Historie českého zločinu

Po nezvěstných osobách pátrá policie od nepaměti. Málokomu se však podaří ukrývat před spravedlností dlouhých osm let. Jak se život v úkrytu může podepsat na lidské duši a kam až člověka dokáže zahnat dlouhodobá frustrace? Další případ z Historie českého zločinu, tentokrát podle skutečných událostí z roku 1954.

Když náhle zmizí člověk, nevěstí to nic dobrého. V případu z roku 1964 museli kriminalisté najít odpověď na mnoho otázek. Jedna z prvních byla, kam a proč zmizel vrátný na stavbě hracholuské přehrady. Dokudrama podle skutečných událostí pro Historii českého zločinu napsal Emil Hruška.

Do historie české kriminalistiky se 25. únor 2012 zapsal brutálně provedeným zločinem. Pachatelé nedali své oběti šanci na život ani tím, že by dotyčného vyzvali, aby jim vydal peníze, což byl motiv, pro který se rozhodli vraždit. Co v tu chvíli probíhá hlavou vrahům? A jak asi vnímá člověk své poslední vteřiny života? Pokuste se společně s libereckými kriminalisty hledat pachatele. Případ podle skutečných událostí zpracovala Bronislava Janečková.

Erich Hudec byl špičkovým německým vědcem s českými kořeny, který se věnoval přenosu informací na dálku. Díky němu se například uskutečnil první televizní přenos z olympiády v Berlíně. Ne každému ovšem byly jeho objevy po chuti. Začaly totiž hrát důležitou strategickou výhodu ve vojenském soupeření. Kvůli bezpečnosti se s rodinou několikrát stěhoval. Nejdřív z Německa do Čech, pak plánoval dostat rodinu i odsud. Jenže ráno 8. června 1948 našli jeho ženu a syna mrtvé…

Někdejší Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality obvykle neřešil případy plné honiček, vražd a napětí. Jeden z případů, který vyšetřovatelé řešili v roce 2008, ale vyčníval drzostí hlavního pachatele.

Kam zmizel důchodce pan Slavík? Muž, který si přivydělával jako noční vrátný, byl považován za spolehlivého pracovníka. Jenže on vynechal už třetí směnu. A ani nezanechal na dveřích lísteček, kde je a kdy se vrátí, jak obvykle dělával. Záhada jeho zmizení byla vysvětlena 8. srpna 1965. Toho dne se za starým pánem vydala jeho dcera. Do bytu ji pustila dívka, která o sobě tvrdila, že je jeho podnájemnice. Pána našli v kufru v zamčené spižírně, od kterých se ztratily klíče.

Pohledný továrník, mladý, společenský, bohatý. Na večírky pražské smetánky dojíždí v nejnovějším modelu mercedesu a je centrem pozornosti vdavekchtivých žen. Jen málokdo tuší, že Rudy, jak mu říkají, není zas tak dobrá partie. Je to totiž mimořádně zdatný podvodník, který by vymámil i tele z jalovice. A rovnou zlaté. Na stopě mu byl policejní rada Kintner a spravedlnost ho na konci 20. letech 20. století stíhala až do Jižní Ameriky.

„Cítím, že se tomu tentokrát neubráním. Vytahuji nůž. Všechno zmizelo, je jen ona… štíhlá, mladičká – oběť,“ zapsal svoji zpověď muž s nevídaně vysokým IQ.

Vypadalo to idylicky. Místo činu vonělo čerstvými rohlíky, jeden z lupičů to tu znal dokonale a s sebou navíc měli i technickou novinku: ruční kotoučovou brusku. S ní mělo být otevření kasy hračka. Vraždit rozhodně nebylo v plánu. Další skutečný případ skutečného rady Vacátka. Co všechno pro záchranu svého majetku byl ochotný udělat pekař Brauner? zachránilo život jednomu z četníků? Jakou metodu výslechu se detektivové rozhodli využít? A jakou dohru měl případ u soudu?

Každý podvod vyžaduje nápad, pečlivou přípravu a notnou dávku hereckého talentu. Tři pachatelé v roce 1911 zcela novým způsobem okradli několik ctihodných občanů.

Jaká byla Vlasta Chrástová? Primitiv, nebo geniální podvodnice? V polovině 50. let minulého století se jí dlouho dařilo obelhávat lékaře, vojáky i lidi dalších profesí, ale také krást a podvádět. Navíc ji to bavilo a dokázala přesvědčivě vystupovat pod různými identitami. Až jednou spadla klec.

Byl horký červenec roku 1939 a jihomoravští kamarádi umírali nudou. Co si takhle udělat malý výlet za dobrodružstvím? Do Prahy? Anebo snad až za hranice protektorátu? Inspirací jim byl zábavný rodokaps, ve skutečnosti šlo ale o pořádné drama.

Náhodný nález kosterních pozůstatků v lese na Ostravsku v roce 1970 vyvolal řadu otázek. Poblíž totiž ležel zkorodovaný dozický klíč. Patřil klíč oběti násilného trestného činu, nebo vrahovi? Mohly by do případu promluvit značky vyražené na klíči? Pátrání po vrahovi bylo složité. Významnou roli sehrála kriminalistická technika.

Pachatelé hrůzného činu v jihomoravských Hostěrádkách byli dva. Jeden ustrašený a nesmělý, druhý schopný jít i přes mrtvoly. To, co v říjnu roku 1930 společně provedli, otřáslo celým krajem. Ale ani tentokrát neuniknou, protože pátrání četníků vede věhlasný vrchní strážmistr František Muzikář… Poslechněte si rozhlasovou rekonstrukci skutečného zločinu, kterou podle dobových soudních spisů zpracovala Bronislava Janečková.

Jeden z nejslavnějších kriminálních případů někdejšího šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče se odehrál v roce 1978. Detektivové měli před sebou vraha, ze kterého šel skutečně strach.

V březnu 1970 zmizel z Poštovního muzea v Praze vzácný osmdesátiblok poštovních známek. Nejen pražští kriminalisté byli na nohou, šlo totiž o událost mezinárodního měřítka.

Velká rodinná tragédie z května 1925. Četníci z Pocínovic potřebovali logiku a citlivý přístup ke svéráznému pachateli. Jen tak mohli získat přiznání toho, kdo zabíjel.

Seznam jeho falešných jmen je úctyhodný. Dokázal podvést a obrat desítky lidí. Prokázal skvělé herecké nadání, když se mu podařilo podvést i policii.

Ta noc se stala noční můrou. Postarala se o to trojice známých firem. Měli už na kontě šmelinu i vloupačky. A teď si vymysleli velkolepý plán na lepší život.

Případ jako ze Shakespeara. Láska, které nikdo nepřál, skončila smrtí. Byla to ale vražda, nebo pokus o dvojitou sebevraždu? Úkol pro četníky z Jehnic.

Za brutální dvojnásobnou vraždu obyvatel fary dostal tulák trest smrti. Milosti prezidenta se nedočkal. Šlo o jedinou popravu v Brně za celou dobu trvání první republiky.

Dvojnásobná vražda vyřešená během tří dnů díky triu elitních detektivů – rady Knotka, komisaře Vaňáska a inspektora Bubníka. Za vyřešení brutálního zločinu dostali hašlerku. V audiu zazní i vraždou inspirovaná Hašlerova píseň nebo unikátní archivní záznam vyprávění inspektora Bubníka.

Vraha obchodníka v česko-německém pohraničí se dlouho nedařilo najít. Dokud mladý četník nepřišel s překvapivou vyšetřovací verzí.

V létě roku 1984 se ztratila pětiletá dívka. Když ji našli, tuhla při tom pohledu krev v žilách i zkušeným kriminalistům. Ztratila se holčička náhodou, nebo případ souvisel s útěkem pacienta z psychiatrické léčebny?

Zrádce, sadista, vrah. Miloval pocit nadřazenosti a peníze. Proto byl ochoten jít i proti svým sousedům a známým.

Šlo o záměr, nebo nešťastnou náhodu? Na to musel odpovědět experiment a posudek odborníka z oboru biomechaniky. Přestože závěry zkoumání mluvily jasně, pachatel se nikdy nepřiznal.

Mohutné pátrání připomínalo vojenské manévry. Zasáhnout museli věhlasní detektivové bezpečnostního oddělení pražské kriminálky v čele s policejním radou Václavem Oličem.

Začalo to zjevením Panny Marie a skončilo vraždou. Chyběl motiv, svědek i vražedná zbraň. Soud měl ale i přes chybějící přímé důkazy jasno. Osvobození by totiž lidé vnímali jako zázrak.

Případ z roku 1926 není jen prachobyčejná loupež. Představuje i hlubokou sociální sondu do způsobu života obyčejných lidí na malém dělnickém předměstí. Svědčí o snaze držet při sobě a pomáhat i těm, kteří si to nezaslouží.

Posledního dne roku 1933 kolem 9.30 ráno bylo na cestě z Hlohovčic do Staňkova v dnešním domažlickém okrese nalezeno tělo muže zapletené do jízdního kola. Příčinou smrti 24letého Václava Javorského, kočího z mlýna ve Strýčkovicích, měla být podle přivolaného lékaře zlomenina spodiny lebeční po pádu z kola na zledovatělém povrchu. Nešťastná náhoda. Brzy po pohřbu se ale začalo šuškat něco jiného... A tělo bylo exhumováno.

Představoval se jako vědec a vynálezce, ale neměl ani střední školu. Dokázal si ale vždycky najít ty správné kontakty. Neváhal zamířit ani do nejvyšších pater tehdejší politiky.

Mělo to vypadat jako znásilnění. Kriminalisté proto nehledali jen vraha, ale i motiv. Zprvu netušili, že proti nim stojí mimořádně psychicky odolný pachatel.

Panství v plamenech, podivné přízraky a bestiální vrah unikající labyrintem tajných chodeb. Kriminální případ jako pro Sherlocka Holmese, který se skutečně stal...

Při vloupání do státního zámku v Rájci nad Svitavou 13. ledna 1960 se ztratilo šest obrazů, čtyři z nich velmi cenné. Pachatel do zámku pronikl hlavním vchodem a nezanechal tam žádné stopy. Šlo už o druhý případ krádeže obrazů v kraji. V září 1959 byly jen ze 30 km vzdáleného zámku v Jaroměřicích ukradeny také čtyři obrazy. Nového případu se ujali brněnští vyšetřovatelé npor. Milan Karásek a npor. Miroslav Opravil. A nestačili se divit, jaké rozměry případ nabral.

Skutečný případ z roku 1934. Kdo mohl mít zájem na smrti nemajetné 70leté vdovy v pražské nouzové kolonii na Děkance za zdí dnešní pražské Pankrácké věznice?

Smrt strážce zákona pár dní před Vánocemi jen kvůli pár stokorunám. Případ odhaluje policejní postup rekognice. První případ u nás vyřešený díky průmyslovým kamerám.

Srpen 1968. V Praze jezdí tanky a v ulicích se střílí. Ve všeobecném zmatku uniká pozornosti mrtvá žena, prodavačka klenotů, která v centru města zemřela po výstřelu. Vyšetřování vraždy v čase okupace Československa a následné normalizace končí tak, jak by si to skoro nikdo nepřál.

Evropa v krizi. Jednou z možností, jak vyjádřit vlastenecké cítění, bylo vstoupit do spolku Vlajka. Ten se ale během protektorátu proměnil z poměrně sympatického sdružení v odpudivou kolaborující organizaci. A po skončení války přišlo tvrdé zúčtování...

On je prostě rapl. Co si usmyslí, to musí udělat. Jinak řádí. Skoro polovinu života strávil za mřížemi. A když vylezl, počet krádeží na jižní Moravě vždycky stoupl. Naposledy v roce 1939 to ale bylo s opravdovým věhlasem.

Těsně před Vánoci 1993 zněly Brnem koledy a výstřely. V Mlýnské ulici plné lidí pálil střelec za běhu a na zemi zůstali ležet dva muži v kalužích krve. Něco takového jihomoravská metropole dosud nezažila...

Forenzní entomolog pomohl podle stadia vývoje larev hmyzu určit překvapivě přesný čas smrti oběti. Pachatele pak našli rychle. Jak ho ale usvědčit? Kriminální případ podle skutečných událostí.

Situace na československé železnici po první světové válce byla dramatická. Skupiny zlodějů s revolvery plenily v noci celé soupravy. Byli velmi vynalézaví a kradli mnoha způsoby. Roku 1919 byl proto zřízen nový a specializovaný tým železniční policie. Jeho šéfem se stal Josef Vaňásek. Jednou z něj bude legendární detektiv a policejní rada, ale nyní ve 41 letech dostal tým 13 detektivů a inspektorů, aby se zloději na kolejích zatočil…

Byl to pohledný mladík s neuvěřitelnou silou, kterému tleskali diváci, když v cirkuse trhal řetězy. Ale současně to byl brutální vrah. Hledali ho policisté celé republiky, až doplatil na svou slabost – ženy. Skutečný kriminální případ.

Na náměstí v Litoměřicích se 10. října 1930 konal pravidelný sobotní dobytčí trh. Mezi stálé prodejce patřili i dva mladí řezníci Josef a Vilém Krejsovi. Jako pokaždé se z pátku na sobotu ubytovali v hostinci U města Rumburku. Jenomže tentokrát si na pátek Josef Krejsa domluvil dostaveníčko. A v sobotu se už neukázal. V době, kdy zmizel, měl u sebe hodně peněz.

Ten chlap rozčiloval úplně všechny. Zpíval a ječel od rána do večera. Léta si psychiatři lámali hlavu nad tím, jestli je, nebo není blázen. Jisté však bylo, že je vrah. Skutečný kriminální případ z roku 1918 zpracovala Bronislava Janečková.

Pořád se hádali. Byl agresivní, nepracoval a nechal se živit svojí 45letou družkou, která se starala i o svou dceru. On měl na krku jen exekuce a dluhy do milionu. Taky proto s ním po čtyřech letech radši ukončila vztah. V březnu 2007 ale další hádka skončila zdevastováním bytu a muž musel být vyveden policií. Po pár dnech na ni čekal na nádraží...

Lidé se sbíhali a sbírali z chodníku zlaté náušnice, prstýnky a další cennosti. Muž, který je 12. června roku 1930 v Praze ztrácel, běžel velmi rychle a na jeho béžovém kabátě byly skvrny od krve. Netrvalo dlouho a brzy bylo jasné proč.

Lázeňské procedury nebyly to jediné, co k nám Itala na vozíku táhlo. Lákaly ho hlavně místní slečny, které mu tu na konci 90. let dělaly společnost.

„Moje bytná je mrtvá. Leží v posteli a na krku má fialové skvrny!“ Tak začal skutečný kriminální případ z prosince roku 1918, který na policejní služebnu v Brně přišel ohlásit rozrušený podnájemník. Ještě týž den se do bytu dostavil policejní agent Alois Chlup se strážníkem Franzem Weitzlerem a ohledávačem mrtvol. Dr. Edmund Bohner se ale k příčině smrti nedokázal vyjádřit. Paní Emerencie totiž byla s velkou pravděpodobností i otrávena…