Čtení s Respektem

S Ondrášem Přibylou o výsledcích nového modelování elektrické soustavy bez Chvaletic a Počerad od Fakt o klimatu, zbavování závilosti na fosilních zdrojích, světové elektrotechnické revoluci, roli petrostátů i třetím nejteplejším roce v historii měření. Moderuje Štěpán Sedláček.

Minulá vláda stanovila odklon od spalování uhlí na rok 2033. Ale potvrzují se odhady řady analytiků, kteří tvrdili, že k tomu může dojí významně dřív mimo jiné pod tlakem rostoucí ceny emisních povolenek a rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů. Při aktuální ceně povolenky, která přesahuje 90 €/MWh, je levnější vyrábět energii v plynových elektrárnách. České uhelné zdroje tak přijdou na řadu, jen když jaderné lektrárny a OZE nepokryjí spotřebu a po většinu roku by bylo levnější elektřinu do Česka dovážet než ji získávat ze spalování hnědého uhlí. C

Na sklonku loňského roku oznámila firma Sev.en Pavla Tykače plán ukončit hnědouhelných elektráren Chvaletice, Počerady a teplárny Kladno, jejichž provoz se přestává vyplácet. Nová analýza organizace Fakta o klimatu ukazuje, že vypnutí uvedených elektráren by nemělo v Česku ohrozit dodávky elektřiny a na její ceně se podepsat jen minimálně. To vyplynulo na základě modelování české a evropské energetické soustavy.

Podle zakladatele a vedoucího Fakt o klimatu Ondřáše Přibyly tak ekonomicky nedává smysl chod Tykačových elektráren dotovat. Jak rychle Česko může odpojit dalších uhelné zdroje a čím je nahradí? A jak zásadní roli mají v kontextu všech českých emisí skleníkových plynů? A jak se jeví postupující vývoj ohřívání planety a snahy ho zastavit s ohledem na dění ve světě? Nejen o tom mluví nad novou knihou Atlas dekarbonizace Česka (Fakta o klimatu, 2025) Ondráš Přibyla v dalším čtení s Respektem.

K poslechu doporučujeme také: ⁠Úplně bez uhlí to ještě Česko pár let nezvládne. Ale ne kvůli výrobě elektřiny⁠

Diskutovaná analýza: ⁠Konec uhlí v ČeskuJe soustava připravena na uzavření zdrojů skupiny Sev.en a co zbývá vyřešit pro bezpečný útlum uhelné energetiky?⁠

Odkaz na Atlas v pdf a související online kurz: ⁠Atlas dekarbonizace Česka⁠

Doporučený zdroj s dalšími informacemi k tématu od Ondráše Přibyly:⁠ The Electrotech Revolution | Ember⁠

S religionistou Jiřím Dyndou o víře praotce Čecha, rusalkách i domácích bůžcích a atraktivě Slovanů s nimiž se v průběhu věků identifikovaly rozmanité skupiny lidí. Moderuje Štěpán Sedláček.

O tom, že Slované před přijetím křesťanství věřili v hromovládce Peruna nebo bohyni Mokoš a měli posvátné háje slyšel asi každý. Ale co o jejich náboženství a božstvech skutečně víme s ohledem na historické prameny a archeologické nálezy? Jak prožívali období po zimním slunovratu? A kdo vlastně byli v různých dobách Slované? A proč tato identita připadala rozmanitým skupinám lidí přitažlivá do té míry, že se stávali Slovany a přejímali jejich způsob života? A co ze slovanského pohanství přežilo po nástupcu křesťanství? Nejen o tom v dalším Čtení s Respektem mluví religionista Jiří Dynda ze Slovanského ústavu AV ČR, který je autorem novém knihy Bohové a bohyně starých Slovanů (Vyšehrad, 2025). Ptal se ho Štěpán Sedláček.

Pokud vás zajímá moderní pohanství. Doporučujeme tento podcastový rozhovor s religionistou Pavlem Horákem:

Stará božstva se vracejí. Co hledají tisíce Čechů v pohanství?

https://www.respekt.cz/podcasty/stara-bozstva-se-vraceji-co-hledaji-tisice-cechu-v-pohanstvi

S historičkou Dagmar Hájkovou o životních osudech Emanuela Vosky, který v USA i jinde po světě pomáhal Masarykovi založit Československo, od jehož narození uplynulo stopadesát let. Moderuje Štěpán Sedláček.

Emanuel Voska (1875-1960) pocházel z Kutné Hory, kde si letos v listopadu připomínali kulaté výročí narození tohoto pozapomenutého dobrodruha a účastníka tří odbojů. V poměrně útlém věku přišel o otce. Vyučil se kameníkem a nedlouho poté už tento mladý socialista a volnomyšlenkář s pár dolary v kapse seděl na zaocenském parníku, který plul do Spojených států. V New Yorku se zpočátku živil umýváním nádobí a výrobou těžítek. Postupně si splnil americký sen mnoha přistěhovalců a stal se úspěšným a movitým podnikatelem. Také se ovšem angažoval v krajanských spolcích i médiích a během první světové války investoval nemalé úsilí i peníze do snah o vznik samostatného Československa. Pomáhal T. G. Masarykovi č bratrům Benešům, působil jako špion a organizátor informátorů i propagandista. V roce 1917 také odcestoval do Petrohradu na důležitou misi s britským spisovatelem a zpravodajcem Williamem S. Maughamem krátce před nástupem bolševiků k moci.

„Voska je vždy ve správný čas na správném místě. Byla to kuriozní mise připravovaná Angličany a Američany, která měla zamezit bolševické revoluci,“ říká historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Posléze se stal Voska kapitánem americké vojenské zpravodajské služby. Na jakých špionážních aktivitách má Emanuel Voska zásluhy? A co jsou naopak mýty? Proč měl Masaryk tohoto Čechoameričana za "fantastu"? Jaké byly podle autorky knihyEmanuel Voska Špionážní legenda první světové války(Academia, 2014) další osudy tohoto Čechoameričana po vzniku Československa? Co o něm říkali a psali pamětníci? A jak se s odstupem ohlíží za letošním otevřením obálky se vzkazem T. G. M., v němž jako historička sehrála jednu z ústředních rolí? Nejen o tom mluví Dagmar Hájková v podcastu Čtení s Respektem.

S Martinem M. Šimečkou o návratu do paralelní polis, naučené statečnosti, stoicismu a jeho nové knize Výjimečný stav.

„Esej Václava Bendy Paralelní polis (1978) pro mě byl objev, jako když vás ozáří nějaká velká vize. A nebyl jsem sám. Byl to hodně populární text. Benda si také myslel, že když ukážeme náš způsob života, tak to možná zláká lidi, kteří nás jen uvidí. Paralelní polis nemá být uzavřený svět nějakého exkluzivního společenství. Každý do něj může přijít. Ale musí to být jeho volba. Nikoho nebudu přemlouvat, protože jsem zjistil, že to nemá smysl,“ říká Martin M. Šimečka o konceptu nezávislého společenského života k němuž se vrací ve své nové knize Výjimečný stav - Jak dobře žít ve zlých časech. Proč a jak má podle něj teď smysl rozvíjet podobné společenství nejen ve slovenské demokracii? Kdy se v životě zachoval jako zbabělec a jak se naučil statečnosti?

„Před pár dny jsem se potkal s jednou terapeutkou, kterou rodiče vydědili a vyhnali z domu, protože jezdí na Ukrajinu pomáhat handicapovaným dětem traumatizovaným válkou a pořádá sbírky. Její rodiče volili Fica a její bratr volí přímo fašisty. Zajímají mě motivy lidí, jako je tato paní. Proč se k nim nepřidala,“ říká spisovatel a novinář slovenského Denníku N. Proč považuje za své "největší selhání", že sám nešel do politiky? A jaké rady dal ohledně politiky synovi, který je lídrem slovenské opozice? A co nám vzkazuje Marcus Aurelius? Nejen o tom mluví Martin M. Šimečka v podcastu Čtení s Respektem. Ptal se ho Štěpán Sedláček.

S antropologem Davidem Platilem a historikem Martinem Dolejským o tom, jak se v metropoli žilo na pariferiích před sto lety, paralelách se současností a jejich související knize. Moderuje Štěpán Sedláček.

S prudkým rozvojem Prahy a přibývajícím počtem obyvatel po roce 1918 byl spojený nedostatek vhodného a především levného bydlení. Důsledkem byly přelidněné byty a takzvané nouzové kolonie, kde lidé žili v různých barácích ze dřeva či plechu, železničních vagonech a dalších provizorních obydlích. V jistých obdobích takto žily i desítky tisíc obyvatel hlavního města. Některé z těchto kolonií nenávratně zmizely, jiné se z části dochovaly až do současnosti.

Kniha Nouzové kolonie (Paseka, 2025) s využitím dobových snímků a dalších obrazových materiálů s komentáři ukazuje desítky takových míst napříč metropolí. Autoři v podcastu Čtení s Respektem mimo jiné přibližují mimo jiné to, jak se v těchto koloniích na tehdejší periferii Velké Prahy žilo, jejich politický význam i to, jaké postoje k nim zastávalo město, které se snažilo bytovou krizi aktivně řešit. V čem vidí paralely s dneškem? A co je motivuje k mapování dějin pražské periferie? Odpovídají historik Martin Dolejský a sociální antropolog David Platil, který také založil a spravuje webovou databázi kolonií bahnoprahy.cz.

S Jakubem Rákosníkem, Ditou Malečkovou, Petrem Horkým a Klárou Melíškovou o knize Yuvala Noaha Harariho Nexus a moci manipulativních příběhů, které mnohdy vítězí nad pravdou. Moderuje Štěpán Sedláček.

„Bavíme se o potenciálním konci lidských dějin. Ne o konci dějin jako takových, ale o konci etapy, které dominovali lidé,“ píše v knize Nexus: Stručná historie informačních sítí od doby kamenné až po AI (Jan Melvil Publishing, 2025) v souvislosti s nástupem umělé inteligence. Jako klíčovou přitom hodnotí schopnost AI utvářet kulturní prostředí lidí a vládnout mocí příběhů i obrazů. Ty hrají v dějinách lidstva naprosto zásadní úlohu, jak už izraelský historik popsal ve svém prvním globální bestselleru Sapiens: Stručný příběh lidstva i dvou dalších knihách, které napsal před nástupem současných modelů generativní umělé inteligence.

Co představuje podle Harariho v této technologické a informační revoluci spojené s AI hlavní nebezpečí? A jak se jich podle něj lze vyvarovat? Můžou pomoct historické paralely s hony na čarodějnice nebo na kulaky v SSSR? Nejen o tom debatovali v rámci Čtení s Respektem sociální historik Jakub Rákosník, filozofka a teoretička nových médií Dita Malečková s novinářem Petrem Horkým pod moderátorskou taktovkou Štěpána Sedláčka v Antikvariátu Dejvického divadla. Úryvky z knihy četla herečka Klára Melíšková.

Se sociologem Vojtěchem Peckou o popírání vědy, velkém návratu klimaskeptiků, zájmech uhlobaronů, ruských dezinformacích šířených českými politiky, jejich nadějném potírání s využitím AI i o jeho knize.

Donald Trump označil ve svém projevu na Valném shromáždění OSN změnu klimatu za největší „podvod“ v dějinách. Mimo jiné řekl, že státy, které se z tohoto „zeleného podrazu“ nevymaní zkrachují. Také se vysmíval větrným a solárním elektrárnám, které považuje za nefunkční a příliš drahé. Poslouchali ho přitom i lídři zemí, pro které představují dopady postupujícího zahřívání planety, jako je rostoucí hladina oceánů a sílící extrémy počasí, doslova existenční hrozbu. Tato tvrzení navíc zaznívají od prezidenta Spojených států, které mají kvůli spalování fosilních paliv na změně klimatu historicky největší podíl ze všech zemí. Ale Trump nezůstává zdaleka jen u rétoriky.

„Od Trumpa tam zazněly nepravdivé výroky, které bych nečekal ani od člověka v hospodě po šestém pivu, natož od prezidenta jedné z nejmocnějších zemí světa,“ říká sociolog Vojtěch Pecka, který dlouhodobě zkoumá popírání změny klimatu a působí v Asociaci pro mezinárodní otázky.  Před dvěma lety mu vyšla kniha Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací(Alarm a Utopia Libri, 2023), která se dostala mezi finalisty ceny Magnesia Litera.

„Když jsem tu knihu psal, tak jsem doufal, že sledujeme nějaký zlom, kdy se podobné aktivity podaří umenšit. Ale americká vláda se teď nesnaží jen polemizovat s vědeckými poznatky a zdiskreditovat je. V Americe jsme svědky přímého útoku na vědu. Snaží se jí zničit. Zbavit ji financování, vědeckých programů a zařízení i datových repozitářů. Chtějí zabránit lidem, aby znali vědecké výsledky a aby věda byla vůbec možná,“ popisuje Vojtěch Pecka, který jako další velký zdroj systematického zpochybňování změny klimatu vidí v Rusku. Režim Vladimira Putina má zájem na pokračujícím vývozu a spalování ruské ropy a zemního plynu s čímž se pojí snahy zdiskreditovat klimatické politiky Evropské unie. To je podle analytika patrné  v rámci kampaní před českými parlamentními volbami.

„SPD patří k největším vektorům ruské propagandy, který jí překládá do Česka. Europoslanec Ivan David založil server Nová republika. Spolu s Voxpotem jsme identifikovali, že masivně vydává překlady ruské propagandy. Velká část obsahu je namířená právě proti obnovitelným zdrojům a Evropské unii jako takové,“ dodává Vojtěch Pecka, který aktuálně s kolegy z AMO ve spolupráci s týmem výzkumníků z britské University of Exeter vyvíjí nástroj s názvem evidence.ninja, který má pomocí umělé inteligence ve velkém měřítku a rychlosti odhalovat a vyvracet klimatické mýty. Jak konkrétně může tento program usnadnit boj s dezinformacemi? Jak se na zamlžování schůdných cest, jak chránit klima podílejí další politické strany a zájmy nejbohatších Čechů, kteří vydělávají na těžbě a spalování fosilních paliv? Nejen o tom uslyšíte v podcastovém rozhovoru se Štěpánem Sedláčkem.

S analytickým psychologem Martinem Skálou o díle a životních zvratech švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga od jehož narození uplynulo 150 let.

Dělení lidských povah na extraverty a introverty nebo představa, že se ve snech a aktivní imaginaci můžeme setkávat s archetypálními obrazy a postavami, které máme do jisté míry společné s celým lidstvem. To jsou jen některé poznatky Carla Gustava Junga, které dodnes psychologové používají a rozvíjejí. Jung se narodil 26. července 1875 ve švýcarském Kesswilu do rodiny protestantského faráře a lingvisty. Jako vystudovaný psychiatr razil přístup spojující přírodní a humanitní vědy. Čerpal také ze světových mytologií, různých náboženských tradic, mystiky či alchymie. Úzce spolupracoval se zakladatelem psychoanalýzy Sigmundem Freudem, s nímž se ovšem posléze rozešel. V období osobní krize, kdy se stáhl do ústraní, rozvinul vlastní přístup dnes známý jako analytická psychologie. V psychoterapii narozdíl od Freuda nekladl takový důraz na potlačené sexuální pudy a konflikty z dětství. Větší pozornost věnoval bezprostředním problémům a při zkoumání snů i mýtů došel k závěru, že osobní nevědomí obsahuje také zděděné obsahy z tzv. kolektivního nevědomí.

"V dnešní době býváme často z nevědomí paf. Jung ovšem zdůrazňoval kritický přístup k nevědomým obsahům. Když máme nějaký velký sen nebo se nám stane něco, co přesahuje hranice našeho vědomí, tak to někdy vnímáme jako obrovské poselství, které je nutné hned realizovat. Ale Jung říká, že něvědomí kompenzuje jednostrannost našeho vědomí a proto mezi nimi musí vznikat dialog. Jung se svými vnitřními postavami kriticky diskutoval. A jak se můžete dočíst v jeho Červené knize dokonce jim i někdy vyvrátil "pravdu", kterou mu přinášely. Takový přístup k nevědomí je důležitý, jinak může dojít k inflaci, kdy nevědomí člověka zahltí a on propadne nějakému archetypu či komplexu a ztratí svou kritičnost," podotýká analytický psycholog a terapeut Martin Skála s tím, že nevěnovat pozornost projevům nevědomí může vést k neuróze, kdy se člověk dostává do nesouladu se sebou samým.

Co považuje za nejinspirativnější Jungovy myšlenky, metody a koncepty? Jak správně rozumět procesu individuace a čím si při něm procházel samotný C. G. Jung a jeho rodina? O co podle Junga jde v druhé polovině lidského života? A co z jeho rozsáhlého díla stojí za pozornost a další promýšlení více než 60 let po jeho smrti? A proč se Martin Skála rozhodl psát povídku na pokračování o životě manželů Jungových? Nejen o tom s ním mluvil Štěpán Sedláček v dalším rozhovoru ze série Čtení s Respektem.

S filozofem Matejem Cíbikem o aktuální kondici liberalismu ve střední Evropě, vnitřních rozporech systému, hloupých i nebezpečných politikách ohrožujících liberální stát a jeho nové knize.

Liberalismus - pro jedny představuje vytoužený systém spojený s hodnotami jako je svoboda, rovnost emancipovaných občanů a vzájemný respekt a to i ve vztahu ke státu. Liberálně demokratické uspořádání funguje jako hrací pole se spravedlivými pravidly umožňující soutěž různých myšlenek a přístupů ve veřejné debatě, trhu i politice, kde má mít každý člověk šanci bez ohledu na svůj původ.

Jiným zní označení liberál a liberální stát v uších jako výsměch z úst kosmopolitních elit a obyvatel metropolí, nálepka ospravedlňující neoliberální postupy a sílící ekonomickou či majetkovou nerovnost nebo jako ideologie, která pro někoho nebezpečně relativizuje určité tradice a identity. A nezanedbatelná část lidí také pokukuje po jiných teoriích a systémech v nichž jednotlivec není stavěn takto vysoko. A právě o různých podobách liberalismu ve střední Evropě, jeho kondici, nepochopení i ohrožení mluví v rozhovoru slovenský filosof Matej Cíbik, který působí na CEU ve Vídní, učí na Univerzitě Pardubice, a je autorem nové knihy Liberálové a ti druzí (Academia, 2025). V čem vidí hlavní ohrožení liberální demokracie ve střední Evropě. Jaké pesimistické a optimistické scénáře může čekat Maďarsko, Slovensko i Česko po parlamentních volbách? Nejen na to se ptá Štěpán Sedláček.

Přijměte pozvání na další debatu Čtení s Respektem o knize izraelského historika Juvala N. Harariho - Nexus: Stručná historie informačních sítí od doby kamenné po AI

8. 10. od 19:30 v Antikvariátu Dejvického divadla:

https://www.dejvickedivadlo.cz/program?m=10&r=2025

S dětskou psycholožkou Hanou Sokolovou a speciální pedagožkou Alenou Pokornou o tom, jak tříleté děti ochránit před zbytečným emočním stresem, adaptačních programech v českých mateřských školách a jejich související knize.

Neznámé děti, hračky, vůně a jídlo, které jsme z domova neznali; hry na koberci i v zahradě, nová a leckdy první přátelství, úsměv paní učitelky, ale také stud, úzkost, nejistota, hádky, slzy a stesk po rodičích. První dny a týdny v mateřské škole nebývají lehké, a přitom jsou podle psychologů velmi důležité z mnoha hledisek. Dítě opouští domov a trvá, než si zvykne na nové prostředí a lidi, s nimiž má trávit nemalou část dne. K budování důvěry má pomoct adaptace. Co se při tomto procesu odehrává? Jak by měl vypadat z perspektivy dítěte, rodičů a pedagogů? Jaké kolem nástupu dětí do školky kolují mýty či nepochopení? Nejen na to se ptal speciální pedagožky a lektorky učitelů Aleny Pokorné a dětské psycholožky Hany Sokolové v podcastu Čtení s Respektem Štěpán Sedláček.

Předplatitelé si také můžou přečíst zkrácený přepis podcastového rozhovoru: https://rspkt.cz/300008579

S Janem Horníkem z ÚSTR o jeho knize Západ musí být zničen, kde vysvětluje teorie Alexandera Dugina, a o tom, jak se odrážejí v krocích Vladimira Putina a představě euroasijské civilizace. Ptal se Štěpán Sedláček.

Rusko pod vedením Vladimira Putina dlouhodobě usiluje o pozici respektovaného impéria, jemuž se vrátí přinejmenším část vlivu nad územím, které ovládal Sovětský svaz. Přímým důsledkem je destrukce, zabíjení a utrpení milionů lidí, které pokračuje na Ukrajině. Historických paralel, ideologií a politických teorií, o které může režim bývalého agenta KGB své plány opřít a nacházet v nich vyšší smysl a ospravedlnění, je víc. Patří k nim také dílo Alexandra Dugina a jeho myšlenka obnovy euroasijského impéria. Právě o Duginových - někdy vysmívaných, ale čím dál vlivnějších - představách a jejich nebezpečnosti mluvil Štěpán Sedláček s Janem Horníkem z Ústavu pro studium totalitních režimů, který je autorem knihy Západ musí být zničen: Putin naplňuje Duginovy mesianistické vize, kterou vydalo nakladatelství Argo. Na čem stojí Duginova čtvrtá politická teorie? Jakou roli připisuje jednotlivci a jak se vymezuje vůči liberalismu? Jak se aktuální geopolitická situace kolem ruské agrese na Ukrajině jeví z Duginova světonázoru. A jak se propisuje do politiky prezidenta Vladimira Putina? Nejen o tom uslyšíte v dalším Čtení s Respektem.

Se švédským filosofem o možných dopadech nástupu obecné umělé inteligence a superinteligence, smyslu života i možnosti, že všichni žijeme v nějakém matrixu a i jeho nejnovější knize Deep Utopia Life and Meaning in a Solved World .Ptal se Štěpán Sedláček.

Přepis rozhovoru si můžete přečíst tady: Nick Bostrom: Čeká nás krok do neznáma. AI může změnit skoro vše, co znamená být člověkem

Čtení s Respektem #12 s Kristinou a Stanislavem Fortovými, Janem Pačesem a Martinem Uhlířem o umělé inteligenci, která urychluje evoluci, regulacích i virech navržených v garáži nad knihou Nezadržitelná vlna. Moderuje Štěpán Sedláček.

Valí se na nás další nezadržitelná vlna inovací, tentokrát podnícených rozvojem pokročilé umělé inteligence, ale také biotechnologií. Potenciální přínosy i rizika souvisejících objevů vyplývajících ze spojení sil AI a syntetické biologie nemají obdoby. Můžou zásadně proměnit fungování a směřování společností, firem a států. S úpravou genetických informací je ovšem ve hře i podoba života jako takového. Optimistický i varovný popis některých zásadních výzev ve stínu tohoto technologického vývoje nabízí nová kniha Nezadržitelná vlna: Technologie, umělá inteligence, moc a největší dilema 21. století (Audiolibrix). Jejími autory jsou britský spisovatel a výzkumník Michael Bhaskar a Mustafa Suleyman, který spoluzaložil společnost DeepMind a dnes vede Microsoft AI.

Jaké revoluční změny v pozitivním i negativním smyslu nové technologie můžou způsobit? Co už dnes pokročilá AI umí mimo jiné na poli biologie? Je naznačený vývoj skutečně nezadržitelný? A jak lze přicházející vlnu nejlépe usměrnit či regulovat? Nejen o tom debatoval na Čtení s Respektem v Antikvariátu Dejvického divadla Štěpán Sedláček s analytičkou a odbornicí na regulace AI Kristinou Fort, expertem na AI a vývojářem velkých jazykových modelů Stanislavem Fortem, bioinformatikem a genetikem Janem Pačesem a vědeckým novinářem Martinem Uhlířem. Úvodní ukázku z knihy přečetla dramaturgyně Dejvického divadla Marta Ljubková.

K tématu debaty doporučujeme také článek: Nejbližší roky rozhodnou, zda bude člověk pastýřem umělé inteligence, nebo naopak

S Marií Heřmanovou a Ondřejem Špačkem o tom, jak vzniká a jak se mění vkus. (2. 7. 2024)

„Svádí to k interpretacím, že rozdělení mezi vysokou anízkou kulturou se rozpadlo, protože kulturní produkty jsou mnohem dostupnější a všichni můžeme konzumovat všechno. Člověk může chodit na operu a pak si domapustit Ordinaci v růžové zahradě nebo třeba seriál na HBO. Ale to podstatné, co se nám ve výzkumu ukazuje je, že to neznamená, že by rozdíly vymizely a všichni jsme si ve spotřebě rovni,“ jak popisuje sociální antropoložka Marie Heřmanová působící na Sociologické ústavu Akademie věd ČR, tyto rozdíly se jen manifestují jinak.

„S kulturní všežravostí je spojené rozostření žánrovýchškatulek. Už neplatí, že vážná hudba má pozitivní znaménko a pop nebo rock zase negativní. Ale to neznamená, že uvnitř žánrů nejsou rozdíly. Můžete mít komiks, který je oceňovaný a jiný hodnocený jako brak. A další věcí je způsob konzumace. Dva lidi, kteří zaškrtnou, že se jim něco líbí, k dané věci můžoupřistupovat zcela jinak. Jeden na to třeba může nahlížet ironicky. A jejich rozdílné přístupy k dílu můžou mít jinou váhu v kulturní hře,“ doplňuje sociolog Ondřej Špaček z Fakulty humanitních studií UK.

Jak se mění pravidla vkusu a související společenskérozdíly? V čem je perspektiva Pierra Bourdieuho a jeho koncepty jako kulturní kapitál nebo habitus stále cenné? Jak různě se podepisují na hodnocení děl influenceři a kulturní novináři? Jakou roli v tom hraje autenticita? Co novéhoukázal výzkum mezi studenty UK a na pražských místech kulturní spotřeby, o který mimo jiné opírá svou knihu Pravidla vkusu (Host, 2024) čtveřice autorů  Marie Heřmanová,  Michal Lehečka,  Ondřej Špaček a Ludmila Wladyniak. I o tom mluvili dva z nich v podcastu týdeníku Respekt. Ptal se jich Štěpán Sedláček.

S Petrem Wohlmuthem o rekonstrukcích událostí minulých válek, nové knize o reenactmentu, i o ústupu německých vojáků a o tom, jak si v Estonsku připomínají události známé jako "Nymburská poprava". Moderuje Štěpán Sedláček.

Osmdesáté výročí konce druhé světové války je mimo jiné spojené s řadou akcí, kde různé spolky a kluby vojenské historie zpřítomňují vybrané historické události. K tématu doporučujeme reportáž kolegy Petra Horkého s fotkami Milana Jaroše, kteří zaznamenali tradiční průjezd kolony amerických džípů západními Čechami: Jsme tým Amerika. Ale nevíme, jestli by nás osvobodila i dnes.

Podobné ukázky vojenské techniky nebo inscenace bojů na barikádách před diváky jsou pomyslnou špičkou ledovce. Ten utvářejí tisíce lidí, kteří se v Česku věnují tzv. reenactmentu - a nemalou část svých aktivit provozují záměrně stranou očí veřejnosti. Jaký je rozdíl mezi jejich veřejnými a soukromými akcemi? Jaký význam podobné akce mají z hlediska účastníků těchto rekonstrukcí v různých uniformách? Co vede lidi k tomu, že se věnují náročnému koníčku, kdy simulují válečné střety z různých epoch od starověku po konflikty 20. století a investují nemalé peníze do výzbroje a dalších reálií?

Čtení s Respektem #11 s Terezou Vandrovcovou, Michalem Kindernayem a Pavlem Turkem o knize Způsoby bytí a sebestředném pohledu lidí na inteligenci. Moderuje Štěpán Sedláček.Lidé jsou bezpochyby inteligentní bytosti. Mnozí soudí, že vůbec nejinteligentnější na Zemi. Zároveň však kolektivně sami pod sebou řežou větev, když přivádějí řadu ekosystémů ke kolapsu.  James Bridle ve své nové knize Způsoby bytí (Host) s odkazem na vědecké poznatky i posuny ve filosofii polemizuje s představou, že je inteligence výlučně lidská vlastnost. Své vyprávění začíná v horách severozápadního Řecka, kde právě ropná společnost za pomoci umělé inteligence vykolíkovává část nedotčené divočiny a předurčuje jí tak ke zkáze. A právě mezi rostlinami, zvířaty a dalšími organismy ve světech, které mizejí pod rukama lidí a jejich čím dál inteligentnějších technologií, Bridle nachází jiné druhy myšlení a provozování inteligence. Klade si přitom otázku jak s nimi žít ve větší symbióze a jak díky nim přehodnotit pohled na naší vlastní inteligenci.

Oproti předchozí knize Temné zítřky (Host), která pojednávala o odcizení našim vlastním technologiím, zde vybízí k hledání a učení se od inteligence na místech, kde bychom ji možná nehledali. Jaké nové možnosti to otevírá? Co získáme a ztrácím, když vystoupíme z antropocentrické perspektivy? O knize Způsoby bytí dalším. Nejen o tom debatovali  Čtení s Respektem v Antikvariátu Dejvického divadla socioložka a odbornice na Animal studie Tereza Vandrovcová, umělec, performer a kurátor Michal Kindernay a novinář Pavel Turek. Večerem provázel a ukázku z knihy četl Štěpán Sedláček.

S Alenou Šidákovou Fialovou a Kateřinou Čopjakovou o cenách Magnesia Litera a vítězném románu Letnice. Moderuje Štěpán Sedláček.Cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku získal román Letnice (Paseka) od "přestárlého" debutanta Miroslava Hlauča, jak sám sebe sedmapadesátiletý autor označil, když přebíral cenu také v kategorii debut roku. Příběh zasazený do odlehlého horského městečka Svatý Jiří na začátek 20. století mezi lidi s podivuhodnými jmény, kde se dějí na denním pořádku zázraky, jako je chození po vodě nebo kácení stromů modlitbou, okouzlil mnohé čtenáře. Má i slabé stránky? Jak moc se v zákulisí rozcházely pohledy porotců a porotkyň? Co vypovídá čtyřiadvacátý ročník prestižních knižních cen o loňské literátní tvorbě? A v jakém kontrastu se letošní Litery jeví vedle nové Ceny literární kritiky, kde v kategorii próza uspěl autofikční román Narušení děje (Host) z pera Emmy Kausc. Nejen o tom debatuje se Štěpánem Sedláčkem literární historička Alena Šidáková Fialová z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, která byla porotkyní v kategorii próza, a literární kritička a publicistka Kateřina Čopjaková, která byla v porotě v uplynulých třech letech. Doporučujeme také rozhovor s Miroslavem Hlaučem: Autor Knihy roku: V Česku jsme na dobré straně „světa i zdi“

Čtení s Respektem #10 s Janem Sušerem, Dušanem Pleštilem, Táňou Smolkovou, Lenkou Krobotovou a Tomášem Boňkem o díle myslitele, pedagoga, esoterika, zakladatele anthroposofie a Waldorfských škol. Moderuje Štěpán Sedláček.

edni v něm spatřovali duchovního vůdce a všestranného inspirativního myslitele. Pro druhé byl tmářem, který se odchýlil od vědecké dráhy. Rozporuplné pohledy Rudolf Steiner, který zemřel 30. března 1925, vzbuzuje dodnes. Dílo rakouského intelektuála je rozkročené mezi mnoha obory od filosofie, náboženství a esoteriky, přes pedagogiku po umění, architekturu nebo zemědělství. Mimo jiné byl také autorem mysterijních dramat nebo eurytmie.

Snažil se přitom originálním způsobem skloubit duchovní a vědecký náhled na člověka a svět v éře překotných technologických i společenských změn souvisejících s průymslovou revolucí. Známý je mimo jiné také jako zakladatel sítě Waldorfských škol. Steiner také mnohokrát pobýval v Praze, kde se jeho přednášek účastnili například Franz Kafka, Albert Einstein nebo Gustav Meyrink.

V čem je Rudolf Steiner dodnes inspirativní autor a v čem překonaný? Jaký náhled na člověka, společnost i víru zastával? Jak se to promítá do výuky na školách inspirovaných jeho učením? A které z nespočtu Steinerových knih a přednášek má smysl číst? Nejen o tom debatovali na Čtení s Respekem v Antikvaritátu Dejvického divadla religionista Jan Sušer, waldorfští pedagogové Dušan Pleštil a Táňa Smolková a Tomáš Boněk, farář Obce křesťanů a člen představenstva Anthroposofické společnosti v ČR. Ukázky ze Steinerových knih četla herečka Lenka Krobotová. Večerem provázel Štěpán Sedláček.

S terapeutkou Jitkou Holasovou o zvládání emocí spojených se změnou klimatu, opomíjených vnitřních dovednostech a její nové knize Klimasmutek. Moderuje Štěpán Sedláček.

„Zpráva o tom, že Donald Trump podepsal odstoupení USA od Pařížské klimatické dohody, mě zabolela. Tyto informace vyvolávají v mnoha lidech hrůzu, bezmoc nebo úzkost z toho, jak bude vypadat budoucnost,“ říká terapeutka Jitka Holasová, která ve své knize Klimasmutek nabízí sérii dovedností, jak psychicky lépe zvládat časy krize a environmentální distres. „Receptem na klimatickou úzkost je napojování zpátky na sebe, svoje emoce, svoje tělo, lidi i na přírodu,“ dodává Jitka Holasová. Jaké další cesty se nabízejí? Kde vidí zdroje naděje a jak se bavit o klimatické krizi s ohledem na různé stránky duševního zdraví? Nejen o tom uslyšíte v podcastovém rozhovoru se Štěpánem Sedláčkem.

Čtení s Respektem #9 o knize Úsvit všeho Davida Graebera a Davida Wengrowa a jejich novém pohledu na historii lidstva s Petrem Květinou, Jakubem Rákosníkem, Martinem Uhlířem a Barbarou Lukešovou. Moderuje Štěpán Sedláček

Jak by asi pravěký člověk reagoval při pohledu na dnešní společnost? Žijeme v rozmanité síti států spjatých globalizovaným kapitalismem. Ale z jakých podmínek a jakými vývojovými etapami jsme dospěli až sem? Učitelé dějepisu mnohdy vyprávějí v hodinách o rovnostářských společenstvích lovců a sběračů a následné zemědělské revoluci, která vedla k usedlému životu, vzniku bohatství i chudoby, byrokracie a soupeřících vládců až k moderním státům. Autoři knihy Úsvit všeho se snaží tento osvícenský příběh o lineárním vývoji lidstva od přirozené jednoduchosti ke komplexním rozvrstveným společnostem nabourat.

Poukazují mimo jiné na to, že naši předci nežili jen v malých kočujících tlupách, ale i v poměrně velkých společnostech a zakládali města ještě před nástupem zemědělství. Ekonomický antropolog David Graeber a archeolog David Wengrow na základě nové interpretace archeologických poznatků polemizují s řadou klasických výkladů dějin a kladou si přitom otázku, jestli tento vývoj opravdu vyústil v nejlepší z možných světů. Co jejich kniha mění na našem porozumění minulosti? Jaké důkazy autoři předkládají? Jak obstojí jejich hypotézy u historiků a archeologů? A jak se do knihy promítá Graeberův aktivismus? Nejen o tom debatovali na Čtení s Respektem v Antikvaritátu Dejvického divadla historik Jakub Rákosník z Univerzity Karlovy, archeolog Petr Květina z Akademie věd ČR a vědecký novinář Martin Uhlíř z týdeníku Respekt. Úryvek z knihy Úsvit všeho četla Barbara Lukešová. Večerem provází Štěpán Sedláček. Přečtěte si také recenzi knihy: Za nový pravěk

Čtení s Respektem #8 o knize Věk revolucí, rozpadu dělení na pravici a levici i vítězství Donalda Trumpa s Jiřím Pehem, Markétou Křížovou, Jiřím Sobotou a Antonii Formanovou. Moderuje Štěpán Sedláček

Liberální demokracie a její důraz na svobodu jednotlivce se zrodily z dlouhé série revolucí. Mnohé z nich nebyly sametové, ale ani nutně krvavé nebo náhlé a v řadě ohledů byly úspěšné. Možná až příliš úspěšné, jak píše ve své nové knize Věk revolucí americký politolog a novinář Fareed Zakaria. Velké politické revoluce ve Francii, USA nebo Rusku přitom dává stranou a vyzdvihuje roli industriálních změn, technologického vývoje nebo globalizace.

Počátek modernity nachází autor v Nizozemsku 17. století. Odsud sleduje řetězec různých revolucí, které nezadržitelně pokračují do dnešních dnů, nejnověji například v podobě rozšíření umělé inteligence nebo genového inženýrství. Součástí tohoto příběhu a daní za úspěchy je však podle Zakarii i odpor proti rychlým radikálním změnám, které proměnily civilizaci a liberalizovaly společnost. K těmto protireakcím řadí i současný vzestup populismu, různých identitárních hnutí, neliberálních demokracií i odpor vůči globalizaci.

Mnohé z těchto sil se projevily i během letošního supervolebního roku v USA a dalších zemích nebo ve válce proti ruské agresi na Ukrajině a v soupeření s Čínou. Kam podle Zakarii revoluce směřují? Před jakými vnitřními i vnějšími konflikty liberální demokracie stojí? Měly by dát v něčem za pravdu svým odpůrcům? A jak se ve světle Věku revolucí jeví vítězství Donalda Trumpa nebo sametová revoluce v Československu?

Nejen o tom diskutovali na Čtení s Respektem v Antikvariátu Dejvického divadla politolog Jiří Pehe, historička a etnoložka Markéta Křížová a novinář Jiří Sobota. Úkazky z knihy četla herečka Antonie Formanová. Večerem v Antikvariátu Dejvického divadla autor podcastů týdeníku Respekt Štěpán Sedláček.

Příští čtení s Respektem se bude konat 19. prosince od 19:00. Debatovat o knize Úsvit všeho. Nová historie lidstva (David Graeber, David Wengrow) budou mimo jiné historik Jakub Rákosník a archeolog Petr Květina. Další informace najdete na programu Dejvického divadla

Čtení s Respektem #7 o novém románu Intermezzo i o tom, proč mladí dělají málo bordel, s Klárou Vlasákovou, Annou Štádlerovou, Barborou Voříškovou a Janou Holcovou. Moderuje Štěpán Sedláček

Kniha Rozhovory s přáteli se po svém vydání v roce 2017 stala globální literární senzací a její autorce, tehdy pětadvacetileté irské spisovatelce Sally Rooney, takřka přes noc vynesla přízvisko „hlas generace mileniálů“. Jejími hrdinkami jsou politicky uvědomělé intelektuálky kolem dvaceti hledající své místo ve světě a tápající ve vztazích. Tedy nic příliš objevného, autoři recenzí se ale shodovali, že dosud nikdo nedokázal tak přesně zprostředkovat životní pocit generace narozené v 80. a 90. letech. Lidí, kteří na jednu stranu vyrůstali v propojeném světě plném možností, zároveň ale vstoupili do světa dospělých v nejisté době poznamenané světovou ekonomickou krizí.

Hrdinové a hrdinky Sally Rooney jsou v podstatě neustále ponořeni do vzájemné komunikace přes různé druhy digitálních platforem, zároveň se ale často cítí osamělí a nejistí. Navazují vztahy, přitom se ale nechtějí brzy usadit, jako to dělaly předchozí generace. Lásku hledají napříč různými bariérami, jako je věk nebo společenská třída, což Rooney vyneslo další mediálně vděčnou nálepku, tentokrát „Jane Austenová pro mileniály“. Tohle všechno přitom mladá irská autorka zprostředkovává mimořádně pohlcujícím stylem psaní, který působí, jako by každá slabika ve větě byla až matematicky přesně vybalancovaná k dosažení maximálně přirozeného efektu. A platí to jak v dialozích, tak ve velmi autenticky působících popisech milostných scén.

Tuhle osvědčenou formuli Rooney a vyladila k dokonalosti ve svém druhém románu Normální lidi a i její třetí kniha Kdepak jsi, krásný světě? se vezl ve více méně podobných vztahově-společensko-kritických kolejích. Nyní vychází její čtvrtá kniha a na globálně úspěšnou autorku se opět upíná pozornost celého světa: S čím přijde tentokrát? Dnes třiatřicetiletá Rooney románem Intermezzo dává najevo to, co zdůrazňuje i v rozhovorech, které dává spíše sporadicky: tedy že nechce být generačním hlasem a autorkou jednoho tématu. Ústředním motivem tentokrát není milostná zápletka, ale vztah dvou bratrů truchlících v Dublinu po smrti svého otce, který pocházel ze Slovenska. Rooney se tedy posouvá na nové území, zároveň ale stále využívá své osvědčené zbraně.

Čím si Rooney získala světovou proslulost? A v čem je její nová kniha jiná? Nejen o tom diskutuje spisovatelka a publicistika Klára Vlasáková, překladatelka Anna Štádlerová a redaktorka serveru Page Not Found Barbora Voříšková. Těšit se můžete také na četbu úryvku z Intermezza v českém překladu Anny Štádlerové pro nakladatelství Argo v podání herečky Dejvického divadla Jany Holcové. Moderátorem večera je Štěpán Sedláček.

Další čtení s Respektem se koná v Antikvariátu Dejvického divadla 14. listopadu od 19:00 o nové knize Fareeda Zakarii Věk revolucí

>> Až příliš úspěšná revoluce a její odpůrci

Čtení s Respektem #6 s Aleksanderem Kaczorowskim, Lenkou Jungmannovou a Jaroslavem Spurným o Havlově existenciální revoluci, nedůvěře v parlamentní demokracii a o tom jak číst jeho slavnou esej po 45 letech. Moderuje Štěpán Sedáček

Co to znamenalo být disident za normalizace a nežít ve lži? V čem měla spočívat vzpoura zelináře? A jak to vše souviselo s dramaty pozdějšího prvního prezidenta ČR? Václav Havel v roce 1978 napsal svoji nejznámější politickou esej s názvem Moc bezmocných. Nad tím, jak se čte tento manifest s odstupem 45 let, a nad tím, čím je dodnes cenný, se ve Čtení s Respektem zamýšlejí polský bohemista a publicista Aleksander Kaczorowski, investigativní novinář a chartista Jaroslav Spurný a divadelní teoretička Lenka Jungmannová. Ukázku přečetl umělecký šéf Dejvického divadla a herec Martin Myšička. Moderuje Štěpán Sedláček.

Čtení s Respektem #5 o knize Kde to jsem debatují Pavel Barša a Romana Jungwirth Březovská

"Je mnoho způsobů, jak začít. Například podobnými slovy, která zamumlá hrdina, jenž se probírá z mdloby a celý vyděšený si protírá oči: „Kde to jsem?“ - píše přední světový  antropolog a sociolog vědy Bruno Latour v díle, kde se zamýšlí nad klimatickou krizí a zkušenosti pandemie. Vlivný francouzský intelektuál zemřel loni ve věku 75 let. K čemu na konci života dospěl? Jaké poučení čerpal z pandemického šoku? Jakou změnu postojů a vztahů podle něj vyžaduje všeobjímající environmentální krize? A jak s tím vším podle Latoura souvisí Praha a osudná proměna Řehoře Samsy ve hmyz? O eseji Kde to jsem, který v českém překladu vydalo nakladatelství Neklid, debatoval politolog Pavel Barša a analytička Romana Jungwirth Březovská. Moderuje Štěpán Sedláček.

Čtení s Respektem #4: O slavné novele, další tvorbě předního ruského prozaika i současném Rusku. Moderuje Štěpán Sedláček.

ezmála před 20 lety napsal Vladimir Sorokin, který byl hostem letošního Světa knihy, dystopický příběh z Ruska roku 2027. Dnes působí Den opričníka místy až prorocky. V čem se Vladimir Sorokin strefil, a v čem ne? Jaké místo má tato novela v Sorokinově další tvorbě? A co vypovídá o současném Rusku. I o tom debatovali překladatel Libor Dvořák, spisovatelka Petra Hůlová a redaktor Petr Horký. Čtěte také: Při pohřbívání sovětského monstra jsme nebyli důslední, a tak znovu obživlo

Čtení s Respektem #3: Nejen o zmapování skandálu ve Švédské akademii diskutují Silvie Lauder, Johanna Nejedlová a Jakub Pavlovský v Čítárně Unijazz

V roce 2018 nebyla udělena Nobelova cena za literaturu a Švédská akademie, která ocenění udílí, se otřásala v základech kvůli sexuálnímu skandálu a korupci, které vyšly na povrch díky investigativním článkům Matildy Voss Gustavsson ze švédského deníku Dagens Nyheter. Na základě svědectví mnoha žen popsala sexuální násilí, kterého se dopustil Jean-Claude Arnault, manžel členky Švédské akademie, básnířky Katariny Frostenson, jenž byl posléze odsouzen za znásilnění. Jak se mohlo stát, že mu sexuální útoky procházely desítky let, když o nich mnozí věděli a média na ně upozornila? Jak ovlivnilo hnutí MeToo novinařinu a veřejnou debatu o sexuálním násilí? Může se obdobné zneužívání mocenských pozic dít i v české kulturní sféře? Nad knihou Klub: Sexuální násilí ve Švédské akademii se zamýšlí novinářka Silvie Lauder, vedoucí spolku Konstent Johanna Nejedlová a literární publicista Jakub Pavlovský. Moderoval Štěpán Sedláček

Čtení s Respektem #2: o románu Bílá voda s Erikem Taberym, Mireiou Ryškovou a Janem H. Vitvarem

"Kateřině Tučkové se podařilo něco, co se nepodařilo asi nikomu v rámci katolické církve v Česku - tuhle otázku probudit," podotýká o románu Bílá voda teoložka Mireia Ryšková s odkazem na roli žen v římskokatolické církvi. Zároveň ale hodnotí kriticky vztah fikce a reality. Jak se pamětnice takzvané podzemní církve za minulého režimu dívá na její zpodobnění v knize? Jak se román četl šéfredaktoru Eriku Taberymu a čím je pro něj podstatný? Jak dílo hodnotí Jan H. Vitvar, který četl úryvky z ranějších verzí románu? Je překvapený, že Bílá voda není nominovaná na Maganesii Literu? I o tom je řeč v podcastové sérii Čtení s Respektem.

Podcast: Čtení s Respektem #1 O románu Roky francouzské nobelistky diskutují Tomáš Brolík, Petr Horký a Štěpán Sedláček

Životní příběh Annie Ernaux se začal psát ve Francii roku 1940. Více než šedesát let poté se za ním ohlíží nad rodinným fotoalbem. Výsledkem je autobiografický román, který nevšední formou snoubí osobní historii autorky a její rodiny s dějinami francouzské společnosti druhé poloviny minulého století. Jde o jedno z klíčových děl spisovatelky, která získala Nobelovu cenu za literaturu za "odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny, odcizení a omezení osobní paměti". Svou čtenářskou zkušenost s románem v podcastu sdílejí novináři týdeníku Respekt Tomáš Brolík, Petr Horký a Štěpán Sedláček.