Archiv Plus

Disident, novinář, spisovatel a několikanásobný vězeň komunistického režimu – to byl Jiří Lederer, jedna z klíčových osobností české žurnalistiky roku 1968. Byl ale také kronikářem normalizace a později v exilu i nepřehlédnutelnou osobností exilové publicistiky. (repríza)

Byla to tehdy pro socialistické Československo rána: Waldemar Matuška (2. července 1932 – 30. května 2009) zůstal na přelomu srpna a září 1986 ve Spojených státech. Zaskočil mnohé z fanoušků i dohasínající Husákův režim. Poslechněte si ukázky z unikátního rozhovoru o emigraci, který Matuška poskytl ve Spojených státech. (repríza)

Co se všechno dělo ve vysílání v posledních měsících a týdnech roku 1938, než přišel mnichovský verdikt? Jak se střídaly naděje a pesimismus, klid a hysterie, věcné příspěvky s totální a často velmi temnou propagandou?

Dnes už si to jméno z mladé generace možná nikdo nevybaví, a přesto mluvíme o muži, který na konci komunistické éry řídil československou vládu. Ladislav Adamec se stal premiérem v říjnu 1988 a vydržel v této funkci pouhý rok a necelé dva měsíce. Vypadá to jako krátká epizoda, ale bylo mu dopřáno stát se jedním z aktérů listopadové revoluce roku 1989.

Rozhovor natočil tehdejší dramatik a budoucí prezident Václav Havel v New Yorku s novinářskou legendou Ferdinandem Peroutkou. O čem si povídali začínající dramatik a dlouholetý novinář? O tom je speciál Archivu Plus, který připravil David Hertl.

Zhruba 72 minut dlouhý rozhovor je pozoruhodnou ukázkou střetu dvou osobností a dvou světů – světa svobodného a světa za železnou oponou. Poslechněte si celou nahrávku.

Speciální vydání Archivu Plus o nahrávce rozhovoru, který na téma exilu a návratu z exilu vedl Václav Havel s Ferdinandem Peroutkou.

Teroristické útoky z 11. září 2001 byly prakticky ihned vnímány jako zlom – bezpečnostní, politický, vojenský, historický, civilizační. To vše bylo postupně formulováno už od prvních hodin po útocích. Jak tento proces probíhal v našem mediálním prostoru, to si přiblížíme prostřednictvím archivu Českého rozhlasu.

Rudý trojcípý šátek a modrá košile – to byly v dobách totalitního režimu hlavní části stejnokroje československého pionýra. Šátek, na který měl být jeho nositel náležitě hrdý, se uvazoval kolem krku a měl reprezentovat oddanost socialistickým ideálům. Pionýři měli milovat Sovětský svaz a nadšeně se podílet na budování socialismu.

Letním měsícům novináři říkávají okurková sezóna. Prostě čas zavařování okurek, kdy se nic moc neděje a není o čem informovat. Jak svědčí zpravodajství dochované v Archivu Českého rozhlasu, o třetím čtvrtletí roku 1996 to tedy rozhodně neplatilo.

Herec vyjadřující se veřejně k politice a společenskému dění. Téma, které dnes dokáže – nejen na sociálních sítích – vyvolat bouřlivé diskuse. Českoslovenští dramatičtí umělci stáli v průběhu dějin často v blízkosti zásadních společenských změn. Jakou roli sehráli v roce 1968?

Mládež poválečného desetiletí, to byly zkratky svazů mládeže SČM a ČSM i nadšení dílem spontánní, dílem konjunkturální. A leckdy nepochopitelné. Více v Archivu Plus Pavla Hlavatého.

Jedna z největších hvězd české pop music 60. let 20. století, rozhlasová moderátorka, vtipná glosátorka – ale také třeba ježibaba v muzikálové Rusalce nebo členka týmu pozemního personálu letecké společnosti British Airways. Tím vším byla Yvonne Přenosilová (1947–2023).

Byla to velká sláva, když se v létě 1971 mohli řidiči poprvé projet po prvním úseku dálnice D1 z Prahy do Mirošovic. Bylo to sice jen prvních 21 kilometrů a, jak vtipně konstatoval dobový filmový týdeník, dálnici bylo možné projet dřív, než řidič dokouřil cigaretu. Československo mělo v té době v délce dálniční sítě co dohánět, což se ovšem nezměnilo dodnes.

I když se to nemusí zdát, rok 1956 byl přeci jen pro komunisty ovládané Československo rokem přelomovým. Vidět to bylo už v létě. Právě letní měsíce připomíná pořad ukázek z dobového rozhlasového vysílání, které komentuje historik Zdeněk Doskočil.

Vznik a bouřlivý rozvoj divadel malých forem na konci 50. let v Československu souvisel s nejprve velmi decentním politickým táním po roce 1956. Legendární Semafor zahájil svou činnost v roce 1959 a velmi rychle se stal klíčovou divadelní stálicí. V archivu Českého rozhlasu se zachovaly nahrávky semaforských her, písní, scének, pásem připravených přímo pro rozhlas a další materiály z první dekády existence tohoto divadla. Poslechněte si je. (Vysíláme v repríze.)

Patří k jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel na světě a jejich práva jsou často hrubě porušována: migranti. Podle odhadů OSN je na útěku ze své vlasti více než 25 milionů lidí z celého světa. Na 18. prosinec připadá jejich svátek, lze-li v této souvislosti o svátku hovořit v tradičním smyslu toho slova.

Jedním z klíčových slov minulého režimu bylo slovo „družba“. Je převzaté z ruštiny, kde znamená přátelství. U nás družba také znamenala přátelství, ale především to mezi národy, podniky nebo organizacemi. Samozřejmě, že jen těmi socialistickými. A právě v tomto duchu se za socialismu organizovaly Vlaky družby.

Jeho předúnorovou éru novináře Svobodného slova registrovali počátkem 90. let už jen jeho vrstevníci. Ale během krátké doby se Jiřímu Ješovi podařilo stát se doyenem českých komentátorů, zejména těch rozhlasových. Vůbec nehodlal být za každou cenu „vyvážený“. „Já jsem nedělal odboj proti komunismu. Jenom jsem prostě dělal všechno možné, aby zlo nenastoupilo. Aby se vůbec nedostalo k moci. A pokračuju v tom celý život,“ tvrdil.

Měla to být rutinní akce. Sjezd spisovatelů na konci jara 1956 měl být událostí, jakých komunistický režim zorganizoval desítky a stovky. Jenže nakonec se jeho průběh vymkl komunistům z kontroly. Paradoxně za to mohly události v Moskvě, kde se kriticky podívali na éru stalinismu. Na československém sjezdu se literáti nedrželi zkrátka: Jaroslav Seifert prohlásil, že spisovatelé byli nuceni ke lži. „Moskva zasela bouři, kterou Praha sklízí,“ napsal exilový časopis Svědectví.

Letiště v Ruzyni bylo vybudováno ve 30. letech, jako náhrada za původní hlavní pražské letiště Kbely založené po vzniku republiky roku 1918. Nové letiště pak bylo postaveno v 60. letech. Původní letiště s funkcionalistickou halou Adolfa Benše – Terminál Jih – bylo otevřeno už v roce 1937.

Čím jsme žili před 30 lety, ve druhém čtvrtletí roku 1996? Připomínáme si to v dalším čtvrtletníku Archivu Plus, ve kterém si pouštíme zpravodajské relace a reportáže z rozhlasového archivu natočené před 30 lety. V těchto jarních měsících má kořeny mnoho věcí, která nás dodnes ovlivňují, nebo jsou pro nás samozřejmostí. Mezi ně patří letní vysílání Radiožurnálu z Chorvatska, které se domlouvalo právě v dubnu 1996.

Před listopadovou revolucí byl mladým hercem, o jehož talent se přetahovala divadla s filmem a televizí. V létě 1989 ukončil studium na DAMU, téhož roku začal hrát v Divadle na Vinohradech. Měl za sebou role v tehdy už kultovním filmu Bony a klid nebo v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

K čemu potřeboval Michael Jackson při svém koncertu v Praze legendární "dismančata"? A za co se omluvil Boris Jelcin? To vše a mnoho dalšího ze zajímavých zahraničních návštěv v porevolučním Československu připomene pořad Archiv Plus, který připravili František Šedivý a Radim Štícha.

Buzuluk – poduralské město, kde se na počátku roku 1942 začala formovat československá jednotka v Sovětském svazu. Příběh vzniku československé jednotky (a samozřejmě také jejího bojového nasazení, do Československa došla s velkými ztrátami) se postupně stal jedním z klíčových témat komunistické propagandy navázané na druhou světovou válku.

Československo ve druhé polovině 20. století nebylo jen cílem návštěv ze sovětského bloku. Do země přijížděli i politici a osobnosti z Asie, Afriky nebo ze Západu. V archivu Českého rozhlasu dodnes zůstaly nahrávky, které zachycují nejen oficiální projevy, ale i atmosféru těchto často neobvyklých setkání.

1. květen 1951 byl čtvrtým „1. májem“ slaveným v Československu v režii komunistické strany. Masové průvody, v nich stovky hesel o míru a šťastné budoucnosti. Kdo si cestou do průvodu koupil Rudé právo, mohl si přečíst báseň Marie Pujmanové „Chráníme si tě jako oko v hlavě, Marx místo bible dal ti klid, jasně svět vidět i ve vší vřavě – lid, to je Stalin, Stalin, to je lid.“

Historické časové znamení odstartuje archivní pohled do prvomájové historie a mozaiku Archivu Plus z prvomájových oslav. Uslyšíte také to, co vysílal Československý rozhlas od 30. do 80. let minulého století v souvislosti s oslavami svátku práce.

Československo se ve druhé polovině 20. století stalo místem významných zahraničních návštěv, zejména z východního bloku. V archivu Českého rozhlasu jsou dodnes zajímavé nahrávky z pionýrského tábora na Tachovsku, kde zpívala slavná astronautka Valentina Těreškovová, z Bratislavy, kde Gorbačovův příznivec získal jeho podpis, nebo z pražských ulic a z pražského letiště při příletu Ivana Stěpanoviče Koněva.

Rozhovory s řadovými občany, úvahy našich velkých myslitelů, vzpomínky, básničky i hudební závdavek – to vše připomene prvomájovou atmosféru v letech 1942–1989.

37 let po havárii jaderné elektrárny v Černobylu umírají lidé na následky ozáření. Ještě před ruskou agresí spolkly práce na údržbě elektrárny šest procent ukrajinského státního rozpočtu. Explozi na 4. bloku černobylské elektrárny předcházel běžný test nouzového fungování turbíny. Začal 26. dubna 1986 v 01:23 hodin.

Jak fungovaly za socialismu odbory? Jaký význam mohly mít v době, která se tvářila, že pracujícího člověka definitivně osvobodila od veškeré bídy a nespravedlnosti a která mu garantovala radostnou budoucnost plnou prosperity a blahobytu? Jakou úlohu sehrály odbory při komunistickém uchopení moci v roce 1948? A mohly mít později nějakou sílu řešit práva zaměstnanců nebo třeba takzvané „dodavatelsko – odběratelské vztahy“? A dalo se za dob takzvaného socialismu stávkovat?

Tak trochu čtenáře podvést. To pronesl prezident a spisovatel Antonín Zápotocký na besedě se čtenáři 13. června 1956. Konkrétně tím měl na mysli, že zakomponuje-li do románu o historii dělnického hnutí milostnou zápletku, lidé – a zejména mladí – ideologickou knihu přečtou jedním dechem.

Byl 16. říjen a 3. prosinec 2014. Dva dny, které vyděsily obyvatele malokarpatské obce Vrbětice. Požáry a výbuchy v muničním skladu, které si vyžádaly dva lidské životy a způsobily škodu okolo miliardy korun, se ani po několika letech nedařilo uspokojivě objasnit. Až do jara 2021.

Limonáda jako nedostatkové zboží, uhlí na příděl nebo trvalý nedostatek masa. I takové bylo nakupování v letech, která jsou sice pryč, až tak dávno to ale nebylo. Pamatujete?

Jaro roku 1956 bylo horké: v únoru se nejvyšší českoslovenští komunističtí představitelé v Moskvě dozvěděli, že Stalin byl zločinec. O měsíc později to sdělili svým nejbližším v Praze a nakonec celému národu. Začalo se o tom mluvit a výsledkem byl politický pád muže, který byl téměř symbolem stalinismu u nás – Alexeje Čepičky.

Folklorní záležitost moravského venkova, která časem nejspíš zanikne. Právě takový obraz Velikonoc nabízel Československý rozhlas posluchačům v letech socialismu. Země, která v ústavě zakotvila svobodu náboženského vyznání, ve skutečnosti nutila svým obyvatelům křesťanské svátky bez křesťanství. (Vysíláme v repríze.)

V 70. letech minulého století si odborníci všimli, že v dubnu prudce narůstá hustota silničního provozu, a tím také stoupá riziko dopravních nehod. S příchodem jara se totiž každoročně na silnice vracejí sváteční řidiči, motorkáři a cyklisté. Proto je duben, už od roku 1973, měsícem bezpečnosti silničního provozu.

Aprílové žertíky spojené s 1. dubnem mají u nás – a to i mediálně – zakořeněnou tradici. Přestože tato tradice platí i pro 30. dubna, není toto datum v dnešní době s aprílem téměř vůbec spojováno.

V čem je nevděčná práce rozhlasového komentátora? Být vždy připraven říci něco rozumného a především znát zákulisí mnoha dějů. Některé ze zajímavých komentářů, odvysílaných v posledních letech na Českém rozhlasu Plus, připomíná v pořadu Archiv Plus David Hertl. Vysíláme ho v repríze.

Už jenom pamětníci 90. let si asi vzpomenou na radikálního, krajně pravicového politika, který se vynořil jako dosud neznámá osoba z útrob státní správy socialistického Československa. Jmenoval se Miroslav Sládek, kdysi býval úředníkem na Federálním úřadu pro tisk a informace a po revoluci se rozhodl politicky vytěžit to nejhorší z české polistopadové společnosti.

Dne 16. prosince 1988 byly vypnuty československé rušičky. Vysílání zahraničních rozhlasových stanic v češtině a slovenštině tak bylo možné poslouchat na celém území.

Koncem března 1956 svolal Antonín Novotný členy Ústředního výboru Komunistické strany Československa a oznámil jim, že Stalin byl zločinec, kvůli kterému zahynuly miliony lidí. Reakce československých komunistů byly tehdy zaznamenány na magnetofonový pás. Komentuje je historik Zdeněk Doskočil.

Politické i hospodářské události spojené s jednou z klíčových strategických surovin 20. století zajímaly i rozhlasové redaktory a publicisty. Co zajímavého se v archivu najde, když zadáte do systému hesla jako „ropovod“, „ropný šok“ nebo „fronty u pump“? Najdete dobové zpravodajství o ropné krizi počátku 70. let, reportáže o otevírání ropovodů a plynovodů, a samozřejmě i svědectví o nervózním zákazníkovi, který v panice jede natankovat plnou nádrž.

Anna Masaryková byla nejstarší ze čtyř Masarykových vnoučat. Její dědeček se stal prezidentem, když jí bylo sedm. Pomyslný titul vnučky jí zůstal až do pozdního stáří. V první polovině 90. let společně se sestrou Herbertou tyto dvě už šedovlasé dámy často ve veřejném prostoru jako Masarykovy vnučky vystupovaly a na svého dědečka vzpomínaly.

Druhá československá republika neexistovala ani půl roku, přesto se během této krátké doby výrazně zhoršily poměry ve všech oblastech společenského života.

Byla nejenom pozoruhodnou osobností vědecké obce, ale i veřejného života. Stála v čele ústavu, který měl na starosti bezpečnost českých jaderných elektráren, a to v zemi, kde se výroba elektřiny z jádra stala bezmála objektem kulturních válek nebo přinejmenším politickou záležitostí prvního řádu.

Krach Ekoagrobanky, odchod Olgy Havlové a hádky kolem česko-německé deklarace. To všechno a ještě leccos dalšího se přihodilo v zimě roku 1996. Nad dobovým zpravodajstvím na tyto časy vzpomíná Veronika Kindlová a David Hertl.

Vtrhli do pražského divadelního života, „zmocnili“ se amatérské scény spolku Devětsil a brzy nebylo v Praze zajímavější divadlo než to, které provozovali dva zběhlí studenti práv. Sebeironický Jan Werich, i po letech vděční spolupracovníci a také poněkud nedosažitelný Jiří Voskovec. O tom všem přinášejí svědectví záznamy z archivu Českého rozhlasu.

Už 95 let uplynulo 1. února od narození prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta Borise Jelcina. Mnoho Rusů ho původně vnímalo jako demokrata a hrdinu, který skoncoval s komunistickou minulostí země. Jeho ekonomická transformace ale uvrhla miliony Rusů do chudoby a Jelcinovo vládnutí poznamenala i krvavá válka v Čečensku.

Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetoněmecký landsmanšaft) se po mnoho let v Československu a poté i v České republice těšilo dost kontroverzní pověsti. Otázka Benešových dekretů či práva na majetkové vyrovnání nebo „na vlast“ patřily k pravidelným třecím plochám, které ztěžovaly dorozumění mezi Čechy a bývalými německými krajany převážně z československého pohraničí.

Dohnat a předehnat – tedy kapitalistický Západ. I o tom se mluvilo v rozhlasovém vysílání v prvních třech měsících roku 1956. Na řadu přišlo další zlevňování potravin, uvažovalo se o zkrácení pracovní doby a tu a tam se i trochu žertovalo o tom, co se nedaří. Na výpravu do rozhlasového archivu vás zvou moderátor David Hertl a historik Zdeněk Doskočil.

V srpnu 1945 dopadly dvě bomby na dvě japonská města. Na tomto faktu samotném by nebylo nic zvláštního, během druhé světové války padly na světová města tisíce bomb. Tyhle ale byly nové, děsivější. Little Boy a Fat Man. Atomové bomby.

Možná není daleko doba, kdy budeme pracovat jen čtyři dny v týdnu a další tři pak odpočívat. Zatím ale máme pracovních dnů pořád pět a můžeme být rádi, že nemusíme pracovat i v sobotu nebo dokonce v neděli, jak tomu bývalo v dobách nedávno minulých.

Rozhlasové zpravodajství před 60 lety se jen velmi vzdáleně podobalo tomu dnešnímu. Bylo prosycené ideologií a do určité míry se pokoušelo posluchače i bavit. Zprávy tak byly spíš komponovaným pořadem – jak v repríze pořadu Archiv Plus připomíná David Hertl na příkladu Rozhlasových novin z ledna 1956.

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes. (Poslechněte si reprízu pořadu Historie Plus, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Zatímco běžní Čechoslováci za normalizace trávili poslední den v roce bujarými oslavami a odpalováním po domácku vyrobené nebo pašované pyrotechniky, rozhlasové vysílání překypovalo zamyšleními nad úspěchy pracujících v uplynulém roce a výzvami k ještě usilovnějšímu budování v roce nadcházejícím. (Repríza z roku 2019.)

Nabídnout divákům nebo posluchačům veselého Silvestra, to je úkol pro ty největší humoristy a herecké veličiny. Často se to nepovede a jenom vzácně jsme schopni tu kterou scénku konzumovat ještě po letech, jako se to podařilo třeba televizním Silvestrům Vladimíra Menšíka.

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968). Vysíláme v repríze.

„Každým rokem se tahle doba opakuje – a pokaždé si přeji, aby už to bylo za mnou,“ řekla posluchačům Československého rozhlasu herečka Dana Medřická o Vánocích 1979. Její projev byl jedním z mnoha vánočních zamyšlení, která socialistický rozhlas odvysílal do roku 1988.

Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny z 60., 70. a 80. let. Sváteční rozhlasové vysílání má přeci jen jinou atmosféru než zpravodajství všedního dne. Autoři vánočních zpráv se často pokoušeli říci i něco hezkého.

Tradice Vánočních stromů republiky má za sebou celé jedno století. V jejím dodržování se odrážely i proměny politických režimů, kterými naše země procházela. Přitom na počátku stála zcela nepolitická příhoda. Ale ve chvíli, kdy se v názvu jakékoliv akce objeví slovo republika, politika se do ní jaksi neodbytně vkrade.

Události, o kterých informoval rozhlas v posledním čtvrtletí roku 1995, a osobní vzpomínky dvou postarších pamětníků těch časů – Veroniky Kindlové a Davida Hertla. To je další díl Archivu Plus o dění před 30 lety.

Dne 16. října 1946 brzy ráno bylo v tělocvičně norimberského vězení oběšeno 10 zločinců, odsouzených před norimberským tribunálem. Už během války bylo zřejmé, že chování agresora tentokrát nebude moci zůstat bez soudu. (repríza)