Čtenářský deník

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Mnohokrát se Karel Poláček vracel ve své tvorbě do Rychnova nad Kněžnou, kde se v roce 1892 narodil a kde prožil dětství.

Povídka z roku 1871 nás zavede do staré Prahy.

Povídka z roku 1871 nás zavede do staré Prahy.

Máj, Kytice, Staré pověsti české nebo Povídky malostranské. Poslechněte si klasická díla české literatury, na která se nezapomíná.

Humoristická povídka z roku 1922 o nepřemožitelném fotbalovém mužstvu, které ze svých synů postavil chudý český chalupník. Dnes již klasické dílo oslavující sportovní hru jako nejlepší přípravu mladého člověka pro život. Eduard Bass ve své fotbalové pohádce pro dospělé ukazuje, jak tvrdá tréninková dřina, týmová soudržnost a dobrá strategie může dovést na vrchol i hrstku obyčejných kluků ze zapadlé vsi.

Karel Čapek měl velké pochopení pro různé lidské záliby a koníčky. Psal o nich hojně a sám také mnohé pěstoval. Filatelisty, kaktusáři, sběrateli perských koberců, pejskaři i chovateli koček, amatérskými fotografy a podobnými typy se to v jeho povídkách a fejetonech jen hemží. Mírumilovné vášni zahrádkářské věnoval Čapek, sám velký zahradník, desítky stránek. Je z nich přímo cítit, jak zahradničení miloval a jak mu rozuměl.

Jeden z klenotů české kultury. Tato lyricko-epická báseň poprvé vyšla v roce 1836. Autor ji vydal vlastním nákladem. Máchův Máj se v rozhlasovém archivu vyskytuje v mnoha podobách. Ta, kterou nabízíme ve Čtenářském deníku, měla premiéru 1. května 2008 na stanici Vltava. Ve stejném roce vznikl stejnojmenný film režiséra F. A. Brabce.

Žil jednou v Čechách smavý rek,Vám známý rytíř Paleček;on samý šprým a nápad byl,rád dobře jed' a dobře pil,a lidem dobře činil.Balada ze sbírky Balady a romance. Původní název sbírky je Ballady a romance, takto vycházela zhruba do roku 1935. V dalších vydáních už prošla jazykovými úpravami. Převažují v ní básně s humornou pointou, zaměřené na lidský život, na náměty z národní historie, ale také na náboženské motivy.

Výběr z veršů Rudolfa Těsnohlídka v podání vynikajících českých umělců. Ve svých prvních básnických prózách čerpal ještě z temné dekadentní a symbolistické poetiky. Motivy smrti, nenaplněné lásky, snů a melancholie však neopouští ani ve své pozdější tvorbě – především v básnické sbírce Den, kterou věnoval tragicky zemřelé manželce. Ve sbírce Rozbitý stůl zachytil svůj tragický životní pocit a duševní krizi, knihu však nestačil dokončit, byla vydána až posmrtně v roce 1935.

Povídka Venku prší ze sbírky Milostné rozhovory, publikované roku 1995, patří do pozdní literární tvorby Ivana Klímy. Představuje milostné vzplanutí stárnoucího soudce k mladé ženě. Muž žije v dlouholetém manželství a je spokojen. Své pocity přijímá, neptá se, proč vznikají, a přesto ze zvláštních, jemu neznámých důvodů, vyhledává společnost mladé ženy. Zároveň si ale uvědomuje, že svou ženu opustit nechce. V momentě, kdy si toto vymezí, vztah s mladší ženou přirozeně končí.

Po lučině slz a vzdechůšly dvě duše v pilném spěchu.(…)Balada ze sbírky Balady a romance. Původní název sbírky je Ballady a romance, takto vycházela zhruba do roku 1935. V dalších vydáních už prošla jazykovými úpravami. Převažují v ní básně s humornou pointou, zaměřené na lidský život, na náměty z národní historie, ale také na náboženské motivy.

Jak to bylo (anebo také možná nebylo) s dávnou historií českých zemí? Alois Jirásek sepsal události z českých dějin podle lidového vyprávění a některých historických pramenů. Kniha Staré pověsti české poprvé vyšla v roce 1894.

Ponurá povídka o soudci Václavu Helvertovi, který řeší únos šestnáctileté dívky. Nakonec se ukáže, že údajný sedmnáctiletý únosce Jeník nejspíš vůbec nic nespáchal. Dívka chtěla utéct z domova, protože se nudila. Soudce proto oba pustí na svobodu. Na dívku ale nemůže přestat myslet…

Apokryfy psal Karel Čapek téměř dvacet let - od roku 1920 až do své smrti.

Próza Český snář (samizdat 1981, Toronto 1983, Praha 1990) je bezpochyby Vaculíkovo stěžejní dílo. Kniha, kterou autor věnoval Jiřímu Kolářovi, bývá označována jako román-deník.

Úvodní báseň ze stejnojmenné sbírky recituje Pavel Soukup.

Povídka spisovatele, novináře, humoristy a mystifikátora, uveřejněná poprvé v roce 1916 v časopise Čechoslovan. Když se pan Petiška vrátil domů, řekl zcela rozhorleně k ženě: „Tak jsme to se stařičkým mocnářem projeli.“ A to bylo ještě před válkou. Zkrátka dva tisíce obrazů císaře pána zůstalo panu Petiškovi na krku. Když vypukla válka, měl z toho pan Petiška velikou radost a obrovskou naději, že se toho zboží přece jen zbaví. Ale císař pán nešel nijak na odbyt…

Ze sbírky Národní báchorky a pověsti obrozenské autorky pohádek, venkovských povídek, a črt z lidového života. Při tvorbě pohádek nešlo Němcové o národopisnou dokumentárnost, ale o umělecké zpracování. Pochopila, že pohádka jakožto fixovaný sen svých lidových tvůrců je neodmyslitelná od reality prostředí, v němž se zrodila a žije, a vnesla tuto realitu českého venkova do svých literárních pohádek pomocí postav venkovského světa, výjevů z vesnického životního a ročního cyklu.

Kniha receptů Magdaleny Dobromily Rettigové byla neuvěřitelně populární. Dnes bychom ji označili za bestseller. Poprvé vyšla v roce 1826, předávala se z generace na generaci a vyšla v několika desítkách vydání. Proslavila se instrukcemi typu: „Vezmi asi půl žejdlíku chladné, čisté rybí polívky, vraz do ní čtyři celá vejce (…)“

Drobné povídkové prózy, črty a humoresky patří mezi stěžejní tvorbu Jaroslava Haška. „V ranním vydání listu objevil se tento inzerát. Nebyl příliš velký, ale vyzníval z něho jakýsi výkřik zoufalství: Prodám okamžitě živého křečka neb vyměním za cokoliv. Praha III, Plaská, II. poschodí, 4. dveře vlevo. Čtenáři přecházeli tento inzerát bez zájmu, jedině Honzátko, sekundán, který měl dnes školu až od devíti, mohl nechat na tomto inzerátu oči.“

Vzpomínky Karla Klostermanna na dětství, Šumavu a spisovatelskou dráhu. Když Karel Klostermann líčil ve svých prvních románech průběh velké vichřice v roce 1870 a změny, které přišly, netušil, že se po více než stovce let budeme k jeho znalostem Šumavy vracet jako ke zdroji poznání přírodních procesů i soužití lidí s přírodou na Šumavě.

Vzpomínková črta Elišky Krásnohorské, ve které vypráví, jak se propracovala mezi českou spisovatelskou elitu. Parnas zmiňovaný v názvu je pohoří poblíž Korintského zálivu, dějiště řeckých bájí a pověstí. Hora byla v mytologii považována za sídlo múz a rodiště boha plodnosti Dionýsa. Na jižním úpatí tohoto pohoří leží Delfy. Českým Parnasem se v přeneseném významu mínila skupina nejlepších spisovatelů své doby.

Povídka českého divadelníka poprvé vyšla v roce 1833. Otiskl ji časopis Jindy a nyní, který Tyl později přejmenoval na Kwěty české (dnešní týdeník Květy). Tyl časopis v podstatě redigoval a psal většinu jeho obsahu, ale oficiálně to dělat nemohl, protože pracoval jako úředník u armády. Povídku Dobré přísloví napsal rok před slavnou Fidlovačkou.