Tajemné dějiny

Byla středa, Štědrý večer roku 2008. V jídelně domu rodiny Ortegových v Los Angeles se sešly tři generace, když za starými rodiči, kteří už spolu byli 53 let, přijely jejich dospělé děti i s vnoučaty. Nikdo z nich netušil, že tento společný večer bude pro mnoho z nich večerem posledním.

Ve čtvrtek 8. prosince 1966 se v Egejském moři převrátil a potopil námořní trajekt Heraklion, což mělo za následek smrt více než 200 lidí. Tragédie dodnes zůstává největší námořní katastrofou v dějinách Řecka.

Přelom 19. a 20. století byl v zemích Rakouska-Uherska poznamenán velkou vystěhovaleckou vlnou do Spojených států amerických, v nichž mnozí Češi i Slováci viděli slibnou zemi neomezených příležitostí. Zajímal je zejména prudce se rozvíjející důlní průmysl, protože s havířskou prací měli spoustu zkušeností. V prosinci roku 1907 však tento překotný rozvoj hornictví vyvrcholil sérií děsivých katastrof se stovkami mrtvých.

Jsem Anděl, který chodil do školy k Satanovi. Někteří mi říkají, že jsem schizofrenik nebo dokonce Hitler nebo jiné hrozné věci. To je v pořádku. Zmíněné věty pronášel po svém zatčení ukrajinský sériový vrah Anatolij Onoprienko, který v letech 1989 až 1995 zavraždil na různých místech nejméně 52 lidí. Právě délka a děsivá „efektivita“ jeho vražedného řádění dovedla ukrajinské novináře k tomu, že mu začali říkat Terminátor.

Atentát sedmnáctiletého polsko-německého židovského mladíka Herschela Feibela Grynszpana na německého legačního sekretáře Ernsta vom Ratha, kterého Grynszpan zastřelil na německém velvyslanectví v Paříži 7. listopadu 1938, posloužil nacistům jako vítaná záminka pro rozsáhlý protižidovský pogrom. Podle rozbitého skla ze židovských obchodů získala tato akce jméno Křišťálová noc.

Stále více českých oken a zahrádek zdobí v čase kolem svátku Všech svatých a Dušiček strašidelně vyřezávaná dýně. Její rostoucí popularita se ne každému líbí, někteří ji považují za novodobý importovaný zvyk a další známku komercionalizace tradičních českých slavností. Tito kritici ale nemají tak docela pravdu. Zvyk vyřezávat z dýní hrůzné a groteskní obličeje sahá v Čechách a na Moravě až do 19. století.

Živelný průběh 28. října 1918 s sebou nesl několik málo doceněných okamžiků. Jedním bylo rozhodnutí vyslat rychle do ulic vlastenecky hrající kapely, aby masy v ulicích nezačaly rabovat a ničit. Druhým obsazení obilního ústavu v Praze, jehož zásluhou dostali muži 28. října Rakousko do šachu. A třetím diplomatický um, s jakým čeští politici svedli rozhodující partii s veliteli rakouské armády. Jak ten den v Praze probíhal?

V pátek 25. října roku 1918 se kolem třetí ráno zastřelil ve štábním železničním vagonu velitel první divize československých legií v Rusku plukovník Josef Jiří Švec. K rozhodnutí sáhnout si na život ho dovedl postoj jeho vojáků, kteří odmítli zaútočit na bolševická vojska soustředěná u města Bugulmy. Jeho smrt vojáky otřásla do té míry, že rozkaz splnili.

Dvanáctimetrová jižanská ponorka na ruční pohon měla během americké občanské války prorazit námořní blokádu Charlestownu. Třikrát vyplula, třikrát ztroskotala. Přestože při své třetí plavbě dokázala potopit i nepřátelské plavidlo, více smůly přinesla vlastním lidem. Zahynulo v ní celkem 21 námořníků – včetně jejího vynálezce.

Jeho příběh zní jako z hororu a také se hororovým námětem opravdu stal. Joseph D. Ball, známý také jako Joe Ball, byl texaský vidlák, který kousek od zapadlého texaského městečka Elmendorf provozoval bar u silnice. Návštěvníky lákal na hezké servírky a své jezírko se šesti aligátory. To měl vzadu a občas pro pobavení publika krmil ještěry živými zvířaty. Když kolem nebyli diváci, tak zřejmě nejen zvířaty.

Jeden z nejkrvavějších sériových vrahů v historii ruského města Petrohrad, Eduard Vasiljevič Šemjakov, se nechal ke svému řádění inspirovat dílem, jehož poselství bylo původně vysoce humanitní – slavným sovětským válečným filmem …a jitra jsou zde tichá.

Ve čtvrtek 1. září 1983 se nad sovětské území dostal korejský civilní let KAL 007. Šlo o Boeing 747 korejských aerolinek s 269 lidmi na palubě. Sovětský stíhač ho sestřelil. Všech 269 lidí zahynulo. V té době to byl druhý největší počet obětí při letecké katastrofě. O tři a půl týdne později se svět dostal na samý pokraj jaderné války, když systém protivzdušné obrany Sovětského svazu spustil falešnou zprávu o jaderném útoku.

Kolem jedné hodiny odpoledne v sobotu 25. srpna roku 1990 se na mostě nad řekou Kamenicí u Spálova na Liberecku v nepřehledném skalnatém terénu čelně srazily osobní motorák s manipulačním nákladním vozem. Nehoda si vyžádala čtrnáct lidských životů včetně strojvůdce motorového vlaku.

Je to jedno z nejproslulejších krveprolití nejen francouzských, ale i světových dějin. Masakr na den svatého Bartoloměje, zvaný též Bartolomějská noc, se odehrál v Paříži nad ránem 24. srpna 1572 a vyústil ve vraždění po celé zemi. O život přišly tisíce hugenotů, tedy francouzských protestantů. Všechno zosnovala králova matka Kateřina Medicejská, původně však chtěla zabít pouze jednoho muže.

Psal se červenec roku 1941. V jedné polské obci začal hon. Hon na lidi. Lovenou kořistí byli Židé a lovci… byli Poláci. Za pomocí holí a kamenů zahnali své židovské spoluobčany na náměstí, pak je odvedli za město do předem připravené stodoly, v té je zamkli a stodolu zapálili… Jméno obce, kde k tomuto zločinu došlo, znělo až krutě ironicky. Jmenovala se Jedwabne, takže česky bychom jí říkali Hedvábná.

Zbaveni majetku, zbaveni možnosti kandidovat do funkce hlavy státu a zbaveni dokonce i práva žít nadále v Rakousku. Tak skončili v roce 1919 Habsburkové, rod, jenž po staletí určoval rakouskou politiku. Takzvaný habsburský zákon, který někdejší panovníky střední Evropy vypověděl z jejich rodné země, pozbyl z větší části platnosti až v novém tisíciletí.

Psal se rok 1920, když žižkovský bohém František Sauer alias Franta Sauer alias Franta Habán ze Žižkova dostal nápad: co takhle inscenovat přímo na Vítkově slavnou bitvu Žižkových husitů se Zikmundovou křižáckou přesilou? Akce by se konala u příležitosti 500. výročí bitvy na Vítkově 14. července 1920 a posílila by národního ducha.

Před 60 lety se v německých Brémách začal odehrávat první ze dvou nejslavnějších německých případů pozorování záhadného fenoménu zvaného poltergeist, tedy samovolného pohybu předmětů bez zjevné příčiny. Oba případy vyšetřoval tehdejší věhlasný psychiatr Hans Bender, který si i díky nim vysloužil přezdívku Lovec duchů. Věnovali se jim ale také agenti tajných služeb, kteří v nich viděli možnou zbraň studené války.

Současná vojenská konfrontace mezi Izraelem a Íránem znovuoživila dávnou minulost z první poloviny 50. let 20. století, kdy se v Íránu odehrál převrat, který skončil svržením tehdejšího premiéra Muhammada Mosaddeka.

Ve čtvrtek 16. června 1910 složil v Pardubicích pilotní zkoušku legendární první český aviatik inženýr Jan Kašpar. Do dějin české aviatiky se zapsal především úspěšným přeletem z Pardubic do Chuchle, který se uskutečnil v sobotu 13. května 1911, proslavil se ale už o rok dříve. V neděli 19. června 1910 uskutečnil na vojenském cvičišti v Pardubicích svůj první veřejný vzlet, na který se přišlo podívat kolem 22 tisíc lidí.

Desátý červen by měl být za normálních okolností jedním z nejhezčích dnů v roce. Je to den, kdy léto je už za dveřmi, děti nedočkavě vyhlížejí prázdniny, všude všechno kvete a voní a řeky i jezera začínají lákat ke koupání. Přesto se právě tento den jakousi divnou hrou osudu pojí napříč historií s tak hrůznými masakry, že se je lidská mysl téměř zdráhá pochopit.

Magii chápal jako experimentální vědu. Vědec a profesor táborského gymnázia Rafael Maria Boušek měl po celý svůj život blízko k mystice. Zabýval se templářským řádem a zanechal po sobě tajemný rukopis, psaný devíti druhy tajných písem.

Přesně 90 let uplyne příští rok od jedné z nejkatastrofálnějších událostí předválečného Československa. V Rakvicích na Břeclavsku se na řece Dyji potopil 26. května 1936 pod školní výpravou přetížený a ztrouchnivělý vor. Tragédie si vyžádala 32 lidských životů, z toho 31 dětí. Z jedné dívky našli lidé jenom ruku.

Bylo úterý 12. května 1942, do útoku na zastupujícího říšského protektora a masového vraha Reinharda Heydricha zbývalo pouhých 15 dní. Do budovy příbramského gymnázia, vedeného ředitelem Josefem Lukešem, vtrhla německá komise. Ta ostře zkritizovala nejen výzdobu školy, ale také způsob výuky řady profesorů včetně ředitele. Začalo se rozehrávat drama, jež později proslavila povídka a film Vyšší princip.

V sobotu 5. května roku 1945 vyvraždilo německé komando moravskou vesničku Javoříčko u Olomouce. Němci tu zastřelili 38 mužů a srovnali celou obec se zemí. Z 34 domů přežila pouze škola, kaplička, stodola a jeden obytný dům. Masakru předcházel vražedný čin opilého partyzána.

Mystický kapucín Páter Josef, přezdívaný šedá eminence podle barvy své kapucínské kutny, přesvědčil podle některých historiků v roce 1630 intrikami rakouského císaře Ferdinanda, aby zbavil Albrechta z Valdštejna funkce vrchního velitele císařských vojsk.

Koncem dubna roku 1563 se do Českého Krumlova vrátil z dlouhé cesty po severozápadní Evropě tehdy čtyřiadvacetiletý Petr Vok z Rožmberka, pozdější význačný šlechtic, k jehož stolu se rády sjížděly mnohé osobnosti rudolfinské éry a jenž významně ovlivňoval život celého českého království. V té době určitě ještě netušil, že se stane posledním potomkem slavného rodu. A že jeho životem projde mnoho záhadných osobností.

Tři roky zbývají do oslav 680. výročí založení Univerzity Karlovy, jejíž zakládací listina nese datum 7. dubna 1348. A pouhých pár dní nás dělí od 80. výročí nejzáhadnější události, která je s touto univerzitou spojena – s tajemným zmizením jejích insignií a nejstarších písemností i početného spisového materiálu. Jejich stopa končí ve vlaku, který vyjel kolem 20. dubna 1945 z pražského Hlavního nádraží směrem na západ.

Za časů Franské říše, v období vlády franské dynastie Merovejců, se někteří příslušníci tehdejších místních elit nechávali pohřbít i se svými koňmi. Před více než 30 lety jako by se je jeden muž pokusil napodobit. Jen místo koně se nechal pochovat se svým autem.

Převedl 200 lidí. Zabil tucet esenbáků. Je to postrach zákona. Král Šumavy. Dneska zabijeme Josefa Hasila, křičí velitel pohraničníků v nové upoutávce na pokračování minisérie Král Šumavy režiséra Davida Ondříčka, popisující životní osudy slavného českého převaděče – který byl původně také pohraničník.

V temných a tragických časech Protektorátu Čechy a Morava se nočními ulicemi a po střechách domů pohyboval dlouhými skoky tajemný Pérák, děsící nacisty i české kolaboranty. Kde tato tajemná legenda vzala svůj počátek? A může mít nějaký reálný podklad?

Popeleční středa představuje v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby. Noc, která jí předchází, ukončuje masopust. Následovat má čtyřicetidenní půst (spolu se šesti nedělemi, které se do něj nezapočítávají). Popeleční středa tak připadá na 46. den před Velikonoční nedělí.

Zanícený obhájce tradičních práv českého národa a bonviván bojující proti pokrytectví své doby. Tak vypadá slavný kutnohorský šlechtic a kronikář z přelomu 16. a 17. století Mikuláš Dačický z Heslova ve filmu Cech panen kutnohorských, v němž jej ztvárnil Zdeněk Štěpánek. Symbolem Mikulášovy údajné svobodomyslnosti se ve filmu stalo i kouření dýmky. Je ale reálné, že by tento legendární aristokrat kouřil doopravdy?

Jde o jeden z nejzáhadnějších, nejzmatenějších a bohužel asi také nejtragičtějších příběhů československé radiotelegrafie. Na jeho začátku byl zřejmě jen něčí hloupý žert a z něj odvozená fáma. Na konci ale jedna podivná vražda.

Na území dnešní Kalifornie se nachází zvláštní jeskyně, na jejímž stropu lze spatřit červeně namalovaný větrník a můru s velkýma očima. Tajemný obrazec zřejmě svědčí o tom, že dávní domorodci vyznávali rituál, při němž se potřebovali dostat do halucinogenního stavu – a věděli, jak si tento stav navodit.

Bylo páteční odpoledne 27. ledna 1922. Na severu USA najednou začalo padat tolik sněhu, jako by někdo protrhl oblohu. Sněžení neustalo po celou noc a ani po většinu následujícího dne. Tuny čerstvého sněhu začaly zatěžovat střechy budov, včetně narychlo postaveného kina Knickerbocker. Zatímco stovky diváků v jeho hledišti se zájmem sledovaly promítání němého filmu, střecha povolila…

Před 260 lety, v lednu roku 1765, vyrazilo pást na strmé svahy drsné francouzské venkovské provincie Gévaudan sedm dětí - pět chlapců a dvě dívky. Byl mezi nimi i 12letý Jacques Portefaix, jehož měla už brzy velebit celá Francie. Stal se totiž chlapcem, který se postavil hrůzné bestii z Gévaudanu – a tento střet nejen přežil, ale zachránil i své přátele.

V roce 2015 začal britské hlavní město děsit tajemný šílený zvířecí zabiják, po němž zejména na jihu Londýna zůstávaly zohavené kousky těl stovek domácích koček a koťat – a také králíků nebo lišek. Zděšení místní obyvatelé mu začali přezdívat Croydon Cat Killer, tedy zabiják koček z Croydonu, protože právě v tomto jižním londýnském městě řádil nejčastěji. Zvířecí pozůstatky naznačovaly, že se vyžívá v kuchání vnitřností a že zbytky koček schválně aranžuje poblíž škol a domovů.

Šestý leden je znám jako svátek Zjevení Páně a u nás jej připomínají zejména postavy „tří králů“, někdy také mágů či mudrců, kteří přicházejí, aby se novorozenému Ježíškovi poklonili a předali mu své dary – myrhu, kadidlo a zlato. Známe i jejich jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Má ale tato legenda nějakou oporu v historické realitě?

V 50. letech minulého století se Břeclavsku v těsně předvánočním čase stala dvě velká železniční neštěstí. První se událo 21. prosince 1950, druhé 24. prosince 1953. O tři roky a o tři dny později. Jako by osud hrál nějakou podivnou a krutou hru.

Bude tomu právě sto let, co se na brněnském náměstí Svobody poprvé rozzářil velký vánoční strom. Ten den byla sobota 13. prosince roku 1924 a ten strom, 19 metrů vysoká a 68 let stará jedle, představoval, aniž by to kdo věděl, počátek nové brněnské, české a československé tradice vánočního stromu republiky.

Kostel svatého Vojtěcha ve Vejprnicích na Plzeňsku oslavil na jaře roku 2022 už třísté výročí poklepání na svůj základní kámen. Na podzim roku 1890 se stal dějištěm tajemného úkazu, který prý pozorovali všichni vejprničtí občané. Včetně tak důvěryhodného svědka, jako byl tehdejší farář, páter Martin Pachl.

Americkou Školu Panny Marie Královny andělů provozovala v Chicagu římskokatolická arcidiecéze jako mateřskou a základní školu pro děti katolických přistěhovalců s italskými, polskými, irskými a německými kořeny. Škola jim měla být útočištěm. V pondělí 1. prosince 1958 ji ale zachvátil ohnivý žár, který ji proměnil v peklo na zemi.

Až se vrátím do Bílého domu, odtajním a odpečetím všechny dokumenty související s atentátem na JFK. Je čas, aby americký lid poznal pravdu. Tato slova pronesl v průběhu své prezidentské kampaně současný vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump. Do Bílého domu se teď opravdu vrací. A současně se blíží už 61. výročí tragické události v Dallasu, která se stala jedním z přelomových příběhů studené války.

Byla ještě tma, když byl v neděli 11. listopadu 1918 v pět hodin a pět minut ráno podepsán dokument, který ukončil první světovou válku. K podpisu došlo v osobním voze soukromého vlaku francouzského maršála Ferdinanda Foche, odstaveném na železniční vlečce v lese poblíž francouzského města Compiègne. Nebyl to ale poslední akt, jímž se tento železniční vagon zapsal do dějin.

Tajemný čtvercový objekt nedaleko Prahy v sobě skrývá památku na pět tisíc let staré rituální vraždění - a k další masové vraždě došlo v jeho těsné blízkosti v roce 1942

Z rašelinišť severní Evropy se občas vynoří neuvěřitelně zachovalá lidská těla pocházející až ze starověku. Pojí se s nimi však podivná a znepokojivá záhada. A ta se netýká ani tak jejich nedotčenosti hnilobou nebo tlením, jako spíš toho, proč a jak tito lidé kdysi dávno zemřeli.

Jedenáctého října roku 1779 zemřel v Georgii polský šlechtic a důstojník Casimir Pulaski, účastník americké války za nezávislost, válečný hrdina a osobní přítel George Washingtona. A možná muž, který byl ve skutečnosti ženou, nebo intersexuálem.

Drak, mytické zvíře obvykle s hadími nebo ještěřími znaky, byl ve středověké Evropě většinou vnímán jako symbol chaosu a ničení. Stejně jej berou lidové české pohádky a pověsti, kde drak prakticky vždy vystupuje v roli krvelačného zla, které je třeba porazit. Existují však i vážnější záznamy v kronikách, hovořící o tajemných dračích zjeveních na obloze – mohli středověcí lidé vídat nad českou krajinou létat draky?

Snad žádná legenda českých dějin nepodněcuje lidskou fantazii více než smrt svatého Václava, patrona českého národa, jehož jméno se stalo symbolem české státnosti, ale v mnoha dějinných chvílích bylo i zneužito jako symbol české podřízenosti. Mýty spojené se svatým Václavem však jdou ještě dál – až k jedné z legend odkazujících k samotnému počátku křesťanství. K legendě o Svatém grálu.

Jsme tady na Západě? Uvedenou překvapivou otázku uslyšeli 16. září 1979 dva šokovaní bavorští policisté. Chvíli předtím si povšimli hořáku přistávajícího balonu, který dosedl na zem poblíž města Naila, jen šest kilometrů od hranice s tehdejší komunistickou Německou demokratickou republikou. Když k vzdušnému plavidlu dorazili, nestačili se divit. Z jeho koše vyšlo celkem osm lidí.

Byla druhá světová válka, Nizozemsko bylo okupováno. Ulicemi severoholandského Haarlemu se projížděla na kole čtrnáctiletá dívka a v koši ukrývala zbraň. Nacističtí důstojníci ji občas zastavili, ale na zbraň nepřišli. Tu a tam vyvolala v některém esesákovi dojem, že se jí líbí. Když ho pak vedla lesem na odlehlé místo, netušil, že jediné, na co se může těšit, je kulka do týla. Odbojářka Freddie Oversteegenová zemřela začátkem září roku 2018 v 92 letech.

Druhé září se v části světa slaví jako Den otců, takže by to měl být spíše čas rodinné pohody, lásky a šťastných vzpomínek. V Austrálii to ale tak docela neplatí. V roce 1984 se v tomto dni střetly v zuřivém výbuchu násilí na jednom parkovišti na jihozápadě Sydney dva motorkářské gangy. Po nenávistné přestřelce zůstalo ležet na zemi šest mrtvých motorkářů a jedna nevinná čtrnáctiletá kolemjdoucí dívka.

Byl pátek 26. srpna 1278 a v údolí řeky Morava nedaleko Suchých Krut už nějakou chvíli zuřila bitva, která se stala součástí české mytologie. Padl v ní český král Přemysl Otakar II., podle legendy zrazený v rozhodné chvíli českými pány, kteří svévolně opustili bojiště. Historická skutečnost je ale prozaičtější. Slavný válečník, zvaný též král železný a zlatý, zahynul, protože nebyl moc dobrý bojový taktik.

V srpnu roku 1969, rok po vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa, se v ulicích českých měst opět střílelo. Zbraně však tentokrát nedrželi v rukou okupanti, ale Češi.

Bylo 6. srpna 1969. Osm minut před devátou večer se palubou československé námořní lodi Pionýr rozlehl prudký třesk a rámus. Loď se zastavila. Uvázla na korálovém útesu nedaleko ostrova Mayaguana na Bahamách. Na cestě přitom byla jen 14 hodin, vyplula týž den ráno z kubánského přístavu Moa. Měla plout přes Atlantik s nákladem železné rudy. Teď byl konec. Dodnes zůstává Pionýr jedinou námořní lodí pod československou vlajkou, která se potopila na moři.

Slepá snaha napravit předchozí chyby vede někdy k dalším chybám. Právě to zřejmě způsobilo i tragédii parníku Eastland, který se 24. července 1915 převrátil v chicagském přístavu. Katastrofa si vyžádala životy 844 lidí, z toho 220 Čechů. A třebaže je to krutý paradox, výrazně k ní přispěla snaha úřadů nepřipustit podruhé takovou hrůzu, jakou byla nedávná zkáza Titaniku.

Po půlnoci ze 16. na 17. července roku 1918 byl ve sklepě Ipaťjevova domu v ruském Jekatěrinburgu zavražděn poslední ruský car Mikuláš II. spolu s manželkou, dětmi a nejbližším příbuzenstvem. S jeho osudem se úzce pojí i boj československých legií.

Začátkem léta roku 1968, tedy nedlouho před invazí pěti armád Varšavské smlouvy do Československa, došlo v pražském Prokopském údolí k až mysteriózní vraždě, kterou se dlouhá léta nedařilo objasnit. Její obětí se staly dvě mladé dívky.

Před 25 lety se ve francouzských Alpách zřítila na skalnaté srázy lanovka s 20 lidmi na palubě. Hrůzný pád nikdo nepřežil. Letopočet 1999 tak opravdu nebyl pro zemi galského kohouta ten nejšťastnější, protože šlo o již několikáté neštěstí v řadě, k němuž toho roku v Alpách došlo.

Celkem 17 let vězení dostal odvážný redemptorista a rektor Svaté Hory u Příbrami Josef Hynek, jenž se stal jednou z prvních obětí komunistického pronásledování církevních řádů, které o necelý rok později vyvrcholilo tzv. Akcí K.

V roce 1983 se v centru Říma ztratila tehdy patnáctiletá dcera příslušníka papežské stráže Emanuela Orlandiová. Její případ je dodnes živý, záhada jejího zmizení však dosud nebyla vyřešena.

Bylo 1:15 místního času 4. června 1989, když na Transsibiřské magistrále v Čeljabinské oblasti v tehdejším Sovětském svazu explodovala obrovská kaluž zemního plynu, unikající z vadného plynovodu. Výbuch zničil dva projíždějící vlaky, zabil 575 lidí a víc než 800 zranil. Šlo o nejhorší železniční katastrofu v Evropě od konce první světové války.

Jak vypadal bájný Trojský kůň? S koněm možná neměl nic společného. Slavný Homérův epos, podle nějž staří Řekové dobyli dávnou Tróju díky obrovitému dutému dřevěnému koni, do jehož nitra lstivě ukryli své bojovníky, totiž můžeme znát v této podobě jen kvůli chybě v překladu. A žádný dřevěný kůň nikdy neexistoval.

Na jaře 1945 se už do Evropy vracela svoboda, ale v Nizozemsku stále umírali lidé. Nezabíjely je střely, ale děsivý hlad. V neděli 29. dubna se na obloze objevily zlověstné siluety nízko letících bombardérů. Místo smrtonosných bomb z nich však začaly klesat k zemi tuny jídla. Lidé vypukli v nepopsatelný jásot. Právě se uskutečnil nejkrásnější nálet celé druhé světové války.

Zní to jako výmysl z pera hororového scenáristy, ale tato událost se skutečně stala. Lunaparkový vlak duchů, sloužící k postrašení návštěvníků, jednoho večera vzplanul. V ohni zahynulo šest dětí a jeden dospělý. K neštěstí došlo v roce 1979 v australském Sydney. A události spojené s vyšetřováním tohoto případu byly možná stejně děsivé jako samo neštěstí.

Léta 1389. V neděli na Velikú noc Židé v Praze jsou zbiti a spáleni, zapsal do svých Pamětí Mikuláš Dačický z Heslova. Strohá věta je připomínkou největšího středověkého pogromu na Židech spáchaného v českých zemích, k němuž došlo 18. dubna 1389, za vlády Václava IV. Zahynula při něm většina obyvatel tehdejšího pražského židovského města.

Snad každý český milovník hor zná příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty i tragického vyvrcholení jejich přátelství při běžeckém lyžařském závodě na Zlatém návrší v březnu roku 1913. Nedávný film Poslední závod navíc konečně po více než stovce let zviditelnil příběh pražského Němce Emericha Ratha, Hančova soupeře, který nasadil život při pokusu o jeho záchranu. A kdo byl Oswald Bartel, hlavní Hančův německý sok, považovaný za favorita závodu?

Kdo jako první dobyl severní pól? Přestože kdysi byl tento primát přiznán Robertu Edwinovi Pearymu, který měl dorazit k pólu 6. dubna 1909, v této otázce zřejmě nikdy nebude zcela jasno. Jisté je jedno – soupeření o toto prvenství znamenalo také definitivní konec přátelství dvou mužů, Pearyho a Fredericka Alberta Cooka. Na pól nedošel nejspíš ani jeden z nich.

V souvislosti s okupací zbytků Československa fašistickými vojsky v březnu 1939 se často zmiňuje pouze boj o Czajankova kasárna ze 14. března 1939 večer. Téměř úplně stranou pozornosti však zůstávají jednotky Stráže obrany státu a dalších československých armádních útvarů, které v téže době působily na Podkarpatské Rusi. Několik dnů sváděly tvrdé ústupové boje s přesilou maďarského vojska.

Při vzepjaté davové vášni stačí někdy maličkost, aby události přerostly v tragédii. Kadaňský masakr z 4. března 1919 začal potyčkou o to, zda na místní radnici bude viset prapor československý, nebo německý. Skončil kulometnou dávkou, jež si vyžádala 25 lidských životů. Ten den se střílelo i v dalších městech, v Kadani ale byly následky jednoznačně nejhorší.

Severočeský Faust, Ďáblův doktor, Faust Jizerských hor či Černokněžník ze Šumburku – taková přízviska se pojí se skutečnou historickou postavou Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, proslaveného jako „doktor Kytl“. Mystérium obestírající jeho život ještě posiluje objev tajemné knihy.

Přesně čtvrt století uplyne 23. února od nejděsivější sněhové katastrofy v rakouských Alpách za posledních padesát let. Tyrolskou oblast se dvěma horskými středisky zavalily dvě obří laviny, které za sebou zanechaly 38 mrtvých. A třebaže Rakousko od té doby výrazně zvýšilo bezpečnostní opatření, riziko, že se podobné neštěstí bude opakovat, hrozí dál.

Ke slavné vzpouře na lodi Bounty došlo už před 235 lety, přesto je tento příběh dodnes živý a spolu s ním žije i jeho legenda. Skutečnou příčinou celé události byl pravděpodobně střet dvou silných, ale úplně rozdílných osobností, neschopných pochopit jedna druhou. Možná proto bude vždy přitahovat pozornost romanopisců, filmařů i všech lidí, kteří mají rádi silné příběhy.

Celý svět sledoval na přelomu 19. a 20. století vzrušující závod o to, kdo první pokoří jižní pól. Čtrnáctého prosince 1911 to dokázal Nor Roald Amundsen. V jeho stínu však zůstala jiná výprava, kterou o dva roky dříve podnikl Ir Ernest Henry Shackleton. Při této historicky první cestě k jižnímu pólu se 9. ledna roku 1909 dostali čtyři muži až na vzdálenost 180 kilometrů od pólu.

Srážka dvou lodí v kanadském přístavu Halifax 6. prosince 1917 vedla k výbuchu, který dodnes zůstává největším nejaderným výbuchem v historii. Hrdinou se stal dispečer, který navzdory riziku zůstal na svém místě a do poslední chvíle varoval vlaky.

Ve středu 13. března roku 1929 došlo prý v Blanické ulici číslo 8 na pražských Královských Vinohradech při spiritistické seanci k pozoruhodné sérii strašidelných jevů. O seanci se dochovaly zprávy anonymního autora v pražském Poledním večerním listu, podle nichž měli její účastníci pohněvat ducha faraona Tutanchamona.

V dubnu roku 1972 podepsal někdejší Sovětský svaz spolu s 22 dalšími zeměmi včetně Británie a USA v Ženevě mezinárodní smlouvu o zákazu biologických zbraní. V té době ale nikdo netušil, že největší komunistická říše při podpisu dohody blafuje. V tajných laboratořích ve Sverdlovsku (dnešním Jekatěrinburgu) totiž už téměř 20 let vyvíjela spory bakterie, vyvolávající smrtelnou nemoc, známou jako sněť slezinná neboli antrax.

Byl to případ, který otřásl nejdříve místní komunitou, následně celou Británií a nakonec i světem. Dceru zesnulého majitele cestovní společnosti Whittle Coach, sedmnáctiletou Lesley Whittleovou, unesl někdo 14. ledna 1975 přímo z jejího pokoje. Její tělo bylo nalezeno o necelé dva měsíce později v kanále. Svázané, nahé a mrtvé.

Dne 30. května roku 1431 vzplanula na malém náměstí Vieux Marché (Starý trh) ve francouzském Rouenu hranice. Stála na ní Jana z Arku, teprve devatenáctiletá dívka, která krátce předtím změnila dějiny Francie. Před městskými hradbami bezmocně skřípali zuby dva francouzští šlechtici, jež se ji dlouho snažili zachránit. Ještě neřekli poslední slovo.

Snad žádný mnišský řád není spojen s tolika legendami jako templáři. Tito „Chudí rytíři Kristovi a Šalomounova chrámu“, jak se oficiálně jmenovali, představovali nejmocnější, nejbohatší a nejzáhadnější vojenskou organizaci středověku. Své jméno odvozovali od Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, na jehož místě vybudovali své původní sídlo. Jejich řád hýbal dějinami mnoha států. Chtěl ale ovlivnit i volbu českého krále?

Měla to být velkolepá demonstrace sovětské jaderné síly. Změnila se v nejhorší katastrofu jaderného věku. V Sovětském svazu se o ní povinně mlčelo až do dubna 1989. Do dějin vstoupila jako tzv. Nedělinova katastrofa.

Je teplý letní den 23. srpna 1305. Ulicemi kolem smithfieldského tržiště v Londýně běží pár koní. Za sebou vleče kůl, k němuž je za nohy přivázán nahý muž. Koně ho táhnou tři až šest kilometrů londýnskými ulicemi. Když ho konečně dosmýkají k popravišti, zavalí přihlížející dav nahého odsouzence odpadky a exkrementy. Začíná poprava skotského rebela Williama Wallace.

Koncem ledna 1692 poctila skotský klan MacDonaldů, žijící v údolí v Glencoe na západní straně Skotské vysočiny, zvláštní návštěva: asi 120 vojáků pěšího regimentu hraběte z Argyllu. Skotové je ubytovali podle zásad své pohostinnosti. Časně ráno 13. února 1692 však rozpoutali vojáci v celém údolí nemilosrdný masakr.

Psalo se datum 7. listopadu 1938, když se německým velvyslanectvím v Paříži rozlehly výstřely z pistole. Německý legační sekretář Ernst vom Rath se zhroutil k zemi, zasažený dvakrát do břicha. O dva dny později zemřel. Pachatelem atentátu byl sedmnáctiletý polsko-německý Žid Herschel Feibel Grynszpan. Aniž to tušil, právě spáchal čin, který poslouží nacistům k rozpoutání rozsáhlého protižidovského pogromu.

Psalo se úterý 12. září 1899. Bylo něco po osmé ráno. Dveře soudní síně v Kutné Hoře se otevřely a dovnitř bylo vpuštěno asi třicet novinářů, svědci a asi dvacet diváků. Soudnímu senátu předsedal prezident krajského soudu, dvorní rada Josef Ježek. Na lavici obžalovaných usedl Leopold Hilsner – nezaměstnaný třiadvacetiletý Žid, podezřelý z rituální vraždy Anežky Hrůzové.

První vzdušné souboje v předvečer druhé světové války se neodehrály nad Velkou Británií ani nad Polskem. Jejich dějištěm se stalo slovenské nebe.

„Přijetí kandidatury znamenalo pro mne opravdu oběť a stálo mne to těžký duševní boj, protože všechny moje osobní zájmy se tomu vzpínaly,“ napsal Emil Hácha poté, co se dozvěděl, že se s ním počítá jako s nejvážnějším kandidátem na prezidentský úřad takzvané druhé republiky. Navzdory mnoha vnitřním pochybám se rozhodl tuto roli přijmout. Prezidentem se stal 30. listopadu 1938.

Takřečený Albert Johnson, jehož skutečné jméno zůstalo neznámé, byl nebezpečný blázen, současně ale i neuvěřitelně houževnatý muž schopný přežít i nemožné. Před sto lety svedl vyčerpávající závod s legendární Královskou kanadskou jízdní policií, jíž dokázal v arktickém mrazu unikat po šest týdnů a urazit na 240 kilometrů. Přežil i to, když policisté vyhodili do vzduchu chýši, ze které právě střílel. Nesmrtelný ale nebyl.

Lidové báchorky vyprávějí o bludičkách, zelených světýlkách tančících v mlze a lákajících noční flamendry do záhuby. V roce 1960 však záhadné a dodnes nevysvětlené zelené světlo poslalo do zkázy dva vlaky. A více než stovku lidí v nich.

K jezeru Rúp Kund, které se nachází ve výšce pět tisíc metrů nad mořem v indické části Himálaje, patří jedna z nejstrašidelnějších záhad moderní archeologie. V jeho okolí leží až 800 lidských koster, jejichž původ je dodnes nejasný. Nejdříve se mělo za to, že jde o pozůstatky japonských vojáků, později byly kostry přisuzovány pradávným obchodníkům na Hedvábné stezce, nebo poutníkům. Ale možná je odpověď úplně jiná.

V březnu roku 1509 byl za českého krále korunován ani ne tříletý Ludvík Jagellonský, druhorozený potomek a první syn Vladislava II. Už o rok dříve se stal králem uherským. Fakt, že jeho těžce nemocný otec dokázal navzdory své vnitropolitické neschopnosti prosadit tak malé dítě na trůn, mohla ovlivnit jedna méně známá epizoda českých dějin – soukromá válka, již vedl šlechtic Jiří Kopidlanský z Kopidlna proti Pražanům.

V sobotu 17. června 1939 vyvedli z věznice Saint-Pierre ve francouzském Versailles před gilotinu německého vězně Eugena Weidmanna odsouzeného za sériové vraždy. Dav se začal při jeho stětí chovat natolik hystericky, že francouzský prezident Albert Lebrun další veřejné popravy okamžitě zakázal.

V neděli 13. července 1947 se z konečné v Telnici na dolní části tamního nádraží rozjela zpět do Ústí nad Labem tramvaj naložená desítkami výletníků a sběračů borůvek. V místě za Valérovým kopečkem na Bukově jí selhaly brzdy, vůz vyletěl z kolejí a narazil do železného sloupu elektrického vedení. Zahynulo 30 lidí.

Píše se datum 18. září 1916, blíží se půl čtvrtá odpoledne. Kolem ani ne rok staré přehrady na řece Bílá Desná v Jizerských horách procházejí dřevaři. Všimnou si při tom, že ze sypané hráze přehrady tryská pramínek vody, v průměru má asi dva centimetry. Upozorní hrázného, který volá do kanceláře vodního družstva a dostane rozkaz přehradu vypustit. Než ho ale stačí splnit, celá hráz se protrhne a zbortí.

Snad v každém kraji se najde nějaké místo s temnou pověstí, o němž vám místní řeknou, že tam není radno chodit. V severozápadní Anglii je to močál Saddleworth Moor nedaleko Manchesteru. Táhne se jím jedna osamělá silnice, jinak jde o pustou vřesovitou pláň. Před šedesáti lety tam vraždící milenecký pár pohřbíval své oběti. Jedno tělo se nikdy nenašlo.

Před 45 lety vypukl ve Svaté Hoře u Příbrami, jednom z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Česku, rozsáhlý požár. S jeho vzplanutím i uhašením se pojí nejedna legenda. Podle pamětníků pomohl tehdy někdejšímu klášteru i malý zázrak.

K jedné z nejbizarnějších tragédií v dějinách českého vězeňství došlo 17. května 1979 v tehdejším nápravně výchovném ústavu Bytíz na Příbramsku. Odsouzený Petr Lattenberg zde spáchal sebevraždu odpálením trhaviny důlní svítilnou. O život přišel i jeden strážný. Důvodem bylo neopětované Lattenbergovo milostné vzplanutí.

V české historii snad není zločin, který by byl opředen větším mystériem, než je vražda teprve šestnáctiletého Václava III. v Olomouci. Poslední mužský potomek přemyslovského rodu vydechl naposledy poté, co mu v šeru síně kapitulního děkanství zasadil dodnes nezjištěný pachatel tři bodné rány. Vrah jednal s největší pravděpodobností na objednávku, okolnosti vraždy však zůstávají dodnes tajemstvím.