Příběhy nejen šumavské

Bavorský les nabízí k návštěvě jedinečných míst, jako jsou třeba šachty, tedy německy Schachten. Přitom se nejedná o důlní díla, ale o vysokohorské pastviny, kde se pásl skot a ovce dlouhá staletí. Dnes jsou chráněnou kulturní památkou které dominují různě zkroucené, větrem ošlehané javory a buky.

Pracovitý a oddaný hajný, vždy byl a stále je pro majitele lesa a tedy jeho zaměstnavatele, opravdový poklad. Takovým pokladem byl pro Lamberky ze Žichovic jejich hajný Felix Nass, který se staral o lesy v okolí Soběšic.

Ledovcových jezer na Šumavě je osm, z toho pět na české straně. Každé je něčím výjimečné, Černé je třeba největší a nejhlubší a zároveň nejkyselejší. Jezero Laka je zase nejmenší a přitom nejvýše položené. Prášilské jezero má na své hrázi jako jediné pomník, který připomíná utonulého mladíka.

Na Šumavě a v Pošumaví si můžeme vystoupat na mnoho rozhleden. Jsou dřevěné, kovové zděné nebo kamenné. Co rozhledna, to originál. Jedna z nich je ale opravdu velmi výjimečná a to nejen na Šumavě, ale v celém Česku – její součástí totiž kaple.

Svatého Vintíře si na Šumavě spojujeme asi nejvíce s Dobrou Vodou u Hartmanic. Nejen pro to, že se tam nachází kostel sv. Vintíře, ale nedaleko se tyčí Vintířova skála, kde tento světec dožil jako poustevník. Jenže podle pověsti Vintíř poustevničil i v Rabí, v místě, kterému se říká Čertovo kopyto.

Velmi starý rod Lambergů je spojován především s hradem Rabí a jeho okolím, s Žihobcemi a Žichovicemi. Úžasná krajina Pošumaví na začátku 18. století uchvátila Jana Filipa Lamberga, který hrad Rabí a velkostatky Žihobce a Žichovice koupil. O sto let později pak jeho potomka Emila Antona Lamberga stihla krutá smrt v místních lesích.

V okolí Stožce a Nové Pece na Šumavě nalezneme velké množství odkazů na geniálního inženýra Josefa Rosenauera. Také aby ne, když právě zde vybudoval úžasné technické dílo dnes známé jako Schwarzenberský kanál. Po Rosenaurovi je zde pojmenováno mnoho objetků - památník, nádrž i kaplička.

Československo, rok a čtvrt po komunistickém puči v únoru 1948. Skupina mladých lidí chce utéct z už nesvobodné vlasti. V plánu je přepadení letiště, krádež letadel a následný přelet přes hranice na západ. Jenže plán se zvrtne hned na začátku...

Železná opona – označení pro neprůchodnou hranici, která rozdělovala politický západ a východ Evropy, známe už 80 let. Železná opona se táhla od severu Německa až po jih Evropy a zásadně zasáhla i do území Šumavy.

Rejštejn na břehu Otavy patří mezi nejmenší města v republice. Žije zde okolo 250 obyvatel, ale mezi návštěvníky nepatří mezi ty nejvyhledávanější cíle na Šumavě. Většina lidí městem jen projede směrem na Srní, Modravu nebo na Kvildu, přitom Rejštejn se svým okolím nabízí opravdové skvosty, například Maierovu skálu.

Hradlový most Rechle u Modravy - snad každý, kdo navštíví Šumavu, se musí zastavit u tohoto dřevěného mostu posazeného na kamenných pilířích. Dnes po něm přejíždějí pouze cyklisté a přecházejí pěší turisté, ale ještě na začátku 50. let tu přejížděla auta – především ta vojenská, protože to byla jediná silnice spojující Srní a Modravu. A most sloužil ještě svému původnímu účelu, tedy k zadržování plaveného dříví.

Konec druhé světové války na Šumavě byl neuvěřitelně krutý. Němečtí vojáci se snažili do poslední chvíle bránit, i když možná už věděli, že válku prohráli. Bohužel, tento odpor odneslo mnoho amerických vojáků tím nejcennějším, co měli – životem. Jeden z těch zabitých byl i Fred Warren Ashley.

Šumavu v minulosti obývali obři, a to nejen Rankl Sepp, který žil v 19. století nedaleko Horské Kvildy a měřil 213 cm. Představíme opravdové obry, kteří zde žili ještě před Ranklem.

Gotický portál, Kamenná kráska, Poustevna, Perníková skála nebo Dračí tlama. To jsou některé názvy skalních útvarů, které jsou součástí nejstarší naučné stezky na Šumavě a druhé nejstarší naučné stezky v České republice Medvědí stezky.

Skutečný prales hned za venkovní zahrádkou hospody? I takové území existuje. A nemusíme za ním putovat nijak daleko, jen kousek za česko-německé hranice, mezi Bavorskou Železnou Rudu a Zwiessel. V malé osadě Zwieselerwaldhaus si můžete dopřát občerstvení v nejstarším hostinci Bavorského lesa a hned po té vkročit do jednoho z nejzachovalejších pralesů Bavorska – Mittelsteighütte.

Mrtvý luh – název největšího rašeliniště v Čechách nezní moc poeticky. O to je zajímavější, jak toto místo s rozlohou přesahující 350 hektarů, k tomuto názvu přišlo. Legendy vážící se k původu tohoto názvu jsou dvě, možná tři.

Poslední americký voják zabitý při vojenské akci v rámci 2. světové války na evropském bojišti padl na Šumavě, nedaleko Volar. Charley Havlat přitom úspěšně prošel vyloděním v Normandii, bitvy v Ardenách, ale nakonec jeho život ukončila kulka německého vojáka. Stalo se to v zemi, ve které měl Charles kořeny.

Kovová přilba se stala osudnou jednomu šumavskému strážmistrovi před 98 lety v Krásné Hoře.

Přeshraniční nádraží v Alžbětíně u Železné Rudy je v rámci České republiky opravdu unikátní. Prostředkem nádražní budovy prochází státní hranice mezi Českem a Německem. S tímto unikátem bylo alžbětínské nádraží v druhé polovině 19. století už navrženo a stavěno. Jenže tato jedinečnost se o necelé století stala zásadním problémem.

Když se řekne spisovatel Šumavy, většině z nás naskočí jméno Karel Klostermann. Je určitě nejznámější, ale spisovatelů, kteří o Šumavě psali, bylo více. Jeden z takových byl dokonce možná plodnější než Klostermann. U nás upadl v zapomnění. Jedna proto, že psal německy a také kvůli svému příklonu k nacismu.

Ilustroval Jiráskova F. L. Věka nebo Raisovy Zapadlé vlastence. Nejznámější je ovšem díky ilustracím k Babičce od Boženy Němcové. Řeč je o slavném malíři a ilustrátorovi Adolfu Kašparovi. Pochází z Hané, ale je zapsán i na Šumavě.

Vznik Stožecké kaple úzce souvisí s existencí zázračného obrazu Panny Marie. První písemný doklad o existenci obrazu pochází z roku 1791. Volarský měšťan a kovář Jakob Klauser byl už tři roky slepý, když ve snu slyšel hlas, který říkal, že znovu získá zrak. Musí však jít do Stožeckých lesů, kde najde zázračný obraz nad vyvěrajícím pramenem. Toto vidění se opakovalo tři noci po sobě.

Na jednom z údolních svahů šumavského podhůří leží bývalé královské horní město Hory Matky Boží. Dnes je spíše už osadou o 90 obyvatelích a na hornictví se tu jen vzpomíná.

Šumavská obec Javorník se za první republiky měla stát reprezentativním šumavským letoviskem a významným místem šumavského turistického ruchu. Ve třicátých letech 20. století se tu začalo masivně investovat a vznikla tu mimo jiné velká vládní a poslanecká budova s názvem Švehlova chata.

Na Šumavě bývalo místo, ve kterém spočívalo Pražské jezulátko a také ostatek svatého Kristova Kříže. Právě tato svatá reklivie dala místu a kostelíku název Křížkov, německy Kreutzwinkel. Tato malá osada bývala místní částí obce Hamry a do dnešních dnů z ní mnoho nezůstalo.

Velhartice se mohou pochlubit mnohými zajímavostmi. Například jedinečným hradem, který vlastnili mimo jiné komorníci císaře Karla IV, pánové Bušek starší a Bušek mladší. Nebo kostelem sv. Martina, který navštěvoval Karel Jaromír Erben a byl mu inspirací pro jeho báseň svatební košile. Do Velhartic jezdil také Jan Werich.

Schwarzenberský plavební kanál je velkolepé dílo. Jeho stavitel Josef Rosenauer, který největší část kanálu dostavěl v roce 1793, byl skutečně geniální, když dokázal postavit zařízení, které ke svému účelu sloužilo dlouhých 170 let. Přesto ale jedna část, jedna z těch nejviditelnějších a zároveň nejdůležitějších, byla postavena až bezmála 20 let po jeho smrti – skoro 400 metrů dlouhý tunel u Jeleních vrchů.

V průběhu druhé světové války bylo nad Československem sestřeleno nebo havarovalo velké množství letadel - a to jak spojeneckých, tak těch německých. 22. února roku 1944 byly v prostoru mezi Dobřany a Nepomukem sestřeleny vůbec první stíhačky Messerschmitt německé Luftwaffe nad naším územím. Jedna z nich havarovala na Šumavě v Pekelském údolí nedaleko Hartmanic.

Svatobor je jedno z nejnavštěvovanějších míst na Sušicku, kam turisty přitahuje především kamenná rozhledna. Ovšem vrch Svatobor není pouze o rozhledně, která je viditelná ze širokého okolí a také je z ní do širokého okolí vidět, ale je to také posvátné místo našich předků, z nějž kousíček byl odvezen na jedno významné kulturní místo do Prahy.

Za zázračným uzdravením jezdí lidé do francouzských Lurd. My ze západu Čech tak daleko jezdit nemusíme. Stačí, když se vypravíme do šumavských lesů nedaleko Srní, k Hauswaldské kapli.

Na Šumavě existovaly stovky vesnic a osad nejrozličnějších jmen. Ještě na konci druhé světové války většina z nich měla pouze německé názvy. Po válce se vesnice a osady přejmenovaly do češtiny. A díky tomu na Šumavě můžete zavítat do Nového světa, případně Onoho světa a také na Šukačku.

V minulosti se lidé na Šumavě často setkávali s Bohem. Není se co divit, protože v těchto horách býval velmi tvrdý život a mnozí lidé tu neměli o mnoho víc, než právě jen tu víru v Boha. A snad i proto je dodnes po celé Šumavě velké množství křížků a míst zasvěcených svatým i samotnému Ježíši – jako to nedaleko Černého jezera.

Velhartice jsou plné příběhů. Po staletí je vytvářel samotný hrad a jeho slavní majitelé. Po desetiletí je vytvářeli umělci, kteří zde pobývali v čele s Janem Werichem. Ale vytváří je také kostel sv. Máří Magdaleny se svým hřbitovem, který stojí poblíž obce, v polích. Právě legenda s ním spojená inspirovala jednoho z našich největších básníků k napsání jedné z nejděsivějších básní.

Vrchol hory Můstek na Železnorudsku se tyčí do výšky 1234 m n.m. A na samém vrcholu této dobře zapamatovatelné kóty stála dlouhá desetiletí turistická chata. Bohužel, před 30 lety, o vánočních svátcích roku 1995 vyhořela.

Mezi jednu z nejkrásnějších českých pohádek patří Princezna se zlatou hvězdou na čele. Většině z nás se vybaví filmové zpracování z roku 1959 s Marií Kyselkovou a Josefem Zímou. Tento film natočil režisér Martin Frič na motivy pohádky Boženy Němcové. Kde tento motiv vzala Božena Němcová? Na Šumavě!

Šumava patří mezi filmaři k velmi oblíbeným lokacím. Platí to u seriálů, kriminálek i rodinných filmů. A na různých místech Šumavy se natáčelo především množství pohádek.

Režisér Jiří Strach si k natáčení pohádky Anděl Páně před dvaceti lety na Šumavě vybral několik lokací – hrad Kašperk a jeho okolí, Černé jezero a také kostel sv. Mořice v Anníně.

1033 metrů nad mořem. Do takové výšky musí turista vystoupat, aby mohl zblízka vidět zříceninu hradu Kunžvart. Takovou výšku museli zdolat lidé už v polovině 14. století, kdy se objevují první zmínky o tomto strážním hradu.

Šumava je domovem mnohých vzácných a chráněných živočichů a to včetně vlka obecného. Ten se do tamní přírody začal pomalu vracet před zhruba deseti lety, až v roce 2017 bylo potvrzené rozmnožování. Stalo se tak po dlouhých bezmála 150 letech od zastřelení posledního vlka na Šumavě a údajně i v Česku.

V hájence v bývalé obci Pustina u Hartmanic bydlel lékař Zdeněk Kostrouch. Za svými pacienty jezdil nejraději na koni.

V dřívějších časech lidé běžně umírali doma a rodiny musely být na možnou smrt připraveny. Třeba tak, že v každé chalupě bývala přichystána úmrlčí prkna.

Lov posledního medvěda v Čechách byl velmi dramatický. 115 kilogramů vážící medvědice byla ulovena 14. listopadu 1856 nedaleko Jeleních vrchů.

Prameny Vltavy patří mezi nejnavštěvovanější místa Národního Parku Šumava. Také aby ne, vždyť se jedná o prameniště naší národní řeky, které by měl každý Čech alespoň jednou za život navštívit. Ke vzniku pramene se váže také jedna pěkná legenda.

V oblasti mezi Kvildou a Borovými Lady, na břehu Teplé Vltavy se průmysl zabydlel už v 17. století, konkrétně v roce 1686. Vznikla zde první sklářská huť Johanna Pocka, ke které později přibyla ještě druhá huť Franze Sickingena. Výroba skla tu trvala přes dvě stě let.

Šumava vždy lákala, láká a pravděpodobně i nadále bude lákat nejrůznější umělce. Nádhernou přírodou se nechávají inspirovat literáti, hudební skladatelé, fotografové a také malíři. Její krásu ztvárnily na větší či menší plátna stovky malířů, z nichž asi ten nejznámější je Julius Mařák. Šumava mu byla inspirací při tvorbě dvou obrovských obrazů – jak významem, tak fyzickou velikostí.

Pochody smrti na konci druhé světové války znamenaly často trýznivou smrt pro tisíce vězňů koncentračních táborů. Jeden z dlouhých pochodů, který nepřežila většina žen a dívek, procházel v dubnu a květnu Šumavou. Dvanáct vězenkyň zemřelo nedaleko Hartmanic, kde je připomíná úmrlčí prkno na bývalém židovském hřbitově.

Největším městem Česka je po dlouhá staletí Praha – to ví asi úplně každý. Avšak málo kdo asi tuší, že podle rozlohy katastrálního území nebývalo druhým největším sídlem po Praze Brno, jak je tomu v současnosti, ale Stodůlky na Šumavě.

Josef Menčík se narodil v roce 1870 v jednom z bytů v Dobršské tvrzi nedaleko Strakonic. Jeho rodiště bylo o čtyři desítky let později zásadně poničeno velkým požárem, po kterém mělo být zbouráno. Tomuto osudu ale zabránil právě její rodák Josef Menčík, který vyhořelou budovu v roce 1911 koupil.

Dolejší Krušec, Kundratice, Palvínov, Chamutice, Dolejší Těšov, Kojšice, Loučová, Jiřičná nebo Chamutice. To je jen několik obcí tísnících se nedaleko Hartmanic a Petrovic u Sušice, ve kterých ještě stojí různě velké zámky a zámečky v různém stavebním stavu.

Myšlenka propojení Severního moře s Černým je hodně stará. Zabýval se jí už panovník Karel Veliký v 8. století. Tento záměr se pak předával po staletí dál a zajímal se o něj i Karel IV. A právě na Šumavě, nedaleko dnes existující obce Strážný, měla vzniknout vodní nádrž, jako součást budované vodní cesty, která měla propojit dvě moře.

Komunistický režim po roce 1948 obrátil život Čechoslovákům naruby. Mnohé dostal do vězení, jiné zavraždil a tisíce lidí donutil k útěkům za hranice. S tím pomáhali převaděči. Komunisté tak začali psát příběhy Králů Šumavy, kteří byli strážci hranic loveni, jako zvěř. Někteří přežili, jiní byli zatčeni a uvězněni a někteří byli nemilosrdně zabiti.

Šumava je plná rozpadlých staveb, které sloužily k nejrůznějším účelům. Bývalé chalupy, mlýny, hájenky, torza kostelů nebo kaplí. Najdeme tu ale také zbytky staveb, o jejichž původnímu účelu víme pramálo. Jednou takovou je zřícenina, nacházející se nad vesnicí Dolejší Krušec nedaleko Hartmanic.

Na Šumavě existuje místo, které se jmenuje Pohádka. Leží nedaleko Čachrova, uprostřed luk obehnaných lesy s nádhernými výhledy na šumavské vrcholy. Jenže události, které se zde v minulosti odehrávaly, žádnou pohádkou nebyly, spíše drsným hororem.

Na české straně Šumavy je pět jedinečných ledovcových jezer. Každé z nich je něčím výjimečné, ale jedno mají společné – přírodovědci je zkoumají už déle než 150 let a návštěvníci je milují. Jezera byla hojně navštěvována už v 19. století a například u Plešného jezera, na jihu Šumavy, byla vybudována chata nabízející ubytování a občerstvení.

Vodní dílo zvané Schwarzenberský kanál patří mezi mimořádné ukázky lidského umu. Přes 50 kilometrů dlouhý kanál, kterým se dopravovalo dříví do Vídně, byl projektován Josefem Rosenauerem. Tento geniální inženýr přitom neměl jednoduchý vstup do života, ale svou pílí a umem dokázal zlomit tehdejší těžký hendikep – byl nemanželským dítětem.

Původně to byla obyčejná hospodská rvačka, ale vyklubala se z toho největší propagandistická akce nacistů v tehdejším Československu. Neštěstí se odehrálo na Skelné nedaleko Prášil v noci ze 7. na 8. srpna roku 1938 a přišel při něm o život mladý příznivec nacistů. V jakou monstrózní akci ale přerostl jeho následný pohřeb, to děsí dodnes.

Farář byl v každé obci významnou a důležitou osobou. V těch Šumavských to platilo dvojnásob. Musel plnit nejen náboženské, ale také společenské a administrativní funkce. Vedl matriku, měl na starosti zpovědi, rozloučení se zemřelými, křtění novorozenců a spoustu dalších povinností.

Nostradamus, baba Vanga nebo kněžna Libuše – to jsou slavní jasnovidci, kteří ve svých proroctvích měli předpovědět nejrůznější světové události. Svého jasnovidce má i Šumava. Nepatří tedy mezi celosvětové věštecké celebrity, které jsem jmenoval před chvílí, ale na začátku 20. století předpověděl druhou světovou válku, mobilní telefony s videohovory a také vlastní smrt.

Prameny Vltavy patří mezi nejnavštěvovanější cíle v Národním parku Šumava. Návštěvníci sem láká především symbolický pramen naší národní řeky a také les, který je jedním z dochovaných šumavských pralesů. Turisticky atraktivní byly Prameny Vltavy už na konci 19. století. A před sto lety tu turisté postavili chatu, která zpočátku přinášela radost, ale následně lidské utrpení.

Postava světce, sv. Vintíře není pro milovníky Šumavy neznámá. Jeho odkaz se prolíná především oblastí Hartmanic, kde najdete Vintířovu stezku, kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě, s nádherným skleněným oltářem a na vrcholu hory Březník můžete navštívit kapli sv. Vintíře. Právě zde sv. Vintíř dožil svůj dlouhý život.

Vojenské jednotky se ukrývají asi na dvaceti místech v celých Čechách. Například na Hadím Vrchu u Blatné, v kopci Svidník u Černovic, v hoře Boubín na Šumavě a také v Královském kameni u šumavského Javorníku.

Historie Knížecích Plání začíná v roce 1792. Stálo zde jediné stavení - hájenka. Kníže Schwarzenberg svolení k založení větší dřevorubecké osady v tomto místě původně zvaném Schöne Ebene, tedy Krásná vyhlídka, dal o osm let později, v roce 1780. Nový domov tu našlo 48 rodin, které ale za poskytnutý pozemek museli tvrdě platit – doživotně.

Na zalesněném hřebenu zvaném Homole západně od Strážného nad bývalou vesnicí Horní Světlé Hory najdeme kameny, které měly sloužit k přesnému určování letního slunovratu.

Pivní hrnec neboli Biertopf je zajímavý skalní útvar nedaleko Františkova u Kvildy. Zajímavé jsou i příběhy, které se k němu vážou. Ten nejdramatičtější se odehrál v květnu roku 1950, kdy nedaleko Pivního hrnce policisté postřelili jednoho z Králů Šumavy.