MUDr.ování

Lékařky a lékaři dnes dovedou zachránit i miminko narozené sotva za půlkou doby těhotenství. Příběhy těch nejmenších bojovníků se rovnají zázrakům. Odchodem z porodnice to ale nekončí. Rodiče i děti často čeká ještě dlouhá a náročná cesta.

S kým jsme si povídali?

MUDr. Tereza Lamberská Ph.D, vystudovala všeobecné lékařství na 3. LF UK a po promoci v roce 2009 nastoupila na novorozenecké oddělení Perinatologického centra Gynekologicko - porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze (porodnice u Apolináře). Má za sebou pracovní zkušenost v nemocnicích St. Mary's a Queen Charlotte's & Chelsea Hospital v Londýně. Po atestacích z pediatrie a neonatologie obhájila na 1. LF UK disertační práci s názvem Stabilizace a resuscitace extrémně nezralých novorozenců.

Rozhovory o zázracích medicíny s těmi, kdo za nimi stojí. Daniela Přádová zpovídá lékaře a odborníky z různých koutů zdravotnictví. Mudrování o všech podobách zdraví, aktuálních trendech i přelomových léčebných postupech poslouchejte každou středu na ProZeny.cz.

Poslechnout si jej můžete také naPodcasty.cz či v podcastových aplikacích, jako jsou Spotify či Apple Podcasts, kde můžete MUDr.ování i odebírat.

Urážky, předsudky a penalizace za mateřství. Tak často vypadá realita, které čelí lékařky v Česku, a to zejména chirurgyně. Z fakult přitom vychází zejména ženy. Pokud se jim podmínky nepřizpůsobí, bude nás mít za pár let kdo operovat?

S kým jsme si povídali

Barbora East vystudovala 2.lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a nyní působí na III. chirurgické klinice 1. LF UK a Fakultní nemocnice Motol. Stala se tajemnicí pro kvalitu Evropské společnosti pro kýlu a vedoucí projektu Evropského registru kýl. Je autorkou desítek odborných publikací a držitelkou několika cen za nejlepší publikace v oboru. Je bývalou profesionální kajakářkou a mistryní České republiky.

PODCAST MUDR.OVÁNÍ

Rozhovory o zázracích medicíny s těmi, kdo za nimi stojí. Daniela Přádová zpovídá lékaře a odborníky z různých koutů zdravotnictví. Mudrování o všech podobách zdraví, aktuálních trendech i přelomových léčebných postupech poslouchejte každou středu na ProZeny.cz.

Poslechnout si jej můžete také naPodcasty.cz či v podcastových aplikacích, jako jsou Spotify či Apple Podcasts, kde můžete MUDr.ování i odebírat.

O mikroplastech se mluví jako o skryté hrozbě pro lidské zdraví. Studie prováděné na zvířatech mají znepokojivé výsledky. Plastů se přesto vyrábí čím dál víc a jsou doslova všude okolo nás. A také v nás. Je důvod k panice?

S kým jsme si povídali?

Prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., DSc. je ředitelem Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval analytickou chemii a v rámci postgraduálního studia krajinnou a aplikovanou ekologii na PřF UK. Zabývá se toxikologií, mikrobiální biodegradací, analýzou organických polutantů a jejich osudem v životním prostředí a podílí se na vývoji dekontaminačních metod, zejména využívajících mikroorganismy.

Rozhovory o zázracích medicíny s těmi, kdo za nimi stojí. Daniela Přádová zpovídá lékaře a odborníky z různých koutů zdravotnictví. Mudrování o všech podobách zdraví, aktuálních trendech i přelomových léčebných postupech poslouchejte každou středu na ProZeny.cz.

Poslechnout si jej můžete také naPodcasty.cz či v podcastových aplikacích, jako jsou Spotify či Apple Podcasts, kde můžete MUDr.ování i odebírat.

Vidět pacienta jako člověka a zlepšit kvalitu jeho života bez ohledu na fázi nemoci. Tak by se ve zkratce dalo shrnout poslání paliativní medicíny. Obor ještě donedávna opředený mýty, je na vzestupu. Proč hraje při péči o vážně nemocné pacienty klíčovou roli?

S kým jsme si povídali?

Kateřina Rusinová vystudovala souběžně III. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.Jejím základním oborem je anesteziologie a resuscitace, této oblasti se věnovala 20 let. Absolvovala pracovní pobyty v Paříži či americkém Seattlu. Od roku 2021 je přednostkou Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, první takto zaměřené kliniky v Česku.

Rozhovory o zázracích medicíny s těmi, kdo za nimi stojí. Daniela Přádová zpovídá lékaře a odborníky z různých koutů zdravotnictví. Mudrování o všech podobách zdraví, aktuálních trendech i přelomových léčebných postupech poslouchejte každou středu na ProZeny.cz.

Poslechnout si jej můžete také naPodcasty.cz či v podcastových aplikacích, jako jsou Spotify či Apple Podcasts, kde můžete MUDr.ování i odebírat.

Asistovaná reprodukce pomáhá k dítěti čím dál víc rodičům. Kupředu jde i metoda, která slibuje oddálení menopauzy. Dočkáme se chvíle, kdy bude běžné mateřství v babičkovském věku? A jaké výzvy dnes před lékaři leží?

S kým jsme si povídali

MUDr. Štěpán Machač, Ph.D. je vedoucím lékařem olomoucké IVF Clinic. Je absolventem lékařské fakulty Palackého univerzity v Olomouci – obor všeobecné lékařství. Má atestaci z reprodukční medicíny a je držitelem atestace I. a II. stupně v oboru gynekologie a porodnictví. Svou praxi získal například jako IVF specialista na reprodukční klinice Reprofit International či v Unica Brno. Absolvoval zahraniční stáže v Cambridge ve Velké Británii a ve španělském Orense.

PODCAST MUDR.OVÁNÍ

Rozhovory o zázracích medicíny s těmi, kdo za nimi stojí. Daniela Přádová zpovídá lékaře a odborníky z různých koutů zdravotnictví. Mudrování o všech podobách zdraví, aktuálních trendech i přelomových léčebných postupech poslouchejte každou středu na ProZeny.cz.

Poslechnout si jej můžete také naPodcasty.cz či v podcastových aplikacích, jako jsou Spotify či Apple Podcasts, kde můžete MUDr.ování i odebírat.

Před čtyřmi lety ochromil skoro celý svět strach z vysoce infekčního virového onemocnění covid-19. Tehdy i dnes bylo bráno mnoha lidmi na lehkou váhu. Mylně, covid-19 totiž může zanechat dlouhodobé následky, kterým se říká postcovidový syndrom.

S kým jsme si povídali?

MUDr. František Koukolík, DrSc., patolog a neuropatolog z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, rytíř českého lékařského stavu. Napsal několik desítek odborných publikací, které vyšly u nás i v zahraničí. Přednáší na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život se zabývá popularizací věd o mozku, za což obdržel mnoho cen. Jeho jméno nese planetka, kterou objevili čeští astronomové. Dlouhou řadu populárně naučných knih vloni rozšířil o titul s názvem Moudrost.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Rozvodů v České republice za posledních patnáct let mírně ubylo. I tak jím ale končí zhruba 20 tisíc manželství ročně a často se to dotkne těch nejzranitelnějších, tedy dětí. Není tedy lepší někdy v manželství setrvat?

S kým jsme si povídali?

MUDr. Kateřina Cajthamlová vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Věnovala se interní medicíně a léčení cizinců. Objevovala se jako moderátorka a spoluautorka televizních pořadů o hubnutí a zdraví. V současné době se věnuje hlavně psychoterapii, občas poradí lidem s hubnutím. Především ale přednáší pro mnoho odborných i laických subjektů.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Před čtyřmi lety ochromil skoro celý svět strach z vysoce infekčního virového onemocnění covid-19. Tehdy i dnes bylo bráno mnoha lidmi na lehkou váhu. Mylně, covid-19 totiž může zanechat dlouhodobé následky, kterým se říká postcovidový syndrom.

S kým jsme si povídali?

Michal Kopecký, vedoucí lékař postcovidového centra Fakultní nemocnice Hradec Králové. Na Plicní klinice FN HK je zároveň zástupcem přednosty pro výuku a vedoucí spánkové laboratoře Plicní kliniky FNHK. Má specializaci z vnitřního lékařství a pneumologie a ftizeologie, je diplomovaným somnologem, zabývá se plicní rehabilitací.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Imunitní systém nás umí chránit nejen proti infekcím, bakteriím a virům, ale dokáže rozpoznat i nádorovou buňku. Vědci se dlouho přeli, zda má tohle poznání nějaký význam. Nakonec se ukázalo, že díky této schopnosti dokáže imunitní systém vyléčit rakovinu dřív, než o ní člověk vůbec ví.

S kým jsme si povídali?

Prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D. vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Tři roky pak pracoval v týmu Ralpha Steinmana, držitele Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii, na oddělení nádorové imunologie Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Pracuje na Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol, působí také ve společnosti Sotio Biotech. Ve své vědecké práci se věnuje výzkumu v oblasti nádorové imunologie a protinádorové imunoterapie.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Stačí jeden polibek a máte ho na celý život, i když o tom možná ani nebudete vědět. Řeč je o viru herpes simplex, jehož projevem jsou opary. V sobě ho má zhruba šedesát až osmdesát procent populace, přesto se u někoho za celý život neprojeví. Jak je to možné?

S kým jsme si povídali?

Dermatoložka MUDr. Kristína Balko vystudovala všeobecné lékařství na 2. lékařské fakultě UK v Praze. Po promoci v roce 2018 nastoupila na Kožní oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav a následně na Dermatovenerologickou kliniku 2. LF UK a Fakultní Nemocnice Bulovka, dnes pracuje v Dermatologickém centru Anděl v Praze.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Nadváha, neplodnost, ochlupení na místech, kde to u žen není obvyklé. To jsou příznaky, které bývají nejčastěji spojovány se syndromem polycystických ovarií (PCOS). Zároveň jsou to pouhé tři možné symptomy, ve skutečnosti jich může být mnohem více. A právě proto může někdy trvat dlouho, než je PCOS diagnostikováno.

S kým jsme si povídali?

Gynekoložka a IVF specialistka MUDr. Katarína Lehnertová studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor gynekologie a porodnictví se věnuje od roku 2013 s přestávkou z důvodu mateřské dovolené. Momentálně pracuje dva dny v týdnu ve FN Olomouc, jeden den se věnuje IVF na soukromé klinice a jeden den ambulantní gynekologii.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Jaké jsou nejčastější mýty o estetické chirurgii? Zkušená nějaký zákrok, kterého bychom se měli obávat? A jaké omlazující procedury se už dnes nedoporučují?

S kým jsme si povídali?

MUDr. Katarína Třísková působí jako korektivní dermatoložka na klinice Medicom Clinic v Praze a Ústí nad Labem. Vystudovala 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, obor všeobecné lékařství. Působí v několika medicínských společnostech a patří jí mnoho odborných certifikátů.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Není bolest hlavy jako bolest hlavy. S tou „běžnou“ se občas setká každý. Může být způsobena stresem, únavou, nedostatkem tekutin či spánku. A dokáže ji zvládnout běžně dostupné analgetikum a klid. Pak je tu ale migréna. Tou u nás trpí více než milion lidí a běžnými léky na bolest se jí zbavíte jen výjimečně.

S kým jsme si povídali

MUDr. Tomáš Nežádal, Ph.D., vystudoval obor všeobecné lékařství na 1. LF UK v Praze. Pracuje jako neurolog v pražské Ústřední vojenské nemocnici, působí jako předseda Sekce pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy České neurologické společnosti. Je členem České neurologické společnosti, České společnosti pro klinickou neurofyziologii a České ligy proti epilepsii ČLS JEP. Přednáší na tuzemských a zahraničních kongresech, je autorem několika desítek odborných článků v renomovaných časopisech.

O zdraví se zdravým rozumem. V podcastu MUDr.ování zpovídají lékaře a další odborníky, kteří mají co říci o zdraví, Lucie Šilhová a Marie Irová. Společně se tak snaží narovnávat zažité mýty, jež kolují nejen po internetu.

Duševní zdraví mladých se prudce zhoršuje. Je to tím, že odborná pomoc je těžko dostupná? Anebo jsou psychologové a psychoterapeuti přetíženi právě proto, že děti potřebují jejich pomoc stále víc?

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Na jedné straně potravinářský průmysl chrlí do světa kalorické bomby, na straně druhé ten farmaceutický hledá lék na to, abychom se zbavili následků přehnané konzumace jídla. Což se v minulosti již podařilo, ale za cenu obrovských vedlejších účinků. Je nová farmakologická léčba obezity bezpečnější?

S kým jsme si povídali 

MUDr. Václava Kunová vystudovala medicínu na 1. LF UK a paralelně se vzdělávala ve Společnosti pro výživu. Jako dietoložka se zúčastnila evropské výživové studie Diogenes, která zkoumala vliv výživy a genetiky na redukci váhy a následné udržení váhových úbytků.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Je zapomínání jediným projevem Alzheimerovy nemoci? Co ji způsobuje? A jak dlouho trvá, než se nemocný dostane od stanovení diagnózy do posledního stadia choroby?

S kým jsme si povídali

Profesor MUDr. Jakub Hort, Ph.D., je přední odborník v oblasti mírné kognitivní poruchy a Alzheimerovy choroby a předseda Sekce kognitivní neurologie české neurologické společnosti ČLS JEP. Je vedoucím lékařem Centra pro poruchy kognitivních funkcí při Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol. Současně působí jako národní koordinátor výzkumného programu Neuro 2 zaměřeného na Alzheimerovu chorobu při Mezinárodním centru klinického výzkumu (International Clinical Research Center – ICRC) nemocnice u Sv. Anny v Brně.

MUDr.ováníje podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Proč nám některá jídla dřív nechutnala a teď se po nich můžeme utlouct? Kdy a kde se v těle rozhoduje, jestli budeme na dorty, anebo na řízky? A proč sladká chuť vítězí nad všemi dalšími?

S kým jsme se povídali

MUDr. Tomáš Novotný studoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době se věnuje privátní praxi v oboru interní lékařství dětí a dospělých.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Návštěva stíhá návštěvu, do toho vánoční večírek, a ještě stihnout svařák na trhu s kamarádkami, vaječný koňak s babičkou a slivovici se strýčkem. Vlastně už nemáte na alkohol chuť, ale když jsou ty Vánoce, tak si tedy přiťukneme: na zdraví! Proč spojujeme s oslavami právě alkohol? A mají to tak všichni?

S kým jsme si povídali

PhDr. Eva Ferrarová, PhD.,vyučuje antropologii jídla v Ústavu etnologie Filozofické fakulty UK v Praze. Kromě vztahu člověka k jídlu z antropologické perspektivy, kterému se věnuje především v odborné literatuře, se zabývá tématy, jako je rovnost žen a mužů, ochrana životního prostředí a stárnutí populace. V roce 2022 jí vyšla kniha Jídlo pro radost s podtitulem Proč jíme to, co jíme a proč nejíme to, co nejíme.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Viróza, nachlazení, ale i bolavá záda či menstruace. Důvodů, proč člověk někdy sáhne po léku na bolest, je poměrně dost. Bolest se přitom dá podle WHO rozdělit do tří úrovní: mírná, střední a opravdu silná. Analgetika, která jsou v lékárně volně dostupná, si dokážou poradit s tou první, zbylé dvě patří do rukou lékaře.

S kým jsme si povídali

Mgr. Michaela Bažantová vystudovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a pracuje jako vedoucí lékárnice v Lékárně U Hedviky v Kamenickém Šenově. Je členkou mnoha odborných organizací, je vedoucí projektu Lékárnice jsou také maminky a v současné době je tiskovou mluvčí České lékárnické komory.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-mudr-ovani-oblec-se-at-nedostanes-infarkt-v-zime-se-jeho-riziko-zvysujehttps://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-mudr-ovani-oblec-se-at-nedostanes-infarkt-v-zime-se-jeho-riziko-zvysujeO infarktu a dalších kardiovaskulárních onemocněních se mluví zejména v souvislosti s teplým počasím, které pro organismus představuje pořádný nápor. Jenže pro kardiaky je riskantní, a dokonce víc než léto, zima. Riziko infarktu v tomto období stoupá o sedm procent.

S kým jsme si povídali

Profesor Michal Vrablík je lékař a vědec, autor mnoha odborných publikací. Působí jako profesor na III. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zabývá se lipidologií a preventivní kardiologií. Je odborným garantem Srdce v hlavě.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Ať už si libujete ve snářích, anebo v psychoanalýze, jedno je jisté. Za své sny nemůžete, byť v nich konáte skutky, na které byste při vědomí sotva byli pyšní. Je to prostě jenom důkaz známé pravdy, že se v nás sváří různé, často i protichůdné osobnosti.

S kým jsme si povídali

Mgr. Jan Kulhánek vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako vedoucí psycholog a psychoterapeut v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov. Dlouhodobě spolupracoval S Klubem duševního zdraví pro dospívající a dospělé psychiatrické pacienty při VFN Praha. V současné době se věnuje privátní praxi.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Úzkosti patří mezi nejčastější psychické problémy, které trápí mladé a dospívající. Ve velké míře to umocnil covid a s ním spojené restriktivní opatření, ale vliv na jejich rozvoj mohou mít i rodiče.

Marie Funke je vedoucí terapeutka psychologické a psychiatrické kliniky Adicare. Vystudovala psychologii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a psychologii a sociální práci na Katholische Universität Eichstätt. Má za sebou několik výcviků kognitivně behaviorální terapie a je členkou České společnosti KBT. Věnuje se diagnostice závislostní a afektivních poruch, terapii poruch příjmu potravy a behaviorální terapii poruch příjmu potravy.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Větu „Já se snad smíchy počůrám“ někdy v životě vysloví snad každá žena. Od mužů ji ale moc neuslyšíte. Ne, že by se nesmáli. Ale anatomie jejich močového ústrojí stresovou inkontinenci, kterou může smích způsobit, téměř vylučuje. 

S kým jsme se povídali?

MUDr. Jan Kestřánek pracuje v Oblastní nemocnici Trutnov jako primář gynekologicko-porodnického oddělení. Působí též na Porodnické a gynekologické klinice Lékařské fakulty v Hradci Králové. Jeho specializací je urogynekologie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Slouží k obživě, chrání nás před nebezpečím, pomáhají nám poznávat okolí. O čem je řeč? O instinktech, které máme vrozené. Potřebujeme je ale ještě v dnešní době, když si spoustu věcí dokážeme rozhodovat racionálně?

Tomáš Féllinger je psychoterapeut, který má svoji praxi a spolupracuje s Hedepy, což je on-line terapie a můžete si zde vybrat z mnoha terapeutů toho, který vám sedne nejvíc.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

S příchodem podzimu většinou televizní obrazovky zaplaví reklamy plné kýchajících lidí v tramvaji a na zastávkách hromadné dopravy, kterak od nich jejich spolucestující odstupují. Proč zrovna podzim? Viry mají v tomto období zelenou, kterou jim ale tak trochu paradoxně dáváme my.

MUDr. Radek Klubal je specialista na alergologii, imunologii, dermatologii (včetně dětské), infekční lékařství, preventivní medicínu a venerologii. Po ukončení studií působil nejprve v Česku a posléze i v Rakousku a USA. V roce 2008 založil Medicínské centrum Praha.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

O fungování těla a procesech, které vedou ke shazování kilogramů, toho víme hodně. K dispozici máme vhodné potraviny, doplňky i pomůcky usnadňující hubnutí. Tak proč jsme stále obéznější – a jak z toho ven?

„Já tyhle diety upřímně nenávidím, protože ne vždycky zhubnete tuk, často je to jen voda a svalová hmota,“ říká lékařka Václava Kunová v nové epizodě podcastu MUDr.ování. Dále se dozvíte, jak se zbavit chuti na sladké, co vám pomůže efektivně zhubnout a co to znamená, když lékařka na klientech vidí takzvanou únavu z diety. Celkový návod na hubnutí si můžete vyslechnout v podcastu MUDr.ování.

MUDr. Václava Kunová vystudovala medicínu na 1. LF UK a paralelně se vzdělávala ve Společnosti pro výživu. Jako dietoložka se zúčastnila evropské výživové studie Diogenes, která zkoumala vliv výživy a genetiky na redukci váhy a následné udržení váhových úbytků.
MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Možná to taky znáte. Dřepnete si na bobek, abyste si pohráli s dětmi nebo zametli střepy z rozbité skleničky, a pak se jen těžko zvedáte. V kolenu to lehce zavrže, nebo dokonce lupne… Aha, už je to tady, řeknete si. Ale není na revma ještě brzy? Není. Revma není nemoc stáří. Revma totiž není vůbec nemoc.

To, čemu se laicky říká revma, není konkrétní diagnóza. Ale spíš odkaz směřující k zánětlivému revmatickému onemocnění, které je spjato nejen s bolestí, ale i otokem. „Pojem revma nebo revmatismus vytvořil řecký lékař Galén. Vychází z řeckého pojmu pro proudění, otok, natékání,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu MUDr.ování původ široce používaného výrazu profesor Petr Němec z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. A aby to bylo ještě trochu víc zamotané, revmatoidní artritida není nemoc postihující pouze pohybový aparát. „Uhnízdit“ se vám může v očích stejně jako na plicích či v krvi.

Mohou klouby nastydnout?

Teploty klesají, brzy začne chlad zalézat pod kabáty i sukně… Je tohle období, kdy začnou lidem víc vrzat klouby? Respektive může zima způsobit nějaké kloubní onemocnění, jak nás strašily naše babičky?

„Stát se to může, ale abych pravdu řekl, nikdy nebyla prokázána kauzální souvislost mezi působením chladu a rozvojem rizika nemocí. Záleží na celkovém stavu člověka. Pro někoho, kdo se otužuje, to dokonce může být blahodárné. Ale lidem, kteří nejsou na chlad zvyklí, může přinést zvýšené riziko nachlazení a infekce, což ve svém důsledku může vést k rozvoji kloubní infekce, respektive potížím s klouby,“ vysvětluje profesor Petr Němec souvislost počasí a stavu pohybového aparátu. Jinak ale podle odborníka nějaké to drobné lupnutí v koleni nic neznamená.

Která kloubní výživa je ta správná?

Nejčastější otázky, které padají na téma kloubů, jsou ty na podpůrnou výživu. Doplňky stravy bohužel nejsou spásné, a to dokonce ani jako prevence proti osteoartróze, nemoci, která by se dala laicky popsat jako opotřebení kloubů věkem. „Musím vás zklamat. Západní medicína je založená na důkazech. K tomu, aby byl nějaký medicínský postup vhodný k použití, musí být patřičný medicínský důkaz. Pro účinnost preparátů na kloubní zdraví moc přesvědčivých dat nemáme,“ vysvětluje Petr Němec.

V podcastu MUDr.ování také prozradil, kolik želatinových medvídků by člověk musel sníst, aby se to pozitivně projevilo na jeho kloubech. Dále se dozvíte, jaký režim je vhodný pro zdraví kloubů, kde se skrývá naděje pro nemocné s revmatoidní artritidou a proč některé lidi klouby nebolí a pravděpodobně nikdy bolet nebudou.

S kým jsme si povídali

Profesor MUDr. Petr Němec, Ph.D., je vedoucí lékař Revmatologické ambulance Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Kromě vědecké činnosti se věnuje pedagogické a publikační praxi.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Na začátku léta mediální prostor zaplavily titulky hlásající, že umělé sladidlo aspartam je rakovinotvorné. Dříve se zase mluvilo o tom, že umělá sladidla mohou způsobovat mozkovou mrtvici či infarkt. Takže jsou light nápoje nebezpečné?

Co spojuje aloe vera, radiofrekvenční záření z mobilních telefonů a umělé sladidlo aspartam? Všechny jsou podle Světové zdravotnické organizace zařazeny ve skupině B2, což jsou věci, které mohou způsobovat rakovinu. „To ale neznamená nic jiného, než že Světová zdravotnická organizace bude dlouhodobě zkoumat, jak to s těmi účinky je. To ale není důvod, abychom se začali sladidlům bezpodmínečně vyhýbat,“ uvádí na pravou míru profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie pražského IKEMu v podcastu MUDr.ování:

Dávky aspartamu, které do sebe člověk při běžném stravování dostává, rizikové nejsou. Závadná by byla dávka 40 mg na kilogram hmotnosti. Když to připodobníme, museli byste denně vypít zhruba 30 až 40 plechovek colového nápoje slazeného touto látkou. „Dříve bychom ale dostali spíše arytmii z kofeinu,“ říká s nadsázkou profesor Haluzík.

Co jste opravdu jedli?

Další studie, která probíhala ve Francii mezi léty 2009 a 2021 a byla prováděna na sto tisících lidí, ukázala, že umělá sladidla mohou vést k riziku mozkové mrtvice a infarktu. Jenže i v tomto případě je třeba zasadit informace do kontextu. Během studie si totiž lidé sami zapisovali, co snědli, tudíž výsledky mohou být maličko zkreslené.

Zároveň je asi třeba vzít v potaz i fakt, že pokud celý život žijete nezdravě, nesportujete a jídelníček se skládá převážně z nezdravých tuků a jednoduchých cukrů, zaděláte si na kardiovaskulární onemocnění mnohem dříve a přechod na light verze nápojů vás nespasí.

„Neříkám, že tyto studie nemají význam, ale je třeba přistupovat k nim s rezervou, protože věcí, které mohou výsledky ovlivnit, je více. Ale samozřejmě pokud by takových výzkumů přibývalo, je třeba se nad tím zamyslet,“ upozorňuje Martin Haluzík.

Na druhou stranu umělá sladila ve vyšším množství mohou být příčinou změn střevního mikrobiomu (o kterém si v podcastu povídala Lucie Šilhová), které nejsou pro tělo výhodné a mohou vést ke zhoršení metabolických parametrů. Ovšem ani v tomto případě to není tak jednoznačné. Co všechno může ovlivňovat střevní mikrobiom, kde všude najdete skrytá umělá sladila a jak je to s jejich vlivem na hubnutí, si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování, kde byl hostem profesor Martin Haluzík.

S kým jsme si povídali

Profesor MUDr. Martin Haluzík, DrSc., patří ke světově známým výzkumníkům a zasloužil se o řadu důležitých objevů v oblasti diabetologie a endokrinologie. Napsal více než 300 odborných publikací, které jsou hojně citovány po celém světě. V současné době je přednostou Centra diabetologie pražského IKEMu a vedoucím Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jsou témata, o kterých se nemluví. Ale zajímají každého. Protože každý se vyprazdňuje. Tlusté střevo však není jen poslední štace potravy v těle. V organismu ovlivňuje téměř všechny děje. Dokonce i to, s jakou náladou jste dnes ráno vstali.

Představte si obrovskou metropoli – asi jako Šanghaj. Po ulici běhá spousta řemeslníků a také policistů, kteří dohlížejí na pořádek. Každý ví, co má dělat, všechno funguje. Už to vidíte? Gratulujeme. Právě jste nahlédli do fungování střevního mikrobiomu, protože přesně takhle šrumec v lidských útrobách popisuje v podcastu MUDr.ování doktor Július Örhalmi, přední český koloproktolog.

O tom, že je lidské střevo hustě osídleno rozličnými mikroorganismy včetně plísní a hub, se ví dávno. Ale teprve nejnovější poznatky ukazují, jak důležité v sobě hostíme společenství. „Střevní mikrobiom ovlivňuje celého člověka včetně psychiky. Vylučuje totiž serotonin, což je hormon štěstí. Když je ho nedostatek, pacient má spánkové poruchy, poruchy pozornosti, deprese, úzkostné stavy,“ vypočítává v podcastu Július Örhalmi. To už jsou dost pádné důvody pro to, abychom zdraví tlustého střeva věnovali pozornost.

Hemoroidy má každý

Nejčastější problém, se kterým se lidé obracejí na proktologa, je hemoroidální nemoc. Říká se jí laicky hemoroidy, což není přesné, protože ty má každý. „Dokonce i malé dítě. Jde totiž o žilní pletenec u ústí konečníku, jenž má krom jiného utěsňovací funkci,“ vysvětluje doktor Örhalmi.

Podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky se s hemoroidální nemocí léčí 800 000 lidí ročně. „Na vině je obezita, sedavý způsob zaměstnání, nedostatek vlákniny a nedostatečný pitný režim. A někdy i stres,“ vypočítává nejčastější příčiny lékař. Pokud pacient přijde včas, ve většině případů je možné problém vyřešit ambulantně. Hemoroidální nemoc se může objevit také u žen po porodu. To je sice velice nepříjemné, ale tlusté střevo se může dostat i do mnohem horších potíží.

Když nemůžete vyjít z bytu

Při tak namáhavém silovém výkonu, jako je porod, se totiž v oblasti kolem konečníku může pokazit i leccos dalšího. Výsledkem může být zdrcující diagnóza inkontinence stolice. „Pacienti jsou sociálně deprivovaní, protože se téměř nedostanou z domu. Ale každá inkontinence je léčitelná. Pomůže třeba sakrální neuromodulace, kdy se zavede ke křížové kosti elektroda, která dráždí nervové zakončení směřující ke konečníku a zároveň vysílá nervové signály k mozku. Je to jednoduchá a velmi efektivní operace, úspěšnost je kolem devadesáti procent,“ říká lékař.

V podcastu MUDr.ování se také dozvíte, proč bychom neměli vysedávat dlouho na toaletě, jaké nemoci mohou střeva postihnut a jak se jich vyvarovat a proč by měly ženy pravidelně posilovat pánevní dno.

S kým jsme si povídali?

Gastroenterolog a proktolog MUDr. Július Örhalmi je předseda České koloproktologické  společnosti. Koloproktologie je chirurgický obor, který se zabývá výzkumem a léčbou onemocnění tlustého střeva a konečníku.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

V ústech máme až 1 000 druhů bakterií, a to jsou pouze ty, o kterých vědci vědí. Ve skutečnosti jich tam může být ještě víc. Ve chvíli, kdy dojde k bakteriální nerovnováze, může se to projevit jako zápach z úst. Co ještě ho způsobuje?

Nejčastější příčina, která za zmíněnou bakteriální nerovnováhu může, je nevhodná ústní hygiena. Jak se to má dělat správně? Patří sem čištění zubů dvakrát denně, ideálně ráno a večer. A zatímco ranní čištění může být kratší, večer byste mu měli věnovat opravdu dost času. „Večer musí být hygiena se vším všudy. Klidně pět minut a správné použití mezizubních kartáčků. V tu chvíli dochází k přemnožování bakterií v mezizubních prostorech. A večer je to důležité proto, že přes noc dochází i ke snížené produkci slin,“ vysvětluje dentální hygienistka Adéla Šonková.

Zápach z úst ale není vždy způsoben pouze špatnou hygienou, na vině je i sucho v dutině ústní, paradentóza či některé onemocnění spojené s trávicím traktem. Více o tom všem, a také třeba jak si vybrat žvýkačky, si poslechněte v novém dílu podcastu MUDr.ování, kde byla hostem dentální hygienistka Adéla Šonková:

Pozor na pěnu
Zatímco zubní ani mezizubní kartáčky byste neměli nikdy vynechávat, ústní voda není vždy vhodná. Mnohé jsou totiž vyrobeny na bázi alkoholu, což může vést k snížené produkci slin. Pokud ji používat chcete, sáhněte po bylinkové. Tady ale dentální hygienistka varuje, že bylinky mohou z dlouhodobého hlediska zuby obarvit. Týká se to zejména hřebíčku a šalvěje, které se v nich užívají hojně.

Alfa a omega čištění je správný pohyb zubního kartáčku, přesto je dobré sledovat také složení zubní pasty. Její účel je spíše deodorační, i tak je však lepší vyhnout se příliš abrazivním pastám: obsahují krystalky, které se ne vždy rozpustí. „Sahám většinou po těch přírodnějších, a když si vybírám pastu, tak s fluoridem a takovou, která nemá pěnidla,“ radí Adéla Šonková.

Tato pěnidla totiž mohou některým lidem způsobovat ekzémy kolem úst. Pro někoho mohou být ale stejně tak nevhodné fluoridy, proto je třeba vyzkoušet toho více. „Mám i pacienty, kteří si čistí zuby bez pasty. Ona totiž plní funkci zejména deodorantu,“ říká odbornice a dodává, že by lidé neměli zapomínat ani na čištění jazyka, které je specifické.

„Nedoporučuji škrabky, použijte kartáček. Nemůžete s ním drhnout sem tam, je to jen jemné hlazení od kořenu jazyka po špičku,“ vysvětluje Adéla Šonková. Tedy pohyb podobný tomu, když si češete vlasy.

S kým jsme si povídali

Adéla Šonková je dentální hygienistka a pracuje na zubní klinice Dental Office H33. Studium dentální hygieny dokončila v roce 2020 v Praze. Od té doby navštívila nespočet školení týkajících se onemocnění dutiny ústní. V oboru se i nadále vzdělává. Zakládá si na důkladné instruktáži a vysvětlení problémů, které se v dutině ústní vyskytují.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jedna z mnoha úchvatných dovedností lidské pokožky je samočisticí schopnost. Díky nikdy nekončícímu odlupování vrchní vrstvy kůže se dokáže zbavit alergizujících chemikálií a některých patogenů mikrobů, i když není po ruce voda a mýdlo.

O kůži se říká, že je to největší orgán lidského těla. Ale jak je to s její hmotností? „U každého je to jinak. Vrchní vrstva kůže má zhruba tři kila, celková hmotnost je pak individuální. Do kůže totiž patří i podkoží, kde je tuková tkáň. Obecně by se dalo říci, že kůže tvoří pět až devět procent tělesné hmotnosti člověka,“ říká dermatoložka Petra Gkalpakioti v nové epizodě podcastu MUDr.ování. A pozor, je rozdíl, zda mluvíte o pokožce, nebo o kůži. Pokožka je totiž jedna ze tří vrstev kůže, pod ní byste našli ještě škáru a podkoží.

Zdravá kůže, veselá mysl

Jak již bylo řečeno, pokožka má mnoho funkcí, kromě ochranné či termoregulační plní i funkci psychosociální, slovy dermatoložky „pomáhá udržovat psychickou pohodu“. Ta je však extrémně narušena, když ochrannou vrstvu pokožky zasáhne atopický ekzém. „Ochranná vrstva je tvořena vodou a určitými typy tuků. Pokud nefunguje dobře, nedokáže reagovat na alergeny z vnějšího prostředí, případně na infekce, pokožka je pak více zranitelná. A také extrémně svědí,“ popisuje Petra Gkalpakioti potíže pacientů s atopickým ekzémem.

Tento nejčastější druh ekzému trápí hlavně děti, u nejmenších je to až dvacet procent. Kvůli geneticky daným predispozicím je atopický ekzém nevyléčitelný. Ale než děti nastoupí do první třídy, u sedmdesáti procent z nich přejde atopický ekzém do remise. To znamená, že pacienti nemají žádné potíže. „Nikdy ale nevíme, na jak dlouho může ‚usnout‘,“ přiznává dermatoložka.

Žehlení nepomůže

Atopický ekzém není jedna z novodobých nemocí, jak se někdy tvrdí. „Je tu dlouhá léta, znaly ho i naše babičky. V určitých zdrojích jsem našla, že pojem atopie je znám už od dvacátých let minulého století. Hledal se spouštěč, maminky měnily prací prášky, všechno žehlily,“ říká Petra Gkalpakioti. Dnes víme, že taková „léčba“ mohla citlivé pokožce nemocného ulevit, ale určitě nezlepšila jeho stav.

Dnes mají lékaři díky vědeckým poznatkům k dispozici opravdu účinné způsoby, jak příznaky atopického ekzému zmírnit. O nejmodernějších léčebných metodách se dermatoložka rozhovořila v podcastu MUDr.ování, kde mimo jiné zmínila, co znamená pravidlo tří minut, proč na atopickou pokožku nepatří heřmánek a zda slunečné dny u moře pomohou skutečně každému, kdo touto nemocí trpí. V rozhovoru se také dozvíte, jak je to s nakažlivostí atopického ekzému a zda ho lze zaměnit s jinou nemocí pokožky.

S kým jsme si povídali

Dermatoložka MUDr. Petra Gkalpakioti v současné době působí jako vedoucí lékařka Kožní poradny pro děti a dorost na Dermatovenerologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty UK.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Počet žen, které přivedou na svět dítě císařským řezem, je pětkrát víc než před padesáti lety. Čím to je? Zapomněly jsme snad rodit? Nebo to naše blahobytem zbytnělá těla už nedokážou? Anebo si prostě část žen řekne, proč podstupovat bolest, když medicína nabízí jiné řešení?

Není to tak, že by žena přišla do porodnice a zaškrtla políčko císařský řez, čímž by dala najevo své přání. Gynekologické operace nejsou houska na krámě, aby si každý vybral dle libosti tu svou.

„Pokud žena přijde, že jí to doporučila kamarádka, tak se jí to snažíme rozmluvit. Někdy tam ale mohou být traumata z předchozích porodů, můžou tam být špatné zkušenosti z blízké rodiny a dostaví se panický strach, že to nemůže dopadnout dobře. Někdy jsou ty případy tak složité, že důvody zcela nerozkryjeme,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě.

Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování. Dozvíte se mimo jiné, jak porod císařským řezem probíhá a zda ovlivňuje schopnost ženy znovu otěhotnět.

Rozhodující je věk prvorodičky

Nárůst počtu císařských řezů je dán kvalitnější diagnostikou, což v důsledku znamená víc zachráněných dětí i matek. Svou roli hraje i věk rodiček. „Zatímco v devadesátých letech byl průměrný věk ženy při prvním porodu něco kolem dvaceti, dvaceti jedna let, tak dneska je to třicet jedna let. Těch deset let rozdílu v životě ženy je prostě hodně. Nelze ale říci, že čím starší žena, tím větší ,šance‘ na porod císařským řezem. Rozhodující je věk ženy při prvním porodu. Vůbec nechci ženám radit, v kolika letech by měly rodit. Jenom říkám, jak to funguje z biologického hlediska,“ říká docent Šimetka s tím, že oproti normálnímu porodu je při císařském řezu žena vystavena čtyřnásobnému riziku komplikací. „A může po něm zůstat i jizva na duši,“ dodává.

Příchod na svět otvorem v břišní dutině není pro dítě vůbec snadný. Že by mu snad ublížil skalpel pohybující se v těsné blízkosti tělíčka, nehrozí, byť nějaký ten šrám si podle docenta Šimetky vzácně odnést může. Důležitější pro jeho vývoj je zhoršená poporodní adaptace, kdy část novorozenců skončí v inkubátoru.

„Nemůžou být hned po porodu s maminkou. To je ale velmi důležité, aby si maminka miminko osahala, opusinkovala, a to nejen po psychické, ale po zdravotní stránce. Průchod porodními cestami také znamená osídlení miminka bateriemi z pochvy ženy, čímž vzniká budoucí mikrobiom, který má na zdraví člověka zásadní vliv,“ vysvětluje důležitost vaginálního porodu Ondřej Šimetka.

„Buďme ale rádi, že máme možnost císařského řezu, buďme si však vědomi toho, že je to velká břišní operace. A je nutné k ní mít respekt,“ uzavírá gynkolog.

S kým jsme si povídali?

Docent Ondřej Šimetka, Ph.D., MBA, je přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava. V letošním roce pořádal multioborovou konferenci POROD 2023, která se týkala právě císařského řezu.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Světu sociálních sítí na první pohled vládne trend body positivity, který hlásá, že všechny postavy, bez ohledu na váhu, barvu, pohlaví či handicap, jsou krásné. V ideálním světě by to tedy pomalu vedlo k tomu, že bude klesat počet lidí, kteří trpí poruchami příjmu potravy.

Zní to jako pohádka o dokonalém světě diverzity, ale realita je stále ještě jinde. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistik se v roce 2021 léčilo s některou poruchou příjmu potravy přes 3 500 mladistvých, což je o 62 % procent více, než tomu bylo v roce 2017. A to hovoříme pouze o případech, které zachytil zdravotnický systém. Ve skutečnosti jsou čísla ještě vyšší.

Jak s dítětem mluvit, pokud máte podezření, že se potýká s některou z poruch příjmu potravy? Na co by si měly dát pozor maminky ve vztahu ke svým dětem? Celý rozhovor s lékařkou Anetou Málkovou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

Velký podíl na růstu případů poruch příjmu potravy má i pandemie covidu-19 a s ním spojená izolace. „Děti přišly o sociální kontakty a ocitly se v domácím prostředí, což v některých rodinách mohlo být plus, v jiných se ale zostřily problémy, které tam do té doby spaly. Jako třeba nefunkční vztahy, špatně nastavený režim či absence milovaného sportu či sociálních kontaktů. To vše dohromady mohlo být tou pomyslnou poslední třešničkou na dortu,“ vysvětluje lékařka Aneta Málková.

Navíc se během pandemie u některých dětí rozvinuly psychické problémy, ať už deprese, nebo úzkosti, které u vzniku poruch příjmu potravy, jenž lze chápat jako psychosomatické onemocnění, také hrají roli.

Pochvala, která tne do živého

Domácí prostředí je jedním z hlavních aspektů, které mohou ovlivnit rozvoj poruch příjmu potravy u dětí. Přitom v tom vůbec nemusí hrát roli hloupé poznámky typu „Ty máš ale roztomilý kejtičky“. Stačí mnohem méně, jako „Tyhle šaty ty sluší“. Zdá se vám to úplně v pohodě? Ono vlastně je, ovšem za předpokladu, že máte zdravé sebevědomí. Jenže pokud je psychika nalomená, může osoba ve zdánlivě neškodné větě slyšet „Dneska ti to sluší, ale včera to byla hrůza“. A i taková drobnost může být dalším dílkem do skládačky s názvem anorexie.

Aneta Málková proto klade velký důraz na sdílení emocí v rodině. Což může jít i ruku v ruce právě s tím, jak pochvaly formulujete. Může fungovat „Ty šaty ti udělaly radost, viď“ nebo „Zdá se mi, že se cítíš šťastně“. Cílem je odpoutat se od hodnocení zevnějšku. A to se netýká pouze komentářů, které doma padnou napřímo. Vyvarovat byste se měli i hodnocení lidí kolem.

Jakmile budete hlasitě komentovat sousedku, že jí zase vyrostl zadek, či moderátorku v televizi, že v těch šatech vypadá hrozně, dítě si tohle všechno vezme a bude získávat dojem, že na vzhledu záleží. Víc, než si vlastně uvědomujeme.

S kým jsme si povídali

MUDr. Aneta Málková je všeobecná praktická lékařka se zaměřením na psychosomatický a celostní přístup ke zdraví a nemoci. Sama si kdysi prošla anorexií a bulimií a díky této zkušenosti dnes pomáhá nemocným s poruchami příjmu potravy.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Slyšíte, co jiní neslyší, ale nemoc v pravém slova smyslu to není. Přesto lidé postižení pískáním, šuměním a dalšími zvuky v uchu vyhledají pomoc lékaře s tím, že je to stav k zbláznění. Co ale zmůže odborník, když zvuky nelze změřit ani jinak diagnostikovat? Jistá naděje tu je.

U tinnitu neplatí nic a platí všechno. Když vám někdo řekne, že ho způsobuje stres, může to tak být. Ale nemusí. Když se dočtete, že problém vzniká kvůli pobytu v hlučném prostředí, dá se tomu věřit. Ale ne každý muzikant nebo obráběč kovů tinnitem trpí. Kde tedy začít, pokud se chcete obtěžujících zvuků v uchu zbavit? „Je třeba udělat obrovské kontrolní vyšetření, abychom vyloučili zásadní typy nemocí, které by mohly tinnitus způsobit,“ říká doktor Petr Jirák, specialista ORL. Zvuky v uchu totiž může způsobit stav krční páteře, pak může pomoci fyzioterapie nebo někdy pouhá výměna polštáře. „Na vině může být i stav cév, které se zužují nebo z nějakého důvodu stáhnou a nedovedou do středního a vnitřního ucha dostatek krve. To může způsobit zánět nebo nádor či jiná příčina vyžadující aktivní léčbu,“ říká odborník. A když se nic z výše uvedeného nepotvrdí? Ani tak nejsou lékaři, a hlavně pacienti bezmocní.

Alternativní pomoc

Důležité je přijít včas, to platí u tinnitu stejně jako u jiných medicínských záležitostí. „Pokud problémy netrvají dlouho, tak se tinnitus daří poměrně hezky vyléčit. Pokud je ale trvalý, dlouhodobý, vznikl dávno, tak možnosti jsou velmi nízké,“ přiznává doktor Jirák. Nicméně od vyšetření neodrazuje ani lidi, kteří tinnitem trpí i několik let. „Pokud je tinitus jednostranný a pomaloučku, polehoučku se horší, tak je dobře, že pacient přijde. Nebudu mu umět pomoci s tinnitem, ale mohu vyloučit, že je za ním schovaná nějaká těžší choroba.“

Když nedokáže pomoci klasická medicína, mohou být alternativní metody úspěšnější? Podle primáře Jiráka lze dosáhnout dobrých výsledků s akupunkturou a akupresurou, existují i laserové terapie, ale nic není dopředu zaručené. A co zvuková terapie, kdy si postižený pouští do uší jiné zvuky? Pomůže odbourat tinnitus? Jaké jsou další možnosti léčby? Může tinnitus způsobit voda nateklá do ucha při koupání nebo časté záněty středního ucha? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podastu MUDr.ování.

S kým jsme se povídali? 

MUDr. Petr Jirák vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, jeho specializací je otorinolaryngologie. V současné době je primářem Oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku Nemocnice na Homolce.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Chcete vědět, jak dlouho budete žít? Stačí vám jediné vyšetření. A narozdíl od minulosti, kdy šlo o dosti krvavou proceduru, ani trochu nebolí.

Každý druhý člověk v téhle zemi zemře na kardiovaskulární nemoc. Můžete se rozpočítat. První, druhý, první, druhý. Jak nebýt v životě ten druhý? Sledujte svůj krevní tlak. A když bude něco v nepořádku, řešte to hned. „Krevní tlak se těsně pojí s prognózou jedince, to znamená, jak dlouho bude žít. Protože čím je krevní tlak vyšší, tím jsou cévy méně pružné,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování lékařka Eva Kociánová s tím, že tento stav vede ke kardiovaskulárním komplikacím a člověka přímo ohrožuje na životě v dlouhodobém horizontu. „Zvýšený a vysoký krevní tlak razantně zkracují naše dožití,“ uvádí v rozhovoru kardioložka.

Nejen infarkt, ale i demence

Než byly vynalezeny tonometry, krevní tlak se měřil tak, že se otevřela arterie a podle toho, jak vysoko krev stříkala, případně vystoupala v hadičce, lékaři poznali, jak na tom dotyčný je. Co ale hodnota vůbec udává? „Jak krev tlačí na krevní stěnu. Z toho vyplývá, že krevní tlak ovlivňuje celý organismus, všechny orgány. Některé jsou na něj citlivější, to je srdce a ledviny, u pánů také erektilní tělesa. Tam se také nejdřív pozná, že je něco v nepořádku,“ říká lékařka.

Zkoumají se ale i další dopady vysokého krevního tlaku na jedince. „Například to, jak moc může zvýšit riziko demence. Ukazuje se, že korelace je velice těsná a že pokud budete mít v padesáti letech vysoký krevní tlak, tak riziko, že budete v budoucnu dementní, je o šedesát procent vyšší,“ uvádí MUDr. Kociánová.

Normální nebo vysoký? Normální vysoký

Jestli teď krčíte rameny a říkáte hm, ale já mám hypertenzi po mamince, co s tím nadělám, vězte, že naděláte dost. „Obecně se role genetiky nadhodnocuje. Protože to, co dědíme, jsou nejen geny, ale i životní styl. Ano, existují genetické formy hypertenze, ale jsou jich řádově procenta. Dědíme predispozice, takže i když ,šanci´ onemocnět máme, do velice významné míry se tomu dá vzepřít životním stylem,“ říká lékařka. Jaké jsou rizikové faktory pro vznik hypertenze? Jaká hodnota krevního tlaku je správná a co už je moc? Co to znamená, když lékař řekne, máte ,normální vysoký´ krevní tlak? A máme stejný tlak na obou rukou? Celý rozhovor s odbornicí si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme se povídali? 

MUDr. Eva Kociánová, Ph.D. je vedoucí lékařka Centra pro hypertenzi a sekundární prevenci na 1. interní klinice – kardiologické FN Olomouc a garantka projektu Nebuď pod tlakem.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jestli si pánové myslí, že střídání nálad a návaly horka jsou v rámci hormonální nerovnováhy rezervovány jen pro ženy, mýlí se. I s muži dokážou hormony pěkně zamávat. Jen se to děje v trochu jiném režimu. A podstatně déle.

Otcové dnešních mužů prý měli o dvacet procent vyšší hladinu testosteronu než generace, která přišla po nich. Je to snad vědecky podložené znamení, že nad mužností se opravdu definitivně stahují mračna? Ne tak docela. Doktor Drahomír Havlíček sice mezigenerační pokles potvrzuje, ale odlišné naměřené hodnoty prý mohla způsobit i preciznější diagnostika. Citlivé přístroje a testy zkrátka odhalí i to, co dříve zůstalo nerozpoznáno. „Také nelze jednoznačně říci, že by dnes muži byli ,menšími´ muži než dříve. Pokud má někdo dvojnásobně vyšší hladinu testosteronu, ještě to neznamená, že by měl být také dvojnásobně výkonnější,“ uvádí doktor Havlíček.

Kdy je čas na sex?

Že testosteron mužům v čase klesá, je biologicky daný fakt. Jeho hladina se mění i během dne. „Nejvyšší je brzy nad ránem, k večeru výrazně klesá, takže muž jde spát s nejnižšími hodnotami. Po třech hodinách spánku, což je minimum, které organismus potřebuje k tomu, aby se testosteron začal syntetizovat, začíná hladina znovu stoupat,“ říká odborník. Jak tuto informaci muži využijí, necháme už na nich. Dobré je ale vědět, že aspekt sexuálního života je jeden z mnoha, který hladina mužského hormonu ovlivňuje. „Libido testosteron ovlivňuje jak v rovině kvality, tak v rovině frekvence,“ říká doktor Havlíček s tím, že klesající hladinu testosteronu lze zastavit.

Čím víc hormonu, tím víc dětí?

„Můžeme to přirovnat k hormonální substituci u žen, podobnosti tam jsou. Ale taky zásadní rozdíly. Navíc lze mužský ,přechod´ obtížně kvantifikovat, protože zatímco u žen trvá několik let, u mužů se můžeme bavit o několika desítkách let, během kterých testosteron ubývá. Třeba o čtyřiceti,“ překvapuje odborník a dodává, že některé příznaky typické pro ženskou menopauzu se mohou objevit i u mužů. Jaké příznaky to jsou? Dá se hladina testosteronu ovlivnit i v „domácích“ podmínkách? A proč se mýlí ten, kdo si myslí, že hladina testosteronu primárně souvisí s plodností muže?

Celý rozhovor s odborníkem na testosteronovou substituční léčbu si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme se povídali? 

MUDr. Drahomír Havlíček

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Když užíváme léky, většinou moc nepřemýšlíme, kde se vzaly a kdo je před námi na vlastním těle testoval. Proč bychom taky měli, důležité je, že nám přinesou úlevu. Ale přece jen, někdy člověka napadne, jak dlouho asi trvá, než se lék dostane od vědců k pacientům? Kolik to stojí? A kdo to platí?

Takových krásných příběhů, jaký je spjatý s náhodným objevením penicilínu, už asi moc nezažijeme. Vývoj nových léků se totiž snaží reagovat na stávající trendy ve výzkumu a na poznatky o daných nemocech. Cesta je to dlouhá, namáhavá, a ne vždy vítězná. „Když budu mluvit za nás v současné fázi vývoje našeho hlavního léčivého přípravku, tak pravděpodobnost úspěchu je deset procent,“ říká Marek Hraška, ředitel klinických projektů ve firmě zabývající se vývojem léků proti rakovině. To znamená, že pouze desetina znalostí, zkoumání, času, peněz a lidských zdrojů se přetaví do léku. Není to frustrující? „Pokud to nevyjde, zklamání tam je, ale věříme, že práce, kterou jsme do toho dali, nepřijde vniveč. A že třeba v budoucnu budeme z dneška vědět, co udělat lépe a na čem stavět,“ říká ředitel Hraška.

Spěchat pomalu

Pokud jde o vývoj léků, právě ty na rakovinu jsou mezi laiky očekávané snad s největší nadějí. Jenže od nápadu k uvedení na trh podle Marka Hrašky nezřídka uběhne patnáct až dvacet let. To je pro někoho, kdo rakovinou trpí, případně pro jeho blízkého, ukrutně dlouhá doba. Ale uspěchat se to nesmí. Práce na vývoji léku trvá v laboratořích nějakých deset let, pak ovšem musí nastoupit ještě klinická fáze, kdy se testuje na lidech. Ta je rozdělena na tři části. „Fáze jedna je zásadní v tom smyslu, že je to úplně poprvé, kdy novou látku vpravíme do člověka. Cílem je absolutní bezpečnost. Když se potvrdí, že lék je bezpečný, můžeme postupovat dál, abychom zjistili, že s nemocí dělá, co potřebujeme. Tam už si můžeme troufnout vystavit účinkům vyvíjeného léku více pacientů, ostatně je to i nutnost, otestovat ho na větším vzorku. Fáze tři pak prokazuje, že lék je nejen bezpečný, ale i účinný, na stovkách a tisícovkách pacientů,“ vysvětluje Marek Hraška s tím, že pacienty k testování vybírají podle daných kritérií spolupracující lékaři. „Pokud jde o onkologické léky, tak se samozřejmě testují pouze na onkologických pacientech.“

Dítě není zmenšený dospělý

Mají lidé ve výzkumu dost pacientů, kteří jsou ochotni léky testovat? „Nevím, jak správně odpovědět. Asi bych měl říci bohužel, protože pracujeme na vývoji onkologických léků, takže ano, pacientů je bohužel hodně,“ říká v rozhovoru Marek Hraška a dodává, že v současné době firma, ve které pracuje, nevyvíjí žádný lék pro dětské pacienty. Nicméně pokud se tak děje, regulační úřady deklarují poptávku léky na malých pacientech testovat. „Dost často se totiž děti léčí tak, že se změní třeba jen dávkování podle váhy nebo aktivní plochy těla. Ale ono to tak není, protože biologie říká, že dítě není zmenšený dospělý. Takže úřady hodně podporují, pokud je to opodstatněné, i vývoj léků pro pediatrickou populaci,“ vysvětluje jednu ze složitostí vývoje léků Marek Hraška.

V rozhovoru se také dozvíte, kolik stojí vývoj léku na rakovinu a kdo celý proces platí. Kolik účastníků klinických studií vědci potřebují, aby byl lék schválen? Ještě stále se při vývoji používají laboratorní zvířata? A berou vědci také v potaz kromě účinnosti léků též kvalitu pacientova života? Celý rozhovor o tom, jak vznikají nové léky, si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali? Marek Hraška získal doktorát z genetiky a molekulární biologie na Přírodovědecké fakultě JČU v Českých Budějovicích. Od roku 2007 se pohybuje v oblasti klinického hodnocení originálních léčivých přípravků v oblasti onkologie. V současné době se podílí na vývoji inovativních léčivých přípravků na nádorová onemocnění v  biotechnologické společnosti SOTIO.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Před sto lety byla rakovina plic vzácná. Pak se ale začaly cigarety vyrábět strojově a raketově stoupl nejen počet kuřáků, ale také onemocnění plicním karcinomem. Nejprve se tak stalo u mužů, později také u žen, které toužily pány ve všem dohnat. Tak proč ne i v kouření.

Teď ženy dokonce vedou. U mužů se totiž nově objevené nádory plic ustálily na víceméně stejném počtu, ale dámy se stále potýkají s nárůstem. Říká se tomu odložený efekt. „Když začnete kouřit, tak se svého karcinomu plic dožijete za deset, dvacet let,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování penumoložka Martina Koziar Vašáková.

Kouření vs vapování

Zatímco dnešní šedesátnice se vesele prokouřily koncem dvacátého století, zahaleny dýmem mentolek a dalších cigaret tvářících se zdravě, dcery mají pocit, že na to vyzrály. Tu ošklivou páchnoucí věc, která je z vás i oblečení cítit na sto honů, vyměnily za nahřívaný tabák, ideálně ovoněný, aby to působilo přírodně. Počet kuřáků díky tomu sice stagnuje, ale radostná zpráva je to jen zdánlivě. „Místo toho, aby dnes lidé kouřili cigarety čili hořící tabákové výrobky, přecházejí na jiné způsoby inhalace nikotinu. To mně ale připadá jako další pandemie, která nám přinese jistě mnoho dalších zánětlivých i nádorových nemocí,“ varuje profesorka Koziar Vašáková.

Každý den s jedem

Nikotin najdete v seznamu jedů a toxických látek, takže debata o jeho zdravějším užívání je nesmyslná. „Každý by si měl uvědomit, že nikotin nemá žádnou bezpečnou dávku, škodí v jakémkoliv množství,“ říká v rozhovoru odbornice. A navíc, vapovat můžeme prakticky všude, takže do těla dostaneme mnohem větší dávky nikotinu, protože ho lze inhalovat prakticky nepřetržitě.

„A to nemluvím o náhražkách v podobě nikotinových sáčků, kdy školák do sebe může dostat až čtyřicetinásobnou dávku nikotinu, než kdyby někde za bukem kouřil cigarety,“ doplňuje pneumoložka s tím, že podle dotazníkového šetření u žáků středních škol a druhého stupně základních škol víme, že většina považuje zmíněné sáčky, vapování a podobně za běžnou součást svého života. „Je to nová forma narkomanie a my nevíme, co to udělá za dvacet let, co bude ten biologický odložený efekt. Stejně jako nikdo netušil, že kouření způsobí obrovský nárůst nádorů plic, kardiovaskulární nemoci, demenci.“

Vzácnější než srdce

Říká se, že plíce nebolí. A je to pravda, ostatně i proto bývá karcinom plic odhalen v mnoha případech tak pozdě, že už nádor není možné vyléčit. Přesto, snad každý zná silnou řezavou bolest na hrudi, když se potýká s nemocí horních cest dýchacích. „Samotné plíce nebolí, ale bolí struktury, které je obklopují. Třeba průdušnice, když máte virový zánět průdušek, bolí tak moc, že někdo raději nekašle,“ říká profesorka. V rozhovoru se také dozvíte, jak velkou plochu by zabraly plíce, kdyby se rozprostřely, v čem jsou choulostivější než lidské srdce, proč nikdy nevydechneme všechen vzduch a jak to, že zápal plic může vzniknout kvůli obezitě.

S kým jsme si povídali?

Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D. je přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice a předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jestli něco člověk nemůže Jaroslavu Duškovi a jeho výrokům o rakovině coby vědomé sebevraždě upřít, je rozvíření debaty o psychosomatice. Neboli o vlivu našeho způsobu života, jeho prožívání a duševního nastavení na fyzické zdraví. O zmiňovaném pánovi si můžeme myslet cokoliv, ale o propojení těla a duše snad už nikdo nepochybuje.

Je zbytečné znovu rozebírat hercova slova, soudní lidé si svůj názor udělali. Ale přece jen, nejsou odborníci na psychosomatiku v odsudku shovívavější? Oni přece dobře vědí, že nemocná duše dokáže přenést nemoc na tělo. „Zdá se mi to hodně silné a hodně necitlivé vyjádření. Dnes už nikdo nepochybuje, že to, co prožíváme nebo cítíme, má spojitost s tím, co se děje v těle. Které přesně mechanismy se na tom podílejí, se ale pořád zkoumá,“ říká psychiatrička Daniela Šroubková z Psychosomatického centra Praha v nové epizodě podcastu MUDr.ování.

Podle odbornice jsou ve hře neuronální, metabolické a hormonální systémy. „Také už víme, že mozek a další orgány jsou schopné získávat informace nejen z vnitřního, ale i z vnějšího prostředí. Nově se dokonce hovoří o srdečním magnetickém poli nebo o mikrobiomu ve střevě. A skrz tyhle systémy jsou ovlivňovány skrz naše prožívání,“ vysvětluje odbornice na psychosomatickou medicínu.

Tréma i radost se na těle odrazí
Pokud jde o konkrétní Duškovo tvrzení, Daniela Šroubková ho považuje na nešťastné. „Rozhodně bych se ohradila proti slovu vědomě, to by nemohl potvrdit žádný člověk s rakovinou. Jsou samozřejmě nějaké duchovní proudy, které hovoří o tom, že si život svým způsobem nějak tvoříme, nicméně debata, která se kolem strhla, nepomůže nikomu. Ani lidem s rakovinou, ani těm, kteří je léčí. A těm, kteří mají problém se životem, už vůbec.“

Jestli ještě pořád tápete, o čem psychosomatika vlastně je, vzpomeňte si na trému. Zrychlený tep, svírání kolem žaludku, zhoršené dýchání, to je typická psychosomatická reakce, kdy pocit ovlivňuje tělesné procesy. Anebo radost. „Kromě malé trémy, co mě ve studiu čeká, jsem se i trochu těšila. Takže jsem se narovnala a rozjasnil se mi pohled. A takové věci zažíváme pořád,“ popisuje na svém příkladu odbornice. „Nejde tady vůbec o žádný alternativní proud medicíny, psychosomatika má své teoretické základy, pracuje na bio-psycho-sociálním modelu a základy těchto věd jdou v našem prostředí dávno položeny.“

Proč potřebuje žena při porodu klid
Daniela Šroubková se kromě jiných pacientů věnuje také matkám před porodem a při porodu. „Porod je velký psychosomatický proces, nesmírně složitý. Podílí se na něm řada hormonů, které jsou vyladěné v jedinečné souhře. Pokud se do tohoto koktejlu, kde hraje hlavní roli hormon oxytocin, dostane adrenalin, což je hormon, který tělo vyplavuje při požitku ohrožení a stresu, je známo, že porod má tendenci se zastavit,“ vysvětluje lékařka jeden z mnoha příkladů, kdy prožívání výrazně ovlivňuje fyziologické procesy.

V rozhovoru přidává další příklady, kdy se duše malinko „pere“ s tělem a vysvětluje, v čem jí při léčbě pomáhají věty typu „špatně se mi dýchá, protože na mě všechno leží“. Jaké jsou nejčastější psychosomatické poruchy? Kde se hromadí emoce, které nepouštíme ven? A opravdu platí "Věř a víra tvá tě uzdraví"? Celý rozhovor s psychiatričkou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?

Psychiatrička a psychoterapeutka Daniela Šroubková studovala 2. lékařskou fakultu UK, část studia absolvovala na australské Sydney University. Pracovala na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, v Krizovém centru Riaps nebo ve společnosti pro zdravé rodičovství Aperio. V současné době působí v Psychosomatickém centru Praha, které spoluzakládala.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Krev sice není orgán v pravém slova smyslu, nicméně hodně lékařů ji tak vnímá. Je to „orgán“ hodně neposedný a také trochu záhadný. Proč má například různé skupiny a skutečně je dobrý nápad uvažovat o transfuzi od mladého dárce jen proto, abychom si udrželi svěžest a zdraví? 

Před pár týdny proběhla médii zpráva, že si otec nechal do žil vpíchnout krev svého osmnáctiletého syna s tím, že tatínka to báječně omladí. „Je to úsměvné a principiálně nesmyl,“ komentuje v nové epizodě podcastu MUDr.ování případ profesor Jakub Radocha ze IV. Interní hematologické kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 

Jaká je nejčastější nemoc krve? Jaký prvek často chybí ženám a proč? Opravdu nám může ztuhnout krev v žilách, když se lekneme?A v jakých případech lékaři ještě stále používají historickou metodu pouštění žilou? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

Jakub Radocha vysvětluje: „Zdraví krve neovlivňuje primárně věk, podstatné je, jestli člověk přijímá dostatek stavebních prvků, z nichž se krev sestává. Důležité jsou bílkoviny, železo a vitamin B12. Na to by si měli dát pozor vegetariáni, protože spoustu důležitých nutrientů pro tvorbu červených krvinek obsahuje masitá strava,“ říká odborník a dodává, že zásadní je také příjem tekutin, protože tekutá složka neboli krevní plazma je médium, ve kterém jsou všechny důležité látky rozpuštěny a distribuovány po těle.

O krevních skupinách

Lidská krev má sice v základu plus minus stejné složení, ale co krevní skupiny? Má medicína vysvětlení pro jejich existenci? „Občas se tvrdí, že existují kvůli patogenům, jako je třeba malárie, kde některé krvinky jsou méně vnímavé vůči parazitům. Nicméně malárie se nevyskytuje všude na světě, zatímco všude na světě mají lidé různé krevní skupiny. Takže toto vysvětlení poněkud pokulhává. Přiznám se, že jsem dosud nenarazil na důvod, proč je tolik krevních skupin. Je to asi stejné, jako když se zeptáte, proč jsou na světě blonďáci a tmavovlasí. U krve, stejně jako u vlasů, nejspíš půjde o genetický polymorfismus a pestrost,“ uvažuje v podcastu docent Jakub Radocha.

Pokud tedy krevní skupiny nemají pro lidské tělo hlubší význam, nebo o něm zatím nevíme, je jasné, že návody, co a jak konzumovat, když jste A, B, 0, případně kombinace, jsou tak trochu vycucané z prstu. „Já mám krevní skupinu B+ a nikdy jsme se nezabýval tím, jestli mám jíst něco jiného než moje žena, která má krevní skupinu nula,“ komentuje nápad stravovat se či snad dokonce hubnout podle krevních skupin odborník.

Kolik krve můžete ztratit?

Je důležité vědět, jakou máte krevní skupinu? „Je to výhoda, ale určitě vás neznalost nepřipraví o život,“ uklidňuje hematolog s tím, že ve vypjatých situacích, jako je třeba dopravní nehoda, dostanete univerzální krev, kterou má záchranka vždycky nachystanou. A pokud jde o případy méně akutní, vaši informaci si zdravotníci stejně ověří. I v medicíně zkrátka platí, důvěřuj, ale prověřuj. Každopádně uklidňující může být fakt, že lidský organismus celkem bez úhony snese ztrátu až půl litru krve. To je asi desetina celkového objemu, neb každému z nás koluje v žilách plus minus pět litrů krve. „Záleží na tom, jak je člověk velký, hydratovaný, také na hmotnosti, protože těžší lidé mají krve víc, ale v zásadě je to pořád kolem těch pěti litrů,“ říká Jakub Radocha.

S kým jsme si povídali?Docent Jakub Radocha, Ph.D. studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V současné době působí na IV. Interní hematologické klinice téže fakulty, jeho specializací je hematoonkologie. Pracuje jako vedoucí lékař Transplantačního oddělení. Je držitelem ceny Josefa Hlávky, která se uděluje za původní vědeckou monografii, a působí též jako pedagog.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Elixír zdraví existuje. Tělo si ho dokonce umí vyrobit samo, ale zásoby většinou nedokážou pokrýt naše potřeby. Kvůli tomu se cítíme unavení, špatně spíme a chytneme každou virózu. Potřebujeme dobít baterky, říkáme si a nastavíme tvář slunci. A přesně tohle továrna na vitamin D potřebuje.

Pro koho se hodí infuze vitaminu D? Proč by ho měli podávat lidem místo antidepresiv? A co se stane, když se vitaminem D předávkujete? Rozhovor s praktickým lékařem Rodionem Schwarzem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

Vitamin D ovlivňuje až dvě stě dějů v těle, od zdraví kostí a zubů až po psychickou pohodu. „K životu ho potřebujeme mnohem víc, než si uvědomujeme. Představte si strom, ten má kořeny, ty tahají z půdy živiny, které jdou do větví a následně do listí a květů. Vitamin D je jeden takový kořen. A pokud bude kořen oslabený, část stromu neboli našeho těla bude trpět,“ říká praktický lékař Rodion Schwarz s tím, že zásadní je působení déčka na psychiku. „Kdyby česká populace měla normální hladinu vitaminu D, tak tu permanentně blbou náladu, která tady panuje, změníme na permanentně dobrou náladu.“

Deficit déčka má devět lidí z deseti
Jenže česká populace má vitaminu D málo. Stejně jako lidé v dalších vyspělých zemích. K jeho tvorbě je totiž potřeba vystavit pokožku slunečním paprskům, a to se děje málo. Cestu k slunci nám zahradil životní styl, kdy většinu času trávíme v kancelářích, posilovnách, nákupních centrech, autech, zkrátka uvnitř. A taky za to může prostředí, ve kterém žijeme, protože například přes smog se paprsky neproderou. „U téměř každé preventivní prohlídky u lidí nad osmnáct let nechávám zjišťovat hladinu vitaminu D. Začal jsem to dělat, když přišel covid, a zjistil jsem, že devět z deseti pacientů má těžký deficit. Nejedná se o sezónní pokles, ale o dlouhodobý trend,“ potvrzuje doktor Schwarz.

Jak poznáte, že máte nedostatek vitaminů v těle

O úžasných účincích vitaminu D na imunitu se ví dávno, ale informace bohužel zapadla v záplavě dalších nově objevených látek se stejným účinkem. „Pak ale přišla vlna covidu a to opravdu nešlo mluvit o čínských bylinách. Tak se vytáhly starší studie, které ukazovaly, že vitamin D má vliv na posílení imunity, na snížení nemocnosti nebo na přežití pacientů na jednotkách intenzivní péče,“ popisuje lékař situaci, proč se o vitaminu D znovu začalo mluvit.

Jak si naše babičky vyhřívaly kosti
A přitom tohle všechno už věděli naši předci, kteří říkali, kam nechodí slunce, chodí lékař. „Pamatuji na mou babičku, která vysedávala na sluníčku a tak zvaně si vyhřívala kosti. Dělala to podvědomě správně, pokožka starších lidí totiž hůř přeměňuje sluneční záření na vitamin D, proto se mu musí vystavit delší dobu,“ vysvětluje odborník s tím, že dermatologové před přímým sluncem varují, ale pro tvorbu vitaminu zcela postačí ranní nebo podvečerní sluníčko.
A když k tomu přidáte ještě mořské ryby, mohli byste být jedním z nemnoha šťastlivců, kteří nízkou hladinou déčka netrpí. Pokud ovšem nejste zrovna ten případ, který vitamin D špatně vstřebává kvůli kvalitě pokožky. „To jsou třeba severské národy nebo každý, kdo má tendenci se na sluníčku hned spálit,“ vysvětluje odborník a dodává, že v tom případě je vhodné zvolit doplňky stravy.

S kým jsme si povídali
Praktický lékař Rodion Schwarz pochází z Ukrajiny, studoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na švédské Lund University a na Hacettepe University v turecké Ankaře. Působil jako vedoucí lékař projektů v Keni a Burundi. Pracoval pro kliniku EUC a také pro Centrum Naděje na Hlavním nádraží. V současné době je vedoucím lékařem kliniky celostní medicíny Schwarz Clinic, kde se kromě jiného věnuje léčbě postcovidového syndromu.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Poznáte na obloze souhvězdí Velký vůz? A dokážete určit, jestli Měsíc dorůstá, anebo ubývá? Ne, nechceme vás zkoušet z astronomie. Ale napadlo vás při pozorování oblohy, co je lidské oko za zázračný orgán, že dohlédne až…? Až kam vlastně?

„Zdravé oko vidí donekonečna. Vždyť se díváme na hvězdy vzdálené miliony světelných let. I tak ale říkám studentům, pamatujte si, nevidíme očima, ale mozkem. Oči jsou jen snímače, senzor. Ale obraz, který vnímáme jako jedinci, se vytváří v mozku,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu MUDr.ování docent Martina Šín, přednosta Oční kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Oko, do mozku okno
Že odborníci na lidské tělo často souzní s pořekadly našich předků, jsme si za těch více než šedesát dílů podcastu MUDr.ování zvykli. Docent Šín není výjimka. Ovšem v případě rčení „oko do duše okno“ prokázali podle jeho informací předci schopnost vskutku vizionářskou: „Rčení platí nejen v poetickém slova smyslu, ale dnes nabývá nové dimenze i v tom lékařském. S moderními přístroji dokážeme diagnostikovat choroby mozku, tedy duše, když budeme předpokládat, že mozek je sídlem duše. Pohled skrz oko nám pomáhá v diagnostice chorob nervového systému,“ říká lékař.

Všichni víme, jak vzácný dar je schopnost vidění, přesto si to často uvědomíme, až když se nám v oku něco porouchá. U slunečních brýlí pohříchu často řešíme víc jejich tvar než schopnost chránit oko před slunečními paprsky. I když to se podle Martina Šína dokáže částečně ochránit i samo, před pohledem do slunce se reflexivně zavře, stejně jako třeba při ponoření hlavy pod vodu. Je fajn poslouchat svoje tělo a nesnažit se ve vodě reflex překonat. „Nechat při potápění oči otevřené bych v našich vodách kvůli výskytu bakterií a dalších látek nedoporučoval. Ostatně ani v moři bychom to neměli dělat, tam je zase sůl.“

Pohled přes růžové brýle
Když už byla řeč o slunečních brýlích, víte, že barva skel dokáže velmi mírně změnit dioptrie oka? „Hlavně růžové a oranžové brýle mají lehce vlastnost rozptylky, ale nic, co by mělo klinický význam,“ uklidňuje odborník na zrak a dodává, že sluneční brýle ale mohou být v určitých chvílích na překážku bezpečnému řízení automobilu. Proč tomu tak je, se dozvíte v podcastu MUDr.ování, stejně jako to, že i zdravé oko v jedné části dne vidí pouze černobíle. Kdy tenhle úkaz nastává? Jaký úraz si lékař před tím, než dělal oční medicínu, neuměl vůbec představit? Co by si měl člověk zabalit do lékárničky na cesty, pokud jde o oko? Jak pomáhá umělá inteligence v diagnostice očích chorob? A budou někdy naše oči operovat „umělí“ lékaři? Celý rozhovor s odborníkem na lidský zrak si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování. A jestli vás zajímá, proč lékaři nemají v oblibě oční čočky a jak je to s nákupem brýlí v samoobsluze, poslechněte si rozhovor s lékařkou Lucií Valešovou z loňska.

S kým jsme si povídali
Doc. MUDr. Martin Šín, Ph.D., FEBO, přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Má bohatou vědeckou, publikační i pedagogickou činnost, šestkrát obdržel Cenu za nejlepší přednášku autora do 35 let. Je odborným poradcem českého startupu Aireen, což je umělá inteligence, která dokáže z pouhé fotky oka rozpoznat znaky diabetické retinopatie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Ať se nám to líbí, nebo ne, v létě občas musíme s břichem ven. Řešíme, jak vypadá zvenčí, ale už málo víme o tom, co se odehrává uvnitř. Víte například, jak jsou v něm uloženy břišní orgány? A proč nás bolí v bedrech, když máme gynekologické potíže? Cvičení je dobrá věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Zejména maminky po porodu se snaží rychle dostat zpátky do plavkové formy, což mimo jiné znamená zbavit se vystouplého bříška. V tomto případě je ovšem namístě trpělivost. „Miminko rostlo devět měsíců a minimálně takový čas by si ženy měly dát, než budou mít zase původní břicho. Začínat by měly pozvolna a není na škodu navštívit specializované lekce pro maminky po porodu,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování fyzioterapeutka Anička Medřická z Kliniky VO2 max.

Nevratné změny
Urputná snaha vytvarovat na břiše pekáč buchet může vést k přetížení přímých svalů a vzniku diastázy. Ta je častý problém právě u maminek, ale s diastázou se mohou potýkat i ti, kdo břicho týrají pouze stylem sed-leh a necvičí komplexně. Dva přímé břišní svaly jsou totiž propojeny vazivovým pruhem a síly, které jsou při jednostranné zátěži vynakládány na břišní stěnu, jsou tak mocné, že se pruh roztáhne a svaly rozestoupí.

„Diastáza se bohužel nedá vrátit. Důsledek jsou pak špatná koordinace svalů, špatná funkce bránice a přetížený pohybový aparát,“ vypočítává v rozhovoru odbornice, jež se specializuje na viscerální terapii. Tento poměrně nový obor souvisí s rozložením vnitřních orgánů v břiše, což má vliv na celkovou pohodu organismu. Není divu, vždyť v břiše máme podstatnou část trávicího traktu i rozmnožovací orgány, to vše by mělo být v harmonii a dobré kondici. Jenže není.

Pozor na tíseň v pase
Na zdraví vnitřních orgánů se může podepsat nejen jednostranné cvičení, ale i sedavé zaměstnání nebo módní trendy. Ty totiž velí kalhoty vysoko do pasu a pásek utáhnout co nejvíce. Anebo se pásek se do břicha zařezává i bez toho, že byste to tak chtěli. Výsledek je vždycky stejný – omezený pohyb vnitřních orgánů.

„Veškeré orgány v břišní stěně mají obaly, navíc jsou uloženy ve spletitém vazivovém aparátu, některé vazy jsou vedeny na kostru, jiné zase na orgány, tímhle způsobem je v břiše všechno propojeno,“ popisuje Anička Medřická. Když na břicho tlačíte, ať už při dlouhém sezení, nebo těsným oblečením, vzniká tam silné napětí a problém je na světě.

„Typické to bývá u žaludku. Tam se táhne vaz, který může udělat kličku, takže se potrava žaludkem špatně posouvá. Kvůli tomu se vracejí žaludeční šťávy a může se objevit pálení žáhy,“ uvádí odbornice častý případ, který může být díky viscerální terapii odstraněn bez medikamentů. Když totiž zkušený terapeut použije své ruce, dokáže zmírnit nepřirozené napětí v dutině břišní. „Můžete si to představit jako masáž vnitřních orgánů, jen trochu méně příjemnou,“ popisuje Anička Medřická z klinky VO2Max.

Jak podle fyzioterapeutky specializující se na břicho cvičit tuto část těla tak, abychom neporušili vnitřní rovnováhu? Na jaké neduhy viscerální terapie zabírá nejlépe? A co o dějích uvnitř břicha vypovídají změny na jeho povrchu? Celý rozhovor si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Mgr. Anička Medřická studovala fyzioterapii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala mnoho specializovaných kurzů, například Diagnostika a práce se skoliózou. V současné době se v rámci Kliniky celostní medicíny VO2MAX věnuje viscerální terapii.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Propíchnout, anebo nechat být? Otázka, jak ošetřit puchýř, je věčná jako lidstvo samo od chvíle, kdy obulo boty. A jak je to s odřeným kolenem? Opláchnout vodou z lahve, kterou si neseme v batohu? To by nemuselo dobře dopadnout, vážení!

Rčení „lízat si rány“ zná asi většina z vás. Nevzniklo však pozorováním zvířat, které si je takto ošetřují, nýbrž z vlastních zkušeností druhu homo sapiens. „Ačkoli se to ne všem bude líbit, i my jsme jako druh zvíře. Tedy i naše sliny obsahují léčivé působky, které hojí rány. Sem patří třeba lysozymy, které mají antiseptický účinek,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování lékařka Hana Poláková, specialistka na rány. Olíznutí může rovněž pomoci zchladit svědění, například když vás trápí štípance od komárů.

Kysličník ani vodu raději ne
Pamatujete si na silné štípání, když vám jako malým nalili na odřené koleno kysličník? Celé to pěkně zbělalo a šumělo a byl by to docela hezký pohled, kdyby to nepálilo jako čert. Drž, to ti vypálí všechnu špínu, chlácholili vás rodiče. Částečně měli pravdu. Bohužel jen v tom, že v ráně skutečně šlo o jakýsi proces spalování. „Zbělení bylo výsledkem spálení tkání. Bohužel to zničilo i ty čisté, granulační, ze kterých nám něco nového vyroste. Pokud můžeme, tak se kysličníku vyhýbáme, lepší je ránu omýt oplachovým nebo fyziologickým roztokem a roztokem jodu očistit její okolí,“ radí Hana Poláková s tím, že na ránu by neměla přijít ani voda. Ta totiž může být kontaminovaná mikroorganismy.

Ze stejného důvodu nemůžete použít ani vodu, kterou si nesete na výlet. Nejenže v létě bývá horko a mikroorganismy se rychle množí, ale kontaminaci přispívá také to, že hrdlo lahve přikládáte k ústům plným bakterií. A většinu z nich si zanést do rány opravdu nepřejete. Už tak je jich na místě dost, ale s tím si tělo dokáže poradit.

„Do dvaceti čtyř hodin po poranění do rány migrují buňky, které si poradí s mikroorganismy, případně s mrtvými buňkami, které se do rány dostanou z jejího okraje. Po dalších čtyřech pěti dnech vstoupí do hry další buňky, které spustí tvorbu kolagenu. V tu chvíli započíná proces hojení,“ vysvětluje Hana Poláková, co se v nejbližších hodinách po poranění děje. Rány, které mají rovné okraje, například říznutí, se podle lékařky hojí lépe než odřeniny.

Svědí a nehojí se
Proč bolí i ty oděrky, kterých byste si v podstatě ani nevšimli? Může za to změna prostředí, pH je kyselejší, tím vzniká podráždění nervových zakončení, jež se v první fázi projevuje jako bolest. A proč rána svědí? Není to proto, že by se hojila, jak se často říkává. „Když vidím ránu a ten člověk říká, že ho to kolem ní svědí, tak většinou objevím ne úplně kvalitní kožní kryt,“ vysvětluje Hana Poláková a doporučuje pro lepší hojení okolí rány dobře promazávat, aby byla kůže vláčná. „Protože jedině když pokožka kolem bude vláčná, bude se to směrem k okrajům rány dobře hojit,“ vysvětluje v rozhovoru.

Proč se na ráně tvoří strupy? Jaké jsou rozdíly mezi náplastmi? A je dobré si před túrou preventivně olepit paty, aby se neudělaly puchýře? Jak ošetřit drobnou popáleninu, aby z ní nevznikl nepříjemný vleklý problém? Celý rozhovor s odbornicí na ošetřování ran si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Hana Poláková z pardubické ordinace Germed se specializuje na geriatrické pacienty a na ošetřování ran. Věnuje se též osvětě mezi pečujícími o nemocné.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Právě teď to má sílu. Když jdu na podvečerní procházku a do nosu mi zavoní kvetoucí lípy, vzpomenu si na obklad, kterým mi babička léčila nemocné průdušky. A letní louka provoněná heřmánkem mi připomene bylinkový čaj, jenž jsem vařila svým věčně nastydlým dětem. Moc bylinek je zkrátka mocná. Ale není přece jen lepší se v nemoci spolehnout na výrobky farmaceutického průmyslu?

Přestože už dávno nesbíráme bylinky, stejně bychom bez problémů vylovili z paměti alespoň pár příkladů pomoci z přírody. Máta na žaludek, fenykl na střeva, brusinky na močové cesty. Přírodní medicínu máme zkrátka v krvi, ať se nám to líbí, nebo ne. A není divu, v našich zemích má obrovskou a slavnou historii.

„Tradice bylinoznalectví sahá do desátého století před naším letopočtem. Tehdy Keltové přinesli do regionu znalosti pěstování bylinek. Z tohoto vědění vycházíme dodnes, včetně naší fantastické balneologie,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování naturopatka Helena Neumannová s tím, že například z Herbáře léčivých rostlin Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha, jehož první díl vyšel v roce 1994, čerpá celá naturopatická Evropa.

Ruku v ruce s lékařem
Není nemoc, na kterou by nevyrostla bylinka, říkají s oblibou naturopati. Jistě nejsou daleko od pravdy. I farmaceutický průmysl byl vybudován právě na znalosti chemických sloučenin obsažených v bylinách. A rovněž není náhoda, že u počátků mnoha světových farmaceutických gigantů stáli odborníci od nás.

Jak se ale dokážou byliny vypořádat s novodobými nemocemi, když chybí letitá zkušenost s pozorováním působení na určité neduhy, na které naturopatie stojí? Klíčem je spolupráce. Například u hojně rozšířených autoimunitních nemocí jsou podle Heleny Neumannové byliny vítaným pomocníkem. „Autoimunitní nebo chronické onemocnění je ideál, kde by měl lékař kooperovat s naturopatem. Cílem je, aby po jedné pilulce z továrny nepřišla do tří let další a pak další a další, což se bohužel u chronických nemocí děje.“

Nejde tedy o to, že buď budeme spoléhat na konvenční léčbu, nebo naopak pouze na bylinky. Snaha je využít to nejlepší z obou přístupů. „Dnešní doba by měla umožňovat laskavou diskusi mezi lékařem a naturopatem, oba dva by si navzájem měli chtít pomoci vyléčit pacienta, a kromě toho ho také naučit převzít odpovědnost za své zdraví,“ vysvětluje princip spolupráce naturopatka.

Vnímejte souvislosti
Člověk nemusí pít každý den odvar z kopřiv pro vitalitu, aby pochopil, jak mocná příroda dokáže být. Stačí podvečerní procházka po lese nebo v městském parku a hned se nám udělá tak nějak lépe. Pochopitelně, chřipku to nevyléčí, ale pokud budeme tělu dopřávat blahodárné účinky přírody pravidelně alespoň takhle, možná pohoda a klid, které budeme vnímat, posílí náš imunitní systém natolik, že viróza si příště najde méně odolného jedince.

„Lidé očekávají od naturopatů zázraky, ale my je učíme velké trpělivosti. Jak při výběru bylinek a vhodné terapie, tak při práci s tělem a duší. Učíme lidi pohybu, zdravé stravě a také i lásce, která je strašně důležitá při jakékoliv léčbě. Je to obrovský kruh vícero faktorů, které nás ovlivňují,“ vysvětluje v podcastu MUDr.ování Helena Neumannová.

Jak najít dobrého naturopata? Jaké bylinky jsou superstar mezi léčivkami? A co pomůže ozdravit organismus, když to přeženete s koktejly na letní party? Celý rozhovor s odbornicí si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Helena Neumannová, MBA, je vystudovaná zdravotní sestra a ekonomka. Pracovala jako eventová manažerka, založila Levandulové údolí, kde pěstuje na téměř čtyřech hektarech půdy levanduli chodouňskou. Věnuje se bylinkářství a poradenství.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Možná nejde o život. Na druhou stranu, jaký to je život – bez vlasů? Muži nad tím mohou mávnout rukou. Ale ženy? A co děti sotva školou povinné? Alopecie neboli nadměrná ztráta vlasů bez náhrady není zrovna vstupenka do klubu nejoblíbenějších holek ve třídě.

Představte si, že jste dítě, které si právě vytváří sociální vazby, někdy možná i na celý život. Jenže máte problém: vypadávají vám vlasy. A nové bohužel nerostou. Někomu dokonce chybí obočí. I to může být důsledek nadměrného stresu.

„Vidíme to u školních dětí, které přijdou do první třídy a paní učitelka je možná náročnější a dítě si na to nemůže zvyknout. Též rodiče vyžadují určitý výkon a dítě to nezvládá. V tu chvíli může vypuknout alopecia areata. To je sice autoimunní onemocnění, ale i to může vzniknout přes psychiku, kdy je potřeba zvýšit obranyschopnost organismu. Jenomže ta odezva je přehnaná, protože si začne si všímat tkání, kterých si všímat nemá,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování profesor Petr Arenberger.

Vlasy na přechodu
Ztráta vlasů tedy není jen kosmetická záležitost, ale nemoc, která zakotvila v organismu. „Nekoukáme proto jen na vlasy, ale u alopecia areata necháme vyšetřit pacienta celkově,“ vysvětluje dermatolog. U tohoto typu onemocnění, kdy se tvoří ve kštici lysiny, které se mohou nakonec spojit v jednu velkou plochu bez vlasů, zánět poškozuje vlasové váčky. Někdy mohou chybět nejen vlasy, ale celé ochlupení včetně obočí. Podle profesora Arenbergera toto onemocnění postihuje víc ženy, a jak již bylo řečeno, výjimkou bohužel nejsou ani děti.

Androgenetickou formu alopecie, tedy plešatění, jež vídáme často u mužů, mají na svědomí hormony. „K ubývání vlasů vede vnímavost vlasových cibulek vůči aktivním formám mužských pohlavních hormonů. Vlasy na hlavě jejich působením ubývají, naopak ostatní ochlupení přibývá. Ale androgenetickou formu alopecie máme i u žen, tam se to projevuje většinou v přechodu. Tehdy dochází k určité nerovnováze, protože ženské pohlavní hormony ubývají, zatímco ty mužské nebo jejich deriváty se tvoří v nadledvinách v podstatě stále, takže v organismu jakoby převáží a vlasové folikuly na to zareagují,“ říká profesor Petr Arenberger. Asi se nenajde žena, která si řekne, fajn, aspoň ušetřím za kadeřníka. „Řešení je domluvit se s gynekology na substituční léčbě, která je dnes šetrná a nezatěžuje,“ radí odborník.

Nejprve zkuste kadeřníka
Kdykoliv dojde řeč na přirozený úbytek vlasů, při kterém není třeba panikařit, odborníci udávají počet sto za den. Jenže kdo by od rána do večera počítal vlasy, které za sebou trousí… Přesto, máte-li podezření, že je něco špatně, dermatolog v podcastu radí spočítat vypadané vlasy po umytí. „Když jich vypadne pět set a víc, je už to případ k řešení. Důvodů nadměrného úbytku může být mnoho, ale ne všechno je třeba hned probírat s dermatologem, někdy pomůže konzultace s kadeřníkem, který doporučí vhodné přípravky. Pokud běžné prostředky nepomáhají, vlasy jsou přemaštěné, pokožka na hlavě svědí či padají lupy na límec, to je hranice, kdy je třeba oslovit dermatologa. V řadě případů jsme schopni pomoci,“ dává profesor Petr Arenberger naději pětatřiceti procentům české populace, které trápí nadměrné vypadávání vlasů.

Jaké možnosti léčby alopecie medicína nabízí? Za co může genetika a kdy jde o poruchu v organismu? A proč bychom si neměli vlasy stahovat gumičkou příliš těsně? Celý rozhovor s odborníkem si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Profesor MUDr. Petr Arenberger, DrSc. MBA, FCMA, je přední český dermatolog, přednosta Dermatovenerologické kliniky VFN Královské Vinohrady. Je předseda České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP a místopředseda České lékařské společnosti JEP. Přednáší obor dermatovenerologie na lékařské fakultě.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Za jak dlouho přibereme jeden kilogram tuku? A kolik dní či týdnů ho budeme shazovat? Proč nefungují výživové aplikace a jaké je vlastně optimální množství jídel za den?

Dávno víme, že návod na hubnutí je jednoduchý. Přijmout méně, než vydáme. Jenže to se lehko řekne a hůř realizuje. Zvlášť, když potřebujeme, aby i snížené množství jídla stále pokrývalo potřeby našeho organismu. Jestli se spoléháte, že vám napoví výživová aplikace, může to být spíš kontraproduktivní. „Nejsem příznivce takových aplikací, podle mého mohou vést k narušenému vztahu k jídlu. I pro mě, která se věnuji dietologii patnáct let, je těžké odhadnout energetickou potřebu konkrétního člověka. Natož pak pro uživatele, který se tím vůbec nezabývá. Vstupní číslo tak může být velice zkreslené. Stejně jako údaje o jídle, které do aplikace zadáváte. Jsou to pořád jenom čísla. My máme tendenci v našem západním světě všechno zvážit a změřit. Ale tělo takhle nefunguje,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování nutriční specialistka Zuzana Šafářová.

Jakmile se přiblíží čas dovolených, začneme řešit hubnutí do plavek. A když se z dovolené vrátíme, počítáme, kolik kil jsme v režimu all inclusive přibrali. Padají šílené cifry jako pět nebo dokonce sedm, ale co je vlastně reálné? „Kilogram tělesného tuku lze přibrat za tři až sedm dní. Vyšší nárůsty po dovolené neznamenají jen tuk, ale na váze se projeví i vyšší obsah vody či střev,“ vysvětluje odbornice.

Zatím jsme ale ještě doma a řešíme, jestli ještě vůbec stihneme do dovolené se svým tělem něco udělat. Nejdůležitější rada odbornice je zapomenout slovo musím a také neřešit číslo na váze, respektive počet kil, která chcete shodit. „Když se urputně soustředíte na nějaké konkrétní číslo, tak to většinou nejde. To je popsáno i v psychologické literatuře. Dovolenou ale můžete vzít jako příležitost změnit stravovací návyky, nebrat hubnutí jako nějakou jednorázovou akci. Jasně, když si nasadíte drastickou dietu a značně snížíte energetický příjem, tak se to může povést. A zdravé dospělé ženě to nejspíš neublíží. Ale pak se zase vrátí do svého normálního režimu, přibere a ocitne se v začarovaném kruhu,“ popisuje Zuzana Šafářová všem dobře známý příběh. Co podle odbornice funguje, je dokumentace toho, co přes den sníme. „Tři dny si všechno foťte, díky tomu si jasně uvědomíte, kde děláte chyby. Pak si stanovte dvě tři stravovací zásady a ty dodržujte.“

Proč muži hubnou snadněji?
Jeden z největších protivníků při shazování je drobné uzobávání přes den. A nejde jen o to, že zbytečně zvyšujete příjem kalorií. „Tak zvané uzobávání neustále stimuluje trávicí systém. Už jedno sousto vložené do úst aktivuje trávicí enzymy. Když to děláme několikrát denně, oslabujeme je, což má vliv na tloustnutí,“ vysvětluje nutriční specialistka a rovněž uvádí do souvislostí s ději v organismu nabádaní k dodržování pitného režimu. Říkat, že tak ošálíte žaludek, je totiž velmi zjednodušené tvrzení. „My jsme vlastně chemická továrna a všechny děje potřebují vodu. Když ji dostanou, bude vše v těle lépe fungovat, budete mít víc energie. Dokonce i na pohyb a hubnutí. Proto je pitný režim tak důležitý. Někdy opravdu stačí přidat vodu a začnete hubnout.“

Jaké další tipy a fígle má pro všechny, které trápí pár kilo navíc, nutriční specialistka? Proč muži redukují tuk snadněji? Po čem sáhnout, když si potřebujete tak zvaně obalit nervy cukrem? Na co by člověk neměl zapomínat, pokud zvolí jako svou stravovací strategii půst? Za jak dlouho zhubneme kilo tuku? A jaké nebezpečí může hrozit těm, kdo začnou jídlo řešit až příliš? Celý rozhovor s nutriční specialistkou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Mgr. Zuzana Šafářová působí jako nutriční specialistka u národních mužských a ženských reprezentací. Má terapeutické zkušenosti s poruchami příjmu potravy z vlastní praxe a Centra sportovní medicíny, kde byla součástí odborného týmu zaměřeného na léčbu poruch příjmu potravy u vrcholových sportovkyň.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Kdyby existoval návod na spokojený vztah, nemusely by vycházet stovky knih o tom, jak něco takového v životě vybudovat. Přesto šťastné páry existují. I bez návodů. A nemusí jít zdaleka jen o páry…

Ti mají ale pěkný vztah, řeknete si možná o lidech ve svém okolí. Co to ale znamená? Že se k sobě chovají slušně? Nebo že se často pohladí a políbí? Případně si navzájem ochotně plní svá přání? „Vše, co vám váš selský rozum napovídá, že by mohl být dobrý vztah, co vám dává smysl, se v realitě většinou nepotvrdí, jak ukazují i klinické výzkumy,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování psycholožka a psychoterapeutka Barbora Downes, jež působí na klinice Canadian Medical.

Hádky ano i ne
Hádka čistí vzduch. Protivy se přitahují. Jsou spolu kvůli sexu. Kolik takových vztahových „pravd“ znáte a možná se jimi řídíte? Nejspíš hledáte zlatý grál partnerství v podobných poučkách marně, což psycholožka ilustruje na příkladu hádek: „V odborné literatuře jsou zmiňovány páry, které se moc nehádají, čímž se vlastně vyhýbají konfliktu. Přesto to tomu vztahu nic nedělá.“ Což je s podivem, protože člověk by si řekl, že takový potlačovaný konflikt může být živnou půdou pro budoucí nesváry. Emoce přece musí ven.
„No a pak jsou tady páry, které se hádkám nevyhýbají, a ono je to pak úplně rozloží,“ doplňuje odbornice a ještě přidává téma hádek před dětmi. To se přece nemá dělat! „Doporučení nehádat se před dětmi je také trochu mýtus. Sama se setkávám s klienty, kteří vyrostli v rodině, kde se nikdo nikdy nehádal, což může přinášet problémy. Když si pak najdou partnera italského typu, tak si s tím absolutně nevědí rady.“

Rozhoduje muž
Co z toho plyne? Víme, že nic nevíme, řekl by klasik. Ale nějaká vodítka, jak udržet partnerství nejen funkční, ale hlavně příjemné, přece musejí existovat. „Dobrý vztah není v tom, co vidíme na první pohled. Rozhodují mikromomenty, říká se tomu vzájemné naladění,“ reaguje v rozhovoru Barbora Downes.
A jak je to s komunikací? Bez ní se ve vztahu určitě neobejdeme. „Je to zase jenom jedna z mnoha součástí. Ona určuje, jak budeme zacházet s konfliktem. Co rozhoduje, je míra emoční inteligence. Dokonce si troufnu tvrdit, že rozhoduje výše emoční inteligence muže,“ říká psycholožka s tím, že ženy se přece jen dokážou lépe vyznat samy v sobě, a hlavně o tom umějí mluvit. Kdo se teď ošívá, že ženy někdy mluví až příliš, zatímco muži jen tehdy, když mají co sdělit, nechť pomne, že emoce hrají ve vztazích velkou roli, nelze je proto opomíjet. „Být suchý a komunikovat precizně zkrátka nestačí,“ domnívá se Barbora Downes.

Většinu problémů nevyřešíme
Jaké konflikty podle zkušeností párové psychoterapeutky lidé nejčastěji řeší? Jsou to prý peníze, tchyně, vztahy se širší rodinou a sex. „Ale není to určující, já jako pozorovatel procesu sleduji, jak se lidé o konfliktech baví. Ono totiž nejde ani tak o obsah, ale o to, jak k tomu přistupují. Výzkumy ukázaly, že přes sedmdesát procent problémů v páru je nevyřešitelných. Je tedy jasné, že téma se zřejmě bude opakovat, ale můžeme to zkusit vyřešit tak, aby příště neskončilo konfliktem,“ poodhaluje tajemství párové terapie psycholožka.
Je vztah opravdu práce? Jak s naší touhou sytit citovou potřebu koresponduje trend singles nebo naopak polyamorie? A co se stane se všemi „neměnnými“ konflikty, když vyměníme partnera? Celý rozhovor na téma vztahů si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Mgr. Barbora Downes je psycholožka a psychoterapeutka, která se věnuje párové a individuální terapii dospělých. Kromě vlastní praxe působí také na klinice Canadian Medical.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Nic proti sluníčku a teplu. Ale chladnější jaro má také něco do sebe. Minimálně v  hromadné dopravě se dá zhluboka nadechnout, aniž by člověka uzemnil odér propoceného cestujícího. Proč se někdo potí hojně a jiný málo? A co to znamená, když se řekne, polil mě studený pot?

Jako by už tak nebylo v našem těle dost složitostí, i proces pocení nemá jenom jednu příčinu. Třeba když sníme ostré jídlo, zpotí se nám horní polovina těla. Tomu se říká pocení gustatorní. Na někoho podobně působí i káva. „Pití kávy nebo čehokoli s kofeinem aktivuje centrální nervový systém, který ovládá potní žlázy,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování MUDr. Michael Novotný. Pot tedy nemá jen funkci ochlazující, ale spouští ho i  jiné vlivy než pouze horko a fyzická námaha.

Jako otisk prstu
Teplota potu je více méně stejná. Proč tedy máme pocit, že nás někdy polévá ten studený?Je to dáno tím, že ochlazení nevnímáme negativně. Zato když pot spustí nějaká emoční reakce, může nám tekutina připadat chladnější, protože pokožka není přehřátá. Lidé si nejspíš potřebovali termoregulační a emocionální pot nějak slovně odlišit, proto použili slovo studený, domnívá se odborník s tím, že činnost potních žláz v tomto případě spouštějí hormony stresu. Typickým příkladem, kdy nás zalije „studený pot“, je bolest. Kdo si někdy zvrtnul kotník nebo si nakopl malíček o rám dveří, ví dobře, o čem je řeč.

Emocionální pot pochází z apokrinních žláz, které řídí hormonální systém. „Aktivní se stanou až během puberty. Pot z těchto žláz obsahuje bílkoviny a tuky, proto jsou také při rozkladu víc cítit,“ vysvětluje doktor Novotný fakt, proč teenagera začasté poznáme po čichu. Malé děti se potí mnohem méně, protože jejich pot pochází pouze z ekrinních žláz, tedy těch, které mají v případě nutnosti za úkol ochlazovat pokožku. Složení potu pocházejícího z ekrinních žláz je podle odborníka tak přísně individuální, že jej lze přirovnat k otisku prstu. A mimochodem, ztráty tekutiny způsobené činností ekrinních žláz je vždycky velmi důležité co nejdříve nahradit. Proto nás také lékaři varují, že při horku a zvýšené námaze musíme více pít.

Každý se potí jinak
Hustota potních žláz není u všech stejná, navíc také záleží na jejich velikosti a na tom, kolik potu jedna potní žláza vyloučí. Svou roli hraje také citlivost nervového systému, proto se každý člověk potí trochu jinak. Kromě rozdílů mezi malými dětmi a teenagery jsou ještě rozdíly mezi pohlavími, ženy totiž mají potních žláz méně než muži. „A méně se potí i staří lidé,“ říká doktor Novotný a v rozhovoru podrobně vysvětluje proč. U žen pak nastává zvýšené pocení v období menopauzy. Změněná hladina estrogenu mate organismus, kterému chvíli trvá, než si zvykne na nové poměry. Celý mechanismus takzvaných návalů během menopauzy vysvětluje odborník v podcastu MUDr.ování, kde se dozvíte také to, proč je dobré aplikovat deodorant na pokožku či oblečení hned poránu a na kterých místech se nikdy nikdo nemůže zpotit.

S kým jsme si povídali
MUDr. Michael Novotný je internista, který spolupracuje s kosmetickými a farmaceutickými firmami v oblasti dermatologického poradenství.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Obavy z nechtěného těhotenství nemají jen mladí lidé. I sexuálně aktivní páry po padesátce řeší, jak zabránit případnému početí. Má antikoncepce v tomto věku nějaká specifika a jsou druhy, které by lékař už nedoporučil?

Případ, kdy si žena myslí, že přestala menstruovat kvůli menopauze, a přitom byla „v tom“, není žádná rarita. A i když matek ve vyšším věku přibývá, po padesátce už přece jen drtivá většina žen mateřské slasti i strasti s úlevou přenechá mladším.

O sexu to ovšem neplatí, proto je třeba se chránit. „Chuť užít si kvalitní sex je namístě stejně jako potřeba ochrany. Protože pokud se mě zeptáte, zda může žena po padesátce otěhotnět, pak odpovím, že ano. Jistá možnost, že k tomu dojde, tady je,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování gynekolog a sexuolog Luděk Fiala s tím, že volba vhodné ochrany ovšem nemusí zůstat jen na ženě.

Renesance pesaru
Na oblibě stoupá vasektomie, ale ne každý muž je ochoten tento drobný, asi půl hodiny trvající zákrok podstoupit. Někteří raději sáhnou po kondomu, ale jeho použití má v pokročilém věku svá drobná úskalí. „Může se stát, že erekce netrvá dlouho, penis ochabne, kondom sklouzne. S podporou preparátů erekce vydrží delší dobu, pak je možné kondom používat,“ říká Luděk Fiala.

Vedle kondomu patří k bariérové antikoncepci také pesar, jenž podle odborníka zažívá renesanci. A to zejména u mladších žen, které nechtějí užívat hormonální antikoncepci. Doktor Fiala tuto rozvážnost chválí: „Užívání hormonů by mělo být velmi obezřetné, stejně jako by řekli kolegové internisti, že obezřetní musíme být v antibiotikách. Vždycky je dobré vážit pro a proti. Pokud žena hormonální antikoncepci užívá, gynekolog ji má instruovat, že musí chodit častěji na kontroly, a to nejen gynekologické, ale i do nějakého mama centra,“ upozorňuje v podcastu.

Hormony ano i ne
Ženám, které od starostí s otěhotněním po padesátce pomalu přejdou ke starostem s nadcházejícím klimakteriem, by doktor Fiala naopak hormonální substituci doporučil. „Nedostatek hormonů vede k osteoporóze, ovlivňuje hmotnost, tedy je zde riziko diabetu stejně jako hypertenze nebo ischemické choroby. Některé ženy mají s příchodem klimakteria deprese a podle mého je lepší, když v tomhle případě budou užívat substituci než antidepresiva.“

Prodlužuje se s delší dobou dožití také věk, kdy je žena plodná? A jak ovlivní její plodnost hormonální substituce? Jak pozná, že je v přechodu, když jí menstruaci řídí hormonální antikoncepce? A je vasektomie ještě stále nevratný zákrok? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali
Doc. MUDr. Luděk Fiala, MBA, Ph.D., je přední český sexuolog a gynekolog. Pracuje v Sexuologickém ústavu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Působí též na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Plzeň. Má bohatou přednáškovou a publikační činnost, je soudní znalec v oboru sexuologie a napsal také několik cestopisů a knížek pro nejmenší.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Přípravky tlumící příznaky alergie jsou k dostání stejně jednoduše jako třeba léky na bolest hlavy. Alergie dávno není něco vzácného, naopak. Jedinců s popletenou imunitou přibývá. Že ještě nejste mezi nimi? Všeho do času, vážení přátelé.

Když jsme byli malí a snědli první jahody z babiččiny zahrádky, nejdřív přistál pohlavek, že jsme se nepodělili s ostatními, a pak nám naskákaly pupínky. Kopřivka za pár dní zmizela, jahody před námi schovali a bylo to vyřešené. Dneska se ale s vyrážkou a dalšími alergickými reakcemi tělo potýká mnohem déle. Jak je to možné?

Lidský organismus se nestíhá přizpůsobit novým podmínkám, evoluce je holt pomalejší než revoluce, což se týká hlavně obrovských změn v životním stylu. Kvůli tomu bude nějaká forma alergie za dvacet let trápit každého, jak v podcastu MUDr.ování potvrdil imunolog a alergolog Radek Klubal. „Nežijeme v harmonii se světem kolem nás, cestujeme do krajin, kde naši předci nebyli. Pokud naše rodina po generace vyrůstala ve stejných klimatických podmínkách, byli její členové vystaveni stále stejným potravinám. Na podzim se sklízela jablka, ta byla uložena ve sklepě, kde vždycky trochu scvrkla. Dnes si v lednu či únoru koupíme čerstvá vypěstovaná někde ve skleníku ve Středomoří, takže jíme šťavnaté plody, s čímž imunitní systém nepočítá,“ přibližuje na příkladu změnu v chování, která mate náš organismus, odborník.

Kupka hnoje je sexy
Kromě toho, že nežijeme v souladu s místem, kde pobývaly generace našich předků, máme kolem sebe až příliš čisto, což může k rozvoji alergii také přispět. Imunita zlenivěla a taky se trochu nudí. A z nudy ještě nikdy nepovstalo nic dobrého. Ale i když by posílení zdraví bylo skvělým argumentem, proč navždy odložit vysavač a prachovku, tak jednoduché to bohužel není. Ostatně ani oblíbené rčení, že by měl člověk za svůj život sníst kupku hnoje, nefunguje generálně. „Ano, to je tak zvaná hygienická hypotéza, která se otevřela laické i odborné veřejnosti před nějakými třiceti lety. Tehdy se dokazovalo na dětech vyrůstajících na vesnici čili v kontaktu nejen se psy a kočkami, ale i hospodářskými zvířaty, že trpí na alergie méně. Ta teorie je hezká, jak se říká sexy, takže zaujala laickou i odbornou veřejnost, ale není to tak úplně přímočaré,“ říká Radek Klubal s tím, že celý problém popletené imunity je složitější. A ještě s tím vším míchá mikrobiom. „Je to společenství složené ze stovek tisíc organismů. Formuje zevnitř nás imunitní systém, jeho špatné nastavení vede ke ztrátě harmonie,“ vysvětluje v podcastu imunolog Klubal.

Naděje do budoucna
Právě detailní poznání mikrobiomu by mohlo do budoucna přinést lidstvu úlevu od alergií. Do té doby budeme muset bojovat zbraněmi, které již máme. A některé dokonce držíme sami v ruce. Minimálně můžeme vyhledat staré recepty našich babiček a vařit ze surovin, které se u nás historicky konzumovaly. Neuškodí také trochu zvolnit tempo, ostatně sami víme, že když jsme přetažení a unavení, reagujeme na své okolí podrážděně. Nelze se pak divit, že naše imunita se chová podobně.

Trpěli alergiemi pralidé? Proč mají kortikoidy špatnou pověst? A jak je možné, že v dospělosti některé alergické reakce mizí? Celý rozhovor s odborníkem si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Radek Klubal, vedoucí lékař kliniky Medicínské centrum Praha vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Jeho specializací je alergologie, imunologie, dermatologie (i dětská), infekční lékařství, preventivní medicína a venerologie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jaký je rozdíl mezi mokrou a suchou pedikúrou? Co způsobuje kuří oka? A proč se někdy kůže na chodidlech chová jako podrážka a tlumí nárazy?

Při pohledu z okna se to nezdá, ale opravdu je za dveřmi chvíle, kdy se vzduch ohřeje natolik, že vykročíme do světa naboso. Takže vytáhněte lavory, pilníky a nůžtičky, je čas na pedikúru! Anebo to zvládnete bez vody, jen tak nasucho? Záleží, co je vám příjemnější.

Pokud si nohám kromě ošetření chcete dopřát i relaxaci, pak je voda dobrý začátek. Na pedikúře v salonu už se ale setkáte spíš se suchou metodou. „Přístrojová technika, tedy ošetření nohou nasucho, je modernější cesta, kterou se dá zvládnout úplně všechno. Navíc je bezpečnější z hlediska epidemiologie, protože se nepoužívají ostré řezné nástroje, takže téměř nehrozí riziko poranění,“ říká v další epizodě podcastu MUDr.ování podolog Jaroslav Fešar s tím, že z hlediska jeho odbornosti jsou mu milejší boty, které nosíme v zimě. Noha je v nich dobře schovaná a nehrozí bolestivé otlaky jako v létě. Což může potvrdit každá žena, která si někdy obula sandálky z tenkých pásků. Elegantní, ale bolestivé!

Reakce na tlak
Co si budeme povídat, my, ženy, jsme nějakou tu bolest pro krásu ochotny vytrpět. Ale co opravdu nemusíme, pomrkávat na svět kuřími oky. Nebo vystavovat ztvrdlou kůži na patách. Kde se tam vlastně pořád bere? Dříve pokožka na chodidle do jisté míry nahrazovala podrážku. Proto ve chvíli, kdy začneme chodit, trochu ztvrdne, aby dokázala tlumit nárazy. Když nohu uzavřeme do boty, je na ni vyvíjen tlak nejen zespoda, ale třeba i zezadu na patě. „A kde je tlak, je také rohovatění,“ vysvětluje podolog. Kdybychom v tomto stadiu pokožku neošetřili, vytvoří se zde žlutá, nevzhledná kůže.

„Nejhorší ale je, co se děje potom, tedy vznik prasklin. Mohou se zanítit, skrz ně se může do těla dostat infekce a způsobit mohou i další komplikace,“ varuje Jaroslav Fešar. Vznik kuřího oka je také spojen s tlakem, tentokrát bodovým. Bota tlačí na prst, pokožka se brání zesílením až zrohovatěním. „Ale protože kůže nemůže růst donekonečna, protože ji nahoře blokuje bota, začne se v tu chvíli propadat. Rohovina se zapíchne dovnitř, tlačí na nervy, což způsobuje citlivost a bolest.“ Jako první pomoc fungují hydrogelové náplasti, následovat by mělo ošetření u pedikéra nebo podologa.

Problémy neskrývejte pod lak
Ne všechny problémy s nohama nám ale způsobují boty. Někdy si trable způsobíme sami nevhodným ošetřením nebo nepozorností. „Až osmdesát procent lidí si špatně stříhá nehty u nohou, což může mít za následek vrůstající nehet a s ním spojené bolestivé píchání a někdy i zánět,“ říká podolog a v podcastu detailně popisuje správnou techniku.

Těžší kalibr jsou různé úrazy, které poškodí nehtové lůžko. Zejména v létě není nouze o situace, kdy lidem spadne na bosou nohu něco těžkého. „To může skončit zástavou růstu nehtu, což je problém z hlediska zdravotního, protože nehet kryje lůžko plné cév a nervů, ale i estetického, zejména u žen. V tento okamžik přijde na řadu zhotovování nehtových náhrad, které jsou od pravého nehtu k nerozeznání,“ říká Jaroslav Fešar.

A když už jsme zmínili ženy, tak jedna rada do našich řad, milé dámy. Pokud objevíte na nehtech jakoukoliv anomálii, barevnou či jinou, nepřekrývejte ji lakem na nehty. Poraďte se s odborníkem, co by to mohlo být. Jak říká Jaroslav Fešar, ženy se často dostaví až ve chvíli, kdy je značná část nehtu poškozena, přitom původně šlo o lapálii, jež by šla celkem dobře vyřešit.

Jaké pomůcky se při ozdravování nehtů používají? A proč se lidem potí nohy více než třeba záda? A proč je dobré mít jednorázové pilníky na ošetření ztvrdlé kůže i doma? Celý rozhovor s odborníkem si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali
Mgr. Jaroslav Fešar, MBA, je zakladatel a vedoucí Centra péče o nohy a tělo. Jeho specializací je podologie nabízející nejen detailní ošetření nohou, ale hlavně mezioborovou spolupráci s dermatology, chirurgy, diabetology a fyzioterapeuty.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Stáří není nemoc. Ale běžné nemoci se v tomto období mohou projevit jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Starší lidé třeba nemívají horečky a infarkt je vůbec nemusí bolet.

Když se řekne starý člověk, člověk si automaticky představí spoustu zdravotních neduhů. Ale není to vždycky tak jednoznačné. Některé nemoci dokonce ve vyšším věku zmizí, protože souvisí s mládím. Co je ale důležité, u starších lidí se stírají typické příznaky nemocí. „Kromě toho, že starý člověk nemusí mít při močové infekci horečku, nemusí mít ani pálivé řezání. Nebo ho bolí celé tělo, ale probíhající infarkt ho bolet nemusí,“ říká v další epizodě podcastu MUDr.ování geriatrička Zuzana Šnajdrová z Nemocnice milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Praze.

Kdy začíná stáří
Lékařka, jejíž specializací jsou právě lidé ve vyšším věku, říká, že existuje několik druhů stáří. Tak zvané „young old“, kdy je člověk ještě celkem v kondici a při síle. „Od pětasedmdesátého roku přichází vlastní stáří, to už přibývají choroby. Vysoké stáří je nad pětaosmdesát, devadesát let, kdy už třeba řešíme problém soběstačnosti,“ vypočítává geriatrička. A to ještě zdaleka není všechno. Vedle tohoto kalendářního stáří ještě existuje stáří biologické a sociální.

Křehké bytí

Další ze specifik seniorského věku je takzvaná geriatrická křehkost. Člověk s tímto syndromem vykazuje větší riziko, pokud jde třeba o soběstačnost nebo způsobilost k  operačnímu výkonu. „Jedním z příčin křehkosti může být syndrom demence,“ vysvětluje Zuzana Šnajdrová. Neznamená to ale, že každý starý člověk musí nutně určitým druhem demence trpět. I když to tak možná někdy vypadá. Jestli si váš stařeček nepamatuje, co mu říkáte, možná nemá poruchu paměti. „Kognitivní stav může ovlivnit třeba jen špatný sluch – a co neslyšíme, to si nemůžeme pamatovat,“ říká odbornice a v podcastu vypočítává další příčiny, které mohou vyvolat zmatenost. Velmi častá je třeba dehydratace.

Nic není ztraceno
Ve stáří se zvýrazňují všechny negativní vlastnosti, říká se. Platí to i pro ty dobré? Jednoznačné není žádné z těchto tvrzení, podle Zuzany Šnajdrové jde spíš o to, že v pozdějším věku nám leckteré věci nejdou a kvůli tomu se můžeme na sebe někdy zlobit. Ale pořád není nic ztraceno, naučit se můžeme spoustu nového. „Potřebujeme častější opakování a víc času, ale učit se můžeme do vysokého věku,“ vysvětluje lékařka, která v podcastu dále hovoří o tom, kolik návštěv potřebuje, aby se dozvěděla, jaké léky pacient skutečně užívá, a proč vyšetřuje už ode dveří.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Zuzana Šnajdrová z České gerontologické a geriatrické společnosti pracuje v Nemocnice milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Praze 1. Je členkou České lékařské komory a její specializací je gerontologie, v níž se vyprofilovala zejména na oblast pacientů se syndromem demence.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Pokožka kolem očí je mnohem tenčí než na zbytku obličeje, uvádí se asi desetina milimetru. Není proto divu, že právě v této oblasti se každá probdělá noc nebo starost projeví jako první. A naopak. Čím zářivější oční okolí, tím zářivější celý obličej!

Není to neobvyklá situace. Po měsících váhání se žena konečně odhodlá se sebou „něco udělat“ a vyhledá odborníka na omlazující zákroky s tím, že by ráda nějaké to vypnutí pokožky. Odchází ale s doporučením na operaci víček.

Stejnou zkušenost má i doktorka Petra Moravcová. „Klientky chtějí omladit, mají takové ty mračící vrásky a spadlé koutky úst. Ano, to únavu dělá, ale gros obličeje je okolí očí,“ říká v další epizodě podcastu MUDr.ování odbornice z kliniky DiVine clinic s tím, že ne vždy je hned nutná operace. Existuje mnoho kosmetických přípravků, které pokožku vypnou a osvěží. Ostatně tradiční plátky okurek, které si na víčka kladly naše babičky a maminky, nejsou nic jiného než jakýsi druh biokosmetiky. „Okurka obsahuje vitaminy, antioxidanty, má hodně vody, působí dobře na pokožku, hydratuje,“ popisuje lékařka.

Co vám dělá vrásky na čele?
Okurka je fajn, ale spásná není. Nepomůže ani na otoky, ani na tmavé kruhy pod očima. „Tukové polštářky v sobě zadržují lymfatickou tekutinu, to je dáno genetikou, nevyspáním nebo stresem. Temné kruhy zase může mít na svědomí prosvítající kruhový sval, který je kolem oka a má tmavou barvu,“ vysvětluje lékařka.

Tukových polštářků vás může zbavit operace očních víček, při které lékař nejen napraví jejich pokles, ale může vyjmout i nahromaděný tuk. Zákrok okamžitě omladí obličej a preventivně funguje i do budoucna. „Těžká víčka mohou způsobit vrásky na čele, protože jak se jim člověk snaží odlehčit, zvedá obočí. Všechno je to jedna propojená oblast,“ vysvětluje odbornice. Pokles víček je dán nejen stárnutím, kdy je v  pokožce méně kolagenních vláken, svaly se ztenčují a nejsou už tak pružné. „Očnice mají také jiný tvar. Když se podíváte na lebku dvacetiletého člověka, tak očnice vypadají jinak než u šedesátiletého,“ říká Petra Moravcová.

Dvakrát za život
Smyslem operace víček není udělat z padesátky dvacítku, ale jde o to, aby se žena či muž (u nich je to nejčastější estetický zákrok vůbec) cítili dobře a zároveň to byli pořád oni. A ačkoliv jde o nenáročný zákrok, je to pořád operace, takže by ji člověk neměl absolvovat příliš často. „Já ji doporučuji zopakovat maximálně dvakrát za život,“ říká Petra Moravcová, jež v podcastu také prozrazuje, jak dlouho efekt zákroku vydrží.

Proč lékařka nechce vidět při operaci víček oko? Jak dlouho zákrok trvá a jak dlouho se hojí? Kdy zmizí modřiny a lze proces nějak urychlit? Jsou vidět jizvy? A kdy se může žena poprvé po operaci nalíčit a kdy jít do práce? Celý rozhovor o operaci očních víček si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Petra Moravcová z kliniky DiVine clinic absolvovala 1. lékařskou fakultu UK. Pracovala na Oddělení plastické chirurgie v rámci Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty UK ve Fakultní nemocnici v Motole a na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Právě teď nastal čas, kdy vykonáváme podobné věci. Zdobíme byt zelenými větvičkami, pečeme mazance, malujeme vajíčka. Jsou to činnosti spojené s určitou tradicí, někdy rituálem. Proč tak lpíme na zvyklostech? Dávají jistotou, že jsme součástí jednoho společenství. A to je pro nás velmi důležité.

Nějaký osobní rituál má většina z nás. Někdo pohladí plyšáka, někdo si řekne pár slov, jiný vykoná určitou činnost. Hlavně nezapomenout, protože když člověka čeká důležitá událost, potřebuje jistotu, že to dobře dopadne. A tu jistotu nám může dát právě rituál, kterému se říká ochranný.

Kromě něj existují i rituály přechodové, integrační a další, jak v nové epizodě podcastu MUDr.ování popisuje internistka a  psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová. „Rituály nám pomáhají neodhadnutelnost života udělat odhadnutelnější,“ říká s tím, že přechodové rituály se z našeho života pomalu vytrácejí, což má za následek znejistění. Zkrátka najednou tak úplně nevíme, kam patříme.

Hlavně se nelišit
Zvláštní kapitolou jsou rituály kalendářní, což jsou například Velikonoce. „Tyto svátky byly tradičně spojeny s velkou řadou různých rituálů, které se však pomaličku vyprazdňují. Tím se z nich stává trochu obtěžující tradice, kterou člověk dodržuje jen proto, aby se nelišil,“ poukazuje doktorka Cajthamlová na typický český zvyk pomlazování žen vrbovými proutky.

Lišit se od druhých, to opravdu nepotřebujeme. I když si někdy možná myslíme opak. Člověk je tvor stádní, potřebuje někam patřit. Vědomí „někampatření“ posilujeme právě tím, že v určitý čas děláme stejné věci jako ostatní. To nás uklidňuje a posiluje nám to sebevědomí. „Rituály mají velkou závažnost, člověk by se k nim měl vztahovat. Příklad může být třeba integrační rituál anonymních alkoholiků. Člověk se díky němu stane členem skupiny, a když je mu úzko nebo zapomene na své rozhodnutí, tak mu právě toto dodá sílu. Rituály se týkají vyššího smyslu, nějaké ideje,“ vysvětluje v podcastu Kateřina Cajthamlová.

Tichá pošta
Zmíněná velikonoční tradice pomlazování se v poslední době občas označuje za sadisiticko-sexistický čin. „Víte, čeho je symbol zajíc?“ reaguje na to doktorka Cajthamlová. „Nezřízené sexuality.“ Takže hledání velikonočního zajíce, které se k nám rozšířilo z Německa, rozhodně není vhodná rituální aktivita pro dítě. „Ale takhle je to v kontaktu kultur často, že vlastně člověk ani neví, proč určité věci dělá a co konkrétně znamenají,“ říká lékařka s tím, že popletené máme někdy i naše tradice.

Například vyfouknutá vejce symbolizují smrt stejně jako modrá barva. To už ale z mladší generace ví dnes málokdo. „Rituály souvisí s kulturou, odcházejí s vývojem, některé vyhasínají a jiné se tradují. Já bych řekla, že tradice je něco jako tichá pošta. Předává se ústním podáním,“ vysvětluje psychoterapeutka, proč se naše konání někdy na hony liší od toho, čím žili naši předci.

Proč není svatba jenom papír a co nám bude chybět, když definitivně zmizí všechny přechodové rituály? Kde se vzalo rituální klepání na zuby? Jak zajistit, aby se rodinné tradice netloukly, když mladí lidé vytvoří novou rodinu? Proč by měly tento podcast poslouchat tchyně? Celý rozhovor s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Internistka a psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Po sametové revoluci si otevřela nestátní zdravotnické zařízení a věnovala se hlavně léčení cizinců. Známou se stala díky televizním pořadům o hubnutí a zdraví a v současné době se věnuje především psychoterapii. S autorkou podcastu MUDr.ování Lucií Šilhovou společně napsaly knižní rozhovor Zázraky jsou logické.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Co nestihnete do třiceti let, nemáte šanci dohnat. Nemyslíme tím všechny radosti svobodného života, ale zdraví kostí. Právě v tomhle věku se totiž zastaví jejich růst. Pak je nějakých dvacet let klid, ale po padesátce začne kostní hmota vlivem nižší hladiny hormonů ubývat. Kdo nebude mít v tuhle chvíli z čeho brát, může už jen smutně vzpomínat na dobu, kdy si ošklivil kefír.

Lidská kost není nějaká statická věc, která jednou naroste a pak už s ní nic nehne. „Tento důmyslný orgán je po celý život v neustálé přeměně. Tvoří se v lůně matky, buduje se do nějakých pětadvaceti až třiceti let. Roste do délky i do šířky. Po dosažení vrcholu zůstává proces novotvorby a odbourávání více méně vyrovnaný,“ říká v podcastu MUDr.ování doktorka Eva Dokoupilová z revmatologické a osteologické kliniky Medical Plus v Uherském Hradišti.

I ta nejzdravější kost ale jednou zestárne, respektive zestárne její majitel. Ženy i muže přestanou chránit hormony, které mají na kvalitu kostí také vliv. Dámy to postihne v menopauze, muže přibližně po pětašedesátce. Kosti řídnou, křehnou. Ty silné, v mládí „vykrmené“, to zvládnou. Ale zhruba milion lidí postihne nemoc zvaná osteoporóza.

Stačí škobrtnout
Ne každý o své nemoci ví. A pokud se o ní dozví, tak často bolestivým způsobem. Stačí zakopnout a křehká kost povolí. „Ostoeporotické zlomeniny nevznikají třeba při pádu z výšky, ale stačí, když prudce dosednete,“ vysvětluje Eva Dokoupilová. A i když kostem nelze vrátit jejich sílu zpětně, existuje návod, jak je aspoň posílit, aby osteoporóza neútočila při každém prudším pohybu.
„Důležitý je pohyb,“ říká odbornice s tím, že svým pacientkám doporučuje nejméně padesát minut rychlé chůze třikrát týdně. Další položka je dostatečný příjem bílkovin a samozřejmě vápníku. A kvůli jeho vstřebávání, k němuž potřebujeme vitamin D, také pobyt venku. „Osmdesát procent vitaminu D se tvoří v kůži tím, že na ni svítí sluníčko. Čím více na severu lidé žijí, tím méně potřebného UVB záření mají. Finové měli tak nízkou hladinu vitaminu D, že ho začali přidávat do potravy, aby snížili jeho deficit,“ říká lékařka. Neplatí ovšem logická úvaha, že čím víc na jihu lidé žijí, tím zdravější kosti mají. Proč tomu tak je, vysvětluje odbornice v podcastu MUDr.ování.

Královská nemoc
Víte, kdo z našich předků zemřel na následky zlomeniny krčku, která je pro osteoporózu typická? Byl to císař a král Karel IV. Z toho je patrno, že osteoporóza není nová nemoc. Jen diagnostické přístroje jsou z hlediska historie nové a nemoc jako taková byla lékařsky definována v roce 1994. „V minulosti lidé většinou umírali dříve, takže se osteoporózy nedožili,“ říká Eva Dokoupilová a doporučuje všem ženám nad padesát let podstoupit vyšetření zvané denzitometrie. „Je šetrné, nevstřikuje se při něm do těla žádná kontrastní látka a trvá jen pár minut.“
Co se stane, když vyšetření zjistí, že vám řídnou kosti? Existuje na osteoporózu lék? Skutečně platí, že někdo váží hodně, protože má takzvaně těžké kosti? Co je potřeba dělat, aby kosti byly zdravé? A jaké nápoje zabraňují vstřebávání vápníku z potravy? Celý rozhovor s lékařkou Evou Dokoupilovou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Eva Dokoupilová, MBA, pracovala jako lékařka na interním oddělení a později jako primářka na revmatologickém oddělení Nemocnice Uherské Hradiště. V současné době je vedoucí lékařkou revmatologického a osteologického centra Medical Plus, které založila. Kromě léčení se věnuje publikační činnosti doma i v zahraničí, přednáší na odborných akcích. Je držitelka ocenění Osobnost Zlínského kraje.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Za doplňky stravy lidé utratí i několik tisícovek měsíčně. Někteří dokonce užívají preparáty pro zvířata, protože slyšeli, že jsou účinnější. Nestačil by ale pestrý jídelníček? Gumoví medvídci nebo tlačenka přece obsahují želatinu dobrou na klouby a čerstvé lupení zase kyselinu listovou vhodnou pro těhotné ženy.

Doplňky stravy se nám skrz reklamu zarývají do podvědomí tak moc, že pokud nějaký neužíváme, přemýšlíme, zda trochu nešidíme zdraví své či blízkých. „Reklamy skutečně v člověku vzbudí dojem, že pokud si člověk konkrétní přípravek nekoupí, bude trpět až do smrti, a ta přijde brzy,“ říká s nadsázkou v další epizodě podcastu MUDr.ování praktický lékař Jiří Štolfa. Odborník v žádném případě doplňky stravy nezatracuje, jen je prý potřeba dobře zvážit, který si koupíte. Protože to, co funguje u známého, nemusí právě vám udělat dobře. Důležité je také množství účinné látky. A to prakticky nemáte šanci zjistit. Na rozdíl od léku, kde je množství účinné látky ověřeno. V doplňcích stravy její maximální množství sice nesmí být překročeno, ale spodní hranice je velmi rozostřená. „Účinnost potravního doplňku je navíc různá nejen tím, že je v něm účinné látky více nebo méně, ale také tím, s čím je smíchaná, na co je navázaná, jak dobře se tráví a podobně,“ upozorňuje Roman Štolfa.

Mamuty už nelovíme
Podle zkušeností z ordinace doktora Štolfy se lidé nejvíc zajímají o kloubní doplňky, preparáty na erekci, paměť a vlasy. „Mladší se radí kvůli muskulatuře a ženy zase kvůli kráse.“ Každého asi nejvíc zajímá, jestli potravní doplňky vůbec fungují. „Jak který a jak u koho, neexistuje jedna rada a jedno doporučení pro všechny,“ říká lékař. Záleží totiž nejen na tom, co chcete řešit, ale jaký životní styl je vám vlastní. Kolik máte stresu, jak moc fyzicky pracujete, jaký je váš jídelníček.
Á propos, jídelníček. Nestačilo by vyladit množství a kvalitu jídla na talíři místo užívání doplňků stravy? Podle Josefa Štoly ne. „Pračlověk lovil mamuty, měl spoustu pohybu a málo jídla. A tak snědl, co mohl, včetně zdravých rostlin a zdravých zvířat bez chemie, antibiotik a kortikoidů.“ Kdyby se dnešní člověk mohl stravovat zrovna tak, pak by to asi stačilo. Ale realita je jiná. „Nejspolehlivější cesta, jak užívat správný potravní doplněk přesně pro vás, je poradit se s lékařem,“ říká odborník s tím, že i na něj se jeho pacienti s takovou žádostí občas obrátí.

Prevence vs. profylaxe
Je lepší užívat doplňky stravy preventivně, anebo až ve chvíli, kdy řešíme nějaký akutní problém? Něco mezi. „Preventivní užívání mi hraničí s jakousi závislostí na přísunu barevných tabletek. K tomu se nekloním. Spíš bych řekl profylakticky, z medicínského hlediska k potřebě ochrany, což jsou třeba období viróz, chřipek, onemocnění dýchacích cest, tehdy bych je užíval. Ale neříkal bych tomu prevence, spíš zmenšení současných hrozeb,“ vysvětluje lékař.
Dá se doplňky stravy předávkovat tak, že to ohrozí zdraví? Není nebezpečné užívat na klouby preparáty určené koňům? A je rozdíl mezi tím, jak na doplňky stravy reaguje žena a jak muž? A jak je to s těmi gumovými medvídky? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Josef Štolfa je praktický lékař a vedoucí výukového pracoviště praktického lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Taky se vám teď v předjaří nechce po ránu pomalu ani vstát z postele? Ale nakonec vstanete, protože musíte, jak by řekl klasik. Jarní únava je prevít, ale nakonec ji vždycky nějak přepereme. Horší to je s únavou chronickou, kterou může mít na svědomí třeba nedoléčená viróza.

Jarní únava není diagnóza, ale stav našich biologických hodin. A protože jedou na solární energii, mají v tomhle „zataženém“ období problém. Copak o to, slunce bylo během zimních měsíců v naší zeměpisné šířce vždycky méně než na jihu. Ale lidé také méně pracovali. „Ani nebylo jak, je víc tma, víc zima, některá zvířata se dokonce ukládají k zimnímu spánku. My jsme ve výsledku podobní, také máme útlum. Ale doba nás tlačí do výkonu pořád,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu MUDr.ování internista Tomáš Pluhař ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, proč se cítíme na konci zimy unavení možná více než naši předci.

Když odpočinek nepomáhá
Ne každá únava je ale spojená s předjařím. Patří ke spoustě nemocí, někdy může být dokonce předzvěstí těch velmi vážných. Doktor Pluhař říká, že pokud cítíte nevysvětlitelnou únavu déle než půl roku, měli byste to řešit s lékařem. Imunologie, neurologie, revmatologie, laboratoře a další specializovaná pracoviště se budou snažit najít příčinu. Co když se ale vrátíte na začátek s tím, že vyšetření nic neprokázala? Pak se může jednat o chronický únavový syndrom.

„Název není úplně šťastně vybraný, lepší je intolerance zátěže nebo by se to dalo nazvat zvýšená únavnost oproti tomu, co znal člověk před tím,“ říká Tomáš Pluhař, jenž je na tuto diagnózu odborník. Stav lidí postižených chronickým únavovým syndromem popisuje tak, že jsou pořád v módu „padám únavou“ a odpočinek jim nepomůže. Těmto lidem se často rozsype celý život, někteří zvládnou pracovat aspoň na půl úvazku, pro jiné je ale problém vůbec vyjít z domu. Příčiny vzniku chronického únavového syndromu nejsou zcela jasné, ale zhroucení z extrémního přepracování to nejspíš nebude. „Tady bych asi sázel na syndrom vyhoření nebo na stresovou poruchu. Chronický únavový syndrom spíš začne virózou, z níž se člověk už nikdy zcela nezotaví,“ říká doktor Pluhař.

Mrazivá zpověď
Na serveru neunavni.cz, který je chronickému únavovému syndromu zasvěcen, si můžete přečíst příběh pacientky s touto diagnózou, která popisovala, jakou úlevou pro ni bylo, když ji lékař sdělil, že má k tomu ještě rakovinu. Je to mrazivá zpověď, která jen dokresluje těžký úděl nemocných. Na chronický únavový syndrom totiž revizní lékaři nemají tabulku na přiznání invalidity. Není tedy divu, že se ženě s rakovinou paradoxně ulevilo, protože systém ji konečně přijal mezi nemocné. Tomáš Pluhař k tomu říká, že teď, po covidu, se povědomí trochu zlepšilo, protože je patrné, že se něco stane s imunitním systémem po prodělání virózy. „Dřív to bylo třeba mononukleóza, teď covid, díky kterému nyní na toto téma probíhá spousta studií,“ dává odborník do budoucna naději všem, kteří bojují s únavou ta velkou, že i krátká procházka je vyřadí z provozu na několik dní.

Nastupuje chronický únavový syndrom pozvolna, anebo udeří jako chřipka? Jaké je v lékařské veřejnosti povědomí o této nemoci? A existuje nějaká prevence? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Tomáš Pluhař z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze je specialista v oboru vnitřního lékařství. Dlouhodobě se specializuje na diagnózu chronický únavový syndrom, věnuje se osvětě mezi odborníky i laiky.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Přesto, že ji vídeňský patolog a rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský popsal už v roce 1860, není ani dnes pro lékaře snadné endometriózu rozpoznat. Stanovení přesné diagnózy je někdy proces na dlouhá léta. Povědomí o nemoci se snaží zvýšit i celosvětová kampaň #ENDOMARCH, která se tradičně odehrává v březnu, jenž je endometrióze věnován.

Bolest v podbřišku, ale ne u každé ženy. Částečky děložní sliznice roztroušené ve všech možných koutech těla, anebo jedno ložisko. Překážka v těhotenství, ale ne stoprocentně. To všechno může být endometrióza, nemoc, při které ložiska děložní sliznice doputují třeba až do plic. „Není to časté, ale děje se to. Jediný orgán, kde ještě nebyla endometrióza popsána, je slezina,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování Martin Němec, primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice ve Frýdku Místku. Není divu, že endometrióza, jež trápí deset procent žen v produktivním věku, bývá zařazována mezi tzv. enigmatic disease neboli záhadné nemoci.

Smířené s bolestí
Než lékař stanoví diagnózu, může to trvat sedm až deset let. „Léze nejsou mnohdy na ultrazvuku viditelné a nejdou nahmatat ani běžným vaginálním vyšetřením. V tom je toto onemocnění specifické, navíc se u každé ženy chová úplně jinak,“ říká primář Němec. Nejčastějším projevem nemoci je bolest v podbřišku. Některé ženy se s ní naučily žít, protože nabyly dojmu, že to tak prostě má být. „Bolest ženám připadá normální, protože ji mají od chvíle, kdy začaly menstruovat,“ říká odborník s tím, že endometrióza může být i dědičného původu. Tím spíš se pak žena utvrdí v tom, že bolest není nic neobvyklého, protože maminka to tak mívala také… Není ale v pořádku trpět. Zvlášť, když to ženu vyřadí dočasně z provozu. „I jedno ložisko endometriózy může způsobit tak velkou bolest, že žena není schopna fungovat,“ potvrzuje primář Martin Němec a v podcastu vysvětluje, co přesně tyto potíže způsobuje.

Překážka v těhotenství
Ne každá bolest v podbřišku však musí hned znamenat, že jde o onemocnění endometriózou. „Příčin může být více, protože malá pánev u ženy je místo, kde se může bolestí projevit například stres. Anebo chronický zánět střeva, případně zánět močového měchýře. Diferenciální diagnostika je opravdu velmi složitá,“ popisuje odborník náročnost problému, jehož řešení bývá pro ženu nepříjemně zdlouhavé. Zejména tehdy, když se snaží otěhotnět. Doktor Martin Němec uvádí, že schopnost otěhotnět se při endometrióze snižuje asi desetinásobně. Situace ale není beznadějná, je však důležité začít řešit věci včas a neodbývat cyklické bolesti v podbřišku s tím, že to už je holt úděl ženy. Pokud se totiž nemoc zanedbá, může vést postupně k rozvoji cyst, srůstů a vzniku vazivových uzlů pronikajících do okolních orgánů. Nejtěžší formy pak mohou skončit i operací s dočasným střevním vývodem.

Jak při diagnostice endometriózy pomůže hormonální antikoncepce? Má na vznik nemoci vliv brzký nástup menstruace? Pomohou alternativní způsoby léčby? Anebo nemoc sama ustoupí, když se ženě podaří otěhotnět? Kde najdou pacientky specializovanou a vysoce kvalifikovanou pomoc? Celý rozhovor s odborníkem si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Martin Němec, MBA je primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku. Je členem České lékařské společnosti JEP, České urogynekologické společnosti a mezinárodních společností souvisejících s jeho specializací, kterou je léčba endometriózy, urogynekologie a všeobecná gynekologie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Stále se mluví a píše o tom, že Češi málo sportují a vykazují nízkou tělesnou zdatnost. Podle odbornice na pohyb však neexistují objektivní studie, které by toto tvrzení definitivně prokázaly. Potíž vidí spíš v tom, že někdy se hýbeme až moc a hlavně nezdravě.

Studie, které zkoumají tělesnou zdatnost národa, jsou prováděny na malých vzorcích osob.  Takže jejich vypovídající hodnota je nízká. „A obávám se, že je v tom i určitá tendence dojít k negativním závěrům. Jsem přesvědčená, že Češi se velmi zlepšili, chodí do fitness center, běhají, parametry tělesné zdatnosti se určitě zvedají,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování docentka Daniela Stackeová, fyzioterapeutka se zaměřením na psychosomatiku, která působí jako pedagožka na několika vysokých školách.

Odbornice vidí jiný neblahý trend, a to, že někdy z touhy zbavit se napětí a stresu cvičíme příliš intenzivně a příliš často. „Lidé pak mají třeba lepší úroveň kardiovaskulární zdatnosti, ale chybí jim psychologické benefity pohybu. Přitom by se očekávalo, že se budou cítit lépe, že budou mít lepší náladu.“ Jenže ta se ne vždy dostaví. Což může postihnout i ty, kteří začnou cvičit kvůli lepší postavě. Tělesné dispozice ale nepřecvičíte, což může vést k frustraci a poškozené sebedůvěře.

Neblahá závislost
Kdysi býval populární slogan „Sport je naše droga“. V poslední době se ukazuje, že nebyl zase tak daleko od pravdy. Byť je pohyb pro člověka nezbytný, závislost na něm může způsobit mnoho problémů. Jak se ale může stát, že člověk cvičení propadne natolik, že přestane vnímat zdravou hranici? Podle docentky Stackeové se většinou sejde víc faktorů: „Jeden z nejvíc častých je sociální tlak na to provádět tělesné aktivity, které směřují ke zvýšení atraktivity jedince. Pak to ale není o prožitku z pohybu, ale o tom, že pohybovou aktivitu používáme jako prostředek ke změně těla.“

Cvičení je společností vnímané velmi pozitivně, sklízíme za něj potlesk i palce nahoru, takže člověku, který se cítí v životě nejistý nebo nedoceněný, může kompenzovat tolik potřebné uznání. Od toho už může být jen krůček k závislosti. Všimne si jí ale spíš okolí než člověk samotný. „Vidí, že to není zdravá forma pohybové aktivity, když se jedinec soustředí pouze na cvičení a začne zanedbávat další aspekty života. Odborníci tomu říkají obsedantně kompulzivní porucha, kdy dotyčný sleduje úzkostlivě parametry tréninku, nutkavě dodržuje výživový plán a tak podobně. A i když to po čase působí na tělo destruktivně, pokračuje v pohybové aktivitě dál,“ přibližuje Daniela Stackeová.

Nauka o vlastním těle
Je vůbec možné ubránit se vzniku takové závislosti, když nás všichni k pohybu nabádají, hvězdy sportovního nebe jsou adorovány a vyrýsované svaly jsou předmětem všeobecného obdivu? „Jedinci, kteří trpí závislostí na pohybu, jsou přesvědčeni, že jednají správně. Tohle nastavení změníte obtížně. Jediná možná cesta je zařadit toto téma do primárního vzdělávání, kde se bude hovořit o zdravém vztahu k pohybu, k vlastnímu tělu,“ myslí si docentka Daniela Stackeová.

Proč někomu stačí pohybu méně, když ho jiný potřebuje hodně? Lze léčit závislost na sportu sportem? A proč bychom se neměli snažit za každou cenu uběhnout půlmaraton? Celý rozhovor o tom, že i pohyb může člověku uškodit, pokud se to přežene, si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Doc. Daniela Stackeová absolvovala studium fyzioterapie (specializace somatopsychoterapie) na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze a trenérství kulturistiky a fitness tamtéž. Působí na VŠTVS Palestra a externě spolupracuje s dalšími školami. Je autorkou knihy Cvičení na bolavá záda.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Vyšetření prostaty patří k jistotám mužů po padesátce stejně jako řídnoucí kštice a důchodové pojištění. Tato pohlavní žláza se totiž s postupujícím věkem zvětšuje a je třeba zjistit, zda její růst nevěstí nic horšího než prostý fakt, že nikdo nemládne. Většina nálezů je sice nezhoubná, ale ani diagnostikovaný karcinom neznamená konec. Ani života, ani sexu.

„Ty taky močíš v morseovce?“ ptá se v jednom komediálním seriálu stárnoucí herec kolegy. Pak mu předá kontakt na svého urologa s upozorněním, že problémy s prostatou není radno podceňovat. Jak to, že právě na toaletě se může projevit problém s orgánem, který není součástí močového ústrojí? „Prostata obklopuje jako prstenec močovou trubici. S věkem u všech mužů roste, a tím pádem může postupně utlačovat močový měchýř,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování profesor Roman Zachoval, přednosta Urologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. „Dodneška nevíme úplně přesně, proč se prostata zvětšuje, u někoho více, u někoho méně. Ale je to určitě vlivem hormonálních hladin, hormonů je celá řada a navzájem na sebe působí,“ vysvětluje profesor Zachoval.

Trochu jiný pocit
Přesto, že je většina nálezů, které u nás lékaři vyšetří, nezhoubná, je rakovina prostaty nejčastější nádorové onemocnění mužů v rozvinutých zemích a po karcinomu plic druhá nejčastější příčina úmrtí z onkologických důvodů. Přitom je ale třeba říci, že naprostá většina pacientů po pěti letech od stanovení diagnózy stále žije. Podle profesora Romana Zachovala je to díky včasné diagnostice a také vysoké profesionalitě českých onkologů a urologů. Někdy je ale nutné celý orgán odebrat. „Mužů bez prostaty je u nás několik desítek tisíc. A žijí docela dobře. Mohou mít i sex, ale nedochází k ejakulaci, protože jsou pohlavní cesty přerušeny. K vyvrcholení ale dochází, i když je to trochu jiný pocit,“ říká odborník.

Zvětšování prostaty není jediný problém, které dokáže muže potrápit. Ve středním věku se totiž vyskytuje ještě jedno onemocnění, a tím je chronický zánět prostaty. Je to velmi nepříjemná a urputná nemoc spojená s bolestmi v oblasti pánve a jak říká profesor Roman Zachoval, pacienty vyčerpává hlavně psychicky.

Bod G v mužském těle?
Občas se mluví o tom, že na prostatu má negativní vliv cyklistika. Jediné spojení, které Roman Zachoval vidí, není v tom, že by tento sport ohrožoval zdraví, ale u jedinců, kteří mají orgán citlivější, může zkreslit výsledky krevních testů. „Existuje nádorový marker, který se jmenuje PSA, jehož zvýšená hladina může signalizovat, že pacient může mít rakovinu prostaty. U některých mužů po jízdě na kole hodnota PSA přechodně stoupne, proto se jim doporučuje několik dní před vyšetřením cyklistiku vynechat.“ Díky citlivosti bývá prostata občas označována za mužský bod G. Do jaké míry je to oprávněné vysvětluje odborník v podcastu.

Pokud jde o prevenci onemocnění rakovinou, ta primární neexistuje. „A pokud nejste jogín, nemůžete provádět ani samovyšetření,“ říká s nadsázkou profesor Zachoval. Přesto mají muži dostatek možností, jak zdraví prostaty hlídat. Nejdůležitější je sekundární prevence, tedy screening. V současné době máme tři celostátní screeningové programy, pro ženy na rakovinu prsu a rakovinu děložního čípku, od roku 2024 by se měl přidat čtvrtý, právě na rakovinu prostaty.

Jaké konkrétní potíže s močením mohou signalizovat zvětšenou prostatu? Existují léky na zmenšení? Kterým mužům prostata nikdy nezbytní? A fungují speciální potravinové doplňky, kterých jsou plné reklamy? Celý rozhovor s odborníkem si přečtěte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Prof. MUDr. Roman Zachoval PhD, MBA, přednosta Urologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, předseda České urologické společnosti JEP a člen řady národních a mezinárodních odborných společností. Sám nebo v kolektivu autorů obdržel řadu cenu za publikační či prezentační aktivity v rámci České republiky i na mezinárodních fórech.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Představa, že někdo dítěti zabodne do ruky jehlu a vpraví mu do těla heroin je šílená. A přece se najdou rodiče, kteří drogu svému potomkovi bez skrupulí nabídnou. Neboť co jiného, než droga je například pivo. A droga velmi nebezpečná, nutno dodat. Pokud totiž srovnáte dopad alkoholu a heroinu na lidský organismus, není zde velký rozdíl.

Jsme právě v polovině měsíce, kdy mnoho z nás testuje svůj vztah k alkoholu. Vydržím? Nevydržím? A když se napiji, jsem na cestě k závislosti? A co to vlastně závislost je? Snad ne ta moje sklenička červeného vína, kterou si dávám pravidelně po večeři! „Někdy to možná není jedna sklenička, ale víc,“ zamýšlí se v další epizodě podcastu MUDr.ování psychoterapeut Břetislav Kantor. Pokud se dny, kdy vypijete vína víc, nápadně množí, může to být začátek problému. „A právě Suchej únor vám může napovědět, jak na tom s alkoholem jste. Někdo na to nepotřebuje ani celý měsíc,“ říká odborník. Pokud je vám období bez alkoholu nepříjemné a hledáte důvody, jak si obhájit, že jste se nakonec napili, není to v pořádku. A to i přes fakt, že většina lidí má tendenci nadužívání alkoholu zlehčovat.

Ty nepiješ? A nejsi divný?

Tohle mi nehrozí, alkohol mám pod kontrolou, říkáte si možná právě teď. Třeba máte i pravdu. Ale pozor na tu hranici, kdy už věci pod kontrolou nemáte. Zeptejte se čas od času sebe sama, zda jste ten, kdo tady vládne, anebo už vás řídí alkohol. „Musíte si sami upřímně přiznat, nakolik jste otroci, kteří vše podřizují alkoholu. Troufnu si říci, že tohle dokáže rozpoznat mnohem více lidí, než si myslíme. A dokonce dokážou přestat pít bez pomoci,“ dává naději Břetislav Kantor.

Co je v případě, že se rozhodneme přestat pít alkohol, důležitější? Pevná vůle, anebo správná motivace? „Vůle vám bude k ničemu, když nemáte motivaci. Když nejste motivovaní, tak proč byste na svém životě něco měnili? Já bych dokonce slovo vůle nepoužíval, lepší je sebedisciplína,“ míní psychoterapeut a dodává, že osobně nemá rád ani výraz abstinence. „V naší společnosti je to negativně vnímaná nálepka. Lidé se skoro bojí říkat, že abstinují. Hned jim začne někdo říkat, hele, ty jsi nějaký divný. Anebo nemocný.“

Nealkoholické pivo je pořád pivo

Alkohol je společensky tolerovaná droga, a to i přesto, že její dopady na lidské zdraví i společnost, jsou drtivé. „Ne nadarmo se mu říká metla lidstva,“ říká psychoterapeut a dodává, že míra tolerance je tak obrovská, že první dávku drogy člověku v naprosté většině podají jeho rodiče. „Někdy se tím dokonce chlubíme, hele, jemu je šest a už si cucnul piva. Tohle plus tlak společnosti může být začátkem závislosti.“ Dobrá volba není ani pivo bez alkoholu. „Pořád je to pivo,“ míní odborník s tím, že se nedoporučuje ani lidem, kteří abstinují. Žádné nápoje, které chutí či na pohled připomínají ty alkoholické, by lidem, kteří se rozhodli s alkoholem přestat, neměly sloužit jako berlička.

Jaká je doporučovaná denní dávka alkoholu, kterou bychom neměli překročit? Proč ženy upadají do závislosti snáz než muži? Z jakých důvodů nejčastěji pijeme nad míru? Čemu říká odborník na závislosti „Černobyl“? A v čem bychom si měli vzít příklad z krys? Celý rozhovor na téma závislost na alkoholu si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Mgr. Břetislav Kantor působí jako psychoterapeut v denním stacionáři a v ambulanci centra pro léčbu závislostí Alkos. Byl předsedou odborné sekce A.N.O. (Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním, nyní APAS) pro ambulantní služby v adiktologii. Dále je členem SNN (Společnost pro návykové nemoci), ČAP (Česká asociace pro psychoterapii) a SOFT (Společnost rodinných a systemických terapeutů).

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Proč se nám žaludek svírá starostí, ale nikdy ne radostí? Proč nám rodiče říkali nemluv u jídla? A kde najdeme žáhu? To všechno ví gastroenteroložka Petra Rycková.

Možná právě teď sníte o kanapi, na které byste se natáhli po vydatném obědě. Nemusíte spěchat, tučná jídla, jako je například kachna nebo bůček, trávíme šest až osm hodin. Takže vám na šlofíčka určitě ještě trochu toho jídla v žaludku zbude. Možná vás z něj ale začne pálit žáha. Co to vlastně je a kde všude nás může pálení postihnout vysvětluje v podcastu MUDr.ování lékařka z Homolka Premium Care Petra Rycková.

„Pálení žáhy je jeden z příznaků nemoci zvané reflux,“ říká lékařka s tím, že reflux má mnoho dalších podob. Třeba bolest na hrudi, jež může člověka vyděsit obavou, že ho postihl infarkt. Za jaké další nemoci může být reflux považován a proč pálení žáhy hrozí nejvíc zahrádkářům a sportovcům se dozvíte v novém díle podcastu MUDr.ování.

Překyselený žaludek je mýtus

Dobré chutnání a žádné povídání. Takhle jsme si přáli jako děti u stolu, Petra Rycková to však vidí jinak. „Dřív se skutečně doporučovalo při jídle nemluvit, dnes ale víme, že konverzace vytváří psychickou pohodu, která zmírňuje škodlivý stres,“ vysvětluje gastroenteroložka a vyvrací další mýty kolem zažívání, jako je například tak zvaný překyselený žaludek nebo doporučení samozvaných dietních expertů žvýkat sousto několik dlouhých minut. Nakonec přidá pár rad, jak se zbavit pálení žáhy přírodními prostředky a kdy už by nás tato obtíž měla přivést k lékaři.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu, který najdete pod názvem MUDr.ování. Každý další díl se objeví vždy ve středu v 11 hodin dopoledne a poslouchat ho můžete na Proženy.cz a ve všech podcastových aplikacích, jakou jsou Podcasty.cz, Spotify či Apple Podcasts.

S kým jsme si povídali? MUDr. Petra Rycková je vedoucí lékařka kliniky Homolka Premium Care. Její specializací je gastroenterologie.