě o Velikonocích k hnutí. Válka v Gaze si vybírá daň i v turistickém ruchu v celém Izraeli a na palestinských územích. Některé světové aerolinky sice postupně obnovují své lety na letiště do Tel Avivu, ale návštěvníci se stále nehrnou. Izrael zaznamenal meziroční pokles turismu o 80 až 90 %.

Křesťané po celém světě si připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jde o největší slavnost křesťanského církevního roku. Papež František bude sloužit mši a předá taky poselství i požehnání Městu a světu – Urbi et orbi. Zakončí tak týden velikonočních slavností plný průvodů, pochodů i náboženských obřadů a mší. Na mši s papežem Františkem přímo ve vatikánské bazilice svatého Petra byl i zpravodaj Martin Balucha. Nejdřív ale musel vystát pořádně dlouhou frontu.

Příběh jako z filmu nebo románu, to je životní osud francouzské sochařky židovsko-ukrajinského původu Chany Orloff. Její jedinečný moderní styl byl v lecčems průkopnický. To se ale nelíbilo nacistům za 2. světové války, kteří z velké části její dílo rozkradli. Jedna dřevěná socha se nedávno našla a po 80 letech se vrátila do Paříže.

Už celých sedm let se každý druhý čtvrtek v měsíci v jednom suterénním prostoru v Bruselu scházejí amatérští i profesionální básníci, komici – zkrátka lidé, kteří chtějí a mají co říct. V bezpečné a přátelské atmosféře akce nazvané SpeakEasy si tu navzájem prezentují svoji tvorbu.

Jen málokde se najednou potká tolik milovníků četby jako na Lipském knižním veletrhu. Jeho letošní ročník skončil v neděli a počet návštěvníků se i tentokrát vyšplhal do statisíců. Zpravodaje Václava Jabůrka zaujalo, že na stáncích nenarazíte jen na knížky. Jeden spisovatel tam například představoval svůj počítačový program, kterým si výrazně usnadňuje psaní.

Mohlo by se zdát, že doba supermarketů tradičním tržištím příliš nepřeje. V lotyšské Rize je ale místo, které dokazuje opak. Centrální tržiště za velkým viaduktem se nedávno dočkalo renovace. Haly přestavěné ze starých německých hangárů na údržbu zeppelinů dnes nabízejí přes tři tisíce prodejních míst zasazených do unikátních prostor s neoklasicistními a secesními prvky.

Srdcem a motorem života na české nebo moravské vesnici je zpravidla hospoda. Na skotském ostrově Skye je to trajekt. Už skoro dvacet let ho ve vesnici Glenelg provozuje tamní komunita. Přívoz přes mořský průliv zaměstnává místní lidi a přitahuje turisty.

Zalyžovat si v některém z vyhlášených zimních středisek, zabruslit na zamrzlém jezeře Lewis nebo se projet na saních tažených psím spřežením a potom se ohřát v termálních pramenech. To je program, který nabízí turistům kanadská Alberta v zimě. Ne všichni se ale za oceán vypraví jen na otočku a za našetřené peníze. Vladimíra Kroce zaujalo, že tam můžete potkat nápadně velké množství mladých Čechů a Češek.

Pittsburgh v americké Pensylvánii býval jedním z ocelových srdcí Spojených států. Právě v době největšího rozmachu těžkého průmyslu se tam narodil umělec s československými kořeny Andy Warhol. Jeho otec Andrej a matka Julie se do Ameriky přistěhovali ze slovenské obce Miková. V Pittsburghu stále žije část rodiny Warholových. Jeho synovec Donald tam dokonce provádí v muzeu nesoucím strýcovo jméno.

Každou neděli míří ze všech koutů Londýna do české školky Okénko rodáci z Pardubic, Vsetína nebo třeba Ostravy. Rodiče dětí ze smíšených manželství chtějí, aby se jejich potomci domluvili s babičkami a dědy v Česku, a tak neváhají obětovat několik hodin svého víkendového volna. Navíc je to zpestření i pro ně – můžou se sejít, povídat si a poslouchat, jak se z herny linou písničky nebo říkanky, které znají ze svého dětství.

V pivovaru Hofstetten v Horním Rakousku vaří pivo už šestá generace rodiny Kremmerových. Otto, prapradědeček současného majitele, přišel z Českých zemí v roce 1847 a pustil se do vaření zlatého moku. Historie pivovaru ale sahá mnohem dál, je vůbec nejstarší v celém Rakousku. V tamní varně dodnes vznikají piva nejrůznějších druhů, pivovarník Peter totiž rád experimentuje. Unikátem je pivo Granitbock – vaří se jen jednou do roka a Peter se v něm pokusil zachytit chuť kamene.

Výstava v Českém centru v Paříži vás vrátí do dětství. Na poličkách tam jsou vyskládaní krtečci i mašinky ze dřeva, magnetky nebo natahovací autíčka. A když vyjdete pár schodů do mezipatra, tak se můžete posadit k dřevěnému stolu, vzít do ruky malý šroubovák a smontovat si ze stavebnice auto, zvíře nebo třeba model Eiffelovy věže.

Křižovatka v tokijské čtvrti Šibuja patří mezi nejvytíženější na světě. Každé dvě minuty ji přejdou až tři tisíce lidí – někteří spěchají na nedaleké nádraží, další zase do stovek restaurací, obchodů nebo barů v této módní japonské čtvrti. Křižovatku v Šibuji v Tokiu přešel i reportér ze zahraniční redakce Marcel Faltys.

Už za pár měsíců se na trať vrátí možná nejznámější vlak z Východního Německa. Říkalo se mu Delfín nebo taky Vindobona, podle spoje, na kterém tato souprava jezdila nejčastěji. Jeden kus teď prochází důkladnou opravou a ještě letos by se měl podívat i do Česka.

Město Salem v Severní Karolíně v něčem připomíná skanzen. Ulice staré části Salemu ale nejsou sestavené ze staveb svezených z širokého okolí. Budovy stojí tam, kde vždycky byly, a v některých se dokonce stále bydlí. Je to zároveň soukromé muzeum provozované neziskovou organizací. K vidění je tu třeba kovářská dílna, puškařství, hospoda, škola nebo pekárna.

Telefonní signál zůstal v údolí, nad hlavou se prudce zvedají skály a pod nohama praská zmrzlý sníh. Ideální podmínky dokresluje azurová obloha, siluety kamzíků na skalním převisu a nekonečné ticho. Takhle občas vypadá Velká studená dolina ve Vysokých Tatrách, do které se dá dostat zhruba tříhodinovým výstupem z Hrebienku. V nadmořské výšce 1960 metrů tu stojí proslulá Zbojnická chata, kde mají základnu lyžaři a horolezci. Otevřená je celoročně.

Do podzemního krytu je nejlepší se podívat, když se nic neděje – člověk si ho může v klidu prohlédnout a pak se zase bez obav vrátit pod širé nebe. Když se ale ocitnete v ohrožení, budete chtít, aby byl kryt jednak blízko a jednak v bezchybném stavu. V Polsku mají sice bezpečná útočiště pro miliony lidí, některé jsou ale podle hasičů v havarijním stavu. Mnoho Poláků proto bere situaci do svých rukou, jako například obyvatelé jednoho sídlištního bytového domu v Gdyni.

Město Charleston ve Spojených státech se pyšní nejstaršími muzejními sbírkami v zemi. Tamní muzeum vzniklo ještě za koloniálních dob v roce 1773, tedy před vyhlášením americké nezávislosti. Podobně jako v Národním muzeu v Praze, i tady mají hned ve vstupní hale charlestonského muzea exponát, který udivuje především všechny děti. Je to 11metrová kostra velryby černé, která kdysi uvízla vezdejším přístavu.

Někdejší rezidence rockového zpěváka Freddieho Mercuryho v Kensingtonu se objevila mezi inzeráty jedné londýnské realitní kanceláře. Nabídka je určená jen opravdu seriózním zájemcům, kteří musí předem prokázat, že mají dostatek peněz. Cena rozsáhlé rezidence Garden Lodge je totiž v přepočtu asi 800 milionů korun.

Ernest Suleymanov vyvěsí každý den nad vchod do své restaurace tři vlajky – polskou, ukrajinskou a vlajku Krymských Tatarů. Restauraci Krym otevřel bývalý novinář se svou ženou teprve nedávno. Společně ale v jejích prostorách vytvořili pro sebe a návštěvníky malý svobodný kousek jejich okupované domoviny. Navíc, jak sami říkají, je to i jejich způsob protestu proti okupaci. Restauraci totiž otevřeli naproti ruské ambasádě ve Varšavě.

Víte, kde najdete zřejmě nejvzdálenější Sokol? Je to v australském Sydney. V 50. letech ho tam založili českoslovenští imigranti a díky nadšení mladých krajanů funguje dodnes. Kromě tělocvičny slouží taky jako komunitní centrum. Děti se tam učí česky a dospělým zprostředkovává kontakt s domovem.

Sousloví „má rodná hrouda“ má pro obyvatele jihofrancouzského města Montpellier opodstatněný základ. V okcitánštině se totiž město jmenuje Clapas neboli Kamenná hrouda. Z města, které vzniklo už před více než tisíci lety, se můžete městskou hromadnou dopravou dostat až přímo ke Středozemnímu moři. Tramvaj vás sveze i k přírodní rezervaci s plameňáky a čápy.

V Alleghenských horách v americké Pensylvánii se jel už 45. ročník lyžařských závodů Bača Cup. Sportovní událost poprvé zorganizoval přistěhovalec z tehdejšího Československa a nadšený člen amerického Sokola Jiří Václav Parma z Frenštátu pod Radhoštěm. Jeho rodina v této tradici pokračuje dodnes.

Na palubě lodí společnosti Red Star Line odcestovalo od 70. let 19. století až téměř do začátku 2. světové války z Evropy do Ameriky skoro dva a půl milionu lidí. Většina z nich hledala za oceánem lepší život, někteří utíkali před blížícím se nacismem. Statisíce se jich plavily z přístavu v belgických Antverpách. Přímo v budově, kde se pasažéři odbavovali a procházeli lékařskými prohlídkami před nástupem na loď, dnes jejich příběhy připomíná muzeum.

Proud sněhu a kamení pohřbil 23. února 1999 část městečka Galtür v Tyrolsku a připravil o život 38 lidí. Přestože šlo o výjimečnou událost, bylo nutné zajistit otřesené komunitě bezpečí. Pod strmými svahy tak vznikla mohutná protilavinová obranná zeď. Přímo v ní dnes najdete kavárnu, knihkupectví, vědecké pracoviště i muzeum.

K dvaceti miliónům lidských obyvatel Káhiry je třeba připočíst ještě milióny těch psích a kočičích, kterých jsou plné ulice egyptské metropole. Soužití nebylo vždycky ideální. Úřady tak čas od času organizovaly odstřel psích smeček nebo je otrávili. Teď se ale i v největším městě arabského světa věci mění. Na ulicích začalo přibývat kastrovaných psů se známkami na uších. Stojí za tím nesmírné úsilí nadšenců.

Dávno před autorkami knih, článků a videí o spokojeném a zdravém životním stylu ovlivňovala malé Španělky panenka Nancy. A protože mluvíme o hračce, můžeme bez ostychu prozradit i její věk. Nancy nedávno oslavila 55 let a ve Španělsku není nikdo, kdo by ji neznal, nehrál si s ní anebo ji třeba někomu nekoupil.

Metropoli Belgie máme v posledních letech spojenou hlavně s evropskými institucemi, ale život v Bruselu nabízí mnohem víc než jen evropskou politiku. Své už o tom ví Zdeňka Trachtová, která před rokem na pozici tamního zpravodaje vystřídala Viktora Daňka. Svoje zkušenosti se životem v Belgii posluchačům pravidelně zprostředkovává ve svých reportážích pro Zápisník zahraničních zpravodajů. V zápisníkovém speciálu si o svém „novém domově“ povídala se Štěpánem Pokorným.

Masopustní průvod v městečku Imst v Tyrolsku má téměř 500letou tradici. Účastnit se ho mohou jen muži nad šestnáct let, ženy pomáhají s maskami a kostýmy. Prý jim to nevadí, poskakovat celý den v ulicích je totiž pěkná dřina. Město tak ovládnou ježibaby, medvědi nebo důstojní muži v barokních kostýmech. Tanec hlavních postav má symbolizovat souboj zimy a jara. Podle jiných interpretací znázorňuje střet generací nebo namlouvání milenců.

Saský Görlitz těží z jedné smutné pravdy. Za války se jako jedno z mála německých měst vyhnul bombardování a dodnes tak má starobylé centrum. Jeho domy proto posloužily jako kulisy k celé řadě světoznámých filmů. Poslední dobou to ale vázne a Hollywood už o Görlitz nemá takový zájem.

Ve východoukrajinském Vuhledaru stále v podzemí domů žije nebo spíš přežívá asi 150 lidí z původních 15 tisíc obyvatel. Živoří tam už téměř dva roky a druhá zima ve sklepích je pro ně ještě těžší než ta první. Z normálního života jim zůstaly jen sny.

Při poslechu slezštiny se člověk neubrání pocitu, že zaslechl tu češtinu, tu němčinu a tu polštinu. Nejde přitom o žádné nářečí. Slezština je podle jazykovědců plnohodnotným jazykem, který svou podobou vypovídá mnohé o komplikované a velmi pohnuté minulosti Slezanů, takzvaných Ślązaků. O historii Horního Slezska a jeho obyvatel vypráví i divadelní představení Mianujom mie Hanka, které poprvé v historii přineslo slezštinu jako součást uměleckého díla do budovy polského sejmu.