Zápisník zahraničních zpravodajů

Začátek školního roku mají za sebou i studenti ve Spojených státech. Americké školy se ale od těch českých v mnohém liší. Jinak začíná a končí vyučování, odlišný je systém známkování i způsob výběru předmětů. Velký rozdíl představují také spádové školy, díky nimž dětem a rodičům odpadají nervy s přijímacími zkouškami. Proč to ale není jen výhoda? Na první školní den se do jedné z washingtonských škol vydala zpravodajka v USA Jana Ciglerová.

Koncept známý i z českých měst – časopis prodávaný lidmi bez domova – funguje také v Argentině. Podobně dlouho jako český Nový prostor vychází v argentinské metropoli měsíčník Hecho en Buenos Aires, tedy Vyrobeno v Buenos Aires. V době, kdy v ulicích města prudce přibývá lidí bez domova, natáčel v zázemí časopisu Dominik Tesár.

Rubín nemusí být jen drahý kámen. Ve Skalici na Slovensku se tak už přes sto let říká i místnímu červenému vínu. Má přesně dané složení, vznikat může jen v okolí zmíněného města a jeho jméno chrání Evropská unie. Každý rok tam navíc vybírají ten nejlepší rubín. Čím je Skalický rubín výjimečný a jak poznat ten opravdu povedený?

Ve Francii je stále oblíbenější Bretaň. Svou nespoutaností a divokou přírodou láká nejen turisty, ale i Francouze, kteří se tam stěhují za novým životem. Naše spolupracovnice Marie Sýkorová se vypravila na samotný konec Francie – na její nejzápadnější ostrov Ouessant.

Jsou památky a muzea, do kterých během výletu nebo dovolené zamíříte cíleně. Doporučí vám je známý nebo turistický průvodce. Občas ale na zajímavé místo narazíte úplnou náhodou. Našeho reportéra Jakuba Luckého zaujaly polepené schody v centru Reykjavíku, které vedly do podzemí. Na jejich konci našel muzeum islandského punku.

Mezi německý Kielem a norským Oslem pendluje největší trajekt na světě. Loď Color Magic pojme 2700 pasažérů i jejich auta. Cestující během celodenní plavby můžou zamířit do restaurací, barů, tělocvičny či aquaparku. Na patnácti podlažích je dokonce i vězení.

Na Floridu jezdí lidé za sluncem a mořem – kdo ale čeká na plážích ticho, spletl si adresu. Miami Beach zní i v poledne jako večírek: hudba z reproduktorů, hlasitý smích, vůně grilovaného masa a nápoje v boxech s ledem. Zpravodajka Jana Ciglerová po letech strávených na Floridě ví, jak si užít pláž stejně jako místní. Jedno varování ale má: sem nechoďte hladoví. Ledaže byste měli rybářský prut.

Polské město Jastrzebie-Zdrój vzniklo teprve před necelými 65 lety jako sídlo horníků. K Ostravsku tak má blízko nejen na mapě, ale i atmosférou. Doba uhelné těžby ale končí i na polské straně a celý region se s touto společenskou změnou snaží vyrovnat. Jednu z cest ukazuje Carbonarium, unikátní muzeum uhlíku, které vzniklo ve zchátralé budově jednoho z tamních dolů.

Je to hlasité, divoké a plné tanečníků v kožených kalhotách. Děti ale od rádia pryč posílat nemusíte, řeč je totiž o folklórním představení Tyrolský večer. Za hodinu a půl se na pódiu vystřídá přes dvacet čísel, která mají návštěvníkům ukázat, co všechno k místním tradicím patří. A jestli po takové dávce Tyrolska dostane člověk chuť sám si zajódlovat, vyrazila zjistit zpravodajka Bára Vránová.

V kambodžském Battambangu stojí unikátní škola nového cirkusu. Cirkusovému řemeslu i dalším uměleckým disciplínám se tam bezplatně učí 1200 žáků. Když z nich vyrostou profesionální akrobaté, předvádějí své dovednosti ve městě Siem Reap. Každý večer tam cirkusové šapitó zaplní hlavně turisté, kteří přes den obdivovali staré khmérské chrámy včetně slavného Angkor Vatu.

Pískovcové skály oblíbené mezi lezci, rozsáhlé lesy i zámek, ve kterém po staletí pobývali francouzští panovníci. Fontainebleau patří mezi oblíbené výletní cíle Pařížanů. Přibližně desetinu zdejšího lesa ale v létě zachvátil rozsáhlý požár. Část území se nyní znovu otevřela a návštěvníci se pomalu vracejí.

Tři sta kilometrů severně od polárního kruhu leží na břehu ledovcového fjordu Ilulissat pohřebiště obyvatel dávno zaniklých inuitských vesnic. Náhrobky tu nenajdete. Kvůli erozi a tání permafrostu se ale lidské ostatky postupně dostávají na povrch.

Katolická a evangelická církev v Německu přišly jen loni o více než milion členů. Mnoho kostelů zůstává nevyužitých, a to platí i v průmyslovém Porúří. Putovní výtvarné bienále Manifesta si tam vyhlédlo dvanáct církevních staveb v šedé zóně a zaplnilo je uměním. Jeden takový kostel, kam chodí před domácími zápasy hlavně fanoušci Schalke, navštívil v Gelsenkirchenu německý zpravodaj Tomáš Havlín.

Z několika tun bronzu potřebují dostat přesně takový zvuk, jaký hledají. A když se netrefí, několik měsíců práce může přijít vniveč. Grassmayrovi tohle umění v Innsbrucku pilují už přes čtyři století. Odlévají malé zvonce pro alpské krávy na pastvinách i obří zvony pro kostelní věže. Jejich nástroje ale znějí také v koncertních sálech. A zatímco výroba zvonů zabere pár měsíců, výsledek může vydržet stovky let.

Období letních dovolených končí, aspoň už se ale můžeme těšit na Vánoce. Stromek, adventní trhy nebo skleněné ozdoby. Mnohé z tradic, které dnes považujeme za samozřejmé, mají kořeny v Německu. Náš spolupracovník Pavel Polák se vydal do durynského městečka Lauscha, kde podle všeho vznikly první skleněné vánoční koule. Jejich příběh přitom začal překvapivě – chudobou místních sklářů.

Na pořádnou státní oslavu potřebují Maďaři prvního krále, tisíc let historie a dobrý chleba. Největší svátek země patří svatému Štěpánovi, zakladateli uherského státu. Zatímco královská část se vysvětluje celkem snadno, s chlebem je zajímavější. Obyčejný bochník má při oslavách čestné místo a Maďaři kolem něj každoročně nadělají překvapivě velkou slávu. A proč právě chleba? Poslechněte si reportáž zpravodajky Báry Vránové z Budapešti.

Kopí osudu, označované také jako svaté nebo Longinovo kopí, patří k nejposvátnějším křesťanským relikviím. Podle legendy jím římský voják Longin probodl bok Ježíše Krista na kříži. Kopí má být obdařeno mimořádnou mocí a v minulosti ho vlastnili císařové Karel Veliký i Karel IV. Toužil po něm i Adolf Hitler. Nejznámější exemplář, uložený v klenotnici vídeňského Hofburgu, ale podle výzkumu vznikl až v 9. století. Kde je tedy originál? V Arménii věří, že právě tam.

V rumunském městě Alba Iulia už více než patnáct let funguje rozsáhlé centrum, které se specializuje na léčbu dětí s různými druhy postižení. Za péčí sem přijíždějí rodiny nejen z Rumunska, ale prakticky z celé Evropy. Čtyřicetičlenný tým lékařů a fyzioterapeutů tady každoročně pečuje o více než dva tisíce dětí. Jak vypadá běžný den v centru Maria Beatrice?

Možná i vy jste si letos z dovolené přivezli jako suvenýr mýdlo. V Jordánsku je ručně vyrábějí jordánské, syrské i palestinské ženy z organizace Zarqa Life Centre. Jenže západních turistů v zemi kvůli válce na Blízkém východě ubylo. Mýdla v českých barvách tam tak teď vyrábí například i pro českou ambasádu.

Praha, Žatec nebo Karlovy Vary jsou místa, která se občas objevují v zahraničních filmových produkcích. Karlovy Vary posloužily jako kulisa pro jeden z dílů Jamese Bonda. Žatec a další města na severu Čech zase hrály v americkém filmu Králíček Jojo. Američtí filmaři mají ale svá oblíbená místa také u sebe doma. Jedním z nich je kalifornské město Passadena, kde se odehrává například děj seriálu Teorie velkého třesku. Podíval se tam i končící zpravodaj v USA Pavel Novák.

John Brown je slavné, i když docela kontroverzní jméno amerických dějin. U nás je známé hlavně díky písničce Černý muž pod bičem otrokáře žil, třeba v podání skupiny Taxmeni nebo Waldemara Matušky. Do historie vstoupil John Brown jako vůdce prvního ozbrojeného povstání proti otroctví v říjnu 1859. Odehrálo se ve městě Harpers Ferry v dnešní Západní Virginii. V českém textu známé písničky, jak zjistil končící zpravodaj v USA Pavel Novák, je ale několik nepřesností.

Kolem velkých řek se vždy dařilo obchodu a vyrůstala u nich bohatá města. Potenciál měla i řeka Potomac, která protéká hlavním městem Spojených států Washingtonem. Je sice široká, ale mělká a má kamenité dno, v létě navíc často trpí nedostatkem vody. Proto se v 19. století soukromí investoři rozhodli vybudovat podél jejího toku plavební kanál. Podařilo se ho ale dokončit jen zčásti. O impozantnosti stavby se přesvědčil i končící zpravodaj Českého rozhlasu v USA Pavel Novák.

Desítky tikajících a hracích dřevěných hodin, některé i s pohyblivými postavami a reliéfy, vznikaly postupně 45 let v dílně dvou bratrů, potomků českých přistěhovalců, v městečku Spillville v americkém státě Iowa. Bratři Frank a Joseph Bílí tyto „malé orloje“ vyřezávali pro své potěšení, ne na prodej. Proto je měli nejdříve doma, a když už se tam nevešly, postavili pro ně zvláštní stodolu. Připomeňte si reportáž Pavla Nováka, končícího zpravodaje Českého rozhlasu v USA.

Ve speciálním vydání Zápisníku zahraničních zpravodajů se vracíme k reportážím Pavla Nováka, který téměř tři roky působil jako zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech. Hrdina jednoho z jeho příběhů je známým americkým meteorologem. Žádný krasavec to ale není. Má velké přední zuby, je zarostlý a váží čtyři kilogramy. Svišť Phil z pensylvánského Punxsutawney na Hromnice předpovídá, jak dlouhá bude zima. Ani po zbytek roku však tento sviští prognostik nezahálí.

Americkou vlajku s padesáti hvězdami a třinácti pruhy pozná téměř každý. Letos, v roce 250. výročí nezávislosti, ji Američané vystavují doslova na každém rohu. Podle legendy tu první ušila ve Filadelfii švadlena Betsy Rossová. Za takový čin ji ale podle příběhu hrozila smrt oběšením.

Před 145 lety se narodil skotský lékař a vědec Alexander Fleming, jehož objev penicilinu položil základy moderní antibiotické léčby. Lék, který zachránil životy stovek milionů lidí, objevil téměř náhodou ve své malé laboratoři v londýnské nemocnici. Ta je dodnes k vidění nedaleko nádraží Paddington.

Tradiční svatební rituály z východu Alžírska dřív trvaly tři dny, dnes už je svatba většinou jednodenní – hlavně kvůli drahým pronájmům svatebních sálů. Na čem ale alžírské nevěsty šetřit nechtějí, jsou svatební šaty. Často si jich koupí hned několik a během svatebního dne je postupně převlékají. Svatební krámky ve staré čtvrti hlavního města Alžíru ale nejsou celé bílé – naopak hrají různými barvami i střihy.

Když se řekne světově proslulý alkohol, většině lidí se vybaví francouzské víno nebo skotská whisky. Jen málokoho by napadla medovina. A ještě ze Slovenska. Přitom právě pod Malými Karpaty vznikají medoviny, které několikrát získaly titul nejlepší na světě.

Po generace pěstovala Claudova rodina v okolí Bordeaux vinnou révu. Teď na svých pozemcích poprvé vysazuje také olivovníky. Jeden z nejslavnějších vinařských regionů světa se potýká s dlouhodobým suchem, rostoucími teplotami i klesající spotřebou vína. Někteří vinaři proto hledají nové možnosti, co na své půdě pěstovat.

V Německu ji hrají miliony lidí a její kolébkou je durynský Altenburg. Právě tam vznikla karetní hra skat, která se stala součástí německé kultury. Do města karet nás zavede zpravodaj Pavel Polák.

O Jordánsku bylo v poslední době slyšet hlavně v souvislosti s íránskými údery na americké základny. Ale zatímco nad pouští na východě země armáda sestřelovala rakety, zachovalé ruiny antického města Džeraš už po čtyřicáté přivítaly na uměleckém festivalu hudebníky – převážně ty arabské. Blízkovýchodní zpravodajka Jana Karasová si z programu vybrala koncert místních kapel.

Přestože Lotyšsko obývají necelé dva miliony lidí, je to země etnograficky neobyčejně pestrá. Jednotlivé regiony si dodnes zachovávají svou kulturu i tradice. Jeden region ale přeci jen vyčnívá – Latgalsko. Tamní obyvatelé totiž dodnes používají specifický dialekt, latgalštinu. Nechybělo přitom mnoho a autoritářské režimy ve 20. století mohly tento jazyk zahubit. Naše zpravodajka Kateřina Havlíková natáčela s folklorní skupinou Ceidari, která latgalské tradice udržuje.

Šplhají po stromech a riskují zranění. A to všechno kvůli několika šiškám. V rakouském Tyrolsku z nich totiž dodnes vyrábějí tradiční likér, jehož recept si rodiny předávají po generace. Na sběr těch nejlepších mají jen několik letních týdnů. Jak to vypadá, zjišťovala naše zpravodajka Bára Vránová.

Leckdo by si mohl myslet, že zahrádkářské kolonie jsou něco specificky českého. Zdaleka tomu tak ale není. Tento fenomén je typický pro řadu evropských zemí a měst. Dlouhou tradici má i ve Velké Británii. I tam se kdysi zrodil z nutnosti. Stejně jako u nás, i v Británii měly zahrádkářské kolonie na kahánku. Dnes zažívá zahrádkaření úplnou renesanci. Do zahrádkářské kolonie v severním Londýně se vydáme s reportérem Jaromírem Markem.

Okcitánština, korsičtina, baskičtina, franko-provensálština nebo třeba alsaština. Francie má 75 regionálních jazyků. Zaměříme se na jeden z nich, a sice na bretonštinu, kterou na západě Francie mluví přes 200 tisíc lidí. Naučit se ji můžete ve specializovaných školách jménem Diwan nebo v kulturních střediscích.

Jednou z událostí, kterou zpravodaj Martin Balucha ve Francii sledoval, byla rekonstrukce slavné pařížské dominanty – katedrály Notre-Dame. Předloni v prosinci ji po ničivém požáru znovu otevřeli veřejnosti. Hned první měsíc poté navštívily Notre-Dame statisíce lidí.

Další ročník Tour de France je u konce. Největší cyklistický závod světa ale není jen o sportovních výkonech a žlutém trikotu pro vedoucího závodníka. Pomáhá taky při uchovávání tradic a zvyklostí. Před časem se o tom přesvědčil i náš zpravodaj Martin Balucha.

K francouzskému přístavnímu městu Marseille neodmyslitelně patří rybí polévka bujabéza. Připravuje se ze zeleniny, několika druhů ryb a z koření, jako je šafrán nebo badyán. Z původně chudého rybářského pokrmu se stalo slavnostní jídlo pro výjimečné příležitosti. Postupně se taky změnil způsob, jakým restaurace rybí polévku připravují a podávají. Ve vyhlášeném podniku ve starém marseilleském přístavu jménem Chez Madie neboli U Madie bujabézu připravují tradičním způsobem.

Pařížské předměstí má nový doprvní i turistický tahák. Největší městská lanovka v Evropě se otevřela před půl rokem. Pětikilometrová trasa s pěti stanicemi nabízí cestujícím nejen výhled na Eiffelovu věž a další pařížské dominanty, ale hlavně rychlejší a pohodlnější spojení. Ještě před návratem do Česka se v lanovce stihl svézt náš zpravodaj ve Francii Martin Balucha. Jeho nejposlouchanějším reportážím z Francie se budeme věnovat i v následujících dnech.

Mezinárodní divadelní festival ve francouzském Avignonu slaví 80. narozeniny. Sjelo se na něj 1400 divadelních souborů z celého světa, které nabízejí téměř 1800 představení. Premiéru tu letos měl i nedokončený text bývalého českého prezidenta a dramatika Šeřík. V silné konkurenci se znovu prosadili také čeští umělci a sourozenci Raphael Ruiz a Daniela Hirsh s inscenací L’Indiscipline.

Od pádu Saigonu letos uplynulo 51 let a od následného sjednocení Severního a Jižního Vietnamu rovné půlstoletí. Někdejší metropole Jižního Vietnamu dnes nese jméno Ho Či Minovo Město a jeho dravá ekonomika ho proměňuje k nepoznání. Mezi výškovými budovami ale stále zůstávají místa, kde se jako by zastavil čas v roce 1975.

Španělsko a Velká Británie dospěly po více než třech staletích k velkému usmíření. Otevřely společnou hranici na Gibraltaru. Odpadly kontroly cestovních dokladů i dlouhé fronty na odbavení. Gibraltar, malý výběžek s charakteristickou skálou na samém jihu Pyrenejského poloostrova, spravuje Británie už od začátku 18. století. Nejvíc si změnu pochvaluje více než 15 tisíc pendlerů, kteří denně dojíždějí za prací z příhraničního španělského města La Línea de la Concepción.

Jsou spory, které lidstvo zřejmě nikdy nerozlouskne. Jestli se má zamíchat krupicová kaše. Nebo odkud se správně loupe banán. Na Slovensku k nim patří i otázka, která treska v majonéze je ta pravá. Tohle jednoduché domácí jídlo je tam natolik oblíbené, že se prodává i na letních festivalech. A s každou další porcí znovu ožívá letitý spor, o kterém se přesvědčila naše zpravodajka Bára Vránová.

Tisíce rozprašovačů vody, provizorní fontány nebo mobilní brouzdaliště pro děti i dospělé. Jihokorejská metropole Soul čelí další vlně veder. Pomáhají jí v tom i stovky takzvaných cool center – ochlazovacích stanic, kam si lidé mohou přijít odpočinout. Až přijde zima, poslouží stejná místa přesně opačně.

Francii si s alkoholem spojujeme hlavně díky vínu. V Alsasku na severovýchodě země ale mají dlouhou tradici i ovocné pálenky, třeba jahodové. Po stopách alsaské eau-de-vie, tedy vody života, se vydal reportér Českého rozhlasu Jakub Lucký.

V Budapešti prý najdete až patnáct českých hospod. Některé jsou věnované hokejistovi Jaromíru Jágrovi, jiná nese jméno spisovatele Bohumila Hrabala. Není to náhoda. Hrabal má mezi Maďary překvapivě mnoho čtenářů i oddaných obdivovatelů. Přesvědčil se o tom i náš reportér Ladislav Novák, když zavítal mezi členy spolku, který spojuje láska k Česku a české kultuře.

Ve zdravém těle zdravý duch! Heslo, které díky Sokolům doletělo daleko za hranice českých zemí. Sokolské jednoty vznikaly od 19. století nejen na území tehdejšího Rakouska-Uherska, ale i za jeho hranicemi. Čeští emigranti je zakládali ve Spojených státech, ve Francii nebo třeba v Srbsku. Náš reportér Pavel Novák objevil stopu Sokolů v centru Bělehradu.

V Krušných horách se po staletí těžilo stříbro. Skutečné bohatství ale vznikalo až o několik desítek kilometrů dál – v hutích, kde se ruda měnila v cenný kov. Saské Muldenhütten u Freibergu patří k nejstarším hutním areálům na světě a dodnes připomínají, jak úzce byly české země a Sasko po staletí propojené.

V malé obci u Trnavy kdysi stála jedna z největších růžových zahrad své doby. Dolní Krupou znali pěstitelé po celé Evropě a hraběnka Marie Henrieta Chotková tam shromáždila tisíce odrůd růží. Pak ale zahrada téměř zmizela a příběh její zakladatelky na dlouho překryly války i změna režimu. Dnes ho připomíná nové rozárium a také několik legend.

Paříž už více než čtyřicet let ochlazuje unikátní síť potrubí, ve kterém teče chlazená voda z řeky Seiny. Tato do značné míry přírodní klimatizace chladí nemocnice, kanceláře, muzea i Pařížskou operu. Jak celý systém funguje? A jak se dokázal vypořádat s teplotami přes čtyřicet stupňů?

V jednom domku na severu Německa má ateliér starší dáma. Na jejích obrazech je často vidět most, který stojí přímo za domem. Most vede přes průliv, spojuje poloostrov s pevninou. Je krásný, jenže starý. Postavili ho ještě před první světovou válkou a bude se bourat. Stejně jako domek, ve kterém žije tato dáma. V ateliéru ji navštívil zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Tomáš Havlín.

Jihozápadní ranče – Southwest Ranches – na jihu Floridy jsou městečkem, kde se jezdí na koních a nosí kovbojské klobouky. Málokdo by tu čekal knižní bazar. Přesto právě tady jedna místní žena založila výměnnou stanici knih, kam každý přinést přečtenou knihu a odnést si jinou. Kdo si myslí, že kovbojové nečtou, mýlí se. A kdo si myslí, že čtou hlavně kovbojky, mýlí se podruhé, jak zjistila americká zpravodajka Českého rozhlasu Jana Ciglerová.

Každý obyvatel Grónska zná kapelu Sumé. V 70. letech minulého století se jako vůbec první rocková skupina na světě rozhodla zpívat v grónštině. Její politicky angažované folkrockové texty tehdy odstartovaly kulturní revoluci a pomohly položit základy grónské samosprávy a nezávislosti. Tradice aktivistické hudby je v Grónsku živá dodnes. Prolíná se v ní inuitská tradice s moderními hudebními vlivy. S grónskými hudebníky natáčela přímo na místě Zdeňka Trachtová.

Ostrov Kipsala v lotyšské Rize je dnes prestižní adresou. Před sto lety ho ale pokrývaly dřevěné domy obyčejných lidí, často přístavních dělníků. Právě tehdy tu žil také Žanis Lipke – pracovník v docích, příležitostný pašerák, ale především zachránce desítek lidských životů. Během druhé světové války ukrýval ve svém domě Židy, kterým pomohl utéct nejen z rižského ghetta. Dnes jeho příběh připomíná neobvyklý památník, který stojí vedle někdejšího rodinného domu.

Někdo říká, že je to cesta ke zkáze lidstva, jiný se v nich cítí bezpečněji než v autě s řidičem. Řeč je o robotických autech, která k jízdě potřebují jen kamery, senzory a software. Jaké to je posadit se do auta, ve kterém se volant točí sám? Autonomní taxíky Waymo dobývají Ameriku a lidé se tam jimi vozí už s naprostou samozřejmostí. Svoji první jízdu autem bez řidiče vyzkoušela i americká zpravodajka Českého rozhlasu Jana Ciglerová.

Lotyšská Karosta byla až do rozpadu Sovětského svazu uzavřenou zónou. Součástí někdejší carské a později sovětské námořní základny je vojenská věznice, která od roku 1905 sloužila k internaci vzbouřených námořníků. Dnes je z ní muzeum, hotel i místo, kde si návštěvníci mohou na vlastní kůži vyzkoušet atmosféru někdejšího vězení.

Alois Vašátko patřil k nejúspěšnějším československým pilotům druhé světové války. Po hrdinském působení v bitvě o Francii se stal velitelem československého stíhacího křídla RAF. Zahynul při leteckém souboji u břehů Anglie v červnu 1942, kdy se jeho letoun zřítil do moře. Hrob nikdy neměl. Od tohoto týdne jeho památku připomíná nový památník v anglickém hrabství Devon.

Víte, co se nachází uprostřed naší galaxie? Supermasivní černá díra. Na jejím objevu se podílel německý astrofyzik Reinhard Genzel, který za tento výzkum získal Nobelovu cenu. Zásadní roli v tom sehrál Velmi velký teleskop Evropské jižní observatoře (ESO) v chilské poušti Atacama. Právě na hoře Paranal, v nadmořské výšce přes 2 600 metrů, natáčel Dominik Tesár.

Francie už má naštěstí nejteplejší dny červnové vlny veder za sebou. Teploty opakovaně na několika místech překonaly hranici 40 stupňů. Lidé pracovali a spali v městských parcích, v garážích nebo ve sklepech. Paříž dokonce kvůli horku výjimečně povolila koupání v kanálu Saint-Martin, který v 19. století nechal vybudovat Napoleon Bonaparte.

Aleppo soupeří s Damaškem o pozici největšího města Sýrie. Jeho proslavená tržiště, kupecké dvory i citadelu ale postihla v minulých letech jedna ničivá událost za druhou. Po několikaleté bitvě o Aleppo mezi Asadovými silami a povstalci následovalo velké zemětřesení. A předloni pak další bitva, která, jak doufají Aleppané, byla už poslední. Místní mladí aktivisté se teď snaží obnovit válkou zpřetrhaná pouta mezi lidmi a jejich městem.

Boje a násilí poznamenávaly Irák po celá desetiletí. Také Iráčané ale chtěli žít normální život, užívat si volna a na chronické problémy alespoň na chvíli zapomenout. Na severu země proto vzniklo horské středisko, kde si mnozí poprvé vyzkoušeli lyžování. Do iráckých hor ale míří i Evropané, které láká netradiční zimní zážitek. Poslechněte si archivní reportáž končícího zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém Východě Štěpána Macháčka.

Konec starých časů zažívají obyvatelé egyptské metropole. V Káhiře se pomalu loučí s tramvajemi, které brázdily tamní ulice více než sto let. Na krásu vozů, které jsou v bídném stavu, má každý svůj názor. Se zaléváním kolejí asfaltem a rozšiřováním ulic kvůli automobilům však mnozí obyvatelé nesouhlasí. Poslední tramvajovou linkou v Káhiře se svezl také náš zpravodaj Štěpán Macháček.

Egyptská metropole Káhira je jedním z nejhlučnějších měst světa. Řidiči tady mají jednu ruku neustále na klaksonu, mešity přidávají hlasitost svoláváním k modlitbě, lidé stále více křičí do mobilních telefonů. Zdejší hluková inflace má bezpochyby negativní dopad na zdraví a psychiku Káhiřanů. Ve zvukové kulise egyptské metropole je i přesto určité kouzlo.

Pro obyvatele dvacetimilionové Káhiry je Jihlava jen malé město. Přesto se teď její jméno učí Egypťané vyslovovat. Na několik dní se totiž objevilo v programu káhirského kina Záwíja, kam Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry přivezl výběr festivalových snímků. Poslechněte si reportáž Štěpána Macháčka, jenž se po třinácti letech loučí s rolí zpravodaje Českého rozhlasu v Egyptě.