Český rozhlas - Historie

K čemu potřeboval Michael Jackson při svém koncertu v Praze legendární "dismančata"? A za co se omluvil Boris Jelcin? To vše a mnoho dalšího ze zajímavých zahraničních návštěv v porevolučním Československu připomene pořad Archiv Plus, který připravili František Šedivý a Radim Štícha.

Pivovary se dříve nacházely prakticky ve všech městech a městečkách, ale i v menších obcích při šlechtických sídlech. Zajímavou historií se v tomto směru může pochlubit například Chýnov na Táborsku.

Prošla boji u Sokolova, účastnila se karpatsko-dukelské operace. Sniperka Marie Ljalková byla sice nositelkou desítek vyznamenání – a v roce 2011 jí prezident Václav Klaus dekoroval Řádem Bílého lva – ale historikové nemají dodnes jasno, nakolik úspěšnou odstřelovačkou opravdu byla.

Malá obec Předčice (původně Přečice) leží v těsném sousedství Týna nad Vltavou na Českobudějovicku a je dnes spravována jako místní část. V 17. století v době rekatolizace zde žila nábožensky pevná žena jménem Zuzana Pavlovková.

Buzuluk – poduralské město, kde se na počátku roku 1942 začala formovat československá jednotka v Sovětském svazu. Příběh vzniku československé jednotky (a samozřejmě také jejího bojového nasazení, do Československa došla s velkými ztrátami) se postupně stal jedním z klíčových témat komunistické propagandy navázané na druhou světovou válku.

Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.

Asi málokdo bude vědět, co znamená slovo půlmon. Česky je to lapač kulí. Což stále zní trochu záhadně. Prozradíme, že šlo o součást vojenské střelnice – mohutný násep, který byl v pozadí za terči a měl neškodně lapat vystřelené projektily nebo dělové koule.

Součástí mikulášského průvodu bývají tradičně Mikuláš, čert a anděl, popřípadě čerti a andělé. V Křtěticích na Strakonicku byste však ještě v druhé polovině 19. století hledali anděla marně. Ve vsi totiž chodili rozdávat nadílku tři Mikulášové a jeden čert.

Historie zřejmě není učitelkou života, přestože by nás mohla uchránit nejen od pomyslných „slepých“ uliček, ale především od tragédií čítajících na svém konci miliony lidských životů. Svůdnost jednoduchých a rychlých řešení je příznačná pro antisystémové strany v čele s jejich tzv. vůdcem.

Hiró Onoda prožil nejlepší léta svého života v džungli a bojoval ve válce, která už dávno skončila. Jak se to mohlo stát?

Proslavil ji její deník a smutný osud. Připomeňte si při příležitosti výročí konce 2. světové války Annu Frankovou, která snila o budoucnosti, co neměla nikdy přijít… Stáhněte si pracovní listy na radiojunior.cz nebo tady dole v článku.

Odvážná politička chtěla zlepšit svět. Za druhé svetové války odmítla opustit zemi a to se jí stalo osudným.

O propojení Vltavy s Dunajem se diskutovalo už od středověku. V závěru 19. století se objevil velkolepý projekt, který počítal s propojením obou řek mezi Českými Budějovicemi a Vídní.

Předlistopadový příběh katolického kněze Jáchyma Jaroslava Šimka ukazuje, jakým způsobem mohl komunistický aparát člověku ničit a navždy pokazit život. Pozdějšího opata želivského kláštera (2013–2022) registrovala v 80. letech Státní bezpečnost (StB) jako tajného spolupracovníka.

Byla ženou renesančního střihu – herečkou, výtvarnicí, sběratelkou starožitností, módní návrhářkou. Pohybovala se v nejvyšších kruzích prvorepublikové smetánky. Její originalita a nevšední zjev z ní činily středobod zájmu. Zejména poté, kdy se provdala za ministra Jana Krčmáře. Přesto zůstávala osamoceným solitérem. V dokudramatu uslyšíte Janu Strykovou, Kláru Sedláčkovou-Oltovou nebo historičku Michaelu Košťálovou.

Novodobá historie severních Čech je propojená s těžbou hnědého uhlí. Nejinak je tomu v případě chemických závodů mezi Mostem a Litvínovem. Dnes se tady vyrábí všechno možné od benzínu přes asfalt až po bublinky do limonády. Minulost mamutího podniku pod Krušnými horami je ale temná.

Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha byl jednou z nejvýznamnějších protinacistických odbojových akcí na celém evropském kontinentu za celé druhé světové války. Tak trochu ve stínu téhle operace a následné kruté odvety proti civilnímu obyvatelstvu zůstávají jiné úspěšné výsadky, které londýnská exilová vláda Československa okupované území vyslala. Byly jich přitom skoro tři desítky.

Československo ve druhé polovině 20. století nebylo jen cílem návštěv ze sovětského bloku. Do země přijížděli i politici a osobnosti z Asie, Afriky nebo ze Západu. V archivu Českého rozhlasu dodnes zůstaly nahrávky, které zachycují nejen oficiální projevy, ale i atmosféru těchto často neobvyklých setkání.

Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Kolem těchto tří měst se v roce 1945 vinula demarkační linie skrz západní Čechy, oddělující území osvobozené americkou armádou a tou Sovětskou, resp. Rudou Armádou. Pro ustupující německé vojáky to byla hranice mezi zajetím v evropských podmínkách – a poukázkou do Gulagu. Pro vojáky Vlasovovy armády to byla zeď, u které je čekala kulka nebo provaz. A pro velmoci to bylo hranice potenciálního politického vlivu.

Na počátku září 1949 zjistili američtí vědci nad územím USA zvýšené množství radioaktivního spadu. Zamoření bylo důkazem, že Sovětský svaz úspěšně otestoval atomovou bombu. Stalo se tak 29. srpna 1949 ráno na jaderné střelnici v kazašské stepi, 130 kilometrů od města Semipalatinsk.

O kontroverzní témata naše historie skutečně nemá nouzi. Patří mezi ně i pomoc vlasovců Pražskému povstání v boji proti německým okupantům. Za minulého režimu se o podílu vlasovců na osvobození Prahy vůbec nemluvilo. Výmluvný fakt, že rudoarmějci vjíždějící ráno 9. května 1945 do našeho hlavního města byli vítání hesly Svobodná Praha vítá Rudou armádu, se cudně tajil. O to větší a bouřlivější diskuse se o vlasovcích vedou v posledních 30 letech. (Repríza z roku 2020.)

Nejprve to bylo chybné datum. Den osvobození a konce 2. světové války jsme slavili 9. května, tedy až o den později. Pak také chybné informace, které se týkaly toho, kdo vlastně Prahu osvobodil. Radost z konce strašlivé války se postupně dostala do soukolí propagandy. A to na několik dlouhých desetiletí.

Využití psů bezpečnostními složkami státu se datuje k přelomu 19. a 20. století. V krátkém sledu za sebou našli uplatnění nejprve u armády a později u policie a četnictva.

Dunění děl, střelba a rachot tanků – zlověstná melodie války se na jaře 1945 začala linout i českým územím. Kromě strachu a děsu v sobě ale tentokrát nesla i naději a očekávání. A Češi válečné volání – a především volání po svobodě po šesti letech německé okupace – vyslyšeli.

1. květen 1951 byl čtvrtým „1. májem“ slaveným v Československu v režii komunistické strany. Masové průvody, v nich stovky hesel o míru a šťastné budoucnosti. Kdo si cestou do průvodu koupil Rudé právo, mohl si přečíst báseň Marie Pujmanové „Chráníme si tě jako oko v hlavě, Marx místo bible dal ti klid, jasně svět vidět i ve vší vřavě – lid, to je Stalin, Stalin, to je lid.“

Legendární vojenské střetnutí nedaleko ukrajinského Sokolova není jen místem, kde byli v letech druhé světové války poprvé nasazeni českoslovenští vojáci na východní frontě. U Sokolova se na frontě vůbec poprvé objevily i ženy. Marie Kvapilová poskytovala první pomoc vojákům v první linii a pod nepřátelskou palbou je vynášela z bojiště.

I když bylo Československo okupováno Němci, konec války slavilo na straně vítězů. Nejen zásluhou politiků, ale hlavně díky desetitisícům dobrovolníků, kteří se zapojili do bojů na straně protihitlerovské koalice mimo jiné v Sovětském svazu. Během prvního nasazení v březnu 1943 se sice československé vojenské jednotky při obraně ukrajinské vesnice Sokolovo vyznamenali hrdinstvím, téměř 90 Čechoslováku ale padlo. Byli mezi nimi i Hynek Voráč a Jan Kudlič.

V roce 1891 se na pražském výstavišti konala Jubilejní zemská výstava. Většina z nás ji má spojenou hlavně s Průmyslovým palácem nebo vynálezy Františka Křižíka jako elektrická tramvaj či světelná fontána. Měla ale význam i pro obec Větrovy na Táborsku.

V první polovině 19. století lidé při cestování často využívali dostavníky. Jezdili v nich obchodníci, poslové, úředníci či studenti. Šlechta dávala přednost vlastním kočárům, a proto dostavníky využívala méně.

Ve druhé polovině 19. století se katolická církev zaměřila na vydávání knih nejrůznějších žánrů. V této souvislosti vznikala takzvaná Dědictví, což byly spolky, které tyto knihy vydávaly a za drobný poplatek je distribuovaly mezi své členy.

Stal se hřbitov v pražských Ďáblicích symbolem nenávisti až za hrob? O nehumánním, tajném pohřbívání odpůrců komunistického režimu do anonymních šachet při severní zdi ďáblického hřbitova i jinde mluví v pořadu Jak to bylo doopravdy publicistka Ivana Chmel Denčevová a odborník na právní dějiny Kamil Nedvědický.

Tomáš Garrigue Masaryk, Antonín Švehla, František Udržal, Jan Syrový, Rudolf Bechyně, Karel Engliš, Karel Čapek. To je výčet jen několika jmen mužů, jejichž podpisy můžeme vidět na úvodní stránce obecní kroniky Kožlí na severním Písecku.

Lidstvo dlouho nevědělo, jak vzniká polární záře. Přišel na to až Kristian Birkeland. Vědec, kterého zajímaly i nadpřirozené jevy.

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas… Zamilovanost se těžko popisuje jinak než poezií. Umělá inteligence zamilovanost tupě definuje, že se jedná o citové přilnutí k druhému člověku spojené s touhou po vzájemné blízkosti. Psychologové upozorňují, že průběh zamilovanosti připomíná duševní poruchu třeba tím, že ji může provázet ztráta soudnosti.

Říkali jí Bíba. Navzdory vrozené vadě se aktivně věnovala tanci a tenisu. Talentovaná byla ale i v dalších směrech. Stála u zrodu české taneční historiografie. Díky jejímu badatelskému nadšení a úsilí vznikly kompletní dějiny tuzemského baletu. Dlouhá léta působila jako vysokoškolská profesorka. Jejím manželem byl Vlastimil Brodský. V dokudramatu ji ztvárnila Kristýna Frejová. Dále uslyšíte Růženu Merunkovou, Jana Zadražila nebo teatroložku Lucii Čepcovou.

Kdysi vyslyšeli lákání carského Ruska na lány úrodné půdy i osvobození od daní či vojenské služby. Založili na východě české osady a prožili v nich všechny bouře 20. století. Na jeho konci zatoužili potomci našich krajanů po návratu do Československa. Nakolik vstřícně je přijal stát, který v době, kdy jejich předkové odcházeli, ještě neexistoval?

Komunisté už se nelíbají. Kdysi dávno to ale bylo běžné a uvítací ceremoniály mezi vysoko postavenými komunistickými pohlaváry se bez soudružského polibku neobešly. Mnohdy to byl polibek téměř francouzského typu, přímo na ústa. Asi ten nejslavnější bratrský polibek, který je zvěčněný i na zbytcích Berlínské zdi, a u kterého se ošívá nejeden nestranný pozorovatel, je ten mezi sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a jeho východoněmeckým soudruhem Erichem Honeckerem. (Repríza.)

Otázka pro pořad Jak to bylo doopravdy?, který připravili historik Jan Rychlík a publicistka Ivana Chmel Denčevová. Režie Michal Bureš.

Československo se ve druhé polovině 20. století stalo místem významných zahraničních návštěv, zejména z východního bloku. V archivu Českého rozhlasu jsou dodnes zajímavé nahrávky z pionýrského tábora na Tachovsku, kde zpívala slavná astronautka Valentina Těreškovová, z Bratislavy, kde Gorbačovův příznivec získal jeho podpis, nebo z pražských ulic a z pražského letiště při příletu Ivana Stěpanoviče Koněva.

Rozhovory s řadovými občany, úvahy našich velkých myslitelů, vzpomínky, básničky i hudební závdavek – to vše připomene prvomájovou atmosféru v letech 1942–1989.

Českou pivní kulturu zařadilo ministerstvo kultury na seznam nehmotného dědictví. Pivovarnictví má u nás dlouhou tradici. Pojí se s ním řada zajímavých příběhů a nové stále přibývají. Co člověk musí znát, aby si uvařil pivo doma? A má zlatý mok vůbec nějaké hranice? I na to se zaměřuje pořad Téma Plus, který vysíláme v repríze.

Devátého listopadu 1618 se u rybníka Dvořiště u Lomnice nad Lužnicí na Jindřichohradecku odehrála první větší bitva třicetileté války na jihu Čech. Všechno začalo střety mezi vojsky Českých stavů a vojsky císaře po stavovském povstání.

Soudci Pavel Vítek a Jaroslav Demczak jsou podepsáni pod jedenácti rozsudky smrti v takzvané babické kauze. Zatímco soudce Pavel Vítek po babickém případu odešel pracovat jako pomocný dělník, Jaroslav Demczak poslal na šibenici v politických procesech další lidi.

V krajině Pomalší na Českobudějovicku nelze přehlédnout věž kostela sv. Jana Nepomuckého, který dal jméno celé obci Svatý Jan nad Malší. Vyrostla na takzvaném Ločenickém vrchu až koncem osmdesátých let 18. století, kdy kromě duchovní správy vznikla také místní škola.

Západně od Nové Bystřice na Jindřichohradecku při hranicích s Rakouskem nalezneme takzvaný Kámen republiky. Upomíná na pohnuté události roku 1938, kdy Československo muselo na základě Mnichovské dohody postoupit pohraniční území Německu.

Voda z České republiky odtéká do Baltského, Severního nebo Černého moře. Je všeobecně známo, že do Baltu je to díky řece Odře, do Severního moře teče Labe a do moře Černého potom hlavně řeka Morava prostřednictvím Dunaje.

Až v poslední době historiografie i veřejnost začaly jinak pohlížet na téměř čtyřsetletou historii našich zemí v rámci Rakouska-Uherska. Obrozenecký mýtus o údajném útlaku souvisel s emancipačními snahami novodobých národů, a tak se hodily i zavádějící, leckdy spíše podpásové argumenty. S těmito mýty souvisí také to, zda Habsburkové zradili česká práva?

Mezi Starými Hodějovicemi a Srubcem na Českobudějovicku býval až do roku 1853 v provozu stříbrný důl sv. Jana Nepomuckého. V odpoledních hodinách 27. srpna 1845 se přihnal silný liják, voda v potoce před štolou náhle stoupla o tři metry a během pár minut zatopila podzemní chodby. V dole zůstalo osm horníků.

Byla vtipná a dokázala barvitě popsat lidské charaktery. Dodnes se podle jejích děl točí filmy a seriály.