Jihočeši

Jan Bartuška se narodil v roce 1948, tři týdny před komunistickým pučem, tedy do nelehké doby. Jeho rodiče byli soukromí zemědělci na Vltavotýnsku, on sám byl nejstarší ze šesti dětí. „Na mě se vždycky vztahovala ta věta, kterou nemají děti rády: Jsi starší, máš mít rozum,“ usmívá se, když vzpomíná na dětství.

Českobudějovická rodačka Jana Tichá je, bez nadsázky řečeno, osobností známou v mnoha zemích planety. Astronomka a objevitelka planetek se jako první Češka stala členkou mezinárodní komise pro pojmenovávání planetek a komet, které v současnosti dokonce předsedá. Zároveň je už od roku 1992 ředitelkou Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích s observatoří na Kleti. Její jméno nese planetka 5757 Tichá.

Už jako předškolák se s tátou učil táhnout figurkami po šachovnici. Zkušenosti ze hry, která rozvíjí myšlení, kreativitu a posiluje i fyzickou kondici, Jiří Havlíček celý život doceňuje. Pomohla mu při studiích na ČVUT, založení a vedení firmy. V posledních více než patnácti letech vrací šachovému sportu to, co z něj získal. Věnuje se dětem coby trenér, založil šachovou školu v rodných Českých Budějovicích a pořádá prestižní turnaj špičkových šachistů z celého světa.

„Johnny mi dal k svátku krásný hříbě. Že jsem dítě, tak prej si mám hrát,“ těmito slovy začíná jeden známý a roztomilý duet mladičkých zpěváků Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře z doby, kdy „ještě čekali na slávu“. V obou případech jsme citovali věty Jana Schneidera, který v šedesátých letech coby textař pomáhal kultivovat českou pop music a v následující dekádě z Bavorska posílal po rozhlasových vlnách pozdravy svobody.

Ve věku 87 let zemřel pediatr Miloš Velemínský, dlouholetý primář neonatologického oddělení nemocnice v Českých Budějovicích a také bývalý děkan zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity. Patřil mezi výrazné lékařské osobnosti, stál u zrodu moderní péče o novorozence a podařilo se mu zavést postupy, které snížily novorozeneckou úmrtnost. Jako vzpomínku přinášíme rozhovor, který vznikl pro cyklus Jihočeši.

Na začátku byla nemoc se striktní dietou a dárek od dědečka, který místo čokolády přinesl masožravou rostlinu. Postupně Markéta Aubrechtová masožravkám úplně propadla, staly se její celoživotní vášní. Dnes je absolventkou přírodovědecké fakulty, profesionální pěstitelkou a také organizátorkou oblíbené výstavy exotických rostlin v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

Řemeslo Milana Krištůfka z Českých Budějovic voní a šustí. A to paradoxně přesto, že hlavním výrobním nástrojem je chladný počítač. Živí se totiž jako knižní grafik. Kdo zavítá do jeho studia, spatří nejen rozsvícený monitor, ale také regály s již vydanými tituly a komínky tlustých i tenkých knih, kterým dal tvar a vdechl život.

Ve věku 76 let zemřel 23. února 2024 Václav Johanus, českobudějovický grafik, ilustrátor a karikaturista. Výtvarník s originálním rukopisem se věnoval mimo jiné novinové ilustraci a kreslenému humoru, jeho díla vycházela v desítkách tiskovin. Jako vzpomínku přinášíme rozhovor, který vznikl pro cyklus Jihočeši v roce 2015.

Brigádní generál Jiří Zábranský byl stíhacím pilotem, šéfoval českobudějovickému vojenskému letišti a působil i v zahraničí. Říká, že jeho životní cesta dostala jasný směr už v rodných Strakonicích. „Nahoře nad hradem je takový plácek, kterému se říká luftplácek, tedy strakonické letiště. Tam jsem poprvé přičichl ke vzduchu, luftu, jak se říká tady na jihu, a od toho se všechno odvíjelo,“ vysvětluje.

Karel Daňhel je emeritní ředitel Divadla Oskara Nedbala v Táboře, muzikant, scénárista, autor unikátní série scénických výchovných koncertů pro děti, ale také letec, jachtař a skvělý vypravěč. Rozhovor s ním přináší pořad Jihočeši.

S opravdu jen mírnou nadsázkou řečeno, Vladimíra Kössla znají všichni toulaví psi na Českobudějovicku, ale také hadi, kteří utekli z terárií, či papoušci dobrodruzi, které zlákalo otevřené okno k výletu za svobodou. Odchytává totiž ztracená a zdivočelá zvířata a také provozuje útulek ve Starých Hodějovicích u Českých Budějovic. Dříve se tomuto povolání říkalo ras, antoušek či pohodný a Vladimír Kössl se takovým pracovním titulům nebrání ani v 21. století.

Martin Neudörfl z Českého Krumlova se od dětství zajímá o historii, k tomu mu další obzory otevřelo studium jazykovědy. Vrátil do života lidí sarkézštinu, zanikající jazyk ostrova Sark v Lamanšském průlivu, a nyní pozornost stáčí zpátky do rodného kraje a zkoumá jihošumavštinu. Lingvista je ale také hejtmanem Schwarzenberské granátnické gardy.

„Při zvukové lázni jsem intuitivně veden, kterou konkrétní tibetskou mísu, zvonek, činelky nebo jiný hudební nástroj mám vzít a kde přesně se zvukem pracovat. Na konkrétním místě se pracuje tak dlouho, dokud se daná čakra či místo na těle nezharmonizuje.“

„První Chrdle, o kterém víme, byl v polovině 17. století řezníkem v Hrdlořezích v Praze,“ vysvětluje pravděpodobný původ svého neobvyklého příjmení lékař Aleš Chrdle. Na jih Čech rodinu přivedl jeho pradědeček, když se v Českých Velenicích otevřely železniční dílny. Muži z rodu po generace pracovali na železnici, ale cesta Aleše Chrdleho už vede jinudy. Je primářem infekčního oddělení a také ředitelem úseku interních oborů v nemocnici v Českých Budějovicích.

„To bylo ještě ve staré budově, což byl první dům, který ve Zlíně Baťa postavil,“ vzpomíná na své náhodné setkání s legendárním podnikatelem Janem Antonínem Baťou Anna Fialová. Stále vitální dáma se narodila na jihu Čech, v Dražíči.

Jiří Krauskopf byl členem fotbalové party TJ Igla České Budějovice, která v roce 1972 vybojovala český juniorský mistrovský titul. Po padesáti letech o tom napsal knihu Mistry navzdory.

Margareta Wagnerová žije v Českých Budějovicích, ale pod občanským jménem ji znají jen její nejbližší. Říká si Moiga. Věnuje se ezoterice, vykládá karty a pomáhá lidem hledat alternativní cesty k duševní pohodě. Život bývalé učitelky nabral zcela jiný směr poté, co na měsíc upadla do kómatu.

Tři generace zpěvaček vychovala během svého života Heda Vodičková. Zpěvačka a sbormistryně dívčích pěveckých souborů působila v Třeboni a hlavně v Českých Budějovicích, na hudební škole Bohuslava Jeremiáše. A také se setkala a spolupracovala se spoustou osobností ze světa hudby.

Jiří Šebestian je ornitologem Prácheňského muzea v Písku. Rodilý Středočech nedá z hlediska své profese dopustit na jižní Čechy, které jsou rájem pro všechny badatele, jako je on.

Osmdesáti let se dožívá Václav Šimeček, hudebník, učitel a spolu s manželkou Milenou zakladatel a vedoucí známého souboru zobcových fléten Třeboňští pištci. Jeho osobnost přiblížíme prostřednictvím rozhovoru, který vznikl pro cyklus Jihočeši v roce 2014.

Jako dospívající mladík si doma zřídil laboratoř a experimentoval. Pak Josef Tolar vystudoval potravinářskou chemii a v roce 1965 zakotvil v Budějovickém Budvaru. Známému pivovaru zůstal věrný 43 let, postoupil tu až na pozice sládka a výrobně technického ředitele.

Jan Vondrouš byl prvním porevolučním starostou Českého Krumlova. Na radnici strávil osm let. Město, které je dnes vyhledávaným turistickým cílem, začal vést v době, kdy bylo považováno za neopravitelné.

Jana Vydrová je pravnučkou známého vynálezce Františka Křižíka. Přesto její rodina neměla v životě na růžích ustláno. Ona sama proto na začátku šedesátých let emigrovala.

Petr Wittlich je kunsthistorik, emeritní profesor Univerzity Karlovy, autor a spoluautor celé řady monografií, třeba Česká secese, Bohumil Kafka – příběh sochaře nebo Horizonty umění. Narodil se 23. května 1932 v Českých Budějovicích. V nich chodil do obecné školy, měšťanskou školu pak navštěvoval v Táboře a v Táboře a Budějovicích také začal svá studia na reálném gymnáziu.

Zemřel Vojta Zícha, excelentní muzikant, hráč na banjo, různé typy kytar, dobro, ukulele a další nástroje, opravdová legenda jihočeského folku a bluegrassu. Jako vzpomínku přinášíme rozhovor, který vznikl před několika měsíci pro cyklus Jihočeši.

Vlastislav Bříza se do Českých Budějovic dostal víceméně náhodou. Narodil se v Chrudimi, přestěhoval do Hradce Králové, vystudoval v Praze a jako čerstvý absolvent vysoké školy se zprvu ucházel o zaměstnání v budějovickém Motoru.

„Historicky je rod Jiskrů z Trhových Svinů,“ říká syn posledního kaplického provazníka Ferdinand Jiskra. „Ve Svinech měli děda, praděda a další předkové provaznickou výrobu. Můj otec vyrůstal v téhle provaznické rodině ještě s bratrem Honzou. A jelikož dva by se ve Svinech neuživili, tak jeden z těch kluků musel jít jinam.“

Když bylo Jindrovi Čapkovi dvanáct let, koupil mu tatínek olejové barvy, stojan a paletu, aby si mohl připadat jako opravdový malíř. Rodina měla pro malého umělce pochopení. A vyplatilo se. Stal se z něj světově uznávaný ilustrátor, držitel řady ocenění, který svými kresbami zkrášlil už mnoho knih.

Libor Grubhoffer je ředitelem Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Jako uznávaný virolog se zaměřuje především na klíšťata, ale také aktuální problematiku koronaviru. Na jihu Čech působí už dlouhá léta, ale vyrůstal v hospodě svého dědečka na Vysočině.

Botanik Jan Květ patří mezi výrazné osobnosti vědeckého života na jihu Čech. Odborník na ekologii mokřadů, který mimo jiné spoluzakládal Jihočeskou univerzitu, se v těchto dnech dožil devadesáti let.

Výraznou a úctyhodnou diplomatickou minulost má za sebou Petr Kolář, rodák z Českých Budějovic. Od roku 1993 pracoval zhruba po dvě dekády ve službách ministerstva zahraničních věcí jako velvyslanec v několika zemích v různých koutech světa.

Veslovat se učil na jindřichohradeckém rybníku Vajgar a dotáhl to až na olympijské stupně vítězů. Václav Chalupa je držitelem stříbrné medaile z her v Barceloně, čtyřnásobným vicemistrem světa a několikanásobným vítězem Světového poháru.

Být vodním záchranářem znamená žít život vodního záchranáře. Jinak to nejde. To vyplývá z rozhovoru s Milanem Bukáčkem, předsedou Vodní záchranné služby Českého červeného kříže v Českém Krumlově.

Již delší dobu prožívá volné chvíle svého života v bytovce nedaleko třeboňského rybníka Svět Petr Tošovský. Podstatnou část své kariéry věnoval jako ekonom, producent a především po dlouhých patnáct let jako ředitel onehdy slavné a atraktivní Laterně magice, historicky prvnímu multimediálnímu divadlu na světě.

„Ke vzpomínkám se utíkáme, když jsme sami, když je nám těžko a také když dosáhneme určitého věku, kdy už je na co vzpomínat.“ Tahle slova napsala kunsthistorička Blanka Stehlíková do předmluvy své knihy Abeceda lásky – osobnosti, které jsem znala. Dcera malíře a básníka Ladislava Stehlíka v ní vzpomíná na známé umělce, se kterými se během života setkala. Od Adolfa Borna, přes Cyrila Boudu po Jaroslava Seiferta a Karla Svolinského.

Infekce již mnohokrát psaly dějiny lidstva. Úseky historie jsou spojeny s morovými ranami, epidemiemi a pravidelně se to vrací. To říká Václav Chmelík, lékař a emeritní primář infekčního oddělení nemocnice v Českých Budějovicích. Dva roky před pandemií koronaviru mluvil o tom, že se může objevit nový, změněný virus, kterého se budou lidé na celém světě bát.

„V Praze, která je samozřejmě zahleděna sama do sebe, se o tomto orchestru nevědělo. Žádné zprávy nám o ní nepřicházely. Jihočeská komorní filharmonie byla tak trochu utajená. Měl jsem tak dobrou šanci s tím něco udělat. Poznal jsem, že ten orchestr je skvělý muzikantsky, ale i lidsky! A za tu dobu se nám podařilo to, že se o nás ví, a že to šlape.“

„Vy, kteří knihu otevřete, stáváte se svědky vyprávění o neklidném životě staré dámy v letech, která však není sešlá časem a které věk nic neubral z mladického půvabu, šarmu a přitažlivosti.“ Těmito poetickými slovy začíná monografie Jana Koláře věnovaná dějinám stohlavé vesničky Mezná, vzdálené sedm kilometrů od Soběslavi.

Ve věku 70 let zemřel 19. března 2023 šachista Ivan Hausner. Pražský rodák měl druhý domov v Soběšicích, vesnici napůl cesty mezi Strakonicemi a Sušicí. Právě tam v roce 2017 vznikl rozhovor pro cyklus Jihočeši, který přinášíme jako vzpomínku.

V pořadí dvanáctým mužem, který stanul v čele katolické diecéze na jihu Čech, byl biskup Jiří Paďour. Málokdo v té době věděl, že tento duchovní, člen kapucínského řádu, měl za sebou i hereckou kariéru. On sám na ni ale rád vzpomínal. U příležitosti nedožitých osmdesátin Jiřího Paďoura přinášíme rozhovor, který vznikl v roce 2012 pro cyklus Jihočeši.

„Podle mého názoru prožil ne jeden, ale tři životy najednou,“ říká primář ORL oddělení jindřichohradecké nemocnice Bohumil Markalous o svém dědečkovi. Ten se také jmenoval Bohumil Markalous, ale většina ho bude znát spíš pod jeho literárním pseudonymem Jaromír John.

Milana Bindera už v dětství okouzlily historické pohlednice Českých Budějovic. Sbíral je se svým tatínkem. Když otec zemřel, chtěl ve společném koníčku pokračovat a ukázat sbírku lidem. Pak se zrodil nápad pořídit vedle historické pohlednice i snímek stejného místa v současnosti. Dnes jsou srovnávací fotografie Milana Bindera známé, pořádá výstavy a vydává knihy.

„Já jsem se vlastně z Jindřichova Hradce nikdy neodstěhoval a stále tam mám trvalé bydliště, i když mi to dělalo v životě problémy,“ přiznává rodák z města nad Vajgarem, divadelní a rozhlasový herec Antonín Kaška.

7. března 2023 zemřel ve věku nedožitých 75 let lékař Václav Pecha. Připomeňme si jej v pořadu Jihočeši, který vznikl v roce 2019.

Pomník padlým ve světové válce byl ve vesnici Stará Pohůrka u Českých Budějovic dlouhá léta v zuboženém stavu. Pak se dali dohromady dva místní patrioti Zdeněk Hajný a David Čermák a iniciovali jeho obnovu. Nakonec se do záchrany památníku zapojila celá řada místních lidí.

V případě Aleše Dvořáka z Českých Budějovic nepadlo jablko daleko od stromu. Syn slavného hokejisty Miroslava Dvořáka se vydal v otcových šlépějích. Hrál hokej ve světě a dnes je trenérem.

Jako malý kluk spadl do rybníka a chybělo jen velmi málo, aby se utopil. Později pak někdy slýchal, že zůstal na světě z nějakého důvodu, že ho lidé potřebují. Své poslání našel Václav Kovář jako učitel autoškoly a později krajský koordinátor Besipu, tedy oddělení ministerstva dopravy, které se snaží zajišťovat bezpečnost provozu na silnicích.

Kovářské práce během oprav katedrály svatého Víta v Praze nebo třeba zakázka pro Disneyland v Paříži. Obojího se zhostil kovář a restaurátor, českobudějovický rodák Luděk Červenka. Ten se řemeslu věnuje už tři dekády.

Jednasedmdesátiletý lékař, rodák z Českých Budějovic, profesor Jan Starý zasvětil svůj život léčbě dětské leukémie. Začínal v sedmdesátých letech, kdy výsledky lékařské péče o pediatrické hematoonkologické pacienty, jak se jim odborně říká, byly více méně tristní. Netrvalo ovšem dlouho a profesor Jan Starý se stal jedním z hlavních hybatelů reformy celého oboru.