Český rozhlas - Historie

„Sešněrovala jsem svůj život tak strašně, že by to jiný nevydržel. Už ani nečtu; o jiných zábavách se vůbec nedá mluvit. A pořád nemám času. Je to už hanba,“ napsala v dubnu 1930 do svého deníku Albína Dratvová.

Osobností, která zanechala v naší historii mimořádnou stopu, je Ivan Medek (1925–2010). Charismatický muž, jehož život probíhal na pomyslné sinusoidě – prožil celkem šest politických režimů, ale sjednocujícím prvkem jeho života byla osobní statečnost a mravní rámec. A to i za cenu ústrků, perzekucí, zatýkání.

Tak takové domečky pro panenky byste doma asi nechtěli. Pomáhaly ale chytat zločince.

Nejstarší elektrifikovaná dráha na našem území vede z Tábora do Bechyně a může se pochlubit dvěma železničními mosty přes řeku Lužnici. První most v Táboře byl součástí dráhy od jejího otevření, druhý bechyňský si dal na čas.

Žáci zapojení do projektu Příběhy našich sousedů objevili unikátní příběhy z války a komunismu: poslední přeživší holokaustu, přítele Zátopka, anebo zpracovali bizarní případ zatčení české rodiny v Krkonoších kvůli čokoládě.

Česká publicistka, nakladatelská redaktorka a přesvědčená komunistka se do historie zapsala jako strážkyně odkazu a budovatelka mýtu kolem svého manžela Julia Fučíka, ikony komunistického režimu. Ona sama se stala národní vdovou. V dokudramatu účinkují Marie Poulová, Klára Oltová nebo Růžena Merunková. Hovoří historik Jiří Pernes.

V severních Čechách šlo ve 20. století o třaskavou směs, která trvá dodnes. Nikde jinde nemuseli lidé tak bojovat o svou identitu a pocit hrdosti, že sem patří. Nikde jinde ve světě se nestěhovaly kostely a nepoužívaly reálné budovy jako filmové kulisy určené ke zničení. Tam, kde dřív byla měsíční krajina, jsou dnes jezera a po letech apatie se už zrodila nová generace, která s respektem k minulosti vytváří budoucnost. Ale tento kraj vám nedá nic zadarmo.

Slovinský architekt Josip (nebo také Jože) Plečnik ovlivnil podobu Pražského hradu jako málokdo jiný. Navrhl také kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, výraznou stopu zanechal i na zámku v Lánech. Poslechněte si reprízu Historie Plus, která se mu věnuje.

V srpnu 1945 dopadly dvě bomby na dvě japonská města. Na tomto faktu samotném by nebylo nic zvláštního, během druhé světové války padly na světová města tisíce bomb. Tyhle ale byly nové, děsivější. Little Boy a Fat Man. Atomové bomby.

V malebné pošumavské obci Dobrš v okrese Strakonice působil od počátku 18. století slavný kněz Ondřej de Wald. Byl to muž literárně činný, moudrý a učený, proslulý kazatel, který se proslavil jako jeden z barokních obhájců českého jazyka.

V Evropě už rok zuřila první světová válka, když se skupina dívek vydala nakupovat nářadí do pražského železářství U Rotta. Už to byla malá revoluce. A když se pak tahle děvčata objevila u Vltavy nedaleko Živohoště a začala tam stavět stany, tak se psaly dějiny českého dívčího skautingu.

Město Tábor, ale i jeho širší okolí je více jak šest století spojeno s husitským hnutím. Jedno z nejstarších míst spjatých s následovníky mistra Jana Husa se nachází na severu Táborska. Jde o „vrch“ Beránek u Rašovic, devět kilometrů jihovýchodně od Mladé Vožice.

V kraji mezi Netolicemi na Prachaticku a Římovem na Českobudějovicku se kdysi odehrála událost, kterou nelze datovat, ale stala se základem ojedinělé poutní zvyklosti.

Starší vodáci si možná ještě vzpomenou na papírové kajaky z padesátých let minulého století. Jejich tvůrcem byl Jiří Sedláček, původně letecký mechanik a od roku 1949 vedoucí konstrukce v papírnách v Loučovicích. Jako nadšený vodák zakládal závody ve vodním slalomu v Čertových proudech.

Dne 6. ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77 a jak uvádí historik Michal Stehlík: „Doposud nebyla v Československu podobná aktivita a nebezpečná byla jak pro signatáře, tak se také v ohrožení cítil režim.“ Ostatně hned následující den přijal Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) usnesení, na které navazovaly úkoly pro představitele justice a prokuratury. (Repríza pořadu.)

Dne 18. ledna 2025 zemřela ve věku 76 let významná česká právnička Eliška Wagnerová. Její profesní dráha po listopadu 1989 je všeobecně známá: byla asistentkou ústavního soudce Zdeňka Kesslera (od roku 1993), soudkyní a poté předsedkyní Nejvyššího soudu (1998–2002), místopředsedkyní Ústavního soudu (2002–2012) a šest let také nestranickou senátorkou. Co se ale ví o jejích dřívějších osudech? Poslechněte si reprízu pořadu Příběhy 20. století.

Královské město Tábor coby „bašta“ nekatolického vyznání vzalo za své záhy po kapitulaci města 18. listopadu 1621. O přivedení zdejších obyvatel zpět do lůna katolické církve se od roku 1640 starali i příslušníci řádu bosých augustiniánů z Prahy.

Už jste někdy sledovali skoky na lyžích? Jeden z našich nejslavnějších sportovců se proslavil právě díky tomuto sportu.

Nedaleko města Přeštice v západních Čechách jsou na řece Úhlavě dva velké vodní mlýny. Jeden ve vesnici Borovy, druhý v nedalekých Nezdicích. Do konce 40. let, tedy do komunistického „znárodnění“, byl majitelem borovského mlýna Karel Prokop a nezdického Jan Prokop.

Nazývali ji šarlatánkou. Vadil jim její svérázný slovní projev i úspěchy. Ona ale ve svojí rehabilitační metodu věřila. Díky speciální sestavě cviků dokázala pomoct stovkám žen otěhotnět, tisícům dalším zbavit se bolesti. Její metoda byla uznána oficiálně za léčebnou až po revoluci v roce 1991. V dokudramatu účinkují Jitka Smutná, Viktor Dvořák nebo Dana Černá. Hovoří publicistka Olga Strusková.

Životní láskou se jí už v dětství stal Sokol. Pro něj Marie Provazníková (24. 10. 1890–11. 1. 1991) žila i dýchala, jeho idejemi porovnávala svět kolem sebe. Stala se první ženskou náčelnicí této organizace a v jejím čele pak zažila pohnuté všesokolské slety v letech 1938 a 1948. Z letních olympijských her v Londýně se už domů nevrátila. I v emigraci se ale aktivně věnovala sportu… V dokudramatu účinkují Taťjana Medvecká, Jiří Lábus a další. Hovoří novinář Petr Dudek.

Krajské město Ústeckého kraje Ústí nad Labem se už několik let objevuje na chvostu indexu kvality života. Město, přilehlý okres i okolní oblasti patří v rámci naší země k problémovým. Jsou tu vyloučené lokality, nižší počet vysokoškoláků, zato vysoký počet dětí, které nedokončí školní docházku. Taky vysoký počet konzumentů drog a lidí v exekucích.

Říká se jim nejmenší lidé nebo děti pralesa. Pygmejové v průměru dosahují výšky kolem 140 centimetrů a v minulosti obývali převážně špatně dostupné oblasti ve středoafrickém pralese.

Její zásada? Umět si vždy poradit. Irena Svobodová (10. 1 1901–17. 7. 1980) svého muže následovala na Podkarpatskou Rus, za protektorátu se sama zapojila do odboje. Se ctí obstála i jako první dáma prezidenta, i když oficiality neměla ráda. „Jejich vztah byl pozoruhodně vyvážený,“ přibližuje v dokudramatu publicista Pavel Kosatík „Hlavou rodiny byla zřejmě ona…“ V hraných pasážích účinkují Marika Procházková, Pavel Rímský nebo Kristýna Frejová.

Možná není daleko doba, kdy budeme pracovat jen čtyři dny v týdnu a další tři pak odpočívat. Zatím ale máme pracovních dnů pořád pět a můžeme být rádi, že nemusíme pracovat i v sobotu nebo dokonce v neděli, jak tomu bývalo v dobách nedávno minulých.

Spousta dávných tradic dnes již upadla v zapomnění a dokládají nám je jen staré kroniky či jiné dobové prameny. Podívejme se například na zvyky, které se odehrávaly v Putimi na Písecku ve druhé polovině 19. století.

„Člověk žije tím, co udělal. Tím, co rozdal, tím, že potěšil, tím, že rozveselil oči. Tím, že hořel, aby se druzí ohřáli.“ Slova, která jako by nepatřila do dnešní doby. Jejich autorem je junácký náčelník Rudolf Plajner.

Horníci, hledání stříbrné rudy, lámání kamene a práva městysu s vlastním znakem dokládajícím důlní činnost. Tak by se dal shrnout vznik Hůrek na Novobystřicku, jejichž svobodné začátky stvrdil v listině z roku 1637 hrabě Adam Pavel Slavata.

Marie Terezie z Lichtenštejna se narodila 28. prosince 1721 ve Vídni. Krátce před dosažením dvaceti let se provdala za krumlovského vévodu a knížete Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu, kterému následně porodila devět dětí.

Jeden bonmot říká, že demokracie je jen diktatura většiny. O to, aby i menšiny byly vnímány a jejich příslušníci měli pocit, že jsou akceptováni, se zasloužilo množství lidí. Nemálo v této věci učinili příslušníci rodiny, kterou představí druhý díl reprízované minisérie Politické dynastie: Jaroslav Šabata, Anna Šabatová a Petr Uhl.

V neděli 21. července roku 1912 se okolo jedenácté hodiny dopoledne přihnala na Táborsko bouřka. U Pakostova mlýna v Předboři u Soběslavi se před nepříznivým počasím schovala trojice místních děvčat pod košatou lípu, do které však vzápětí udeřil blesk.

Panovnické rody, jejichž příslušníci vládli dlouhá desetiletí nebo staletí, se nejednou proměnily v politické dynastie. Panovníků ubývá, ale rodin, které po generace zasahují do politiky a veřejného života, je stále dost. Jaké jsou moderní politické dynastie? Představíme rodinu, kterou asi nejvíc proslavila dvě jména: Zdeněk a Vladimír Mlynářovi. Pořad vysíláme v repríze.

Mezi mistry světového výtvarného umění patří také český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka (1871–1957). Zakladatel a průkopník nových forem umění, které označujeme za abstrakci, tak stojí po boku jmen jako je Vasilij Kandinskij či Kazimir Malevič. Kupkovy obrazy se prodávají za astronomické ceny a stačilo tak málo, aby zůstal takřka zapomenut.

V říjnu 1884 informovalo pražské místodržitelství o zřízení železničních stanic takzvané českomoravské příčné dráhy v úseku vedoucím z Veselí nad Lužnicí přes Jindřichův Hradec do Počátek a dál na Moravu.

My tři králové jdeme k vám... jaký příběh se za touto koledou skrývá? A víte, že K+M+B nejsou první písmena jejich jmen ani "pluska"?

Paměť národa na konci roku zaujala na sociálních sítích třemi výjimečnými příběhy: Květy Bartoňové, Miroslava Hampla a Františka Suchého. Tzv. vánoční kampaň Paměti národa měla nebývalý úspěch, dosah statisíců tisíců lidí. Co mají tyto příběhy společné?

Svým fotoaparátem dokázala zachytit svět okolo sebe tak, že je obdivován jak v tuzemsku, tak v zahraničí. K jejímu rukopisu neodmyslitelně patří fascinace stínem a prostými věcmi, za kterými dokázala vidět ještě jiný, magický, imaginativní surreálný svět. V dokudramatu účinkují Klára Cibulková, Petra Bučková nebo Daniel Bambas. Hovoří literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

Na začátku roku 2026 je u konce těžba černého uhlí na českém území. Uzavírá se kapitola průmyslové historie, která po desítky let formovala nejen Karvinsko, Bohumínsko a Těšínsko. Jak uchovat regionální paměť a zároveň nastartovat nový směr? Je tamní krajina po těžbě nenávratně zničena, nebo pouze došlo k její transformaci? I na to se zaměřuje Téma Plus a první díl cyklu Zapomenuté regiony.

Perské koberce i zpěv indiánů Hopi, lidové madonky i jízdní řády, skalničky i obrazy české avantgardy. To vše sbíral Karel Čapek. Od jeho narození uplyne 136 let.

Rozhlasové zpravodajství před 60 lety se jen velmi vzdáleně podobalo tomu dnešnímu. Bylo prosycené ideologií a do určité míry se pokoušelo posluchače i bavit. Zprávy tak byly spíš komponovaným pořadem – jak v repríze pořadu Archiv Plus připomíná David Hertl na příkladu Rozhlasových novin z ledna 1956.

Řeka Vltava přinášela lidem na jihu Čech spoustu pracovních příležitostí. Dařilo se tu plavení dříví, dopravě soli i stavbě potřebných lodí. Po polovině 19. století fungovalo několik loděnic v Českých Budějovicích i Týně nad Vltavou. Byly to menší živnosti i zavedené podniky zvučných jmen.

Bylo to jak s tím pověstným sněžným mužem: všichni o něm mluvili, ale nikdo ho neviděl. Tak to vypadalo, když se Státní bezpečnost pokoušela vypátrat na Západě Velena Fanderlika, jednoho z předních činovníků československého skautingu. Po 15 letech to estébáci vzdali. Tušili, že Fanderlik žije v Kanadě, ale na pomyslné „chycení kočky za ocas“ je to přeci jen velká země. (Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v březnu 2020.)

Černohorský narkobaron Darko Šarič vydělával miliardu dolarů ročně dovozem kokainu z Jižní Ameriky. Co přesně vynášelo další miliony dolarů Sergeji Michajlovovi, ruskému „podnikateli“, který souvislost s organizovaným zločinem popírá, se neví dodnes. Příběh obou bossů přibližuje v Portrétech historik Jan Adamec. (Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v září 2025.)

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes. (Poslechněte si reprízu pořadu Historie Plus, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta. Život v tehdejším Československu se jakoby zastavil. Následující události se mnohým zapsaly do paměti jako takzvané uhelné prázdniny. Poslechněte si reprízu Historie Plus o tom, co mrazivý přelom let 1978/1979 znamenal.

Zatímco běžní Čechoslováci za normalizace trávili poslední den v roce bujarými oslavami a odpalováním po domácku vyrobené nebo pašované pyrotechniky, rozhlasové vysílání překypovalo zamyšleními nad úspěchy pracujících v uplynulém roce a výzvami k ještě usilovnějšímu budování v roce nadcházejícím. (Repríza z roku 2019.)

Spiritismus, označovaný též jako duchověrectví, založil francouzský pedagog Allan Kardec, který v roce 1857 vydal knihu s názvem Kniha duchů. Ta se stala základem tohoto učení. O pár let později vycházely překlady i v Čechách a kroužky spiritistů bylo možné najít v kavárnách mezi studenty lačnícími po všem tajemném. Zvláštního významu nabyl spiritismus i v lidových vrstvách, zejména v Podkrkonoší.

Svěřili byste své peníze společnosti, která slibuje jejich stoprocentní zhodnocení do 90 dnů? Nekonečný příběh o naivní důvěřivosti v kombinaci se snahou rychle vydělat se píše už dlouho – ale teprve od roku 1920 má své jméno, Ponziho schéma. Tehdy začal podnikat ve Spojených státech Charles Ponzi a sliboval tak výhodný úrok, že na vrcholu si u jeho firmy lidé ukládali až milion dolarů denně. Než se zjistilo, že jejich peníze neinvestuje a firma je zadlužená. (Repríza)

Správní centrum se dvěma zámky pro více než třicet okolních vsí. Nejstarší zmínka o Libějovicích na Strakonicku pochází z roku 1264 a od 14. století se tu vystřídalo několik šlechtických majitelů.