Houpačky

„Porod je přerod navždycky nás změní, fyzicky i psychicky. Ale to neznamená, že už nemůžete být fit nebo mít štíhlou postavu,“ říká gynekoložka Ester Hladíková. „Děloha, prsy nebo pánevní dno se navždy promění. Ale to automaticky neznamená, že půjde o změny k horšímu.“

„Nikdy pacientce nekecám do toho, jestli mít, nebo nemít dítě,“ říká gynekoložka Ester Hladíková. „Nenajdeme vždycky lék na všechno, ale musíme vyslechnout. A naší povinností je opakovaně zkoušet hledat cesty, jak ženě ulevit, třeba u bolestivé menstruace.“

„Nemocné dítě si potřebuje hrát ze spousty důvodů. Třeba, aby se zorientovalo v nové situaci nebo v novém prostředí. Samotné ležení v posteli neumožňuje dostat ze sebe emoce, které k nemoci patří - naštvání, strach nebo i radost,“ říká herní specialistka Michaela Váňová.

„Holinka je bota, která by měla být na noze jen nezbytně dlouhou dobu, rozhodně ne celý den a každý den, jak to někdy vidím v lesních školkách,“ říká podiatrička a fyzioterapeutka Edita Prošková.

„Děti se za finanční situaci svých rodičů stydí a machrují, že na kroužek stejně nechtěli a že adaptační kurz je nezajímá. Začátek září je pro spoustu dětí období smutku,“ říká Jakub Václavů, ředitel neziskovky Proxima Sociale. „Rodiče můžou situaci nezhoršovat a nezlobit se, když dítě donese ze školy další složenku.“

„Jsou děti, které měly kvalitní psychomotorický vývoj, a jednoho dne se postaví a jdou. A pak jsou děti, které měly totéž, a nejdou. Promýšlí tu chůzi, někdy je to bázlivost. Pokud tam není nějaký závažný problém, jednou to přijde a dítě se rozchodí,“ říká fyzioterapeutka a podiatrička Edita Prošková.

„Alarmující je, že hlavní příčina úmrtí žen v těhotenství a po porodu je sebevražda. Obrovsky jsme pokročili v tom, jak se postarat o fyzické zdraví těhotných žen a novopečených matek. Dokážeme řešit fyzické komplikace, málo ale řešíme ty duševní,“ říká výzkumnice Národního ústavu duševního zdraví Kristýna Hrdličková.

„Při nemoci čistíme dětem zuby tak, jako nikdy. Období nemoci, kdy podáváme sirupy na horečku nebo antibiotika a dítě má sníženou imunitu, je velmi rizikové. Stačí čistit jednou denně, ale pořádně. K tomu můžeme podávat mikrobiotika na cucání,“ říká dentální hygienistka Anna Hájková.

Rodičům přibývá v létě celá řada povinností – vozí děti na příměstské tábory, berou je s sebou do práce, řeší, co budou doma samy obědvat, vymýšlejí logistiku a převozy. „Letní prázdniny přinášejí do našeho života specifická témata. K běžné pracovní agendě přibývá velká porce péče. Máme pocit, že když jsme péči nezajistili jinde, urveme ji celou sami. A to se nedá,“ říká Lucie Hermánková, lektorka krizové intervence z organizace Cesta z krize.

„30 % dětí bere umělou inteligenci jako kamaráda. Svěřují chatbotovi svá tajemství, žádají ho o rady, baví se s ním o intimních věcech a o sexu. AI ve všem vyhoví, což je v přímém rozporu s tím, jak to funguje v normálním životě, kde musíme nestále řešit nějaké konflikty. Komunikace s AI je příjemná a návyková,“ říká Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí.

„Neexistuje nic jako bezpečné sdílení. Výsledkem sdílení je, že fotku má někdo jiný, než vy, a může si s ní dělat, co chce,“ vysvětluje Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí. „Je normální, že informace o svých dětech sdílíme, je ale dobré omezit jejich identitu. 70 % českých rodičů sdílí na internetu údaje o svých dětech, 6 % rodičů sdílí citlivé údaje.“

„Prázdniny, školka, návštěvy nebo Vánoce, to všechno jsou situace, které náš režim nějak rozhodí a rozhodit můžou i našeho předškoláka. Afekt nebo vztekání neznamená, že jste špatný rodič. Schytáte to vy, protože jste bezpečný přístav a dítě se u vás cítí přijaté. Je to vizitka, že spolu máte blízký vztah,“ říká dětský ergoterapeut Daniel Stříbný.

„Čím víc lidí dítě ve vodě hlídá, tím míň ho hlídá. Dávejte si úkoly, kdo konkrétně má teď dítě na starosti,“ říká v Houpačkách vodní záchranář a prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže David Smejkal.

„Pochopila jsem, že budu takovou mámou, jakým jsem člověkem. Rané rodičovství není dobrá doba se nějak od základů měnit. Já už dávno o sobě nemám žádné iluze a vím, kde jsou moje limity a v čem jsem skvělý člověk,“ říká máma pětileté Berty.

„Platí pořád to stejné - na internetu není všechno pravda. Já osobně funguju tak, že většině věcí na internetu věřím, dokud se neukáže, že je to nepravda. To se dost možná otočí – budeme se dostávat do situace, kdy nebudu věřit ničemu, dokud si to neověřím a nejistím se, že je to pravda,“ říká Karel Klatovský, lektor a manažer vzdělávacích programů společnosti Microsoft.

„Nevolnosti, únava, zvracení, něco si nahmatám v prsu. Příznaky rakoviny může těhotenství maskovat. Žena si řekne, že je to k jejímu stavu a že to nic není. A ani lékaři na to nemusí u těhotné ženy vždycky myslet, že by to nádor mohl být. Tahle souhra okolností vede k tomu, že se ženy k nám dostávají v pozdějším stadiu, než by to muselo být,“ říká Michael Halaška, který je předním českým expertem na rakovinu v těhotenství.

„To, že na sebe tlačíme, že se často snažíme všechno zvládnout samy, je vzor, který nám daly naše mámy a babičky. Musely bychom do naší historie sáhnout hodně hluboko, abychom našli kořeny toho, kdo vlastně jsme,“ říká polská novinářka Joanna Kuciel Frydryszak.

S dítětem se zrodí taky máma. Je to nová a náročná role, která s sebou nese spoustu fyzických i mentálních změn. „Označuje to termín matrescence. Je to zásadní a přechodové období stejně jako pubescence nebo adolescence,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Pavla Koucká.

„Musíme neustále měnit plány, reagovat na to, co dítě potřebuje. Potlačujeme svoje potřeby ještě víc, než jsme byly zvyklé. A pocit selhání, který u toho zažíváme, ovlivňuje vztah, který máme samy k sobě i k dítěti,“ říká spoluautorka knihy Roztěkané a ADHD máma čtyř dětí Klára Kubíčková.

„Dítě vnímám jako autentickou bytost, která se může vyvíjet úplně jiným směrem, než jsem si představoval. Stejně jako v jiném druhu partnerství nebo přátelství ho nechci zavřít do klece svých představ, ale dávám mu bezpečný prostor k růstu. To je za mě podstata lásky,“ říká ředitel Ligy otevřených mužů Josef Petr. Debata o rodičovství proběhla v rámci festivalu Nenásilí.

„Víme, že české děti ve věku 13 až 17 let tráví na telefonu v průměru něco přes čtyři hodiny denně. Sedmnáctiletí odemknou telefon asi 105krát denně, za polovinu otevření mohou notifikace, které děti vyrušují,“ říká novinářka Anna Košlerová, která se věnuje tomu, jak děti používají telefony doma i ve školách.

„To, že se vás porucha plodnosti týká, vůbec nemusíte poznat. Neplodnost často vůbec nebolí, a i když máte jednu nejzávažnějších poruch, nemusíme to vůbec vědět. Dokud nepřijde čas, kdy chcete mít děti,“ říká lékařka Nicole Mardešićová, která se specializuje na poruchy plodnosti párů.

„Jsme posedlí hodnocením. Neustále říkáme, jak by se druzí měli chovat nebo jak by měli vypadat,“ říká pedagog a psychoterapeut Václav Šneberger. „Přiřazujeme všemu hodnotící znaménka plus a mínus a zbývá nám jen velmi úzký prostor pro něco, čemu by se dalo říkat respekt.“

„Pokud dítě pláče a vy ho dáte do vrnícího, houpacího a hrajícího lehátka, možná plakat přestane. Ne proto, že se uklidní, ale že je přestimulované,“ říká dětský fyzioterapeut Daniel Kolek. V Houpačkách probíráme, jaké pomůcky pro nejmenší děti má smysl mít doma.

„Když mi rodič říká, že se dítě otáčí z bříška na záda ve druhém měsíci, vím, že to je špatně. V přírodě neexistuje, že by takhle pokročilou funkci mohl nezralý dětský mozek zvládnout,“ říká dětský fyzioterapeut Daniel Kolek.

„Můj vztah k ní je čím dál pevnější a hlubší, pořád se buduje. Hodně se proměnil tím, že se mi narodila vlastní dcera. Když budu upřímná, je to teď pro mě někdy těžší než předtím,“ říká herečka Agáta Kryštůfková. Se svým mužem vychovává dvě dcery, jednu vlastní a jednu nevlastní.

„V budování dětské odolnosti jde o nás dospěláky. To my si hlavně musíme věřit. Když věřím sobě, věřím i svému dítěti, a tím ho zvládám pouštět do různých situací,“ vysvětluje Natálie Zbyňková. Spolu s Lucií Maurovou vedou dvě školky a vydávají podcast Řekni to svý mámě. „Rodiče hlavně potřebují slyšet, že jeho dítě je v pořádku tak, jak je,“ doplňuje Lucie.

„Začínám zase žít běžný život, který se ale odehrává na pozadí velké bolesti. Na začátku jsem naivně doufala, že mi jednou bude zase jako předtím. Teď už ale vím, že nebude, a učím se s tím žít,“ říká Kristýna Chovancová, máma holčičky Niny, která zemřela před dvěma lety na mozkový nádor.

V problematice vyměřování výživného na děti je několik nových věcí. Neplacení alimentů už není trestným činem. Soud taky od ledna u výměry výživného přihlíží i k očekávaným změnám v budoucnu. „Principem výživného je ochrana slabší strany. Děti bohužel nejsou voliči,“ vysvětluje advokátka Michaela Dobrovičová.

„Někdy skleněné děti zažívají pocity viny za to, že jsou zdravé a jejich sourozenec ne. Může pro ně být těžké si věci užívat a radovat se z nich. V pozdějším věku mohou bojovat s úzkostmi,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Adam Táborský.

„Když žena otěhotněla, tři dny jsem nemluvil a srovnával jsem se s tím, že budu otec. Jsem vděčný, že mi Áďa ten prostor dala, i když to pro ni bylo náročný,“ říká Patrik Buday, táta čtyřleté holčičky a autor podcastové série Rodina na prach, která mapuje složité rodinné vztahy.

„Malé děti umějí skvěle dát najevo, že jsou přestimulované. Miminka pláčou, batolata mají emoční záchvaty a školák je třeba tak přetížený, že se vypne. Rodiče to většinou velmi brzy dobře rozpoznají a jdou se ptát. To dítě je rozbité a reaguje úplně na všechno!“ říká lékařka Martina Mašková.

„To, jak to máme s péčí o děti a domácnost uspořádané doma, není finální stav. Můžeme se držet nějakého schématu, nejzdravější ale je ho neustále updatovat. Doptávat se, jestli není potřeba něco prohodit nebo změnit,“ říká v Houpačkách psycholog a psychoterapeut Tomáš Kvapilík.

„Rodičovství je extrémně náročné, protože nasedá na už tak náročné partnerství. Sdílení mentální zátěže, která se k péči váže, zlepšuje nejen vztah mezi partnery, ale i vztah k samotnému dítěti,“ říká v Houpačkách psycholožka a psychoterapeutka Vlaďka Bartáková.

„Když Marika umřela, nemohl jsem se do ničeho nastartovat, do práce ani do výletů s kluky. Pomohlo mi vědomí, že musíme fungovat dál, aby se kluci nestali obětí vlastního neštěstí,“ říká Jiří Kuča, který v létě ovdověl a teď vychovává dva malé syny. „Ta díra je obrovská, ale jsou tu děti. Život jede dál.“

Johanka má neléčitelný nádor na mozku. Od lékařů dostala loni v dubnu spolu s diagnózou prognózu devíti až dvanácti měsíců života. Právě na Štědrý den se holčička dožívá dvojnásobku – je to už rok a půl, co rodina zná jméno nemoci. Ve Francii podstupuje Johanka experimentální léčbu. „Je lepší dělat něco, než neudělat nic,“ říká její máma Denisa Hořáková Neprašová.

„Konzistentnost dává dětem pocit bezpečí. Neznamená, že si s druhým rodičem myslím vždy to samé, ale že dokážeme společně vytvořit jasná pravidla pro děti i pro nás. A být srozumitelní, když jsou pravidla porušena,“ říká lektorka Petra Nováková. „Dítě potřebuje předvídatelnost a pravidla, která fungují pořád stejně v čase, v místě i u různých pečujících osob.“

„Fantazie a představivost nám umožňuje prožívat věci, které jsme ve skutečnosti nezažili. Menší děti ještě nejsou schopné rozlišit, co je ve světě fantazie a co je ve skutečnosti. A to, i když jim řekneme, že ty bytosti neexistují nebo jsou to převlečení lidé,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Horáková. „V dospělosti nám fantazie pomáhá třeba s tím, že si dovedeme představit, že něco dobře dopadne, když nás čeká nějaký úkol nebo výzva.“

„Rodiče dětí s ADHD ho často vztahují k sobě – ‚on mě neposlouchá, on mě zlobí, nevím, jak už mu to mám říct‘. Pomůže, když pochopí, že tu existuje nějaký limit. Že i když to řeknou sebelepší formou a v sebelepším načasování, dítě je neuslyší a zeptá se jich na to o dvě minuty později. Není to osobní,“ říká Petr Valsa, speciální pedagog a dětský poradce.

„Překvapilo mě, kolik udělá hlava. Hlavně v závěru těhotenství a při porodu je důležité být v pohodě, což se pak dobře odrazí v těle. A pak mě taky hodně překvapilo, jak tělo potřebuje po porodu čas,“ říká v Houpačkách Pavla Ptáčková, fyzioterapeutka a odbornice na urogynekologickou fyzioterapii. „Je to síla co tělo zvládne a ženy si za to zaslouží péči a obdiv.“

„Pády z postele jsou rozhodně téma, myslím, že i mezi rodiči jako partnery, komu se to stane dřív. Často je to chvilka – dítě si někam jen položíme, než si obujeme botu. A ono se nám zatím skutálí z té postele na zem,“ říká Cyril Matějka v epizodě Houpačky s Děckařem, kde se věnujeme úrazům.

Co bychom měli vědět o rodičovství ještě předtím, než se staneme mámou nebo tátou? Podle psycholožky Centra LOCIKA Terezy Tetourové to jsou dvě věci. „Uvědomit si, že to na nás bude klást velké nároky. A taky, že změna je možná. To, že si neseme z dětství nějaké vzorce, není navždy a můžeme to změnit.“

„Vyrážka je průvodní jev, který je u dětí velmi častý. Může se objevit při každém vzrůstu teploty a často zase sama odejde. Vyrážek je strašně moc druhů a my lékaři často sami nevíme, z čeho která je. Je to taková pediatrická záhada,“ říká v Houpačkách pediatr Cyril Matějka.

„Úzkost je v nové situaci normální, nesmí ale přesáhnout nějakou mez. Míru dobře určí okolí, které oba rodiče zná,“ říká gynekoložka Tereza Wohlgemuthová, která pečuje o ženy v porodnici ve Slaném. „Může přijít úzkost, poporodní deprese a největší strašák, který ale není moc častý, poporodní psychóza. Pokud návaly smutku trvají déle než 14 dní, určitě bych vyhledala pomoc,“ radí.

„Často za námi chodí v porodnici první den maminky, že má miminko koliky. To není moc možné, koliky přicházejí později. Bývá to spíš zácpa, protože střevo není z dělohy zvyklé na stravu a na takový provoz,“ říká pediatr Cyril Matějka v epizodě Houpaček, kdy se věnujeme bolení dětského břicha.

„Mámy batolat, které potkávám, často říkají, že si přijdou rozkydlé. Mívají přání ‚se do toho opřít‘. To je ale s jejich stávajícím režimem hrozně těžko kombinovatelné. A často toto přání přichází moc brzy. Změny v ženském těle doznívají velmi dlouho a některé fyzické změny jsou trvalé. Nedostáváme se zpět do formy, spíš hledáme novou normu a stabilitu v novém těle,“ říká nutriční terapeutka Andrea Pospíšil Jakešová.

„Do tří let je bolest v krku většinou virová, menší děti antibiotika moc nepotřebují,“ říká pediatr Cyril Matějka. „Nejdřív léčíme bolest, čili podáváme sirupy a pastilky. Někdy se můžou přidat horečky. Závažné jsou zvětšené uzliny, které mají děti pod bradou. Když bolest v krku provázejí zvětšené uzliny, je čas na doktora.“

„Po císařském řezu zůstane jizva na děloze a v dalších sedmi vrstvách. Nejdůležitější je ale mysl. Žena, která chce zkusit vaginální porod po císařském řezu, to musí skutečně sama chtít,“ říká porodní asistentka Julie Bischofová o takzvaném porodu VBAC, tedy o situaci, kdy se žena rozhodne rodit vaginálně poté, co předchozí porod proběhl císařským řezem. „Žena s jizvou na děloze je brána jako riziková a postup českých porodnic není jednotný.“

„Když má dítě už týden rýmu a dýchá pusou, je zaděláno na zánět středního ucha. Když ale bolest v uchu vznikne náhle, může to ukazovat, že jsme ho něčím ucpali. Například vatovou tyčinkou, které se nesprávně říká uchošťour,“ vysvětluje v nové epizodě Houpaček s Děckařem pediatr Cyril Matějka.

„Nejsilnějším pilířem pozitivního rodičovství je vztah k dětem, na tom všechno stojí. Jenže rodičem se nikdo z nás nerodí, v žádné škole vás rodičovství nenaučí. Je to škola, protože když jsme připraveni a víme, co dělat, zvládáme náročné situace mnohem líp,“ říká Petra Nováková, lektorka Programu pozitivního rodičovství. „Nikdy nevíte, co vás v roli mámy nebo táty zítra čeká.“

„Dělit kašel na vlhký a suchý ničemu nepomáhá. Myslím si, že bychom měli otočit list a začít se pídit po tom, z čeho ten kašel je. Nejčastější příčinou je rýma,“ říká na téma dětského kašle pediatr Cyril Matějka aka Děckař.

„Ztráta nenarozeného dítěte je mnohdy nepochopená. Dítě roste v těle matky, ona si s ním buduje od prvního momentu vztah. Ale okolí, ani to nejbližší, ten příběh nezná. Proto je tahle ztráta mnohdy opomíjená a okolí s ní nedokáže pracovat,“ říká Adéla Hendrychová ze spolku Dítě v srdci, která sama o své dvě nenarozené děti přišla.

„Přetížení se sčítá. Zvukové s dotykovým, dotykové s pachovým a tak dále. I vyskládat obyčejnou myčku je senzoricky velmi náročná aktivita, která zahltí většinu našich smyslů,“ říkají autorky knihy Přetíženy Martina Mašková a Zuzana Kačerová.

„Vždycky jsem se snažila reagovat na potřeby dcery. Na to, jaká je a v čem jí je dobře. Mám důvěru v ní i v její motivaci. Co bude potřebovat pro život, to se naučí,“ říká Tereza Chadimová. Její sedmiletá dcera letos v záři nenastoupila do školy a vzdělává se doma.

„Mým velkým tématem je vztek. Když řeknu něco, co jsem nechtěl, nebo zareaguju prudce, snažím se pak nebýt na sebe zlý,“ říká herec a táta dvou malých synů Adam Ernest. „Ten sekundový rodičovský nádech je úplně zásadní. Snažím se zvědomovat svoje reakce a zvládat svoje emoce. Když máš děti, je to velká nutnost.“

„Mám trošku víc v rukách, než jsem myslela, že budu mít,“ říká máma tříměsíční holčičky Hana Třeštíková. „Užívám si to, ale když byl filmový festival v Karlových Varech a já tam poprvé po třiceti letech nebyla, měla jsem FOMO,“ přiznává.

„Sedmdesát procent rodičů zveřejňuje fotky svých dětí na sítích. 10 % to udělá poprvé v den porodu. Je potřeba se tedy bavit už o těch nejmenších dětech,“ říká specialistka na bezpečnost na sítích Diana Burdová. „Digitální stopa vzniká už u ultrazvuku.“

„Možná nechtějí vstávat, vztekají se nebo se potřebují mnohem víc objímat. To je všechno součást zvykání si na velké změny, které se s teď nástupem do školy i školky dějí,“ říká Tereza Tetourová, psycholožka z pražského Centra LOCIKA.

„Nepotkala jsem ještě nikoho, pro koho by bylo jednoduché se rozvést a vnímal by to jako nějakou návštěvu supermarketu. Vždycky je to plné stresu,“ říká advokátka Michaela Dobrovičová. V lednu 2026 začnou v Česku platit novely trestního a rodinného práva. Dotknou se rozvodů, péče, výživného a dalších věcí. Co všechno se mění?

„Jak to bude vypadat, až hlad u Sebastiana propukne naplno, si nedovedeme představit. Zatím to vedeme krůček po krůčku, ale objevují se už první vlaštovky,“ říká Eva Kužílková. Se svou ženou Terezou vychovávají dva a půl roku starého Sebastiana, který trpí genetickou poruchou zvanou Prader-Williho syndrom.

„Nejde o to hned zapojit brokolici nebo tvaroh. I to, že se nám povede rozšířit nabídku sušenek, které dítě akceptuje, je důležité,“ říká ergoterapeutka se specializací na dětské poruchy příjmu potravy. „Variabilita v jídelníčku je důležitá a každé rozšíření tolerance změny je úspěch,“ dodává.

„Test jsem si udělala na školních záchodech. A pak jsem celá vyklepaná šla na přednášku do galerie, kde byla výstava o tom, jak je strašně těžké být máma a umělkyně zároveň. A pořád jsem si říkala - co teď?“ vzpomíná Tatiana Zvolská na moment, kdy jako studentka druhého ročníku UMPRUM zjistila, že čeká dítě.

„Rodiče si dnes musejí respekt dětí zasloužit. Moje babička své matce vykala, respekt tam byl jasně daný a nebylo kam uhnout. V tom to mají dnešní rodiče složitější,“ říká rodinný psychoterapeut a psycholog Jan Kulhánek. „Respekt je totiž potřeba.“

„Během náročných nocí, kdy často vstávám, mi dochází se synem trpělivost. Dokážu to ale schovat v sobě a neventilovat to vůči němu,“ vypráví o aktuální situaci ve své rodině Matěj Červ. Se ženou pečuje o dvouletého a půlročního. Právě teď s nimi nastupuje na rodičovskou dovolenou, už podruhé.