Prostor X

Vždycky jsem chtěla dělat festival v té podobě, jak je dnes, ohlíží se před letošním 20. ročníkem Colours of Ostrava jejich zakladatelka a ředitelka Zlata Holušová. Multižánrový hudební line-up rozšířila o multioborový Meltingpot, z kterého se v průběhu pěti let stalo největší živé diskuzní fórum v Evropě. Živo na něm bylo zejména loni, když se Ledový muž Wim Hof vymezil proti farmaceutickému průmyslu. „Je to kontroverzní, ale na druhé straně, co je hezkého na tom, když vám Benu řekne: Vaše zdraví si bereme na starost. A tomu se nikdo nediví, že si lékárna bere vaše zdraví na starost. To je pro mě daleko kontroverznější prohlášení, než že když se o sebe budeme starat, nepotřebujeme doktory,“ má jasno.

Proti vinařům je vedena nekorektní válka, tvrdí Michal Šetka. Vlnu odporu vyvolává podle šéfredaktora magazínu Wine & Degustation záměrné zaměňování spotřební daně a DPH u tichých vín. První ze sazeb mají přitom nulovou všechny okolní země a nenásledovat je by znamenalo bezprecedentně poškodit celý český trh. Argument, že zatížený mohl být jen dovoz, který tvoří 70 % prodeje, vyvrací slovy: „Jsme na stejném evropském trhu a nemůžete vyjmout moravské vinaře a zdanit ty zahraniční. První námitka, která proti tomu bude vznesena, tak ji ten evropský vinař, nebo obchodník samozřejmě vyhraje.“ Neméně problematická by byla výjimka regulovaná omezenou produkcí, ta je totiž určena výhradně pro osobní spotřebu.

Devadesátkové historky o klientech, kteří oslovovali architekty s požadavkem, že chtějí „takovejhle barák“, a ukazovali přitom v lepším případě na vilu Tugendhat, v horším na zámek Neuschwanstein, zná Ondřej Chybík jen z vyprávění. Sám se ve svém ateliéru, který založil v roce 2010 s Michalem Krištofem, nesetkal ani s poptávkou po zlatých klikách. „Naštěstí, nebo bohužel,“ vtipkuje. K optimismu má důvod. Za poslední rok projel republiku křížem krážem a coby editor ročenky české architektury navštívil inkognito desítky realizací svých kolegů. Co viděl, ho utvrdilo v tom, že u nás vznikají „kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale s velkým dopadem na celou lokalitu a místní komunitu.“ Celospolečenský význam věří, že bude mít Vltavská filharmonie.

Věděla jsem, že dítě chci, ale nechci být doma, říká šéfka vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek s tím, že týden po porodu znovu pracovala. Nemusela, chtěla. „Mám hrozně ráda svoji práci a myslím, že v oboru, ve kterém pracuju, kdybych byla doma, tak se vracím úplně s jiným rozpoložením a s úplně špatnými informacemi, protože už je strašně rychlý,“ je přesvědčená a kariérní příběhy členek původně facebookové skupiny založené v roce 2014, kterých je dnes 35 tisíc, její slova potvrzují. Ženy z Prahy a větších měst patří v tomto ohledu k těm šťastnějším, ty z regionů stále naráží na stereotypy, nebo dokonce odsouzení, že naruší zdravý vývoj svého potomka, pokud nebude do tří let v péči matky.

Pod mým vedením by byla veřejnoprávní televize odvážnější a modernější, víc orientovaná na digitální platformy, říká současný šéf brněnského studia a kandidát na generálního ředitele ČT Jan Souček. Pokud by výběrové řízení vyhrál, neotřáslo by Kavčími horami zemětřesení. Ubral by na kriminálkách, což by znamenalo i citelnou úsporu, jeden díl detektivního seriálu totiž vyjde až na pět milionů korun. Na obrazovky by vrátil více tzv. malých dokumentů a do prime timu zařadil špičkovou zahraniční produkci, která je teď odsunutá do nočních hodin. V rozpočtu zpravodajství by škrtat nechtěl, nabízí se ale přehodnotit přístup ke zpracování některých témat. Za zbytnou považuje přítomnost reportérů na místě, kde se před šesti hodinami něco stalo.

Lihoviny jsou u nás jediným druhem alkoholu, který podléhá standardní spotřební dani. Zvyšovat ji proto navrhovala Národní ekonomická rada vlády jen o málo, a naopak v rámci ozdravného balíčku více daňově zatížit tichá vína a pivo, které v tomto ohledu za ostatními zeměmi zaostávají. Nestalo se, nešumivá vína byla z výčtu neřestí vyjmuta, což považuje sociolog Dan Prokop za problém, protože „když zvedáte spotřební daň na jeden alkohol a toho druhého se dají koupit dva litry za 45 korun, tak samozřejmě vytváříte motivaci přecházet k těm nedaněným alkoholům, které jsou ale stejně škodlivé,“ kritizuje výjimku, kvůli níž stát ročně přijde o 4 až 5 miliard daňových příjmů, které by majoritně získal od výrobců krabicového vína a zahraničních dovozců.

Jakkoli by k některým konsolidačním opatřením přistoupila Helena Horská coby pravicová ekonomka možná agresivněji a některá udělala jinak, ozdravný plán, který představila vláda, je pro ni milým překvapením. Kvituje zejména větší úspory ve státním rozpočtu. Oproti původně avizovaným 70 miliardám korun, chce kabinet Petra Fialy zredukovat výdaje a zvýšit trochu příjmy v rozsahu 94 miliard v příštím roce a pro ten další jsou jeho záměry ještě ambicióznější. Rozhodující nicméně bude, aby jednotlivé resorty plány dodržely. „Je pak už úlohou ministra a jeho náměstků, aby úspory našli. Ten závazek je dostatečně transparentní, je veřejný a je v největším zájmu této vlády mu dostát, protože jinak by to byla blamáž,“ upozorňuje.

Kdyby přišla nabídka z UFC, rozhodoval bych se, říká MMA zápasník David Kozma s tím, že bojovat v nejslavnější soutěži světa není jeho snem. Coby nejdéle vládnoucí šampion velterové váhy v Oktagonu je spokojený. Před sebou má milionový souboj, ke kterému nastoupí 20. května v pražské O2 areně. Pevně věří, že z největšího evropského turnaje vyjde jako vítěz, protože v živé paměti má ještě loňskou „nakládačku“, při níž dostal takové údery do hlavy, že se mu ještě tři týdny po zápase motala. Na francouzského soupeře trénuje s Patrikem Kinclem. Toho čeká po pěti letech zúčtování s Karlosem Vémolou. „Asi jsem se nikdy netěšil víc na nějaký zápas než na tenhle. Jsem rád, že zápasím před nimi, že to ještě uvidím,“ plánuje Kozma.

Furt se musím přizpůsobovat, říká zakladatel prvního českého ilustrátorského studia Vladimír Strejček a přiznává, že jeho 21leté působení na trhu provází řada paradoxů. Dravce, jak nazývá svou značku DRAWetc., pod kterou dnes vznikají téměř všechny reklamy na pivo, založil, aby mohl předstírat, že na návrzích předkládaných klientům pracoval celý tým. Ve skutečnosti je vytvářel sám, coby messenger rozvážel zadavatelům a pak si ověřoval, jestli vše v pořádku dostali. Fakt, že dvě dekády patří ke špičce ve svém oboru, přičítá tomu, že nedělá byznys, ale „jen“ si kreslí. A překvapuje i tím, že navzdory dlouhodobému pilování vlastního stylu, teď dostává nejvíc zaplaceno za úplně „debilní ilustrace“, které vyvolávají dojem, že je pravák dělal levou rukou.

„Potřebovala jsem se vzpamatovat, abych tu pro něj byla,“ odpovídá Veronika Boulterová na otázku, co ji přivedlo k muzikoterapii. Oporou chtěla být synovi, který se narodil s vysoce funkčním autismem, což zjistila tak, že se svému kamarádovi svěřila, co s prvorozeným zažívá, a on jí coby rodič dítěte se stejnou diagnózou upozornil, že jejich projevy se nápadně podobají. „Choval se nezvladatelně, a protože nemluvil, tak jenom ječel, takže jsem denně čelila dost vypjatým situacím i s ním, ale i s okolím,“ říká a přiznává, že nejhůř snášela útoky lidí. Permanentně byla středem pozornosti, a ať se snažila sebevíc, cítila se provinile. Sociální sítě tehdy nebyly, a tak začala hledat co s tím.

Na základě objektivních ukazatelů se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli, ale když to sdělíte v hospodě čtvrté cenové v deset večer strýcům u piva, skončíte na chirurgii, konstatuje Cyril Höschl. Coby psychiatr rozumí lecčemu, tedy i dysforii neboli blbé náladě demonstrantů. Fakt je ten, že lidstvo se cítí v podstatě pořád stejně, někdo je naštvaný míň, někdo víc. Je to dané tím, že mozek filtruje informace, které nejsou v souladu s naší emocí. Velmi prozaicky řečeno, „když jsem nasratej, tak mi nikdo nebude říkat, že se mám dobře.“ Roli sehrává i naše neschopnost odložené satisfakce, touha mít všechno hned. Přitom je potvrzeno, že jedinci, kteří se dokážou s vidinou budoucího zisku uskromnit, jsou v životě úspěšnější.

V kuchyni michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, o které mluví jako o hospodě v Haštalské, by měl šéfkuchař Oldřich Sahajdák rád víc žen. Jídlo připravené ženskýma rukama neomylně pozná, je na něm vidět jemnější práce. Jeho přání ale zůstává nevyslyšeno. Na inzerát, ve kterém aktuálně hledá zaměstnance do nového provozu, nezareagovala žádná kuchařka. Připravovaný podnik se přitom bude jmenovat Marie B. Ryze mužskou záležitostí je i národní kolo nejprestižnější kuchařské soutěže Bocuse d`Or. Vysvětlení pro to nemá, podmínky nabízí všem stejné a vyvrací i další předsudek o řvoucím šéfovi. „Nikdy na ně neřvu, protože to by byla moje chyba, že jsem si vybral nějakého vola, který to dělá blbě, a mě to akorát štve, a je stresuje,“ říká.

Ročně prodělají čeští zemědělci na základních komoditách 15 až 20 miliard korun, protože není v jejich silách prodávat je za evropské ceny. Že nejde o plané nářky dokládá šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha srovnáním s polskými agrárníky. Ti na rozdíl od tuzemský dostávají vyšší přímé platby z Evropské komise, neplatí daň z nemovitosti nebo mají nižší daň z příjmu a větší podporu státu. Českou rostlinnou a živočišnou produkci následně zatíží 15%, resp. 10% DPH na potraviny a jedny z nejdražších energií a pohonných hmot v EU. A pak se o slovo přihlásí obchodník, který neváhá využít cizí nadprodukce a brát jinde, pokud lokální dodavatel není schopen konkurovat mnohdy podnákladové ceně. „Chceš, nechceš? Nechceš, nevoz!“ popisuje Pýcha fungování trhu.

Kabinet Petra Fialy se na rostoucí strukturální deficit a povinné výdaje dívá účetně a z čistě krátkodobého pohledu, což Karel Havlíček vládě vyčítá úplně nejvíc. Podle místopředsedy opozičního hnutí ANO je třeba nahlížet vzniklý schodek z hospodářského hlediska a v horizontu dvou, třech, pěti let. Plošné škrty na ministerstvech jsou nevyhnutelné, ale s tím, že by se mělo jenom škrtat, nesouhlasí. Za obezřetné považuje snižovat dluh mírnějším tempem 50 až 60 miliard ročně. Kromě úsporných opatření na jednotlivých rezortech by zefektivnil výběr a kontrolu daní, mimo jiné znovuzavedením EET, a důsledně čerpal evropské fondy. Za nepřijatelné pokládá zvyšování daní, protože „je demotivační a je principiálně ekonomicky přesvědčen o tom, že to není správná cesta.“

Dokud bude Ukrajina chtít bojovat, je naší morální a strategickou povinností ji podporovat. Zatímco její vojáci nasazují životy proti Rusku, které v rámci svého vlhkého snu o velikosti pošlapalo veškeré dohody, nás to stojí jen dodávky zbraní, což je podle reportéra Jakuba Szántó „docela zadarmo“. Hlouběji do kapsy máme kvůli ruské agresi, nikoli ukrajinské obraně a myslet si, že kdyby se Putinovo tažení stalo vítězným, tak by ve světě zavládl mír a ceny benzínu klesly, je směšné. „My, kteří máme vždycky plnou hubu Mnichova, bychom přece měli vědět, že obětovat někoho jiného stejně nakonec k ničemu nevede. Zachránilo svět před největším válečným konfliktem, který tuhle planetu poničil, obětování Československa? Nezachránilo, o půl roku ho jenom posunulo,“ říká.

Realita devadesátek není tak vzdálená. Vliv ruských mafiánský struktur tu byl silně zakořeněný už před rokem 1989 a přetrvává dodnes. Aspoň podle exšéfa Odboru zločineckých struktur při ÚOOZ Zdeňka Macháčka. Novodobý nelegální obchod s granáty, pistolemi, samopaly a kulomety by dokonce mohl předčít ten, který bujel v porevolučním Československu. „V den, kdy se uzavře mír na Ukrajině, nebo dlouhodobé příměří, tak se v Evropě extrémně rozvine obchod se zbraněmi a nikdo nebude schopen to kontrolovat,“ varuje s tím, že zločincům situaci usnadní absence hranic. „Pokud se s tím už nějak nepracuje, tak by se tím na úrovni vlády, policie, zpravodajských služeb měli velmi rychle zabývat,“ upozorňuje a pochybuje, že jsou represivní složky připraveny zvládnout takový problém.

Místem jejího narození je Rusko. Právě tam odjela její ukrajinská matka na služební cestu a v tamní porodnici přivedla na svět holčičku. Ta ale zůstala kvůli zanedbané péči lékářů 48 hodin bez plodové vody, navíc přiškrcená pupeční šňůrou, a následkem nedostatku kyslíku došlo k ochrnutí. „Mamky se ještě zeptali, jestli si mě vůbec chce nechat, když jsem s tím handicapem, jestli nechce napsat, že se mě vzdává, protože to bude pro ni akorát přítěž,“ popisuje Anastasja Vištalová svou komplikovanou startovní pozici do života. Navzdory ní se stala první českou parajezdkyní, která reprezentovala Česko na paralympijských hrách v Riu a následně v Tokiu. Teď hrozí, že ji byrokratická chyba připraví o paralympijský hattrick a možnost startovat za rok v Paříži.

Je to, jako když hodíte do rybníka kamínek – v okamžiku sice dopadne na dno, ale na hladině po něm zůstane série soustředných kruhů vycházejících z místa, kde stojaté vody rozčeřil náraz. Stejnému efektu čelí podle ředitelky Probační a mediační služby Andrey Matouškové oběti trestných činů, kterým jejich pachatelé od základů změní život. Ví to z vlastní zkušenosti. Jejího manžela srazil autem opilý člověk, který od tragédie ujel a při tom způsobil další nehody. Setkala se s ním, což jí pomohlo. I proto chce, aby lidé věděli, že stejně jako existuje úřad práce, na který se můžou obrátit, když přijdou o práci, působí v každém okresním městě středisko, které jim může pomoct, když se setkají s trestným činem. Ať už jsou jeho oběťmi, nebo pachateli.

Zatímco na mezinárodní firmy se zahraničními centrálami tíha měnové politiky nedopadá, mohou si dovolit nabírat nové zaměstnance a zvyšovat mzdy, pro malé a střední české podniky je současné prostředí nerovných hřištěm. „Právě ty jsou dnes nejvíce zatíženy přísnou měnovou politikou, poněvadž jsou odkázány na úvěry za sazbu 8, 9 %, a velké nadnárodní koncerny si přitom ‚užívají‘ výhodu, že si mohou brát úroky minimálně o polovinu levnější,“ upozorňuje viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Regulace ekonomiky mimo jiné silnějším kurzem koruny může podle ní pomoci nejen tuzemským firmám, ale také občanům, protože snížení dovozních cen by mělo pozitivní vliv i na inflaci. Proinflační impuls by naopak mohlo znamenat zvýšení DPH.

Výhrůžky generální stávkou a blokádou budov, pokud vládní koalice nesplní požadavky iniciativy Česko proti bídě, nebo nepodá demisi, se nenaplnily. „Přišlo méně lidí než v březnu, šel se takový obskurní pochod k vládě a tam se akce definitivně rozpadla a vyšuměla doztracena,“ popisuje průběh celonárodního shromáždění svolané stranou Právo Respekt Odbornost jeho přímý účastník, novinář Martin Bartkovský. Ze zástupců opozičních stran, kteří měli být na akci přizváni, přišel jen poslanec Jaroslav Foldyna. Účast kvůli nemoci zrušila senátorka Jana Zwyrtek Hamplová a chyběl i první místopředseda PRO Tomáš Nielsen. „Téměř všichni od něj dávají ruce pryč, takže se mu jeho sen o blokádě sype pod rukama,“ říká Bartkovský na adresu hlavního organizátora Jindřicha Rajchla.

ANO i SPD nás vyzývaly, ať následujeme kroky Maďarska, kde ceny základních potravin vzrostly až o 70 % a inflace je nejvyšší v Evropě. Nám se ale pro obsluhu státního dluhu jeví schůdnější tzv. dánská cesta, která spočívá v navázání kurzu koruny k euru, a tudíž snížení úroků, které platíme za státní dluh, říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová. Další ozdravení rozpočtu by podle ní mělo přinést využití částečných úvazků, vysvobození lidí z dluhových pastí, protože jejich bezvýchodnost nahrává šedé ekonomice, a digitalizace. Změny DPH považuje pouze za dílčí příspěvek. „Je to cihlička z hlediska příjmů státu významná, ale z hlediska celkového fungování a dlouhodobého rozvoje naší ekonomiky to není klíčové,“ má jasno.

Na pódium ho žene touha sdílet s fanoušky, co cítí, ale současně od dětství trpí velkým studem. „Jedna půlka mě velí: Jdi před lidi a říkej to! A druhá říká: Hlavně nechoď před lidi,“ přiznává zpěvák a textař Jan Unger s tím, že se během 22 let v kapele Zrní postupně propracoval od ne vždy úspěšné snahy svému strachu vzdorovat až k tomu, že každé další vystoupení vnímá jako humorné učení, jak se s ním naučit fungovat, a začíná se tím bavit. Vývojem prošla i motivace, se kterou oceňovaná skupina hraje. Počáteční přání žít život rokenrolových star vystřídal vyšší záměr. „Čím dál víc si uvědomuju, že to není už jenom o mně, ale že i já můžu lidem něco dát. A to něco je nějak povznášet, ulehčovat, nechávat odplouvat z té denní reality,“ říká Unger.

Navzdory dostupnosti informací a možnosti cestovat prakticky kamkoli stále narážíme na hranice komunistického ghetta, ve kterém jsme žili. Ve srovnání s podobně velkými státy ležícími západně od českých hranic, máme o dění v zahraničí jen malé povědomí, navíc zkreslené předsudky a islamofobními názory. A to natolik silnými, že reportéra Pavla Pawluschu Novotného vyprovokovaly k napsání knihy Proč Alláh stvořil kalašnikov. V reakci na migrační krizi byl totiž svými přáteli poučován, jak to chodí v muslimském světě. Přestože oni tam nikdy nebyli, zatímco on procestoval půlku planety. Nezřídka tak oponoval, že „v severní Africe lidi fandí víc fotbalu než bohu“ a „že Írán je jedna z nejateističtějších muslimských zemí.“

Chce, aby za něj mluvilo to, co dělá. Knihy, stand-upy, písňové texty nebo nově autorská hra Já, diktátor. Výčet tvůrčích aktivit Lukáše Pavláska je tak široký, protože se tím vším baví. Odmala vymýšlel scénky k táboráku, vydával svoje noviny a sešitky a tuhle dětskou hravost si udržel až do dospělosti. Stejně jako partu kamarádů z tábora, se kterými pořád vyráží pod stan. Potřebu přiznávat, že na cestě k tomu, aby se stal komikem a spisovatel, musel překonávat překážky a motivovat svým příběhem druhé, nemá. Tím spíš, že všemožných koučů a rad je všude plno. „Přijde mi jako samozřejmost, že člověk má dělat, co ho baví. Musí se o to snažit a někdy zatnout zuby, nikdo jsme nezačali se vším, všichni jsme začali z ničeho,“ říká.

Mám problém najít dobrou zprávu, přiznává ekonomka Ilona Švihlíková s tím, že tendence, které byly patrné delší dobu, se začínají projevovat naplno a navíc současně. Dohání nás nerovnováha veřejných financí, pokračující inflace, v reakci na kterou domácnosti rekordně snížily spotřebu, což zpomalilo ekonomiku a v konečném důsledku může ohrozit sociální stabilitu. A do třetice narážíme na nedostatečné zabezpečení veřejného sektoru. „Kdyby se to bralo podle zbraní, tak by chtěli megastát. Takhle to bude stát, který poskytuje minimální sociální služby, ale hodně zbrojí a vydává na represivní složky,“ nešetří kritikou na adresu vlády, která se podle ní sama zahnala do kouta a teď zjistila, že tam fouká a je zima.

Žádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“

Musela bych o sobě říct, že jsem feministka, připouští spisovatelka Petra Soukupová, když dojde na otázku nerovnosti mužů a žen, která je podle ní pořád patrná v péči o rodinu a starost o domácnost. Pociťuje přitom, že takové prohlášení stále vyvolává negativní konotaci. „V té mladší generaci už asi ne, ale v těch starších je to pejorativní označení pro nešťastnou ženskou, která nemá chlapa, ještě je zřejmě ošklivá, proto nemůže mít chlapa, a protože ho nemá, je frustrovaná,“ říká. Téma genderových rolí je pro ni natolik silné, že ho promítá i do svých knih, ve kterých dominují ženy. „Pár mužů jsem taky napsala a je pravda, že to nebyli žádní velcí frajeři, ale to nejsou ani moje ženské hrdinky, takže to není tak, že bych si myslela, že všichni muži jsou příšerní a všechny ženy skvělé.“

Nechce házet všechny demonstranty do jednoho pytle, veřejný projev nesouhlasu a obav vnímá poslankyně Eva Decroix jako legitimní součást demokracie. Na škodu podle ní je, že celonárodní shromáždění Česko proti bídě berou prostor lidem, kteří chtějí vyjádřit znepokojení, že vláda nedělá dost. Jejich organizátorům v čelem s Jindřichem Rajchlem podle ní nejde o to, aby pomáhali. „Účel, proč svolávají tyto demonstrace, se nezměnil, naopak se domnívám, že se posiluje, a to, jak nakonec ta poslední demonstrace skončila snahou vtrhnout do muzea, na mě opravdu nepůsobí, jako že by to byl demokratický protest chudých lidí, kteří bojují za své zájmy,“ říká politička ODS, která považuje za nutné vyslat jednoznačnou zprávu, že jde o iniciativu páté kolony.

Enormní ceny potravin sice začínají klesat, ale pomalu. Nižší přitom mohly být už loni, kdyby vláda měla odvahu a snížila 15 % daň u základních komodit. Chybějící příjmy do rozpočtu se podle Tomáše Prouzy daly kompenzovat třeba daní z cukru a tuku, která funguje v řadě států a Česku by s ohledem na zdejší míru obezity prospěla. Obvinění obchodníků z nepřiměřených marží přitom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu odmítá, jejich přirážka je taková, aby pokryla náklady. Fakt, že nařčení zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, jen dokazuje, že nechce řešit reálné problémy. „Už dlouho jsem nezažil v ministerské funkci politika, který by ignoroval základní data, manipuloval s čísly a nechtěl slyšet realitu,“ říká Prouza.

Představte si, že váš nejbližší vážně onemocní. Chcete udělat všechno, abyste mu pomohli. Postupně ale začínáte tušit, že ani maximální úsilí nebude stačit. A pak přijde zpráva, která to definitivně potvrdí. Na vás je, abyste se o ni podělili a vzali zbytky naděje těm, kteří ve skrytu duše pořád věří v uzdravení. Moment, který vás přiměje zabrzdit. V případě Jakuba Železného se tak stalo nejen obrazně, ale doslova, což z něj v uplynulých dnech udělalo jednu z nejhledanějších osob českého internetu. Zastavil totiž na zákazu. Slovy městské policie banální přestupek, na který ho strážníci upozornili a který provázela neadekvátní slovní přestřelka, jejíž záznam byl po čtvrtroce zveřejněn. A vyvolal řadu otázek, na které moderátor ČT odpovídá v Prostoru X.

Přiznává, že dvojí život, který vede, vyžaduje dlouhodobé plánování, což se pořád učí, a i tak občas čelí frustraci, že nemůže být jinde. Stejně nepříjemné je mu ale vědomí, že se jednoho alter ega bude muset vzdát. Tři nominace na letošní Ceny Anděl nicméně dávají tušit, že skloubit hudební dráhu s fyzioterapeutickou praxí je čím dál těžší. „Ještě se mi nepodařilo udělat to radikální rozhodnutí, protože oboje mám rád skoro stejně,“ říká Štěpán Hebík alias rapper a zpěvák 7krát3, který s posledním březnovým dnem na dva měsíce opustí svou českobudějovickou ordinaci, aby vyrazil na první turné po republice a s Cirkem La Putyka uvedl společný projekt Horáček Gen XYZ, ve kterém nově zhudebnil texty Michala Horáčka.

Říká se jim shadow, nebo dark kitchen a navzdory označení, které evokuje nekalý byznys, v nich nic nelegálního neprobíhá. Specifický je jejich způsob fungování. „Restaurace se otvírají v prostorách, které nemusí být na nějaké viditelné ulici, mít místa k sezení, ale je tam kuchyň, nebo jich může být i několik, klidně různé restaurace, a jsou provozovatelé, co ty kuchyně staví a pak je pronajímají jednotlivým brandům, aby tam šly vařit a ten provoz měly jenom pro rozvoz,“ popisuje Jan Foret globální trend, který coby šéf tuzemského zastoupení rozvážkové firmy Wolt registruje i v Česku. K tomu, že by se u nás stavěly nové byty bez kuchyní jako v některých asijských zemích, kde se rozvoz jídla rozmohl natolik, že se doma už nevaří, podle něj zatím nesměřujeme. Zájem zákazníků ale roste.

Argumenty většiny opozičních politiků, že je správné dávat každému, dláždí podle ekonomky Jany Matesové řeckou cestu, tedy scénář, který před lety přivedl jihoevropskou zemi na pokraj státního bankrotu. „Řecká cesta je o tom, že z jakýchkoliv důvodů, třeba morálně úžasných, sociálně jistě obhajitelných, si jednoho dne společnost zvykne na to, že veřejné rozpočty mají dávat na všechno, i když na to nemají,“ říká někdejší zástupkyně České republiky ve Světové bance a upozorňuje, že zbavit se takového návyku teď bude sice bolet, ale předejdeme tak mnohem větším bolestem v budoucnu. Vláda proto nesmí ztrácet odvahu, i když je zřejmé, že to, jak jsme si žili uplynulé tři dekády, už se nevrátí.

Řídíme se trestním řádem z roku 1961, který je poplatný době svého vzniku a jehož primárním účelem je najít a potrestat viníka. Jenom o zločinu a trestu by ale podle Petry Masopust Šachové trestní řízení být nemělo. „Vedle toho má sloužit k tomu, aby napravovalo způsobenou újmu, aby dokázalo reagovat na potřeby oběti a motivovalo a podporovalo pachatele k přijetí odpovědnosti,“ je přesvědčená předsedkyně Institutu pro restorativní justici a upozorňuje, že k vypořádání se s trestným činem je často potřeba víc než vyslechnout soudní rozsudek. Restorativní programy, které k nápravě poškozených mezilidských vztahů směřují, přitom nemusí nutně vést k odpuštění. Úlevou může být i přestat nenávidět.

Válku na Ukrajině provází obrovské nepochopení a Západu ani po více než roce od začátku ruské invaze není dostatečně zřejmé, o co jde a proč stojí za to napadenou zemi bránit, myslí si publicista Jefim Fištejn. „Není to konflikt mezi dvěma státy, není to konflikt za území nebo nějaké majetky, za válečnou kořist. Vůbec ne. Je to civilizační střet,“ říká. Ukrajina podle něj není hrází, která brání Západ, je jeho nedílnou součástí reprezentující demokratické principy. U Bachmutu a dalších měst se primárně svádí boje o to, jestli je diktátorská společnost řízená z jednoho bodu na špici efektivnější než ta západní. Ve válce hodnot by označení „chcimírové“ mělo být hanlivé, protože s vnuceným mírem se nelze ztotožnit, přijatelný je jen spravedlivý mír.

Mediální pokrytí protestů proti Babišově vládě před parlamentními volbami a po nich vůči Fialovu kabinetu označuje Patrik Nacher za „nebe a dudy“. Odpůrci současné vládní koalice jsou mediálně dehonestováni a jejich happeningy s sebou nesou negativní konotace dřív, než se vůbec uskuteční. „Nezaznamenal jsem jedinou demonstraci, u které by jak masmédia, tak vládní činitelé řekli: ‚Můžeme nesouhlasit s obsahem, ale respektujeme, že lidé mají právo demonstrovat. Vždycky to bylo, že jsou tam dezoláti, proruští švábi, lidé, kteří rozdělují společnost,“ říká místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO s tím, že to je i případ sobotního celonárodního setkání Česko proti bídě. Ne, že by kvitoval, co během něj zaznělo, nesouhlasí ani s pokusem vniknout do Národního muzea, jde mu o princip.

Mám zkřivenou sanici, vykopnutá žebra, prodělala jsem hodně otřesů mozku, vypočítává Ivana Zittová zranění na těle, ke kterým přišla doma i ve škole. Horší jsou ale jizvy, které jí zůstaly na duši. „Když jsem byla maličká, vyhrožovali, že mě znásilní a moje vlastní máma si u toho dávala lahvové pivo,“ vzpomíná. Obětí šikany se stala proto, že se do komunistického Československa narodila jako zrzka. „My jsme byli méněcenní a kluci to měli horší, když byli zrzaví. Nevím proč. To je, jako když máte černocha a bílého v některých státech. Prostě viděli, že se nechám. Pak už jsem se nenechala a nenechám dodnes,“ říká. Před dalšími ranami začala ve třinácti utíkat z domova. Radši než tam, chtěla žít na ulici. Strávila na ní 37 let.

Úředníci jakoby trpěli kolektivní ztrátou paměti, zatímco rybáři mají vše detailně zdokumentováno, popisuje výslechy svědků v kauze otrávené Bečvy reportérka Zuzana Vlasatá. Ta se případem zabývá ode dne, kdy došlo ke kontaminaci řeky kyanidy a šestimocným chromem, tedy od 20. září 2020, a přiznává, že překvapit už ji může máloco. Pět dní po úhynu 40 tun ryb se exministr životního prostředí Richard Brabec dušoval, že „najít zdroj znečištění bude otázkou hodin“. Nestalo se. Nutnost ekologickou katastrofu vyšetřit a přijmout opatření, která by bránila podobnému selhání úřadů, akcentovala před volbami i koalice Spolu. Po nástupu k moci nezměnila nic. Výsledkem je podle Vlasaté nesmyslná obžaloba firmy Energoaqua, kterou soudkyně sice vrátila k došetření, ale neuspěla.

„Táta mi umřel hodně brzo, takže nemám pocit, že život má 80 let,“ přiznává Adéla Elbel s tím, že ztráta blízkého člověka tehdy „rozsekala“ celou rodinu a ona před ní utekla k humoru. „Od dětství mám potřebu, aby všude byla pohoda. Nesnesu jakýkoliv diskomfort, a tak jsem to furt saturovala, dělala si srandy a všechno zlehčovala, jenom aby to bylo v klidu,“ vzpomíná na své komediální začátky. Že je v jádru introvert, dnes jedné z nejpopulárnějších stand-up komiček věří málokdo. Z jejích show je totiž zřejmé, že je na pódiu ve svém živlu. Sebevědomá, ironická, nespoutaná. Jak citlivá ve skutečnosti je, prozrazuje ve svých knihách, ve kterých sdílí svoje strachy, pochyby i přešlapy. A netají se jimi ani v rozhovoru.

K období, které prožíváme, máme tendenci být kritičtější, přitom vždy tu byl někdo, kdo měl víc a kdo míň. Cestou z utápění se v nostalgii a frustraci není podle Moniky Rybové verifikace názorů ve vlastní bublině, ale v dialogu s lidmi mimo ni. Sama z komfortní zóny vystoupila, když si vyzkoušela práci popelářky. „Když akademik tři týdny neodpřednáší přednášku, tak je to asi v pohodě, ale když tihle kluci, kteří jsou mimo majoritní společnost, přestanou fungovat, máme všichni velký problém. Řekla jsem jim, že si moc vážím jejich práce, a podle toho, jak se pak ke mně chovali, to bylo poprvé, co jim někdo projevil uznání. A to jsou malé věci, které můžeme i do té debaty přinést, abychom si chtěli víc naslouchat,“ myslí si historička a publicistka.

Válka na Ukrajině je prvním ozbrojeným konfliktem, ve kterém Západ systematicky shromažďuje důkazy o válečných zločinech. „Oproti tomu, o čem vyprávíme my v Jugoslávii, je to úplný game changer. Tam přijížděli vyšetřovatelé po letech, hrabali se ve stozích papíru nějakých výpovědí nabraných lidmi, kteří neměli ani zkušenost, ani možnost dělat relevantně rozhovory s poškozenými,“ říká Viktor Portel, režisér dokumentu o českém vyšetřovateli Vladimíru Dzurovi, který v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince z bývalé Jugoslávie, postavil ho před haagský tribunál a rozpoutal tím sérii dosud nemyslitelných stíhání politických a vojenských představitelů. Fakt, že se tehdy před soudem ocitl i srbský prezident Slobodan Miloševič, by měl ruskou garnituru děsit.

Exekuce se v ČR přímo dotýká asi 1,5 milionů lidí, takže každého sedmého Čecha. Že se v tíživé životní situaci ocitli kvůli půjčce na dovolenou, nebo vánoční dárky, je ve společnosti převládající stereotyp, který podle Radka Hábla nemá s realitou mnoho společného. Stejně jako přesvědčení, že vše spasí finanční gramotnost. „Na to spojení jsem už alergický,“ přiznává zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení a upozorňuje, jak snadné je spadnout do dluhové pasti. A to i bez vlastního přičinění, což je případ rozvedené charitativní pracovnice Aleny, na kterou bylo kvůli společnému jmění manželů uvaleno devět exekucí. Právě na ní a dalších třech aktérech dokumentární série V exekuci Hábl ukazuje, jak obří je obchod s dluhy a jaké praktiky používal a používá.

Lízali jsme podlahu, popisuje zápasnickým slangem Pavol Neruda rok 2018, kdy mále zkrachoval. Tehdy se se společníkem Ondřejem Novotným hecli a řekli si, že se snu o zaplněných halách, kde tisícovky lidí napjatě sledují turnaje bojových sportů, nevzdají. Ještě na konci téhož roku vyprodali s Oktagonem 10 pražskou O2 arenu. Dnes vlastní největší česko-slovenskou MMA organizaci, která pořádá zápasy nejen v Česku a na Slovensku, ale loni se jim podařilo uspět na německém trhu a letos míří do Británie. „Chceme být evropskou ligou mistrů. A bude nás těšit, a to je ta naše vášeň pro ten sport a pro to bavit diváka, když to bude sledovat celá Evropa. Když budou diváci žít tím, že je Oktagon,“ netají se Neruda ambiciózními plány.

Opozice taktizuje, aby problematiku valorizace důchodů vyhrotila, myslí si místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a odmítá, že by snaha prosadit nižší růst penzí v legislativní nouzi byla chybou. S pokusem jednat ve standardním legislativním procesu se zkrácenými lhůtami narazil, a tak nemá jinou možnost. Že se zástupci hnutí ANO a SPD ohradí a obrátí na Ústavní soud, předpokládal. „Ať rozhodne,“ říká a na základě předchozích verdiktů i konzultace s ústavními právníky je přesvědčen, „že je velká šance, že to Ústavní soud nezmění nebo, lidově řečeno, neshodí.“ Navrhovanou změnu chtěla koalice původně začlenit do celkové důchodové reformy směřované k 1. lednu 2024, nicméně dynamika inflace ji přiměla plány přehodnotit.

K designu lze přistupovat dvěma způsoby: buď budovat autorský fenomén, nebo reflektovat potřeby klienta. Roman Vrtiška a Vladimír Žák preferují ten druhý. V tvůrčím duu působí už od školy, a tak mají „zkorigovaná ega“ a není jim vlastní vlítnout někam jako uragán, všechno rozmetat a pak zase odlítnout v opojení, že za sebou nechali to nejlepší. Design vnímají jako evoluci, ne revoluci. „Naše profese je taková trošku prostituce v zájmu výrobce a potom v zájmu uživatele,“ říkají s nadsázkou. Za důležité považují nejen to, jak výsledek jejich práce vypadá, ale jestli slouží svému účelu. Díky tomu jsou kromě designérů taky řemeslníci, kteří znají vlastnosti materiálů a umí s nimi pracovat. Jedině tak se podle nich dá vyvarovat kompromisů.

Třetím rokem žijeme v době, která je pro většinu lidí zátěžová. Když už to vypadalo, že covid přestane být hlavním tématem, vypukla válka na Ukrajině. Přetrvávající napětí doléhá na všechny věkové skupiny, nejmladší nevyjímaje. „Děti vnímají nejistoty ve společnosti. Chodí kolem zapnuté televize, mluví se o tom, píše na sociálních sítích, ale vnímají to i od rodičů. A do toho rodiče, kteří jsou víc vytížení tou situací, přestávají vnímat děti a ty na to zůstávají samy. Skejsnou v nejistém světě, na který vůbec nebyly zvyklé,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek příčinu nárůstu dětských sebevražd, sebepoškozování a pochybností nastupující generace o tom, jestli ji čeká dobrá budoucnost.

Patřím spíš do skeptického tábora, odpovídá rok po vypuknutí války na Ukrajině bezpečnostní analytik Michal Smetana na otázku, jaká bude situace za dalších 365 dní. Válka podle něj letos neskončí. Diplomatické řešení teď rozhodně není na stole, ze strany Ruska očekává novou mobilizaci. Fakt, že prezident Putin tu první nevyhlásil dřív, považuje za strategickou chybu, která umožnila ukrajinským vojákům dobýt zpět okupovaný Charkov a Chersonskou oblast. Nyní znovu ruská armáda přebírá iniciativu na všech úsecích fronty, obnovení ofenzivy ale nemusí vést ke stanoveným cílům. Za pravděpodobnější považuje Smetana scénář, že se Rusko vyčerpá ještě před jejich dosažením. A Ukrajina pak využije nových dodávek západních zbrání a udeří.

„Představa, že jsem jenom ten od rána do večera rozčílený, nenávistný člověk samozřejmě neplatí,“ říká pobaveně publicista a novinář Jan Rejžek a prozrazuje, že „Rejžků“ je v něm několik a je na každém, kterého si vybere. Zmůže jediné a to taky udělal: svá alter ega nechává promluvit v memoárech příznačně nazvaných Jste to vy?. Zároveň připouští, že za uplynulé tři roky došlo v jeho životě k „podivnému přesmyku“. Impulsem k němu byl úraz, který si způsobil, když opilý upadl na schodech. Z toho večera mu v paměti probleskují jen tváře záchranářů a pak hudba. „Zdálo se mi, že mi ve vinohradské nemocnici schválně do pokoje nasadili mexickou dechovku, aby mně hrála,“ vzpomíná. Zážitek to pro něj byl natolik traumatický, že od té doby nepije.

Česká ekonomika na tom není tak zle, říká ekonom David Marek s tím, že na nejčernější scénáře nedošlo, protože jsme měli štěstí. Zima byla mírná, vládní pomoc ochránila ty nejohroženější, přestože nebyla optimálně navržena, a sousedním zemím se relativně daří, což má pozitivní vliv i na tuzemský export. Na druhou stranu čelíme obrovskému strukturálnímu deficitu, o němž vláda sice mluví, ale zatím nic neudělala, ČNB hazarduje se svým jménem, a místo aby následovala hlavní model, který doporučuje úrokové sazby ještě zvedat, se řídí jeho alternativou, která s dalším navýšením už nepočítá, a riskuje, že nízké inflace dosáhneme později. A do třetice navenek vykazujeme znaky makroekonomicky nestabilního prostředí, takže hrozí odliv zahraničních investic.

Skončilo období líbánek, voliči vystřízlivěli a vidí problémy a negativa vlády, říká politoložka Eva Lebedová. Důvod být nespokojení přitom mají nejen příznivci opozičních stran, ale i ti, kteří dali hlas vládnoucí koalici. Té se totiž nedaří plnit programové prohlášení a co hůř, dobře nezvládá ani komunikovat. „Hasí dlouhodobě předchozí problém a na něj se nabalují další,“ myslí si Lebedová, podle které zaspal kabinet Petra Fialy už při řešení dopadů energetické krize. Veřejnost navíc o přijímaných opatřeních patřičně neinformoval, takže teď se marně snaží dohnat ujíždějící vlak. Ve výhodné startovací pozici se tím ocitá opozice, která má příležitost posilovat a nakročit k vítězství v příštích volbách.

„Jsme připraveni kdykoliv převzít vládu. My máme recept, jak věci řešit,“ říká Alena Schillerová. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO se tu nic neděje, a když už, tak mají kroky kabinetu premiéra Petra Fialy obrovské zpoždění, nezřídka jsou asociální a opozice se o nich dozvídá z médií, což považuje za „strašné fauly“. Příkladem jednoho takového je ohlášená úprava valorizačního vzorce, který sice počítá s mimořádným zvýšením penzí, ale nižším než stanovuje zákon. „To, že máme meziroční inflaci 17,5 %, protože vláda s tím nic nedělala, jen na to koukala a myslela si, že jim spadne nějaký zázrak z nebe, tak teď mají odnést důchodci? To znamená, že nebudou mít ani promítnutou celou inflaci do valorizace penzí. To je nepřijatelné!“ má jasno.

Vojtěch Vodochodský jde z role do role a vidinu tvůrčí pauzy zahání další hereckou prací. Motivací pro něj nejsou peníze, nemá rád volno a nechce přešlapovat na místě. Jen loni ho diváci mohli vidět třeba v seriálech Pozadí událostí, Iveta a Král Šumavy nebo ve filmech Arvéd a Banger, oceněných Cenami české filmové kritiky a nominovaných na České lvy. Ještě před pár lety byl přitom přesvědčený, že jeho místo není před kamerou, ale na jevišti, ani tam ale moc příležitostí neměl. „Byl jsem jeden z mála spolužáků z DAMU, absolventů, kteří neměli nabídku na angažmá. Měl jsem dvě hostovačky, který ale peněžně vůbec nedávaly smysl, takže jsem měl brigády a natáčení vůbec. Myslel jsem si, že budu jeden z těch herců, kteří prostě točit nebudou,“ přiznává.

V každém městě, které ukrajinská armáda osvobodila, našla mučírnu. Pohled na mrtvá těla se jejím vojákům naskytl v Buči, Trosťanci, Izjumu i Chersonu. „Není to tak, že by někdo válčil o kusy země, válčí se vlastně o lidi,“ říká Viktor Janiš, překladatel projevů Volodymyra Zelenského z let 2019-22. Ty nyní vychází souborně v knize nazvané Poselství z Ukrajiny a reflektují nejen vytrvalý zápas druhé největší evropské země o právo na sebeurčení, ale také proměnu vysmívaného komika v respektovaného vůdce, jehož proslovy jsou stručné a úderné a jazyk, kterými je pronáší, sice u státníků neslýchaný, ale o to srozumitelnější. Dobře si totiž uvědomuje, že bojuje o to nejcennější – o svobodu.

Synonymem architektury nejsou pro Josefa Pleskota monumenty, ani ikonické stavby, kterých má na kontě několik. Společným jmenovatelem jeho realizací je člověk a to, jakým způsobem na něj prostor, ve kterém žije, působí. Sociální rozměr začal do svých návrhů promítat hned po škole a následujících 40 let nepřestal. A taky se nikdy nepřestal prací bavit. „Myslel jsem, že to bude mít nějaký hladký dojezd, nebo dolet, kdy to začne klesat rychleji, nebo dráha bude plošší. Ale zatím pořád dělám a nemám syndrom vyhoření,“ říká jeden z nejoceňovanějších českých architektů, jenž stojí na prahu nové zakázky: vrátit Pražskému hradu „nepatetickou slavnostnost“, která se podle něj za vlády Václava Klause stala nafoukanou a s Milošem Zemanem ji zastřela vulgarita a hospodskost.

Coby moderátor vyjížděl s Andrejem Babišem do regionů a uváděl jeho předvolební talkshow. Přesto předseda ANO nemohl poslanci svého hnutí přijít v poděkování po prohraných prezidentských volbách na jméno. „Člověk se zadrhne. Kdybyste viděl tu spoustu novinářů, která tam stála. Najednou jste ve druhém kole, emoce stříkají na všechny stran,“ omlouvá Aleš Juchelka stranického šéfa. Z vyhrocené kampaně přitom neviní nikoho z kandidátů, ale novináře. „Nenávist a posměvačství, které bylo nejen v mainstreamových médiích, ale i na sociálních sítích, bylo tak velké, že budovalo a velmi prohlubovalo příkopy,“ myslí si Juchelka. Shovívavý je i k Babišovu prohlášení po jednání předsednictva strany, na kterém avizoval, že bude chodit do Sněmovny, a to zejména tehdy, když se „kliká“. Přestože o den později se klikalo několikrát, přítomen nebyl.

„Nechtěli jsme připustit, abychom Prahu odevzdali extremistům nebo populistům,“ odmítá dosluhující primátor Zdeněk Hřib, že by prodlužoval jednání o novém vedení metropole, které trvá více než čtyři měsíce, a stalo se nejdelším v historii samostatné ČR. Podle něj se naopak podařilo najít konsenzus v rekordně krátké době, protože první smysluplnou nabídku dostali Piráti teprve v půlce ledna a už 16. února by měla být zvolena nová rada. V té bude Hřib zastávat funkci prvního náměstka odpovědného za dopravu. Plánuje v ní velké investice do MHD a spolu s Petrem Hlaváčkem a dalšími „drobnými komunálními politiky“ prosadit do připravované novely stavebního zákona rozšíření pravomocí obcí zasahovat do územního plánu. Právě „administrativní komplikovanost“ totiž v Praze brzdí bezmála stomiliardovou dostavbu vnitřního městského okruhu.

Už nyní je umělá inteligence součástí našich životů a není dne, kdy by nevznikl start-up, který se zabývá možnostmi jejího uplatnění v dalších oblastech. Zásadní věci už se přitom podle Josefa Šlerky staly, teď bude rozhodující, jak dlouho bude lidem trvat, než to pochopí. „Ocitli jsme se v situaci ne nepodobné projektu Manhattan, vynálezu jaderné bomby a odkrytí jaderné energie. To je věc, která taky původně vznikla jako divoká fantazie šílených vědců a která nakonec stojí za jedním z největších progresů v dějinách lidstva, kterým bezesporu jaderná energie je,“ říká vedoucí Studia nových médií na Univerzitě Karlově a upozorňuje, že pokud si rychle neuvědomíme, co všechno to znamená za změny, můžou být následky fatální.

Po roce vlády přichází podle ekonoma Filipa Pertolda velké uvědomění a z ministerstev financí i práce a sociálních věcí shodně zní, že příjmy do rozpočtu jsou nedostatečné a dlouhodobé řešení problému nezbytné, jakkoli bude nepříjemné. Šetřit není moc kde, a tak bude potřeba brát. To by se mohlo citelně dotknout víc než milionu lidí, kteří pracují jako OSVČ. Do státní kasy totiž přispívají méně než zaměstnanci, kteří na ně doplácí. „Systém zdaňování příjmů OSVČ generuje nízké příjmy do důchodového systému i do zdravotnictví, protože reálné peníze, které odvádějí do rozpočtu, jsou strašně malé. To je neoddiskutovatelný fakt, se kterým nelze dlouhodobě existovat, protože trh práce se tím strašným způsobem pokřivuje,“ myslí si Pertold.

Fakt, že coby prezidentský kandidát obdržel Andrej Babiš bezmála 2,5 milionu hlasů, neznamená, že by jeho hnutí ve sněmovních volbách volil shodný počet voličů. Politolog Miloš Gregor takovou interpretaci volebního výsledku, se kterou zareagovali na vítězství Petra Pavla lídři ANO, označuje za nesmysl. „Kdybychom na to přistoupili touhle logikou, musíme říct, že vládní strany mají potenciál mít 3,5 milionu. To je stejné, jako když se Andrej Babiš snažil nálepkovat Petra Pavla jako vládního kandidáta, protože ho vláda podpořila. Ale o sobě už neříkal, že je komunistický kandidát, protože ho podpořili komunisté,“ upozorňuje. Pro další vývoj stranických preferencí bude podle něj zásadní, jak si ANO vyřeší dilema, zda se dál radikalizovat, anebo se vrátit k umírněnější levicové rétorice.

V ANO nesetrvávám z nějaké prvoplánové vděčnosti, říká místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová s tím, že hnutí pro ni neztělesňuje pouze Andrej Babiš, ale spousta regionálních politiků, kteří v něm dostali šanci a kteří tak naplnili jeden z prvotních cílů, jímž bylo přitáhnout do politiky nové lidi. Pokud jde o samotného předsedu a expremiéra, role hodného strýčka mu podle ní nesedla. Nebyl přitom zdaleka jediným veřejným činitelem, kterého viděla měnit se pod rukama marketérů v někoho jiného. „V tomhle jsou volby a kampaně nakonec i fér. Lidi se nenechají úplně opít rohlíkem a nakonec vyhraje autenticita toho kandidáta,“ myslí si a v rozhovoru vysvětluje, proč své „skoro devět let zmražené členství“ ve straně neukončí.

Zatímco tchajwanská prezidentka navrhla nově zvolenému českému protějšku telefonický hovor, aby mu osobně blahopřála, Miloš Zeman poslal svému nástupci stručnou gratulaci prostřednictvím tiskového mluvčího. „Přijde mi to zvláštní,“ říká Petr Pavel. Od stávající prezidentské kanceláře by očekával návrh, jak postupovat při předávání funkce. K jejímu provozu je ale mimořádně kritický a v následujících dnech plánuje jednání se šéfem NKÚ. „Bude zapotřebí skutečně hloubkový úklid ve všech oblastech, protože realita, se kterou se teď zatím stále ještě v náznacích setkávám, je výrazně horší, než jsem si představoval,“ přiznává Pavel a nevyučuje, že by v souvislosti s úřadem, který vede Vratislav Mynář, mohla padnout i trestní oznámení.

„Nejsem úplně zklamaný,“ popisuje svoje pocity Karel Havlíček, místopředseda hnutí ANO, jehož kandidát Andrej Babiš prohrál ve druhém kole prezidenských voleb bezmála o milion hlasů s Petrem Pavlem. Na výsledku vidí i pozitiva. „Pro hnutí ANO je to dobrá zpráva v tom smyslu, že jsme posílili, že za námi jde, můžeme říct s nadsázkou, 2,4 miliony voličů a minimálně potenciál je tam v tomhle čísle a je to pro nás obrovská motivace. Samozřejmě zklamání je to s ohledem na to, že bych přál panu Babišovi, aby vyhrál,“ přiznává. S nadhledem je podle něj třeba brát i výzvu expremiéra k sázkám na jeho vítězství. Že by kvůli jejímu vyslyšení přišli lidé o miliony korun, považuje za velkou spekulaci a nemyslí si, že by tenhle, jak sám říká, „hec“ mohl mít reálné dopady.

I když pojem sabatikl rezonuje ve veřejné diskuzi posledních pár let v souvislosti s enormním pracovním nasazením a potřebou, mnohdy spíš nutností, si odpočinout, jeho přínos zmiňuje už Bible. Podle Starého zákona by se každý sedmý rok měly pole i vinice nechat ležet ladem, aby nabraly sílu. To se teď chystá udělat i Václav Kuneš. „Připadám si jako to pole, jen ne po sedmi, ale po 25 letech. Všechno je venku, potřebuje to nějak prohrabat a zasít nové věci,“ přiznává umělecký ředitel souboru 420People, choreograf, tanečník a bývalý porotce Stardance. Nad tím, proč už se nedokáže radovat ze šesti úspěšných premiér, které jen loni uvedl, dlouho přemýšlel. Když se k absenci radosti přidaly fyzické projevy vyčerpání, rozhodl se dát si půlroční pauzu.

„Realita nenasvědčuje tomu, že na druhé straně je jen hliněný obr,“ říká Matěj Stropnický s tím, že nejsme svědky ekonomického, vojenského, ani politického kolapsu Ruska. Ba co víc, největšímu státu světa se podle něj „podařilo zkrotit inflaci lépe než Fialově vládě v České republice.“ Nerad by tak pokoušel, co všechno jaderná velmoc ještě umí. Stal se proto spoluautorem výzvy Mír a spravedlnost adresované české vládě, která by měla přehodnotit svůj dosavadní postoj vedený logikou války a místo tlaku na vítězství v boji tlačit na úspěch ve vyjednávání. Lekci Vladimir Putin už dostal, žádoucí tudíž není ptát se, zda je morální ustupovat agresorovi, ale zda je morální pokračovat v dalším zabíjení.

Miloš Zeman uzavírá triumvirát dobrých prezidentů. Na jeho vládě přitom neulpěla nitka špatného: odporoval blbcům, jeho útoky na novináře byly jen uměleckými příměry a omilostnil Jiřího Kajínka, který nic neudělal a 20 let za to pykal, aniž by v neděli dostal řízek. Jinými slovy dokázal, že i funkce „kladeče věnců“ může být silná. Aspoň podle Františka Ringo Čecha. Ten by dosluhující hlavě státu s nadsázkou vytknul pouze to, že nechodí na Slavii a nezajímá se o děvčata. Co se týče Zemanova nástupce, kvituje, že ho vybírají lidi, protože coby poslanec zažil, jak vypadal parlament v dobách nepřímé volby. „To byl normálně trh s hlasy,“ popisuje bývalý politik, malíř a textař svou zkušenost s tím, že sám už nevolí.

Jestli esemesky vyzývající k mobilizaci nejsou součástí kampaně Andreje Babiše, měl by se od nich důrazně distancovat. Právě on má podle Markéty Pekarové Adamové moc uklidnit tu část veřejnosti, která těmto poplašným zprávám věří. „Pokud chce ukázat, že chce být státníkem, který tady opravdu zastupuje všechny občany i ty, kteří ho nevolili, nebo ty, kteří nechodí k volbám, je zásadní, aby rozptýlil veškeré pochybnosti,“ má jasno předsedkyně Poslanecké sněmovny, která ale pevně věří, že expremiér se příští hlavou státu nestane, protože by byl špatným vzorem pro mladou generaci, jak slýchá od lidí s dětmi ve svém okolí. Kdyby takový scénář přesto nastal, bude samozřejmě vůli občanů respektovat a s prezidentem Babišem spolupracovat.

Coby vystudovaného učitele češtiny pobavila Jana Tunu slovní hříčka o vítězství Prahy a lásky nad vsí a nenávistí natolik, že ji zkopíroval a podělil se o ni se sledujícími na Twitteru. „Netušil jsem, co se rozpoutá. Vlastně se nic moc nedělo do té doby, než to zneužil, jak je jeho zvykem, Andrej Babiš a jeho tým. Nevěděl jsem, že mě sleduje, já jeho ne. A začal přes tohle vyvolávat nenávist, tehdy nastal problém,“ popisuje Tuna, který před lety místo za katedru zamířil do médií a připouští, že to, co se stalo po zveřejnění nekorektního tweetu, ho řádně vyškolilo. „Vnímám to jako chybu a omlouvám se všem, kterých jsem se dotkl,“ sype si popel na hlavu s tím, že sám pochází z venkova a že policisté, kteří si vypráví policejní vtipy, to taky nemyslí ve zlém.

Záměrem nebylo šokovat, říká Jana Počtová, autorka trilogie o proměnách vztahů s tím, že první z dokumentů nazvaný Generace Singles, který před dvanácti lety vyvolal poměrně velký mediální zájem, už dnes žádné emoce nebudí, stejně jako druhý Nerodič z roku 2017. Pomyslné završení její třídílné reflexe partnerství představuje celovečerní snímek Šťastně až na věky, jehož premiéra je plánovaná na 16. února. Režisérka v něm sleduje aktéry pěti alternativních forem lásky. Nejde přitom vždy jen o páry, s kamerou vstupuje i do nebinární polykuly, otevřeného manželství nebo života dlouholeté milenky a prostřednictvím intimních rozhovorů zachycuje emocionální vzestupy i pády všech zúčastněných.

Jeden den točil Václav Neckář zábavnou show, ve které účinkoval s bratrem Janem, a o 24 hodin později nebyl ve stejném klubu schopen přečíst z připravených kartiček vtip. „Cesta k textům a ke slovům se prostě ucpala,“ popisuje Jan, jakým způsobem se u jeho staršího sourozence projevila afázie. Tehdy byl přesvědčený, že si společně zahráli naposled. Nadějná přitom nebyla ani prognóza lékaře, který legendu českého popu následně ošetřoval a který novinářům sdělil, že už si nezazpívá. Nestalo se. Václav se znovu začal učit slabiky, ty skládat do slov a z těch vytvářet věty. O rok později vystoupil v Lucerně na koncertě ke svým šedesátinám. Dnes žije s poruchou produkce a porozumění řeči 20 let.

„Příštím prezidentem bude pan Pavel,“ myslí si podnikatel Michal Horáček s tím, že i kdyby generála ve výslužbě nevolili ve 2. kole všichni voliči ostatních kandidátů, ale třeba 60 % z nich, bude mu to k vítězství stačit. Naproti tomu Andrej Babiš nemá moc prostoru, kde brát další hlasy, a nepřinese mu je ani podpora dosluhující hlavy státu. Ta je podle Horáčka „dost mělká“, Miloš Zeman se totiž v očích svých příznivců zdiskreditoval, když odmítl ruskou anexi. Tím své pravověrné nepochopitelně zradil. Hříchem je i komunistická minulost Petra Pavla, podstatné ale je, jak se hříšník k selhání postaví. Pokud ho pojmenuje a požádá o odpuštění, je potřeba ho udělit. „Pavel to udělal a pak 30 let sloužil našim nejvlastnějším zájmům,“ říká Horáček.

Režisér Jan Hřebejk ho kdysi představoval slovy: „To je Honza Kolařík, on je sice z Brna, ale je to výborný herec.“ Faktem je, že měl období, kdy hrál ve čtrnácti představeních a v hlavě nosil devět a půl hodiny textu. „Můj normální rytmus byl, že jsem se ráno probudil, zopakoval jsem si text, zopakoval jsem si ho po obědě a pak před představením. A po něm jsem si začal opakovat na další den. Ideální bylo, když jsme hráli jednu inscenaci, kde umřu asi čtvrt hodiny před koncem, a jak jsem tam ležel, už jsem si brblal na druhý den,“ vzpomíná Kolařík, který si předsevzal, že svůj repertoár bude rozšiřovat jen o dvě hry ročně. Nemůže si totiž stěžovat ani na nedostatek filmových a televizních rolí. Aktuálně exceluje v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno!

Jakkoli to vypadá, že nemilosrdnou bitku o prezidentský úřad vede demokratický tábor proti Andreji Babišovi, skutečnost je jiná, upozorňuje Oto Klempíř. Post, o který se bojuje, otevře nejen vítězi voleb, ale také jeho rodině, přátelům, známým nebo odborníkům dálnice na Hrad a za to podle politického marketéra a hudebníka stojí všechno. A proto v první televizní debatě „kandidáti bzučeli jak hejno komárů v červenci, jenom je plácnout,“ nicméně druhý den nikoho nezajímali. I gesto odstoupivšího Josefa Středuly přebil daleko větší trumf. „Soud nahrál Andreji Babišovi, dal mu do ruky pancrfaust,“ říká Klempíř s tím, že expremiér má navíc ze strategického a taktického hlediska nejlepší kampaň.

Osvobození Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo je hozeným granátem do probíhající volební kampaně, myslí si politický komentátor Bohumil Pečinka. Následovat bude mobilizace obou znepřátelených táborů. Ani pro jeden z nich totiž neznamenal rozsudek soudce Jana Šotta kýženou katarzi. „Zdůvodnění je obrovskou obžalobou státního zastupitelství a státního zástupce Šarocha, který dozoroval celý případ, takže je to nejednoznačný výrok, ze kterého si probabišovská i protibabišovská skupina vezme to své, a nebude ho tak úplně akceptovat,“ říká. Zatímco Andrej Babiš upevní svou pozici, soupeření Danuše Nerudové s Petrem Pavlem vyvolá takovou hořkost, že se jejich voliči ve druhém kole 100% nepřekryjí. Za mírného favorita prezidentských voleb proto považuje expremiéra.

„Rozumím tomu, když někdo řekne, že z náboženských, nebo morálních důvodů, to nechce, ale argument, že zbraně prodlužují válku, je úplně debilní,“ říká spoluautor iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček s tím, že opovrhovat zbraněmi lze do té doby, dokud nejsou potřeba. A válka na Ukrajině jasně dokazuje, že tam potřeba jsou. Jen máloco je podle něj v životě tak černobílé jako fakt, že ruští vojáci nemají na ukrajinském území co dělat. Pokud bychom jejich invazi nečinně přihlíželi, tak dosáhneme toho, že Rus bude stát na hranicích se Slovenskem. „Bude naboostovaný, že jeho příšerná armáda zválcovala celý stát a za pět let je máme v Brně,“ má jasno a plánuje sbírku na nákup další vojenské techniky.

Přestože nedávno oslavil 24. narozeniny, na kontě má Oskar Hes už slušnou řádku filmů i seriálů. Hned v několika z nich je přitom aktérem doby, kterou nikdy nezažil. Sám neví, proč ho režiséři do takových rolí obsazují, jeho maminka si to ale vysvětluje tím, že má „dobový ksicht“. Ten jen v uplynulém roce propůjčil převaděči Josefu Hasilovi v minisérii Král Šumavy: Fantom temného kraje, odbojáři Josefu Mašínovi v dramatu Bratři a zaujal s ním i zahraniční produkci. Zahrál si v připravovaném americkém snímku, o kterém zatím nemůže mluvit. V rozhovoru aspoň naznačil, že jde o člena židovské rodiny, která byla deportována do Terezína a následně do Osvětimi, odkud se jí jako zázrakem podaří utéct.

Diskusi o daňové reformě považuje Petr Pavel v současnosti za naprosto zásadní a coby prezident by se spolu s odborníky snažil najít model, který bude z dlouhodobého hlediska pro Českou republiku optimální. Návrhů je už nyní na stole několik, takže by nemělo jít o žádné složité hledání. Žádoucí je podle něj celý systém DPH zprůhlednit a zredukovat ze tří sazeb na dvě, což by do rozpočtu přineslo až 80 miliard korun. Další příspěvek by mohlo vygenerovat zvýšení daně z nemovitosti, která patří k nejnižším v Evropě. Podstatné je, aby vláda k takovému kroku našla odvahu, Pavel by ji z pozice nejvyššího ústavního činitele podpořil. I za cenu vyřčení nepříjemných pravd. Právě to je podle něj role hlavy státu.

Svět už nikdy nebude takový, jaký byl před 24. únorem 2022, myslí si plukovník Ivo Zelinka. Podle něj jsme svědky generační výměny, kterou je potřeba zohlednit v přezbrojování, nákupech vojenské techniky, infrastruktuře, výcviku i doktrínách. Výzva přitom neleží jen na bedrech armády nebo politické reprezentace. „Budeme muset přijmout, že vybírání mírové dividendy 90. let je definitivně pryč a neskončí to ani za rok, ani za dva, protože i kdyby došlo k vyřešení konfliktu na Ukrajině, tak Rusko se vnitřně nepromění. Bude velmi srovnatelnou hrozbou, jakou je dnes. Tím pádem to musíme nějak reflektovat a nemůžeme před tím zavírat oči, protože pak se nám to šeredně vymstí,“ říká nový mluvčí armády a předesílá, že nás čeká přinejmenším dekádu trvající zápas o vyrovnání se s tím.

Případy, ve kterých manžel 81krát znásilní manželku, věší ji na řeznické háky, prodává ji a týrá děti, nejsou pro advokátku Lucii Hrdou ničím, co by ji vykolejilo. I po 20leté praxi ji ale dokáže šokovat, jak orgány činné v trestním řízení přistupují k obětem, a odmítá se smířit s výší trestu, kterou je takové jednání postihováno. S podmínkou odchází více než 50 % pachatelů znásilnění a 86 % těch, kteří se dopustili pohlavního zneužití. Realitou tak je, že ročně dojde k 12 000 znásilnění, ale u soudu jich končí jen 600. A po těch se ještě sveze stát. „Odvděčí se tím, že vás vyplivne, využije, zjistí, co vám kdo udělal, kde a kam strkal, jak to u toho vypadalo, a pak už se o vás nestará,“ popisuje zakladatelka spolku Bez trestu.

Napsat knihu chtěla Jolanta Trojak odmala, trvalo jí ale roky, než se k tomu odhodlala. „Psaní je moje celoživotní láska a způsob, jak se projevit, ale musela jsem hledat odvahu postavit se sama za sebe a přejít ze strany teoretika umění a kurátora, který poskytoval servis umělcům, k tomu tvůrčímu umělci, který jde s kůží na trh,“ přiznává. Když ukončila provoz galerie, řekla si teď, nebo nikdy, a na vytvoření románu si dala rok. Tvůrčí proces se nicméně protáhl a její debut Svatava nakonec vznikal pět let, které ji stály spoustu energie i sebezapření. Nelituje. Nejenže si díky svému literárnímu alter egu uvědomila, co je v životě důležité, ale podle nakladatelství Host se stala adeptkou na objev roku.

Zpětně vnímá své vyřazení z prezidentské volby a následné vrácení do hry jako úsměvnou historku, v první chvíli ale zažíval Karel Diviš šok. Od ledna jezdil po republice, sbíral podpisy a kontroloval archy, které několik nocí před jejich odevzdáním třídil, aby poté narazil na aroganci úřední moci. Té přitom mohl být ušetřen nebýt manažerského selhání Víta Rakušana. „Jako ministr musíte ručit za to, že vše proběhne stoprocentně,“ říká s tím, že šéf resortu vnitra vrhl svým pochybením stín na prezidentské volby, které mají být svátkem demokracie. Osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, chce dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.

Prezidentská kandidatura pro mě není žádné zlaté tele, říká Marek Hilšer s tím, že podruhé do boje o Hrad vstoupil proto, že cítí povinnost dotáhnout věci, které považuje za správné. Nad tím, jestli by do toho šel i do třetice, vůbec nepřemýšlí, jasno zatím nemá ani v tom, zda bude znovu usilovat o senátorské křeslo. Rozhodující pro něj bude, jak dopadnout prezidentské volby. „Možná překvapím, možná ne, jsem připraven na všechny varianty i shořet. Komu o něco jde, tak musí být připraven na porážku i vítězství. Věřím, že se to ještě nějakým způsobem vyvine,“ definitivně odmítá vyslyšet výzvy, aby netříštil hlasy a vzdal se podpory přibližně 5 % voličů, kterou mu přisuzují aktuální volební modely.

Žádný jiný fotbalový šampionát nevzbudil tak bouřlivou geopolitickou debatu jako ten, který v neděli skončil v Kataru, říká hlavní reportér deníku Sport a autor knihy Fotbalové devadesátky Štěpán Filípek. Emoce nevyvolal jen kulturní střet západu s východem, ale i termín konání nebo volba hostitelské země, které byla vytýkána absence fotbalové tradice i ochota zaplatit za pořadatelství cenou nejvyšší – lidskými životy. O tom, čím jsou vykoupeny zemní plyn nebo ropa, o jejichž dodávkách evropské státy s Katarem čile jednají, se pokrytecky mlčelo, stejně jako o logu hlavního sponzora Qatar Airways na dresech hráčů Paris Saint-Germain a Bayernu Mnichov nebo sponzoringu FIFA. S každým odpískaným zápasem navíc slábly hlasy i těch největších kritiků a finále už patřilo jenom fotbalu. A Messimu.

Kdo chtěl dělat před rokem 1989 zábavný pořad, nemohl být za hrdinu. Každý z bavičů věděl, kde jsou mantinely humoru, vtipy na konto režimu filtroval autocenzurou, a když si občas troufl překročit vlastní hranice, stejně narazil na ty systémové. Nic se nevysílalo živě, a tak ze střižny nevyšel žádný pokus komunisty znevážit. „Že by si nechali vyrvat moc, jsem si neuměl představit. A třeba s Jardou jsme byli parťáci, mockrát jsme o tom mluvili a říkali si: ‚To je doživotně, drží to pevně.‘ No a najednou se ukázalo, že to pevně nedrží, ale v to nikdo nedoufal,“ vzpomíná Karel Šíp na časy, kdy s Jaroslavem Uhlířem neplánovaně vytvořili komickou dvojici a z výběrového řízení postoupili až do tzv. velkého Silvestra s Vladimírem Menčíkem.

Téměř každé jednání, které ministr zahraničí Jan Lipavský vede, se týká Ukrajiny. Když přitom před rokem resort přebíral, předpokládal, že bude řešit úplně jiná témata. „Bohužel to je realita, které musíme čelit. Válka se prostě děje, Putin vydal pokyn, vojska se vydala vpřed a nyní se snaží neúspěšně dobýt Ukrajinu. A my neseme následky, ať už jsou to uprchlická krize, energetická krize, nebo politické důsledky. A musíme se s tím umět vypořádat a nemůžeme si klást otázku, jestli je toho příliš. Rozumím tomu, že lidé jsou unavení, mě to taky nebaví. Taky bych si přál, aby žádná válka nebyla,“ říká s tím, že chování Ruska je barbarské a jeho vedení by měl soudit tribunál pro válečné zločince.

Šance, že se stane vítězem reality show MasterChef Česko, si Martin Pecina dával asi takové, jako že se zjeví americký strýček se 400 miliony dolary. Konkurence byla velká, kulinářské výzvy náročné a on měl navíc jasnou představu o tom, jak chce prezentovat sebe i svá jídla. „Rozhodně jsem se nechtěl dostat do situace člověka, který bude někoho pomlouvat a bude se negativně vůči někomu vymezovat. Moje úloha byla šmrdlat si něco v pánvičce, a ne hodnotit ostatní soutěžící,“ říká s tím, že si uvědomoval, jak podobné televizní formáty fungují a že v nich nejde jen o vaření, ale i o různá, leckdy zveličená dramata, emoce a vyjádření vytržená z kontextu. Naučil se proto mluvit v krátkých, úderných větách, ze kterých se nedalo nic ustřihnout, nebo do nich něco přidat.

Kdyby válka na Ukrajině vypukla o dva roky později, mohlo být daleko hůř, míní odborník na energetiku Jiří Matoušek. Pesimistický vývoj by podle něj měla na svědomí zvyšující se závislost na obnovitelných zdrojích energie, které mají být paradoxně řešením budoucnosti. Evropa se ale při jejich začlenění do energetického mixu přepočítala a ve svých plánech nezohlednila proměnlivost klimatických prvků. Třeba fakt, že někdy fouká míň, což se stalo loni, kdy produkce větrných elektráren nesplnila očekávání. Jako nestabilní se přitom v souvislosti s extrémními suchy jeví i vodní zdroje, které patří z hlediska výkonu k největším evropským alternativním zdrojům energie. Matoušek je proto přesvědčen, že „v Evropě se bez jaderné energie neobejdeme.“

„Jsem udivená, že mi někdo vyhrožuje smrtí, umlčením a pověšením nebo tím, že tam nemám být jenom proto, že mám jiný názor,“ říká po dvou měsících od zvolení do Senátu advokátka Daniela Kovářová. Na svých přesvědčeních nevidí nic kontroverzního. Když říká, že ženy jsou bestie a mnohdy přispívají k tomu, aby je muži zneužívali, že s přírodou je třeba bojovat, ne ji chránit, nebo že zákaz dezinformačních webů je cesta do pekla, má silný pocit, že mluví za své voliče a jejich zpětná vazba ji v tom utvrzuje. Podlehnout odmítá i téměř vyděračským tlakům, jimž jsou senátoři vystaveni při schvalování norem. Většina z nich totiž porušuje legislativní pravidla, což je špatné a nebezpečné.

Přestože podle aktuálních průzkumů nejsou jeho šance uspět v prezidentských volbách velké, nemá senátor Pavel Fischer v úmyslu boj o Hrad vzdát. Věří, že může oslovit voliče, kteří se dosud nerozhodli, nebo o své preferenci nejsou skálopevně přesvědčeni. Vychází přitom z vlastních analýz a zkušenosti s předchozí kandidaturou před pěti lety. „Když se dneska říká, že zůstávají tři kandidáti, velká média si je zvou jako favority a ostatní neberou, protože vlastně nepatří do toho užšího výběru, tak mně to přijde nefér. Zkresluje nám to volební soutěž,“ má jasno s tím, že každý, kdo splnil kritéria, by měl mít možnost dohrát hru do konce. Za faul považuje i tvrzení, že mu prezidentská kampaň slouží k zisku publicity před senátorskými volbami.

Pětina českých domácností čelí obrovskému finančnímu stresu a další pětina jich balancuje na hraně červených čísel, což se podle ekonoma Davida Navrátila dalo při stávajícím poklesu ekonomiky čekat. Nově navíc zažívají šok i ti, kteří své výdaje dosud řešit nemuseli a zavázali se ke splácení vysokých splátek, třeba hypoték. „Tahle inflační krize je jiná, dotýká se výraznějšího počtu domácností, 40 % domácností s nízkými příjmy, ale dokonce 15 % domácností s nadprůměrnými příjmy,“ popisuje. Současně ale dodává, že situace není tak strašná, jak ji Češi svým pesimistickým pohledem vnímají. Žijeme si podle něj v tučném státě, a pokud v tom chceme pokračovat, je nevyhnutelné platit i tučné daně.

Odmala je roztěkaný, a tak ho učitelka v první třídě uzemnila větou, že nerozumí tomu, jak dva lékaři mohli zplodit takového debila. Jordan Haj ji zmiňuje jako vtipnou historku v souvislosti se svou o pár let později odborně diagnostikovanou poruchou pozornosti, ale zároveň připouští, že ho ve slabých chvílích děsí pocit nepoužitelnosti v každodenním životě. Fakt, že se může živit jako režisér, textař, zpěvák nebo herec a občas vystřídat všechny umělecké profese během jednoho dne, nebere jako samozřejmost. Pro DAMU, kterou absolvoval, se v jeho rodině vžil název Vysoká odborná hopsa hejsa, a tak o svém talentu dlouho pochyboval. Doteď si není jistý, jestli dělá dost, ale když se dívá na končící rok i aktuální turné, pracovně byl úspěšný. Po zdravotní stránce je to horší.

Společenské nastavení a převládající stereotypy staví podle Šárky Homfray ženám do cesty řadu komplikací a zbytečných těžkostí, které musí během života překonat. Na start pomyslné překážkové dráhy se přitom staví ještě předtím, než se narodí. Vůbec nejtěžší úsek trati na ně čeká během mateřství, které představuje prakticky kariérní stopku. Volba délky rodičovské je totiž jen iluzorní. Realita je taková, že najít během ní osvíceného zaměstnavatele, stejně jako zařízení pro děti do tří let, není tak jednoduché. Neférový systém podle publicistky, právničky a odborářky pak probouzí v ženách vztek. Aby nezůstalo jen u něj a prvotní negativní emoce mohla podnítit pozitivní změnu, je potřeba na nerovnost poukázat. To je i cíl její knihy "Proč jsme tak naštvané?".

Coby ministr financí zažil Miroslav Kalousek, jaké to je čelit rozezlenému davu. Nebylo to příjemné, ale nebyl důvod se bát, protože odbory tehdy na Václavském náměstí volaly „jen“ po změně vládní politiky. Teď znepokojení cítí, protože mluvčím celospolečenské nespokojenosti se stal někdo, kdo není součástí systému a chce demokracii zničit. Úkolem státu přitom není zajistit, aby se měl každý stejně dobře jako jeho soused. „Málokdy si řeknete, nedaří se mi dobře, protože jsem líný lempl. Většinou si řeknete, nedaří se mi dobře, protože za to někdo může. Obviňovat někoho jiného, je pro lidskou psychiku mnohem snazší než si přiznat, že si za to můžu sám,“ říká a dodává, že si v porovnání s drtivou částí planety žijeme jako prasata v žitě, a ještě máme tu drzost naříkat.

V případě instagramového profilu Delniq těžko najít příznačnější popis, než je klišé o žasnoucím odborníkovi a divícím se laikovi. Při pohledu na fotky stavebních úprav, jež jsou na něm zveřejněny, se nelze ubránit celé škále emocí. Tou primární, která vše odstartovala, přitom byla frustrace. „Zakládal jsem ho trochu jako terapii ke své pracovní pozici, protože se živím architekturou. Navrhuju baráky, interiéry a stavby, a když každý den vnímáte, co se děje na stavbách, nebo vám lidi posílají různé věci, s kterými chtějí poradit, a vidíte ty přešlapy a průšvihy, tak jsem z toho dlouho byl nešťastný,“ objasňuje motivaci vzniku populárního účtu jeho zakladatel Lukáš Janout s tím, že žádný konkrétní záměr neměl. Fakt, že má přes 100 tisíc sledujících, překvapil i jeho.

Hospod je u nás hodně, říká Luboš Kastner, restauratér a porotce soutěže BeerMaster. Pro srovnání uvádí, že na desetimilionové Česko připadá 30 tisíc gastronomických provozů, zatímco na pivně podobném britském trhu je jich při šestkrát větší populaci 50 tisíc. V současné tržní situaci se všechny udržet nemohou. „Když ekonomika zafunguje, jak má, tak se zmenší počet restaurací a zvětší se cenová hladina, protože pivo tady nemůže stát dvě eura, musí stát čtyři jako v Německu, nebo v Rakousku,“ predikuje s tím, že v absolutním ohrožení je 20 % trhu, a to převážně podniky v menších městech a na vesnicích. Úbytek mohl být ještě větší nebýt zrušení EET. To podle něj sice zachrání pár jednotlivců před krachem, ale celou gastronomii vrací zpátky do 90. let.

Navzdory všem negativům, která s sebou pandemie koronaviru přinesla, zaznamenal festival Rock for People během dvouleté pauzy, kdy zůstaly brány královehradeckého areálu uzavřeny, i jedno pozitivum. Po letech krátkodobých pronájmů se organizátorům podařilo získat bývalé vojenské letiště k dlouhodobému užívání a pozemek, na kterém se od roku 2007 několikadenní hudební produkce koná, ještě rozšířit. Osmadvacátý ročník se tak odehraje na ploše 65 hektarů a ředitel festivalu Michal Thomes věří, že i s rekordní 40tisícovou návštěvností. „Chceme být nejlepším festivalem v ČR. Dřív lidi chodili na víc festivalů, teď si možná budou víc vybírat, protože budou mít hlouběji do kapsy. A my jsme vsadili na to, že jim dáme tak zajímavý program, že půjdou k nám,“ má jasno.

„Byl jsem natolik cvoklý, že o mě neměli zájem,“ vysvětluje hudebník Jiří Stivín, proč byl za minulého režimu pro soudruhy z STB nelukrativní spojkou, a připouští, že na jeho chování nic nemění ani skutečnost, že za pár dní oslaví osmdesáté narozeniny. Vždycky byl puberťák a dělal jen to, co ho bavilo. V životě měl jedno zaměstnání, a to když se v 70. letech oženil a potřeboval stálý příjem, aby uživil rodinu. Tehdy udělal kompromis a vstoupil do Činoherního orchestru Národního divadla, ve kterém působil tři roky a málem mu i šéfoval. Navzdory tomu, že se označuje za amatéra, co neumí hrát zodpovědně z not. „Nejradši mám, když vlastně nevím, co budu hrát,“ říká původně vystudovaný kameraman, který se hudbě začal věnovat až na vojně.

K napsání literárního dokumentu o poruchách příjmu potravy přivedla Martinu Lupínkovou osobní zkušenost. V dětství trpěla anorexií, v dospělosti se potýkala s ortorexií, tedy obsesí zdravým stravováním. Potřebovala pochopit, proč se to děje právě jí a jestli má šanci svůj vztah k jídlu napravit. A tak se začala zabývat tématem samotným a přirozeně i příběhy lidí, kteří si některou z forem onemocnění prošli. Setkání s nimi pro ni zvlášť zpočátku nebyla jednoduchá, až příliš dobře věděla, o čem její respondenti mluví. Pocity beznaděje a vyčerpání ale časem vystřídal terapeutický efekt. S dokončením poslední kapitoly završila autorka i jednu svou životní etapu a věří, že kniha ‚Toho dna se dotýkám už málo‘ pomůže i dalším.

Zatímco členem Činohry Národního divadla je Igor Orozovič devět let, filmových a televizních příležitostí tolik neměl. A když, připouští, že všechny by si za rámeček nedal. „Zajímavých projektů je málo a nejsem zas takový pankáč, abych čekal na to, až mě vždycky osloví jenom ten jeden,“ přiznává. Všechny žánry by si rád vyzkoušel i před kamerou, a tak jako většina jeho kolegů více či méně úspěšně balancuje na hraně vkusu. Při společných debatách ale stejně pokaždé dochází k závěru, že „neexistuje objektivní měřítko, mustr, co je správně a co ne. Někomu to funguje, točí i sračky a vedle toho kvalitní věci a lidi si ho nezaškatulkují. A někdo se zase zaškatulkuje okamžitě. Nikdy nevíte, co se vám v branži stane.“

Nejde o to, jestli energetické firmy zdanit, ale za jakých podmínek to udělat. Ty, které prosazuje kabinet Petra Fialy, předčily podle investora a odborníka na energetiku Michala Šnobra všechna očekávání. V negativním slova smyslu. „Je to absolutní blázinec. A myslím, že to bude mít poměrně velkou dohru,“ říká s tím, že žaloby lze předpokládat i od dalších sektorů dotčených windfall tax. Vláda totiž naházela všechny subjekty do jednoho pytle a snaží se je zdanit jedním způsobem a schovává se přitom za evropské nařízení, ze kterého si vybrala jenom to, co se jí hodí. „V lepším případě daňový balíček nedomyslela a nedopočítala. V horším případě je to záměr zajistit si příjmy po celé volební období a po nás potopa,“ myslí si.