Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na vyznění letošního benátského filmového festivalu. S překladateli jsme mluvili o jejich vztahu k umělé inteligenci a také o jejich obavách z případného zrušení Ústavu translatologie na Filozofické fakultě UK. Nakolik oblíbené a nadčasové jsou dnes divadelní hry Václava Havla? A jak náročné je u nás vydávat ilustrované knihy? LUSTR, přehlídka současné autorské ilustrace, se blíží.

Metodou radikální upřímnosti natočila svůj celovečerní debut Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Sleduje v něm svého staršího bratra a dva bratrance, jejich zápas se závislostí a životem na ulici a také vlastní snahu jim pomoct. Snímek vznikal pět let a natáčela ho převážně na iPhone. Úspěch měl na Berlinale, rezonoval ve Varech a je také letošním českým kandidátem na Oscara v kategorii pro nejlepší mezinárodní film.

Říká se, že lidi nečtou. Říká se to často. A často to není pravda. Nebo spíš, lidi čtou, ale nějak jinak než dřív. V poslední době mi totiž chodí pozvání do bookclubů, čtenářských klubů. Jsou to menší, nebo větší komunity lidí, které fungují ve větších, nebo menších místech a schází se, aby nejdřív každý zvlášť knihu přečetli a pak si o ní společně povídali.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky Mariany Jirátové a Heleny Černohorské z nakladatelství Bylo nebylo. Festival LUSTR, tedy největší přehlídka současné autorské ilustrace, začne příští týden v Holešovické tržnici v Praze. Co všechno musí ilustrátor promyslet, než vznikne jediná stránka knihy? Jak se ilustrace potkává nebo pře s představou autora a nakladatele? Vyplatí se ještě nakladateli zaplatit si svého živého ilustrátora?

Letos vydal nové album Šénau a v nakladatelství Galén také rozhovorovou knihu Autobus do Sudet, které jsou jeho životním tématem. Přiznává, že jeho nejnovější deska je mnohem osobnější, než ty předešlé. Ke psaní potřebuje impuls, nějaký zážitek nebo myšlenku a mnohé skladby cizeluje i několik měsíců. Sám se nejvíce cítí být ovlivněn Oldřichem Janotou.

„Je extrémně zajímavé sledovat důvody postupného krachu tak výrazných a na první pohled krásných myšlenek,“ říká Vladimir 518. V sérii Betonový lidi mluví s architekty a urbanisty, kteří česká sídliště plánovali a realizovali. Ale i s těmi, kdo v panelových blocích žili a tvořili oficiální i neoficiální kulturu. Poslouchejte sérii Betonový lidi, od 23. září na Vltavě.

Stáli jsme s přáteli na šumavském vrchu Hohen Bogen a dívali se do Bavorska. Za zády nám trčelo dlouho nepoužívané odposlouchávací zařízení americké armády, dva obří betonové sloupy a několik kulovitých objektů, také baráky bývalé ubytovny. Komplex byl oplocen, ale brána otevřena, neboť vyšší z věží slouží jako turistická rozhledna.

Saša Michailidis se ptá umělecké šéfky a hlavní dramaturgyně Vršovického divadla MANA v Praze Věry Maškové a dramaturga nejen Divadla F. X. Šaldy v Liberci Jiřího Janků. 90. výročí narození Václava Havla se blíží. A Vltava připomíná Havla dramatika rozhlasovou úpravou Audience, Asanace a Vyrozumění. Nakolik oblíbené dnes jsou Havlovy divadelní hry? Jak dobře interpretovat jeho dílo na jevišti? A je Havlova tvorba skutečně nadčasová?

Získali cenu Architekt roku 2026. Porotci se shodli, že mimořádným přínosem architektuře je v jejich práci vytváření trvale krásných staveb bez ohledu na módní trendy. Za hlavní hodnoty v architektuře zmiňují pravdivost a transparentnost. „Hledáme cestu, aby dům dokázal obstát nejen teď, ale i za sto let,“ vysvětlují ve Vizitce. „Nejdůležitější je, jak dům zasáhne místo. U všech budov dotváříme okolní prostor, ta stavba ho definuje.“

V žádném jiném městě na světě, než v Berlíně nenajdete poblíž sebe tři památníky holokaustu věnované obětem z řad Židů, Romů a LGBT komunity. Nejen že jsou veřejně přístupné 24 hodin, 7 dnů v týdnu, ale hlavně byly postavené v centru samotného Berlína, pár kroků od symbolických míst celé země – Braniborské brány a Bundestagu.

Saša Michailidis se ptá překladatelky z němčiny Michaely Škultéty a překladatele z angličtiny Lukáše Nováka. Při Noci literatury budete moci opět osobně posoudit kvalitu překladů do češtiny. Co odlišuje lidský překlad od strojového? Jak může AI změnit práci překladatelů i to, jaké knihy se vůbec budou překládat?

Patří k nejvýznamnějším popularizátorům rumunské a moldavské literatury u nás, za což od rumunského prezidenta obdržela vysoké státní vyznamenání. Stojí mimo jiné za překladem thrilleru z geograficky a politicky komplikované oblasti Podněstří od Alexandra Popesca, která v Česku zaznamenala znamenitý ohlas a předčítalo se z ní i na festivalu Noc literatury.

Zaměřuje se na současnou morální a politickou filozofii. V podcastu Promyslet Havla mluví o tom, že demaskování lží je dnes složitější než za Havlových časů. Je také autorem populárně naučné knihy Liberálové a ti druzí. „Každý člověk má svoji teorii života a vztahu k ostatním i společnosti a ten hlavní rozdíl je, jestli se tu teorii snažíme explicitně pojmenovat, anebo ji máme uvnitř sebe a nikdy ji neverbalizujeme,“ konstatuje ve Vizitce.

Pro ty, kdo vltavské Ranní úvahy poslouchají z éteru, připomínám, že na webu Českého rozhlasu jsou dostupné také v písemné podobě a jsou opatřené titulky stejně jako novinové fejetony. Můj dnešní příspěvek je nadepsán „Vítrný medvídák“ a čtenáři si při jeho spatření možná pomysleli, že se v nadpisu vyřádil internetový šotek, anebo povytáhli obočí nad mou soudností.

Saša Michailidis se ptá filmové publicistky Hedviky Petrželkové a uměleckého ředitele KVIFF Karla Ocha. Neznámá žena, to je vítězný film benátského festivalu. Ale tentokrát nešlo jen o nejlepší snímky. Mezi nejdiskutovanější témata patřili Elon Musk, Rupert Murdoch, CIA a Chile, Gaza, televizní voyeurismus nebo moc technologických miliardářů.

Vladimír Krátký vypráví o inspiraci svými studenty, svém prvním uhranutí divadlem i o nedávno obdrženém ocenění Nadace Život umělce Master Prix za celoživotní přínos kultuře.

Letos jsem měl příležitost podílet se na knižním projektu, který se zabývá československými cestovatelskými plakáty. O co jde? S rozvojem cestování, turistiky, ale také s potřebami mezinárodní reprezentace nové republiky se od začátku 20. století formuje specifický žánr plakátu, jenž vybízí k návštěvě všemožných míst naší země.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Psychologická sonda do lidského nitra vášnivé dívky, která vyrůstala bez matky. Povídka dokládá překvapivý prozaický talent autora, obávaného kritika, který měl zásadní formativní vliv na generace českých spisovatelů.

Saša Michailidis se ptá hostů na vídeňskou Albertinu, která letos slaví 250 let. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy chystá rozsáhlou reorganizaci. Nahota a ženský akt v magazínech i v online prostředí. Před devadesáti lety se narodil Pavel Landovský.

Je na volné noze a vedle divadla se intenzivně věnuje práci s hlasem. Nejnověji ztvárnila v rozhlasové adaptaci Dogville Larse von Triera hlavní postavu Grace. „Na práci v rozhlase mám ráda, že se můžu zasoustředit na slovo a na atmosféru pod ním. Neprofiluju se ale jako psychologická herečka, zajímá mě třeba i tvorba pro děti,” říká ve Vizitce.

Kdysi jsem pracoval v redakci nakladatelství Odeon, ještě toho starého, původního. Hlavním pilířem jeho produkce byla překladová literatura, a proto jsme v každém oddělení měli k dispozici různé dvojjazyčné slovníky. A samozřejmě taky slovníky výkladové a encyklopedie.

Vyučuje češtinu a základy společenských věd na broumovském gymnáziu. Mimo to je také hybatelkou ve městě o zhruba sedmi tisících obyvatelích, které v posledních letech zažívá kulturní vzedmutí. Ve výuce využívá toho, že do Broumova přijíždějí čeští i zahraniční spisovatelé a překladatelé. Nejen je pravidelně zve na gymnázium a pořádá s nimi besedy. „Studenty chci rozhýbat, naplňuje mě, když vidím, že to má cenu,” popisuje ve Vizitce.

Saša Michailidis se ptá dcery Pavla Landovského Andrey Landovské a historika Jana Bárty. Filmy Svatba jako řemen, Utrpení mladého Boháčka nebo Černí baroni, na divadle třeba Hodinový hoteliér. To vše spojuje jméno herce, dramatika a disidenta Pavla Landovského. 90 let od jeho narození si připomeneme 11. září. Čím se vyznačovaly postavy, které ztvárňoval ve filmu a na divadle? Jaké možnosti a postoje měl v 60. letech a posléze v době normalizace?

Získala cenu Akademie Menart pro výjimečného pedagoga ZUŠ v kategorii Pedagog legenda. Léta hrála jako harfistka v orchestru Státní opery, dnes už ale výhradně učí v ZUŠ Jana Hanuše v pražském Břevnově a v ZUŠ na Zbraslavi. „Za svůj úspěch považuju, že moje studentky studují práva nebo medicínu a do toho skvěle hrají na harfu,“ říká ve Vizitce propagátorka hry na tento nástroj a zakladatelka Mezinárodní harfové soutěže prof. Karla Patrase.

Podílím se na vyhnání holubů z místa pod mým oknem, kde celé roky žili, družili se, množili se, pokorně sedali na vejcích a krmili mladé, dokud nevylétli z hnízda. Můj vztah k nim prošel velkou proměnou. Nejprve mi byli lhostejní. Než jsem se přestěhoval do staré zástavby na Vinohradech, znal jsem je jen z parků a náměstí.

Saša Michailidis se ptá fotografky Kateřiny Janišové a bývalého šéfredaktora magazínu FotoVideo Rudolfa Stáhlicha. V roce 2015 časopis Playboy přestal zveřejňovat fotografie nahých žen. O dva roky později je vrátil a dnes opět mění způsob, jakým má být ženská nahota čtena. Co je dnes společensky přijatelné? Jak vypadá kvalitní ženský akt? A kdo má rozhodnout, co se dostane před oči veřejnosti – fotograf, fotografovaná žena, nebo editor?

Je jednou z klíčových osobností současného českého tance. Vede festival a neziskovou organizaci Tanec Praha, která zaštiťuje činnosti pražského Divadla Ponec. Ten prošel turbolentním obdobím, v současnosti se potýká s nedostatkem financí a v těchto dnech slaví 25 let od otevření.

Mirek zpívá krásně a pije hodně. A vypráví. Jak tehdá ve Slavonicích, když vyháněli Němce, se v noci rozbučely krávy. Nepodojené, nenakrmené. Opuštěný dobytek řval, bučel a vyváděl až do rána.

Saša Michailidis se ptá proděkanky pro další vzdělávání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Evy Voldřichové Beránkové a zástupce iniciativy Pospolitost 26 Martina Pšeničky, který působí na Katedře divadelní vědy. Akademický senát FF UK má 10. září rozhodovat o rozsáhlé reorganizaci fakulty. Vedení chce snížit počet pracovišť a změnit jejich strukturu. Proč jsou změny nutné? Co je jejich cílem? Co znamenají pro studenty, akademiky a budoucnost malých humanitních oborů?

„Nikdy jsme neskrývali, že otevřené, tajné i potenciální nepřátele našeho státu chceme zničit... Musíme zločince zneškodnit ještě dřív, než se zločincem stane... Jako výsledek chceme obžalobu, která obstojí. Jak ji docílíte, je nám lhostejné... Strana nám často ukládá povinnosti, které představují pro naše svědomí břemeno. S tím se musíme vyrovnat. To se daří jen tehdy, když víme, že strana a její vůdce je naším nejvyšším zákonem.“

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty spjatého s časopisem Reflex Marka Gregora a šéfredaktorky kulturního magazínu Artikl Báry Alex Kašparové. Vídeňské Albertině je 250 let. Najdete v ní díla od starých mistrů přes modernu až k současnému umění. Její speciální výstavy mívají rekordní návštěvnost. Jak se proměnila Albertina? Jak dnes staví svou dramaturgii? A jak se jí daří být muzeem, výstavní institucí i silnou kulturní značkou?

Do kin vstoupil jeho první hraný film Osamělý vlk o špičkovém letci RAF Josefu Františkovi. Naší nedávné historie se týkal i jeho dokumentární debut Kuratorium a série My, občané Protektorátu a My, budovatelé republiky. Vztah k historii u něj zažehla jeho prababička, která mu vyprávěla o tom, jak se žilo během Druhé světové války a Protektorátu.

Český filmový a televizní scenárista a režisér mluví o současném českém hraném filmu i o svém přátelství s Jiřím Stránským. Zamýšlí se i nad stavem výuky na FAMU a důležitosti rodiny. Repríza z 3. října 2022.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Jak vypadal Jeruzalém a Tel Aviv o (skoro)válečných Vánocích 2024?

Když zavřu oči, vidím barevné modlitební praporky připevněné na provazech. Žlutá, zelená, červená, bílá a modrá. Bývají rozvěšené v horských sedlech, nad řekami nebo kolem buddhistických stúp. Jsou to modlitby přející užitek a štěstí všem bytostem, které má vítr roznášet do daleka.

Na jaké Havlovy úvahy dnes stojí za to navázat a co z nich můžeme čerpat? Poslechněte si rozhovor Karolíny Koubové s filosofkou Alicí Koubovou a filozofem Tomášem Koblížkem, v první epizodě série Promyslet Havla.

O co se může opřít jednotlivec v opozici vůči systému? Kdy podle Havla systém ztrácí svou moc? Jak tyto myšlenky obstojí v dnešní realitě? To rozebírají Alice Koubová a Pavel Barša v rozhovoru s Karolínou Koubovou.

Je dnes Havlova představa života v pravdě přežitá? Jak obstojí jeho pojetí autenticity z úhlu politické filozofie, současné etiky a jazyka? To rozebírají Tomáš Koblížek a Matěj Cíbik v rozhovoru s moderátorkou Karolínou Koubovou.

Hrdinství jako jednorázový čin, nebo dlouhodobá péče. Jak se Havel díval na hrdinství a jaký měl vztah k feminismu rozebírají Tomáš Koblížek a Anna Šabatová v rozhovoru s Karolínou Koubovou.

V čem viděl Havel smysl umění? Jak se uvažování dramatika promítalo do politického jednání a postojů? Čím dnes inspiruje Havlovo umělecké myšlení rozebírá Karolína Koubová s filozofkou Alicí Koubovou a filozofem Martinem Nitschem.

Absolutní horizont Václava Havla: Co formovalo Havlovu spiritualitu a proč odmítal vyslovit slovo Bůh? Čím dnes může inspirovat Havlovo pojetí duchovna rozebírá Karolína Koubová v rozhovoru s Alicí Koubovou a Martinem C. Putnou.

Káže kazatel Alois Boháček.

Franta Sauer patřil ke skupině pražských bohémů. Pro jeho vysokou postavu a klátivou chůzi se mu říkalo Habán ze Žižkova. Vyučil se zámečníkem, ale živil se, jak se dalo. Byl pouličním prodavačem párků, pašerákem, pojišťovákem, hercem, funebrákem nebo spisovatelem. Podle svědků ho humor nikdy neopouštěl. Jako jeden z nejbližších přátel Jaroslava Haška ani jiný být nemohl.

Saša Michailidis se ptá hostů na Nolanovu analogovou Odysseu. O projekce ve formátu 70 mm v IMAXu je stále obrovský zájem. Projednávání nové Státní kulturní politiky vláda odložila, mají ale svou vlastní kulturní politiku česká města a kraje? Učitelé jako evangelisté umělé inteligence ve výuce.

Náš přední dokumentární fotograf a významný kulturní organizátor slaví osmdesáté narozeniny. Proslavily ho snímky české vesnice ze 70. a 80. let, které jsou zásadním svědectvím o době normalizace. Fotil taky vězně, lidi v továrnách, bez domova nebo lidi bojující se závislostí. „Snažím se člověka pochopit, promluvit s ním a hlavně poznat, co žije, cítí, co ho trápí a taky z čeho má radost, jsou to dlouhé rozhovory,“ popisuje ve Vizitce.

Jestli je něco, co za poslední dobu překonalo mé očekávání, co mě rozradostnilo a vzbudilo ve mně naději, že svět má i své lepší stránky, pak je to Dženanin útulek v Sarajevu.

Saša Michailidis se ptá učitelky češtiny na ZŠ Vranovice Ludmily Kovaříkové a učitele na Smíchovské střední v Praze a předsedy České IT Akademie Michaela Kalisty. Většina žáků, studentů i učitelů už využívá při přípravě do školy umělou inteligenci. Jasná pravidla pro používání AI má ale zatím minimum škol. Naučí se tedy studující používat AI tak, aby za ně nepřemýšlela?

Pro vltavskou Četbu s hvězdičkou načetla Deník Laury Palmerové od Jennifer Lynchové, který posluchače vede pod povrch příběhu jedné z nejzáhadnějších postav kultovního seriálu Twin Peaks. „Laura Palmerová se mi promítla do podvědomí, její touha vypsat se mi přišla osvobozující,“ říká členka souboru Divadla Na Zábradlí. Tam také uvádí své autorské monodrama Jolene, v němž se zabývá ženskou žárlivostí.

Historické hlavní náměstí v saském městě Pirna vytváří idylický obraz. Dalo by se říci ikonický. V 18. století ho s názvem „Tržiště v Pirně“ namaloval italský malíř Canaletto. Na náměstí dokonce stojí prázdný rám, skrz který se můžeme podívat na totožný záběr, zároveň město každý rok pořádá historické oživení obrazu, známé jako „Canalettobild live“, kdy ho místní obyvatelé v dobových kostýmech živě inscenují.

Saša Michailidis se ptá promítače Tomáše Vyšinského a filmového publicisty Martina Pleštila. Odyssea je v kinech už skoro dva měsíce, přesto zájem o 70 mm projekce v pražském IMAXu nepolevuje. V době streamingu se tak vrací pozornost k technologii, která má za sebou více než půl století. V čem je tak výjimečná? Může pomoci kinům konkurovat streamingu? A obejde se IMAX bez Christophera Nolana?

Je čerstvou držitelkou ocenění Cena MenART pro výjimečné pedagogy ZUŠ 2026 v kategorii performing arts. Divadelní pedagogice se věnuje od svých mladých let a dnes je považovaná za ikonu českého dětského divadla. Dramaťák podle ní dává dětem sebevědomí a schopnost vyjádřit názor, což se hodí v každé profesi. „Kdo dá děti do ZUŠky, má jistotu, že z něj vyroste krásný člověk, který bude přemýšlet, bude kreativní, bude umět komunikovat i přijmout kritiku,“ doplňuje ve Vizitce.

Jaké Havlovy myšlenky obstojí v dnešním světě? Moderátorka Karolína Koubová se ptá filozofky Alice Koubové, Tomáše Koblížka a jejich hostů. Poslouchejte sérii Promyslet Havla od 7. září 2026 na Vltavě.

V roce 1926 publikoval americký deník Ludington Daily News článek s titulkem: „Detroitští bandité využívají psychologii při vykrádání bank. Přepadají pokladní na ulici a otázkami je přivádějí k šílenství.“

Saša Michailidis se ptá odborníků na kulturní politiku Terezy Raabové a Petra Peřinky. Vláda odložila projednávání nové Státní kulturní politiky. Jde o návrh velmi rychle vytvořeného dokumentu ministra Oty Klempíře (za Motoristé sobě), který kritizují profesní organizace i některá ministerstva. Nakolik stát ovlivňuje kulturní politiky regionů a měst? Mají obce vlastní dlouhodobé strategie, nebo spravují to, co už existuje? A co s tím mohou udělat podzimní komunální volby?

S manželem Jurajem založili úspěšné nakladatelství Baobab a každoročně pořádají Festival malých nakladatelů Tabook v Táboře. Jeho letošním podtitulem je skromnost. „Kvalitní kniha nějakým způsobem skromná je. Aby byla dobrá, musí se z ní ořezat vše, co k ní nepatří, vysekává se jako diamant,“ popisuje ve Vizitce. Je také sama autorkou a překladatelkou z francouzštiny. „Francouzi vydávají spoustu knih pro děti, v tomto je to velmoc.“

Je paradoxní realitou současného přeinformovaného světa, že nás sebekvalitnější fakt, poznání, dokonce i pravda zároveň obohacují a zároveň ochuzují. V životě asi neexistuje nic jednoduše přímočarého, vše se rozpadá na různě se proplétající a mnohdy protikladné aspekty. Je nejspíš správné říct, poznat, přijmout, že když je něco nebezpečné, je lepší se tomu vyhnout.

Saša Michailidis se ptá filmového recenzenta a publicisty Františka Fuky a filmového kritika ze Seznam Zprávy Tomáše Stejskala. Filmové léto na Vltavě vrcholí. V Četbě na pokračování je román Čelisti, který po vydání proslavil stejnojmenný film Stevena Spielberga. Amerického režiséra, producenta a scenáristu jsme připomněli před prázdninami jeho novým snímkem Den odhalení. Je Spielberg mistrem vyprávění, sentimentálním manipulátorem, nebo jedním z největších filmařů vůbec?

Pražskou konzervatoř studovala souběžně s Gymnáziem Jana Keplera. Pak ve studiu hry na violoncello pokračovala na prestižní Royal Academy of Music v Londýně. S kapelou HYJÉ hrají vlastní post folkové písně a aranže lidových písní z celé Evropy. „Když publikum tancuje, je to pro nás úplně jiný feedback,” popisuje ve Vizitce. „Respektujeme hranice všude jinde než v muzice. Procházíme, kudy se nám chce, bereme si, co se nám líbí.”

Spisovatelka Alena Wagnerová vypráví o tom, jak ji v dětství zasáhl odsun sudetských Němců, proč se rozhodla pro studium biologie i o životě ve dvou zemích.

Anglo-americký básník a esejista Wystan Hugh Auden není českým čtenářům příliš známý, neexistuje, pokud vím, ani žádný knižní překlad jeho básní; je zastoupen pouze v některých antologiích, ojedinělé básně jsou v češtině dostupné na internetu, např. jeho slavné Pohřební blues, které v překladu Miroslava Macka začíná verši:Vypněte telefon, zastavte čas,psovi, ať neštěká, kost hoďte zas.“

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.