Motýl za katrem

Plnou verzi najdeš na našem YouTube kanálu za 79kč a na 👉 https://motyl.opinio.cz Staňte se členem klubu a podpořte nás cenou za jedno kafe, abychom do podcastu dostali více motýlího rozletu. Sledujte nás na Facebooku 👉 https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagramu 👉 https://www.instagram.com/motylzakatrem/ Tiktoku 👉 https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Plnou verzi najdeš na našem YouTube kanálu za 79kč a na 👉 https://motyl.opinio.cz Staňte se členem klubu a podpořte nás cenou za jedno kafe, abychom do podcastu dostali více motýlího rozletu. Moc děkujeme! Sledujte nás na Facebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/ Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Druhá série podcastu Motýl za katrem představuje první díl a s ním ji hosta - Marka Němce, honorárního konzula Srí Lanky v ČR, který sehrál klíčovou roli v návratu Markéty z vězení zpět do Česka. Společně s diplomaty v čele s Milanem Hovorkou se podílel na složitém vyjednávání, včetně uzavření smlouvy o předávání odsouzených, která roky putovala mezi evropskými i asijskými úřady. Rozhovor přináší silné momenty z první návštěvy ve věznici Valikáda s drsnými podmínkami i osobní svědectví Markéty o životě za mřížemi, kde i drobnosti znamenaly naději. Zaznívá také širší diplomatické i lidské pozadí příběhu, důraz na to, proč případ nebyl medializován, i reflexe Markétiny proměny, která své zkušenosti vnímá jako bolestnou, ale zásadní životní lekci. Hlavním motivem epizody je význam druhé šance, lidské solidarity a odvahy pomoci nad rámec povinností.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na Facebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/

Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Neuvěřitelný příběh Češky, odsouzené k trojnásobnému trestu doživotí na Srí Lance, která ve vězení našla ztracenou důstojnost a prokázala obrovskou sílu ducha, začala měnit vězeňský systém a dál bojuje za jeho polidštění.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Patnáctý díl podcastu Motýl za katrem uzavírá Markétin vězeňský příběh a otevírá téma života po propuštění: popisuje psychicky nejtěžší poslední tři měsíce v Přílepech, bezmoc vůči nelogickému a administrativně drtivému systému, čekání na posudky i moment zlomu, kdy v krajním vyčerpání píše dopis soudkyni. Cesta k soudu a rozhodnutí o podmíněném propuštění jsou líčeny bez patosu, s tíhou okamžiku, který rozhoduje o budoucnosti. Díl zároveň zdůrazňuje, že propuštění není happy end, ale začátek náročné cesty plné předsudků, kde klíčovou roli hraje podpora blízkých. Závěrem Markéta reflektuje úlevu z veřejného sdílení příběhu a díl uzavírá výzvou k debatě o smyslu trestu, lidské důstojnosti a skutečné schopnosti vězeňského systému napravovat.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Markéta v této epizodě popisuje svůj návrat do Česka a nástup do věznice na Ruzyni jako silný šok: po letech v otevřenějším vězeňském režimu na Srí Lance se ocitá v neosobním, chaotickém systému, kde jí nikdo nevysvětluje základní pravidla, vztahy jsou odcizené a informace minimální. Naráží na nízký hygienický standard, překvapivě horší, než čekala, i na nefunkční zdravotní péči – jsou jí odebrány léky a navzdory opakovaným žádostem se týdny nedostane k lékaři. Silným momentem je i zacházení s jejími osobními věcmi, kdy se její deníky a dopisy ocitají vysypané na cele jako symbol naprosté zranitelnosti. Celý příběh ukazuje bolestný kontrast mezi očekáváním „civilizovaného“ domova a realitou českého vězeňského systému, který Markéta pozoruje s ironií a nadhledem, ale i s hlubokou únavou a potřebou důstojnosti.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Třináctá epizoda podcastu Motýl za katrem zachycuje zásadní zlom v příběhu Markéty Klimtové: po deseti letech ve srílanském vězení se konečně vrací do Česka, i když „domněle veselejší“ fáze je plná absurdní byrokracie, traumat a vystřízlivění. Odlet se protáhl na jedenáct měsíců kvůli ztracenému pasu a nelogickým požadavkům, poslední dny na Srí Lance poznamenaly psychické prohlídky a vzpomínka na sebevraždu mladého vězně. Samotná cesta byla paradoxně snesitelná a návrat domů dojemný, ale euforie rychle skončila po příjmu do věznice Ruzyně, který Markétu šokoval ponižujícím zacházením a horšími podmínkami než na Srí Lance. Epizoda tak staví ostrý kontrast mezi radostí z návratu a tvrdou realitou českého vězeňského systému, přičemž Markétina cesta ke svobodě sice začala, ale zdaleka nekončí.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V tomto díle Markéta otevřeně vypráví o postupném uvědomění skutečné tíhy dlouhého trestu — ne jako jednorázového šoku, ale jako let, které se den po dni skládají v rutinu, čekání a nevyhnutelné přijetí reality vězení. Popisuje každodenní život za mřížemi, vztahy mezi ženami plné napětí i solidarity, pomalé mizení světa venku a nenápadné ztráty rodinných i přátelských vazeb. Mluví o vině, se kterou musí žít neustále a před níž se nedá utéct, o mechanickém fungování, které člověka udrží v chodu, ale zároveň nechává čas plynout bez povšimnutí. Nejde o dramatickou proměnu, ale o tichý, nevratný posun — učení se šetřit emocemi, přijmout definitivnost některých ztrát a žít s vědomím, že skutečná tíha trestu neleží jen v cele, ale v tom, co si člověk nese v sobě každý den znovu.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V této epizodě Markéta otevřeně popisuje část svého vězeňského života, kdy se naučila fungovat v přísném systému pravidel, zkoušek a očekávání – ať už při vystupování, zpívání, nebo každodenním režimu za mřížemi. Mluví o kontrastu mezi pódiem a realitou cely, o nutnosti emočního odstupu jako nástroji přežití a o momentu, kdy tento křehký balanc narušil covid. Popisuje chaos hromadného testování, nucený přesun, fyzické vyčerpání i psychický zlom, který přišel ve chvíli, kdy ztratila pocit jakékoli kontroly. Epizoda není o hledání smyslu ani naděje, ale o přežívání v uzavřeném světě, kde jedinou možností je pokračovat dál – bez iluzí, bez emocí, prostě vydržet.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

V této epizodě Markéta popisuje covidové období ve vězení jako úplně uzavřený svět bez času, kde nevládl strach z nemoci, ale z naprosté izolace. Bez návštěv, programů, kultury i zpěvu zůstalo jen tělo, beton a hlava, zatímco noci patřily krysám, které lezly po spících ženách a braly jim i poslední pocit bezpečí. Nejhorší nebyla nemoc, ale nekonečné ticho, v němž se lidé začali rozpadat, hádat, mlčet nebo zírat do zdi a spánek se stal hrozbou. Právě tehdy se Markéta potichu vrací ke zpěvu jako k jedinému způsobu, jak se neztratit a nezbláznit. Po covidu se sice život ve vězení pomalu obnovuje, ale nic už není nevinné a vše nese stopu měsíců přežívání mezi zdí a krysou. Když pak Markéta stojí na pódiu talentové show, kontrast s nedávnou realitou je drtivý – covid v ní zůstává jako jizva a důkaz, že i když je člověku vzato téměř vše, hlas a vůle přežít mohou stačit.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na

Facebooku 👉   / https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagramu  👉   / https://www.instagram.com/motylzakatrem/

Tiktoku  👉  / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Markétin příběh vstupuje do další fáze. Už nejde jen o přežití v systému, který drtí. Tento díl je o lidech, kteří dokázali, že i za zdmi věznice může vzniknout prostor pro lidskost, důstojnost – a naději.

Markéta vypráví o letech strávených v srílanských věznicích, kde se ředitelé střídají rychleji než roční období. Každá změna znamená nejistotu: kdo přijde, co dovolí, co zakáže, koho potrestá. A přesto se mezi nimi objevují muži, kteří nevládnou strachem, ale respektem.

Jedním z prvních je ředitel, který vězeňkyně oslovuje „děti“. Ne rozkazem, ne číslem – ale slovem, které mění atmosféru celého místa. Z rozbitých zdí nechává vzniknout mozaiky, z hlíny dlažbu, z chaosu řád. Vězení se pomalu proměňuje, stejně jako lidé v něm. Markéta popisuje okamžik, kdy si uvědomí, že když je s člověkem jednáno jako s lidskou bytostí, začne se tak i chovat.

Další ředitel jde ještě dál. Naslouchá. Když Markéta hubne, protože odmítá jíst jídlo servírované z kýblů, nevznikne trest – ale změna systému. Přichází základní důstojnost. Sprcha. Čistota. A dokonce cvičení – až absurdní moment, kdy se brány věznice otevírají, aby dovnitř přijel rotoped. Ne pro privilegium, ale pro přežití těla i hlavy.

Pak přichází muž, kterému vězeňkyně začnou říkat „táta“. Zpočátku přísný, uzavřený, podrážděný. Ne kvůli nim – ale kvůli systému, který ho drtí stejně jako je. Postupně se ukáže jako člověk, který se učí důvěřovat. Zavede schránku přání a stížností. Začne chodit mezi ženy. Poslouchá. Sedí s nimi. Odpočívá mezi těmi, které by podle stereotypu měly být nebezpečné.

Markéta ho provokuje nápadem, který zní jako šílenství: chce zahradu. Motyku. Semínka. V „zóně nikoho“, mezi plotem a zdí. Ředitel se směje, říká jí blázen – a čeká, že to vzdá. Nechá ji kopat tvrdou zem bez vody. A právě v tom okamžiku se láme vztah. Když Markéta nevzdá ani hlínu, ani pot, získá něco mnohem většího než zahradu: respekt.

Z vězení se stává místo nečekaných scén. Letní kino pod širým nebem. Hudba z YouTube. Písně z celého světa. A pak moment, který mění všechno – talentová soutěž, kde na jednom pódiu stojí vězni i dozorci. Bez uniforem. Bez označení. Jen lidé.

Markéta zpívá. Dostává standing ovation. Poprvé po letech slyší, že má talent. Že má hodnotu. Že je viděna.

A tím to nekončí. Projekt se mění v celostátní televizní show. Vězeňkyně jsou převezeny do obávané Valikady. Tři měsíce tvrdého tréninku, hladu, vyčerpání – ale také spolupráce, která maže hranici mezi „námi“ a „jimi“. Dozorci tančí s vězni. Smějí se spolu. Dřou spolu.

Markéta v tomto chaosu potkává dalšího anděla – Indiru, slavnou srílanskou herečku, která se sama ocitla za mřížemi. Dvě ženy z naprosto odlišných světů, spojené stejným pádem.

Díl končí tichým, ale silným poznáním: většina žen ve vězení nejsou kriminálnice z podstaty. Jsou to ženy, které se zamilovaly, chránily, věřily špatným lidem. A když se s nimi jedná s úctou, dokážou znovu růst.

Tenhle díl není o zločinu.

Je o lidskosti tam, kde by ji nikdo nehledal.

O tom, že i ve vězení může vyrůst zahrada.

A že někdy stačí, aby někdo řekl: „Tohle jsou moje holky.“

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Osmý díl vypráví o tom, jak Markéta prožívala Vánoce daleko od domova – od iluzorních svátků v asijském kasínu až po syrovou realitu vězeňských cel – a jak se pro ni postupně proměnily z bolestné připomínky ztráty rodiny v tichý, duchovní prostor sdílení, solidarity a přežití; Vánoce za mřížemi nejsou radostné ani hezké, ale skutečné, protože i tam dokážou přinést lidskost, odpuštění a krátký pocit domova, který si člověka najde, i když doma není.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na

Facebooku 👉   / https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagramu  👉   / https://www.instagram.com/motylzakatrem/

Tiktoku  👉  / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

Markéta v tomto dílu vypráví o okamžiku, kdy stojí tváří v tvář možnosti trestu smrti. Na Srí Lance čeká na hlavní soudní líčení za pašování pěti kilogramů kokainu. Ví, že existují jen dvě varianty: doživotí, nebo smrt. Mezitím se stará o těžce nemocnou vězeňkyni Premawati – péče o cizí umírající ženu se stává jejím způsobem, jak přežít vlastní strach a nemyslet na vlastní konec.

Před soudem zažívá Markéta jeden z nejhorších psychických momentů: vidí jinou vězeňkyni, která byla ujištěna advokátem, že bude propuštěna, a přesto je náhle odsouzena k trestu smrti. Dochází jí, že žádná slova, žádné sliby a žádné uklidňování nemají v tomto systému váhu. Popisuje děsivý rituál vynášení trestu smrti – zavřené dveře, zhasnutá světla, zlomené pero – a uvědomění, že rozhodnutí je definitivní a neodvolatelné.

Když konečně přichází její den soudu, rozsudek není vynesen kvůli chybějícím otiskům prstů. Mučení se tak prodlužuje. Markéta se vrací do vězení s vědomím, že další termín může znamenat konec. Přesto si všímá drobného lidského gesta – soudce jí nedá datum třináctého, jako by i on věřil v symboliku a snažil se zmírnit krutost okamžiku.

V den skutečného rozsudku Markéta odevzdává všechno Bohu. Jde k soudu smířená s možností, že už se nikdy nedostane ven. Když státní zástupce znovu popisuje její čin, cítí stud a bolest – ne proto, že by si vinu nepřipouštěla, ale proto, že už vnitřně není tím člověkem, který to spáchal. Její obhájce zdůrazňuje nejen její bezúhonnost, ale i fakt, že je jediná dcera svých rodičů. V Markétě to spustí další strach: že by zemřeli sami, bez možnosti se s ní rozloučit.

Když se nezavírají dveře soudní síně, dochází jí, že trest smrti tentokrát nepřijde. Rozsudek zní: doživotí. A víc než to – soudce výjimečně souhlasí s jejím převozem do České republiky a s možností přehodnocení trestu podle českého práva. Je to moment zázraku uprostřed temnoty. Až později se dozví, že ve skutečnosti dostala tři doživotní tresty.

Po návratu do vězení se Markéta nehroutí. Převléká se do mundúru odsouzené, uklidňuje ostatní ženy a místo pláče je svolá do kapličky, kde se poprvé v životě modlí nahlas. Těsně před svým převozem řeší ještě jednu věc: osud Premawati. Nikdo ji nechce přijmout. V poslední chvíli se díky Markétině intuici dostává do domu Matky Terezy, kde krátce nato umírá – důstojně a v péči.

Rozloučení s věznicí je bolestné. Markéta odchází od žen, které se staly jejími sestrami, od dozorkyň, které ji respektují, i z místa, kde prošla vnitřním přerodem. Při noční eskortě poprvé po letech vidí hvězdy. Ví, že odjíždí z pekla, ale zároveň opouští kus života, který ji navždy změnil.

Vyprávění končí nástupem do dalšího vězení – Valikady, přezdívaného „peklo na zemi“, kde je okamžitě zavřena do cely s odsouzenými k smrti. Cesta ke svobodě ještě zdaleka nekončí, ale Markéta už není stejná žena jako na začátku. Tohle je příběh přežití, viny, milosti a pomalého návratu lidské důstojnosti tam, kde ji mělo být už dávno konec.

See omnystudio.com/listener for privacy information.

Tento díl podcastu otevírá příběh Markéty jako bránu do místa, kde čas neplyne, jen se vrství. Tři doživotní tresty na Srí Lance — rozsudek, který člověka zbaví jména, kůže i stínu. A přesto právě tady Markéta rozpoznala, že čím víc je člověk zahnán do tmy, tím ostřeji vidí světlo.

V úvodu slyšíme o vězení jako o podivném mikrosvětě, kde náboženské rituály, modlitby, amulety a pověry vaří jeden společný vývar pro ztracené duše. Markéta sem vstupovala jako ateista a pozorovatel, ale brzy zjistila, že víra není dekorace — je to jediná pevná věc, když se všechno ostatní rozpadá. A že lidská důstojnost je křehká nádoba, která se tříští o každý výkřik dozorce.

V další vrstvě příběhu se otevírá její boj s odpuštěním. Markéta popisuje chvíle, kdy její nitro připomínalo popraskanou sklenici plnou hněvu. Věděla, že pokud se nepostaví svým démonům, zůstanou uvěznění všichni — ona, viníci i ti, kdo jí ublížili. První pokus odpustit byl jako sahat do ohně. Ale časem se z popela rodilo tiché porozumění: člověk nemůže odpustit druhému, dokud neodpustí sám sobě. A to je největší soudní proces, který kdy vedla.

Uslyšíme také o její fascinaci lidskou psychikou a kartářkami, které dokázaly číst příběhy dřív, než klient otevřel ústa. Markéta proniká do jejich způsobu práce — ne jako do magie, ale jako do anatomie duše. Karty se pro ni stávají spíš rentgenem lidského trápení než nástrojem předpovědí. Obnažují příběhy, které lidé skrývají i před sebou.

Potom se příběh propadá do reality vězení: přeplněné cely, kde se spí v koridorech, panika před nově příchozími, zoufalý dopis soudci, aby vůbec někdo slyšel výkřik žen odsouzených k doživotí. Je to svět, kde i naděje musí žít na příděl.

Další kapitola přináší temnější rovinu — strach z HIV, dezinformace, ponižování. Markéta vypráví o zkouškách, o dozorkyni, která ji zradila rozesláním lží o jejím zdravotním stavu, o panice, která se šíří vězením jako bezhlavá zvěst. A přesto se znovu nezhroutila. Naučila se vyžadovat pravdu i tam, kde se pravda pálí jako žhavý kámen.

A pak přichází nejjemnější a zároveň nejkrutější momenty: její péče o ty, kteří už neměli nikoho. Stará paní po úrazu, Apple Ačí, tiché ženy s životy polámanými dřív, než se stačily rozběhnout. Markéta je myla, krmila, učila se jejich rytmus bolesti. Sama ve tmě si vzala za úkol být pro ně světlem. Ne z povinnosti — ale proto, že v péči o druhé se člověk znovu učí být člověkem.

Celý příběh se tak skládá do portrétu ženy, která byla zavřená za železem i uvnitř sebe — a přesto si dokázala vytesat cestu ven. Její minulost je hrubá, nevypočitatelná a temná. Ale její proměna připomíná motýla, který si prorazí kuklu i tehdy, kdy je kukla z betonu. Markéta nevypráví o trestech. Vypráví o znovuzrození. O přijetí vlastní křehkosti. O síle odpustit, i když svět okolo křičí opak. A hlavně o tom, že i v nejtvrdším vězení se dá najít svoboda — ale musí se začít uvnitř.

Sledujte nás

Facebook 👉 https://www.facebook.com/motylzakatrem

Instagram 👉 https://www.instagram.com/motylzakatrem

Tiktok 👉 https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem

YouRadio_Talk 👉 https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem

See omnystudio.com/listener for privacy information.