O původu příjmení

Příjmení Zroun/Zrounová u nás dnes nosí jen 9 osob. Je to příjmení s otazníkem. Potřebovali bychom vidět historické doklady a dřívější způsoby zápisu. Bez nich můžeme pouze spekulovat. Nářeční výslovnost příslovce zrovna je v některých oblastech zrouna. Příjmení Zroun by pak možná mohlo patřit mezi pojmenování vzniklá z častých výrazů, které původní nositel jména používal (srov. příjmení Tenkrát, Zouplna, Tedáček apod.), přičemž koncové -a časem odpadlo.

Příjmení Hodboď je nejasné. Bylo by třeba vidět starší matriční záznamy. Podle Antonína Kotíka to byl někdo, kdo „házením bodá“, tedy nejspíše kdo vrhá nože. Ovšem první část Hod by snad mohla vzniknout i z rodného jména Hodislav, takže by to byl Hodislav, který bodá (např. voják nebo třeba i krejčí jehlou apod.). V současnosti u nás žije 370 obyvatel s příjmením Hodboď.

Příjmení Šolja se nejvíce vyskytuje v Chorvatsku, jeho původ bude tedy nejspíše právě tam. Vykládá se z apelativa šolja, což je označení pro nádobu na pití. Mohlo se tedy jednat o pojmenování pro někoho, kdo takové nádoby vyráběl, nebo snad přeneseně i pro pijana. V ČR ho nosí jen 4 muži a 1 žena.

Apelativum kofroň má dva odlišné významy ‒ označoval se tak někoho, „kdo mluví o něčem, čemu nerozumí“, nebo „člověk s křivými zuby“. Jedná se tedy patrně o pojmenování podle duševních či fyzických vlastností. Příjmení Kofroň mohlo ale také vzniknout i ze starého místního jména Gafron v Polském Slezsku. V současnosti u nás žije 947 jeho nositelů.

Příjmení Hůla vzniklo z přídavného jména holý ve významu „lysý“, „bezvousý“ nebo také „chudý“. Patří tedy do kategorie pojmenování podle vlastností. Je to příjmení běžné, dnes jej nosí 1 245 osob, nejvíce jich žije v Praze a v Rakovníku.

Ze starého českého osobního jména Hodislav či Hoděslav vznikla domácká podoba Hocek, ze které pak vzniklo příjmení Hocek. Příjmení Hocek dnes nosí 96 mužů. Přechýlené Hocková používá 214 žen, ale to se vztahuje i k příjmení Hocke a Hocko.

Slovenské příjmení Brčák budeme vykládat nejspíše ze slovenského apelativa brčka s významem „pramínek kučeravých vlasů“, „kučera“, máme i slovenské přídavné jméno brčkavý, tj. „kučeravý“, a odvozená příjmení Brček a Brčiak. Jedná se tedy o příjmení podle vzhledu. Pokud by byl Brčák příjmením českým, uvažovali bychom i o výkladu z apelativa brčák, což byl podle Kottova slovníku „myslivec bez služby“, nebo z apelativa brča s významem „kdo bručí, pořád hubuje“.

Německé příjmení Gruß se vykládá ze středohornoněmeckého apelativa grūȥ, tj. „zrno (obilí, písku)“. Snad se jednalo o pojmenování podle povolání pro pěstitele obilí, nebo obchodníka s ním. Vedle toho by příjmení Gruss mohlo pocházet i z nářeční podoby adjektiva groß, tj. „velký“, „tlustý“. Pak by se jednalo o pojmenování podle vzhledu. Josef Beneš pak uváděl i výklad ze středohornoněmeckého gruoȥ, tj. pozdravení, ale i „nepřátelské střetnutí, útok“.

Příjmení Filla se vykládá z rodného jména Filip. To je řeckého původu a znamená „milovník koní“. Dnes nosí příjmení Filla/Fillová 358 obyvatel.

Příjmení Tencar pochází ze středohornoněmeckého tanzer/tenzer, tj. „tanečník“, „kejklíř“, asi i „provazochodec“. Jedná se tedy o pojmenování podle povolání. V ČR nosí příjmení Tencar/Tencarová 20 osob.

Příjmení Jedlička/Jedličková je u nás běžné, nosí ho 7 360 obyvatel. Bylo odvozeno ze zdrobněliny apelativa jedle. Jednalo se patrně o pojmenování podle bydliště u nápadného stromu, popř. o metaforické pojmenování pro urostlého člověka.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Kleskeň je původem slovenské a vychází z nářečního apelativa kleskeň s významem „tvarohový koláč“, které se časem začalo užívat též jako přezdívka charakterizující pomalého a nešikovného člověka. Na Slovensku ho v současnosti nosí asi 100 rodin, u nás jen 11 osob.

Příjmení Vojzola/Vojzolová u nás dnes nosí jen 5 obyvatel, ani jinde se nevyskytuje. Je to příjmení s otazníkem. V polštině máme obdobná příjmení jako Wojza, Wojzyk apod., která se vykládají z německého adjektiva weiss, tj. „bílý“. Snad bychom o stejném východisku mohli uvažovat i v případě příjmení Vojzola, které by tak bylo vlastně formou německého příjmení Weissel (německá přípona -el se přitom změnila na -ol, přibyla koncovka -a jako u typu Fischer ‒ Fischera).

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

U příjmení Olivík se samozřejmě nabízí výklad z apelativa oliva. Máme i příjmení Oliva. Snad by se však mohlo jednat i o odvozeninu z rodného jména Oliverius. V současnosti u nás žije 193 osob s příjmením Olivík/Olivíková, nejvíce jich najdeme v Bystřici pod Hostýnem a v Přerově.