Zločiny staré Plzně a okolí

V roce 1939 měli společně na II. reálce na Mikulášském náměstí v Plzni maturovat dva spolužáci – Vladimír Ptáčník a Vladimír Levora. K tomu ale nakonec nedošlo.

Středověká tvrz v Řenčích na jižním Plzeňsku pamatuje mnohé. Jejím zřejmě nejznámějším majitelem byl Petr Suda z Řeneč.

„Působil mediální senzace napříč celým světem. Byl to vysoký, tělnatý, bystrý a citově založený člověk, který žil na vysoké noze. Zajíček byl milovníkem peněz, života a žen. Při úvodním výslechu udělal na vyšetřovatele a zaměstnance trestnice velice dobrý dojem,“ popsal Zajíčka ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček.

Libákovice jsou částí obce Řenče na jižním Plzeňsku. V okolí tady najdeme mnoho zajímavostí, jako třeba rozhlednu Kožich, nebo naučnou stezku Čertovo břemeno. Okolní louky a lesy byly ale v minulosti předmětem vážných sporů.

28. září roku 1911 došlo ke znásilnění a zavraždění mladičké dívky. Stalo se tak v lese Vysoká u Dobřan. 26. března roku 2022 došlo za účasti veřejnosti k vysvěcení místa.

V domě na rohu ulic Radyňská a Hlavanova v Plzni nedaleko kostela Panny Marie Růžencové, tedy na dnes poměrně klidném místě, došlo roku 1917 k tragédii. Stalo se tak 13. srpna a toho dne se tohle místo za klidné rozhodně označit nedalo.

Psal se rok 1934 a Marie Kalčíková z Předenic na jižním Plzeňsku se stala vdovou. Sama, jen s dcerou Maruškou, na hospodářství nestačila, a tak si na výpomoc najala slovenského nádeníka Jána Mlynarčíka. Tehdy ještě netušila, že se jí tato výpomoc stane osudnou.

Psal se 20. prosinec 1944 a cílem amerických bombardérů se staly Škodovy závody a seřaďovací nádraží v Plzni. Dopadem těchto bomb byla škoda způsobena ale i v jiných částech města, krom jiného také v místech dnešního hotelu U Zvonu na rohu Pražské a Pallovy ulice.

Ve druhé polovině 16. století se v Novém mlýně nedaleko Předenic na jižním Plzeňsku odehrál poměrně neveselý příběh. Týkal se mlynáře, kterému byl Nový mlýn pronajímán za účelem mletí mouky pro sedláky v okolí.

Náměstí Republiky v Plzni bylo 17. května roku 1919 v obležení tisíců nadšených Plzeňanů, kteří se těšili na historicky první návštěvu československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Ne všichni obyvatelé města však sdíleli toto nadšení, zejména ne pak zdejší početná německá menšina.

Rokycanská třída v Plzni za dobu své existence zažila již mnohé. Mezi velmi dramatické okamžiky, které by neměly být zapomenuty, patří jistě i ty z konce 2. světové války.

Manželé Pechovi, kteří žili v Čižicích v domě čp. 4 měli krom dcery Anny také 2 syny – staršího Františka a mladšího Josefa. Pro staršího syna vybrali za nevěstu selskou dívku Barboru z Libákovic, která se zprvu zdála být velice dobrou partií. František měl po sňatku s ní převzít statek rodičů. Věci se ale měly docela jinak.

Město Radnice na Rokycansku je známé zejména díky Boženě Kamenické, takzvané Bábě radnické, která zde léčila a diagnózu určovala především na základě moči pacientů. Za zmínku stojí také jistě zdejší Muzeum Josefa Hyláka, pojmenované po učiteli, který se stal nedobrovolným účastníkem takzvané radnické aféry.

Věznice byla v Plzni na Borech postavena roku 1878. O přibližně 20 let později „hostila“ krom jiných i některé odsouzené členy vykonstruovaného hnutí Omladina.

V dubnu roku 1918 došlo ve Kdyni na Domažlicku k tragickému vyústění dlouhodobých rodinných sporů. Stala se tady tenkrát vražda.

Psal se 10. červen 1916. Dvě 15leté kamarádky se vracely domů z práce v bolevecké střelnici. Do poslední chvíle asi ani jedna netušila, že cestu domů už absolvuje jen jedna z nich. Dodnes můžete na okraji Plzně najít upomínku na tuto událost v podobě kříže.

Láska mnohdy dokáže člověku zatemnit rozum a zdravý úsudek. Jak jinak si vysvětlit událost z roku 1931, kdy se mladý pár rozhodl společně spáchat sebevraždu…

Kyselina sírová se v rukou pomstychtivého člověka snadno stane nebezpečnou zbraní. Své o tom vědí zejména oběti útoků kyselinou, kdy následky zpravidla nebývají nikterak pěkné…

Ve 40. letech minulého století přicházelo na plzeňské gestapo velké množství anonymních dopisů. Tehdy udával kdekdo, takže to nebylo nic neobvyklého. Jedním, který z této plejády udavačů ale vyčníval, byl velice neodbytný a nebezpečný člověk. Šlo o blovického faráře Karla Slaběňáka.

Během 2. světové války přicházelo na plzeňské gestapo poměrně velké množství anonymních udavačských dopisů. V letech 1941 a 1942 jich bylo hodně zejména z Blovic na jižním Plzeňsku. Ten, kdo za mnoha udáními svých spoluobčanů stál, byl člověk, do kterého by to řekl asi jen málokdo.

Psalo se 28. září 1930 a v domě s číslem popisným 161 v Domažlicích se schylovalo k velké rodinné tragédii. Dcera Marie zde otrávila oba dva své rodiče a bratra Ludvíka. Ten jediný nakonec otravu přežil.

Jan a Josef Janečkovi byli známými lotry z Plzeňska. Přepadávali a loupili, často hlavně pro potěšení. Oba byli nakonec odsouzeni. Mladší a méně zkušený výtržník Josef k doživotnímu trestu odnětí svobody, starší a nebezpečnější Jan k trestu smrti. Jeho poprava se nesmazatelně zapsala do historie jako poslední veřejná poprava v Rakousku-Uhersku.

Poslední veřejná poprava v Rakousku-Uhersku proběhla 9. září roku 1871 v Plzni. Popraven byl Jan Janeček (pravým jménem Jan Serinek), který se provinil několika vraždami, násilím páchaném na lidech, loupežnými přepadeními a tak dále. Svatoušek nebyl ani Josef Janeček.

Metanolové aféry nejsou výdobytkem moderní doby, naopak ve společnosti se objevují už poměrně dlouho. Své o tom věděli i štamgasti jedné hospody na Sušicku ve 30. letech minulého století.

Ne vždy je těhotenství chtěné. Zejména u mladých dívek bývá někdy spíše na obtíž a může je dostat i do tíživé životní situace. Jít v minulosti na potrat nebylo ale jen tak.

Psal se rok 1928 a potemnělým zámeckým parkem v Dolní Lukavici se nesly výstřely. Výstřely, po nichž bude jeden z milenců žít a druhý zemře.

Na domažlickém náměstí sídlilo kdysi v Lidovém domě kino s názvem Průboj. Roku 1929 se ale změnilo v ohnivé peklo a požár měl bohužel tragické následky.

Velký pátek roku 1927 utkvěl v paměti jistě mnoha obyvatelům Malonic a širého okolí. Právě zde, u Blížejova na Domažlicku, totiž došlo k dvojnásobné vraždě. Zpočátku ale vše vypadalo poněkud jinak…

17. června roku 1923 se obec Štěnovice na jižním Plzeňsku večer ukládala ke spánku po náročném dni stráveném na polích. Druhý den přišel, tak jako obvykle, štěnovický starosta Jakub Chocholatý do práce. Po chvíli ale zjistil velice nepříjemnou věc.

Psal se 19. říjen 1936 a v Sušici to mezi dlouholetými manželi Jandovými jiskřilo. Ne však v tom správném slova smyslu, kdy by mezi nimi vzplály staré city. Panovalo mezi nimi už delší dobu napětí, které toho dne vyvrcholilo tragédií.

Poblíž Vránova na Domažlicku došlo 14. září roku 1930 k tragédii. Utonula zde mladá těhotná žena. Šlo o náhodu, nebo zlý úmysl?

Ve Velkých Hydčicích na Klatovsku žil kdysi jeden velice šikovný truhlář Ferdinand Hromatek. O práci neměl nouzi a mnohdy za ni ani nepřijal peníze. Do jeho dílny mu krom jiného vozili faráři ze širokého okolí zejména staré dřevěné sochy.

9. června 1945 došlo v jednom z domů v Klenčí pod Čerchovem k velice znepokojivé události. Stala se tady brutální vražda, kdy zavražděnou byla matka pachatele.

V Losiné nedaleko Plzně stojí kaplička zasvěcená sv. Anně. Po ní dostala jméno i holčička, která sem v 19. století jezdila z Nezvěstic za svými prarodiči. Ve vedlejším domku vyrůstal v té době malý Josef. Nic hrozného by se zřejmě nestalo, kdyby se do sebe časem nezamilovali…

Zámek Žinkovy najdeme ve stejnojmenné obci na jižním Plzeňsku. V minulosti tady došlo k jednomu kurióznímu incidentu mezi tulákem a kozlem, který neváhal zaznamenat tamní kronikář.

Ve Starém Plzenci najdeme u řeky Úslavy dodnes jez, který je posledním pozůstatkem někdejšího mlýna z 16. století. Ve mlýně žila rodina Mozolínových. Ta zpočátku jistě patřila k bohatším rodinám, jak to bývalo u mlynářských rodů obvyklé. Pak se ale něco pokazilo…

Psal se rok 1840 a v Tymákově se děly věci… Z dnešního pohledu možná těžko uvěřit, že ještě v 19. století se tady lidé navzájem obviňovali z čarodějnictví, ale bylo tomu tak.

Nedaleko rybníka Drahotín, který najdeme na katastrálním území obce Zruč-Senec, stojí dodnes několik chat. V minulosti je využívali obyvatelé nedaleké Plzně, zejména zaměstnanci Škodových závodů, k rekreaci. Už na konci 20. let minulého století se ale chaty stávaly častým terčem zlodějů.

Ve 2. polovině 19. století to chudé hornické rodiny neměly vůbec jednoduché. Mnohdy její členové hledali lepší život jinde, třeba v Rakousku, Německu nebo třeba Americe. V Chotěšově a okolních vsích jich žilo díky tamním dolům poměrně hodně. Jednou z těchto rodin byli i Theissovi.

Ke konci 2. světové války byl v obci Roupov na jižním Plzeňsku poplach téměř na každodenním pořádku. Okolní hluboké lesy totiž dávaly možnost úkrytu esesmanů, a tak byli roupovští obyvatelé neustále ve střehu.

Na samém okraji města Rokycany se rozprostírá zahrádkářská kolonie zvaná Němčičky. Odtud je dnes krásný výhled na město samotné i na okolní přírodu. Dohlédnete odtud třeba také na nedaleké polesí Čilina, které v minulosti sloužilo jako spolehlivý úkryt nejrůznějším lapkům a kriminálním živlům.

4. února roku 1938 se Robčicemi nedaleko Liblína nesla šokující zpráva – v blízkosti obce visel v lese oběšený muž. Zprávu přinesla do vsi paní Nekolná z Čivic, která tudy zrovna procházela se svojí dcerou.

V první polovině 19. století se v Mokrouších nedaleko Tymákova odehrála poměrně zajímavá a dnes snad i poněkud nepochopitelná aféra. Došlo tady totiž k odcizení peřin.

V letech 1933 a 1934 panovala v lokalitě, kde se tento příběh udál, velká vedra a sucha. Studny byly prázdné a ne a ne zapršet. V té době se díky tomuto počasí zrodil v hlavě jednoho z tamních obyvatel velmi nebezpečný nápad.

10. července roku 1913 se v Chlumčanech na jižním Plzeňsku odehrála velice znepokojivá událost. Došlo k usmrcení malého chlapce, kterého si manželé vzali ze sirotčince. Co hůř, zavraždili jej právě oni.

Asi žádná doba není jednoduchá a ani více milostivá k těm, kteří by to obvykle potřebovali nejvíce. Výjimkou nebyla ani druhá polovina 19. století, kdy chudí lidé a zejména služebné zažívali velké těžkosti.

V lese Lipovice mezi Nekmířem a Všeruby na severním Plzeňsku stojí krásná kaplička z roku 1903. Ta však není tématem této reportáže. Pokud byste prošli kolem ní a pokračovali dál, dojdete k místu, kde v minulosti stávala hájovna Lipovka. Ta 6. března roku 1951 lehla popelem.

Během 1. světové války trpěli lidé nedostatkem potravin. Pokud se někde nějaké menší zásoby objevily, byly na příděl, a na každého se také nedostalo. To pochopitelně vyvolávalo negativní reakce ze stran nejen západočeských obyvatel.

Ve druhé polovině 16. století se na Plzeňsku odehrál milostný příběh protknutý magií, přinejmenším tedy domnělou. Tovaryš z Klatov procházel krajinou a nechával se najímat na práci. Ze svého majetku, který neustále nosil s sebou, si nejvíce cenil staré německy psané knihy v černých deskách, kterou považoval za kouzelnou.

V Dolní Lukavici na jižním Plzeňsku pobýval v první polovině 20. století člověk, kterému místní nemohli přijít na jméno. Ač to byl vyučený a navíc šikovný zedník, dal se na scestí a tropil jednu nedobrotu za druhou.

V srpnu roku 1931 zažila Koterovská náves v Plzni poměrně dramatické okamžiky. Za velkého zájmu místních i médií tady totiž došlo k obklíčení statku s číslem popisným 3 četníky. Zhruba patnáctihodinové drama se neobešlo bez obětí.

Dům s číslem popisným 3 na Koterovské návsi v Plzni pamatuje dramatické chvíle. V první polovině 20. století tady došlo k vyřizování účtů mezi selským synem Josefem Kondrem a četníky.

Sousedské vztahy mohou být někdy poněkud složitější. Své o tom vědí v Netunicích na jižním Plzeňsku, kde spolu v poměrně nedávné minulosti nevycházely dvě sousední rodiny.

U obce Vřeskovice, kterou najdeme zhruba mezi Červeným Poříčím a Roupovem, se nachází velice poklidné místo. Kaplička sv. Jana Nepomuckého společně s lavičkou, odkud jsou nádherné výhledy do kraje. Málokdo by řekl, že toto místo pamatuje dávnou tragédii.

Kostel sv. Martina ve Chválenicích na jižním Plzeňsku zaujme jistě každého, kdo projíždí obcí. Za výstavbou poměrně monumentální sakrální budovy stojí krom jiného svatokrádež.

Statek Christlhof neboli Pohádka nedaleko Čachrova v okrese Klatovy je úzce spjat s osobou sériového vraha Ivana Roubala. Ten si statek pronajal v 90. letech minulého století. Ačkoliv se tyto neblahé události přihodily poměrně nedávno, do seriálu Zločiny staré Plzně a okolí tematicky bezesporu patří.

Stvolny jsou malá poklidná vesnice na severním Plzeňsku, část města Manětín. Klid zde ale rozhodně nebyl v roce 1919, kdy tady ke konci září začínal školní rok. Právě škola se stala příčinou sváru mezi zdejším českým a německým obyvatelstvem.

Roku 1876 započala výstavba studny u takzvané Staré školy a kostela sv. Jakuba Většího na Prusinách u Nebílov na jižním Plzeňsku. Žádost o výstavbu tehdy podal řídící učitel prusinské školy Jan Špilar.

Jan Matas byl poctivým hajným, který chtěl ochránit panský majetek i za cenu vlastního života. Ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století totiž nebyly ničím ojedinělým bitvy a rozepře mezi pytláky a hajnými. Nejedna šarvátka skončila dokonce smrtí, ať už hajného, nebo pytláka.

Na dvoře Krajského soudu v Plzni se po 2. světové válce popravovalo. Jedním z velkých procesů, který zde probíhal, byl proces s takzvanými Vlajkaři.

Roku 1927 došlo ve Šťáhlavicích na jižním Plzeňsku k tragické události – Marie Štěpánková, která sloužila na statku čp. 16, byla ve své komůrce zavražděna kosou. Prvními podezřelými se stali František Beneda – milý zavražděné, a Maxmilián Fišer – Benedův kamarád, který společně s ním chodíval do Šťáhlavic za svou milou, jež sloužila u starosty.

V noci ze 16. na 17. září roku 1927 došlo ve Šťáhlavicích na jižním Plzeňsku k brutální vraždě mladé dívky Marie Štěpánkové. Ta byla nalezena u domu čp. 16 na návsi i s vražedným nástrojem – kosou. Tento příběh se stal dokonce předlohou pro natočení jednoho dílu známého televizního seriálu.

Ves Snopoušovy je částí obce Dolní Lukavice na jižním Plzeňsku. V minulosti byla velice významná, dle legendy se zde totiž nacházely dvě tvrze, z čehož je jedna doložená. Ačkoliv se z tvrzí do dnešních dnů nezachovalo v podstatě vůbec nic, historie a legendy o nich naštěstí známy jsou.

V Plzni na Rokycanské třídě najdeme jak Ústřední hřbitov, tak i Nový židovský hřbitov, a to přímo na protější straně této rušné čtyřproudé silnice. Na sklonku 30. let 20. století tady došlo k explozi, při níž zahynuli dva lidé.