Ve vatě

🎬📈Článek, podrobné grafy a celé video jsou dostupné na webu Seznam Zprávy.📈🎬

Penzijko, DIP, nebo investice na vlastní pěst? Záleží hlavně na času do důchodu. Zatímco mladým se může vyplatit přejít k levnějšímu investování téměř okamžitě, čtyřicátník ať počítá s delším horizontem. Padesátník by měl zůstat.

*****

Po několika mimořádně silných letech se nad akciovými trhy začíná vznášet otázka, jestli to nejlepší už není za námi. Můžeme růst dál, říká většina oslovených expertů. V záloze ale už mají připravený scénář, kdyby bublina praskla.

*****

Knih o tom, jak zbohatnout, existují stovky. Nick Maggiulli v té své ukazuje, jak šplhat po žebříčku bohatství.

Kniha The Wealth Ladder (Žebřík bohatství) od Nicka Maggiulliho nepřináší jen motivační poučky, ale tvrdá data z amerických domácností. Na nich autor ukazuje, jak je ve společnosti bohatství rozložené i jak se ze spodních vrstev posouvat výš.

Jemu samotnému se to povedlo. Přestože vyrůstal v rodině pradleny a řidiče, absolvoval prestižní Stanfordovu univerzitu. Založil si populární blog o financích Of Dollars and Data a dnes spravuje finance bohatým rodinám.
Ve své knize dělí domácnosti do šesti úrovní podle bohatství. Jednotlivé levely se neodvíjejí od výše příjmů, ale podle čistého jmění. Což je vše, co člověk vlastní (od auta, přes dům až po úspory na penzi či jakékoliv cenné papíry) po odečtení dluhů. Každá z těchto šesti příček na žebříku bohatství, doplňuje Maggiulli, přináší určitý typ svobody.
Na úroveň jedna umisťuje Maggiulli domácnosti, které žijí de facto od výplaty k výplatě, v majetku mají maximálně 10 tisíc dolarů (v přepočtu kolem 200 tisíc korun). Na úrovní dva jsou pak rodiny (majetek 10 - 100 tisíc dolarů), které nemusí v obchodě řešit, zda si koupí ta anebo o dolar dražší vejce.

Úroveň tři (100 tisíc až milion dolarů) už dovoluje dopřát si jídlo v téměř jakékoliv restauraci. Od čtvrtého levelu (do jmění 10 milionů dolarů) pak panuje „svoboda cestování“, od páté úrovně (do 100 milionu dolarů) si rodina může dovolit dům, jaký si přeje. Nejbohatší skupina Američanů disponuje k tomu všemu navíc i velkým vlivem.

Podobné rozdělení lze použít i pro Česko, má za to analytička One Family Office Anna Píchová, jen v našich poměrech je méně lidí mezi boháči a superboháči.

*****

Byty zdražují raketovým tempem, kvalita výstavby ale často míří opačným směrem. Ani novostavby za miliony nejsou bez chyb a majitelé místo radosti z nového bydlení řeší plísně, tepelné mosty nebo stavební vady. Co si pohlídat?

Metr čtvereční pražského bytu je na dostřel hranice 200 tisíc korun. Vysoká cena však automaticky neznamená vysokou kvalitu. Naopak – inspektoři nemovitostí varují, že s tlakem na rychlost výstavby přibývá chyb, které si noví majitelé často uvědomí až ve chvíli, kdy je pozdě. Převzetí bytu nebo rodinného domu přitom patří k nejdůležitějším momentům v životě rodiny.

Kdo pořizoval nemovitost před deseti lety, trefil zlatý čas – hypoteční úroky tehdy klesly pod dvě procenta a trh se vzpamatoval z hypoteční krize. „Velký byt v Praze, 3+1 kolem 70 metrů čtverečních, jsme tehdy koupili za sedm až osm milionů. Po pěti letech už to bylo kolem deseti milionů. Když ho dnes koupíme za patnáct, jsme ještě rádi,“ rekapituluje v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance.

O to větší je pak zklamání, když ani za takové peníze není práce odvedena precizně. Podle Michala Flachse, mediátora realitních sporů a mluvčího Asociace inspektorů nemovitostí, je hlavním problémem rychlost. „Dneska chceme mít postaveno za tři měsíce a přitom chceme dům nebo byt na celý život,“ říká.

*****

To, že jsou investice jako horská dráha, řadu lidí znervózňuje. Podle průzkumů kvůli volatilitě – tedy tomu, že hodnota akcií lítá nahoru a dolů – někteří raději neinvestují vůbec. Bojí se, že o všechno přijdou. Jenže bez tohoto rizika by akcie nenesly ani zisky. Proto by se investor neměl volatility děsit, měl by si ji oblíbit.

„Já bych se na volatilitu díval jako na kamaráda, ne jako na nepřítele, kterého musím za každou cenu z portfolia dostat pryč. Ta volatilita mi pomáhá zažehnout v portfoliu nějaký oheň. Bez volatility a výnosu, který k ní patří, by to portfolio zmrazilo,“ doporučuje v podcastu Ve vatě investor Lukáš Nádvorník, který se díky akciím ve 40 letech zajistil na celý život.

Český investor má rád stabilitu – spořicí účet, termínované konto nebo dluhopisy. Ví dopředu, kolik přibližně dostane. Akcie jsou oproti tomu méně předvídatelné. „Akcie je vlastně podíl na vlastnictví nějaké firmy. A ohodnocení akcií je citlivé na zprávy na trhu, na nové informace. Tomu odpovídá nějaká míra rizika. Za riziko, které podstupujeme, dostáváme nějakou výnosovou prémii. Jen díky volatilitě můžeme vydělávat hodně,“ vysvětluje Lukáš Nádvorník.

*****

Češi by měli do „penzijka“ padat automaticky, hned s prvním zaměstnáním. Spoří totiž málo a začínají pozdě. Kdo by se účastnit nechtěl, musel by se ze spoření vyvázat, navrhuje ekonom Stroukal. Funguje to v Polsku i na Slovensku. 

Nastupující vláda se netají tím, že chce rozhýbat spoření na penzi. Zvažuje, jak snížit poplatky penzijních fondů, zvýšit tím výnosy a přivést ke spoření i mladou generaci. Aktuálně jsou ve státem podporovaných penzijních fondech necelé 4 miliony lidí a celkem 644 miliard korun. Málokomu ale celoživotní spoření dokáže významně vylepšit státní důchod.

Ve veřejném prostoru se objevil nápad na založení státního fondu. Taková myšlenka není v Evropě ojedinělá. Státní fond funguje v Polsku, Švédsku nebo na sousedním Slovensku. Všude tam je účast de facto automatická. Kdo ve fondu nechce být, musí se z něj aktivně ohlásit. 
V roce 2030 bude v Česku už 2,7 milionu penzistů, o 15 % více než nyní. A polštář státních penzí bude třeba doplnit dalšími zdroji. O to víc, jestli přicházející vláda zvrátí reformu penzí.  Ekonom Dominik Stroukal by se nebránil tomu, kdyby vláda Čechy ke spoření  trochu postrčila. 

*****

I malé poplatky dokážou investic odsát miliony korun. V některých případech si investor za desítky let zaplatí za poradce a produkty dokonce víc, než kolik mu samotná investice vydělá. Poradce se ale přesto vyplatit může.

Řada Čechů využívá služby finančního poradce. Ne každý ale ví, kolik peněz ho v průběhu let tato služba stojí. I malý rozdíl v procentech může na poplatcích v horizontu desítek let znamenat celé miliony.

*****

Ceny bytů v Česku rostou „do stratosféry“, nový stavební zákon by to mohl změnit, má za to ekonom Miroslav Zámečník. Odblokování stavebních řízení ale nestačí. Je potřeba motivovat obce a zdanit nezastavěné pozemky, míní.

V loňském roce přišlo na trh nejméně nových bytů za posledních 10 let, pouhých 30 tisíc. Pro srovnání – v 80. letech to bývalo i 80 tisíc ročně. Hnutí ANO, které nejspíš povede příští vládu, už má připravený nový stavební zákon, kterým chce výstavbu rozhýbat.

Zámečník považuje reformu za šanci na obrat. „Kdo má půdu a stavební pozemek, měl by stavět. Ne že by si tam mohl postavit cokoliv, ale to, co předpisy v dané municipalitě připouštějí,“ říká k předloze normy, která vznikla ještě v éře exministryně Kláry Dostálové, v podcastu Ve vatě.

*****

Češi, kteří čekali na zlevnění hypoték, se v nejbližší době nedočkají. Cena „dlouhých peněz“, kterými banky hypotéky financují, je na dlouhodobém rekordu. Zájem o úvěry je přesto velký. Češi rezignovali, říká expert.

Od ledna do října si lidé vzali přes 63 tisíc hypoték a banky rozpůjčovaly 265 miliard korun. I když úrokové sazby klesají jen velmi pomalu, zájem o nové úvěry roste, dokládají data z Hypomonitoru České národní banky.

Zatímco v minulých letech Češi vyčkávali, zda se trh uklidní a ceny spadnou, dnes je zřejmé, že žádný takový zlom nepřišel a v nejbližší době nepřijde. Odezněl postcovidový efekt útěku na chalupy, firmy vracejí zaměstnance zpět do kanceláří velkých měst, kde chtějí lidé i bydlet.

Češi přestávají věřit v zásadní obrat a hlad po bytech se tak vrací. „Byli jsme brždění skutečně vysokými úrokovými sazbami. Lidi uplatňují čistý pragmatismus. Nevěří, že shora přijde nějaký zázrak a začne se obrovsky stavět, že budou nemovitosti dostupnější, bude jich hodně. Začali jsme si uvědomovat, že je asi lepší koupit dražší nemovitost,“ říká v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, expert na financování bydlení společností Golem Finance a Broker Trust.

Chcete být „Ve vatě“?

Zveme na natáčení podcastu Ve vatě: Komu věřit s penězi?

Hosty budou Petr Borkovec (Partners), expert Ve vatě Lukáš Nádvorník a nezávislá finanční poradkyně Michala Janatová. Vstupenky jsou ke koupi zde.

*****

Co dnes všichni oslavují jako revoluční investici, se zítra může proměnit v pouhou bublinu. Od solárního boomu přes GameStop až po umělou inteligenci. Další trendy jsou v pořadí: malé jaderné reaktory a kvantové počítače.

Trhy mají tendenci přehánět. To, co dnes vypadá jako revoluce, se zítra může ukázat jen jako nafouknutá bublina. Tedy stav, kdy cena aktiva převyšuje jeho vnitřní hodnotu. Jenže bublinu často poznáme až ve chvíli, kdy splaskne.

Typické znaky investičních “hypů”? Raketový nárůst ceny o stovky i tisíce procent během krátké doby.  Bubliny na trzích pohání - často skrze sociální sítě - fenomén FOMO (fear of missing out), lidé se bojí, že pokud nezainvestují teď, přijdou o „další Apple“.

Mnohem složitější je z trendu odejít včas. „“Ten poslední to koupí na maximu, nestihne prodat a nikdy nevíte, jestli to nebudete vy,“ varuje analytička One Family Office Anna Píchová v podcastu Ve vatě.

Chcete být „Ve vatě“?

Zveme na natáčení podcastu Ve vatě: Komu věřit s penězi?

Hosty budou Petr Borkovec (Partners), expert Ve vatě Lukáš Nádvorník a nezávislá finanční poradkyně Michala Janatová. Vstupenky jsou ke koupi zde.

*****

Vlastní dluhopisy vydal Čuprův Rhlík, televize Nova, zbrojařský koncern CSG i Jančurův RegioJet. Fondy pro bohaté investor rozjíždí velká jména tuzemského byznysu: Kijonková, Kutnar či Soural. A apetit po výnosnějších, ale i rizikovějších produktech roste.

„Nabídka roste, ale roste i poptávka. V dobách nízkých sazeb jsme hledali něco s vyšším výnosem než spořák. A v dobách vysoké inflace všichni potřebovali ochránit své peníze před inflací. Rostou ale i neduhy, jsou projekty, kde to nemusí dopadnout dobře,“ říká ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Optimismus na trhu může být klamný. „Když jde ekonomický cyklus nahoru, lidi vidí, že fondy neustále rostou. A mají apetit investovat a pak je čekají nějaké nepříjemné překvapení,“ upozorňuje Tomáš Novák, partner advokátní kanceláře Novák Legal.

*****

Každý už má v portfoliu první milion – státní důchod. Ušetřené peníze je proto vhodné investovat odvážněji. Jak si postavit investice, které přežijí krize i inflaci, radí v podcastu Ve vatě investor Lukáš Nádvorník.

Většina Čechů se za investory nepovažuje. Jenže podle investora Lukáše Nádvorníka má každý, kdo pracoval a odváděl pojistné, solidní základ portfolia, aniž by si to uvědomoval. Svůj budoucí důchod, který bude od státu pobírat.

„Hypotetický odchod do penze v 65 letech a její pobírání po dobu 25 let ve výši 22 tisíc za měsíc znamená, že v penzi budu mít kolem 7 milionů. I kdyby byl ten důchod poloviční, tak budu mít 3,5 milionu. Všichni jsme už investoři a všichni máme nějaké miliony připravené a zainvestované velmi bezpečně,“ říká investor a investiční blogger, který se dokázal na stáří zajistit ještě před svými čtyřicátinami.

Veškeré grafy, o kterých mluvíme v epizodě, najdete v článkuna Seznam Zprávách.

Přijďte na natáčení podcastu Ve vatě. Téma: Lesk a bída finančního poradenství. Hosté: Petr Borkovec z Partners, finanční poradkyně Michala Janatová a investor a expert Ve vatě Lukáš Nádvorník. Vstupenky zde.

*****

Staroměstská nejdražší, Roztyly nejlevnější. Ceny bytů u pražského metra dál rostou. Podcast Ve vatě dal dohromady tipy na lokality, které budou zajímavé do pár let. Pozornost radíme věnovat stanicím Smíchov, Opatov a okolí Pankráce, kde naváže nové metro D.

V Praze prakticky neexistuje místo, kde by ceny nemovitostí z roku na rok zlevnily. Dlouhodobě nejdražší je absolutní centrum města, zvlášť kolem linky metra A. „Historicky bylo Áčko postavené z Dejvické na Želivského, z jedné historické rezidenční čtvrti do druhé historické rezidenční čtvrti. A jelo to přes centrum,“ vysvětluje Milan Roček, obchodní ředitel portálu Flat Zone, který sbírá data z trhu s bydlením, a pravidelně publikuje MetroIndex, kde figuruje také plánovaná trasa metra D.

Přijďte na natáčení podcastu Ve vatě. Téma: Lesk a bída finančního poradenství. Hosté: Petr Borkovec z Partners, finanční poradkyně Michala Janatová a investor a expert Ve vatě Lukáš Nádvorník. Vstupenky zde.

*****

Akcionáři energetické společnosti ČEZ čekají, zda se budoucí vláda rozhodne podnik zestátnit a kolik jim stát za jejich akcie nabídne. V pozoru je i podílník, miliardář Tykač. „Babiše pod krkem držet nemůže,“ říká investor Šura.

Energetická společnost ČEZ stojí nejspíš před zestátněním. Vítěz voleb, hnutí ANO Andreje Babiše, se netají tím, že by stát měl vlastnit ne 70, ale celých 100 procent tohoto kolosu. Nejčastější argumenty politiků? ČEZ  je strategický podnik. Stát bude mít pod větší kontrolou ceny energie. A bude snazší dostavět jaderné bloky v Dukovanech.

„Já si myslím, že nejlepší doba na zestátnění už bohužel uplynula. V době energetické krize to dávalo mnohem větší smysl než teď. I nálada ve společnosti tomu byla mnohem více otevřená,“ říká analytička One Family Office Anna Píchová.

„Před pár roky stál ČEZ dvaapůlkrát méně, bylo by to výrazně levnější,“ dodává investor a akcionář ČEZ Jaroslav Šura.

Jak by zestátnění nejhodnotnější české firmy mohlo vypadat? Dříve se mluvilo o rozdělení společnosti na výrobní část - která by celá připadla státu - a distribuční část, která by zůstala na burze. Dnes je ale nejspíš na stole varianta kompletního zestátnění ČEZ.

*****

Americké akcie lámou rekordy. Index S&P 500 už třetí rok roste dvouciferným tempem a experti varují, že trh je „už dlouho vysoko“ a korekce může přijít kdykoli. Bezpečný přístav neexistuje. Nejlepší je mít od všeho trochu, radí.

Zmíněný index S&P 500 přidal v roce 2023 celkem 26 %, loni 25 % a letos zatím zhruba 16 %. Taková série v historii moc příkladů nemá.

„A když už, tak nás to potom vymetlo,“ varuje ekonom Dominik Stroukal. „Ale z historie nelze číst budoucnost. Jen je to takový výstražně zvednutý prst. Už je to dlouho vysoko,“ dodává v debatě podcastu Ve vatě, kterou jsme natáčeli na akci Colors of Finance v Ostravě.

*****

Nejnovější investice Simony Kijonkové míří za oceán. Fond JSK Investments kupuje za desítky milionů korun podíl ve zdravotnickém startupu iSono. Ten vyvinul chytrou podprsenku pro samovyšetření prsu pomocí ultrazvuku a AI.

V byznysových kruzích každý ví, kdo je Renáta a kdo Andrej. Když se řekne Simona, každému naskočí Zásilkovna. Ovšem ta je pro podnikatelku Kijonkovou už minulostí. Když balíkovou službu loni po třinácti letech prodala, stala se z ní definitivně investorka.

Pracuje od třinácti let, od 19 podniká. Vždy měla plán, jak se vymanit ze skromných podmínek, do kterých se narodila. „Já jsem od mládí věděla, že zaměstnatelná nebudu. Neustále jsem těm podnikatelům do jejich podnikatelských rozhodnutí kecala. Takže mi bylo jasné, že se musím do budoucna zaměstnat sama, abych posouvat vlastní projekty,“ říká.

*****

Ve svých 39 letech by už nemusel nikdy do práce. Lukáš Nádvorník se díky minimalistickému způsobu života a chytrým investicím zajistil až do konce života. „Ale to neznamená, že jsme odešli z práce,“ říká v podcastu Ve vatě.

Dosažení milníku ani nestihli doma oslavit. Nádvorník ale nikdy nebyl požitkářský typ. Peníze si začal odkládat bokem už na studiích. „Vždycky jsem měl tendenci šetřit, naučili mě to rodiče. Takže jsem vytvářel nějaký polštář už za studentských let, i když na `spořáku`. A v jednu chvíli jsem zjistil, že žiju FIRE,“ popisuje svou pozvolnou cestu v podcastu Ve vatě, jehož bude nově pravidelným hostem.

Koncept FIRE (Financial Independence Retire Early), což bychom mohli volně přeložit jako „Do důchodu mladý a bohatý“, má dva hlavní pilíře. Žít skromně až minimalisticky a maximum neutracených peněz efektivně investovat.

*****

Nájem nebo hypotéka? Kdo jde pouze po měsíčních nákladech, zůstane v nájmu. Ve většině českých měst dnes platí, že splátka hypotéky vyjde o 15–30 % dráž než nájem, spočítal podcast Ve vatě. Hodnota bytů ale dlouhodobě roste.

Bydlení v Česku nikdy nebylo dražší a rozdíl mezi splátkou hypotéky a výší nájemného se dál prohlubuje. V mnoha městech dnes vychází hypotéka o tisíce korun dráž než pronájem stejného bytu. Výjimkou nejsou ani rozdíly přes deset tisíc korun měsíčně.

Pro většinu domácností tak dává ekonomicky větší smysl zůstat v nájmu, i když dlouhodobě je vlastnické bydlení stále vnímáno jako dobrá investice.

*****

Na spořicích a termínovaných účtech nezbohatnete, pro krátkodobé uložení peněz bez rizika ale fungují dobře. Které banky nabízejí nejlepší úroky, řeší podcast Ve vatě.

Češi mají v bankách na běžných a spořicích účtech 2,7 bilionu korun, které si mohou hned vybrat.  Na termínovaných kontech nám leží zhruba jeden bilion, jak vyplývá z dat ČNB.  Často to jsou peníze, které bezprostředně nepotřebují a šlo by je zhodnocovat líp.

V tom jsou ale Češi trochu „lajdáci“, konstatuje analytička One Family Office Anna Píchová. Na spořicích kontech shromažďují celé roky i prostředky určené na penzi nebo na na základ hypotéky.

*****

Češi drží peněženky pevně zavřené. Tržby obchodů rostou pomalu, i když mzdy výrazně stoupají. Strach z budoucnosti vítězí nad statistikami — lidé šetří, i když by mohli utrácet.

Češi neutrácejí. Maloobchodní tržby v červenci výrazně zaostaly za očekáváním analytiků, meziročně totiž přidaly jen 2,5 procenta. I střední třída má přes slušný růst mezd pocit, že jim v peněžence nezbývá nic navíc.

Do konce roku podle ekonomky Jany Matesové z úsporného režimu Češi nevyjdou. „Lidé budou dál myslet na zadní vrátka,“ uvažuje v podcastu Ve vatě. Přitom podle základních ekonomických dat se „máme dobře“ a ekonomika pošlape i napřesrok.

Hrubý domácí produkt podle predikcí poroste tempem přes 2 procenta, inflace se bude držet ve vymezeném koridoru, nezaměstnanost zůstane v normě a hlavně mzdy citelně rostou. Podle Českého statistického úřadu se průměrné mzdy ve druhém čtvrtletí zvýšily o 7,8 procenta na 49 400 Kč. Když započteme inflaci, tak reálně rostou o 5,3 procenta. To je nejlepší výsledek za poslední čtyři kvartály.

„Vidíme velice slušný růst mezd, až příliš slušný. To jsou hromady zboží a služeb, které si lidé můžou koupit za svůj příjem,“ komentuje Matesová. Ale nekupují, propadli podle ní pocitu, že je zle.

„Naprostá většina lidí, včetně velmi vzdělaných, se o data nezajímá, věří zprávám ze sociálních sítí, anebo pro populaci seniorů pořád ještě řetězovým emailů a billboardům na ulicích, které říkají, že se máme špatně,“ vysvětluje Jana Matesová rozpor mezi růstem mezd a vývojem spotřeby.

*****

Strach ze ztráty, podvodu a výkyvů trhu. To jsou nejčastější obavy, které brání Čechům investovat. Sáhněte po ETF fondech a investujte přes mobil, radí Petr Žabža krok za krokem, jak se paralýzy z investic zbavit.

Přestože jsou Češi národ spořilů, přibývá těch, kteří přestoupili na investování. Průměrné výnosy jsou vyšší, ale za cenu vyššího rizika. I kvůli němu má řada lidí problém rozhoupat se k akci. Petr Žabža má za třicet let ve světě financí mentální obavy lidí z investování dobře zmapované.

Největším strašákem pro lidi je, že přijdou o své peníze. „Že prodělají. Asi nějaká paměťová stopa, možná z devadesátek. Průšvihy mají přece jenom větší medializaci než úspěchy,“ domnívá se šéf investic v Air Bank. Další potenciální investory zase paralyzuje strach, že naletí na podvod.

*****

Jaké tituly prodávaly a nakupovaly investorské hvězdy? Teď už to víme. Velké americké fondy musely před dvěma týdny podle zákona nahlásit změny ve svých portfoliích. Zatřásli jimi - kvůli turbulentní celní politice amerického prezidenta Donalda Trumpa - docela dost. Po výplachu trhů následoval růst.

„Byli aktivní spíše nadprůměrně a spíše dokupovali, než otevírali nové pozice. Ale i to otevírání nových pozic tam bylo,“ hodnotí změny v portfoliích akciová analytička Anna Píchová z One Family Office, která spravuje majetek společnosti Havel & Partners.

Nejnakupovanějšími tituly byly akcie konglomerátu Berkshire Hathaway Warrena Buffetta, internetového obchodu Amazon a americké zdravotní pojišťovny United Health Group. Přikupovaly se i velké technologické firmy jako Amazon, Alphabet, Meta, Nvidia a Apple. Naopak akcie Microsoftu investoři spíše prodávali.

*****

Covidový hypoteční boom naráží na tvrdou realitu. Tisícům Čechů letos končí výhodné fixace a čeká je výrazné zdražení splátek – v průměru o 3500 korun. Sázet, že úroky půjdou brzy dolů, je promarněná energie, říká expert.

S rokem 2020 nepřišel do Česka jenom covid, ale taky hypoteční boom. Úrokové sazby tehdy padly na historické dno, na čas i pod dvě procenta. V letošním roce a dalších dvou letech ale čeká jejich majitele konec „selanky“. Přichází doba refixací hypoték ze zlatých let.

„Je před námi extrémní vlna,“ avizuje Libor Ostatek, expert na hypotéky z Golem Finance. V letošním roce bude přejednávat úroky u svých úvěrů na bydlení zhruba 100 tisíc lidí, příští rok až 140 tisíc a v roce 2027 končí fixovaný úrok obdobnému počtu klientů, odhaduje Ostatek v podcastu Ve vatě.

*****

Česko je zatím premiantem Visegrádu, ale nový celní režim USA mohou ekonomiku rychle přibrzdit. HDP spadne o desetiny procenta, ale pocítí to skoro každý, říká ekonomka Jana Matesová.

Jako exportně orientovaná ekonomika sledovalo Česko Trumpovy celní ambice s obavami. Zatím ale jenom kvete. „České ekonomice se daří velmi dobře, koneckonců všechny ratingové agentury už zlepšily výhled české ekonomiky, zatímco některým jiným zemím ho zhoršují, většině těch kolem nás, kromě Polska,“ říká ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě.

Důvod je nasnadě. Američané se před létem v očekávání celního armageddonu předzásobili, jak to jen šlo. „Světový obchod se výrazně zvedl, o 300 miliard dolarů, většina z toho bylo předzásobení Spojených států,“ vysvětluje ekonomka,  která Česko zastupovala u Světové banky.

*****

Tradiční česká značka Kara stála před krachem. Dnes je nejen v zisku, ale i učebnicovým příkladem zdařilé transformace nefukční firmy. Ale ani investice do bezproblémové společnosti nemusí zákonitě končit úspěchem.

Kus firmy, která se neobchoduje na burze, si přitom může pořídit relativně široký okruh lidí. Jen za poslední dva roky vzniklo v Česku nejméně deset fondů, které investice do takových firem zprostředkovávají. Slibují vysoké výnosy, rizika jsou ale značná.

Největší z těchto takzvaných private equity fondů, J&T Arch Investments, spravuje už přes 105 miliard. Rychle roste i nový fond Penta Equity Fund, který od prosince celkem od 5500 investorů posbíral už 10 miliard.

Ostřílení investoři Tomáš Raška a Matěj Turek sledují boom private equity investic - ať už do firem napřímo nebo skrze speciální fondy - s obavami. Ne vždy se podle nich dostanou do rukou zkušeným investorům. „Dneska jsou investice do private equity otevřené v podstatě běžnému retailu, což s sebou samozřejmě nese rizika,“ říká Raška, zakladatel skupiny Natland, která stojí za záchranou Kary Trutnov.

Zatímco na burze může nakupovat akcie, dluhopisy či ETF fondy kdokoli, koupit si třeba lokální firmu se třiceti zaměstnanci nebo kus zavedené společnosti, které se neobchodují na veřejném trhu, smí podle zákona jen ti movitější. Minimální hranice pro takovou investici je u nás jeden milion korun.

A tak by to mělo zůstat, má za to další hráč z oboru Matěj Turek, nový majitel Dukly Praha, spoluzakladatel Vinohradského pivovaru a také fondu 10X. „Já bych byl s bořením bariér opatrný, míra edukace široké veřejnosti je fakt slabá,“ řekl investor v debatě podcastu Ve vatě v Trojském pivovaru.

„Myslím, že by mělo investovat mnohem míň lidí. Často se v České republice tlačí do investování lidí, který by normálně měli spořit,“ domnívá se investor Turek.

*****

Čeští investoři letos z podílových fondů zatím příliš nevytěžili – v průměru ztratili 1,22 %. Doplácejí na silnou korunu. Výjimečné výsledky doručily „zlaté“ fondy a sázka na střední Evropu. Nejlepší „penzijka“ přidala přes 10 %.

Český investor do podílových fondů za první půlrok letoška lehce prodělal. V průměru je v mínusu 1,22 procenta, vyplývá z Indexu českého investora (CII750) společnosti Swiss Life Select, který sleduje výkonnost 750 investičních fondů na českém kapitálovém trhu. Loni přitom fondy zhodnotily o devět procent, o rok dříve dokonce o dvanáct.

Co za hubeným výsledkem stojí? Portfolio Čechů často obsahuje americké akcie. Těm se sice dařilo, ale kdo neměl investice zajištěné do české koruny, doplatil na oslabení amerického dolaru.

„Koruna mi mohla smazat  i celý výnos z akcií. Od začátku roku posílila o nějakých 13 %.  Pokud mám investice v dolarech a přepočítávám je do korun nebo do nich výnos budu potřebovat převést, tak na tom docela dost v letošním roce tratím,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě akciová analytička One Family Office Anna Píchová.

*****

Na první pohled výhodná koupě: byt za necelé tři miliony. Až níže se ale dozvíte o téměř šestimilionové anuitě. Družstevní byt nakonec levněji nevyjde, obejdete se ale bez hypotéky a dokládání příjmů.

Ta cena přímo udeří do očí. Byt 2+KK na Praze 6 o rozloze 54 m2 s prostornou terasou za 2 890 000 Kč. V ceně je i parkovací místo a sklep. V kontextu současných cen nemovitostí nevídané, nejen v hlavním městě. Kdo inzerát rozklikne, pochopí, v čem je háček.

Inzerovaná cena není úplná. Jedná se o družstevní byt a krom necelých tří milionů, které zájemce za družstevní podíl bezprostředně zaplatí, musí splatit ještě tzv. anuitu. Ta v tomto případě činí necelých šest milionů.

„Nesplacená částka za anuitu, kterou začínáte splácet až po dokončení bytu, činí celkem 5 882 770 Kč. Byt lze kdykoliv převést do osobního vlastnictví po splacení anuity. Aktuální měsíční splátka anuity bytu činí 31 408 Kč a je nyní nastavena na 35 let. Není třeba hypotéka ani dokládání příjmů,“ stojí v inzerátu na serveru Sreality.cz.

Takových příkladů najdeme na realitních serverech v poslední době celou řadu. „Je to trošku skryté, transparentnost je klíčová,“ kritizuje inzertní praxi expert na financování bydlení v podcastu Ve vatě Libor Ostatek.

*****

Vlastní bydlení jen pro bohaté. Dramatičtější pád příjmů po nástupu do penze. Více odpracovaných let. Vyšší mzdy. Takové jsou ekonomické vyhlídky generace Z, tedy dnešních teenagerů až třicátníků.

Generace Z vyrostla obklopená technologiemi a sociálními sítěmi, dospívala během pandemie a na pracovní trh vstoupila uprostřed obří inflace a krize bydlení. Nyní se před námi rozprostírá mlha ekonomické nejistoty tak hustá, že by se dala krájet. Na východě válka, na západě nepředvídatelný Trump.

Že by měla gen Z složitější startovací pozici než generace před ní, si přesto ekonom Dominik Stroukal nemyslí. „Nemusíme na ně ale koukat spatra a měli bychom vidět, co si s sebou ponesou.“ Jaké ekonomické vyhlídky čekají na lidi narozené mezi roky 1997 až 2010, tedy dnešní teenagery až třicátníky?

*****

Tři měsíce před parlamentními volbami se politická „slibotechna“ rozjíždí naplno. V době, kdy ekonomiku nečeká zázračný růst a stát se zavázal k miliardovým výdajům na obranu, se ve volebních programech objevují sliby vyšších důchodů, nižších daní a levnějších energií a potravin. Má to ale háček – skoro nikdo neříká, kde na to vzít.

Podle aktuálních volebních průzkumů má šanci zasednout ve sněmovně celkem osm stran či hnutí. Příští premiér bude vládnout uprostřed neveselé globální ekonomické reality, kterou ekonomka Jana Matesová přirovnává k „obrovité černé labuti“, metaforou neočekávané události, které mají zásadní dopad na společnost.

Pokud jde o domácí ekonomiku, v kontextu jiných zemí Evropské unie si Česká republika v letošním roce vede nadprůměrně. Jaké politické sliby si pro příští volební období strany přichystaly?

*****

Šaty ve slevě nejsou výdaj, ale úspora. Vrácené zboží? Čistý zisk. Filosofie "holčičí matematiky"dokáže výdaje převléct za úspory. Pro někoho vtipný trend z tik toku, podle expertů nebezpečná móda, která kazí finanční návyky.

Za zrodem trendu „holčičí matematiky“ stojí moderátorka novozélandského rádia Hayley Sproull. Na začátku léta 2023 jí volala posluchačka s žádostí o radu, zda si má do svatebního účesu pořídit vlasové příčesky za 400 dolarů.

Moderátorka jí vysvětlila, že pokud by si je nekoupila, nebyla na svatebních fotografiích spokojená se svým účesem, příčesky by později stejně pořídila a ještě by si musela platit nové svatební focení. A „holčičí matematika“ byla na světě.

*****

Úrokové sazby neklesají, ale Češi znovu žádají o úvěry na bydlení ve velkém. Průměrná výše hypotéky je stabilně přes čtyři miliony. Letos si pro hypotéku dojde přes 80 tisíc lidí. Jen není co kupovat, říká expert.

Loni vystoupaly ceny bytů o 12 %, rodinných domů o 7 % a pozemků o 5 %. Horentní tempo zdražování pokračovalo i v první půlce letošního roku. A vysoká poptávka bude ceny šroubovat nahoru i dál.

„Já si osobně myslím, že nárůst cenové hladiny nemovitostí v Česku bude mírně přes 10 %, ale třeba u chat a některých nemovitostí v Horní, Dolní, které tak atraktivní nejsou, tak tam naopak můžu skutečně smlouvat,“ říká hypoteční expert společnosti Golem Finance a Broker Trust Libor Ostatek.

*****

V Americe jde firmu založit na pár kliků. V EU tomu brání odlišná pravidla i jazyková džungle. Evropská komise teď vymýšlí virtuální domov pro firmy, kde by se všem žilo stejně. Pomůže i investorům, říká ekonomka.

Podnikat v Americe je snazší. V Evropě se mluví každých pár set kilometrů jiným jazykem. V každé zemi platí jiné právo, jiné daně. Co trh, to jiná mentalita. Evropská komise chce teď tenhle „evropský Babylon“ sjednotit.

Na národní pravidla nesáhne, ale pro zájemce založí nový, virtuální právní rámec, kde budou platit jedna pravidla pro všechny. Zatím vyfasoval ošklivé úřednické jméno, 28. režim. Jana Matesová mu přezdívá „Evropský Delaware“.

*****

Zatímco oficiální ekonomické ukazatele jako HDP nebo inflace reagují na vývoj s určitým zpožděním, existuje celá řada neoficiálních, často až bizarních indikátorů, které se snaží předpovědět blížící se hospodářské problémy s větším předstihem. Některé z nich – jako prodeje mražené pizzy, rtěnek nebo spodního prádla – si už vysloužily své místo v populárním ekonomickém folklóru.

Jak ale říká ekonom Dominik Stroukal, má to své opodstatnění: „Ve chvíli, kdy chudneš, tak začneš kupovat věci, kterým říkáme podřadné statky. Mražená pizza je typicky podřadný statek – čím jsi chudší, kupuješ si ho víc,“ uvedl v podcastu Ve vatě.

Zkušenosti z minulosti, například z velké finanční krize nebo pandemie, naznačují, že rostoucí prodej levného jídla či kosmetiky koreluje s poklesem ekonomické aktivity. „Viděli jsme to v roce 2009, ale to už jsme věděli, že jsme v krizi. Takže kdyby ten ukazatel přišel dřív, třeba v roce 2007, bylo by to mnohem zajímavější,“ říká ekonom Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.

Dalším z populárních ukazatelů je tzv. „lipstick index“ – hypotéza, podle které se v době nejistoty zvyšuje prodej rtěnek. Stroukal vysvětluje: „Když je na trhu práce těsno, ženy více investují do svého vzhledu.“ Rtěnka je levnější než nový outfit, ale pořád výrazná změna. Takže dává smysl, že její prodej v předkrizových dobách roste.

I muži mění své nákupní chování, když se blíží recese. Slavný „index spodního prádla“, jehož autorství je přisuzovánu Alanu Greenspanovi, někdejšímu šéfovi americké centrální banky, tvrdí, že muži v krizi omezí nákupy nových trenýrek. „Je to věc, kterou nikdo nevidí, takže na ní můžeš šetřit, aniž by sis zhoršil šance třeba u pohovoru,“ uvažuje Stroukal.

*****

Pražská burzapatří ve výplatědividendk nejštědřejším ze zemí OECD. V loňském roce tyto akcie svým investorům na dividendách vynesly přes 5 %. Nejvyšší dividenda cinkne akcionářům výrobce tabáku.

„Firmy, které jsou na Pražské burze, jsou už dospělé. Sice rostou, ale už nemají kam expandovat,“ vysvětluje motivaci tuzemských firem se tak štědře dělit o své zisky analytička One Family Office Anna Píchová. Předloni činil výnos dokonce 8 %.

Druhý důvod je podstatně méně altruistický.  Víc než polovinu kapitalizace tuzemské burzy tvoří polostátní společnost ČEZ a stát si na příjmy z dividend energetického kolosu rád sáhne. Velké banky z Pražské burzy jsou zase dceřinými společnostmi zahraničních matek, které si také chtějí své zisky vytáhnout, připomíná Píchová v podcastu Ve vatě.

*****

Jste s námi rádi Ve vatě? Podpořte nás, prosím, v anketě Podcast roku. Hlasování probíhá až do 5. června. Děkujeme.

Apartmán u moře v Itálii za 1,5 milionu. Domek u norského fjordu za dva miliony, garsonka v dubajské marině za 5,5 milionu. Nákupy rekreačních nemovitostí v cizině jsou mezi Čechy v kurzu, ty české jim cenou nemohou konkurovat.

Už to bude šest let, co si Filip Molčan se svými kolegy koupil apartmán na ostrůvku nedaleko Zadaru. Že se hodnota bytečku vyhoupla ze dvou milionů na čtyři je jen vedlejší důvod jeho spokojenosti.

Jedno z nejlepších rozhodnutí, hodnotí spoluzakladatel společnosti Good Sailors, která pomáhá se zaměstnávání lidí s handicapem.

„Jsme firma, která funguje prakticky na dálku, tak nás napadlo, že by to mohla být hezká „pobočka“, kam se dá jet pracovat. Hodnotím to čistě pozitivně. Spousta lidí nás samozřejmě strašila, že to bude spousta starostí, že to bude stát spoustu peněz, ale většina z těch obav se vůbec nepotvrdila,“ říká v podcastu Ve vatě.

Zahraniční nemovitosti jsou u Čechů v kurzu. Zájem se zvýšil po invazi Ruska na Ukrajinu. Podle experta na financování bydlení Libora Ostatka z Broker Trust a Golem Finance je to ale i tím, že jsou v porovnání s těmi českými levné. Kontrast cenněkterých zahraničních nemovitostí s těmi v Praze, v Brně, ale i v dalších krajských městech začíná bít do očí.

*****

Jste s námi rádi Ve vatě? Podpořte nás, prosím, v anketě Podcast roku. Hlasování probíhá až do 5. června. Děkujeme.

Sankce na Rusko znovu, už po sedmnácté. Cíl je utěsnit škvíry, kterými dál plyne ropa z Ruska. „Ruská ekonomika je hodně oslabená a teď zbývá vydržet a neopouštět sankce příliš brzy,“ míní ekonomka Jana Matesová.

Evropská unie schválila sedmnáctý balík sankcí proti Rusku.  Zaměřuje se zejména na lodě takzvané ruské stínové flotily. Tu tvoři stovky nákladních lodí a tankerů, které  - pod vlajkou zemí, které se nepřipojily k sankcím - obcházejí restrikce na vývoz ropy a zboží z Ruska.

Sankce, kterými se Unie snaží Putina donutit minimálně k příměří s Ukrajinou, mají právě tyto díry zalepit. Podle ekonomky Jany Matesové tlak na Rusko funguje.  „Dostat ruskou ekonomiku na kolena úplně se nepodaří, ale nám by stačilo, kdyby Rusko ztratilo schopnost vést dál tuhle útočnou válku. Ruská ekonomika je nepochybně hodně oslabená a teď zbývá vydržet a neopouštět sankce příliš brzy. Rozhodně ne dřív, než nastane, aspoň to příměří,“ vybízí v podcastu Ve vatě.

*****

Jste s námi rádi Ve vatě? Podpořte nás, prosím, v anketě Podcast roku. Hlasování probíhá až do 5. června. Děkujeme.

Vlastní dům, dvě děti na studiích, auto a dovolená ročně - symboly hezkého života, na které na první pohled dosáhne každý, kdo pracuje. U nás to nevychází. Cenovka za „americký sen“ po Česku je 22 milionů, odhadl podcast ve Vatě.

Život úspěšného Američana má několik milníků: svatba, vlastní dům, dvě děti na studiích, auto, jedna dovolená ročně a úspory na penzi. Americký web Investopedia vyčíslil, že takový „americký sen“ vyjde domácnost na 4,4 miliony dolarů, v přepočtu 100 milionů korun.

Obdobný sen by v tuzemsku vyšel na 22 milionů, odhaduje podcast Ve vatě. Pro českou střední třídu nedosažitelná částka stejně jako ve Spojených státech.

*****

Jste s námi rádi Ve vatě? Podpořte nás, prosím, v anketě Podcast roku. Hlasování probíhá až do 5. června. Děkujeme.

Svět čeká, co bude se cly Donalda Trumpa. Jenže zboží v obchodech v Americe mezitím dochází. „To zboží nebude, a pak bude dražší,“ varuje investiční specialista Michal Semotan ve speciálu podcastu Ve vatě.

Dvě z pěti 3D tiskáren, které společnost Prusa Research vyrobí, míří do Spojených států. Zatímco svět je v tenzi, jaká cla nakonec Trump celému světu „napaří“, Josef Průša přezdívaný „král 3D tisku“ je relativně v klidu. Tarify ve výši deseti či dvaceti procent by pro jeho zboží zvlášť velký problém nebyly, obzvlášť pokud americký prezident uvalí na Čínu cla přes sto procent.

Druhá největší ekonomika světa totiž své domácí technologické výrobce masivně dotuje. Trumpova cla ve výši 125 procent na dovoz čínského zboží by však mohla tento doping odmazat a startovní pozice by se srovnala, myslí si Průša. „Na první pohled to vypadá, že na tom budeme lépe oproti Číně, kde je většina naší konkurence,“ uvažuje podnikatel v podcastu Ve vatě.

Ale celní války mají i svou odvrácenou stranu, kterou si byznysmen dobře uvědomuje. Zdražení celé řady zboží a následný pokles poptávky. „Cla by dorovnala dotace, které do našeho oboru dávají v Číně, to by bylo hezké. Ale nesmí se stát to, že celý trh pak zkolabuje, když se běžným lidem všechno zdraží,“ říká.

Zboží dochází, svět čeká na dohodu

Přestože je platnost cel odložená zhruba do začátku července a lídři dotčených zemí s americkým prezidentem horečně vyjednávají, obchod mezi kontinenty už zpomalil. Lodě naložené zbožím čekají v asijských přístavech.

„Čím déle se bude nejistota prodlužovat, tím déle budou lodě někde čekat, a tím větší dopad to na ekonomiku bude mít. To zboží nebude, a pak bude dražší. V zájmu obou stran je dohodnout se co nejrychleji a snížit tarify na co nejnižší úroveň, aby škody byly co nejnižší,“ přemýšlí portfolio manažer Michal Semotan z J&T Investiční společnosti.

Obchody zatím doprodávají staré zásoby, ale ty mohou už za pár týdnů dojít. „Lidi to zatím ještě moc nevnímají, protože všechen maloobchod ještě prodává sklady, které nakupovali, platili a proclívali předtím, než tarify přišly,“ popisuje situaci v Americe Josef Průša.

Američané však už začínají být v nákupech zdrženlivější, s příchodem recese do Ameriky totiž počítají téměř všechny velké americké banky. „Za mě je pravděpodobnost recese zhruba 60 procent,“ odhaduje analytička One Family Office Anna Píchová. „Už chodí výstražná data o spotřebě a je velká pravděpodobnost, že druhý kvartál bude taky negativní,“ dodává.

Když recese ve Spojených státechudeří, Evropa bude se zpožděním následovat. „Je to propojené, takže si myslím, že je pravděpodobné, že se recese přelije i sem,“ odhaduje Michal Semotan. Oba se shodují, že k nějakým dohodám však nakonec dojde a cla v drakonické výši, jak je Trump prezentoval začátkem dubna, nakonec nebudou.

„K dohodě mezi Čínou a Spojenými státy, myslím, dojde. Nějaká cla na určité typy zboží ale zůstanou,“ předpovídá analytička Anna Píchová. Jestli je pro firmy složité odhadnout budoucí vývoj, investoři nejsou o mnoho moudřejší.

Jak přestavět portfolio?

Přebudovat portfolio, aby bylo vůči případným clům imunní, ale není jednoduché. Možnost je zaměřit se na firmy, které produkují výhradně v USA, ovšem i ty často odebírají součástky z Asie, které budou tarify zasaženy.

„Pokud se tomu chcete úplně vyhnout, tak byste se museli soustředit na telekomunikační firmy nebo pojišťovny,“ doporučuje Semotan, který do portfolia dokupoval například tituly jako automobilka Rivian či výrobce solárů First Solar.

Opouštět americké akcie a vrhnout se ryze na ty evropské ani Píchová ani Semotan nedoporučují. „Americké firmy jsou tak dobré díky jejich investicím do výzkumu a vývoje. Kolik ony investovaly do vývoje nových produktů, nových technologií, neinvestoval žádný jiný region. A je tam kapitál. Amerika není tak významná jenom proto, že je tam přívětivé podnikatelské prostředí,“ uvedla Píchová.

„50 procent Amerika, 30 procent Evropa a 20 procent třeba ostatní trhy. A případně bych pro dynamického investora klidně zařadil pět až 10 procent krypto,“ modeluje Michal Semotan ideálně diverzifikované portfolio pro příští měsíce.

Největší chybou by ovšem bylo nechat se Trumpem „rozhodit“, připomíná Anna Píchová. „Rozhodně zběsile neměnit tu svoji strategii, když vám všechno padá pod rukama, nedělat unáhlené obchody. Maximálně portfolio doplnit o věci, které třeba popadaly a kterým věříte. Proto by každý investor měl mít část portfolia v hotovosti, aby ji mohl využít k dokupování,“ radí analytička Píchová.

Trumpův budíček pro Evropu?

Trumpova razantní celní politika by mohla být budíčkem pro Evropu, která svým růstem za USA roky pokulhává.

„Jestliže se Evropa chytne za nos a některá nesmyslná nařízení zruší a bude se tady více investovat, bude se tady více vyrábět a využije se ten potenciál podpůrného balíčku, který se schválil v Německu, tak ekonomika dostane velký impuls a ono se to postupně propíše do firem, do zisků firem a do toho, že spotřebitelé budou mít víc peněz, budou víc utrácet, stát vybere víc na daních,“ říká Semotan s tím, že vybrané evropské akcie by se mohly v dohlednu vyšvihnout.

Podle Průši se závod mezi USA a Evropou bude lámat na tom, kdo se jako první naučí v praxi využívat umělou inteligenci. „Tady v Evropě jsme víc na jistotu než v Americe. Tam když někdo dostane nápad, tak hned do toho jde. Tady chybí dravost. Nadchnout lidi je tu složitější.“

Průšova společnost před časem expandovala i za oceán. V americkém státě Delaware buduje fabriku, kde bude 3D tiskárny produkovat pro americký trh.

„Od léta loňského roku tam děláme pilotní výrobu. Máme novou fabriku o 10 000 m² a budeme tam přesouvat větší a větší část výroby. Všechno bude záležet na tom, na které komponenty se nám tam podaří sehnat lokální dodavatele,“ říká zakladatel firmy.

Svou výrobu do USA Průša kompletně přesouvat nehodlá. „Mně je tady dobře. Jsme globální firma, takže mně dává největší smysl dělat to na obou kontinentech zároveň.“

Zároveň se mu v posledních pěti letech daří odpoutat od závislosti na asijských komponentech. „U předchozí generace tiskáren jsme měli do 30 procent komponentů z Asie, teď jsme na tom daleko lépe. Úplně bez Číny bychom to zvládli, bez Asie ale ne,“ uvedl vývojář v podcastu Ve vatě. Nové tiskárny jsou proto navržené tak, aby šly vyrobit kdekoli na světě.

„Po letech přesouvání výroby do Asie jsou lidi, kteří tyto technologie tady zvládali, už dávno v důchodech. Fabriky jsou rozebrané. A ty zkušenosti už tady nejsou, takže přenést tu výrobu narychlo během dvou, tří let na západ je v podstatě nereálné,“ lituje Průša.

*****

Jste s námi rádi Ve vatě? Podpořte nás, prosím, v anketě Podcast roku. Hlasování probíhá až do 5. června. Děkujeme.

Jejich rajónem je Instagram a TikTok. Stačí jim většinou 30 vteřin, aby vám odvyprávěli svoji cestu ke zbohatnutí a přesvědčili vás, že miliony můžete mít bez práce i vy. Kdo naletí, může ale skončit v investičním „letadle.“ Těm se v Česku neobyčejně daří.

„Jsem máma tří dětí a před třemi lety jsem byla donucena zůstat sama s dětmi,“ vypráví na Instagramu začátek svého investičního příběhu od kuchyňské linky mladá žena. „Jsem máma samoživitelka a prošla jsem si hodně toxickým vztahem,“ říká další „investorka“ na sociální síti. „Spousta z vás už ví, že si vydělávám na mateřské díky telefonu,“ láká na svůj recept, jak zbohatnout, dívka číslo tři.

Všechny mají jedno společné, jsou součástí sítě EAconomy. Před tou varovala Česká národní banka, podle které „vykazuje znaky pyramidového schématu“. To, co se na internetu prezentuje jako příjemný přivýdělek, jednoduché investování, kterému se lze věnovat i při přebalování dítěte, ale vykazuje znaky „letadla“.

*****

Pracujeme méně hodin týdně než před rokem 89. Pracovní doba je flexibilnější. Máme vyšší mzdy a koupíme si za ně víc. Prací ale taky strávíme více let. S ekonomkou Janou Matesovou probíráme, jak se změnila práce za tři dekády.

Walter Ortman z jihobrazilského města Brusque se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, protože i ve svých 100 letech stále pracoval. Dokonce celkem 84 let strávil v jedné firmě. Éra, kdy lidé běžně trávili celý svůj pracovní život na jednom místě, je dávno pryč. Stejně jako doba, kdy lidé pracovali od svítání do úsvitu.

„V dobách ještě před rokem 1990 bylo obvyklé, že se v třísměnných provozech pracovalood šesti do dvou, od dvou do deseti a od deseti do šesti ráno. Vysoké školy běžně učily od sedmi. Obchody prodávaly od šesti i dřív, aby si lidé stihli koupit svačinu na směnu,“ vzpomíná ekonomka Jana Matesová v prvomájovém vydání ekonomického podcastu Ve vatě.

*****

U běžné hypotéky si vezmete úvěr, který postupně splácíte, a na konci máte nemovitost. U reverzní hypotéky je to naruby. Senior si vezme spotřebitelský úvěr, ten se platí až když zemře nebo se dům prodá.

Zatímco ve Spojených státech nebo ve Velké Británii je reverzní hypotéka léty prověřený produkt, u nás je zatím v plenkách. V Česku ji poskytuje například firma Finemo. Za deset let od svého vzniku poskytla zhruba 700 obrácených hypoték.

Princip je jednoduchý. Klient, minimálně šedesátiletý, dostane půjčku. Svou nemovitost zastaví, ale až do smrti zůstává jejím vlastníkem. Dostane peníze - naráz či formou pravidelné renty - a během svého života nemusí dluh umořovat. Pokud nechce, nic nesplácí. Naakumulovaný dluh se vyrovnává až po smrti vlastníka domu či bytu. Musí ho uhradit například dědicové, kteří nechtějí o rodinnou nemovitost přijít. Jinak se dům prodá a závazek se zaplatí z výnosu.

*****

Pád finančních trhů se netýká jenom traderů na Wall Streetu a dalších světových burz. Důsledky celní politiky Donalda Trumpa pocítili i majitelépenzijního spořeníi tady v Česku. Některé fondy propadly až o desetinu.

Není fond jako fond. Kdo má peníze v konzervativních fondech zůstal na rozdíl od majitelů akciových fondů ušetřen. Během turbulencí, které vypukly na trzích po Trumpových proklamací o clech, zůstaly na svém nebo si dokonce mírně polepšily.  „Od začátku roku si připisují i drobné zisky v nízkých, hodně nízkých jednotkách procent,“ všímá si analytička Anna Píchová.

Obsahují totiž z drtivé většiny vládní dluhopisy, které obvykle propady na trzích brzdí. „Pokud tam měly české dluhopisy, tak ty jako brzda proti propadům v portfoliu fungovaly. Dlouhých amerických dluhopisů se ale v posledních dnech výprodeje týkaly,“ říká akciová analytička z One Family Office.

*****

Podcast Ve vatě slaví 200. narozeniny. Od své první epizody, která vyšla v říjnu 2021, podnítil k investování celou řadu posluchačů. Investiční příběhy některých z nich představujeme ve speciální epizodě. Jak se z nich poučit, probíráme s Annou Píchovou a Dominikem Stroukalem.

Ještě před pár lety toho vítěz investiční soutěže Martin Šedivý o financích, krom toho, že mu na účet chodila výplata, moc nevěděl. První impuls přišel na misi v Afghánistánu, kam jako profesionální výsadkář odletěl na podzim roku 2019.

„Ve volném čase to bylo jen o tom, jak se zabavit. Takže chození do posilovny, káva s kamarády, hraní Counter Striku. To vás, když jste tam už šest měsíců, přestává bavit. Jeden z kolegů mi vrazil do ruky knížku od Tomáše Sedláčka Ekonomie, dobra a zla. Moc jsme to nechápal a to mě podnítilo ke studiu,“ líčí Šedivý v podcastu Ve vatě.

*****

Ekonomové PAQ Research připravili návrh, jak zreformovat danění nemovitostí. Připlatí si majitelé více bytů, vlastníci domů na lukrativních místech a taky firmy. Polepší si méně majetní v chudších regionech.

Za loňský rok se na dani z nemovitostí podle odhadů Finanční správy vybere 23 miliard korun. Reforma zdanění, kterou navrhuje výzkumná organizace PAQ Research, by vynesl dalších 16 miliard.

„S penězi navíc můžeme například naplnit vládní sliby o platech učitelů nebo například investovat do armády a můžeme snížit zdanění zaměstnanecké práce, které je u nás relativně vysoké,“ vypočítává spoluautor reformy, ekonom Jakub Komárek z PAQ Research.

Nepoměr mezi nízkým zdaněním nemovitostí a vysokým zdaněním práce v Česku je do očí bijící. V 2024 tvořila daň z nemovitostí jen 0,7 % daňových příjmů, skoro nejméně z EU, průměr je okolo 2,5 %.

Danit domy a byty je v tuzemsku nesmírně nepopulární. Čtyři z pěti Čechů totiž bydlí ve vlastním. „Zatímco daň z příjmů se strhne rovnou a měsíčně, člověk dostane čistý příjem na účet a nezažije tu ztrátu peněz, tak daň z nemovitých věcí člověk platí ročně a odvede ji ze svého účtu a to je nepříjemné,“ vysvětluje ekonom Komárek.

Nepříjemné, ale žádoucí, souhlasí expert na financování bydlení Libor Ostatek. Neefektivní zdanění totiž nedostupnost bydlení ještě zhoršuje. „Nebude se to každému líbit, ale je to tak zásadní věc, že pokud ji nezměníme, tak budeme pokračovat v nešťastné spirále, kterou můžeme zabalit do dvou slov, a to je nedostupnost bydlení,“ uvedl v podcastu Ve vatě hypoteční expert Broker Consulting a Golem Finance Ostatek.

*****

Posilovna, home office nebo stravenkový paušál jsou benefity, na které jsou zaměstnanci od svých firem zvyklí. Firmy by ale rády zaměstnancům rozdávaly i akcie. Brání tomu „zvrhlý“ systém zdanění.

Systém zaměstnaneckých akcií dokázal udělat z chudého Estonska technologickou a digitální velmoc Evropy.  Myšlenka zaměstnaneckých akcií je přitom jednoduchá. Odměnit talenty ve firmách podílem na úspěchu jejich byznysu.

„Dokážeš přitáhnout zaměstnance i ze zahraničí, udržíš si je, má to výkonový potenciál, protože ti zaměstnanci jsou líp motivovaní na fungování firmy. Prostě to je win-win-win pro všechny,“ vypočítává benefity zaměstnaneckých akcií  ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Nejvíc by tzv. ESOPy (Employee Stock Option Plan) ocenily startupy. „Pokud ve startupu chcete udělat top produkt, tak na to potřebujete top lidi.  A jako startup si ty top lidi nemůžete dovolit. Takže uděláte zkratku. Řeknete jim, já ti zaplatím z hodnoty té firmy, ale až v momentě, kdy tu hodnotu vytvoříme. Tím top talenty do firmy dostanete, ale nepálíte potřebný cash,“ popisuje efekty předseda České fintechové asociace Miroslav Lukeš.

Živoucím důkazem toho, jak to funguje, je Skandinávie a zvláště Estonsko. Podle zkušeného finančníka Lukeše země prožila tzv. Skype efekt. „Lidi, kteří tam vytvořili Skype, měli ESOPy. A v momentě, kdy Skype prodali, tak se z těch lidí najednou stali milionáři. Ty miliony vzali, rozjeli své vlastní byznysy a dohnali Estonsko tam, kde je dneska.“

V Česku systém nefunguje. Respektive je nastaven tak nevýhodně, že ho skoro nikdo nevyužívá. Firmy se ale v právním vakuu snaží najít cesty, jak svým lidem podíl na svém podnikání dát. Má různé podoby shadow equity, phantom share či virtuálních akcií.

Lidé tomu nevěří

Nádech čehosi virtuálního a pololegálního příliš popularitě zaměstnaneckých akcií neprospívá. „Když lidem dáte stravenky nebo posilovnu, tak to chápou. Ale když jim nabídnete phantom share, lidé tomu nevěří,“ podotýká Lukeš, který nyní působí ve společnosti Lasvit.

Zásadní háček je ale v principu zdanění. „Musíš zaplatit daně, ale ještě se nic nevykešovalo. To pro některé zaměstnance nedává ekonomicky smysl, protože ani nemají dostatek peněz na to, aby to vrazili do daňového přiznání,“ podotýká Stroukal.

„Já mám „ESOPy“ a je skutečně velmi složité je do daňového přiznání dostat. Snažíme se, aby bylo jasné, že toto je ESOP, toto je zaměstnanecký podíl, takhle se to zdaní jednou kolonkou v daňovém přiznání,“ přidává svou zkušenost Miroslav Lukeš.

*****

Sotva se podařilo inflaci zkrotit, půjde opět nahoru. Státy totiž plánují velké výdaje na zbrojení - na dluh a na trh pustí emise státních dluhopisů. Jdeme ale do dekády, kdy ponesou víc než inflace, říká exbankéř Lubor Žalman.

Na dluhopisových trzích vypukly masivní výprodeje německých cenných papírů a prudký růst výnosů. Tamní parlament totiž čerstvě prosadil historickou změnu a prolomil takzvanou dluhovou brzdu, aby si země bez zábran mohla půjčovat na zbrojení. V rámci změn schválil vytvoření obřího 500miliardového fondu na investice do obrany.

„Jestliže Němci začnou utrácet, tak jako každá země si na to budou muset půjčovat. Dluhopisů bude víc. A i když jich bude víc, tak investorů bude pořád stejně, takže budou muset nabízet lepší výnos,“ vysvětluje Lubor Žalman, zakladatel Encor Wealth Management a bývalý ředitel Raiffeisenbank.

*****

Zatímco za Bidena se „zelené“ investice podporovaly, Donald Trump je pomáhá pohřbít. V Americe z fondů, které se ohlížejí na udržitelnost, odtékají miliardy dolarů. Spousta z nich zavírá krám, říká analytička Anna Píchová.

Že bude snižování emisí na vedlejší a naopak těžba fosilních paliv na hlavní koleji, naznačil americký prezident Trump jasně frází „Drill, baby, drill“ neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Boom ESG z covidových let je dávno pryč. Čistý odliv peněz z udržitelných investičních fondů, který začal už v roce 2022, pokračuje.

„Třeba solární firmy v roce 2021 na burze zažily asi největší růsty. ESG fondy měly nálepku, že vám oproti běžnému investování přinesou nadvýnos, ale bylo to zase s velkou volatilitou a rizikem. S pádem trhů v roce 2022 částečně  ztratily své kouzlo,“ vzpomíná Anna Píchová, analytička One Family Office.

*****

Investor Martin Kořenek vlastní a pronajímá skoro dvě stovky bytů. Investovat do nich má smysl, i když jsou teď drahé, říká. Hodnota neporoste věčně, varuje expert na hypotéky Libor Ostatek. Výnos je nic moc, říká investorka Kateřina Zychová.

Svůj první investiční byt koupil Martin Kořenek před deseti lety v Praze na Žižkově prakticky „za hubičku“. Dnes jich vlastní sto osmdesát, zejména na Moravě a na Ústecku. A výnos z pronájmů ho už dávno živí.

Na „cihlu“ má fetiš nejen on, ale i Češi obecně. Pro řadu lidí jsou bytyjediným způsobem investování, který jsou schopní akceptovat.
Jsme konzervativní a na kapitálových trzích se nevyznáme, míní investorka Kateřina Zychová. „Lidi prostě neví, kam jinam jít, a považují cihlu za bezpečný přístav. Volí jednoduchou cestu dát to do dalšího a dalšího bytu,“ říká v podcastu Ve vatě zakladatelka Verdi Capital a One Family Office, které spravují majetek bohatým klientům.

Kromě stability a nízké volatility - cena bytů na rozdíl od akcií téměř nekolísá - přináší investice do bytů i další výhody. „Nabízí možnost efektivně používat cizích zdrojů, třeba hypoték. A Česká republika je pro nemovitosti daňovým rájem,“ upozorňuje na nízké daně z nemovitostí Martin Kořenek, jenž aktuálně splácí rovnou 22 hypoték.
Podmínky, za kterých kupoval své první byty před dekádou, se však od těch současných velmi změnily. Za svůj první, žižkovský byt zaplatil v roce 2015 zhruba 2,3 milionu a úroková sazba byla u hypoték těsně pod dvěma procenty. Teď jsou sazby více než dvojnásobné, ale hlavně: ceny bytů v Praze se za deset let téměř zdvojnásobily.

Dle Martina Kořenka ovšem neexistuje špatná doba pro nákup nemovitosti, sám nakupuje průběžně, bez ohledu na výši ceny za metr a ceny hypoték. „Jakmile získám nějakou formu cizích zdrojů, tak to okamžitě investuju. Neexistuje moment, kdy bych si řekl, teď nebudu investovat,“ říká v debatě podcastu Ve vatě, kterou si můžete pustit nahoře ve videu.

Když jsou drahé hypotéky, zvyšuje se dle něj prostor vyjednat lepší ceny bytu. „Sazbu na hypotéce vnímám jako dočasnou věc. Je to parametr, který pro mě jako investora, který se spíše dívá na růst kapitálové hodnoty, nemá z dlouhodobého hlediska zásadní vliv,“ říká. Klíčový je pro něj dlouhodobý růst hodnoty nemovitostí.

Hodnota nemusí růst věčně

Právě prudký propad cen - a tedy i hodnoty realit - může být pro investory rizikem. S propadem hodnoty se totiž i snižují nájmy, tedy příjmy z nemovitostí. Ceny bytů v Česku nejvíc propadly v roce 2009, kdy cenová hladina poklesla o dvacet procent. A v letech 2022 a 2023 přišel pokles cen kolem devíti procent. Propad však může být i dramatičtější.

„Nikde není psáno, že nás nemusí potkat to, co potkalo Iry, co už několikrát potkalo Američany a další evropské země, Velkou Británii, pokles v řádu desítek procent, klidně i o 40, někde i o 50 procent. To vnímám jako největší riziko budoucnosti,“ říká hypoteční expert společností Golem Finance a Broker Trust Libor Ostatek.

*****

Jen zhruba 6 % tuzemských domů je zrekonstruováno kvalitně a komplet, tedy od podlahy po střechu, odhaduje Centrum pasivního domu. Nízký standard při rekonstrukcích je vidět třeba na jednom typickém nešvaru. Češi masivně zateplují, ale větrání už řeší málokdo.

„Zateplíte, vyměníte okna, utěsníte si ten barák, ale tím  eliminujete výměnu čerstvého vzduchu. Zašpuntujete se tam. Lidi nevětrají, žijou si v tom smrádečku, mají tam teplíčko, jsou spokojení,“ popisuje Vítězslav Malý, šéf Centra pasivního domu, v podcastu Ve vatě.

Ze zhruba 2,3 miliony rodinných domů vznikla více než než čtvrtina před válkou.  A dalších zhruba 800 tisíc do konce minulého století, kdy se na energetickou efektivitu budov zvlášť nehledělo.

S unijní směrnicí o eneregetické účinnosti budov se to ale změní. Norma, která bude závazná i pro Česko, má za cíl postupně snížit spotřebu energie v rodinných i bytových domech. Majitelé budou muset zvážit, kolik peněz mohou do rekonstrukcí alokovat. A nechat si propočítat, jakou úspory jim to přinese.

Renovace za 2,5 milionu

Kompletní renovace menšího domku může spolknout dva až 2,5 milionu korun. Izolace, lepší okna a výměna zdroje vytápění ale uspoří běžně 60 % energie, vychází z propočtů Centra pasivního domu. „V menším domě přijde spotřeba energií obvykle na deset tisíc měsíčně. Pokud udělám renovaci kvalitně, tak můžu uspořit 6000 korun,“ říká Libor Ostatek, expert na financování bydlení z Golem Finance a Broker Trust.

Při použití financování z hypotéky a dotací vychází návratnost na 15 let, spočítal. „Pokud budu šťastlivec a načerpám dotaci, která může dělat až polovinu, počítejme s nějakým jedním milionem nebo 1,2 milionu. Úvěr v hodnotě 1,2 milionu úvěr mě bude zatěžovat 6500 měsíčně.“

V případě pouze částečné renovace bude úspora energií zhruba poloviční, bude činit kolem tří tisíc. A vynaložené náklady pak úspora nepokryje, propočítal Ostatek. I když finančně vychází nejlépe komplexní renovace, smysl podle experta z Centra pasivního domu dává renovovat po částech, s ohledem na finanční možnosti.

Pod palbou prodejců

Investor je ale při takovém scénáři podle Malého často pod palbou nabídek prodejců fotovoltaiky, tepelných čerpadel či zateplení, a ve výsledku se nerozhodne pro nejefektivnější variantu, ale nakoupí technologii, kterou mu nabídnou nejdříve a ti nejvíce neodbytní.

„Musí se omezit  boj jednotlivých technologických hráčů - fotovoltaika, tepelné čerpadlo, zateplení okna - o ten první půlmilion, který klient má.  Když se ten první půlmilion investuje blbě, nepřináší žádnou úsporu,“ míní Vítězslav Malý.

*****

Zavedení cel se Americe vrátí jako bumerang, míní ekonomka Jana Matesová. Už do roka ho pocítí především Trumpovi voliči, varuje. Zdraží jim auta i jídlo. Evropa by měla odpovědět zavedením tarifů na americké symboly.

Na pokraji celní války se světem není Amerika poprvé. Vítězně z nich ani tentokrát vyjít nelze, míní ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. Jen cla minulých administrativ Donalda Trumpa a Joea Bidena zvýšila roční náklady pro americké domácnosti o 625 dolarů (v přepočtu 15 625 korun), spočítala daňová expertka Erica Yorková.

Zároveň podle ní „zabila“ přibližně 142 000 pracovních míst a HDP připravila o pár desetin růstu, odhaduje. Nová celní ofenziva amerického prezidenta bude mít podle ekonomky Jany Matesové pro spotřebitele i firmy ještě vážnější důsledky.

*****

Významné americké banky předpovídají akciím „ztracenou dekádu“. Že v příštích letech trhy moc neporostou, připouští i ekonom Dominik Stroukal. Prodávat americké akcie je ale podle něj chyba, Amerika „pošlape“ víc než Evropa.

Významné americké banky předpovídají akciím „ztracenou dekádu“. V příštích deseti letech porostou podle Goldman Sachs a J.P. Morgan i podle investičního gigantu Vanguard jen o mizivá procenta, při optimistickém výhledu nejvýše o pět procent.

Obří technologické firmy už nerostou tak rychle, jak si investoři zvykli. V posledním měsíci je předhnaly jak banky, tak reality. „Protože rostly tak moc, jsou lidi na trzích opatrnější. Taky se bojím tam lít další peníze, když vidím, co udělala Nvidia, co udělal Palantir,“ říká v podcastu Ve vatě ekonom Dominik Stroukal.

Z hlediska tržní kapitalizace už Palantir překonává některé zavedené firmy jako jsou Wells Fargo, McDonald’s nebo Walt Disney. „Z malých čísel se roste snadno, z velkých se to ještě pořád dalo, ale z těchhle vrcholů? Nemůžeme si zvyknout na to, že akcie udělají v průměru 26 %, to nepůjde dlouho,“ varuje Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.

I podle něj je možné, že se po rozkvětu dostaví delší stagnace. I když doufá, že ne taková, která začala v 90. letech v Japonsku. Tehdejší ztracená dekáda, kdy se ekonomika prakticky zastavila, se protáhla na 35 let. Mezi rokem 1989 a 2023 se změnila průměrná reálná mzda japonského zaměstnance z 4,9 milionů jenů na 4,91. Takže skoro vůbec.

*****

Velké technologické firmy napumpují letos do umělé inteligence 325 miliard dolarů. Microsoft, Google a Amazon však jen „nepálí peníze“, díky AI už slušně vydělávají. Naopak autor nejslavnějšího chatbota zaznamenává ztrátu.

Čínský chatbotDeepSeekvzbudil nadšení i obavy. Naboural stereotyp, že umělá inteligence musí být drahá. Akcie americké konkurence, zejména výrobce čipů Nvidia, v šoku z čínského zjevení popadaly. Americký prezident Donald Trump v reakci na to označil DeepSeek za „budíček“ pro americké technologické firmy. A nejen pro ně.

„Mohl by to být budíček i pro jiný kontinent. Ale myslím si, že ani úspěch Číny v umělé inteligenci Evropu neprobudí. Největší potenciál tu má francouzská společnost Mistral, která má taky chatbota a ten je poměrně kvalitní,“ poznamenává analytička One Family Office Anna Píchová v podcastu Ve vatě.

*****

Česko bylo i vloni ve slevách šampionem Evropy. Omezit je by poškodilo kupující, říká ekonomka Jana Matesová. Stát by podle ní měl naopak zasáhnout proti věrnostním kartičkám řetězců. Proti vysokým cenám může pomoci bojkot, tvrdí.

Balkán zasáhla vlna bojkotůmířících na obchodní řetězce kvůli údajně neúměrně vysokým cenám. Protest začal v Chorvatsku, odkud se rychle rozšířil do Černé Hory a Srbska. Některé dny se supermarketům kvůli bojkotu snížil obrat o 40 až 50 %.

„Bojkot funguje, ale nějaké základní věci někde nakoupit musíte. Pořád platí, že kupuju jenom to, kde mi cena přijde férová, a opravdu jen to, co nejnutněji potřebuju. A počkám si,“ radí spotřebitelům ekonomka Jana Matesová.

*****

České domy čekají v příštích letech masivní rekonstrukce. Díky zateplení či novým oknům mají ušetřit na energiích, ale kompletní renovace vyjdou i na miliony. Splnit požadavky tak může být zejména pro starší vlastníky problém.

Nově postavené nemovitosti budou muset mít už za pět let nulové emise. A od roku 2050 mají být klimaticky neutrální i starší stavby, požaduje i po Česku nová evropská směrnice.

Podobně jako je přestárlý český vozový park, tak ani tuzemské nemovitosti nepatří k nejmladším. Na vytápění a chlazení spotřebují v evropském srovnání hodně energie.

„Podstatná část rodinných domů tu byla postavená do roku 1980, podle statistik přes 700 000 domů. A tam se energetická účinnost nijak moc neřešila, nejsme na tom úplně dobře,“ míní v podcastu Ve vatě zakladatel Golem Finance Libor Ostatek.

To se má v příštích letech díky nové evropské směrnici o energetické náročnosti budov změnit. Majitelé budou muset své nemovitosti upravit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zateplit, vyměnit okna, vyměnit zdroj tepla, instalovat fotovoltaiky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a tím si náklady na vytápění sníží.

Klidně to mohlo být tvrdší

Podle nové směrnice, která je závazná, musí být k roku 2030 všechny evropské novostavbybezemisní. Musí mít tedy „energetický štítek“ zvaný PENB (průkaz energetické náročnosti budov) třídy A, jehož získání bude však tvrdší než nyní.

Starší domy, ať už to jsou činžáky, rodinné domy či veřejné budovy, mají požadavek splnit do roku 2050. Výjimku dostanou jen památky.

„Myslím, že to není nic, co by bylo nereálné. Za mě by ten cíl mohl být klidně i tvrdší,“ domnívá se ředitel Centra pasivního domu Vítězslav Malý s tím, že konkrétní aplikace směrnice se už v odborných skupinách na ministerstvech řeší.

Standardy aktuálně podle něj splňuje zhruba jen každý pátý dům v Česku a tempo rekonstrukcí zaostává. „Renovujeme jedno procento bytů ročně. Potřebovali bychom třikrát víc a třikrát kvalitněji,“ kritizuje Malý.

Podle šéfa Centra pasivního domu je snazší postavit nový bezemisní dům než leckterou starší nemovitost zrekonstruovat. „Na realitním trhu se prodává obrovské množství nemovitostí s tím, že jsou v dobrém standardu a když se na to člověk podívá, tak ten dům je lepší zbořit a přitom stojí 10 milionů.“

Jedno opatření z domu menšího „žrouta energie“ neudělá

Češi nyní podle Malého často renovují jen napůl. „Prostě se to nějakým způsobem zateplí, nějak se vymění okna, ale nedaří se detaily, aby okno bylo správně osazené, utěsněné. Aby tam nevznikala místa, kudy teplo uniká nebo kudy jde chlad dovnitř, protože pak to tam kondenzuje, dělají se plísně,“ komentuje Malý typický nešvar renovací.

Současně s okny je vhodné zateplit dům dostatečnou izolací. „Lidé si neuvědomují, že cena izolantu je minoritní, takže jestli jako zateplím 15, 20 nebo 25 centimetry, tak ten rozdíl v té ceně koncový není tak veliký. Nejdůležitější je cena lidské práce.“

Pak přijde na řadu střecha a následně nový zdroj tepla, ať už je to biomasa, tepelné čerpadlo, případně fotovoltaika. Fosilní paliva budou mít „utrum“. Do května 2026 musí stát zavést systém tzv. renovačních pasů, které dají vlastníkům budov jasný návod, jak renovovat a jak renovace načasovat. Odborník má vlastníkovi budovy, pokud bude chtít, navrhnout postup právě pro jeho dům.

*****

Poplatky se tváří nevinně. Jako zlomky procent, kterých si u investic ani nemusíme všímat. Jenže za pár dekád nejde v součtu o pár korun. U podílových fondů nás mohou v dlouhém horizontu připravit až o polovinu majetku.

Poplatek 1 % zní jako něco, nad čím řada investorů ani nepozvedne obočí. Jak se ale investice během let vlivem složeného úročení znásobují, násobí se i negativní efekt poplatků. Ty nám totiž nejen ukrojí z majetku na investičním účtu, ale přicházíme i o budoucí úroky z něj.

„Každý poplatek na úrovni dvou a více procent ročně nám sebere ve finále toho dlouhodobého investování okolo poloviny majetku. Největší „damage“ je u účastnických penzijních fondů a u podílových fondů bank a obchodníků s cennými papíry,“ říká v investičním podcastu Ve vatě Lukáš Nádvorník, investiční blogger známý pod přezdívkou Skejwin.

*****

Češi mají přetlak peněz na málo úročených účtech. „To je chyba, nechte peníze pracovat,“ radí investiční expertka Anna Píchová. V mládí hotovost nepotřebujete vůbec, před důchodem je třeba podíl navýšit.

Nechat ležet velké množství hotovosti ladem, je nejen škoda, ale také chyba. Hodnota peněz s časem klesá, což české úspory v letech 2022 a 2023 zasáhlo víc než citelně. Kdo ponechal peníze na neúročených, běžných účtech, přišel o třetinu.

„I v investování je škoda a chyba nechat hotovost ležet a nic s ní nedělat. I na tom účtu u brokerů a investičních společností, málokdo z nich nabízí nějaké úročení. Nechte peníze pracovat,“ doporučuje v podcastu Ve vatě analytička Anna Píchová z One Family Office, které spravuje majetek movitým klientům.

*****

Fialova vláda bude další v řadě, které se nepodařilo rozhýbat výstavbu v Česku. Jen v Praze chybí 50 tisíc bytů. „Když se stavební povolení zkrátí na dva roky, zlevní to byty až o 10 procent,“ říká developer z Penta Real Estate.

Digitální stavební řízení skončilo krachem. Nový stavební zákon, který měl povolování staveb urychlit, skončil na půl cesty. Zejména v Praze uplynou u velkých staveb od podání žádosti po první kopnutí do země celé roky.

„U našeho prvního projektu, který jsme stavěli, u Florentina, jsme dokázali mít povolení za dva roky. Projekt na stejném místě, kterým byla Masaryčka, tam jsme povolovací proces měli už 10 let,“ porovnává v podcastu Ve vatě šéf realitní divize Penta Real Estate David Musil.

*****

Spadnou trhy v roce 2025? Rizik je na to ve světě dost. Ceny akcií jsou nejpřepálenější za poslední tři dekády. Kam letos uložit své peníze? Podcast Ve vatě shromáždil tipy investorů a portfolio manažerů.

Rok 2025 hrozí jedním rizikem vedle druhého. Může se zhoršit konflikt na Ukrajině a na Blízkém východě. Donald Trump je pro řadu ekonomů synonymem pro nepředvídatelnost. Německá ekonomika zpomaluje. „Pronavigovat se tímhle minovým polem, aniž bychom na nějakou minu nešlápli, bude asi těžké,“ míní ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

*****

Česko poroste rychleji než letos. Ekonomiku „nakopne“ růst mezd i předvolební „dárečky“. Ropa a plyn zlevní. Trump může do Ameriky odlákat některé evropské firmy. Co ještě přinese rok 2025, předvídá ekonomka Jana Matesová.

„Žijeme v nejnebezpečnějším prostředí od druhé světové války,“ říká ekonomka Jana Matesová. Ozbrojené konflikty vznikají jeden za druhým. „Mezinárodní trhy to cítí a podle toho se chovají. Ceny se zvýšily o pojistnou část marže a kromě toho jsou všichni v panice a trhy reagují velmi volatilně,“ uvedla v podcastu Ve vatě.

I proto je velmi obtížné cokoli předpovídat. Robustní predikční modely globálních bank přestaly spolehlivě fungovat. Jsou příliš optimistické a pak musí své predikce korigovat. Vycházejí totiž z minulých situací, jenže podle Matesové žijeme v realitě, která tu ještě nikdy nebyla.

*****

Začít investovat. Dolít příspěvky na penzijní, stavební spoření a do dlouhodobých investic a posbírat maximální příspěvky od státu. Podcast Ve vatě připravil seznam úkolů kolem financí, které je dobré si odškrtnout do silvestra.

Od chvíle, kdy se člověk rozhodne investovat a než to skutečně udělá, často uplynou měsíce. Přitom online je to u bank i u investičních společností záležitost na pár desítek minut. „Člověk se nemusí někam vláčet, nahodit na sebe oblek a dojít na přepážku,“ kvituje ekonom Dominik Stroukal. Začněte teď. Ne zítra. Ne o víkendu. Ani po Novém roce.

Kdo do Silvestra založí účet, může ideálně rovnou nastavit pravidelné platby do investic. „Pošlete tam klidně jen stovku, ale je to lepší než to nechávat po Novém roce,“ říká Stroukal v podcastu Ve vatě.

*****

I příští rok budou Češi kupovat byty „za nesmysl“, říká hypoteční expert Libor Ostatek. Byty mohou zdražit o desetinu, předpovídá. Drahé bydlení dělí společnost, řekl v podcastu Ve vatě.

Více zdražovaly starší byty, zvláště v panelácích. „Novostavby víceméně stály. Developeři v minulých letech výrazně nezlevňovali, spíše nabízeli parkovací místa nebo kuchyňské linky zdarma. A čekali, až trh doroste do cen, které měli v cenících,“ řekl v podcastu Ve vatě Michal Pich, jednatel realitního serveru RealityČechy.

Češi si během energetické krize uvědomili, jak jsou starší nemovitosti energeticky náročné. „Zanechalo to u nás stopu. Buďto ten byt skutečně dostanu do daleko lepší energetické třídy, což není vůbec levné, anebo si koupím energeticky úsporný byt. Kvalitní byty, které už se staví alespoň v béčku, to je ta druhá nejúspornější kategorie, ideálně v áčku, si cenu drží a to je vidět u developerů,“ všímá si Libor Ostatek, zakladatel Golem Finance a hypoteční expert Broker Trust.

Zájem o vlastní bydlení ale přes vysoké pořizovací ceny i stále dražší hypotéky neutuchá. „Poptávka je obrovská, to znamená, že není vyloučeno, že se budou kupovat „za nesmysl“ v příštím roce i byty málo energeticky úsporné,“ odhaduje Ostatek.

Trh s nemovitostmi je vybrakovaný, což také tlačí cenu vzhůru. „Když nabídku srovnáme s rokem 2012, a už tehdy jsme říkali, že je trh vyprodaný, tak je zhruba čtvrtinová,“ podotýká Ostatek.

Chabou nabídku v inzertních rubrikách dokládá i Michal Pich z realitního serveru RealityČechy.  „Aktuálně je u nás zhruba 35 000 nemovitostí, to je zhruba třetina toho, co před 12 lety. Spoustu investorů si uvědomila, že nemá cenu prodávat nemovitosti, drží je.“

Češi totiž nemají k investici do „cihly“ moc alternativ. Posílat peníze do investičních fondů či kupovat akcie se teprve učí. Nemovitostí zároveň řadě domácností slouží jako zajištění na stáří.

Jak zdraží byty?

Cena průměrného sedmdesátimetrového bytu o dispozici 3+1 v listopadu poprvé v historii překročila pětimilionovou hranici. Přesto se byt se v nabídce dlouho neohřeje. Na trh se vrátili lidé, kteří nákup dlouho odkládali. „Aktuálně trvá doba od zadání inzerátu po prodej 2,5 měsíce. Záleží na tom, jestli to je třeba garsonka, po které jsou velké poptávky, nebo se jedná o nějaký dražší dům, který si zájemce hledá delší dobu,“ upozorňuje Pich.

I v roce 2025 půjdou ceny bydlení nahoru. Co se na realitním trhu bude dít, naznačují obvykle ceny starších panelákových bytů na severu Čech či Moravy. Ty aktuálně mírně zdražují. „My je bereme jako pomyslný indikátor, i teď přesně reflektují, co se děje. Růst cen tam je ale velmi pozvolný. Nejsou to žádné skoky. Bavíme se opravdu v řádech procent, ne v desítkách procent.“

Podle optimistického scénáře, který namodelovali experti Golem Finance, porostou v příštím roce ceny bytů o 3 %, je ale málo pravděpodobný. Podle negativního scénáře zdraží o 15 % a podle realistického modela zhruba o desetinu. „Realisticky bych odhadoval růst cen nemovitostí 10 %. Pokles cen hypoték bych věřil, že bude kolem 0,6 %. A příjmy porostou v průměru o 5 %,“ vypočítává Libor Ostatek.

Přes rostoucí zájem o nemovitosti, který dokládají i data z hypotečního trhu, prostor na vyjednávání o ceně v realitních kancelářích podle Michala Picha stále je. „Určitě doporučuju po jakékoliv prohlídce se s makléřem potkat znovu. Probrat všechny technické věci, i ty právní, otevřít i téma výše kupní ceny. Ve standardním procesu je stále ještě možnost se na ceně domluvit.“

Výše slevy je individuální, záleží i na tom, jak rychle potřebuje majitel nemovitost prodat. „Já bych to zkusil pocitově. Když uvidíte nemovitost třeba za 5 milionů, začal bych někde na čtyřech, čtyřech a půl. A i kdyby to skončilo někde na 4,8, nevadilo by mi to,“ doporučuje v podcastu Ve vatě Pich.

Přivřete oči a kupte, radí expert

Čekat, až byty zlevní, by kupující mohli do nekonečna. „Pokud vám srdce říká, to je bydlení, kde chci být, to je ten domov, nečekejte, trošku přivřete oči, ale vezměte to. Zbytečně bych nespekuloval na ceně, aby se nestalo, že vám byt uteče. Je možné, že byste si třeba za půl roku sjednali financování za lepší peníze, ale nebude problém tu hypotéku refinancovat,“ radí Michal Pich.

Dostupnost bydlení je už několik let neúnosná, míní Libor Ostatek. Takový růst cen nemovitostí podle něj nemůže trvat do nekonečna. „Spějeme k nějakému zlomu na trhu nemovitostí, který může nastat v řádu let. Nemyslím si, že je to záležitost příštího roku, ale jakmile se stane nějaká významná událost na finančních trzích nebo možná i geopolitická, tak ten zlom nastane. Nic neroste do nebe.“

Už devatenáct měsíců se hodnota Indexu dostupnosti bydlení drží kolem 60 %. „Domácnost musí ze svých čistých příjmů vydat 60 % na oltář toho, aby si mohla koupit normální průměrný byt, řekněme, 3+1, kolem 70 m²,“ řekl Ostatek.

Nedostupnost bydlení se stává závažným společenským problémem. „Rozdělili jsme se na dva tábory. Na ty, kteří už něco vlastní, něco nabyli. A ti jsou samozřejmě rádi, že cena nemovitosti stoupá. A pak je tady druhá skupina, ti kteří na vlastní bydlení nedosáhnou,“ konstatuje Libor Ostatek.

*****

Spořicí účty konečně poráží inflaci. S poklesem klíčové sazby ČNB ale jejich výnosy příští rok klesnou. Termínované vklady pokryjí inflaci tipťop, říká ekonomka Horská. Investice jsou nové spoření, míní portfolio manažer Splítek.

Spořicí účty

Banky drží úročení na spořicích účtech zatím zuby nehty poměrně vysoko. Nejvyšší úročení na spořicím účtu nabízí aktuálně Raiffeisenbank (4,2 procenta pro vklady do půl milionu). Na druhém místě je VÚB Banka, která úročení snížila na 4,1 %, ale platí na celý vklad. Trinity Bank a Partners Banka nabízí shodně 4,03 % ročně.

Jaké výnosy přinesou v příštím roce spořicí účty, které využívá sedm z 10 Čechů, závisí na strategii snižování sazeb České národní banky. Klíčová reposazba (aktuálně na čtyřech procentech) totiž půjde dál dolů. Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské to ale bude poměrně pomalý pokles.

„Úroky nepůjdou dolů tak rychle, jak jsme si před měsícem, dvěma mysleli, což dává konzervativním střadatelům čas a prostor rozmyslet, co s penězi na termínovaných účtech,“ uvedla ve speciálu podcastu Ve vatě, jehož záznam si můžete pustit nahoře v článku.

Spořicí účtyby tak v příštím roce mohly nést už jen 2,5 až tři procenta. „Žádná tragédie, pro člověka, který má pět let do důchodu, je to docela hezké,“ míní ekonom z Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal. Další forma konzervativního spoření, tzv. repofondy, které kopírují reposazbu ČNB, dodají ještě zhruba o půl procenta navíc. U obou typů účtů platí, že inflaci sice příští rok pokryjí, ale dlouhodobě ji porážet nebudou. Spotřebitelské ceny v Česku v letošním říjnu meziročně stouply o 2,8 procenta, meziroční inflace tak zrychlila ze zářijových 2,6 procent.

Termínované účty

Kdo úspory uložil na termínovaném účtu, zafixoval si na rozdíl od „spořáků“ a repofondů úrok na určitou dobu. Čas na rozmyšlenou, kam peníze přesunout, aby vydělávaly více, se ale i tady krátí.

„Inflace by měla být v příštím roce už pod třemi procenty, stabilně spíš 2,5 %, takže se mrkněte na svoje „termiňáky“, jaké úrokové sazby tam máte, a opravdu si to hlídejte, protože příští rok podle mě bude zlomový, kdy bude Česká národní banka opatrně sundávat sazby. Můžete se dostat do situace, kdy vám vklady budou krýt inflaci tipťop, anebo ji nepokryjí,“ upozorňuje Helena Horská.

Poté co se vysoké sazby ČNB daly do pohybu, rozpohybovaly se i masy peněz na tuzemských účtech. Ze spořicích účtů putovaly směrem na ty termínované, které byly schopné vyšší úrok na určitou dobu uzamknout, ale i do investic.

Objem majetku, který mají Češi uložený v podílových fondech, v letošním třetím čtvrtletí vzrostl o 82 miliard korun na rekordních 1,146 bilionu korun. Největší nárůst zaznamenaly dluhopisové fondy.  Na běžných, spořicích a termínovaných účtech ale stále leží přes tři biliony korun.

„Vypadá to, že se Češi naučili trochu investovat. Inflace, nouze a současný „hype“, že musíme něco dělat, je donutil vyhledat si investiční aplikaci nebo fondy. A ty peníze už z nich nestahují,“ chválí Čechy ekonom Stroukal.

Akcie

Podle Mikuláše Splítka, portfolio manažera Erste Asset Management, se lidé v reálu nerozhodují, kam dají peníze, podle budoucí inflace. Ale podle té minulé a reagují tak se značným zpožděním.

„Myšlenka, že lidé předpovídají, jaká bude inflace, a podle toho se rozhodují, do jaké třídy aktiv půjdou, je z mého pohledu chybná. Oni konečně přesouvali peníze na „termíňáky“ a možná trošičku do těch akcií, až když viděli, že inflace byla 17 %. Oni byli dva až tři roky zpátky.“

Držet peníze na vkladových účtech je opatrná strategie, která vyšší zhodnocení v příštích měsících nepřinese. Na rozdíl od investic do akcií. „Jeden ekonom České spořitelny řekl, že investování je nové spoření, a to je velmi zajímavý shift v přemýšlení. Mladí lidé tak opravdu přemýšlí,“ říká Mikuláš Splítek, který v Erste Asset Management řídí podílový fond Stock Small Caps.

„Jenom dvě třídy aktiv reálně tvoří bohatství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vlastní kapitál firem a nemovitosti, všechno ostatní je pouze pro udržení bohatství. Když má člověk peníze na spořáku, znamená to, že nechce zbohatnout. Nemá nápady na vlastní podnikání nebo nějakou hypotézu, kterou může využít,“ uvedl Splítek.

Podle Heleny Horské teď ale není ideální doba pro přestup z termínovaných účtů do akcií, které jsou aktuálně drahé. „Já nejsem spekulant, jsem makroekonom, co sleduje cykly. Akciové trhy měly tendenci růst před americkými prezidentskými volbami a trochu i po volbách, pak ale přišlo zreálnění situace. Teď bych do toho nelezla. Přijde doba, kdy se do toho akciového trhu bude moci nastoupit za výhodnějších podmínek,“ myslí si Horská.

Bojím se, co bude dál, říká Splítek

Odhadovat budoucnost na trzích je podle Splítka ošidné. „Způsob, jakým akcioví investoři pracují, není znát budoucnost, tam je příliš mnoho proměnných, ale spíš rychle pochopit, co se děje, a připravit si scénáře,“ kontroval v debatě podcastu Ve vatě.

Akciím se loni dařilo. Světový trh vzrostl celkově zhruba o pětinu. Podle Splítka je to i tím, že klesaly úrokové sazby a rostla nezaměstnanost, což firmám vyhovuje. Tento trend může pokračovat. „Pokud se letos zvýšila ziskovost S&P 500 o nějakých 10 %, tak ten růst je ospravedlnitelný. Pokud bude dál růst ziskovost a bude pokračovat toto prostředí, tak se akciím může vést dobře i dál.“

Otázkou podle Mikuláše Splítka ale je, jak dlouho. Prvotní impuls, který ekonomice může dát Donald Trump, se může nakonec obrátit proti investorům.

„Já se bojím příštího roku. Banky budou hodně půjčovat, rozvolnění regulace, izolacionalismus. Dobré firmy, který mají nějakou konkurenční výhodu, se obchodují 30–⁠⁠⁠⁠⁠⁠40 % nad mým odhadem jejich férové hodnoty. Já se bojím toho, že si valuaci berou z budoucnosti. To znamená, že příští tři čtyři roky akciový trh neudělá nic,“ říká Splítek, který už v roce 2022 upozorňoval, že bychom mohli zažít ztracenou dekádu, kdy trhy prakticky neporostou.

Zajímavým sektorem k investování bude podle ekonomky Heleny Horské nadále obranný průmysl. „Výdaje na zbrojení mají růst, mluví se až o čtyřech procentech. Budou v tom peníze. Anebo longevity, péče o dlouhodobé zdraví. Velké peníze se v Evropě budou také investovat do jádra.“

Příležitost mohou ale nabídnout i netradiční byznys plány, upozornil Dominik Stroukal. „Z tematických akcií mi vždycky přišla zajímavá „tráva“, tedy marihuana. Některé farmaspolečnosti vsadily na to, že se pohne regulace, což je nejisté, ale začala si hýbat. A našly si na tom větší profitmargin (ziskovou marži)“

*****

Na českém trhu letos nejvíc vyrostly akcie bankovní skupiny Erste, zhodnotily skoro o půlku. Globálně vyhrála americká energetická společnost Vistra, její akcie přidaly 315 %. Trhy na nás byly hodné, říká analytička Anna Píchová.

Nejznámější akciový index S&P 500, který zahrnuje 500 největších na burze obchodovaných podniků v USA, posílil od začátku roku o 27 %. A silný růst pokračuje už druhým rokem. „Americké ekonomice se poměrně daří, i když hodně lidí čekalo, že se tam něco začne zadrhávat. Pomohla i  podzimní euforie po zvolení Donalda Trumpa, narostl rizikový apetit a na trhy  připlulo spoustu peněz,“ ohlíží se za letoškem akciová analytička Anna Píchová v investičním podcastu Ve vatě.

Ani evropské akcie se ale nenechaly zahanbit. Německý index DAX vyrostl za rok o necelých 19 %. Ještě o něco lépe se dařilo Pražské burze měřené indexem PX, který posílil o 20,5 %. „Trhy na nás byly opravdu hodné. Na někoho víc, na někoho méně. Ne všem titulům se dařilo,“ glosuje výsledky analytička One Family Office Píchová.

Ve fenomenálním růstu (+37,5 %) pokračovaly technologické firmy a bodovaly tituly ze sektoru komunikace, kam spadají například i akcie Meta (+37 %). Naopak zdravotnictví jako celek „udělalo“ za letošek „jen“ 7,8 %.

Vítěz roku vyrábí energii z jádra

Vítěznou akcií roku překvapivě není firma z technologické oblasti, ale elektrárenská společnost Vistra, jejíž akcie za letošek vyrostly o 315 %. Za jejím úspěchem přitom stojí neutuchající zájem o čipy, poháněný rozmachem umělé inteligence. „Všechen ten hardware je ale potřeba napájet a k tomu je potřeba spoustu elektrické energie. Tím se dostala do popředí Vistra, která elektřinu vyrábí v jaderných elektrárnách,“ vysvětluje Anna Píchová.

Na stříbrné příčce letošních nejvýkonnějších akcií skončil Palantir, třetí příčka patří americké realitní společnosti Texas Pacific Land. Palantir vyvíjí software a zpracovává big data, často pro státní sektor. „Letos se firma poprvé dostala do indexu pětistovky nejvýkonnějších firem z USA, S&P 500. „Pokud půjde na burzu Nasdaq, tak bude i zařazena do indexu Nasdaq, takže další impuls pro akcie,“ předpovídá Píchová.

Nvidia, která dodává čipy, potřebné pro trénování a provoz jazykových modelů AI, Microsoftu, Googlu i Amazonu, je nejvýkonnější firma amerického indexu za posledních pět, deset, patnáct i dvacet let. Otázka ale je, jestli jsou její akcie vysoko naceněné stále ještě právem. „Už to začíná být trošičku horší, ta firma nemůže takhle rychle růst tak dlouhou dobu, jak se čeká, třeba dalších 5–10 let,“ pochybuje Píchová.

Banky bodovaly

Skvěle se letos vedlo i ve finančním sektoru, a to i v Česku. Dařilo se Monetě, akcie Erste Group (do skupiny patří Česká spořitelna) to letos dotáhla dokonce na nejlepší akcii z pražské burzy, zhodnotila o necelých 46 %. „Za růstem akcí stojí silné výsledky banky a její silná pozice na tuzemském trhu,“ říká Píchová s tím, že druhým nejvíc rostoucím titulem Burzy Praha se nečekaně stala Kofola.

Ze zahraničních finančních domů stojí za pozornost globální investiční společnost KKR. I ta letos poprvé pronikla do indexu S&P 500 a hned se stala nejvýkonnější finanční společností v indexu. Zaměřuje se na private equity (investice do soukromého kapitálu, pozn.red.), na investice do infrastruktury a nemovitostí. Akcie letos přidala 93 %.

Zvlášť podzimní měsíce finančníkům přály. „Bylo to kvůli zvolení Donalda Trumpa. Lehká deregulace finančního světa, která se čeká, by zvlášť některým menším bankám měla pomoci, ale uvidíme,“ podotýká Anna Píchová.

Akcie Volkswagenu padají

Končící rok naopak nebyl dobrý pro automobilky, zvlášť pro ty německé, což je reprezentováno nejenom Volkswagenem, který letos ztratil skoro 30 %. Podobně je na tom další německá automobilka BMW.  Úplně nejhorší automobilkou je evropsko-americký Stellantis, který v tom letošním roce ztratil 46 % své hodnoty.

Ne všem výrobcům automobilů se vedlo špatně. „Někdo by možná čekal Teslu z Ameriky. Ta to není. Je to ale jiná americká automobilka, a sice General Motors, která letos zhodnotila o 53 %, takže i překonala ten celkový index S&P 500,“ všímá si analytička.

Losery roku jsou, podle dosavadních výsledků, síť amerických lékáren Walgreens (- 66,5 %), nedařilo se ani výrobci vakcín Moderna a chemické firmě Celanese.

*****

Průměrný český zaměstnanec zaplatí letos státu na daních a odvodech 288 tisíc. Přitom někteří OSVČ se čtyřnásobným příjmem odvedou měsíčně jen 16 tisíc. „Není to fér, chápu, že to veřejnost rozčiluje,“ říká ekonom Stroukal.

Daně v tuzemsku nejsou ve srovnání s vyspělým světem nijak extra vysoké. „Když sečteme všechny daně, dáme k tomu odvody, tak jsme zhruba na průměru vyspělých ekonomik,“ říká ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Jakou částí svého příjmu ale každý do státní kasy přispěje, se velmi liší. Začněme průměrným zaměstnancem. Ten, kdo letos pobíral průměrnou mzdu (aktuálně 43 967 Kč) si vydělal v čistém 466 104 Kč. „Státu odevzdal 287 832 Kč, takže vlastně 40 procent z toho, co mu platil zaměstnavatel,“ počítá daňová specialistka společnosti Neotax Nikola Žítková.

Relativně nejvíc, v poměru ke svým příjmům, odevzdají nízkopříjmoví zaměstnanci. Naopak vysokopříjmové OSVČ platí minimální daně.

„Na jedné straně je ajťák s milionovým příjmem, který platí paušální daň, a má nízké daně. Druhý extrém je člověk, který pracuje na částečný úvazek, bere čtvrtinu průměrné mzdy a platí vysoké daně. Chápu, že tohle veřejnost rozčiluje, rozčiluje to trošku i mě, protože to není fér,“ podotýká Dominik Stroukal.

Odvody dvou lidí téže profese se můžou lišit i o desítky tisíc. Zatímco IT specialista zaměstnaný na hlavní pracovní poměr odvede státu na daních a odvodech 41 procent příjmu, jako OSVČ zaplatí v souhrnu jen 10 procent.

„Ajťák“, který je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr bere 120 000 měsíčně hrubou mzdu. Celkové náklady - tedy s tím, co za něj odvede firma - jsou asi 160 000. V čistém dostane dejme tomu 90 tisíc a odvádí státu 67 tisíc. Mám tam započtenou tedy už slevu na poplatníka,” počítá konkrétní případ Nikola Žítková. Ovšem „ajťák“ jako OSVČ, který si fakturuje za měsíc taky 160 tisíc korun, dostane teoreticky v čistém 127 tisíc, pokračuje.

Teoreticky píšeme proto, že záleží na skutečné výši jeho nákladů, které si odpočítává od výdajového paušálu.

„Daňové zatížení se pohybuje okolo 13 procent. Z vyfakturovaných 160 000 odvádí státu měsíčně 21 000,“ říká Žítková. „Ti, kteří nemají žádné náklady, tak těm se to vyplatí královsky,“ glosuje ekonom Stroukal.

Kdyby se takový živnostník přihlásil k paušální dani, byl by na tom ještě líp. „V takovém případě by odváděl státu ne nějakých 21 000, ale jen 16 000 korun měsíčně,“ upozorňuje Nikola Žítková.

Problém podle Dominika Stroukala je, že za nízké odvody dostávají vysokopříjmoví OSVČ neadekvátně vysoké penze. „Devadesátková myšlenka byla, že pokud člověk dělá sám na sebe, tak se dokáže víc sám o sebe postarat. Zatímco zaměstnance budeme chránit a necháme je zaplatit vysoké sociální a na konci dostanou důchody, tak OSVČ klidně, ať si investuje do akcií a nic mu nedáme. Nakonec jsme ale zjistili, že dáváme i jim.“

Systém tak podle ekonoma z Metropolitní univerzity není spravedlivý. „Z každé koruny, kterou odvede OSVČ, dostává v důchodovém průběžném systému výrazně vyšší zhodnocení než zaměstnanec,“ komentuje Stroukal Ve vatě.

Daň z příjmu není zdaleka jediná, se kterou se poplatník během života potká. Do rozpočtu začíná de facto přispívat prostřednictvím daně z přidané hodnoty už v kojeneckém věku. „To máme sunar, který patří do snížené sazby DPH 12 procent, plenky máme zase v 21% sazbě. Hračky a oblečení máme taky v základní sazbě,“ vypočítává Žítková.

Kdo je silný kuřák, hodně pije alkohol, odvádí státu významné částky na tzv. dani z hříchu neboli spotřební dani. „Krabička cigaret stojí 150 Kč, tam máme spotřební daň 88 Kč, ‚dépéháčko‘ 26 Kč, takže my vlastně zaplatíme nějakých 76 procent z ceny cigaret státu. U piva máme ‚spotřebku‘ téměř 21 procent,“ říká Nikola Žítková.

„Čím tvrdší pijan levnějšího pití jste, tím platíte víc. Ze čtyřicetiprocentní levné vodky se stát napapá hezky.Když člověk pije nějaký fajnový pití, nějaký likérek, tak tam si stát tolik nesebere,“ glosuje Stroukal.

Co se týče benzinu, odvádíme zhruba poloviny jeho ceny státu. Když stojí litr 40 Kč, tak spotřební daň činí 13 Kč, DPH sedm korun k tomu.

Jen málo přispívá do rozpočtu výnos z daně z nemovitosti. „U nás je daň z nemovitosti dokonce tak nízká, že se debatuje o tom, jestli ji nezrušit, jestli ten náklad na výběr té daně není tak velký, že se to ani nevyplatí,“ upozornil Stroukal.

*****

Pokud nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče. Čekací lhůty jako ve Velké Británii a operace v lacinějších zahraničních zemích, varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.

Veřejné zdravotnictví přestává zvládat. Náklady na péči převyšují vybrané pojistné. Čekací lhůty na důležitá vyšetření či operace se počítají nezřídka na měsíce. A část lékařů si nechá od pacientů platit „bokem“ mimo pojišťovny.

„Na to, jaké do něj jdou peníze, vykazuje české zdravotnictví úžasné výsledky. Mnoho podstatně bohatších vyspělých zemí nám českou péči závidí,“ podotýká na úvod Jana Matesová. Pokud však nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče, varuje a jako odstrašující příklad dává Velkou Británii.

„Už přinejmenším druhé desetiletí tam vypravují velká letadla pacientů, kteří letí na operaci třeba do Řecka. Nutnou dobu strávíte na lůžku v Řecku, pak vás zase jiné letadlo vypravované národním zdravotním systémem dopraví zpátky do Británie a jdete si lehnout do postele. Tohle nás může čekat,“ popisuje v podcastu Ve vatě.

Kdo ve Velké Británii spoléhá na péči hrazenou z veřejného pojištění, na ošetření si počká, a to velmi dlouho. „Na opravu zubního kazu dítě v Británii čeká až pět let. Když máte angínu, tak průměrná čekací lhůta na praktika jsou tři týdny,“ líčí Matesová.

Kdo si to může dovolit, platí si soukromé zdravotní pojištění. Zbytek je odkázán na horší a pomalejší služby veřejného systému nebo pomoc různých veřejných spolků a neziskovek. „Systém zdravotní péče ve Spojeném království je docela pravděpodobný scénář, co budeme mít u nás za dvacet třicet let,“ popisuje ekonomka v podcastu, co se stane, pokud se systém nezmění.

Válek chce zavést soukromé pojištění

Také tuzemský ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) chce v Česku zavést komerční zdravotní pojištění.

„Jestli tohle bude umožněno v České republice, zatím je proti tomu veliký odpor i mezi některými politickými stranami, tak o tom určitě uvažujte. Hlavně s nějakým předstihem, než na vás dolehnou zdravotní potíže. Když se začnete pojišťovat ve věku 60 let, tak už to pojistné bude drahé,“ doporučuje Jana Matesová, jak se zajistit v „děravém“ systému.

Veřejné zdravotní pojištění letos hospodaří s více než 500 miliardami korun, za 10 let se náklady více než zdvojnásobily. Zdravotní pojištění si odvádí 4,5 milionu lidí, zatímco za více než šest milionů (děti, důchodci, matky na rodičovské, nezaměstnaní) hradí pojištění stát.

Systém však nelícuje. „Současný příspěvek státu je 2 085 Kč na pojištěnce. V letošním roce 25 000 na člověka ročně, ale průměrný náklad na léčbu jednoho pacienta je 55 000, zbytek se tedy musí doplatit rozdělením od těch ostatních, kteří platí zdravotní pojištění, anebo z jiných kapitol státního rozpočtu,“ vysvětluje Jana Matesová.

Za registraci tisícovku, ale regulační poplatek vadí

Další výzva celého systému je personální, dodává ekonomka. „Dosud bylo zdravotnictví dotované přesčasovou prací lékařů a zhruba do roku 2016 až 2017 i sestřiček. Ti to drželi, ale nová mladá generace lékařů už není ochotná pracovat za normální úvazek jakkoliv dlouho a ani za platby přesčasů není ochotná pracovat 100 hodin týdně.“

Ekonomové se shodují, že je potřeba do systému dostat více peněz ze soukromých zdrojů. Peníze poplatníků tečou doktorům napřímo už nyní, bez pojišťovny. „Soukromé peníze tam plynou už teď, ale neplynou tam transparentně. Lidé třeba hledají ambulantního specialistu nebo praktika. A najdou v okolí jedině takového, který řekne, že vstupní prohlídka je za tisíc korun nebo za dva tisíce. Začínalo to kdysi u gynekologů, dnes je to u kdekoho,“ všímá si Matesová.

Praktického lékaře podle dat ministerstva zdravotnictví nemá přes 920 tisíc lidí, z toho 131 tisíc dětí. Za registraci platí podle průzkumu zhruba každý třetí pacient.

Minimem pro vylepšení bilance zdravotnictví by podle ekonomky bylo obnovení regulačního poplatku v ordinacích. „Regulačním poplatek by teď byl třeba 70 až 80 Kč, tedy zhruba dva a půl lahváče desítky. Pokud na to strany, které tvrdí, že zastupují sociálně slabší část voličů, nepřistoupí, budou sociálně slabší proti sobě. Ti bohatší se zařídí sami,“ říká Jana Matesová v podcastu.

Za léky platíme pakatel

Nevyhnutelné bude podle ní i navýšení spoluúčasti u léků. Tu máme zastropovanou u osob nad 70 let na 500 korunách. Ti, kteří v tomto kalendářním roce dosáhnou aspoň 65 a všichni invalidé, ji mají zastropovanou na tisíci korunách. A všichni ostatní mají strop na pěti tisících.

Reformovat zaslouží i neefektivní systém nemocnic. „Moderní přístroje na diagnostiku jsou obrovsky drahé. Gama nůž, radiologické ultrazvuky, cétéčka nemůžete mít v každé nemocnici. Ale tam, kde jsou, by měly jet sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Ležící pacienti tam jedou v noci nebo je tam navážejí sanitky z domů s pečovatelskou službou,“ navrhuje Jana Matesová.

Zeštíhlení počtu nemocnic by podle ekonomky zlepšilo i kvalitu péče. „Lékař, který vykoná šest operací určitého typu za rok, prostě není lékař, ke kterému byste s důvěrou šli. Vy chcete k někomu, kdo jich udělá ročně třeba padesát.“

*****

Podle dat serveru Sreality vzrostly za poslední tři roky ceny nájmu malých bytů o 28 %, u velkých bytů o 22 % a v rodinných domech skoro o 14 %. S takovým tempem zdražování nestíhají mzdy kvůli vysoké inflaci posledních let držet krok.

„S příchodem inflační vlny a energetické krize nárůst reálných mezd v podstatě nestíhá nárůst nájmů.  Napětí nám vzniká ve všech souvisejících věcech, které s nájmy musíme hradit. Energie a veškeré poplatky, fond oprav, který nemůže být logicky levnější, pokud nám materiály vyskočily za poslední tři roky řádově o desítky procent,“ vypočítává v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, expert na financování bydlení.

Jen za poslední rok zdražily nájmy v malých bytech o 5,7 %, v těch velkých o 5,1 % a v rodinných domech o 6,8 %. Tempem kolem pěti procent bude růst cen pokračovat i v příštím roce, odhaduje Ostatek.

Po covidu ceny realit prakticky explodovaly a hypotéky podražily. Kdo nedosáhl na vlastní byt, vzal zavděk nájmem. Zatímco v roce 2011 bydlelo v nájemním 1,9 milionů lidí, teď už je to 2,5 milionu Čechů, plyne z analýzy Erste Group. Kvůli přetlaku zájmu si majitelé nájemních bytů mohou ceny diktovat.

Víc singles, míň levných nájmů

Libor Ostatek přidává další důvody rostoucích cen nájemního bydlení: „Štěpí se rodiny, poptávky singles je daleko více. Druhá věc je, že poslední dva tři roky přešlapujeme ve smyslu pořízení vlastnického bydlení. Posouvá se věk, kdy si můžeme pořídit vlastnické bydlení, minimálně o pět let. Před lety to šlo celkem v pohodě už kolem třicátého roku věku, tak dneska se posouváme k nějakým 35 letům,“ odhaduje odborník z Broker Consulting a Golem Finance.

Přestože cena pronájmů za poslední roky vzrostla, mají majitelé své nemovitosti rychle pronajaté. Průměrná inzertní doba u malých bytů byla v období do července do září tohoto roku 34 dní, vyplývá z analýzy realitního portálu Sreality.cz.

„V Praze velmi rychle pronajmete malý byt, ale budete déle hledat nové nájemníky do velkých bytů. Nejrychleji malý i velký byt aktuálně pronajmete v Jihomoravském, Plzeňském a Středočeském kraji,“ říká Štěpán Matějka, datový analytik Sreality.

Počet nabídek pronájmů: nula

V prstenci kolem Prahy je nabídka tristní. „Třeba Mníšek pod Brdy, tam je nula bytů k pronájmu. Benešov nebo Beroun taky není žádná sláva. Dřív byl typický postup - odcházím z nájmu z Prahy do vlastnického bydlení například do středních Čech. A teď lidi odchází z nájmu do levnějšího nájmu do středních Čech,“ komentuje Ostatek.

Napětí na trhu bydlení je zjevné, mluví se o fenoménu „housing stres“ neboli stresu z nákladů na bydlení. Podle nové studie OSN, která zkoumala 38 zemí včetně Česka, ho zažívá už třetina domácností s nižšími příjmy. Znamená to, že za nájem, energie či poplatky utratí v souhrnu více než 30 % svého čistého příjmu.

V některých zemích, jako je Estonsko, Francie, Island a Itálie,  tyto náklady spolknou  přibližně 60–70 % příjmů domácností pod hranicí chudoby. V Rumunsku a Srbsku je to kvůli nízkým mzdám ještě víc, přes  80 %. Česko se, když poměřujeme výši příjmů a výši nájmů, nachází zhruba v polovině žebříčku.

Čas koupit vlastní byt se blíží, říká expert

“My se pohybujeme na 40 %. V Praze to vychází někde pod 50 procenty. Mezi evropskými městy je na tom absolutně nejlépe Vídeň, kde dávají na bydlení 15 - 20% čistých příjmů, pak Kodaň, Amsterdam, severské země, kde se náklady pohybují kolem 20, 25 % čistých příjmů. Mnichov je kolem 30 %. “ vypočítává Libor Ostatek z Broker Trust a Golem Finance.

Podle Libora Ostatka se ale dostupnost nájmů může v dohlednu zlepšit. Až se pro vlastní bydlení rozhoupou lidé dočasně bydlící v podnájmu, část nabídky se uvolní.  Čas, kdy lidé odkládali nákup „vlastní cihly“, podle něj brzy skončí.

„Lidi na „spořáku“ nedostanou skoro nic, navíc se říká, že nemovitosti budou zdražovat a hypotéky se dostaly pod 5 %. Lidi si řeknou, už je čas.  Už to pomalu spíná a příští rok se to projeví,“ odhaduje hypoteční odborník ze společnosti Broker Trust.

*****

Levné investice na pár kliků přes mobil můžou skrývat celou řadu poplatků. Poskytovatelé vás mohou „zkásnout“ za to, že nic neděláte.  Dejte si pozor na ty, kdo inzerují nulové poplatky, radí podcast Ve vatě. 

Investovat přes aplikace jde například s online brokerem anebo s robo-advisory. U „robotů“ si klient nespravuje portfolio sám. Řídí mu ho určitý algoritmus, třeba podle toho jak rizikově chce člověk investovat. Podle analytičky One Family Office Anny Píchové je to dobrá varianta pro začátečníky.

„Kdo chce někam jenom pravidelně posílat peníze, nechce investování věnovat moc energie, tak nejvíc uživatelsky příjemné jsou určitě roboadvisory aplikace. Tady vyhraje Portu,“ doporučuje analytička Anna Píchová z One Family Office aplikaci z dílny Wood and Company. Další známou platformou tohotu typu je Fondee, kterou nadávno koupila skupina Direct.

Pro ty, kteří si s investicemi chtějí víc hrát, jsou tu online brokeři. Například XTB, Degiro, Patria s aplikací Indigo nebo Interactive Brokers. Ty umí zprostředkovat nákup aktiv, ale strategii si každý řídí sám.

„Pro ty, kdo to myslí vážně a angličina pro ně není překážou, bych doporučila Interactive Brokers. Když víte, že vám to portfolio bude v čase růst, máte tam k dispozici spoustu nástrojů, různé dluhopisy, různé zahraniční fondy, případně opce,“ doporučuje Píchová. 

Speciální investiční aplikace, v nichž lze třeba akcie nakupovat na pár kliků, uvedly v posledních měsících na trh Česká spořitelna, Air Bank, Creditas nebo Raiffeisenbank.

Aplikace jsou low-costovou cestou k investicím. Poplatky se ale u různých poskytovatelů a investic mohou lišit. U dlouhodobého investování můžou investora připravit o citelnou část výnosů. Někteří brokeři inzerují investice dokonce bez poplatků. 

„Pokud budou inzerovat, že mají nulové poplatky, ptejte se, na čem tedy vydělávají peníze. A jestli tedy aplikace přežije pár let bez toho, aniž by do ní investoři „sypali“. Pokud do něčeho dáte peníze, samozřejmě chcete, aby to byl udržitelný byznys,“ radí Píchová v podcastu Ve vatě.

Nic není zadarmo

Na čem nízkonákladové platformy tedy vydělávají, když ne na poplatcích? Podle Píchové inkasují brokeři jako Trading 212, XTB, eToro či Saxo Bank například za konverzi měn. Zatímco české akciové tituly jako ČEZ či Kofolu si lze koupit v domácí měně, většinu světových akcií či fondů lze pořídit jen v dolarech či eurech, na které si koruny musíme směnit.

„Většina z těch institucí píše, že má směny zadarmo, což je pravda, jsou bez poplatku, nicméně je tam tzv. spread (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, pozn.red.).  Ke středovému kurzu si přerážejí nějaké desetinky procenta,“ varuje Píchová.

V aplikacích se můžete setkat se dvěma základními typy poplatků. Buď platíte určité procento z celého majetku ročně anebo za každou transakci, kterou uděláte. „U online brokerů čím víc operací děláte a v čím větším objemu, tím více platíte. U robo-advisory je fixní poplatek většinou na roční bázi, například zaplatíte 1 % ročně z celého vašeho majetku za to, že se vám ten advisor stará o vaše portfolio,“ vysvětluje analytička.

U některých brokerů, například u Patrie, si lze poplatky snížit, když investujete pravidelně a dlouhodobě. Setkat se můžeme i s poplatky za neaktivitu. Pokud například na XTB za celý rok neotevřete nebo neuzavřete pozici a během posledních 90 dnů tam nevložíte finanční prostředky, tak se vám každý měsíc naúčtuje poplatek za vedení účtu ve výši 10 eur.

„K tradingu, abychom si koupili něco i ze srandy láká každá z aplikací. Nejvíc XTB, Trading 212 nebo třeba Saxo Bank,“ komentuje  Anna Píchová.

Některé „apky“ vypadají jako z devadesátek

Výše poplatků by neměla být jediným kritériem pro výběr investiční aplikace. Důležitá je snadná obsluha. „FIO Banku má spoustu investorů rádo s ohledem na poplatky. Nicméně jí vyčítají hodně zastaralé rozhraní. Jestli máte nostalgii na devadesátky, tak to je aplikace pro vás. U Patrie je uživatelská přívětivost o hodně lepší,“ má za to expertka podcastu Ve vatě.

Kdo hledá inspiraci u různých finančních influencerů, může narazit. „Na své sociální sítě dají link, že doporučují tady tu aplikaci a pak z toho mají nějaký příjem. Brát to čistě jako inspiraci a ne jen slepě klikat,“ radí Píchová.

Pozor na licenci

Při výběru poskytovatele je důležité si zkontrolovat, zda má licenci České národní banky. „Populární Trading 212 je registrován na Kypru, XTB původně vznikla v Polsku, ale oba jsou to licencované subjekty.  Nabízí investování s velmi nízkými poplatky, ale pozor na spready a  „céefdéčka“ (CFD), abyste se nepřeklikli a nekoupili něco, co jste  nechtěli.“

CFD (contract for difference, pozn.red.) jsou finanční deriváty, které umožňují investovat do měn, indexů a jiných aktiv, aniž byste se stali jejich vlastníkem. Zisk realizujete, když se cena aktiva změní. Varování před nechtěnými nákupy CFD se týká i e-Toro, taktéž licencovaného na Kypru.

Velmi populární je litevský Revolut, což je bankovní a platební aplikace. „Tam jsou velmi výhodné směny. Když cestujete, potřebujete si vyměnit peníze, zaplatit v zahraničí kartou. Mají investiční aplikaci, s velmi nízkými poplatky.“

*****

Mzdy v tuzemsku konečně začaly zahlazovat inflační škody. V reálu teď porostou slušným tempem, přesto ani příští rok zub nedorovnají. Až v roce 2026 si za mzdu koupíme totéž co před covidem. „Sedm ztracených let,“ komentuje ekonom Dominik Stroukal.

Částky na českých výplatnicích setrvale rostou. Loni v průměru o 8 %. Za poslední tři roky celkem o 19 %, za pět let o 35 % a za poslední dekádu dokonce v souhrnu o 72 %. Čeští zaměstnanci by se mohli radovat – nebýt výjimečné inflace, která zejména Česko potrápila v posledních třech letech.

„Vidle do toho hodila inflace, protože tenhle náš dlouhodobý růst snížila v reálném vyjádření tím, že věci kolem nás začaly být významně dražší,“ připomíná v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Mzdy se v reálném vyjádření (tedy s ohledem na to, co si za výdělek můžeme koupit) vrátily o sedm let zpátky. „Za svoji výplatu si můžeme pořídit stejný nákupní košík jako v roce 2017. To je velice smutné,“ konstatuje Stroukal.

Dopady inflace, kterou Česko dlouhé dekády nezažilo, už zhruba rok začínáme odmazávat. Úplně ale ztrátu nedoženeme ani letos, ani napřesrok, ale až v roce 2026. „Z čísel Ministerstva financí vyplývá, že v přespříštím roce, tedy v roce 2026, podle toho, jak se ekonomika bude vyvíjet, by mohla nastat situace, kdy se v médiích objeví zpráva, že jsme se konečně dostali na předpandemickou úroveň, tedy na úroveň čtvrtého kvartálu 2019,“ avizuje ekonom.

Konečně budou mzdy zpátky. Ale v roce 2019

Ministerstvo financí očekává, že by mzdy měly růst o 7,1 % v letošním a o 6,4 % v příštím roce. Inflace už bude nízká, odhadují se 2,3 %. V reálu tedy mzdy porostou o 4,8 % letos a 4,1 % v roce 2025.

„To by nám mělo stačit k tomu, abychom se v roce 2026 vrátili zpátky. Zpátky do roku 2019. Sedm ztracených let v krásném 21. století se všemi různými technologiemi. Je to smutné. Byla to obrovská katastrofa a tohle jsou její náklady,“ ohlíží se ekonom za inflační epizodou.

Kvůli nebývalé inflaci u nás propadly platy nejvíce ve veřejném sektoru. I proto nyní sílí tlaky na vládu, aby například učitelům propad kompenzovala. Nejhůře ze zaměstnanců státu ale dopadli hasiči. V reálu si mohou za svůj plat koupit skoro o čtvrtinu méně než v roce 2019.

Nejhůř to odnesli hasiči, vydělali ajťáci a energetika

„Snadno se řekne, že chceme nižší platy ve veřejném sektoru, že by se tam mělo škrtat, ale na druhou stranu potom zase všichni chceme, aby parádně fungovaly služby,“ míní Stroukal. Slušný růst mezd udrželi například pracovníci v IT a v energetice. V průmyslu rostly mzdy o 7,5 %, ve vzdělávání jen o 2 %.

Dotažení západních mezd se vzdálilo, česká inflace patřila k nejvyšším v Evropě, mzdy tak v reálu v posledních letech klesaly. „Když se podíváme na naše bohatší sousedy, tak do Rakouska bychom potřebovali přidat víc než jednou tolik, do Německa zhruba jednou tolik. V tabulce nominálních mezd jsme pětatřicátí. Jsme na tom samozřejmě líp než Slováci, kteří jsou zhruba nějakých šest příček pod námi. V Polsku je průměrná mzda už vyšší než u nás. Ale v hrubém, v čistém vyjádření jsme pořád ještě výš,“ porovnává mzdové podmínky Stroukal.

„Nejchudší země rostou nejrychleji, jdou z nižšího základu, když u nejnižší mzdy přidáme tisícovku, tak je to v procentech víc, než když ji přidáme Lucemburčanům,“ vysvětluje ekonom NERV. Za posledních deset let rostou nejrychleji mzdy Rumunům, třikrát rychleji než Čechům. „Chudším“ Slovákům se v poledních letech paradoxně přidávalo o něco pomaleji než v ČR.

Kdo mění práci, dostane přidáno

Ve druhém čtvrtletí letošního roku činila průměrná hrubá mzda 45 854 korun. Medián, tedy střední hodnota mezd, vystoupal na 38 529 korun. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 20 652 a 75 570 korunami.

Kdyby Češi častěji měnili práci, měli by mzdy vyšší, prokazují propojená data Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadů práce. Analýza zkoumala vývoj mezd 62 tisíc lidí, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti. A ukázala, že muži si po výpovědi finančně polepší o osm procent a o šest procent, pokud odejdou z vlastního popudu. Ženy po výpovědi dostanou na nové pozici přidáno zhruba 10 %.

„Velká část zvyšování mezd se odehrává, když přeskakuješ z práce do práce. A v tom jsme relativně nejhorší široko daleko. Pokud bráníme nesmyslně lidem v tom, aby odešli do jiné práce, a tím získali možnost mít vyšší mzdu, je to škoda,“ míní Stroukal.

O rozhýbání pracovního trhu, který aktuálně nabízí zhruba 200 tisíc volných míst, se pokouší „flexinovela“ zákoníku práce z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která už prošla prvním čtením. Dát zaměstnanci výpověď má být nově snazší, zároveň začnou výpovědní lhůty nově běžet už se dnem doručení.

Máme vědět, kolik bere kolega?

Zároveň chce tým ministra práce Jurečky zvednout během prvních dvou měsíců podporu v nezaměstnanosti, a to významně. Později se má naopak rychle krátit. Na výši mezd zázračný efekt Stroukal neočekává. „Já nečekám zázraky,“ řekl s tím, že pozitivně vnímá snahu o větší tlak na rekvalifikace nezaměstnaných. Kvituje také, že chce novela srovnat podmínky pro lidi, kteří jsou vyhození a kteří odchází za novou prací dobrovolně – ti jsou dosud na podpoře penalizování.

Dopad na výši mezd bude mít také evropská směrnice o zveřejňování výše výplat. Ta bude muset platit i v Česku. Podle Stroukala ji ale firmy mohou obcházet. „Když chceš někomu přidat, aby sis ho udržela, ale nechceš, aby to ostatní viděli, tak si občas ke mzdě něco dofakturuje. Dodává na svoje IČO nějakou službu zaměstnavateli. Nebo mu dáš CCSku na benzin, aby mohl jezdit zadarmo, nebo mu zaplatíš dovolenou.“

*****

Když pominula pandemie a energokrize, začala Evropa zase více utrácet. Ale Češi ne. Ti dál spoří jako o život. Z každé tisícovky odloží průměrně 180 korun. „Míra úspor je extrémní, spoří ale zlomek lidí,“ říká ekonomka Matesová.

Na běžných účtech celkem 1,4 bilionu korun. Jeden bilion na těch spořicích a další bilion na termínovaných. Plus peníze v penzijním a stavebním spoření. České úspory zůstávají v průměru dál vysoké, zatímco Evropa se už vrátila k „normálnější“ předcovidové míře úspor.

„Míra úspor (kolik procent z čistého příjmu ušetříme, pozn.red.)je extrémní v porovnání s předchozí historií českých domácností, protože dlouhodobě byla průměrná míra úspor asi 12 procent z čistých příjmů ročně. V době covidu, když se zavřely obchody, vyskočila dramaticky asi na 18 procent, pak mírně klesla a začala růst znovu,“ nastiňuje v podcastu Ve vatě průběh spoření v tuzemsku ekonomka Jana Matesová.

Průměrný Čech nyní z každé tisícovky ušetří zhruba 180 Kč, průměr Evropské unie je „jen“ 140 korun. České domácnosti měly v roce 2022 dokonce druhou nejvyšší míru úspor po Německu (19,91 %). Na opačný konec porovnání se dostaly Řecko (–4,03 %) a Polsko (-0,77 %). Výdaje na spotřebu domácností zde tedy byly vyšší než jejich disponibilní příjmy.

Na typickém českém účtu leží podle nedávného šetření banky Creditas aktuálně zhruba 330 000 Kč. Úspory však nepřibývají všem, polovina domácnosti neuspoří víc než 2000 měsíčně. Zhruba 16 procent lidí neušetří měsíčně víc než pětistovku. Celkem šesti procentům domácností nestačí na pokrytí potřeb ani to, co vydělají.

Naopak 13 procent domácností ušetří opravdu hodně a právě ty táhnou vysokou průměrnou míru úspor české populace nahoru.

Proč se české úspory tolik nafoukly? Pod vlivem nedávných šoků má řada lidí obavy z budoucnosti. Český střadatel má totiž za sebou náročné období – dvojcifernou inflaci pocítil dlouhý rok a půl. Za tisícovku odloženou na Vánoce 2019 si dneska koupí zboží ani ne za sedm stovek.

„Zhruba třetina populace spoří, aby měla rezervu. Všichni se poučili, že je potřeba myslet do budoucna. Všichni kromě generace do 26 let, to je generace, která nemyslí do budoucnosti. Peníze nabyl, peníze pozbyl za cokoliv,“ míní Matesová.

Čerstvý výhled Mezinárodního měnového fondu říká, že celou eurozónu v příštích pěti letech nečeká růst větší než 1,2 procenta. „Jsme v depresi. Nepočítali jsme s tím, že se změní světový řád. Nepočítali jsme s tím, že se najednou věci, které jsme považovali za naprosto automaticky dostupné i finančně, jako jsou energie, budou najednou velmi drahé,“ konstatuje někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.

Ze spořicích účtů se Čechům nechce

Další důvod extrémních českých úspor jsou vysoké úrokové sazby. Ty jednak zlepšily výnosy spořicích produktů, ale taky zdražily hypotéky. „Část lidí, která si spořila na bydlení, najednou zjistila, že se svým příjmem na hypotéku nedosáhne buď vůbec nebo jen na menší a velmi drahou,“ říká ekonomka. A tyto úspory zatím odpočívají na účtech, než hypotéky zlevní.

Díky vyšším sazbám mají dosud zároveň české domácnosti solidní sazby na spořicích a termínovaných účtech. Třebaže postupně klesají, dlouho nabízely srovnatelné zhodnocení s rizikovějšími investičními produkty, které jsou v Česku stále výrazně méně populární než spoření.

Nejčastějším způsobem ukládání peněz zůstávají běžné účty, které však nabízejí prakticky nulový úrok. Vysoká inflace střadatele v posledních třech letech přece jen trochu vyškolila a lidé začali pro své peníze hledat lepší zhodnocení.

Z běžných účtů, jak plyne z dat ČNB, odplynulo během tří inflačních let zhruba 240 miliard na současných 1,41 bilionu korun. Největší přesun proběhl směrem k termínovaným vkladům, které za uplynulé tři roky narostly o 500 miliard na jeden bilion korun. Přibyly i úspory na spořicích účtech.

Bohatí spotřebu neroztočí

Naděje ekonomů, že se s poklesem úrokových sazeb opět roztočí skomírající spotřeba, jsou ale podle Jany Matesové liché. „Jedna malá skupina je velmi bohatá a ta nenakupuje ty páté tepláky. Ta nakupuje investiční produkty všeho druhu, protože někam ukládá peníze,“ domnívá se.

Spotřeba se podle Jany Matesové dlouho nemusí vrátit na předpandemickou úroveň. „Budou Vánoce a potom budou povánoční výprodeje, takže tržby vzrostou, ale co bude potom? Na úrovně před pandemií se u většiny zboží spotřeba nemusí vrátit.“

Podle Matesové to však není nižší spotřeba, která ekonomiku táhne dolů. „Nakopávat ekonomiku spotřebou, to je velmi krátkodobé a může se klidně stát, že budeme nakopávat úplně jiné ekonomiky. To je jak s tou daní na tiché víno, 70 až 80 procent tichého vína na českém trhu je z dovozu, takže když budou Češi více pít, tak podporují vinaře z jiných zemí.“

*****

I přes snížení sazeb ČNB, zatím hypotéky zlevňují pomalu a úvěry se nabízejí s cenou těsně pod pět procent. Na přelomu roku, by ale mělo přijít výraznější zlevnění, předpovídá v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek.

Když Česká národní banka začala loni v prosinci snižovat sazby, klienti čekali, že to brzy poznají i na cenách hypoték. To se ale nestalo. Podle hypotečního experta Broker Trust a Golem Finance Libora Ostatka k tomu vedou tři důvody.

Hypotéky už jsou vyprodané

Zaprvé, banky nemají důvod ceny snižovat. Po období zamrzlého trhu se zájem o úvěry na bydlení zase zvyšuje. Je teprve říjen a banky už „vyprodaly“ objem hypoték, který si ve svých optimistických scénářích kreslily až na konec prosince. „Banky mají zaplněné výrobní linky, většina z nich má splněný plán letošního roku. A poptávku po hypotékách zpracovávají těžko, nabrat kvalifikované lidi trvá.“

Od ledna se ale objemy začnou plnit nanovo. S tím přijde pokles cen, míní Ostatek. „V prosinci se provoz zklidní, žádostí je méně. Nejrazantnější snížení úrokových sazeb, pokud nebude výrazně narůstat cena zdrojů, což je ve hvězdách, by mělo  přijít na přelomu roku, možná ještě v prosinci.“

Levné peníze už zase nejsou

Cena peněz na finančním trhu je druhý důvod, proč banky s důraznějšími slevami otálejí. Právě cena peněz, které si banky předkoupí na tři, pět nebo deset let, určuje do značné míry cenotvorbu hypoték pro klienty. Dost ale kolísá.

Zkraje roku byly tyto tzv. dlouhé peníze, kterými se banky zajištují, aby měly na dlouhodobé hypotéky, levné. Banky si tak podle Libora Ostatka přišly na slušné marže. Nyní jde ale cena těchto peněz naopak nahoru. „V únoru byla marže skutečně velmi zajímavá, protože cena zdrojů byla někde kolem tří a půl procenta, ale už v březnu byla cena dlouhodobých peněz o 0, 8 % vyšší. Takže  v období března až června byla marže zase nižší.“

Banky si účtují marži na riziko

Třetí důvod, který brzdí rychlejší snižování hyposazeb, jsou podle Ostatka nové podmínky na hypotečním trhu, které platí od září. Klient, který banku opustí ještě před koncem fixace, jim jako náhradu zaplatí 1 % ze zbývající jistiny úvěru. Změna má omezit takzvanou hypoteční turistiku.

„Ta sankce je stanovená výrazně nízko a extrémně ve prospěch spotřebitele. Postavili jsme do velkého komfortu zákazníka, ale tou velmi nízkou náhradou jsme zapříčinili to, že ta „daň“ bude přenášena na úplně každou novou hypotéku a na úplně každou refixovanou hypotéku,“ míní Ostatek.

Banky teď podle něj k cenám hypotéky přirážejí „marži na riziko“.  Ta zdražuje hypotéky až o půl procentního bodu, odhaduje Ostatek. „To riziko v podstatě navyšuje úrokovou sazbu a já bych si troufnul říct v řádu 0,3–0,5 %.“

Už ve druhé bance můžete dostat slevu

„Vysoké marže“ u hypoték kritizoval před čase v rozhovoru pro SZ Byznys guvernér ČNB Aleš Michl. „Nejlepší odpověď lidí na vyšší sazbu je obejít dvě tři banky. Kdo chce hypotéku, ať si vezme dovolenou v práci, srovná si v tabulce sazby a pak vezme banku, která je pro něj nejlepší,“ vzkázal klientům.

Obejít více v bank a předložit jim nabídku od konkurence může ve vyjednávání o ceně pomoci, míní Libor Ostatek. Zvlášť když jde o bonitního klienta. „Tam je vždycky prostor, zvlášť když jdu jako klient z ulice na pobočku. Ta první nabídka je vždycky  řádově o desetiny vyšší. A to, co můžu usmlouvat, se může pohybovat klidně níž o 0,3 procenta, výjimkou není ani o půl procenta.“

Hypoteční sazba ale není jediné kritérium, podle kterého je dobré se rozhodovat. „Je to, jako kdybych chtěl třeba auto, ale byl bych schopný porovnat jenom barvu a vybrat si, jestli chci jezdit na benzín, dieselem nebo elektromobil,“ myslí si hypoteční specialista společnosti Taurum Tomáš Rusňák.

Na sazby si klienti zvykly, ale nemají úspory

„Klasický spotřebitel si dokáže porovnat jak na něj  banka působí, úrokovou sazbu, RPSN, ale už nezná metodiku těch bank. Nedokáže spočítat svoji bonitu, protože pokud není zaměstnanec, ale podnikatel, použije příjmy z pronájmů, mateřskou, rodičovskou, tak to každá banka počítá úplně jinak. Neví, jak banka bude řešit jeho stávající závazky, jak mají nastavený interně parametry DTI a DSTI,“ vypočítává Tomáš Rusňák.

Právě bonita klienta hraje při vyjednávání o hypotéce v bance větší roli než výše úroku. Podle průzkumu od společnosti KRUK si přes mírné snížení úrokových sazeb dnes nemůže hypotéku dovolit 10 % lidí. U průměrné hypotéky za 3,6 milionu totiž musí „vytáhnout z kapsy“ akontaci 720 tisíc nebo 360 tisíc (výjimka pro mladší žadatele).

„Spotřebitelé si na úrokovou sazbu zvykli, ale čím máme větší problémy, je prokazatelnost příjmů některých těch lidí. Bonita je za mě ten největší oříšek. Z mé praxe vidím, že  třetina, možná 40 % případů, jde  na metodickou výjimku, že standardně by ten případ neměl šanci v bance projít,“ míní Tomáš Rusňák.

*****

Norské fondy, fond Nadace Alfreda Nobela, Nadační fond univerzity Yale anebo Kanadský penzijní plán. Patří mezi největší správce aktiv na světě, které živí už několik generací penzistů nebo dekády výzkumu. Čím mohou inspirovat?

Na začátku byl objev ropy v Norsku, dědictví po vynálezci dynamitu Alfrédu Nobelovi nebo štědré dary absolventů Yaleské univerzity. Kdyby peníze z pozůstalosti či z nerostného bohatství šikovně nezhodnotily ve fondech, patrně by z nich dnes nezbylo nic. Podobně jako z českého privatizačního fondu.

Jenže stovky portoflio manažerů je fondech jsou ty Norské či Nobelovy zhodnocují jako perpetuum mobile. „Cílem u všech není vydělat co nejvíce peněz v jednom roce, ve dvou letech, 10 letech, ale zachovat majetek pro co nejdelší období.  Jejich investiční horizont je nekonečno,“ říká v podcastu Ve vatě analytička One Family Office Anna Píchová.

Každý z fondů má svůj vlastní model investování. Přesto, že mají ve správě stovky miliard, můžou sloužit jako inspirace i pro drobné investory, a to ve třech aspektech. Investují dlouhodobě, do široké palety nástrojů a vybírají se z nich v rozumné výši.

Kdo umí vybírat, má nekonečnou rentu

Fond Nobelovy nadace začal v roce 1901 fungovat v dnešních penězích s pěti miliardami korun. Švédský vynálezce si přál, aby šly peníze do bezpečných cenných papírů, to byly tehdy například dluhopisy kryté zlatem. Když ale hodnota fondu v čase klesala, musela se strategie proměnit.

V současné době tvoří velkou část portfolia akcie firem, které nejsou veřejně obchodované, tzv. private equity nebo hedgeové fondy.  Dluhopisy tvoří 18 % portfolia. Zhodnocení se v posledních letech osciluje kolem 10 %.

Na výplatu renty nobelistům spotřebuje nadace, která má nyní pod správou 13,3 miliard korun, zhruba 3,5 % celkové hodnoty majetku nadace. To je podle Píchové jedna z věcí, kterou se může inspirovat i malý investor. „Pokud se z portfolia vybírá nějakých 3–5 %, mělo by to doručovat nekonečnou rentu,“ říká, portfolio se takto totiž dokáže samo obnovovat.

Průkopníci z Yale

Model Yaleské univerzity je průkopnický do značné míry díky jeho nejslavnějšímu portfoliomanažerovi Davidu Svensonovi, který za 35 let kariéry dokázal doručovat průměrný výnos 13,5 %.

Do portfolia začal zařazovat i private equity fondy, které investují do soukromých společností, které nejsou obchodovány na burze. Většinou fond nějakou firmu koupí, řídí, spravuje ji, a až ji zhodnotí, tak ji prodá. Svenson nakoupil i venture kapitálové fondy, které se zaměřují na mladé firmy, a taky hedgeové fondy.

Strategie Yaleského nadačního fondu, který spravuje 41 miliard dolarů, je rizikovější než „u Nobelů“. Ale protože nejsou cílem firmy z burzy, není denní kolísání jejich hodnoty tolik vidět.

I harvardská univerzita investuje. „Harvard je oproti Yale smutný příběh. Často se v posledních letech měnili portfolio manažeři.  Harvardu bývají vyčítáno náklady na řízení a výsledky nejsou úplně dobré. V posledních 10 letech se jejich portfolio zhodnotilo jenom o nějakých 5,3 %.“

Tyto investice jsou otevřeny kvalifikovaným investorům, od určité výše majetku, inspirace se pro běžného investora hledá těžko. Ale jedno kopírovat lze. „Dlouhodobá vize a držení je strategie, která funguje,“ uvažuje Píchová.

Jak se investuje pro norské důchodce?

Norský penzijní fond byl otevřen v roce 1996, mimochodem až tři dekády poté, co Norové začali s těžbou ropy. Jde o vůbec největší fond na světě, který investuje do akcií.

„Mají  72 % všech prostředků zainvestováno v akciích na veřejně obchodovaných trzích, všude po světě, ale neinvestují do norských firem, aby se diverzifikovali.  Nějakých 25% je v dluhopisech a v nástrojích peněžního trhu a malou část portfolia necelé 2 % tvoří nemovitosti a 0,1 % je v obnovitelných zdrojích,“ shrnuje Anna Píchová.

Portfolio má objem skoro 1,7 bilionů dolarů. „Jejich strategie je investovat do velkých akcií, mají Microsoft, jehož jsou největším akcionářem, Apple, Nvidii, Alphabet, Amazon, Metu. Do první desítky se dostal i tchajwanský Semiconductor a evropské  Novonordisk a ASML,“ vyjmenovává analytička.  Obdobné diverzifikace mohou podle ní drobní investoři docílit jednoduše skrze ETF.

Dlouhodobý výnos za celou existenci fondu je poměrně nízký, 6,3 %. Ve fondu je i česká stopa, a to ve formě akcií Komerční banky nebo Monety,  v minulosti i  Kofoly. „Norové“ dají v ve výběru firem na ESG kritéria, v září kvůli nim z portfolia vyškrtli zbrojaře General Dynamics.

Kanadská inspirace

Zhruba pětinu výnosů norských fondů  vyčerpá norský státní rozpočet. „Nicméně jsou tam pravidla, aby se to nezvrtlo a aby ten majetek a ta hodnota byla zachována hlavně pro ty budoucí generace, až ropa jednou dojde,“ podotýká Píchová.

Taky Kanadský penzijní plán slouží pro výplatu důchodů.  Pravidelně do něj přitékají peníze z důchodových odvodů. „Za posledních 10 let zhodnotil o 9,2 % ročně v průměru, což je poměrně solidní na tu jeho velikost, protože je v něm nějakých 645 miliard dolarů,“ rekapituluje Píchová.

Oproti norskému fondu, který se drží indexů, jsou kanadské penzijní fondy aktivním investorem. „Spravují zhruba 30 % akcií, mají také docela dost private equity, zhruba 13 % jsou kreditní investice, zhruba 8 % portfolia je v nemovitostech a dalších 8 % v  infrastrukturních projektech. Rozložení toho portfolia je inspirací,“ míní analytička.

*****

Je pražská burza místo, kam investovat na důchod? Slabiny českého kapitálového trhu probere speciál investičního podcastu Ve vatě s šéfem Burzy Petrem Koblicem, investorem Ondřejem Tomkem a ekonomkou Janou Matesovou.

Investiční podcast Ve vatě natáčel opět naživo s diváky v pražském Vnitroblocku. Tématem bylo tentokrát fungování českého kapitálového trhu.

To, že Češi málo investují, se projeví na jejich finančním zázemí v penzi, ale i na bohatství celé ekonomiky. „Evropa klesá v počtu obyvatel a zároveň tu obyvatelé oproti Spojeným státům chudnou tím, že si investují míň. Za dvacet až třicet let tady můžeme očekávat větší množství chudších důchodců, ta ekonomika bude obecně chudší, nebude schopná reagovat. Vlády by do toho měly vstupovat nastavováním podmínek,“ říká jeden z hostů podcastu, investor Ondřej Tomek.

Spolu s ním debatovali ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně Česka při Světové bance, a generální ředitel Burzy cenných papírů Petr Koblic. Videozáznam diskuze Ve vatě publikujeme na Seznam Zprávách v pondělí. Audio najdete ve všech podcastových aplikacích.

*****

Laciný byt mu utekl mezi prsty. Bitcoiny prodal příliš brzy. Akcie znovu nakoupil příliš pozdě. A odmítl protiinflační dluhopisy. Ekonom Dominik Stroukal se v podcastu Ve vatě rozpovídal o svých investičních průšvizích.

Dominik Stroukal začal investovat na vysoké. „Nepodařilo se mi toho dost,“ říká. Ve své investiční kariéře vytipoval několik momentů, kdy se zpětně viděno nerozhodl dobře.

1. Nechal si utéct levný byt

První chybné rozhodnutí udělal Dominik Stroukal před deseti lety, týkalo se vlastního bydlení. „Dlouho jsem se držel úvahy, že dokud nemovitosti zdražovaly pomaleji, než mi rostly příjmy, tak jsem si chtěl užívat a potom dosáhnout na lepší byt. Nakonec jsem dostal od manželky befelem, že se stěhujeme, čekali jsme dítě,“ vzpomíná.

To už byly ceny bydlení v Praze na rekordech a Stroukal mohl jen litovat, že si nechal utéct mnohem lacinější byt před pár lety. „Měl jsem podepsanou už rezervační smlouvu na byt na Letné za dva miliony, neposlal jsem rezervační poplatek, což bylo asi 20 000 Kč. Dneska byt na Letné za dva miliony úplně neseženeš,“ uvedl v podcastu Ve vatě.

2. Prodal bitcoiny moc brzy

Nákup rodinného bydlení byl draze vykoupen jiným bolestivým rozhodnutím. Aby pokryl požadavek banky na vlastní zdroje, musel Dominik Stroukal odprodat velkou část svých bitocoinů.

„Psychicky mě to bolelo úplně nejvíc. Budil jsem se ze spaní a přemýšlel nad tím, jestli nepotřebuju pomoc odborníka. Na Clubhouse (sociální síť, pozn.red.) jsem si v noci povídal s psycholožkou, co má člověk v takové situaci dělat,“ vzpomíná fanoušek bitcoinu.

„Musel jsem prodat pár bitcoinů. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než prodat a koukat se, kolik bych býval teď mohl mít bytů, kdybych to udělal později, protože pak bitcoin vystřelil ještě několikrát nahoru. A to tě samozřejmě budí ze spaní,“ vzpomíná Stroukal. Ani ze zbytku bitcoinů nemá Stroukal radost. „Od toho, co mi zbylo, jsem ztratil klíč. Jeli jsme na lodi a spadl do Vltavy.“

3. Seděl „na cashi“ příliš dlouho

Na začátku roku 2022 Stroukal pod dojmem negativních geopolitických výhledů prodal své akciové portfolio a rozhodl se držet hotovost. Vychytat správný moment pro opětovný nákup akcií už se mu nepodařilo.

„Člověk vychytá vrchol, myslí si, že je král. Ale to dno jsem nevychytal ani náhodou. Naskočil jsem pozdě. Kdybych se na to všechno vykašlal, tak jsem si ušetřil trápení a ostudu a mohl jsem na tom být zhruba stejně. Sednout si na ruce by bylo výhodnější,“ zpytuje svědomí Stroukal.

Své nové portfolio trochu revidoval. Omezil stock picking, tedy už tolik nevybírá jednotlivé akcie, podruhé už například nenakoupil akcie společnosti Disney. A investuje zejména do akciových indexů.

4. Nekoupil protiinflační dluhopisy republiky

Protiinflační Dluhopisy Republiky byly pro konzervativní investory jednou z nejlepších investic posledních let. Garantovaly výnos, který kopíroval inflaci, a ta během poslední inflační vlny dosáhla kumulativně 33 procent.

Stroukal nákup státních dluhopisů odmítá z ideologických důvodů, vnímá ho jako podporu zadlužování státu. „Můj ideologický důvod mě stál nějaké peníze. Byla to sázka na jistotu. Takhle velkou inflaci jsem nečekal ani náhodou,“ rekapituluje makroekonom.

„Pořád mi připadá divné účastnit se podivného dluhopisového přerozdělování, ale možná jak stárnu, tak se budu radši koukat na to, abych zajistil rodinu, než na nějaké ideové přesvědčení na úkor své vlastní peněženky. Ale sázka na kapitalismus a ještě navíc ten americký mi pořád připadá nejrozumnější,“ shrnul Stroukal.

Jaké investice se Dominiku Stroukalovi naopak povedly? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.

*****

Zatímco české ceny dohánějí západ, mzdy zůstávají východní. „Je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko a Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ říká ekonomka Jana Matesová. Česko si musí najít novou konkurenční výhodu.

Česko přestalo být lacinou zemí. Inflační vlna zvýšila ceny, spolkla lidem část úspor i reálných mezd. Když státy porovnáváme podle parity kupní síly, tedy podle toho, kolik si za průměrný plat mohou jeho obyvatelé koupit, jsme na tom hůře než v roce 2019.

„Cenová úroveň nám otekla. Lidé vidí, že si ze svých mezd nekoupí tolik jako v roce 2019. Je to spojené s poklesem mezd,“ vysvětluje ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. Za průměrný příjem si lidé v tuzemsku se zohledněním cenové hladiny mohou koupit zhruba tolik jako obyvatelé Slovinska nebo Litvy. To Polák si za průměrný plat ve své zemi pořídí sice ne o moc, ale více.

Ještě lépe jsou na tom Italové či Finové a samozřejmě Němci. „Němec si za průměrný plat při tamní cenové úrovni koupí o 80 procent více zboží a služeb než Čech,“ vypočítává ekonomka. Méně než Čech si za svou průměrnou mzdu naopak nakoupí Řek nebo Portugalec.

„Slováci jsou na tom zhruba jako Portugalsko čili ta cenová hladina je tam relativně vysoká k tomu, kolik si v průměru vydělávají. Za námi jsou i Bulhaři, Rumuni,“ porovnává Jana Matesová.

Skoro všechno tu bylo levnější

Ještě v roce 2020 byly ceny skoro všeho, až na služby operátorů, nižší než průměr Evropské unie. Oblečení, potraviny, alkohol, náklady na bydlení… S inflační vlnou se to výrazně změnilo. Česká inflace patřila spolu s tou v pobaltských státech k nejvyšším, brzy začala a dlouho trvala. Mnohé z cen během ní dohnaly unijní průměr.

„Ceny potravin před nástupem, vlastně v roce 2019 nebo v roce 2020 představovaly 89 procent průměrné hladiny cen potravin v Evropské unii a vyrostly rychle, zejména během roku 2022, skoro k tomu průměru. To byl velký nárůst. Rostly i ceny oděvů, když jinde v Evropě nerostly. Ceny elektroniky v jiných zemích Evropské unie klesaly, ale u nás stále rostly,“ vypočítává ekonomka v podcastu.

Podle Jany Matesové to lze vnímat i pozitivně. „Z hlediska obyvatel není žádnou ctí být levná země. Chcete mít zemi, která má sice vysoké ceny, ale taky vysoké mzdy, která má prostě vysokou kupní sílu. Takže je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko, Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ míní někdejší zástupkyně ČR u Světové banky.

Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.

Mzdy poklesly nejvíc z EU

Zatímco ceny se přiblížily „západu“, měřeno čistou mediánovou mzdou zůstávají Češi nadále „na východě.“

Studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z letošního roku srovnávala své členské země z hlediska toho, jak jim poklesla úroveň reálných mezd od konce roku 2019 do konce prvního čtvrtletí letošního roku. „Největší pokles byl o 7,5 procenta. To jsme nebyli jenom my, ale také Švédsko,“ všimla si ekonomka Matesová.

Česká inflace nastoupila také dříve než jinde v Evropě. „My jsme už v roce 2021, čili před agresí Ruska proti Ukrajině, ale taky před nástupem této vlády, měli velkou energetickou krizi s pádem Bohemia Energy a dalších podniků. A to velmi zvýšilo ceny energii pro ty, kdo byli buď na spotových cenách a nebo měli kontrakty, které jim končily,“ vzpomíná Jana Matesová.

Že Česko už není lacinou zemí, má vliv i na jeho konkurenceschopnost. Výhodu levné energie a vstupů musí podle Matesové nahradit velké inovace. „Bude nesmírně důležité zaměřit se na velkou inovační aktivitu v oblastech, které nejsou energeticky náročné, protože my nebudeme mít levné energie. Levnou práci mít nechceme a takže potřebujeme něco, co bude mít veliký inovační potenciál.“

Zajímá vás víc? Poslechněte si celý podcast na téma „už ne levné Česko“ nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.

*****

V pohraničí vznikly v posledních deseti letech velké průmyslové zóny. Zaměstnávají tisíce lidí, přinášejí miliardy do rozpočtu. Ale region nebohatne. Méně peněz do metropole, více menším městům, vyzývá byznysmen Milan Kratina. Ten patří mezi nejbohatší Čechy a je zakladatelem holdingu Accolade.

Karlovarský region má řadu nelichotivých prvenství. Nejnižší mzdy, nejvíc exekucí, nejhorší školství. Expremiér Andrej Babiš ho označil za „nejhorší kraj úplně ve všem“. Firma Accolade, která staví průmyslové parky, si ale právě tento region vybrala pro své obří investice. Za poslední zhruba dekádu do výstavby šesti průmyslových parků na Chebsku a Teplicku „nasypala“ přes 18 miliard korun.

„Tyhle naše regiony jsou skvěle umístěné. Nemusí se cítit méněcenně. Opravdu není lepší místo v Evropě, odkud můžete dodávat, než je Karlovarský kraj. Možná ještě Plzeňský kraj je stejně dobrý. Když se nám povede zvednout školství, to je alfa a omega, budeme investovat do infrastruktury a povede se nám víc propojit region s Bavorskem, tak má ten region ohromný potenciál růstu,“ vyjmenovává úkoly pro vládu jeden z nejbohatších Čechů.

Jenže Karlovarsko a Ústecko, kde Kratina se svým byznysovým partnerem Zdeňkem Šoustalem také podnikají, bohatnou pomalu. Jeden z problémů je nastavení rozpočtového určení daní, řekl Kratina. Systém, který říká, jak se mezi obce a stát rozdělí celkové vybrané daně, by měl podle šéfa Accolade obce výrazněji zvýhodnit.

„Lidé nevidí přínosy, které haly pro ně osobně budou mít. Kdyby věděli, že každý rok dostanou vysoké desítky nebo malé stovky milionů korun, tak by hned mohli říkat: Něco se tu sice bude stavět, ale budeme tady mít víc peněz na lékaře, na učitele, na školky, na školy,“ řekl Kratina ve speciálu podcastu Ve vatě, který vznikl v rámci volebního vysílání Seznam Zpráv.

„My nedokážeme motivovat obce a kraje k tomu, aby rozvíjely svoje průmyslové zóny. Z našich hal jdou dneska miliardy korun do státního rozpočtu a jednotlivé obce a města z toho vlastně nedostávají vůbec nic nebo dostávají extrémně málo ve srovnání s Německem, Polskem, Rakouskem, Holandskem. A tím pádem se nám nezavírají ty nůžky. Kraje nám nebohatnou a města nám nebohatnou a je to právě tím, že peníze jdou do Prahy,“ kritizuje Kratina.

To má i politické dopady, příhraniční oblasti volí jinak, podotkl Kratina. „Pokud chceme být vzdělanější a soběstačnější a nechceme, aby lidé volili extremisty, tak musíme bohatství rozdělovat mezi regiony rovnoměrněji, to by měla být zásadní politika vlády.“

Základem jsou dobré školy

Za klíčový problém „pohraničí“ má Milan Kratina kvalitu vzdělávání. Protože je český vzdělávací systém málo propustný, děti rodičů se základní školou nebo učilištěm končí nejčastěji také jen se „základkou“ či výučním listem, následně s nízkým platem a častěji než kde jinde také s exekucí na krku.

Firmy ale chtějí logicky budovat tam, kde jsou kvalifikovaní zaměstnanci. „Jeden z našich nájemců měl být výrobce tlumičů pro BMW a Volvo. Svoje výzkumné a vývojové centrum ale nakonec vybudoval v Polsku, protože nevěřil Chebu a karlovarskému regionu, že by tam byl dostatek  inženýrů,“ říká Kratina, jehož společnost staví právě i v Polsku, Německu, na Slovensku či ve Španělsku.

Podle byznysmena musí změna začít už na základních školách, střední školství je zase příliš rozdrobené. „Máme hrozně moc odborných středních škol a učňáků, víc než 230 oborů a máme málo všeobecného vzdělání, jen 30 %, Evropská unie má 50 %. Všeobecné vzdělání je extrémně důležité pro digitální ekonomiku a zástupci digitální ekonomiky jsou právě ti, kteří se dneska o ten region zajímají nejvíc. Pro společnosti z e-commerce je Karlovarský kraj úplně perfektní,“ uvedl.

„Mrháme talentem a děti nejdou na střední školy, na které by mohly jít, protože na nich není dostatečný počet míst. To je osmdesátková ekonomika. Nutíme je, aby byly autoklempíři. Já ale nechci, aby naše děti byly kamioňáci. Věřím, že kamiony budou autonomní a naše děti je budou vyvíjet,“ říká Kratina.

Karlovarský kraj je jediným v České republice, který nemá vlastní vysokou školu. V poslední době se region snaží situaci změnit. „Kraj dneska ve spolupráci se Západočeskou univerzitou chystá polytechniku. Je to krok dobrým směrem, ale zase to ukazuje, že nemáme žádné ambice,“ míní Kratina, který fandí ideji česko-německé univerzity.

Vybudujme česko-bavorskou univerzitu

„Bavoráci můžou jako nejbohatší region čerpat peníze jen na přeshraniční spolupráci, takže já bych udělal česko-bavorskou vysokou školu pro digitální ekonomiku Cheb–Waldsassen. Vzít ten talent z Bavorska a talent z České republiky, protože v regionu jsou nejlepší a největší hráči v oblasti jako e-commerce,“ popisuje Milan Kratina.

Region přitom trápí „odliv mozků“. Slabá nabídka vzdělání nutí mladé z kraje odcházet, ročně se z kraje vystěhuje tisíc studentů a přes polovinu z nich už se nevrátí. Část obyvatel zase pravidelně pendluje za prací do Německa.

Podle Kratiny je blízkost hranice i 35 let po revoluci stále cítit. Nejen na špatné přeshraniční dopravě, ale i opticky. „Chebané říkají, když jedou do Bavorska, že jedou do Jižní Koreje a pak se vracejí zpátky do té Severní, protože tam máme ty tržnice,“ glosuje podnikatel.

Celý Karlovarský kraj je podle výzkumů PAQ Research v pásmu destabilizující chudoby, nadprůměrný počet lidí je tam v exekuci, v bytové nouzi nebo v sociálně vyloučených lokalitách.

Nejnižší mzdy

Průměrná mzda v Karlovarském kraji činila ve druhém čtvrtletí 39 031 korun, nejméně v celé republice. Podle Milana Kratiny s sebou kvalitní byznys nese také vyšší mzdy. „Čím zajímavější společnosti máte, tím lepší byznys dělají, mají na něm vyšší marži, nabízejí zajímavější pracovní místa. To je rozvoj ekonomiky. Nebudeme přece pořád držet při životě něco, co sice funguje a je to tradiční, ale ti lidé tam berou málo peněz. Potřebujeme firmy, které lidem dokážou nabídnout mnohem víc peněz. Nesmíme ustrnout před 50 lety,“ přemýšlí Milan Kratina.

Pod střechami Accolade na Chebsku a Teplicku vyrábí či skladují známé firmy Nexans, Raben či Maersk, logistický gigant DHL, Tchibo, ShipMonk, Kaufland. Jde o vysoce robotizované provozy. „To, co v Tchibu dříve dělalo 1200 lidí, dneska s robotizací dělá 350. Nabízí tam 200 extrémně zajímavých pozic jako řízení automatizovaných a robotických systémů,“ vypočítává Kratina.

Bude „sudetská dálnice“?

Třetí zásadní oblastí, která by pomohla regionu zvednout životní úroveň, je lepší infrastruktura. „Dálnice Praha – Karlovy Vary se staví, protože všichni potřebují na filmový festival dojet za hodinu, a ne za dvě. Ale prioritní by mělo být propojení na německé dálnice a železniční spojení s Německem, které dneska vůbec nefunguje.  „Sudetská dálnice“ mezi Karlovými Vary a Ústím nad Labem je něco, co by kopcovitému regionu taky pomohlo,“ myslí si Kratina.

Výstavbě ale leckdy hází klacky pod nohy i stát, stěžuje si Kratina. „Na Plzeňsku nám místní správa z Ministerstva životního prostředí řekla, že podnikáme v osmi zemích, tak přece ten projekt nemusíme dělat v České republice. Ale my chceme investovat i v Novém Boru, protože jsme patrioti,“ uzavírá podnikatel.

*****

Drahé byty, ale i drahé pronájmy. Koupit byt na investici se tak podle experta Libora Ostatka dál vyplatí. Zatímco byt na malém městě budete mít z nájmu splacený už za osm let, v Praze ho musíte pronajímat 29 roků.

Řada Čechů nezná jiné investice než do nemovitostí. Považují je za bezpečný přístav pro své peníze. Při současných cenách bytů i úvěrů se však návratnost takové investice značně prodlužuje.

Podle investiční kalkulačky Sreality.cz se aktuálně nejrychleji vrátí investice do bytu v obci Rotava v Karlovarském kraji. Vzhledem k nízké pořizovací ceně (800 tisíc) bude mít investor peníze zpět za osm let.

„Obec má 3000 obyvatel, tak je dobré si položit otázku, jak půjde byt pronajmout, jsou tady rizika,“ upozorňuje v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek. V České Třebové se vložené peníze vrátí za 15 let, oproti tomu v Praze bude investor na svém až téměř za tři dekády

Ostatek by se soustředil na lokality, kde se koncentruje život. „To jsou města velikosti Svitav, Litomyšle a Klášterce nad Ohří. Ten trh mi přijde zajímavý. Osobně bych cílil na trh sice s dlouhodobější návratností, ale méně rizikový. Právě v lokalitách, kde se dobře pronajímá, kde lidé žijí. Velmi zajímavá skupina jsou studenti v univerzitních městech,“ radí hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance.

V menších městech se lze nájmem stále ještě dostat pod 10 000 Kč. Nejběžnější kategorie je cenová hladina mezi 15 a 20 tisíci. „Specifické jsou Praha a Brno, kde se před pár lety říkalo, že tam bude průměrný nájem 1000 eur a myslím si, že se tam velmi úspěšně dostáváme,“ říká Ostatek. Nárůst nájmů o jednotky procent ročně se dá očekávat i dál.

Co třeba koupit garáž?

Investor začátečník by měl začít s málem. „To znamená byty 1+1, případně 2kk. Jednak je to méně náročné na kapitál a jednak je to komodita, která se z pohledu likvidity pronájmu, hledání nájemníka nejlépe točí,“ radí Ostatek.

Kdo by rád začal ještě opatrněji, může koupit a pronajímat třeba garáž. Výnos může být dokonce vyšší než u investičních bytů. „To je zajímavá komodita. U bytů se s očekávaným výnosem pohybujeme někde mezi dvěma až pěti procenty. U garáže se dá pořídit tato investice s výnosem kolem pěti procent,“ shrnuje Ostatek.

I u garáže je klíčová lokalita, ty pražské se prodávají i za cenu malého bytu například v Klášterci nad Ohří. „Minimální cena, co se dá najít někde na periferii v regionech, je nějakých 250 až 300 tisíc. Nejčastější cena je od 500 do 800 tisíc. V Praze není garáž za 1,5 milionu nic neobvyklého,“ míní Libor Ostatek.

Pronájem se pohybuje od dvou do deseti tisíc, nejčastěji 4500 korun. „Kdo dobře vybere, může dosáhnout výnosu pět procent i výš,“ počítá expert.

Na garáž však není možné vzít si hypotéku. „My je financujeme víceméně spotřebitelskými úvěry nebo úvěry ze stavebního spoření. Ale většina investorů je nakupuje v hotovosti, protože je to nejrychlejší,“ říká Ostatek.

Další zajímavý segment jsou reality v zahraničí. U Čechů hrají prim Rakousko, Španělsko, Chorvatsko a Itálie. „Začínají dávat smysl i některé lokality v příhraničí, třeba Drážďany a část kolem severních Čech. Tam začíná dávat pořízení nemovitosti větší logiku než ty v České republice. V Německu jsou lidé zvyklí si pronajímat,“ uvedl Ostatek.

Levné peníze se blíží

Podmínky pro financování bytů se v dohlednu zlepší. Vstupujeme totiž opět do éry levných dlouhodobých peněz. Ty si banky nakupují, aby měly z čeho poskytovat hypotéky s tříletými a delšími fixacemi.

„Za období tří let, to znamená od podzimu roku 2021, budou peníze nejlevnější. Tehdy cena dlouhodobých peněz vystoupala k šesti procentům a teď se blížíme období, kdy jsou peníze na tři roky a dál, tedy pětileté, desetileté, kolem tří procent. Vypadá to, že budou okolo této hranice oscilovat,“ vysvětluje Ostatek změnu trendu.

Počet poskytnutých hypoték už se po útlumu zvedá. „Příští rok se můžeme dostat do stavu, kdy se bude poskytovat 100 000 hypoték jako před covidem. Viděl bych to na velmi vhodnou dobu investice do nemovitosti,“ avizuje Ostatek.

S vyšší poptávkou však byty opět podraží. „Primárně se zájem překlopí do poptávky po vlastním vlastnickém bydlení, která byla hodně odložena, ale v tu chvíli začne narůstat i tlak. Pokud někdo bude chtít koupit investiční bydlení, tak se ta cena prostě bude zvedat,“ řekl Ostatek.

*****

Týdně aspoň 150 minut rychlého pohybu. K tomu dvakrát silové cvičení. Vyvážená, nejlépe domácí strava, bez polotovarů, doplněná o vitamín D a omega 3 mastné kyseliny. Investice do vlastního zdraví mohou jít za měsíc i do tisíců.

Steve Jobs patřil mezi nejbohatší lidi na světě, své peníze si však moc užít nestihl. V roce 2003 mu diagnostikovali rakovinu slinivky břišní.

„Peníze postrádají smysl, když je člověk nemocný a nemůže si je užít. Za mě je zdraví jedna z nejlepších investic, které můžeme udělat,“ říká Miloslav Šindelář, nutriční terapeut a spoluzakladatel Institutu moderní výživy.

Stejně jako u klasických investic do akcií platí, že čím dříve začneme, tím vyšší „výnos“ lze čekat. I když u zdraví ho exaktně měřit nelze. „Funguje to jako složené úročení. Je dobré začít co nejdříve, protože výsledky se potom zúročí a ve stáří to na sobě velmi signifikantně můžeme poznat. Stačí se ve čtyřiceti na třídním srazu podívat kolem sebe,“ doporučuje Šindelář.

„Pokud nám není fyzicky dobře, produktivita v práci není taková, jako když se cítíme stoprocentně fit, jak potvrzují statistiky,“ dodává analytička One Family Office Anna Píchová. Kdo se dožije více let, má také delší investiční horizont.

Obezita. Alkohol. Málo pohybu – tři věci, které charakterizují tuzemský životní styl. „Podle dat Eurostatu má u nás 60 procent populace nadváhu, dle měření indexu BMI jsme na prvních příčkách v Evropě. A zároveň jsme na prvních příčkách ve spotřebě alkoholu na osobu, je to nějakých 12 litrů čistého lihu na osobu za rok. Jen 7,5 procenta naší populace má každý týden nějakou zdraví posilující fyzickou aktivitu, což je málo,“ shrnuje základní „anamnézu“ české populace analytička Anna Píchová.

Jakými investicemi si lze život ve zdraví prodloužit? Kam směrovat peníze a čas?

Prevence

Češi jsou sice v Evropě na špičce co do počtu návštěv u lékaře za rok, ale na prevenci moc nedají. Po dvaašedesátce se v průměru netěší dobrému zdraví, zatímco v západní Evropě tenhle stav nastává o 10 let později.

Trpí hlavně srdce. „Máme tady více kardiovaskulárních onemocnění, což je nejčastější příčina úmrtí všude na světě, a máme obrovský nárůst diabetu hlavně toho druhého typu,“ podotýká nutriční terapeut z Institutu moderní výživy Miloslav Šindelář.

Česko přitom disponuje rozsáhlým systémem veřejného pojištění, který myslí i na prevenci. „Mám možnost jít jednou za dva roky na preventivní prohlídku k praktickému lékaři a potom dle věku a pohlaví na různé prevence ke specialistům. Specializované screeningy se doplácejí, ale je to pár stovek, tisícovka,“ říká Anna Píchová.

Jídlo

Zakázané potraviny neexistují, říká v podcastu nutriční terapeut Šindelář. „Vždycky je to o množství a o frekvenci konzumace. Co opravdu podporuje naše zdraví, je zvýšený příjem ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, respektive vlákniny, ukazuje se, že snižuje celkovou úmrtnost,“ dodává Šindelář.
Smysl podle experta také dává vyloučit z jídelníčku průmyslově ultrazpracované potraviny jako třeba polotovary typu mražená pizza. „Mají v sobě vysoký obsah energie a málo ostatních nutrientů, často třeba i málo bílkovin, což nás nutí k přejídání,“ podotýká Šindelář. Příjem energie by měl být uzpůsoben tomu, co vydáme.

Kdo chce zhubnout, může sáhnout po aplikacích na monitoring přijatých kalorií. „Lidé, kteří redukují svůj jídelníček, jsou v hubnutí úspěšnější. Obézní svůj energetický příjem podhodnocují v průměru až o 50 procent,“ podotýká Šindelář a připomíná, že lidé zapomínají do kalorického součtu počítat alkohol. Každý gram alkoholu přitom obsahuje sedm kilokalorií.

Velkou investicí mohou být nejrůznější potravinové doplňky, které vyjdou na stokoruny až nižší tisíce korun za měsíc. „Obejdeme se bez toho. Primární je pestrá a vyvážená strava. Má smysl rozumné doplňování vitaminu D3, hlavně v zimních měsících. Případně hořčík a protein, ale vždycky podle toho, co jednotlivci ve stravě chybí. Nebo omega tři mastné kyseliny, protože většina populace nemá dostatečný příjem ryb, kterých bychom měli přijímat minimálně dvě porce za týden,“ připomíná expert na výživu.

Pohyb

Zásadní pro dobré zdraví je dostatek pohybu. „Chůze je skvělá, každý pohyb se počítá, ale za mě nestačí. Čím více pohybu obecně máme, tím jsme zdravější a tím nižší máme riziko celkové úmrtnosti. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je minimum 150 až 300 minut aerobního tréninku za týden,“ říká Šindelář.
Kromě běhu, jízdy na kole či svižné chůze bychom podle Šindeláře měli dvakrát týdně zařadit ještě silový trénink. „Člověk ztrácí ročně jedno procento svalové hmoty. V 60 až 80 letech to opravdu může být velmi signifikantní pokles,“ varuje expert.

Za členství ve fitness klubech či permanentky do plaveckých bazénů platí klienti obvykle zhruba od tisícovky do několika tisíc za měsíc, záleží na lokalitě, typu zařízení a také na tom, zda využívají zaměstnanecký benefit typu Multisport karta.

„Investice do ‚multisportky‘ se vyplatí tomu, kdo chodí cvičit několikrát týdně. Kdo jde jednou týdně, tak je leckdy lepší si platit jednorázové vstupy,“ uvažuje Šindelář. Do začátku doporučuje najmout si kvalitního osobního trenéra. „Až po měsíci, po dvou, po půl roce zjistí, co a jak, může cvičit sám,“ radí. „Pro spoustu lidí je to i dobrá motivace, vědí, že tam někdo čeká, nemohou trénink zrušit,“ dodává Anna Píchová.

Chytrá zařízení

Chytré hodinky, náramky, prsteny či pásy jsou investicí za několik tisíc. Hlídají, kolik času člověk pohybem stráví a jak je intenzivní. Sledují tep, srdce a některé měří i spánek. „Měli bychom měřit jen to, co dokážeme nějakým způsobem ovlivnit a změnit. Za mě to jsou třeba ty kroky. Stačí je měřit i mobilem, je to relativně přesné,“ mírní nadšení z technologií Šindelář.
„Doporučuju monitorovat srdeční klidovou frekvenci, která souvisí s aerobní trénovaností a s tím, jak máme zdravý kardiovaskulární systém. Když se v klidu zvýší nad 100, tak už to znamená nějaký problém a měli bychom vyhledat lékaře,“ uvedl v podcastu.

Z hlediska spánku mohou být aplikace podle něj i kontraproduktivní. „Jsou typy lidí, co si na noc nasadí hodinky a stresují se, jak bude ten spánek kvalitní, to bych obecně nedoporučoval. Z hlediska měření fází hlubokého REM spánku hodinky bohužel nejsou moc přesné, to platí i z hlediska spálené energie,“ varuje.

Spánek

Spánek je nejčastěji podceňovaný faktor zdravého životního stylu. Spánek může ovlivnit denní produktivitu. Lidé, kteří spí méně, se dožívají kratšího věku.

„U mužů je to asi o pět let méně a u žen je to asi o dva roky méně. Nedostatek spánku zvyšuje riziko chronických onemocnění. Spánek ovlivňuje i to, kolik následující den po spánkové deprivaci přijmeme energie,“ uzavírá Šindelář.

*****

Češi by si v Bílém domě měli přát spíš Harrisovou než Trumpa. Ten totiž slibuje cla na dovoz a obchodní válku s Čínou, což bychom poznali na cenovkách i v tuzemsku, říká ekonom Dominik Stroukal.

Demokraté se tradičně  prezentují jako strana, která chce nižší daně pro domácnosti. Republikáni se zase inzerují jako strana „pro byznys“, která prosazuje nižší daně, méně regulací a menší vládní výdaje.

Jenže sliby před listopadovými volbami cílí hodně na středového voliče. „Vypadá to, že Amerika je strašně rozdělená. Libertarián ve mně ale říká, že oba programy jsou si podobnější, než bychom si mysleli,“ míní ekonom Metropolitní univerzity Praha, Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

„Ekonomický program Harrisové v oblasti daní jsou z velké části daňové slevy. Na druhou stranu Trump ve svém programu daňovou slevu na dítě nabízí taky. Spor je v tom, jestli mají mít korporace nižší daně, Harrisová by jim peníze vzala, aby zadotovala ten zbytek. A Trump by jim daně naopak snížil,“ vysvětluje Stroukal.

Republikánský kandidát a miliardář chce velkou část svého programu zaplatit z cel. Na kompletní dovoz do USA plánuje uvalit cla deset procent a na dovoz z Číny by zavedl speciální 60% daň. Kolik by to mohlo vynést?

„V jednom proslovu dokonce naznačil, že cla by mohla být tak silný nástroj, že by jimi dokázal nahradit daně z příjmu. Nevychází, že by z toho dokázal zaplatit své sliby. Ale to platí i pro Harrisovou. Trump by měl v rozpočtu díru výrazně vyšší, ale třeba ještě odhalí, kde by peníze vzal,“ míní Stroukal.

Zavedení cel je pro investory do amerických akcií, ale i pro evropské domácnosti hrozba. Projevilo by se totiž i na cenovkách zboží v Česku. „Pokud mám americké akcie, tak bych samozřejmě chtěl, aby byly daně u amerických korporací nižší, na druhou stranu ta Trumpova cla. Ať už pro moji peněženku tady v Čechách, nebo pro člověka, co má americké akcie, to není nic, co bychom úplně chtěli vidět,“ varuje Stroukal.

Cla by byla rána

Rána do rozpočtů českých domácností by byla dvojnásobná. Americký krok by totiž patrně nezůstal bez odezvy z Číny. „Ta odezva by mohla být stejně silná jako to, co by Trump zavedl. Byl by to zásah do světové ekonomiky. Už se počítá, kolik by každá domácnost mohla na clech ztratit. A to krát dva, pokud by přišla ještě odpověď i z druhé strany,“ předpovídá Stroukal.

Cla jsou podle něj nejistota. I proto je Donald Trump pro trhy horším kandidátem než Kamala Harrisová. „Rozkolísanost trhů je něco, co jim škodí víc než ta jistota, i kdyby byla třeba horší, Trump se může odchýlit od všeho, co dneska říká, protože už nemůže být znovu zvolený.“

Pro výnos z akcií je historicky slibnější demokratická kandidátka. Za demokratických kandidátů rostly výnosy rychleji než za republikánů. Záleží ovšem i na složení Kongresu, připomíná Stroukal.

„Pokud bys chtěla co nejlepší průměrné výnosy, tak napříč všemi periodami je pro malého investora, který má S&P 500, nejlepší mít demokraty v Bílém domě a zároveň rozdělený Kongres. Tam je průměrný tříměsíční výnos statisticky signifikantní 1,75 procenta. Záleží, co jim kongres povolí, nebo nepovolí udělat.“

*****

Rychlý růst ekonomiky se ani za dvacet let nevrátí, předpovídá ekonomka Jana Matesová. Když letos porosteme o procento, bude to úspěch, konstatuje. Stagnace podle ní může trvat dekády.

Česko poroste pomaleji, než se čekalo. Letos jen o 1,1 procenta, říká zhoršený výhled ministerstva financí.

„Musíme zapomenout na to, že by průměrný růst české ekonomiky v příštích 20, 30 letech byl ta 2,3 procenta, který byl předchozích 30 letech,“ varuje ekonomka Jana Matesová. „Když v letošním roce dosáhneme jednoho procenta růstu HDP v české ekonomice, tak to budeme považovat za velký úspěch. A je to relativně nezávislé na tom, co dělá vláda,“ dodává v podcastu Ve vatě.

Prosperitu Česka táhne dolů několik věcí. Kvůli neklidu na mezinárodní scéně jsou trhy nervní. „Létá to nahoru dolů, v cenách zboží jsou vysoké rizikové přirážky. Když je ve světě špatně, a to teď je, tak nemůže být příliš dobře v České republice. Bezpečnostní situace je pravděpodobně nejhorší od druhé světové války přinejmenším v Evropě, ale i ve světě,“ podotýká Jana Matesová.

Nejsme líní, jen moc levní

Nízká prosperita těsně souvisí i s malou produktivitou. „Ne že bychom produkovali málo výrobků, které dodáváme dál, ale mají nízkou cenu.  Ty fáze s vysokou marží přicházejí před tím, než přijde polotovar k nám, anebo až potom. Není to tak, že by česká pracovní síla byla líná nebo neschopná. Máme špatnou strukturu ekonomiky,“ popisuje Jana Matesová tuzemský ekonomický model, pro který se vžila přezdívka „montovna“.

Ten se ovšem vyčerpal už v roce 2016. „Od té doby nám každý rok tato struktura ekonomiky přináší menší a menší zhodnocení. Neztrácíme, ale na dani ze zisku a z mezd se odvádí méně a méně přidané hodnoty. Tohle je potřeba změnit,“ říká ekonomka.

Aby se Česku zase dařilo, musí starý model nahradit nový s vysokými maržemi. „Výzkum, vývoj, vlastní patenty, inovace, vlastní nápady převedené do výroby.  Ta výroba ani nemusí být u nás, ale čerpáte licenční poplatky. Můžou to být i služby. Česká republika je velmi dobrá v informačních odvětvích, v softwarových odvětvích, ve zbrojním odvětví,“ vypočítává Matesová.

Hodnoťme výkon úředníků

Než starý model překlopíme do nového, potrvá podle Matesové, když vše půjde dobře, kolem deseti let. „To neznamená ale, že celých těch 10 let musíme stagnovat. Rychlost růstu bude velmi záležet na tom, jak k tomu bude vytvořené prostředí. Otázka drahých energií je klíčová, ale je to celoevropská otázka.“

Pomohly by i změny ve státní správě. „Česká státní správa se aktivně brání tomu, co je na Západě naprostý standard, hodnocení účinku. V zákonu o státní službě nic jednotlivé zaměstnance nenutí, aby jejich činnost byla permanentně hodnocena. To by prosperitě prospělo,“ říká Matesová.

„Potřebujeme strašně moc osekat byrokracii, aby do zavádění technologických změn úředníci nemluvili a přitom neměli strach, že se na tom spálí a někdo otočí situaci proti nim,“ dodává.

Vyšší daně a vyšší dluhy

Malý růst České republiky bude mít podle Jany Matesové hned několik důsledků. Vláda si bude muset obstarat příjmy jinak, a to z daní. „Pokud bychom dál chtěli mít takové nároky na veřejné služby jako dosud, tak se budou muset zvyšovat daně.  Tím zase bude zpomalovat ekonomika, čili to je začarovaný kruh.“ Šetřit by se podle Matesové mělo zejména na dotacích.

Na mandatorní výdaje jde příliš velký podíl ze státní kasy, na investice pak tolik nezbývá míní ekonomka Matesová. „Ve srovnání se zeměmi Evropské unie nejsme podinvestovaná ekonomika, proti některým vyspělým zemím ale ano.  U nás je to otázka efektivnosti investic a taky jejich posloupnosti. My jsme dokončení dopravní infrastruktury nechali až „na jednou“. Poláci ne,“ říká.

Česko se kvůli nízkému růstu bude dál zadlužovat vysokým tempem, predikuje také Matesová. To bude mít důsledky i pro finanční trhy. „Bude tam velká nabídka vládních dluhopisů, budou přinášet větší výnosy. Když státu  trh nenabídne za levno, bude si muset půjčit za draho od lidí,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance.

*****

Vysoké ceny bytů. Drahé hypotéky. Nízké mzdy. Mix, který může za to, že dostupnost bydlení v Česku je stále nízká. Na byt v Praze se vydělává deset let. I další velká města útočí na rekordní ceny. „Dobře už bylo,“ říká expert.

Na koupi bytu v Praze je potřeba deset čistých ročních příjmů. Vyplývá to z dat Indexu návratnosti, který už 15 let sestavují Golem Finance a realitní server Reality Čechy. Jinými slovy, průměrný sedmdesátimetrový byt v hlavním městě si může člověk pořídit, pokud by deset let pracoval a nekupoval nic jiného.

Průměrná cena bytu v Praze je aktuálně 7,7 milionu. To českou metropoli po přepočtu na průměrnou mzdu řadí v žebříčku cen bydlení před světová velkoměsta jako Londýn nebo Paříž. Méně dostupné bydlení má jen jediné město v Evropě. „Většinou vyhráváme, některý rok se posuneme na druhé místo. Amsterdam v letošních datech Prahu přeskočil,“ komentuje Libor Ostatek, hypoteční expert z Broker Trust a Golem Finance, data z čerstvého Deloitte Property Indexu.

Průměrná cena bytu za celou Českou republiku činí 4,7 milionu korun. I tak mají Češi skoro nejdražší bydlení vůbec, na chvostu žebříčku jsme skončili spolu se Slovenskem, Izraelem, Irskem, Maďarskem, Francií či Chorvatskem. Nejdostupnější bydlení ze sledovaných zemí je naopak v Dánsku, Norsku nebo v Itálii a Řecku.

Levnější byty vydržely jen chvilku

Po loňském výkyvu cen směrem dolů se dostupnost bytů vrací do starých mizerných kolejí. „Zaznamenali jsme určitý pokles cen nemovitostí v loňském roce, ale nebyl tak výrazný. Teď už jsme v mnoha městech s hodnotami nad rokem 2022,“ konstatuje Michal Pich, jednatel realitního serveru Reality Čechy. „Realitní trh se velmi rychle otřepal z negativních zpráv, které přicházely ze všech stran, a vrátil se zpátky. A vsadím se, že za pět let bude cena zase vyšší, než je teď,“ předpovídá odborník.

Nejen Praha už teď přepisuje rekordní hodnoty. Typický, sedmdesátimetrový, byt v Olomouci sice loni zlevnil o 400 tisíc, teď už je ale zpátky na ceně 4,1 milionu. Plzeňský byt slevil v loňském roce taktéž o 400 tisíc, ale i ten už se s cenou zase vrátil přes 4 miliony. Podobný příběh s podobnými cenami píše Zlín. Liberecký byt je po loňském propadu už dokonce dražší než v roce 2022, vyjde na 4,1 milionu korun. A na průměrný byt v Brně je třeba si připravit dokonce 5,5 milionu.

„Spousta investorů byla zkušená z let 2008 až 2012 a nezačali nemovitosti hromadně prodávat,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Michal Pich z realitního serveru Reality Čechy. Tehdy se zalekli přicházející recese, tentokrát už nikoli. „Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování cen nájemného, takže se jim vyplatilo držet a nepouštět,“ říká.

Hypotéky ne a ne spadnout

Ani situace na trhu s hypotékami nákupu bydlení příliš nenahrává. I přes pokles sazeb ČNB se hypotéky dál prodávají za 5 %, uvádí nový Hypomonitor ČBA. Před dvěma lety stály průměrně přes 6 %. Rodinné rozpočty financování bydlení leckdy velmi zatěžuje. „Domácnost vydala 71 % svých čistých měsíčních příjmů na splátku bydlení. Teď jsme kolem 60 %. O zlaté éře se dá mluvit, pokud jsme někde mezi 35 a 40 procenty zátěže, to je snový parametr, který se jen tak nevrátí,“ obává se Libor Ostatek.

Přibývá ale i kupujících, kteří nemají problém ani s financováním druhé, či dokonce třetí nemovitosti, všímá si Michal Pich. „Za 20 let se nám změnil poměr lidí, kteří kupují nemovitosti. Stát dlouhou dobu nenabízel alternativu, jak by si lidé mohli spořit, a pro spoustu lidí je cihla pořád základ jejich mikroinvestičního portfolia. Když má mladá perspektivní rodina nějakou korunu navíc, nemá problém si hypotéku vzít a koupit si třeba druhou, třetí nemovitost a tu pronajímat. A tahle poptávka nám vyhnala ceny tam, kde jsou teď.“

Rostou i ceny nemovitostí v prstencích okolo krajských měst. „Ještě před 15, 20 lety tomu tak nebylo a byl velký trend se stěhovat spíš do města. Ale mám spoustu kamarádů, kteří bydleli ve městě, odstěhovali se na vesnici a tam postavili dům,“ všímá si Michal Pich.

Ještě palčivější je problém bydlení pro stále bobtnající skupinu „singles“. „To jsou kluci a holky, kteří děti neplánují, jsou sami. Pokud je člověk sám a je mu 25, tak běžte a vezměte si hypotéku na 45 000 měsíčně. To je lepší jít do nájmu. Člověk je i svobodnější,“ míní Michal Pich.

Potřebujete skutečně bydlet ve městě?

V příštích dvou letech situace lepší nebude, shodují se Ostatek s Pichem. „Všechny prognózy naznačují, že klíčové parametry nebudou mluvit ve prospěch dostupnosti nějak výrazně. Díky složitosti problému stavebního řízení a kvůli neefektivně nastavenému daňovému systému v oblasti nemovitostí nemáme nakročeno dobře,“ říká Ostatek.

„Dobře už bylo. A pokud to nenaženeme čistými příjmy domácností, tak berme jako úspěch to, když zůstaneme na stejných hodnotách jako nyní,“ domnívá se Pich a doporučuje s nákupem bydlení neotálet. „Nečekat. Popřemýšlet nad konkrétní lokalitou, ta je klíčová. Jestli opravdu potřebuju bydlet v centru Prahy nebo v centru Brna, anebo jsem schopen bydlet někde dál. Definovat si cenové rozpětí a jakýkoliv hypoteční makléř dopočítá v podstatě možnost získání hypotečního úvěru,“ popisuje Pich.

Jak pomůžou Čechům s byty novinky, které chystá vláda? Budou obce stavět vlastní bydlení? A dočkáme se digitalizace stavebního řízení jako v Estonsku? 

*****

Panika po výplachu na trzích je pryč. Recese je ale v Americe pořád cítit ve vzduchu. Ekonomika tam už nešlape jako doteď, říká analytička Anna Píchová. Nejlepší čas nakoupit americké státní dluhopisy, radí.

„To pondělní ráno, kdy na člověka hned po otevření očí vybafne, že akciové trhy klesají o 12 %, nebylo úplně příjemné. Stoupl mi tep, ale pak jsem se uklidnila a začala číst, co se děje,“ popisuje akciová analytička Anna Píchová své „černé pondělí“.

V Japonsku klesly trhy o 12 %, ve Spojených státech kolem čtyř procent. V součtu investoři přišli o biliony dolarů. Po týdnu a půl je ale panika tatam. „Po velkém propadu přišel zase velký nárůst. Většinou to tak bývá, že po nejhorším dnu přijde zase hodně dobrý den. Indexy po týdnu zavřely někde na nule, takže jakoby se vlastně nic nestalo,“ glosuje následný vývoj analytička One Family Office.

Číst z často protichůdných signálů další vývoj je ale podle Píchové nemožné. „Nechci říkat, že na trhu je úplně klid, to určitě není. Obezřetnost je na místě. Říkat, jestli teď trh půjde nahoru nebo dolů, je hádání. Co je zřejmé, v příštích týdnech budou výkyvy větší, americké trhy budou takzvaně hledat směr.“
Z amerického trhu práce v poslední době ale nechodí dobré zprávy. Firmy tvoří pomaleji pracovní místa, i mzdy rostou pomaleji, nezaměstnanost se zvedla, spotřeba zpomaluje. Někteří analytici stále častěji skloňují slovo recese. Jako recesi si v Evropě definujeme období, kdy ve dvou po sobě jdoucích kvartálech klesá HDP.

„To se zatím v Americe neděje, podle posledních dat o HDP, které máme k ničemu takovému nedochází. Když se podíváme čistě na akciové trhy, tak máme téměř za sebou výsledkovou sezónu a ta dopadla dobře, firmy reportují růst zisků okolo 11–12 %. To značí, že tam problémy nejsou,“ míní Píchová.

Firmy vydělávají, ale investoři jsou nervózní

Rozjetá ekonomika ve Státech ovšem poněkud brzdí. „Zaškobrtnutí z minulého týdne ukazuje, jak jsou investoři nervózní a jak sami nevědí, co se děje. Americká ekonomika zpomaluje a už nešlape tak, jak šlapala doteď. Je otázka, jestli pomůže, když Fed (Americká centrální banka, pozn. red.)sníží sazby v září, nebo jestli už to bude pozdě a začnou chodit další a další data, která budou ukazovat na větší zpomalení a na nějaký bobtnající problém v ekonomice,“ komentuje analytička.

Jak se ale v nejisté době zorientovat? Jedna poučka říká, že když nevíš co, udělej to jako Buffett. „Věštec z Omahy“, miliardář Warren Buffett už od začátku roku například systematicky likviduje svoji pozici v Applu. Ve druhém čtvrtletí prodal skoro polovinu svých akcií v této společnosti. Píchová v tom ale žádné signály o propadu velkých technologických firem nečte. „Buffett začal Apple prodávat už v prvním kvartálu. Jeho pozice vzrostla natolik, že tak velké zastoupení jedné pozice mohlo být rizikové,“ vysvětluje Buffettovo počínání.

Slavný investor zaujímá trochu defenzivnější pozici, skupuje například pokladniční poukázky (dluhový papír, který umožňuje půjčování peněz vládě v krátkém období, pozn. red.). „Snaží se využít situace, hotovost může poměrně dobře úročit právě pomocí pokladničních poukázek, ať už nějakých krátkodobějších jako třeba jednoměsíčních, dvouměsíčních, tříměsíčních, anebo může využívat i dluhopisů. Na amerických dluhopisech je zajímavá příležitost i na delších splatnostech, z čeho by mohl pak profitovat v delším období,“ odhaduje Anna Píchová.

Strategie pro vytrvalé, starší i konzervativní

Drobný investor, který pravidelně posílá nějakou částku do podílových nebo indexových fondů, by měl ve své strategii nehledě na korekce pokračovat. „Neuhýbat a dlouhodobě se toho držet,“ radí Píchová. Ztráty v dlouhém horizontu „vysedí“, akcie se s velkou pravděpodobností zase dostanou na růstovou trajektorii. „Investoři se nenechali vycukat. Spíše při poklesech nakupovali. To je samozřejmě lepší než čekat, až to pak začne růst. A určitě lepší než zběsile prodávat,“ radí analytička.

Čím delší investiční horizont investor má, tím lépe se chrání před nepříznivými vlivy. „Pokud mám horizont jen 10 let, tak tam riziko, že nevydělám nebo že o peníze přijdu, nějaké je, jak nám ukazují historická data. Když je investiční horizont už 20 let a více, tak tam je riziko, že bych nevydělala aspoň tolik, aby mi to pokrylo inflaci, velmi malé,“ říká Píchová.

A kdo očekává recesi nebo dokonce ztracenou dekádu, kdy ekonomika roky v řadě neporoste, může nakoupit dluhopisy. V tomto okamžiku zejména ty státní americké doporučuje právě Píchová. Zatímco u nás pokles sazeb už přišel, USA změna teprve čeká. „Teď je ta příležitost. Sazby jsou vysoké a čeká se, že půjdou dolů. A dluhopisy by z toho měly profitovat.“

Americké dluhopisy jsou varianta i pro ty, kteří zvažují přesun stále méně úročených úspor ze spořicích účtů. „Není to samozřejmě tak konzervativní jako třeba spořicí účty nebo termínované vklady, ale je to v obdobném konzervativním ranku,“ míní Píchová.

Dluhopisy jsou bezpečnějším aktivem než akcie, za menší riziko platí ovšem investor menším výnosem. „Očekávaný výnos se o pár procentních bodů sníží. U starších lidí, jako jsou padesátníci a výš, kteří chtějí portfolio diverzifikovat, tak to smysl dává,“ vysvětluje analytička v podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači.

*****

Střední třída jako by přes noc zchudla. Učitel, úředník či řemeslník – poslední tři krize daly střední třídě zabrat. I ten, kdo měl solidní práci, cítí zhoršení životního standardu. Teď už ale bude líp, předpovídá ekonom Stroukal.

„Já si vždycky představuju Homera Simpsona. Z jedné práce, přestože není nijak extra kvalifikovaný, dokáže utáhnout rodinu se třemi malými dětmi. Nějaké úspory udělá. Má dům, auto, i když to není „bávo v plné palbě“. Zbývá mu na pivo. Ale když mu přijdou složenky, rozčílí se. Nežije v luxusu,“ popisuje střední třídu, do které spadá až 70 % Čechů, v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha.

Podle ekonomických pouček definuje příslušníka střední třídy mzda či plat ve výši 80 % mediánu až po jeho dvojnásobek. „Český Homer Simpson“ tedy bere mezi 29 až 73 tisíci hrubého za měsíc. Sociolog by definici rozšířil ještě o stabilní profesi, stabilní bydlení, ať už v nájmu, nebo ve vlastním, možná vlastní auto.
V posledních letech se ale obrázek střední třídy mění. Řada lidí, kteří mají vzdělání, slušnou, často i respektovanou práci, na dříve samozřejmé věci, jako je třeba dovolená, kultura, koníčky, najednou nedosáhne. Životní standard se jim po krizích – finanční, covidové a následně energetické – citelně zhoršil.

Člověk se přes noc cítil chudý

„Člověk s normálním zaměstnáním sice nemusel ‚chodit k lichváři‘, ale když mu najednou vyskočila hypotéka, protože musel refixovat kvůli vyšším úrokům, když mu vyskočily ceny energií a do toho se rozbilo auto, tak se přes noc mohl cítit chudý. Předtím mu na konci roku zbývalo na jednu hezkou dovolenou, teď ji nemohl mít,“ ilustruje novou realitu některých lidí Stroukal.

Prožívali ji třeba zaměstnanci státu. „Viděli jsme poměrně silný pokles reálných mezd i reálných platů. Pokud inflace mezi roky 2019 a 2023 vyrostla o 40 % a platy některých zaměstnanců státu vzrostly o 14 %, tak to je významný pokles reálných příjmů. Přišla nejen zhoršená kvalita života, ale i frustrace,“ komentuje ekonom.

Jestli se člověk cítí, nebo necítí být chudý, záleží do velké míry na tom, zda vlastní bydlení. Získat ho je i pro středně příjmové v současné době martyrium. „Není to jen o cenách nemovitostí, ale hypotéka je drahá a nevypadá to, že by měla klesat na úroveň, na kterou jsme předtím byli zvyklí. Člověk, který bere 40 nebo ve dvou 80 tisíc hrubého, tak když zaplatí 15 000 za hypotéku nebo 20 000 za nájem, tak to je ve výdajích obrovská položka. Něco dáte za jídlo, něco dětem za kroužek a na konci vám nezbyde ani na tu dovolenou,“ říká Stroukal.

Chudí chudnou, bohatí bohatnou

Zklamání může, jak varují sociologové, vést k rozdělování společnosti, k nárůstu politického populismu, k rozmachu extremistických stran, což bylo ostatně vidět i například na výsledku voleb do Evropského parlamentu.

V posledních letech se česká střední třída scvrkla o nějaká 4 %, odhaduje ekonom. Část se přelila do kategorie nízkopříjmových, přibylo ale i těch nejbohatších. „Nejbohatší v krizi bez problémů rostli, nestojí tolik na příjmech ze zaměstnání. Mají příjmy i z akcií a majetku. Když se srazily úrokové sazby dolů, tak jim akcie vyskočily, rostly i ceny nemovitostí,“ říká v podcastu Stroukal.

Stát živí střední třída

Ztenčování střední třídy je pro stát problém. Jako velká masa lidí totiž platí nejvíce na daních a odvodech. „Minimálně v objemu střední třída skutečně příjmy státu vytváří. Stát z ní dostává nejvíc peněz. Nejbohatší se daním umí vyhnout. Daňová optimalizace je pro ně procentuálně levnější. Když jim daně zvyšují, nedá se od nich vybrat tolik. Ale střední třída tomu neuteče, ta se oholit dá,“ říká Stroukal.

Co naopak této skupině nejvíce pomohlo, říká ekonom, bylo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu, které téměř před čtyřmi roky prosadilo ANO, ODS a SPD. Státní rozpočet to vyšlo na 130 miliard korun.

„Na druhou stranu s konsolidačním balíčkem přišli o školkovné, zdražila DPH, vyšší nemocenské pojištění taky pár stovek udělá, do toho vyšší daň z nemovitosti. Ale snaha byla, aby to zasáhlo všechny,“ říká Stroukal z pozice člena Národní ekonomické rady vlády, která se na úsporném balíku podílela.

Taky OSVČ, z jejichž řad se střední třída často rekrutuje, musela ke konsolidaci přispět. Od letoška jim vzrostl minimální vyměřovací základ pojistného na sociální po pojištění. Typickým členem střední třídy jsou ovšem i státní zaměstnanci. Podle Stroukala jim bude vláda na podzim „podstrojovat“.

Erár i firmy čeká růst platů

„Půl milionu lidí placených ze státního rozpočtu. Čím blíž bude k volbám, tak se bude řešit, jestli jim zvedat platy. Klidně pojďme přidávat na platech, ale pokud jsme schopní to něčím vykompenzovat. Bojím se, že to bude předvolební dáreček. Tady máte peníze, jste střední třída. Je vás hodně, jsou to hlasy,“ říká Stroukal.

I zaměstnance mimo erár čeká letos přidávání. „Z poslední prognózy ČNB krásně vyplývá, že by mělo být líp, protože nominální mzdy pořád porostou, v průměru někde nad sedmi procenty, inflace bude na dvou. Takže reálně si můžeme přidat 5 % čistého. Což by mělo podpořit i spotřebu,“ má za to makroekonom.

„Když všechno dopadne dobře, tak by se střední třída měla dostávat z nejhoršího. Ceny energií asi nespadnou tam, kde jsme je znali, ani úroky nespadnou tam, kde jsme je znali, mzdy se zatím nevrátí tam, kde bychom je chtěli mít, ale už nebudou propadat,“ předpovídá Stroukal.

*****

Vyspělé státy stárnou. Lidí, kteří vydělávají, ubývá a penzistů je stále víc. Senioři v bohatých zemích se bojí dlouhověkosti a přestávají utrácet, přestože mají enormní úspory. Tím táhnou ekonomiku dolů.

Japonská ekonomika přežila zemětřesení, tajfuny i jadernou havárii ve Fukušimě. Zdaleka nejvíc jí však dává zabrat stárnoucí společnost. Růst se totiž už řadu let nekoná.

Vysoký podíl „boomerů“ zatápí i americké ekonomice. Generaci „baby boomers“, tedy kohortu narozenou v letech 1946 až 1964, nazval týdeník The Economist před časem nejšťastnější generací na světě. Nezažila války, těžila z ohromného ekonomického růstu a nízkých úrokových sazeb.

Tihle šedesátníci až osmdesátníci vlastní v Americe v součtu 76 miliard dolarů, přes polovinu čistého jmění celé společnosti, přitom sami tvoří „jen“ pětinu populace. Své úspory starší Američané neváhali až do roku 2015 utrácet, všímá si The Economist. V poslední dekádě však ochota spotřebovávat prudce klesá.

Proč senioři škudlí?

Podle ekonomky Jany Matesové jsou za „škudlením“ tím tři důvody.

Hlavně prodlužující se střední délka života. „Ta generace se zvětšuje a žije delší dobu. Co jsme si uspořili, nemůžeme roztočit na zábavu. Za druhé si západní společnosti uvědomují, že se naše děti, a začíná se to týkat i České republiky, už o nás nebudou starat. Že budou muset spoléhat na pečovatele, které si budou muset platit anebo doplácet. Nově vytvořená střední třída boomerů začala mít navíc pocit, že by něco měla dětem odkázat,“ říká v podcastu Ve vatě.

Čeští penzisté ani nedostali příležitost zbohatnout. „Jsme v úplně jiné situaci. U nás to boomerská generace ‚odnesla‘. Narodila se těsně před nástupem komunistického vedení země. Do doby naprosté ekonomické degradace, kdy Československo kleslo z první do páté desítky zemí podle ekonomické vyspělosti. Ti, co něco zdědili, tak o to přišli při znárodňování. Všichni ostatní dostávali přibližně stejně,“ popisuje československou realitu Jana Matesová.

„Nejstarším“ národem v EU jsou Italové, následovaní Řeky, ale i Česko už pociťuje, jak chutná stárnutí. Momentálně v tuzemsku připadá na sto lidí ve věkové skupině mezi 20 a 64 lety celkem 35 seniorů. Ale v polovině století bude muset stovka ekonomicky aktivních živit už 54 starších.

Vraťte poplatek u lékaře

„Bude čím dál méně lidí na práci, ale ruce a krky, které budou potřebovat peníze z daní na spoustu účelů, budou čím dál nataženější a hladovější,“ míní Jana Matesová. Výdaje na penze a zdravotnictví se zvětší a vlády se budou víc a víc zadlužovat, avizuje ekonomka.

„Přijde větší tlak na inflaci a relativně vysoké úrokové sazby. Úrokové sazby na úvěrech nebudou příliš klesat, na to úplně zapomeňme,“ varuje a dodává, že HDP porostou pomaleji.

Penzijní systém vláda po letech debat mění. Na větší nároky ve zdravotnictví se ale podle Matesové Česko zatím nepřipravuje. Přitom spoluúčast na financování péče bude nevyhnutelná, míní ekonomka.

„Je třeba nějaká forma spoluúčasti, přinejmenším tím poplatkem za návštěvu lékaře, který byl v době, kdy byl zaveden, v ceně tří lahvových desítek piva. Je dramaticky potřeba změnit celé vnímání veřejných služeb.“

Nepříznivý výhled pro veřejné rozpočty může zvrátit pokrok, věří někdejší zástupkyně Česka při světové bance Jana Matesová. „Může to zvrátit jenom opravdu dramatický technologický rozvoj, který hodně zvýší produktivitu práce. Může to vylepšit migrace, ale může to i zhoršit, pokud by šlo o migranty, kteří se navěsí na sociální systém,“ míní.

Jak se na život ve stárnoucí společnosti přichystat? Myslí banky na zvětšující se starší klientelu?

*****

Vrchol chalupářské sezony, kdy prodejci šponují ceny chat a chalup na maximum. Letos jdou ale proti trendu. V některých regionech až o 15 %. Průměrná cena je 2,5 milionu, výjimkou ale nejsou ani roubenky za 15 milionů.

Chalupy si Češi za komunistů pořizovali jako únik před režimem. Když zavřela hranice pandemie, začali lidé masově skupovat všechno, „co mělo střechu“. S odchodem pandemie romantika víkendů mimo civilizaci opadla. A minusy vlastnictví rekreační nemovitosti v některých případech převážily na výhodami.

Od loňska tak v inzertních nabídkách chalup přibývá, aktuálně lze vybírat odhadem ze zhruba 3500 rekreačních nemovitostí a ceny padají. Důvodů je víc. „Přišla energetická krize, krize inflační. Všechny náklady spojené s provozováním těchto typů nemovitostí šly nahoru. Pokud odstřihneme extrém covidu, trend zájmu o chalupy dlouhodobě klesá,“ podotýká v investičním podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači, realitní expert Libor Ostatek.

Kde jsou chalupy nejlevnější a kde nejdražší

„Pokud je nemovitost v lokalitě s geniem loci, v dobrém technickém stavu, nebo dokonce po rekonstrukci, tak si movitějšího zákazníka najde. Bez problému se prodává za 10 milionů korun i více. Roubenka kolem 15 milionů není nic výjimečného,“ říká Libor Ostatek ze společností Broker Trust a Golem Finance.

Kromě nemovitostí na horách a v podhůří je draze naceněný ještě jeden specifický segment. „Američani tomu říkají ‚water front‘, u nás je to chata na břehu přehrady. Mám svoje molo, u něj paddleboard, loďku. Na Slapech stojí taková úplně normální chata přímo u vody 16,5 milionu,“ zmiňuje příklad z inzerce Ostatek.

Kromě typu a stavu objektu hraje hlavní roli lokalita. Ceny padají nejen na Vysočině, nejvíce oproti loňsku klesly na Karlovarsku (o 16 %), na Ústecku (o 10 %) nebo v Moravskoslezském kraji. „Pěkná roubenka vedle bývalého povrchového dolu, to není úplně ono,“ komentuje expert Ve vatě.

U ležáků usmlouváte slevu

Do konce roku budou podle Ostatka ceny rekreačních objektů v průměru stagnovat. „Předpokládáme, že letos ceny neporostou, protože jsme v ekonomickém útlumu a vzpamatováváme se z inflačního šoku. Pokud se HDP dostane do většího růstu, tak v jarní sezoně může opět dojít k trendu nárůstu ceny. Hypotéky bychom mohli mít o procento níž, i když chaty a chalupy nejsou typický hypoteční produkt,“ odhaduje Libor Ostatek.

U tzv. ležáků – objektů, které leží v nabídce i několik let – bude podle Ostatka prostor pro slevu. „Spousta lidí zvažuje, jestli to má do budoucna smysl. Asi nejmenší dilema mají ti, kteří k chalupě nemají rodinné nebo historické pouto. Pokud narazím na někoho, kdo na tom nelpí, tak bude otevřený tu cenu upravit.“

Na co si dát při nákupu rekreační nemovitosti pozor? Jak koupit chalupu snů, a ne černou díru na peníze? Poslechněte si celý podcast Ve vatě!

*****

Menší firmy začnou dohánět ty velké. Velká technologická sedma dál poroste, i když ne tak rychle. A firmám ze spotřebitelského sektoru se začne dařit. Tři trendy, které v příštích šesti měsících na trzích čeká analytička Anna Píchová.

První pololetí letošního roku bylo pro trhy dobré. „Nicméně výborné bylo jenom pro pár akcií, takže i když se zdá, že indexy vzrostly hodně, tak je táhlo nahoru pár titulů,“ podotýká Anna Píchová, akciová analytička One Family Office. Jde především o „velkou sedmičku“ zejména technologických firem.

Nejznámější americký index S&P 500 od začátku roku vzrostl o 15 %. „V lednu se poprvé po dvou letech dostal na nové historické maximum, které v průběhu toho půl roku ale překonal ještě následně třicetkrát,“ všímá si Píchová v investičním podcastu Ve vatě.

Nejvíce tomu přispěly akcie výrobce čipů Nvidia, dále Microsoft, Amazon, Apple a Meta. Technologie a umělá inteligence vládnou. Až na šestém místě mezi největšími americkými tahouny je jiná než technologická firma, farmaceutický koncern Eli Lilly, který produkuje nový úspěšný lék na hubnutí Zepobound, léky na diabetes a vyvíjí léčivo na Alzheimerovu chorobu.

Že index S&P 500 táhne jen pár firem, nepovažuje Anna Píchová za hrozbu. „Ty firmy přispěly k největší části růstu zisku. Jsou oceněny za dobrou výkonnost právem. Valuace NVIDIA nejsou až tak našponované, jak mělo Cisco na vrcholu DOT com bubliny.“

Právě Nvidia přispěla k růstu „esenpíčka“ nejvíce. Nejvyšší zhodnocení si ale připsala společnost Super Micro Computer, výrobce zařízení pro datová centra. Velmi se dařilo i bance Goldman Sachs, jejíž výsledky táhly vysoké úrokové sazby ve Spojených státech.

Index S&P čekají v příštích měsících podle Anny Píchové další rekordy. „Když se podíváme do historie, tak když první pololetí je takhle výborné jako bylo to letošní, tak jsou tam ve většině případů další růsty, i když už ne tak rychlé jako v tom prvním.“ Kartami ještě mohou zamíchat americké prezidentské volby. Ty přinesou na trhy volatilitu.

Trhy lépe přijmou Trumpa

„Trhy určitě budou mít i měsíce, týdny, kdy budou hledat směr, nebude jasné, jestli půjdou nahoru nebo dolů. Když srovnáme výkonnost trhů za Trumpa a Bidena, tak se jim lépe daří teď. Do Trumpova volebního období ale hodně promluvil COVID,“ říká Píchová. „Myslím si, že trhy trochu lépe přijmou Trumpa, a to s ohledem na takové to republikánské snižování daňové zátěže, ale zase některé sektory budou trpět kvůli protekcionismu a nebude tak podporovaná zelená energie,“ míní Píchová ve Vatě.

Jiné než technologické firmy zatím letos zaostávaly. Index Dow Jones, kde je třicet největších amerických firem, zhodnotil jenom o necelých 5 %. A třeba index Russell 2000, který zahrnuje nejmenší firmy z akciového trhu, vzrostl jenom o 1,7 %.

Přijde boom malých firem

Malé firmy doplácejí na stále ještě vysoké úrokové sazby, mají drahé úvěry. S tím, jak se blíží chvíle, kdy i americká centrální banka FED úroky sníží, poroste podle Píchové atraktivita menších podniků. “ Jak se sazby sníží, tak by se těmhle firmám mohlo dařit. To je za mě dobrá příležitost pro druhé pololetí. Dívejte se teď i po těch jiných firmách mimo „velkou sedmičku,“ radí.

„Big tech trhy táhl nahoru a já si myslím, že to ještě pár týdnů pokračovat bude. Ve druhé polovině roku je za mě pravděpodobnější scénář, že větší firmy začnou za růstem zaostávat, zpomalí a naopak jako budou dohánět ty malé a střední firmy,“ domnívá se analytička.

K těm nejméně úspěšným patřila v USA prozatím firma Wallgreens, lékárenská síť v USA. „Plánuje zavřít až čtvrtinu svých poboček a čeká nejhorší ziskovost od roku 2013,“ podotýká Píchová. Slabý výkon předvedly v prvním pololetí taky firmy ze spotřebního sektoru.

„Na spotřebitelích se podepisuje vysoká inflace. Zvláště ti, kteří jsou v nižším příjmovém spektru ve Spojených státech, přestávají utrácet za věci jako je třeba oblečení. Nedařilo se Lululemon, což je známý výrobce sportovního oblečení. Podobná story je Nike, čekají velmi pomalý růst v následujícím období.“ Oslabující poptávka zasáhla i McDonald's a Coca Colu.

Do příštího pololetí ale Píchová firmám ze spotřebitelského sektoru věří. „Tam je potenciál. Potom určitě některé firmy z oblastí nemovitostí, některé malé technologické firmy, které se zatím té velké rally neúčastnily.“

V Americe aktuálně vyhlíží čerstvá čísla o nezaměstnanosti, které začala v poslední době růst. Inflace naposledy výrazně klesla, ale přesto by to mohlo oddálit očekávané snížení FEDem. Trhy čekají, že sazby půjdou dolů v září a do konce roku pak ještě jednou.

„Někteří se začínají obávat toho, že FED sazby nakonec sníží až příliš pozdě, kdy nezaměstnanost hodně poskočí nahoru, a Amerika bude už na hraně recese. To by se propsalo do chování spotřebitelů,“ přemýšlí Píchová. „Na snížení sazeb čeká celý trh. Když konečně FED půjde se sazbami dolů, tak se čeká mohutná rally na akciových trzích.“

Evropským akciím se prozatím v souhrnu dařilo, i když byl výkon trochu slabší než u těch za oceánem. „Index STOXX Europe 600 je v plusu o nějakých 9 %. V posledním roce a půl, dvou letech, evropské akcie trošku dohánějí americké, nicméně ta mezera je stále obrovská,“ říká Anna Píchová.

Trhy jsou ale diametrálně odlišné. „Každý druhý Američan má peníze v akcích, spoří se takto na důchod, což v Evropě není pořád příliš běžné. A když už, tak i Evropané jdou na trh do Ameriky, takže poptávka po amerických akcích je prostě vyšší.“

Jak si vedly dluhopisy? A čeká zlato další růst? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.

*****

Tisíce kilometrů dálnic. Miliardy do výzkumu a inovací. Impozantní čísla, která na první pohled mohou Češi Polákům jen závidět. Při přepočtu na hlavu však není polský výtlak tak působivý. V řadě ohledů jsme na tom i lépe.

Do Polska se Češi v posledních letech dívají tak trochu se závistí – podobně jako dřív do Německa. Pár titulků z poslední doby. K českým hranicím se řítí další polská dálnice. Polské mzdy rostou, Česko ztrácí, Polsko přitáhlo další investici…

Co do investic či infrastruktury nejsme za Polskem vůbec pozadu, odmyslíme-li si velikost a lidnatost našeho severního souseda.

Přesto se tamní vlády v posledních letech odhodlaly k několika inspirativním krokům, které jsou hodné následování. „Není ostuda opisovat. Mohli bychom se inspirovat dobrými zákony a snižováním regulací, které vidíme u sousedů,“ začíná ekonom Dominik Stroukal, který šéfoval pracovní skupině NERV s cílem rozjet český růst.

Česko je zatím stále bohatší než Polsko. Jenže zatímco český HDP od začátku pandemie stagnuje, Polsko roste a pomalu nás co do výkonu ekonomiky dohání. „Když to přepočítáme na paritu kupní síly, nejsou od nás Poláci tak daleko. Jsme na tom o tři až 15 procent lépe. Bez parity kupní síly jsme na tom o 30 až 50 procent lépe. V Polsku je levněji, ale když vyjedou do zahraničí, mají to tam dražší než Češi,“ porovnává ekonom Dominik Stroukal.

Poláci se nebojí nakupovat

Nedávný polský růst táhla hlavně spotřeba. „Ten růst není dlouhodobý. Polská spotřeba se po covidu nezadrhla tolik jako u nás. Poláci nebyli tak pesimističtí jako my, věřili tomu, že mzdy porostou, že se z toho ekonomika dostane, a tak utráceli,“ říká Stroukal. I díky tomu se Polsko zařadilo mezi členské země Evropské unie, kde nejvíc roste nominálně průměrná mzda.

„Poláci samozřejmě nastartovali tu ekonomiku rychleji než my. Kdybychom stagnovali tak, jak stagnujeme, a Polsko rostlo tak, jak rostlo ještě nedávno, protože i Poláci teď hodně zpomalili, tak by nás mohli jednou předběhnout. A to nechceme,“ říká Stroukal v podcastu Ve vatě. I proto se vláda i různé iniciativy pokoušejí český růst rozhýbat.

Česko je typickouexportní ekonomikou, ale finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou vznikají za našimi hranicemi. Polský ekonomický model je totožný. „Německo je pro Poláky největší obchodní partner. Oni jsou taky ‚montovna‘. Poláci jsou pro Němce pořád levná kvalifikovaná pracovní síla a řeší úplně stejný problém jako my: kde přidanou hodnotu vzít,“ podotýká ekonom.

Polské dálnice

Symbolem polského boomu jsou dálnice, ale země měla donedávna dopravní infrastrukturu horší než Česko. Ještě v roce 2009 ji protínalo jen 993 km dálnic. V další dekádě se však stavělo v Česku nevídaným tempem. Nyní regiony spojuje hotová dálniční síť, která čítá přes 5000 kilometrů.

Nominálně obdivuhodné, ovšem na 38milionovou a podle rozlohy šestou největší zemi v EU nic extra, hodnotí Dominik Stroukal. „Polský zázrak není až zas tak zázračný. Jsou větší, v přepočtu na hlavu dálnice nevychází tak dobře. V přepočtu na obyvatele byly jen čtyři roky, 2010 až 2013, kdy dávali Poláci do silnic a dálnic víc než my,“ upozorňuje Stroukal.

Povolení dálnic trvalo 13 let

I čistě opticky je však v Polsku vidět, že se tam staví. „Když člověk přijede dneska do Varšavy, tak má pocit, že je v Singapuru. V Polsku se staví a staví se vysoko, u nás to prostě nejde,“ vadí Stroukalovi. „My chceme všichni investice, ale nechceme, aby stály zrovna v katastru naší obce. Je třeba odspodu zničit nimbyismus. Je třeba začít u obcí, ale to se teď nestane,“ říká ekonom s odkazem na fenomén NIMBY, v překlad „ne na mém dvorku“, a připomíná vládní angažmá hnutí STAN.

Od zadání veřejné zakázky k podpisu smlouvy to v Polsku trvá jen 91 dní a vydání stavebního povolení zabere 290 dní. Získání stavebního povolení u šesti kontrolovaných dálnic trvalo podle zjištění NKÚ z roku 2020 průměrně 13 let.

Za řadou polských investic stojí finance z evropských fondů. „Polsko čerpá nejvíc peněz z evropských fondů v celé Evropské unii. Ale když se to přepočítá na hlavu, tak jsme na tom dlouhodobě plus minus stejně. Navíc Polsko je hodně zemědělské. Ale my nejsme schopní postavit cyklostezku mezi třemi obcemi, protože se jedna zablokuje. V Polsku je využití dotací efektivnější,“ míní Stroukal.

Další dálnice už z evropských peněz po roce 2028 nepostavíme. Peníze z fondů mají putovat primárně na jiné věci, než je infrastruktura. Navíc Česko přejde výhledově od příjemců dotací k čistým plátcům. „To přijde velice brzy a my budeme smutní, že jsme ty reformy nenakopli před deseti lety,“ říká Stroukal.

Bude Polsko jaderná velmoc?

Do výzkumu a vývoje investujeme víc než Polsko. V případě Česka jde o dvě procenta HDP, v případě Polska pouze o 1,5 procenta. „V Polsku by chtěli dostat vědu s výzkumem na vyšší procenta HDP a klidně i víc na dluh,“ avizuje Dominik Stroukal. Na dluh nemají problém financovat ani transformaci energetiky.

Polsko je nejvíc závislé na uhlí z celé EU. „Teď do toho šlapou. Snaží se svoji pozici nejvíc uhelné ekonomiky zvrátit. Soláry a větrné elektrárny jim vyrobily víc energie, než jsou schopní spotřebovat,“ všímá si Stroukal. Ale sází i na jádro.

Mezi roky 2033 až 2043 plánují spustit hned šest velkých reaktorů. „Pro investory je Polsko zajímavější už třeba jen kvůli tomu, že jsou větší. Ale jsou i přívětivější, neházejí jim tolik klacky pod nohy, takže je dost možné, že jaderné bloky dotáhnou a u nás se to nepodaří,“ přemýšlí Stroukal s tím, že kvůli jádru se taky Polsko nebude zdráhat zadlužit.

„Mám docela rád naši skepsi vůči dluhu. Poláci za pár let tímhle tím tempem překročí Maastrichtská kritéria, u nás se nám díky konsolidaci podařilo problém odvrátit do daleka,“ kvituje Stroukal.

*****

Populární představa říká, že Praha je bohatá, a Pražané si tak žijí na vysoké noze. Jenže i v jednom z nejbohatších regionů Unie přibývá lidí, kteří neutáhnou drahé bydlení. Část z nich proto zkouší nový život mimo velkoměsto.

Zatímco z Prahy do Středočeského kraje se v roce 2020 přestěhovalo 15 071 osob, tak pouze 7637 osob se stěhovalo opačným směrem. Prstence kolem velkých měst se už pár let těší mimořádné pozornosti zájemců o bydlení. Malé sídlo totiž poskytuje „jakoby venkov“ a zároveň krátkou cestu za prací a zábavou. I když v populárních menších městech v okolí metropole ceny vyskočily, stále ještě tam lze najít byt či dům za rozumnou cenu a přitom se nemuset vzdát lukrativní práce v Praze. 

„Určitě bude přibývat lidí, kteří se z celé republiky budou stěhovat nadále do Středočeského kraje, do okruhu Prahy. Tam, kde si mohou dovolit bydlení a zároveň těžit z Prahy. Jak z práce, která je tam k dispozici, tak z výběru škol, zdravotní péče a kulturního života,“ komentuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová celosvětový trend.

Fungl nový dům za cenu pronájmu garsonky

Nejvyšším nákladem života ve velkoměstě je nepřekvapivě bydlení. Právě vysoké pořizovací ceny nebo vysoký nájem vyhnaly část zejména mladých Pražanů do regionů. „Bez rodinného zázemí jsem neměl šanci po odečtení nájmu v Praze našetřit na základ pro hypotéku,“ popsal svou zkušenost Adam Sušovský.

Opustil kariéru v Praze a vrátil se zpět do Frýdku-Místku, kde prožil dětství. „Dneska jeden byt s rodinou máme a pronajímáme a sami jdeme bydlet do nájmu ve fungl novém domě se zahradou. Za nájemné, které v Praze odpovídá zrekonstruované garsonce. A hlavní bonus: pracovní doba končí v 15 hodin,“ píše Sušovský.

Petr Daneš zase vyměnil Prahu 7 za Benešovsko. „Únik převážně kvůli dětem a klidu. Nejlepší rozhodnutí. Finančně výhodnější, lepší kvalita bydlení, víc klidu. Praha autem do hodiny, ale nemusíme dojíždět každý den,“ pochvaluje si své rozhodnutí.

Praha je čtvrtý nejbohatší region EU a ​​výrazně se vymyká zbytku Česka, když je na více než dvojnásobku celostátního HDP na obyvatele. Firmy, které mají závody po celé České republice, sídlí právě v hlavním městě, a daně tedy odvádějí zde. A tomu odpovídají i průměrné mzdy.

Mzdový medián je v Praze 36 651 hrubého, čistého asi 30 000 korun. Na začátku roku 2024 se průměrná cena nájmu za byt v Praze za metr čtvereční pohybovala na úrovni 395 korun. Za byt o velikosti 70 m2 nájemce platil průměrně 27 650 korun. A i v bohatém hlavním městě tak přibývá lidí, kteří takové náklady neutáhnou.
Pro více lidí je město neúnosné

Podle posledního Indexu sociálního vyloučení, který připravuje Agentura pro sociální začleňování, tak Praha spadla spolu s Libercem nově do kategorie nejvyššího rizika možného sociálního vyloučení. Delší dobu vykazuje vysokou míru rizika už i Brno, kde jsou také vysoké nájmy, a Ostrava. A dál roste ohrožení i v Plzni.

Na index má vedle počtu exekucí vliv i počet žadatelů o příspěvek na bydlení. Těch loni skokově přibylo, když ho dostalo čtvrt milionu domácností. Za poslední rok a čtvrt se jejich počet téměř zdvojnásobil. Pro řadu zvlášť mladých rodin je útěk z města šancí na důstojnější bydlení.

Jenže vesnická idyla „bydlení za hubičku uprostřed přírody“ má své limity, které si ne každý uvědomí ještě před stěhováním. Ne každý je připraven na horší dostupnost služeb, škol, zdravotní péče. A na hodiny a hodiny v autě.

„Z Prahy na vesnici ke Kolínu, zhruba hodinu do Prahy. Totální deprese, život prosezený v autě, žádná kultura či jiné vyžití, tradiční mentalita. Nikdy víc. Po půl roce jsme prodávali, teď koupili novostavbu bytu v centru Brna,“ píše Michaela Smolíková.

Jakákoli škola nestačí

Profese, které těží z neomezeného home officu, jsou ve výhodě. „Když je možné pracovat na dálku, tak tím lépe, ale okruh pozic, kde je to možné pět dnů v týdnu, se od pandemie příliš nezvětšuje,“ podotýká ekonomka Matesová.

Pro rodiny s dětmi jsou vedle dopravní dostupnosti klíčovým kritériem budoucího domova  i školy. „Je třeba myslet i na slušné školy, které dětem zařídí konkurenceschopnost na trhu práce pro příštích 50 let. Nestačí jakákoliv škola,“ varuje ekonomka Jana Matesová.

V obcích ani v menších městech nedokážou vyhovět specifickým požadavkům na vzdělávání. „Za stejné peníze bych měl byt v Brně-Bystrci nebo nový dům na Pálavě, tak jsem si zvolil Pálavu. Bohužel nakonec obě děti musí jezdit do školy a školky stejně do Brna, protože potřebují specifickou výuku,“ komentuje Jiří Kelnar.

*****

Ceny bytů rostou v Česku svižně, laik s trendy stěží drží krok. Navíc se i jen pár kilometrů od sebe liší. Cenové mapy napoví, jak byt při koupi nepřeplatit nebo neprodat moc levně. Ne každá je ale kvalitní, varují experti.

Za posledních 10 let vzrostly ceny nových bytů v Praze o 120 %, těch starších v hlavním městě o 126 % a ceny starších bytů mimo metropoli dokonce o 187 %. To je jen průměr, ceny se město od města, ale někdy i ulice od ulice velmi liší.

Vyznat se v nich je pro laika složité. Kdo ceny porovnává jen podle inzerátů, může vybranou nemovitost přeplatit, tu svoji prodat příliš levně nebo se spálit při jednání v bance či vypořádání dědictví. V orientaci na trhu můžou pomoct cenové mapy.

Ty ukazují, za kolik se v určitém časovém horizontu prodávají či pronajímají nemovitosti v určité lokalitě. V Česku jich aktuálně funguje hned několik, například Cenová mapa Sreality nebo cenovámapa.org či cenovámapa.cz.

„Cenová mapa vám nemusí říkat, za kolik prodává soused svůj barák, má vám říci cenovou hladinu v nějaké mikrolokalitě. Protože když se budete dívat na jednotlivé byty, tak nevíte, jestli mají 20 metrů, 55 nebo 100 metrů,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Milan Roček, jednatel společnosti Dataligence, která provozuje služby cenovamapa.org a Hypox.

Koupit byt levně, prodat za draho

Při koupi nemovitosti pomůže cenová mapa odfiltrovat emoce. Zatímco při pořízení bytu na investice, se od nich kupci odpoutat dokážou, koupě vysněného bydlení se jimi často výhradně řídí. „Pokud jste na to dva, rozdělte si role.  Kdo má pragmatické myšlení, koukne se na cenovou hladinu. Až pak se zapojí emoce,“ říká Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a zakladatel Golem Finance.

I pokud se majitel chystá nemovitost prodat, vyplatí se cenovou hladinu v lokalitě zmapovat.  Lidé se při odhadu hodnoty svého majteku často podceňují, sdílí svou zkušenost Milan Roček. Typickým příkladem jsou ti, kteří dům zdědili. „Kdo nevložil do nemovitosti kapitál na koupi, nemusí mít vůbec představu o tom, jaká by její cena měla být,“ upozorňuje expert.

Podobně to platí i u hypoték, souhlasí Libor Ostatek. „Je spousta klientů, kteří si chtějí vzít hypotéku, ale vnitřně se podceňují. Vůbec si  neumí spočítat, jestli dosáhnou na nějakou konkrétní nemovitost, většinou se podhodnocují.  Mají pocit, že dosáhnou na hypotéku 3 miliony a můžou si koupit byt za 4 miliony, ale ve výsledku to může být klidně o 2 miliony víc.“ Kdo si své možnosti zasadí do reality pomocí  některé z cenových map, jedná pak s bankou efektivněji.

Jak nacenit svůj byt

Při naceňování bytu k prodeji hraje klíčovou roli, zda majitel peníze promptně potřebuje. „Pokud chci peníze rychle, měl bych víc času věnovat analytice nebo si vzít někoho k ruce, pokud tomu nerozumím,“ říká Ostatek.

V inzerci najdeme řadu inzerátů, kdy majitel s cenou očividně „přestřelil“. Byty pak visí v inzerci i dva tři roky. „Ten člověk zřejmě čeká na vlnu, až půjdou ceny nahoru, ale má tam 10 milionů vázaných, někdy to nemá ani pronajaté,“ říká Ostatek. „První cena je vždycky jiná. Rozdíl mezi první a poslední cenou je někdy zásadní. Může být až ve stovkách tisíc. Klidně nakonec i 10 %,“ sdílí své hrubé odhady Libor Ostatek.

Jak používat cenovou mapu

Cenové mapy vycházejí primárně buď ze skutečných prodejních cen, které jsou zapsané v katastru, nebo znabídkových cen z inzerce. Případně kombinují obojí. Ročkova cenová mapa přidává ještě informace o cenách z bytových projektů, které se teprve staví. Jen do sběru surových dat, z kterých databází postavil, investoval Roček 50 - 80 milionů korun.

Cenové mapy by měly porovnávat stejný typ nemovitostí, podobného stáří: panelák s panelákem, cihlu s cihlou. Klíčové ovšem je, z jakých dat mapa při výpočtu cenové hladiny vychází a jak široký vzorek bytů zahrnuje.

Sám varuje před některými cenovými mapami, které fungují bezplatně. „Chtějí získat vaše osobní údaje a když dáte souhlas s jejich zpracováním, poskytnou je třeba realitním společnostem nebo hypotečním zprostředkovatelům a bankám.“

Ceny bytů zase na rekordu, má to ale i výhodu

Ceny bytů už zase atakují rekordy. Peníze a s nimi i úvěry jsou stále poměrně drahé. „Vstupujeme opět do období rekordu.  My monitorujeme nabídkové ceny a už jsme nad rekordní hodnotou dubna 2022, kdy to bylo 4,7 milionů. Teď jsme  někde na 4,8 milionech,“ odkazuje Libor Ostatek na data Reality Čechy.

Zájem o hypotéky oživuje. „Průměrná výše hypotéky roste extrémně rychle, poskytuje se 6 - 7 000 hypoték měsíčně, v nejmenším výkonu jich bylo kolem dvou tisíc,“ všímá si Ostatek.

Podle Milana Ročka má tato doba paradoxně i výhodu: „Můžeme si nemovitosti vybrat, neutečou nám, není tu šílená poptávka, která každou nemovitost vykoupila během jediného dne. Co se týká výběru nemovitostí, tak takovouhle situaci jsme tady posledních zhruba 6- 7 let určitě nezažili.“

*****

Německá ekonomika má to horší ještě před sebou. Čeká ji odpojení od Číny a možná i návrat k jádru, míní ekonomka Jana Matesová. Pocítí to i Česko, na západních sousedech jsme jako exportní ekonomika životně závislí.

Životní úroveň Čechů je obrovskou měrou závislá na tom, jak se bude dařit Německu. „Naše životní úroveň v Česku naprosto závisí na exportu. A 80 procent exportu jde na trhy Evropské unie, třetina z toho do Německa. Tolik k výzvám, abychom opustili Evropskou unii. Ledaže bychom se smířili s životní úrovní Běloruska nebo časem třeba Moldavska,“ varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.

Ekonomický růst se však v Německu ne a ne rozjet. HDP této obří ekonomiky se po půlprocentním poklesu v závěru loňska v prvním letošním čtvrtletí zvýšil mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procento.

Odchod z Číny bude bolet

Příčin německé stagnace je celá řada. Jako vysloveně exportní země doplácí spolková republika doplácí na globální nestabilitu. Je závislá primárně na Číně a snižování této závislosti Němce brzy dožene.

„Volkswagen se nechal slyšet, že snížení závislosti na čínském trhu je otázka nejméně deseti let. Bude to velký zásek. I proto říkám, že německá ekonomika nemá to nejhorší za sebou,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.

Volkswagen, Porsche, BMW. Německo chrlí značky, které jsou známé po celém světě, nejen v automotive, ale napříč obory. Chemický gigant BASF, technologičtí obři Siemens a ThyssenKrupp, ve financích Allianz.

„Německé superznačky stále fungují. Tamní ekonomický model je založen na tom, že pod svými značkami něco velmi kvalifikovaně vyrábí, subdodavatele má v Německu a jinde po světě, třeba v České republice, a na průmysl je nabaleno množství služeb, třeba i těch finančních,“ vysvětluje ekonomka Matesová.

Německá mašina se však zadrhla, podle Matesové zbrzdila tamní průmysl i „nezvládnutá energetická politika“. Ceny energií vzrostly i v Německu významně a v některých obdobích jsou na trojnásobku toho, za co se nakupují energie ve Spojených státech. S takovou se Němcům těžko konkuruje.

„Chemie je enormně energeticky náročný průmysl, totéž výroba plochého skla pro automobilový průmysl, výroba betonu, cementu i celé strojírenství,“ vypočítává Matesová.

Němci to se zelenou energií přehnali

Podle ekonomky Matesové to Němci s „Energiewende“ přehnali. Válka v Rusku a předtím covid energetickou transformaci zkomplikovaly.

„Německo do svých politik velice silně vtělilo obavu o klima, až ideologie převážila nad proveditelností. Kdyby byli Němci lépe plánovali, určitě by svou transformaci k obnovitelným zdrojům nepostavili na ruském plynu. A kdyby uvažovali racionálně a ne ideologicky, tak by loni nevypnuli poslední tři jaderné elektrárny,“ má za to Matesová.

Podle ekonomky bude Německo donuceno svou energetickou politiku změnit. Možná se i vrátí k jádru. „Nastartování jaderných elektráren není jednoduchá věc, takže možná časem, to bych úplně nevylučovala. Je možné, že se objeví malé modulární reaktory. A do té doby bude jádro německého průmyslu vyrábět třeba ve Spojených státech,“ predikuje Matesová Ve vatě.

Německo také tlumí problémy na pracovním trhu, má druhou nejnižší nezaměstnanost hned po Česku. Na přelomu milénia sice Němci pod vedením sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera odvážně zreformovali pracovní trh. Kouzlo Hartzových reforem, pojmenovaných podle tehdejšího kancléřova poradce a manažera VW Petera Hartze, však už vyprchalo.

„Tahle živá voda se vyčerpala, protože jednoho dne si na ni zvyknete,“ komentuje Matesová. Česku byla však podpora částečných úvazků, posílení úřadů práce a sloučení sociálních dávek pomohlo, míní.

Občané druhé kategorie

Náklady na sociální politiku v Německu stejně jako u nás zejména kvůli stárnutí populace rostou. Ani obrovské příchody migrantů ze světa problém pracovního trhu, jak se naivně doufalo, nevyřešily.

„Pokud nebude německá ekonomika výkonná, tak začne být obrovský problém soudržnost společnosti. Ve východních zemích už je evidentně nízká. Populace tam nedostala to, co čekala. Lidé, kteří chtěli aktivně vzít život do svých rukou, z velké části migrovali do západního Německa,“ přemýšlí Jana Matesová.

Západní část Německa poslala do té východní v devadesátých letech obrovské množství peněz. A s nimi do firem i manažery, kteří se uměli pohybovat v tržní ekonomice.

„Lidé na východě měli pocit, že jsou Němci druhé kategorie. To se pořád projevuje, protože jinak by ta veliká náklonnost k Die Linke a AfD by nebyla možná. Máme tu železnou oponu a brala bych to jako varování pro bývalou východní Evropu. Paralely vidíme na Karlovarsku, Ústecku i nebo na Slovensku,“ říká Jana Matesová.

Jaké vyhlídky tedy česká a německá ekonomika v příštích letech mají?

„My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy. Řada z nich odešla z Ruska, třeba Volkswagen, což bylo strategicky určitě dobře a dlouhodobě se jim to určitě vyplatí, ale krátkodobě to znamenalo veliké ztráty a v německé ekonomice to vůbec není zanedbatelné. Velké firmy tam odepsaly třeba 90 procent hodnoty svých aktiv,“ shrnuje Jana Matesová.

*****

Do dlouhodobého investičního produktu se lidé zatím moc nehrnou. Vláda novinku, skrze kterou si lze odkládat na penzi, dobře nevysvětlila, míní experti. Lidé se obávají zrušení DIP i případného znárodnění úspor, zaznělo Ve vatě.

Dlouhodobý investiční produkt funguje přes pět měsíců. Jako hlavní výhodu v porovnání s penzijním spoření experti uvádějí, že je o dost flexibilnější. Člověk nemusí posílat peníze na penzi do jednoho podílového fondu, ale může si investice rozložit od spořicího účtu, přes dluhopisový či americký indexový fond až po fond na indické akcie.

Taková svoboda výběru není podle investora Mojmíra Zálešáka pro každého. „DIP je vhodnější pro někoho, kdo se investování aktivněji věnuje, kdo má rád pod kontrolou, kam jeho peníze jdou,“ myslí si Zálešák, člen investičního výboru fondu J&T NextGen, ve speciálu podcastu Ve vatě.

Na DIP lze také čerpat státní podporu. Nikoli ovšem státní příspěvek, jaký máme u penzijního připojištění, ale klient si může odečíst z daní 48 tisíc korun za rok. Aby nepřišel o daňový odpočet, musí investovat minimálně deset let a peníze vybrat nejdříve v 60 letech. Někteří zaměstnavatelé poskytují na DIP také svůj příspěvek.

O masivním zájmu o dlouhodobý investiční produkt zatím nelze mluvit. Poskytuje ho aktuálně 29 institucí a sjednaly si ho prozatím desítky tisíc lidí.

„Myslela jsem, že to bude trošičku úspěšnější, ale úspěch se moc nedostavuje. Nebylo to moc vysvětleno a představeno. Je to produkt vlády a ta se k tomu vůbec nevyjádřila,“ komentovala Anna Píchová, analytičkaOne Family Office, který spadá pod Havel & Partners.

Opozice DIP nezruší

Někteří střadatelé mají stále v paměti zánik druhého pilíře důchodového systému, který byl zrušen v roce 2016. Byl o něj malý zájem i kvůli tomu, že tehdy opoziční ČSSD jasně dopředu avizovala, že ho zruší – což později ve vládě s ANO také učinila.

Podle Jana Macka, investičního specialisty společnosti Conseq, ale DIP případnou změnu vlády ustojí. „Politika je nevyzpytatelná. Ale DIP už za minulé vlády došel do druhého čtení. Takže to není nic, proti čemu by opozice byla.“

I kdyby dlouhodobý investiční produkt zanikl, lidé podle expertů o peníze nepřijdou. „Zůstane mi majetkový účet u ‚investičky‘ nebo banky, kde mám nakoupené investiční nástroje. Příspěvky už si nebudu dávat do daní, ale předpokládám, že kdyby zanikl DIP, tak zanikne i povinnost vracet načerpané daňové výhody,“ říká Macek.

Hlavní je, vybrat si správně

Klíčové je vybrat si správného poskytovatele DIP. Když si chce klient později převést portfolio jinam, legislativně to jde, ale v praxi to může být složité. „Zprostředkovatelé to samozřejmě nechtějí, takže vás často donutí všechno prodat a jít ‚v cashi‘. Taže začínáte znovu od nuly,“ varuje Macek.

Naopak přesouvat peníze mezi penzijním spořením a DIP nelze. Kdo „penzijko“ opustí před splněním všech podmínek, o státní podporu přijde – i když se přestěhuje do DIP. „Co se týče přestupu mezi podporovanými produkty, to znamená DPS, DIP a životní pojištění, tak tam není žádná spojující linka. Jsou to tři naprosto oddělené produkty, které pojí jenom to, že si lze příspěvky odpočítávat z daní,“ vysvětlil Macek.

Krachu investičních společností by se nebál. „S krachem investičních společností tu naštěstí nemáme zkušenost, ale občas se stane, že se nějaká investiční společnost z českého trhu stáhne. Ale v tom případě se ráda najde jiná společnost, která ty fondy převezme a jede se dál,“ uvedl ve Vatě.

Jsou úspory na penzi v bezpečí?

Nedávné příběhy z Polska a Maďarska dokládají, že úspory střadatelů na důchod můžou posloužit  k zalátání státního dluhu. Polská vláda před 10 lety „znárodnila“ úspory svých občanů na penzi. Na státní účty převedla víc než půlku peněz naspořených ve fondech. Z nich bylo více než 40 procent investováno v polských státních dluhopisech, které stát skartoval, a snížil si tak státní dluh zhruba o osm procent.

Maďary vláda zase postavila před ultimátum, že buď převedou úspory ze soukromých  penzijních fondů do fondu státního, nebo přijdou o tři čtvrtiny svého budoucího důchodu. Většina lidí poslechla a proti své vůli pomohla zalátat díru ve státní kase.

Taková cesta není podle expertů vyloučená ani v Česku. „Je to jedno z rizik, které nemůžeme ovlivnit, je to něco úplně mimo kontrolu jednotlivce. Ale jestli se to stát může?  Ano, může,“ míní analytička Anna Píchová. Taky Jan Macek souhlasí, že možnost „znárodnění“ není v tuzemsku vyloučená… „Hrozí nám velký jaderný konflikt, všechno možné nám hrozí,“ zdůraznil.

Jaká je ideální strategie investování na penzi pro dvacátníky, třicátníky a čtyřicátníky? A jak by k DIP měli přistoupit padesátníci? Poslechněte si celý díl podcastu nebo se podívejte na videozáznam natáčení s posluchači z pražského Vnitroblocku.

*****

Češi mají stále nejvíc peněz na běžných účtech. Bilion korun, které leží na spořicích účet, začíná erodovat. Exbankéř Lubor Žalman a ekonom Dominik Stroukal říkají, že bez akcií to nepůjde.

1,5 bilionu korun na běžných účtech. Jeden bilion na těch spořicích a jeden bilion na termínovaných. Třebaže vysoká inflace posledních let spořicí Čechy vyškolila, podle expertů nedostatečně.

„Jenom málo lidí pochopilo, že cesta ke spokojenému finančnímu stáří vede spíš přes cenné papíry než přes banky. Když jsem byl v bance, tak jsem tenhle fenomén měl rád. Teď, když jsem na druhé straně, tak to rád nemám. Je to iracionální,“ říká Lubor Žalman, zakladatel Encor Wealth Management, dříve šéf Raiffeisenbank.

Čas vyskočit ze spořicích účtů kvůli poklesu sazeb už dávno nastal, míní Žalman, ale lepší později než vůbec. „My jsme říkali před rokem a půl klientům, že je čas opustit spořicí účty a repofondy a přesunout peníze do dluhopisů, že nastává doba dluhopisová. Teď už jim říkáme, doba dluhopisová skončila, bez akcií a komodit to nepůjde.“

Jenže Češi jsou stále co do způsobu uložení peněz velmi konzervativní. „Z dotazníků vychází, že u nás lidi přesun peněz z běžného účtu na spořicí účet považují za investování,“ říká Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity.

Podle Žalmana je to o mentalitě. „Na světě existují dvě kultury, jedna je investiční a jedna je spořicí, většinou v těch anglosaských zemích si lidi půjčují a investují, kdežto v německy mluvících zemích spoří. A my jsme jednoznačně německá kultura.“

Indikuje to recesi

Pokles sazeb začal v Česku loni v prosinci, ale další klesání už nebude tak rychlé, jak se čekalo, domnívá se Stroukal.„Přece jenom nám pořád ještě probublává inflace ze služeb. Pokles sazeb asi nepůjde v kadenci, na kterou jsme si teď začali pomalu zvykat. Ale v horizontu jednoho roku se dostaneme někam na 3,5 procenta.“ avizuje.

I vývoj sazeb v USA a eurozóně je otázkou. „Co se týče jak amerických, tak eurových sazeb, kdoví, jestli ten pokles vůbec přijde. Kdoví, jestli není za námi. Krátkodobé úrokové sazby jsou ve Spojených státech dneska pořád ještě vyšší než ty dlouhodobé a je to snad nejdelší období v historii, kdy je tam tzv. invertovaná úroková křivka. Tohle většinou indikuje recesi,“ říká Lubor Žalman.

Úroky na českých „spořácích“ zareagovaly na pokles sazeb okamžitě poklesem. „Některé banky dokonce už avizovaly, že na nich zautomatizovaly pokles sazeb. Jak bude padat reposazba, tak okamžitě s tím budou sazby spořicích účtů padat dolů,“ zmiňuje Dominik Stroukal.

Spořicí účty: Malé banky zatím úroky drží

Na trhu spořicích účtů jsou i výjimky. Část bank se snaží zuby nehty úroky držet, nechtějí přijít o klienty. „Kupují si trh. Pro menší banky je to akviziční strategie. To je rozhodnutí, které dělá víc marketingové než finanční oddělení,“ konstatuje Stroukal.

Nová Partners Banka láká klienty na 5,06 procenta, bez limitů. Trinity Bank nabízí 5,58 procenta pro nové klienty se vklady do 250 000 Kč. Banka VÚB nabízí nejlepší úročení za 5,45 procenta. Z velkých bank nabízejí nejlepší úroky Unicredit Bank a ČSOB a při splnění určitých podmínek pět procent.

Právě nejrůznější podmínky dokážou úročení dost proměnit. „Na jednom z účtů, který mám, je jedna z podmínek, že se úročí ta nejnižší úložka, kterou tam člověk má v daném kvartálu. Takže kdo si tam pošle nejdřív 5000, a pak dalších 100 tisíc, tak se jim zúročí jen těch pět,“ říká Stroukal.

Za rok odteď však budou úroky na „spořácích“ výrazně níž. Zhruba jedno procento pod základní úrokovou sazbou ČNB. Ta bude podle prognózy za rok 3,4 procenta, úroky na spořicích účtech lze tedy čekat kolem 2,5 procenta.

Ještě níže budou úroky termínovaných účtů. Přesto je výhodnější přesunout peníze tam, protože tam úroky zafixují. „Je to zdánlivě nelogické, protože nabídnou nižší sazbu, jenže nám ji celých třeba příštích dvanáct měsíců zachová. To ten spořicí účet může zítra nést třeba klidně o procento méně,“ upozorňuje Žalman.

Kam peníze přesunout?

Zatím nejlepší úrok na termínovaném kontu nabízí banka Creditas - 5,30 procenta při minimálním vkladu 5 000 Kč, na druhém místě je Max banka, která inzeruje shodně 5,30 procenta. U ní je ale minimální výše vkladu 100 000 Kč a na třetím místě je pak Unicredit Bank s pěti procenty s minimálním vkladem 30 000 Kč.

Repofondy, které svým výnosem po odečtení poplatku kopírují dvoutýdenní reposazbu ČNB, byly podle Lubora Žalmana rozumnou alternativou, když se bankám nechtělo zvedat úroky na spořicích a termínovaných účtech. Teď už tak výhodný není, přesto pro superkonzervativní střadatele smysl dává. „Kdo chce velmi, velmi konzervativně peníze uložit, tak repo fond je lepší než termíňák, protože má vyšší likviditu, můžu z něj vystoupit denně,“ říká Žalman.

Výnosy na dluhopisech klesají a budou klesat. Za posledních 12 měsíců nesly něco přes 10 procent, říká Lubor Žalman. Za rok by se výnos mohl pohybovat kolem šesti procent. To je citelný pokles, ovšem inflaci překonají bez problémů, míní investor.

Loni Češi na dluhopisy slyšeli. Podle statistiky Asociace pro kapitálový trh zaznamenaly dluhopisové fondy největší nárůst majetku, konkrétně o 41,5 miliardy korun. Následovaly fondy akciové, které rostly o 24 miliard. Za konzervativní investici nelze považovat investice do firemních bondů.

*****

V polovině 30. let může přijít dekáda stagnace, míní investor Martin Müller. Za posledních šedesát let se vystřídaly dvě ztracené dekády a dvě období hojnosti. I když trhy nerostou, jde vydělat, míní trader.

Martin Müller byl původně stavař, investicím se začal věnovat před 15 lety. Od konzervativního spoření se přes různé omyly prokousal až k investování a tradingu. Teď se jím živí na plný úvazek. Ponořený do grafů a tabulek, začal objevovat v chování trhů jisté pravidelnosti. Těmi se při investování a tradování snaží řídit.

Mantra dlouhodobých investorů zní: hlavně z trhu neodcházet, ať se děje, co se děje. Prostě „buy and hold“ neboli „kup akcie a drž je“. Hojně citovaná studie Bank of America tvrdí, že kdo by každou dekádu od 30. let minulého století zmeškal pouhých 10 nejlepších burzovních dnů na americkém trhu, zhodnotil by portfolio jen 66 procenty. Kdo by na trhu setrval, dosáhl by dle studie návratnosti 23 000 procent.

Martin Müller naopak tvrdí, že jsou sice období, kdy strategie „buy and hold“ je ta nejlepší, ale také existují poměrně dlouhá období, kdy investorům nic nepřinesla. Vyplatilo se naopak nakupovat a prodávat. Alespoň s částí portfolia.

Padesátník možná nestihne vydělat

Když se podíváte na rostoucí křivku amerického trhu, reprezentovaného indexem S&P500, uvidíte dvě dlouhá období stagnace. První od roku 1965 až do roku 1978. Druhé od roku 1997 do roku 2010. „Obě trvala shodně zhruba 13 let, kdy strategie buy and hold nepřinesla investorům žádný výnos, a dokonce i strategie postupného nakupování (dollar cost average) přinesla investorům ztrátu,“ popisuje Müller.

Tato situace se na trzích může opakovat, říká investor. „Pokud bychom se na to koukali optikou, že trhy mají rády symetrii, tak období, kdy nejvhodnější strategie byla „buy and hold“ trvalo od roku 1975 do roku 2000, což bylo 25 let. A pokud bychom jako nové dno brali rok 2009, tak nás podobná situace může čekat třeba už v roce 2034,“ uvažuje Müller.

Padesátníci, kteří by začali s investicemi, by pak mohli před důchodem skončit se stejně nebo méně penězi, než když na trh vstupovali. „Člověk začíná s investováním třeba v 50 letech, kdy doplatil hypotéku, má zabezpečené děti, dobrý plat a začínají mu zbývat peníze. S vidinou toho, že za 15 let, než se dostane do důchodu, si na důchod naspoří a nenaspořil by si vůbec nic. Ztracená dekáda,“ odkazuje realitu obou zmíněných třináctiletých období investor.

Možná to zní jako sci-fi. „Ale pokud největší společnosti v indexu S&P500 nebudou schopné dosahovat stále větších zisků, začnou stagnovat. Investoři je proto nebudou ochotní nakupovat za tak vysoké valuace. Jejich vysoká váha v indexu S&P 500 bude jako koule na noze a trh jako celek nebude schopen růst,“ uvažuje Müller.

Kdy nakupovat, kdy prodávat?

Scénář, který se v minulosti opakoval dvakrát, nemusí podle Müllera zákonitě přijít potřetí. Přesto na něj chce být připravený.

Aby i dál zhodnocoval svoje prostředky, věnuje se tradingu. „Pár tradů mi nevyšlo, nicméně průměrný výnos z nich mám 20 procent. Najít dobrý trade může trvat týdny i půl roku, ale ten kapitál pak můžete v klidu vzít a posadit ho na spořící účet,“ odhaluje část své strategie.

Část portfolia má stále na dividendy, například akcie Komerční banky či ČEZ. Třetí nohu tvoří akcie společností, u nichž předpokládá, že budou dlouhodobě růst. „Jeden ze sektorů, který se mi líbí, je cyber security, je draze naceněný, ale je tam potenciál,“ uvedl v podcastu.

I v rámci jednoho roku jsou podle Müllerových statistik období, kdy se akciím pravidelně daří více a méně. Každý investor zná pořekadlo „Sell in may and go away“ volně přeloženo „V květnu prodej a z trhu pryč.“ Müller si na základě statistik výsledků trhu od roku 1932 vytipoval měsíce, které jsou podle jeho zkušenosti vhodnější pro nákup akcií.

„Vypadlo mi z toho, že existují měsíce, které jsou vyloženě špatné, jako třeba únor, dokonce i ten květen, září. Výborné měsíce jsou třeba duben, červenec, ale hlavně období konce roku říjen, listopad, prosinec.“

„Vydělat může každý“

Trhy Martin Müller přirovnává k atletickému stadionu. Probíhá tam velké množství disciplín, běží se tam stovka, někdo jiný tam běží maraton, někdo hází kladivem, někdo oštěpem, někdo skáče do výšky. A podobně se na burze obchoduje spousta různých instrumentů. Futures, opce, akcie, dluhopisy. A zároveň můžete obchodovat různé strategie a různé časové rámce. Kouzlo je v tom, že vy si můžete vybrat, co vám nejvíce vyhovuje, co chcete obchodovat a kde máte největší pravděpodobnost, že budete vydělávat. “

V některých disciplínách podle investora drtivá většina investorů „prohraje“. „Abyste vydělali, musíte být lepší než ti ostatní, protože vyděláváte na úkor někoho jiného. Když si koupíte future a vyděláte, existuje protistrana, jehož peníze získáte. Kouzlo akcií je v tom, že nepotřebujete být lepší než někdo jiný, může vydělat v podstatě každý. A to díky kapitalizaci, která se neustále nafukuje a splaskává.“

Proč se Martin Müller na trhy dívá jako na soupeření býků s medvědy? Jak s tradingem začínal? Které obchody ho „vyškolily“? Jak akcie analyzuje? Poslechněte si celý podcast Ve vatě v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.

*****

Volkswagen, BMW, to byly dříve stabilní firmy s pěknými zisky. Dnes však před sebou mají největší výzvu za řadu let. Pokud se něco zásadního nezmění, sjedou v roce 2035  z výrobních pásů po celé Evropské unii poslední vozy se spalovacím motorem. Zatím ale z přerodu těží hlavně čínské automobilky.

Staré značky, které udávaly trendy v posledních letech, budou mít co dělat, aby nezanikly, míní akciová analytička Anna Píchová  „Trh už je hází přes palubu, že skoro zaniknou, že nemají šanci obstát v konkurenci. Firmy v automobilovém sektoru jsou tak nyní skoro napříč celým sektorem značně podhodnocené.“

Přesto sama Píchová akcie tradičních automobilek aktuálně nenakupuje a jedné německé se dokonce zbavila. „Já bych si sama akcie automobilek teď nekoupila. Držela jsem akcie BMW, na jaře jsem je prodala. Výhled je takový všelijaký.“

Volkswagen je levný

Akcie bavorské automobilky BMW ale podle analytičky ještě mohou jít nahoru. „Cena akcie by měla růst, protože ty firmy jsou pořád stále velmi ziskové, generují dostatek volné hotovosti, vyplácejí dividendy akcionářům, takže se o ten zisk dělí. Některé mají poměrně štědré buybacky, kdy zpětně nakupují své akcie.“

Také akcie německé automobilky Volkswagen jsou levné. „Poslední roky okolo Volkswagenu byly docela divoké a pro akcionáře až bolestivé. Prodejům elektroaut  se nedařilo tak, jak společnost čekala. Firma neobstává před konkurencí na čínském trhu,“ shrnuje Píchová.  Zklamáním byly i dva pokusy o vstup na burzu, skrze dceřiné firmy Traton, který vyrábí nákladní auta,  a producenta luxusních vozů Porsche.

Loni ještě koncern, do něhož spadá i Škoda Auto, hospodařil dobře, tržby i provozní zisk narostly. První kvartál letoška byl ale zklamáním, čistý zisk poklesl o 21,6 % na 3,7 miliard milionů EUR. „Jsou za tím vyšší náklady, neefektivita a zákazníci kupovali spíše levnější auta, která nemají takovou marži,“ vysvětluje Píchová.

Škoda na rekordech

Škodě Auto, druhé nejprodávanější značce z koncernu VW, se naopak vede poměrně dobře. Loni dosáhla rekordních tržeb i rekordního provozního výsledku hospodaření. Vyprodukovala 900 tisíc aut. Tržby jí vyrostly o čtvrtinu na nějakých 26 miliard EUR.

Jestli se ale Škoda chytne se svými elektroauty nebo se stane „zombie firmou“, která bude produkovat jenom spalovací motory pro rozvíjející se svět, se může ukázat už brzy. V létě hodlá představit laciný elektromobil. Nový Epic má být velký asi jako Fabia, má stát 600 000 korun a na jedno nabití má ujet zhruba 400 km.

„Myslím si, že by to uspět mohlo, protože my tady v Evropě důvěřujeme stále spíše těm našim evropským značkám. Nicméně dojezdy se u čínské konkurence udávají mnohdy vyšší a ceny ještě nižší. A technologicky vymoženosti bývají u  čínských aut poměrně slušné,“ hodnotí šance chystané elektroškodovky Píchová.

Nezáleží jen na tom, jak bude úspěšná v Evropě, ale zejména v Asii, dodává:  „Když se podíváme, kolik aut se produkuje třeba v indické továrně Škodovky, tak ta čísla nejsou nijak vysoká. Zatím to vypadá, že z transformace nejvíce těží čínští výrobci aut. V evropě je třeba pokročit s vývojem, zajistit si dodávky všech potřebných komponent za rozumné ceny, což se potom odráží i na konečné cenovce toho auta a vlastně pokročit i s výstavbou  infrastruktury,“ vypočítává Anna Píchová.

Bublina kolem elektroaut splaskla

Tržní hodnota některých výrobců elektromobilů jako Rivian, Lucit, Nio a Fisker spadla v poslední době o desítky procent. „Ta bublina trošičku splaskla, trh prozřel. Jejich ocenění, které bylo přemrštěné, se vrátilo zpátky do normálu. Tyto automobilky mají hodně společného s mladými technologickýma firmami, potřebují hodně hotovosti, kterou pálí na vývoj, výrobu, marketing. Negenerují zisk, prodeje jsou stále malé,“ hodnotí Píchová.

Například Nio spadlo z maxima okolo 60 dolarů na současných zhruba 5 dolar. Podobně je na tom dokonce velká Tesla, populární mezi českými investory. „Tesla je v zisku, ale už není největší prodejce elektroaut. Předběhla ji čínská automobilka BYD,“ která se podle Píchové už dere i do Evropy.

Jako investorka tak Píchová nepreferuje ani elektromobilní sektor, volí třetí cestu.  „Mně se nejvíce, co se týče automotive,  líbí výrobci vlastně komponent a případně výrobci náhradních dílů a firmy, které opravují auta. “ Průměrný věk aut se totiž zvyšuje. Průměrné stáří vozidla v Česku je necelých 16 let. Lucembursko má naopak nejmladší vozový park v Evropě 7,5 roku,“ vyjmenovává. A stará auta budou potřebovat častější servis a náhradní díly.

Jak jsou na tom akcie dalších automobilek? A co plány Tesly na nové samořiditelné taxi? Poslechněte si celý podcast nahoře v audiopřehravači.

*****

Žádná divočina, glosuje ziskovost tuzemského bankovního sektoru ekonom Dominik Stroukal. Přestože loni vydělaly přes 100 miliard, v rámci EU jsou jen lehce nadprůměrné. Více své klienty „ždímají“ banky v Polsku či Maďarsku.

V první pětici největších plátců daně za loňský rok jsou hned tři banky. Loni se jim dařilo, čistý zisk všech bank a pojišťoven v tuzemsku přesáhl 104 miliard. Proti roku předtím vyrostl o dvě miliardy.

„To číslo trochu dráždí. Za jiný sektor, třeba supermarkety nebo internetové weby, souhrnné číslo nenajdeme. Najednou někde vykoukne 100 miliard, ale z jakých aktiv a z jakého vlastního kapitálu jsou banky tyto peníze schopné vytvořit, už často řečeno není.“

Některé strany vládní koalice, například Starostové a lidovci, proto zvedly téma nové sektorové daně na banky. „Jestli je to naštvání za to, že se nevybralo tolik na windfall tax, nebo snaha najít na banky nějakou páku, aby podobně jako na Slovensku začaly nakupovat víc státních nebo jiných dluhopisů, to už je otázka konspirační,“ přemýšlí ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Ekonomický argument pro zavedení takového zdanění hledá těžko. Zatímco po krizi let 2008 až 2009 sloužil výnos obdobných daní k sanaci zdecimovaného bankovního sektoru, dnes žádné krizi nečelíme. V Česku jsme jí ostatně v bankách nejpozději od kauzy IPB na počátku tisíciletí ani nečelili.

Podle Dominika Stroukala jsou české banky sice ziskové, ale v kontextu EU nijak nadprůměrně. „V porovnání s jinými zeměmi nebo odvětvími to není žádná velká hitparáda. Není to špatné, nestěžoval bych si, kdybych měl svoji vlastní banku. Ale jsme zhruba kolem průměru,“ říká.

Jak jsou české banky ziskové?

Zisky bank lze porovnat podle několika ukazatelů. Například podle návratnosti kapitálu (RoE, Return on Equity), tedy kolik vydělá každá vložená koruna. V českých bankách to bylo loni zhruba 12 haléřů.

„Když je návratnost vlastního kapitálu mezi 15 a 20 procenty, tak jsou to hezká čísla. My jsme na 12 procentech, průměr v EU je někde na 10 procent. Takže jsme lehce nadprůměrní, ale není to nic, co by mohlo dráždit až tak moc, že bychom si řekli, že tu není žádná konkurence a že tam potřebujeme setnout zisky nějakou speciální daní,“ míní Stroukal.

Nebo se na ziskovost lze dívat přes návratnost aktiv. Ta udává, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu aktiv dané banky. V českém bankovním sektoru je na rozvahách bank nějakých 10 bilionů korun.

„Všichni tam máme vklady, spořáky, banky jsou obrovské. A z toho všeho udělají 100 miliard zisku, to je návratnost aktiv zhruba jedno procento. Itady jsme v mezinárodním srovnání lehce nadprůměrní, ale není to žádná divočina. Průměr byl na konci roku 2023 kolem 0,7 procenta. Ale jsou tam země, které mají nad dvě procenta,“ říká Stroukal.

Banky v Polsku a Maďarsku vydělávají ještě víc

Třetím ukazatelem je čistá úroková marže, která udává rozdíl mezi tím, kolik banky přijmou a kolik vyplatí na úrocích. „Tam jsme se dostali lehce nad průměr. Ale je to relativně nízké číslo oproti tomu, co jsou schopní udělat Poláci nebo Maďaři.My jsme někde na 1,8 procenta, zatímco Poláci a Maďaři měli ke 4,5, procenta. Dvojnásobek toho, co si u nás z těch úroků nechají banky v České republice,“ porovnává Stroukal.

Čistá úroková marže dost kolísá, v roce 2022 byla podstatně vyšší. „Otázka, jestli to, co se stalo teď, už je nový normál. Jakmile windfall tax odpadne, tak jestli se nevrátíme zpátky k nějakému vyššímu nadprůměru,“ přemýšlí Stroukal.

Sektorová daň v zahraničí: zaplatí to i klient

Zkušenosti ze zahraničí s bankovní daní ukazují, že ji nakonec zaplatí i klient. „Náklady té speciální daně se rozdělí mezi domácnosti, firmy a banky,“ parafrázuje výsledky studií Stroukal.

V Polsku zdanění sektoru ovlivnilo i stabilitu bank. „Začaly podstupovat víc rizika, začaly si ušlý zisk kompenzovat tím, že vyhledávaly rizikovější obchody, rizikovější úvěry, což samozřejmě není něco, co bychom taky chtěli,“ říká ekonom.

V Česku se podle Stroukala budou snažit banky s vládou dohodnout. Vláda by od nich mohla chtít pomoci s financováním infrastrukturních projektů od dostavby bloku jaderných elektráren přes dálnice po výstavbu vysokorychlostních tratí. Nebo by banky mohly začít nakupovat více státních dluhopisů.

„Do politiky nevidím, ale věřil bych tomu, že tam částečně je tenhle handl: „Daň být nemusí, ale pojďte se víc zapojit do toho, co se tady ve státě děje,“ míní člen Národní ekonomické rady vlády.

*****

„Daň z nemovitosti vyděsila Těšíňany. Zlíňané zuří kvůli navýšení daně z nemovitosti. Obyvatelé Jihlavy jsou v šoku, daň z nemovitosti vzrostla na trojnásobek.“ Trojice novinových titulků ilustruje, že zvýšení daně z nemovitosti jitřilo na řadě míst Česka emoce.

Daň vláda od letoška zvýšila o 80 procent a některé obce si k ní ještě přisadily, leckterým majitelům tak v těchto dnech přišel do schránky výměr s násobně vyšší daní, než platili loni. Je třeba zaplatit do konce května. A zvyšování nekončí, nově se totiž daň bude zvyšovat podle inflace.

Libor Ostatek, expert na hypotéky a reality, však upozorňuje, že česká daň z nemovitosti patří k těm nejnižším v Evropě.

„Teď mi přišla daň za rodinný dům 3200 korun ročně. Já se tomu trošku směju, protože když to přepočítám na aktuální hodnotu nemovitosti v loňském roce a držím se při zemi, tak je to 0,202 promile. Roční parkování na tři hodiny parkování jednou týdně na periferii Prahy vyjde úplně stejně, směšné,“ porovnává Libor Ostatek v podcastu Ve vatě.

Daň se vypočítává jako násobek výměry nemovitosti s příslušnými sazbami. Následně se vynásobí základním koeficientem podle počtu obyvatel obce a případně i místním koeficientem, který si obce nastavují samy. Například v Jihlavě tak daň za 3+1 v paneláku z 800 korun skočila na více než 2000 korun.

Ať se daň platí podle hodnoty bytu

„Tam, kde daň vzrostla násobně, si zanadáváme. Ale jsme na hodnotách, které se neblíží ani promile z hodnoty nemovitosti,“ komentuje změny ve zdanění expert. Hodnota nemovitosti se ve výši daně neodráží, za podobně velkou polorozpadlou „barabiznu“ a luxusní vilu ve stejné lokalitě zaplatí majitelé stejně.

To je podle Libora Ostatka chyba, daň by navázal na hodnotu nemovitosti, ovšem s výjimkami třeba pro seniory či mladé ve startovních bytech. V Česku by podle něj mohla namísto promile činit jedno procento z ceny bytu či domu.

„Pokud je někdo majetnější, tak musí počítat s tím, že progrese daně z nemovitosti tam bude. Dneska tam prakticky není. Jedno procento z hodnoty nemovitosti už by bylo znatelné. Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,“ říká Ostatek.

Výraznější navýšení daně z nemovitosti by podle Ostatka mělo kompenzovat nižší zdanění příjmů. Zatímco domy a byty zatěžujeme jednou z nejnižších daní v EU, v míře zdanění práce jsme naopak rekordmani.

„Na dani z nemovitosti vybereme v České republice zhruba 0,5 procenta z celkových daňových příjmů. V Evropské unii je průměr někde mezi čtyřmi až šesti procenty,“ říká Ostatek.

Daň za prázdný a za zchátralý byt

Rozumné by podle Libora Ostatka bylo také odstupňovat zdanění prvního a dalších vlastněných bytů. „Platil bych přes 30 000 za rok v případě francouzského modelu za nemovitost pro hlavní bydlení. Nemovitost k druhému bydlení, my bychom řekli chata, tam už je daň zhruba 1,2 procenta z hodnoty nemovitosti. Ještě více je to pak u nemovitostí zakoupených na pronájem.“

Aktuálně platné zvýšení s trhem podle něj naopak vůbec nezahýbe a lidi od vlastnictví neodradí. „Pokud by se razantně zdražilo, tak se bytů do oběhu dostane víc. Je to příklad Vancouveru, který zavedl tzv. empty homes tax. Kdo byt nevyužívá ani nepronajímá, platí tři procenta z jeho hodnoty ročně,“ vysvětluje Ostatek.

V Belgii mají zase tzv. daň ze zchátrání nemovitosti. „Když dům někomu už padá na hlavu, když ho 12 měsíců registrují jako zchátralý, tak vlastníka donutí buď k renovaci anebo k tomu, aby ho v atraktivní lokalitě radši prodal, než aby platil daň,“ líčí Ostatek.

*****

Ze starých penzijních fondů se Čechům nechce, i když mají výnosy blízké nule. Od ledna je možné toto spoření „zamrazit“ a začít investovat odvážněji v nových, účastnických fondech. A to aniž by střadatel přišel o státní příspěvky.

Na penzi si spoří čtyři a čtvrt milionu Čechů, většina z nich velmi opatrně. Ve starých, tzv. transformovaných fondech, kam už se deset let nedá vstoupit, si loni na důchod šetřilo celkem 2,4 milionu lidí.

Tyto fondy jim garantují, že neprodělají. Mohou skončit každý rok s výnosy přinejhorším na nule. Jenže v nich ani nevydělají, výnosy starých fondů dlouhodobě nepřekonávají ani inflaci a stát se pokouší lidi přesvědčit, aby se na stáří zajistili efektivněji.

Namotivovat má i nová možnost tzv. zamražení starého „penzijka“, která platí od ledna. Střadatel může jednou nohou se svými úsporami ve starém fondu zůstat s jistotou, že jeho konto nepůjde do minusu. Zároveň smí druhou nohou s vyšším výnosem vkročit do fondů nových neboli účastnických. Takové řešení doporučuje své generaci i důchodový expert, v současnosti předseda představenstva investičního fondu Avant Vladimír Bezděk.

„Mně bude 50 let, já jsem jeden z těch 2,4 milionu lidí, kteří jsou ve starých transformovaných fondech. V transformovaných fondech zůstanu se starým kapitálem a přestanu tam posílat nové úložky. Nové úložky začnu posílat do doplňkového penzijního spoření. Můžu být tam i tam,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě.

Do konce loňského roku nebylo dovolené mít dvě paralelní smlouvy o důchodovém pojištění, ale nově to už možné je a tak není nutné příspěvky ze starého fondu přesouvat do nového, stačí je takzvaně zamrazit a uložená suma se dál úročí.

„Výnos si zajistím jinde“

Ač Bezděk investuje mnohem odvážněji jinde, transformované fondy používá jako konzervativní část svého portfolia. „Pro mě transformované fondy plní roli takové kotvy. A zisk nebo investiční výnos realizuju jinde. V padesáti má člověk ještě relativně dlouhou dobu – 10 až 15 let se otevřít trošku odvážnější investici.“

Nevýhodou této strategie jsou dvojí poplatky. Státní příspěvek se čerpá jen na jednu ze dvou smluv o penzijním spoření. A s novou smlouvou musí účastník samozřejmě opět splnit minimální dobu spoření.

„V novém penzijku začínáte od nuly a v momentě splnění podmínek pro čerpání máte to, co jste vydělala investicí v novém ‚penzijku‘, a zároveň to, co na vás čeká ‚zmražené‘ na staré smlouvě o penzijním připojištění,“ vysvětluje Petr Tošek z Asociace penzijních společností.

Vladimír Bezděk se přimlouvá za reformu povinnosti starých fondů skončit každý rok přinejhorším na nule, ne v minusu. „Povinnost té každoroční nezáporné nuly by měla být revidována. Mělo by být umožněno klientům si vybrat, jestli by jim náhodou nestačila garance ne každý jeden rok v průběhu jejich investičního horizontu, ale na konci té jejich investiční maturity, to znamená v těch 60 nebo 65 letech,“ říká Bezděk.

Dejte pět procent příjmů stranou a nesahejte na ně

Jak se má na penzi chystat pětadvacátník? Podle Vladimíra Bezděka by si měl odkládat již od první výplaty. „Silně bych doporučoval, pokud to jenom trošku jde, vybudovat si návyk – stejně jako si čistíme zuby – a z každého pravidelného příjmu dát aspoň pět procent stranou, nespotřebovat je. A na dlouhodobé úspory 40 let nesahat.“

Zároveň je podle Bezděka klíčové začít co nejdříve vlastní bydlení. „Začít postupně pracovat na vlastním bydlení, protože budu-li bydlet ve vlastním, tak to znamená, že v penzi nemusím nikomu platit nájem a znamená to poměrně významnou úsporu,“ říká Bezděk.

Dobrou záchrannou sítí je podle Vladimíra Bezděka i rodina. „Může to být kontroverzní, ale rodina dává smysl i ekonomicky. Investice, které do dětí vložíme, finanční i nefinanční, se nám jednou bohatě vrátí.“

Vladimír Bezděk byl hostem podcastu Ve vatě spolu se stálou expertkou pořadu, ekonomkou Janou Matesovou. Tématem byla schvalovaná důchodová reforma. Jak dopadne na jednotlivé generace? A jak se na důchod zařídit po vlastní ose? Poslouchejte podcast nahoře v článku.

*****

Loni přibylo do sejfů centrálních bank po celém světě v součtu přes tisíc tunzlata. Mezi rekordmany byla iČeská národní banka. Ve třetím kvartále loňského roku byla dokonce pátým největším kupcem zlata mezi centrálními bankami na světě. Aktuálně drží 31 tun zlata.

Guvernér Aleš Michl se zavázal, že by chtěl mít do pěti let v trezorech ČNB dokonce 100 tun zlata, což by bylo nejvíc v historii. „Náš guvernér chce diverzifikovat, nemá úplně za cíl zisk. Centrální banka se tím snaží zvýšit kredibilitu té instituce. Jakkoliv to neznamená, že naše peníze jsou kryté zlatem, že si tam člověk pro to zlato může dojít,“ vysvětluje motiv české „zlaté horečky“ ekonom Dominik Stroukal.

„V objemu je to jenom pár procent, těch 31 tun zlata, co tam dneska máme, není zas tak velká položka oproti těm skoro čtyřem bilionům korun, co jsme tam měli zejména v eurech nakoupených po devizových intervencích, po kurzovém závazku.“

Dlouhodobě mají největší zlaté rezervy samozřejmě Spojené státy, nějakých 8100 tun, následují Německo, Itálie, Francie a Rusko.

Češi a zlato: Každý desátý má doma zlaťák

Zlatá horečka zasáhla i drobné střadatele a retailové investory, ačkoli je jejich podíl na obchodovaných objemech malý. Zhruba každý šestý Čech proto podle průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou mincovnu investoval do zlata a každý desátý má doma zlatou minci nebo cihličku. „My jsme, co se investic týče, konzervativní, vidíme to na vztahu Čechů k nemovitostem. Co je doma, to se počítá. Navíc se tady i rozjel byznys se zlatem,“ hledá důvody Stroukal.

Kvůli diverzifikaci patří zlato i do běžného portfolia, maximálně by ale mělo tvořit do 10 procent. „Když na to lidé mají, proč ne. Každý máme jiný příběh, jiný vztah k riziku a dává nám smysl něco jiného. Já rád udělám radost dceři nebo manželce zlatým šperkem. Ale vím, že to nepotřebuju proměnit na hotovost okamžitě. Spíš svůj zlatý poklad přesouvám na další generaci,“ upozorňuje Stroukal na to, že zlato nelze prodat stejně snadno jako třeba akcie.

Zlato je tradičně považované za uchovatele hodnoty, zároveň je volatilní a jeho cena citlivě reaguje na veškeré mezinárodní krize. Aktuálně opět osciluje kolem historického maxima. Jedna trojská unce (31,3 g zlata) se obchoduje za 2300 dolarů, tedy zhruba 54 000 korun. Ještě před deseti lety stála 1300 dolarů.

Cena může jít ještě výš, míní ekonom z Metropolitní univerzity Praha Stroukal. „Protože Putin, protože Hamás, protože to vypadá na vysoké úrokové sazby po delší dobu, protože v Americe může vyhrát volby Trump. Divokých věcí, které se dějí kolem nás, je celá řada.“

A právě v časech vysokých rizik se lidé ke zlatu tradičně uchylují. Jako pojistka podle Stroukala funguje dobře. „Já jsem relativně fanoušek zlata. Chápu ho ale spíš jako pojištění nebo spoření než jako investici. Nečekám od toho to, co od akcií,“ říká ekonom.

„Zlato je kolektivní deziluze“

Kov totiž nevyrábí žádnou přidanou hodnotu jako firmy, jejichž akcie si můžeme koupit. „Nemá výnos, nemá nájem, nemá úrok, nemá dividendy. Ale pokud je po něčem poptávka a nabídka není nekonečná, tak to hodnotu má. Velká část vzniká tím, že si myslíme, že to ostatní taky hodnotí jako vzácné. Je to taková kolektivní deziluze. Stejně jako u umění, bitcoinu,“ míní Stroukal.

Americký ekonom Jeremy Siegel porovnával výkonnost jednotlivých tříd aktiv na americkém trhu v období 1802 až 2006. „O parník“ vyhrály akcie. Zlato skončilo jako druhé nejméně výnosné aktivum hned za hotovostí. Roční zhodnocení činilo v průměru pouhých 0,33 procenta.

Dokázalo sice porazit inflaci, ale jeho hodnota se za 204 let (po očištění od inflace) zvýšila jen dvojnásobně. Naproti tomu akcie se svou reálnou výnosností 6,8 procenta za rok dokázaly svou hodnotu zdvojnásobit v průměru zhruba každých 10 let.

„Kdybychom se na to podívali po opuštění zlatého standardu, po Nixonově šoku v roce 1971, tak by to vycházelo výrazně líp. Ale je pravda, že na dlouhých časových řadách zlato výnos nemá. Krátké bondy nebo nemovitosti taky nic moc v dlouhé řadě neudělají, ale v kratším horizontu to vychází docela dobře,“ míní Stroukal.

*****

Zbrojní firmy ani před válkou na Ukrajině nestrádaly. Ale Putinova agrese zvýšila zisky některých z nich několikanásobně. Akcie vyrostly o desítky až stovky procent. Budou zajímavé i dál, předpovídá analytička Anna Píchová.

Nejvíc na boomu zbrojení vydělal ten, kdo do titulů zbrojařských firem investoval před válkou. Kdo upřednostnil evropské firmy před těmi americkými, udělal ještě lépe.

„Od konce roku 2021 třeba německý Rheinmetall posílil skoro o 500 procent, britské BAE Systems o nějakých 130 procent, Thales o 110 procent. Menší zisky měly americké firmy, kdy Lockheed Martin posílil o nějakých 30 procent, RTX o 18 a General Dynamics o 38 procent. Oproti tomu takový Boeing se zase o 16 procent propadl,“ vypočítává akciová analytička Anna Píchová v podcastu Ve vatě.

Ve srovnání s průměrem obou trhů vykázali zbrojaři na obou kontinentech vysoce nadprůměrné výsledky. „Americký index S&P 500 za tu dobu od konce roku 2021 do současnosti přidal něco málo přes čtyři procenta a evropský Euro Stoxx 600 potom necelá dvě procenta. Zbrojařům se dařilo mnohonásobně více než celému trhu,“ porovnává Píchová.

Evropa je perspektivnější než Amerika

Evropské firmy mají podle Anny Píchové lepší potenciál než mnohé americké renomovaných jmen. Evropa dohání nedostatečné investice do obrany z minulých let, vysvětluje analytička.

„Mně se více líbí ty evropské firmy oproti americkým. Evropa dohání dluh, který si vytvořila, když šlo dříve zbrojení stranou. Hodně evropských zemí neplnilo ani závazek NATO dávat dvě procenta  HDP na zbrojení.“

Akcie zbrojních firem jsou někdy spolu s akciemi producentů cigaret, alkoholu či benzinu řazeny mezi tzv. akcie hříchu. Konflikt ale náhled na tento sektor dost proměnil. „Já bych se nebránila zařadit zbrojařské firmy do portfolia, nicméně rozumím tomu, že někteří lidi mají s určitým oborem, s určitými firmami a trhy problém,“ míní analytička Píchová.  

Podle Píchové není pozdě „naskočit“ do akcií ze sektoru „defense“ ani teď, i když jsou aktuálně dražší. „U některých firem může být zajímavé do nich investovat i teď nebo si případně si počkat na nějakou drobnější korekci, ale je dobré  mít ty firmy v hledáčku pořád.“  

Zajímavé tituly lze najít i mezi méně známými značkami. „Třeba norská firma Kongsberg Gruppen dodává jak obranné systémy a munici, tak mají i druhou divizi, která se zase zabývá ropou,“ vybírá Píchová.

Zbrojaři rostou solidně i bez války

V roce 2022 se celosvětově vojenský výdaje zvýšily o 3,7 procenta, dosáhly rekordní výše dvou bilionů eur. Politická vůle umí být velmi vrtkavá, takže je otázkou, zda bude svět nadále zbrojit v podobném tempu, podle Anny Píchové přesto zbrojařské firmy dál porostou. 

„Nečekala bych, že by zakázky dramaticky spadly. Jejich růst je postupný,  mají uzavřené dlouhodobé smlouvy. Nicméně nejde čekat, že tak velký skok jako firmy udělaly na tržbách se začátkem ruské agrese se bude opakovat, pokud nenastane nějaká podobná válka. Růsty  se vrátí  do běžných čísel, v průměru o  pět až 10 procent ročně,“ má za to analytička.

Taky některým českým zbrojařským firmám válka na Ukrajině byznysově pomohla. Na pražské burze jsou už přes tři roky ke koupi akcie Colt CZ. Český výrobce palných zbraní aktuálně stojí před důležitou akvizicí producenta střeliva Sellier & Bellot. 

„Akciím Coltu hodně pomohla ruská agrese a smlouva s českou armádou na dodávku zbraní. Od roku 2021 až do konce loňského roku jejich tržby vzrostly o 40 procent z nějakých necelých 11 miliard na necelých 15 miliard. Většina z toho byl ten skok v roce 2022, zatímco v loňském roce 2023 byl růst výnosů o necelá dvě procenta,“ všímá si Píchová v podcastu Ve vatě. 

Jak do zbrojařských společností investovat prostřednictví ETF? Čeho si u těchto výrobců jako investor všímat především? Poslechněte si celou epizodu podcastu Ve vatě.

*****

Nadějný pokles cen hypoték brzdí. Banky si nakupují peníze na finančním trhu nejdráž od začátku roku.  Ceny bytů v atraktivních lokalitách už zase útočí na své maximální ceny, říká hypoteční expert Libor Ostatek.

Zatímco loni vystoupaly u některých hypoték úroky až k sedmi procentům, teď je banky nabízejí za průměrnou cenu 5,19 procenta. Ceny jsou nejníž za dlouhou dobu, jak vyplývá z posledních dat z Hypomonitoru České bankovní asociace.

I v příštích měsících budou ceny úvěrů na bydlení klesat. Přestože centrální bankéři budou  nejspíš dál setrvale snižovat základní úrokovou sazbu, žádné cenové „zemětřesení“ hypoteční expert Libor Ostatek v nejbližších měsících neočekává .

„Dává mi logiku, že bychom se do poloviny roku mohli dostat do rozmezí 4,8 až pět procent. Nebude to nějaký dramatický pokles. Cena peněz dál neklesá, ale za poslední tři týdny roste,“ říká odborník Broker Trust a Golem Finance v podcastu Ve vatě.

Banky si kupují peníze za draho

Právě rostoucí cena tzv. dlouhých peněz je pro cenu hypoték s fixací na tři a více let klíčová. „Teď je cena dlouhodobých peněz, ze kterých se odvíjejí tříleté a pětileté fixace, nejvyšší za letošní rok, vyskočila o půl procenta. Čekali jsme, že banky budou v dubnu pokračovat v trendu poměrně výrazného snižování posledních dvou měsíců, kdy se to opravdu hnulo, ale teď stojí na brzdě,“ vysvětluje Ostatek.

Druhý důvod, proč banky s úpravou cen hypoték polevily, se podle experta podcastu Ve vatě skrývá za tzv. účelně vynaloženými náklady. Od 1. září se výrazně zpřísňují pravidla, za kterých smí klient s hypotékou z banky „utéct“ jinam ještě před koncem fixace. Do konce srpna bude chtít někteří klienti logicky využít toho, že v případě odchodu takřka žádnou „pokutu“ neplatí.

„Banky musí pracovat s novým typem rizika, a to riziko nyní naceňují. Útěk z fixace je pro spotřebitele extrémně ‚levný‘. A banky musí naceňovat to riziko nově, protože jim to může přinést poměrně výrazné ztráty,“ říká Ostatek. Kvůli tomuto riziku s dalšími slevami zatím váhají, míní.

Kam až se sazby hypoték dostanou

S koncem roku by se bonitní klienti mohli podle Ostatka dostat na nabídky kolem čtyř procent. „Na konci roku bych očekával sazby někde kolem 4,5 až 4,7 procenta. Nejbonitnější klienti budou dostávat průměrně sazby mezi čtyřmi až 4,5 procenta,“ predikuje hypoteční expert Ostatek.

Hypotéky s nejkratšími fixacemi budou více zlevňovat už v létě, míní Ostatek. Ty totiž výrazně ovlivňuje Česká národní banka svými sazbami. „U jednoletých můžou sazby klesat trošku výrazněji už v průběhu léta. Částečně možná zlevní dvouletá fixace. Otázka je, co bude s tou tříletou,“ uvažuje Libor Ostatek. Tzv. jednoletky si však nyní bere jen minimum klientů, drtivá většina preferuje tříleté fixace.

Obchod s byty se po dvou letech stagnace zase rozbíhá. V březnu si Češi v vzali v souhrnu hypotéky zhruba za 15 miliard korun. „V březnu jsme poprvé po téměř dvou letech překonali hranici 5000 poskytnutých hypoték za měsíc, která je takovou vstupenkou do ‚normálního‘ stavu.  Předcovidový stav byl kolem sedm až osm tisíc hypoték za měsíc,“ spočítal Libor Ostatek.

Byty kolem velkých měst už zase zdražují

Průměrná výše hypotéky stoupla už loni přes tři miliony korun a jde dál nahoru. Velký vliv mělo vypnutí hypotečního limitu DSTI. Rodiny mohou po tomto rozvolnění pravidel ze strany ČNB vydávat na měsíční splátku více peněz vůči svým čistým příjmům. Pomohlo to bonitnějším rodinám, které si tak mohou dovolit větší, luxusnější a tedy i dražší nemovitosti.

S volnějšími pravidly a lepšími úroky hypoték roste svižně nabídková cena bytů. „Když se podíváme na růst nabídkových cen, tak poměrně výrazně pádí prstenec kolem ekonomicky aktivních měst a metropolí, jako je Praha. My jsme na průměrné nabídkové ceně bytů relativně blízko toho, co tady bylo na maximu v únoru nebo v dubnu roku 2022,“ srovnává Ostatek.

„V únoru nebo v dubnu roku 2022 jsme se vykývli na 4,3 milionu. A po dvou letech jsme najednou zpátky téměř na maximu 4,7 milionu v nabídkových cenách. Myslím si, že to je hodnota, kterou překonáme v květnu, možná v červnu.“