Hovory

„Naše zařízení je zjednodušeně nástroj na učení robotů. Lidé tak teď můžou programovat roboty bez psaní kódů – stačí ukázat pohyb, který chci, aby robot po mně zopakoval. Zařízení pohyb zaznamená a vygeneruje program pro toho robota, tak, aby se hýbal stejně, jak mu bylo ukázáno,“ popisuje zakladatelka start-upu RoboTwin Megi Mejdrechová v pořadu Hovory s inovátory.

Za publikační činností vysokoškolského profesora Pavla Hoška, autora mnoha knih o zajímavých osobnostech, je léty prověřená vědecká erudice, ale také silné emocionální nasazení. Ctí fakta, ale vnímá je i srdcem.

Divadelník Karel Kratochvíl založil a jménem Krutý krtek pojmenoval takzvané společensky užitečné divadlo. Svým nejnovějším projektem Umlčené hlasy chtějí dát slovo politickým vězňům v Rusku. Víc více než pravdy o povaze Putinova režimu je zajímají slova těch, kdo jim trpí. „Ruský režim je perzekvuje z nějakého důvodu – jsou pro ně nebezpeční,“ vysvětluje.

„Je hezké vařit pro Michaela Douglase, Roberta De Nira nebo Michaela Jacksona, ale je to jako třešnička na dortu. Restauraci stejně děláte pro lidi, kteří do ní chodí denně,“ říká šéfkuchař Jan Pípal. Byl i osobním kuchařem indonéské prezidentky.

Polárník a režisér Petr Horký byl na třech pólech planety: severním, jižním i na pólu chladu, který je na Sibiři. Ani ne po dvou letech se ale neplánovaně na Antarktidu vrátil. „Česká televize chtěla točit film o činnosti vědců na Antarktidě, ale režisér, který to měl točit, zjistil, že se tam nevydá. Takže mi ČT i vedení Českého antarktického výzkumného programu na Masarykově univerzitě nabídlo, jestli bych to nepřevzal – a já to, s velikou hrdostí a radostí, udělal.“

Zakladatel dárcovské platformy Donio tvrdí, že vždy chtěl pomáhat. „Ale chtěl jsem pomáhat hodně, respektive tak, aby to mělo velký společenský dopad. Už dřív jsem jezdil do domovů pro děti, za seniory, ale trochu mě trápilo, že na dobrovolnické bázi mohu pomoct jen jednomu, maximálně dvěma lidem měsíčně – potřebovaly to ale stovky.“

Filmová producentka Monika Kristl aktuálně pracuje na postprodukci nového snímku režiséra Jiřího Mádla Vlny, natočeného na motivy skutečných událostí z historie Československého rozhlasu. Odehrává se v období kolem roku 1968 v rozhlasové zahraniční redakci a vypráví o novinářích, kteří „bojují“ s tajnými službami.

Je po přijímačkách na střední školy a začalo čekání na výsledky, a to až do 15. května. Dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe radí, že to je přesně ten čas, kdybyste měli potomka i sebe uklidnit. „Důležité je dětem říkat, že si už nemá cenu něco vyčítat, udělali pro to maximum. Nikdo navíc neví, jestli nakonec bude na střední školu přijatý, nebo nebude. Rodiče by si měli v úvahách o jejich budoucnosti nechat i zadní vrátka, kdyby to náhodou nevyšlo,“ nabádá.

„Je nás málo. Většinou ani nehledám mezi čerstvě vyučenými cukráři, kteří nejsou motivovaní k práci. Raději sahám po nevyučeném nadšenci, který do práce chodí rád a rád se učí novým věcem. Tím ale nechci říct, že jsou cukrářské školy snad špatné – je jich ale hodně a nemají pro své žáky dostatek pořádné praxe,“ říká v pořadu Hovory mistr cukrář Lukáš Skála.

Josef Zajíček je předsedou představenstva Autodromu Most, teď ho baví veteráni. Benzín u nich doma voněl vlastně stále, protože i jeho otec jezdil v 70. letech rallye ještě se Škodou 100. „Automobilový sektor mi tak byl šitý na míru, jak se říká. Uměl jsem se v tom pohybovat, takže jsem rozjel v oboru podnikání a také se mi dařilo. Vydělávali jsme peníze, měli jsme investory, mohli jsme stavět apod. Ale jak šel čas, tak nás začaly škrtit globální trhy i ekonomika,“ říká.

Tadeáš Kula začal podnikat, když mu bylo 13 let, ve 22 založil start-up Reknihy poté, co mu na stole zůstaly knihy, které chtěl poslat dál. „Byla to obrovská náhoda a přišla ve správný čas a na správném místě. V mém životě se tehdy setkalo pár věcí, takže jsem chtěl najet na minimalismus, tedy mít co nejméně věcí,“ nastiňuje v dalším díle Hovorů s inovátory.

Alexey Aslamas je hudebník a aranžér, který v posledních letech působí v uskupení Epoque Quartet a Trio A. „Vždy jsme chtěli hrát hudbu, která nás baví. Začínali jsme jako klasické kvarteto, ale přidávali jsme neklasickou hudbu,“ vysvětluje v Hovorech Ondřeje Konráda.

Radim Špaček natočil film Lesní vrah inspirovaný skutečnými událostmi v případu sériového vraha Viktora Kalivody. Ten v říjnu 2005 zastřelil v lese celkem tři osoby. „Začínal jsem se smrtí zabývat už v roce 1994, když jsem točil v Sarajevu. Nejde mi o heroizaci vraha. Myslím, že ho zobrazuji jako zbabělého a nešťastného člověka,“ říká režisér snímku, který bude mít premiéru 25. dubna.

V africké Ugandě vytvořil lékař Zdeněk Ráčil specializovanou ambulanci pro děti se srpkovitou anémií, je členem i správní rady nadačního fondu SSUUBO. „Když jsem přestupoval z brněnské univerzity na pražské pracoviště, dal jsem si zhruba tříměsíční pauzu. Tehdy jsem si chtěl splnit svůj dávný sen – být lékařem bez hranic a k tomu ,na vlastní pěst‘. Ale to je sen asi každého mladého doktora,“ říká v pořadu Hovory.

Režisér a scénárista Markus Krug patří v reklamní branži k těm nejlepším – je i autorem spotu s automobilovým závodníkem Davidem Coulthardem, kterého nechal ve formuli projet přes Karlův most. „Na mé práci jsou často nejtěžší týdny a měsíce předtím, než se začne točit. Klient přijde se svou představou a snaží se do příběhu dostat mnoho věcí. Ale já vím, že se to tam nevejde,“ říká.

David Fiedler patří k mladým lidem, kteří rádi pracují hned na několika projektech. Založil i neziskovou organizaci Nevyhasni, která se chce starat o prevenci syndromu vyhoření. Sám si totiž podobný kolaps zažil, a to už v 19 letech: „Po necelém roce v Berlíně, kde se to stalo, jsem si dal tehdy dlouhou dovolenou. Také jsem začal studovat a postupně nacházet cestu sám k sobě. Až pak k dalším projektům.“ Tehdy také vznikl nápad vytvořit projekt, který by mohl pomáhat dalším.

„V první pomoci nejsou nejhorší mýty, jak se vyndává zapadlý jazyk nebo co máte udělat s někým, kdo je v bezvědomí. Nejnebezpečnější jsou ty, jak se má učit první pomoc. A když takový kurz absolvujete, tak jediné, co dostanete, je falešný pocit, že už ji umíte,“ říká lektor a zakladatel PrPom Zážitkové kurzy první pomoci Ondřej Koudela.

Šikana, urážky, ponižování, a to vše jen proto, že máte jinou barvu vlasů nebo vypadáte jinak. O fenoménu takzvaného bodyshamingu natočila režisérka Dagmar Smržová dokument Tělo v mé hlavě. „Tato společnost je bohužel taková, že nic neodpouští. Především si neodpouštíme jinakost. Stačí, že je někdo zvláštní nebo jen vyčuhuje z davu, a umíme mu to ,dát pěkně sníst‘,“ říká režisérka v pořadu Hovory.

„Pokud se vám nechce do práce, a k tomu se vám to stává často, několikrát týdně, je možná čas položit si otázku, jestli nejde o chronický problém. A pokud jde o silnou nechuť pracovat a například otevřít si ten počítač, chtělo by se podívat do hloubky, čím to může být. Jestli to třeba není vyhořeni,“ říká psycholožka a vědkyně Kateřina Zábrodská, která se specializuje na psychologii práce: workoholismus a vyhoření.

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanské svátky. Jsou také příležitostí k zastavení, odpuštění a jít může člověk i ke zpovědi. „Samozřejmě existuje zpovědní tajemství, takže nikdy nebudu konkrétní, ale někdy jsou to před Velikonocemi opravdu velké věci. A za ten večer, co zpovídám, se často stane, že padají i slzy,“ popisuje římskokatolický kněz Marek Orko Vácha. Je také biolog, spisovatel nebo skaut.

Když dramaturgyně Dagmar Fričová dostala nabídku, aby se zúčastnila výběrového řízení na uměleckou šéfku pražského A studia Rubín, rozhodla se, že napíše nekompromisní koncepci. Nebrala vůbec do úvahy to, co se v divadle dosud hrálo, a napsala vizi, jak by divadlo mohlo vypadat pod jejím vedením. Nazvala ji Koncepce divadla mého srdce.

Irma Mrázková miluje hudbu a také disponuje manažerskými schopnostmi, což se skvěle „potkává“ v její pozici výkonné ředitelky hudebního festivalu Věčná naděje. Organizátoři jej popisují jako „hudební projekt s přesahem“. V jeho základu je totiž hudba terezínských tvůrců, kteří byli zavražděni nacisty na vrcholu svých tvůrčích sil. V nelidských podmínkách se nezlomili, ale tvořili a jejich hudbu interpretují hudebníci dodnes.

Ikonickou chatu v Kersku na Nymbursku si spisovatel Bohumil Hrabal pořídil v polovině 60. let za své první honoráře. Před třemi roky ji odkoupil Středočeský kraj pro Polabské muzeum, které o Hrabalův odkaz pečuje. Už brzy by se v chatě měla otevřít expozice věnovaná jejímu někdejšímu slavnému majiteli. Autorkami architektonické proměny jsou dnes už bývalé studentky Ateliéru obnovy architektonického dědictví FA ČVUT v Praze Eliška Houdová a Jitka Zemanová.

„Samozřejmě že někdy děláte věc, která vám není úplně po chuti. Právě v takových chvílích si uvědomím, že je to práce. Tehdy si říkám: ,Udělej to, další projekt už bude jiný‘," popisuje Vladimír Strejček, výtvarník a zakladatel studia užitého umění Drawetc. V Hovorech mluví také o tom, jak se dělají storyboardy, o rodičích, kteří mu dali svobodu, aby si dělal, co chce, o tetování, o ateliéru v bývalé tělocvičně boxu nebo o umělé inteligenci. Ptá se Naděžda Hávová.

„Jsme tam lidi, kteří se opravdu dobře znají. Myslím, že se máme rádi. Udělali jsme spoustu super písniček a nevím, jestli k tomu odchodu říkat to, že se má v nejlepším přestat – ale tak to prostě je. Člověk se neustále stará o nějaké věci, a pak si řekne, jestli to má zapotřebí? A já jsem si odpověděl, že nemá,“ přiznává David Koller v pořadu Hovory.

„Když něco dělám, snažím se jít do hloubky. Proto si všechno nastuduji. Navíc focení hmyzu dělám ve velkých celcích, nejsou jen náhodné. Například mravence jsem dělala dva roky. Snažila jsem se zachytit zákonitosti a zajímavosti. A čím víc fotím, tím se víc dozvídám – jsem z toho prostě absolutně nadšená,“ popisuje uznávaná fotografka hmyzu Veronika Souralová, která je zároveň ředitelkou Czech Press Photo.

Zahrát reálného sadistu a vraha pro televizní sérii Metoda Markovič: Hojer byla pro herce Petra Uhlíka výzva. Kvůli roli prošel náročným castingem a i pro jeho osobní život bylo účinkování v kriminální sérii zatěžkávací zkouškou. Obstál jsem i díky manželce, přiznává. Výsledek ale stojí za to, jak potvrzuje přijetí u diváků i u kritiků. Jak se Petr Uhlík vyrovnával s etickými otázkami, které série nutně vyvolává?

Jiří Michna je místostarostou obce Bořetice na Břeclavsku, ale také už šestým rokem členem Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky. „Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já jsem opravdu chtěl být své zemi nějak užitečný,“ prozrazuje v pořadu Hovory důvody svého působení v záloze Armády ČR.

František Kalenda je kulturní antropolog a spisovatel, kterého fascinuje člověk a společnost středověkého světa. Také ale propadl zemím Latinské Ameriky, zejména Brazílii. Má ženu z Maroka, žije s rodinou převážně ve Francii a píše historické romány a detektivky. „Nemám rád stereotypy o středověku, že to bylo strašlivé a temné místo. Dokonce i s kanalizací a odpadem to leckde nebylo tak hrozné, protože si to dokázali zařídit,“ říká v pořadu Hovory.

Evžen Hart je producentem Letních shakespearovských slavností a často se jeho jméno skloňuje se začátky marketinku v 90. letech. Léta pracoval i pro PPF Petra Kellnera. „Chodívali jsme s Petrem na squash a po jednom zápase, kdy je člověk úplně vyšťavený a potřebuje okamžitě transplantovat plíce, se mne najednou zeptal, jestli bych mu ,nepomohl s lidmi‘. Přesně v tom byl ten jeho talent: kdyby se mne zeptal, jestli bych nechtěl pracovat v PPF, bez rozmýšlení bych řekl ne.“

Psycholožka Kristina Sarisová jako terapeutka nejčastěji pracuje s lidmi v závislostním vztahu. Jejich problém je, že o něm sami vůbec netuší. „Většinou přicházejí s různými stesky v rámci partnerských vztahů: necítí se v nich dobře, cítí se utlačovaní, nevyslyšení, což je paradoxně přesně v protikladu k tomu, v čem se ale sami dobře cítí,“ říká v pořadu Hovory.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století: „Měla jsem v poslední době štěstí v nabídkách titulů opery od klasicismu až po 20. století,“ svěřuje se v Hovorech.

„Vysvětlovat všechny dezinformace a lži už dnes není v silách žádného média,“ myslí si zakladatel serveru Manipulátoři.cz, novinář a spisovatel Petr Nutil. „Když jsme web zakládali, téma dezinformací nebo fact checkingu (prověření faktického tvrzení) v našem mediálním prostoru prakticky neexistovalo. Když v roce 2015 nastala migrační krize, mediální prostor dezinformacemi vybouchl. Od té doby je to politikum, kterým se zabývají seriózně i velká média včetně veřejnoprávních.“

„Ještě v polovině 19. století za kancléře Metternicha (celým jménem Klemens Wenzel von Metternich) se na panovnických stolech, a to včetně aristokracie, proslavil způsob servírování, kdy byly na stole všechny chody a potraviny krásně upravené,“ říká Libuše Ruizová. Je historičkou, etnografkou a také autorkou instalací v jídelnách tuzemských zámků.

Lucie Výborná je moderátorkou Českého rozhlasu a nově i České televize. Nedávno se kvůli nepříjemnému kašli předčasně vrátila ze své cesty na Antarktidu, vzpomíná na ni ale s velkou láskou. „Antarktida je začátek a konec světa, prazáklad naší planety. A když jsem vylezla na jednu z hor asi 2600 n/m, nahoře už nebyl led a šli jsme po skále, kde byly vidět listy z prapůvodního kontinentu – bylo to naprosto fascinující.“

Vzrušující a neobvyklé zážitky, díky kterým se dostáváme za hranici osobního komfortu, pomalu mizí ze životů našich dětí, tvrdí Aleš Pokorný, spoluzakladatel Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě. „Všimli jsme si, že dobrodružství mizí nejen ze škol, ale i z různých sportovních a dětských oddílů, dokonce i z těch skautských. Všechny totiž svazuje čím dál větší strach, že se něco může stát.“

V důvodech, proč vlastně zemědělci protestují, se už mnozí začínají ztrácet. Ani tzv. malá farmářka Hana Součková s prezentovanými požadavky nesouzní. „Když to řeknu jednoduše: obhospodařujeme asi 15 hektarů půdy kousek od Prahy, z pohledu malého zemědělce je pro nás nereálné poslat demonstrovat třeba jediný traktor. Když si představím ty náklady a čas, co by to stálo, nepřijde mi to jako správná ani vhodná forma, nemluvě o ekologické stránce.“

Březen je podle údajů Českého statistického úřadu měsícem s nejvyšším počtem zaznamenaných sebevražd. Nejkritičtějším dnem v týdnu je pondělí. Etnoložka Alena Lochmannová spolu se soudním lékařem Miroslavem Šafrem prováděli studii dopisů na rozloučenou sebevrahů, podle které pak napsali knihu Ti, kteří se rozhodli. „Vyprávíme příběhy několika posledních okamžiků, v některých případech posledních měsíců, ale i let sebevrahů.“

„Už jen myšlenka, že čtete tajné a soukromé zápisky, je lákavá a vzrušující. S tím ale souvisí i strach: Co když si právě váš deník někdo cizí za pár let nebo ještě dřív přečte?“ popisuje lektorka deníkových metod a vysokoškolská pedagožka Martina Nosková. Jak deník psát? Pro sebe, nebo pro ty, kteří ho jednou najdou? Nebo dokonce cíleně pro své děti?

„V umění se schovává mnoho mystérií, které když člověk objeví, líp pochopí svět kolem sebe,“ říká Jan Press, který se ve svých 37 letech stal šéfem Moravské galerie v Brně. Jako příklad uvádí design, který když pochopíme, rozšíří se nám obzory. „A když něčemu začnu rozumět, začnu být sebejistější a dovednost mohu i dál rozvíjet a používat.“

„V našich kavárnách nebo pekařstvích obsloužíme týdně nějakých 10 tisíc zákazníků. Podle recenzí naprostá většina z nich vůbec neřeší, jestli je obsloužil někdo handicapem, nebo ne. Občas se ale objeví někdo, kdo to ,hejtuje‘, napadá, kdo tomu nerozumí. A nejde jen o zdravotní postižení,“ říká zakladatel občanského sdružení Etincelle Jakub Knězů.

„Porozumět přírodě je základní lidská potřeba a nutnost,“ říká Petr Havel z portálu Naše voda, který se dlouhodobě věnuje zemědělským a ekologickým tématům. Nedávno mu vyšla kniha rozhovorů s botanikem Větvičkou. „Byl to proces vzájemného přibližování, kdy jsme si párkrát velmi dobře popovídali,“ doplňuje v pořadu Hovory.

Máme sklon ve svých nepřátelích vidět lidi bez svědomí a zloduchy. „Když je vám 25 let, tak jste unášeni ,spravedlivým hněvem‘, což je vlastně hněv proti všem, kteří si něco myslí jinak. Když už ale máte 65, narazíte sami na sebe. I já mám v životě věci, které jsem hlásal jako černobílé jasné pravdy, ale když jsem zjistil, že to pravdy nejsou, srazil jsem se s vlastním životem,“ říká umělec, spisovatel a kazatel Církve bratrské v Bratislavě Daniel Pastirčák.

„Snažíme se v prostředí smart technologií poskytnout smysluplné místo, přestože technologie lidskou terapii nikdy nenahradí. Ale ani to není naše ambice. Aplikace vzniká ve spolupráci s psychology, psychiatry a univerzitami a všechny přístupy, které najdete, jsou podloženy vědou. Musíme se prostě naučit žít digitálně,“ říká zakladatel platformy VOS.health Jiří Diblík.

Některé turistické země bijí na poplach s tím, že je u nich turistů až příliš. Někde zavádějí různé regulace. „Díky technice, internetu, Lonely Planet, Booking.com a třeba i umělé inteligenci se ale místa zájmu turistů hromadně přesouvají do míst, která donedávna zela prázdnotou. Nějaká regulace ničemu nepomůže,“ tvrdí cestovatel a majitel cestovky Petr Burian. Trh se tak podle něj bude regulovat sám.

O Antonii Formanové se říká, že patří k nejtalentovanějším herečkám své generace. Můžete se na ni těšit na podzim v minisérii Dcera národa o Zdeňce Havlíčkové. „Bavilo mě, jak je drzá. A vlastně něčím i nesympatická,“ říká Formanová.

V dokumentárním seriálu Identita – příběh českého grafického designu se tvůrci ptají odborníků, co to vlastně znamená. „Někteří byli vylekaní, někteří nechtěli odpovědět raději vůbec. Ono, vychrlit ze sebe bez přípravy definici grafického designu vlastně je poměrně těžké,“ říká autor projektu Filip Blažek.

„Vyhazujeme víc oblečení a textilu než naši rodiče a prarodiče,“ upozorňuje výtvarnice a designérka Sára Sedláková. Přitom oblečení se může stát nejen součástí rodinné historie, ale i takzvaných velkých dějin. To když se výtvarnice chopí tak zdánlivě obyčejné věci jako je sukně po babičce nebo košile po dědečkovi. Tehdy z nich může vzniknout dokonce osobní amulet, který připomíná rodinnou historii.

„Atletika mne donutila k sebekázni. Tehdy byla zajímavá i práce se selháním nebo nenaplněním plánu. Tři měsíce trénujete, intenzivně se věnujete přípravě na sezónu, a těsně před velkým závodem, když už vám to nejvíc jde a cítíte se nejlíp, přijde fatální zranění. V tom je sport neúprosný a nedá vám šanci situaci obejít jiným kreativním způsobem,“ říká Jakub Jansa, umělec, který pracuje s filmem, instalacemi a performancí – a je i bývalým atletem.