Kdyby zdi mohly vyprávět

Do radniční budovy na náměstí Dr. Edvarda Beneše zavítal redaktor Tomáš Mařas s panem Jaroslavem Čechem, který pracoval na libereckém magistrátu na odboru správy majetku. A podívali se i do míst, která nejsou veřejnosti přístupná.

Redaktor Tomáš Mařas s ředitelem Severočeského muzea Jiřím Křížkem jako průvodci historickou budovou muzea. Ta je spolu s bývalými lázněmi a bývalým sídlem Obchodní a živnostenské komory, dnešní poliklinikou, jedním z architektonicky nejvýznamnějších míst v Liberci. Tvoří takzvaný Zlatý kříž.

Jedny z nejstarších staveb v Liberci najdeme kousek od Sokolovského náměstí. Valdštejnské domky stojí v takzvané Větrné uličce. Tři poněkud zastrčené domky a jejich historii prošel redaktor Tomáš Mařas s Martinem Ouhrabkou z Národního památkového ústavu.

Liberecký takzvaný „nový magistrát“ je stavbou veskrze nevšední. Vznikl vnitřní přestavbou tří domů, které uvnitř spojil do jednoho rozlehlého a přehledného prostoru.

Liberecký takzvaný „nový magistrát“ je stavbou veskrze nevšední. Vznikl vnitřní přestavbou tří domů, které uvnitř spojil do jednoho rozlehlého a přehledného prostoru.

Společnost Brouk a Babka provozovala v Československu síť obchodních domů. Tím libereckým, památkové chráněnou funkcionalistickou stavbou v Pražské ulici, vás provede redaktor Tomáš Mařas.

V centru Liberce, v ulici 1. máje, stojí dům, který na první pohled neupoutá příliš pozornost kolemjdoucích. Neupoutá jí ani na druhý, třetí, či jakýkoliv další pohled. K tomu, abyste si domu začali všímat víc, je třeba znát jeho historii.

Českolipané kolem něj často prochází a možná si ani neuvědomí, že je to jediná památka svého druhu v Libereckém kraji a možná v severních Čechách vůbec.

Liberecké Soukenné náměstí je plné zajímavých staveb s příběhem. Mezi nepřehlédnutelné patří Palác Dunaj. Název získal po tehdejší pojišťovně, která objekt nechala postavit.

Do roku 1984 měli Liberečané možnost zaplavat si pod střechou pouze v bývalých Císařských lázních. Ve zmiňovaném roce 1984 pak byl zkolaudován nový plavecký bazén na Tržním náměstí.

Při pohledu z Jablonecké ulice vypadá jako drobná, je ve skutečnosti vila rozsáhlým komplexem. Jednou z mnoha jejích zajímavostí je, že v domě jsou prvky výrazně starší než celá stavba. Další je třeba malovaný strop, který je v domech tohoto typu velikou zvláštností.

Samotná vila, která z Jablonecké ulice vypadá jako drobná stavba, je ve skutečnosti rozsáhlým komplexem. Jednou z mnoha jejích zajímavostí je, že v domě jsou prvky výrazně starší než celá stavba. Další je třeba malovaný strop, který je v domech tohoto typu velikou zvláštností.

Klasicistní stavba v liberecké ulici 8. března nebudí na první pohled příliš zvědavosti nebo nadšení. Dnes totiž postrádá svou původní eleganci. Je to ale dům se zajímavou historií, který si pozornost určitě zaslouží.

Vilu v Liberci nechal postavit továrník Franz Stross a měla připomínat Egypt, kde žil a pracoval, než odešel před tamními nepokoji. Stavba zvenku i zevnitř evokuje loď plující po Nilu.

Jejím architektem byl Thilo Schoder, a podle dostupných informaci je to jeho jediná stavba na českém území. Strossova vila v Liberci směle snese srovnání s ikonickou brněnskou vilou Tugendhat.

Bývalá zaměstnanecká kolonie nad centrem Liberce se zkrátka najednou projít nedá. A tak se tam redaktor Tomáš Mařas ještě jednou vrátil.

Liebiegové se na podobě Liberce podepsali do té míry, že pro město znamenali totéž, co Baťa pro Zlín.

Českolipské Muzeum Šatlava se tak nejmenuje náhodou. Několik století sloužil dům skutečně k zadržení pobudů, zlodějů, nebo výtržníků. A podle všeho tam nekončila jen chudina, ale také měšťané a možná i šlechta.

Klasicistní budova restaurace „Arbes" v České Lípě je zapsána na Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

Původně to měl být silniční tunel, který by ulehčil a zrychlil dopravu v centru Liberce. Jako důležitá dopravní tepna nikdy nebyl dokončený. S příchodem II. světové války začal sloužit jako kryt, který hloubili francouzští váleční zajatci.

Nejstarší sklářská škola v Evropě má bohatou historii. Dnešní Střední umělecko-průmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově přežila mocnářství, první republiku, válečné konflikty, normalizaci i pokusy politiků sloučit ji s jinou školou.

Až do otevření nového plaveckého bazénu (1984) byly lázně jediným krytým bazénem v Liberci. Po roce 1989 zažila budova pohnuté období privatizace, rychlých výměn majitelů, nejistoty a velké devastace.

Kdysi to byly Městské lázně Františka Josefa I., kam chodily stovky lidí za pravidelnou hygienou. Byly to jedny z nejmodernějších lázní své doby v Evropě a předobraz dalších takových, jako třeba těch v Ústí nad Labem. Po druhé světové válce ustoupila potřeba každodenní hygieny potřebám rekreačním. A tak lázně více než očistě sloužily výuce plavání.

Průvodcem po zvenku velmi nenápadném domě byl jeho současný majitel, pan Marek Kadlec, vystudovaný historik.

Zastavení v Liberci a přesto mimo město. Cesta k ruprechtickému kostelu vede křížovou cestou.

Stavba, která patří k Liberci stejně jako rodina, která stojí za její výstavbou. Liebiegův palác v centru krajského města nyní prochází opravou, má se z něj stát velké komunitní centrum.